69 Co 107/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudců JUDr. Karly Musilové a Mgr. Michala Chmelaře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A , sídlem Adresa žalobkyně A , insolvenční správce dlužníka: Jméno žalobkyně B , RČ RČ , bytem Anonymizováno , adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. 2. 2026, č. j. 218 C 10/2025-48,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. o nákladech řízení mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 13.944 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 1.694 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, . Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20.000 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).Proti tomuto rozsudku do výroku II. podala odvolání žalobkyně s tím, že se neztotožňuje s názorem okresního soudu, neboť byla ve sporu úspěšná a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně před zahájením sporu vyzvala žalovaného k plnění, a to jednou výzvou k plnění, kterou činil insolvenční správce. Žalovaný se k výzvě vyjádřil tak, že má za to, že se bezdůvodně neobohatil a nemusí ničeho vracet. Dle žalovaného nárok na vydání bezdůvodného obohacení nevznikl, neboť peníze dlužníka byly z účtu žalovaného odeslány třetí osobě. Poté došlo k převzetí zastoupení žalobkyně právním zástupcem, který žalovanému zaslal předžalobní výzvu, jejíž součástí byla i reakce na vyjádření žalovaného. Na tuto již žalovaný nereagoval, žalobkyni tudíž nezbylo než podat návrh na vydání platebního rozkazu. Do podání žaloby ze strany žalobkyně měl žalovaný možnost vyřešit záležitost mimosoudní cestou a vyhnout se povinnosti hradit náklady právního zastoupení, to se však nestalo, kdy žalovaný odmítal čehokoliv hradit. Výrokem I. bylo žalobě vyhověno, žalobce měl tedy plný úspěch a náleží mu plná náhrada nákladů. Okresním soudem nebylo doloženo žádných důkazů, které by prokazovaly, že by žalovaný a dlužník byli oběťmi trestného činu podvodu. Soud takto bez zjevného právního důvodu upřel žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, když své stanovisko ohledně aplikace § 150 o. s. ř. opřel o pouhou domněnku o tom, že žalovaný byl obětí podvodu. Pouhá domněnka nepostačuje k dostatečnému opodstatnění rozhodnutí, kterým bylo žalobkyni upřeno její zákonem přiznané právo na náhradu nákladů. Na přiznání náhrady nákladů by neměl mít vliv fakt, že v dané věci byl insolvenční správce dlužníka zastoupen advokátem. Stejně jako jakýkoliv jiný subjekt insolvenční správce má právo na zastoupení, uzná-li tento postup za vhodný, efektivní ve vztahu k projednávané věci a celkovému náporu práce spojenému se správou probíhajících insolvenčních případů. Tento názor byl potvrzen Ústavním soudem v nálezu ze dne 27. 11. 2018 sp. zn.

IV. ÚS 3859/17. Žalobce tak požaduje náhradu nákladů řízení za 4 úkony právní služby, 4x režijní paušál po 450 Kč, cestovné na cestě , adresa, a zpět ve výši 2.142 Kč a DPH 21 %, celkem 13.944 Kč. Žalobce tak navrhuje změnu napadeného výroku.Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, tj. ve výroku II. o nákladech řízení, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 206 a § 212 o. s. ř.), a po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že odvolání je důvodné.Okresní soud konstatuje, že o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 150 o. s. ř. s tím, že oba účastníci se stali obětí podvodu, a nejsou zde tak normální okolnosti, jelikož příčinou podání žaloby nebylo primárně počínání účastníků, ale třetí osoby. Soudu se tak jeví nepřiměřené, aby žalovaný kromě vrácení bezdůvodného obohacení platil také náklady řízení.S těmito závěry okresního soudu se krajský soud neztotožňuje. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch a má tak právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Krajský soud neshledává v řízení okolnosti, které by mohly být důvodem pro aplikaci § 150 o. s. ř., tedy nepřiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k vydání bezdůvodného obohacení, toto však odmítl s tím, že se neobohatil. Rozhodující příčinou podání žaloby byla tak zjevně neochota žalovaného uhradit dluh. V okolnostech, za nichž žalovaný dluh vznikl, soud též neshledává žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci § 150 o. s. ř. Nejprve je možno uvést, že konkrétní okolnosti případného podvodu (kdo a kým byl podveden) nebyly v řízení předmětem úplného dokazování a do jisté míry zůstávají neobjasněny. Jestliže byl žalovaný nějakým způsobem podveden, tak podveden byl též dlužník. Za podstatné je však třeba považovat především to, že přes uvedené okolnosti se mohl žalovaný jednoduše vyhnout placení nákladů řízení, pokud by svůj dluh před zahájením řízení uhradil, k tomu měl prostoru dostatek. Jestliže tak neučinil, není důvod přenášet náklady řízení na majetkovou podstatu dlužníka.Náhrada nákladů řízení pak sestává z odměny za 4 úkony právní služby po 1.900 Kč dle § 7 vyhlášky č. 187/1996 Sb. (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba, účast na soudním jednání), 4x režijní paušál po 450 Kč, cestovné na cestě , adresa, a zpět při ujetí vzdálenosti 2x 133 km vozidlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, a průměrné spotřebě 6 litru na 100 km, benzín, při ceně pohonné hmoty 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km, celkem cestovné 2.124 Kč, k tomu 21 % DPH, celkem tedy 13.944 Kč.Okresní soud tak nerozhodl správně, krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. o nákladech řízení změnil a uložil žalovanému zaplatit uvedenou částku (§ 220 o. s. ř.).O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, a to 1 úkon právní služby (odvolání) po 950 Kč dle § 7 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., 1x režijní paušál po 450 Kč a DPH 21 %, celkem 1.694 Kč.