10 Azs 327/2020

Rubrum

10 Azs 327/2020 - 24 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. J. M. M., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2020, čj. OAM-395/ZA-ZA11-K09-PD1-2017, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2020, čj. 62 Az 9/2020-30, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 1. 2020 žalobci, občanovi Iráku, neprodloužil doplňkovou ochranu dle § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Rozhodnutí žalovaného však zrušil krajský soud, neboť žalovaný vycházel z nedostatečných, resp. neaktuálních informací. Žalovaný v době vydání rozhodnutí, tedy v lednu 2020, měl k dispozici převážně podklady datované rokem 2018, nejaktuálnější byla zpráva OAMP ze dne 18. 3. 2019, ta se však týkala situace náboženských a etnických menšin a jejím obsahem dle krajského soudu nebylo posouzení ozbrojených konfliktů na území Iráku. Žalovaný musel v řízení podle § 53a odst. 4 zákona o azylu posoudit otázku, zda se zásadním způsobem změnily okolnosti, které původně vedly k udělení doplňkové ochrany. Tyto důvody nelze v prodlužovacím řízení zpětně měnit nebo dokonce doplňkovou ochranu neprodloužit s odůvodněním, že v původním rozhodnutí neměla být vůbec udělena.

2. Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel tvrdí, že rozsudek krajského soudu je v rozporu s judikaturou, rozhodnutí bylo dostatečně důkazně podloženo, podklady byly aktuální. Zpráva ze dne 18. 3. 2019 se věnovala též vývoji ozbrojeného konfliktu v Iráku, v tom je závěr krajského soudu v rozporu s obsahem tohoto dokumentu.

3. Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). 10 Azs 327/2020

4. Kasační stížnost je sice přípustná, je však nepřijatelná.

5. Stěžovatel se ani nesnaží přesvědčit NSS o přijatelnosti kasační stížnosti. Jedinou relevantní námitkou ve vztahu k přijatelnosti je argument, že rozsudek krajského soudu je v rozporu s judikaturou NSS. Tak tomu ovšem není.

6. Spornou otázkou v nynější věci je aktuálnost podkladů, z nichž vyšel ve svém rozhodnutí stěžovatel. NSS zastává ustálený názor, že při používání informací o zemích původu je nutné dodržovat následující pravidla. „Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné“ (rozsudek ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS, bod 16). Závěr krajského soudu, že podklady stěžovatele byly zastaralé, je v kontextu nynější věci namístě. Stěžovatel rozhodoval na sklonku ledna 2020 o žádosti o prodloužení udělené doplňkové ochrany (udělené žalobci v srpnu 2017 na dva roky), ve svém rozhodnutí však vyšel z podkladů popisujících situaci v Iráku vesměs v roce 2018. Dokonce i stěžovatelem v kasační stížnosti tolik vyzdvihovaná zpráva z března 2019 (která se vskutku věnuje též vývoji vojenského konfliktu v Iráku – NSS k tomu uvádí, že jde opravdu o dílčí nepřesnost v argumentaci krajského soudu) popisuje situaci v Iráku opět jen maximálně do roku 2018.

7. Závěry stěžovatele o situaci v Iráku na počátku roku 2020 tedy stojí pomyslně „na vodě“, tedy na podkladech (přinejmenším) více než jeden rok starých. To je o to problematičtější, vezme-li NSS v úvahu povahu řízení (o prodloužení doplňkové ochrany) stejně jako dynamicky se proměňující situaci v tak neklidné zemi, jakou je Irák. Již jen proto argumentace rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017, čj. 45 Az 21/2016-55, č. 3714/2018 Sb. NSS), kterou uvádí stěžovatel v kasační stížnosti, nemůže stěžovateli nijak prospět. Právě naopak, potvrzuje teze krajského soudu v nynější věci (viz tato úvaha KS v Praze, zvýraznil NSS: „Zastaralost zpráv pak nelze posuzovat pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové informace uplynul určitý čas; zastaralá je taková zpráva, která obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, již zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden, a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let.“).

8. Není ani pravda, že by rozsudek krajského soudu byl v rozporu s judikaturou NSS. V usnesení ze dne 24. 6. 2020, čj. 5 Azs 421/2019-30 (kde stejné podklady v obdobné procesní situaci soudy nezpochybnily), řešil NSS zákonnost rozhodnutí stěžovatele ze dne 3. 6. 2019, tedy rozhodnutí o více než sedm měsíců předcházející rozhodnutí v nynější věci. Nelze akceptovat výklad, že si stěžovatel rozhodovací činnost „usnadní“ tím, že bude vycházet z podkladů čím dále tím více zastarávajících.

9. NSS proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. NSS jen dodává, že procesně úspěšnému žalobci žádné náklady v řízení nevznikly, protože se ke kasační stížnosti nijak nevyjádřil. 10 Azs 144/2020 - 32 pokračování

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. prosince 2020 Zdeněk Kühn předseda senátu