69 Co 108/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudců Mgr. Michala Chmelaře a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. 12. 2025, č. j. 11 C 134/2023-427,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích V., VI. a VII. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud rozhodl, že nemovité věci, a to bytová jednotka č. Anonymizováno/Anonymizováno v budově č. p. adresa stojící na pozemku st. p. č. Anonymizováno/Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří, s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši Anonymizováno/Anonymizováno, LV č. hodnota a č. hodnota; spoluvlastnický podíl ¼ k pozemku st. parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, LV č. hodnota, pozemek st. p. č. hodnota zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba - garáž bez čp/če, pozemek p. č. Anonymizováno/Anonymizováno zahrada, vše LV č. hodnota; spoluvlastnický podíl Anonymizováno/Anonymizováno k pozemku parc. č. hodnota ostatní plocha, LV č. hodnota; vše v k. ú. adresa os. vozidlo jméno FO jméno FO, RZ SPZ, zelené barvy, které patří do společného jmění manželů účastníků se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok I.). Dále rozhodl, že nemovité věci, a to: bytová jednotka č. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v budově č.p. Anonymizováno v adresa stojící na pozemku st. p. č. Anonymizováno/Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří, s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši Anonymizováno/Anonymizováno, LV č. hodnota, a č. hodnota; pozemek p. č. Anonymizováno/Anonymizováno zahrada, LV č. hodnota, vše v k. ú. adresa, a sušička Anonymizováno Anonymizováno a pračka Anonymizováno Anonymizováno značky Anonymizováno, zlaté a stříbrné mince v držení žalovaného v hodnotě hodnota Kč, vnos na výlučný majetek žalovaného spočívající v investicích do jeho domu ve výši 202 753 Kč a osobní vozidlo jméno FO jméno FO, RZ SPZ, stříbrné barvy, které patří do společného jmění manželů účastníků se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok II.). Okresní soud zamítl návrh žalobkyně, aby byly z věcí, které patří do společného jmění manželů účastníků přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného výnos z nájmu za dobu od května 2021 do ledna 2023 ve výši 75 180 Kč a vnos na výlučný majetek žalovaného spočívající v investicích do jeho domu ve výši 94 961 Kč (výrok III.). Dále rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl částku 122 182 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.), že žalobkyně je povinna zaplatit státu České republice náhradu nákladů řízení ve výši 25 114 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám Okresního soudu v Šumperku (výrok VI.) a že žalovaný je povinen zaplatit státu České republice náhradu nákladů řízení ve výši 25 114 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám Okresního soudu v Šumperku (výrok VII.).

2. Proti výroku V. a VI. o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu podala odvolání žalobkyně. V důvodech podaného odvolání popsala průběh soudního řízení o vypořádání SJM účastníků a podrobně popsala chování žalovaného v průběhu řízení a uvedla, že chování žalovaného je důvodem, aby jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Zvláštními okolnostmi tohoto případu je podle žalobkyně obstrukční chování žalovaného – nereagoval na výzvy soudu, nespolupracoval se znalci, nezájem o konstruktivní vyřešení věci -neustále popíral návrhy žalobkyně a nebyl ochoten k jakékoliv dohodě či ke konstruktivnímu návrhu, šikanózní výkon práva – žalobkyně z obavy zpracování nových znaleckých posudků (tím prodlužování sporu a zvýšení nákladů) radši souhlasila s nižšími cenami. Z celého řízení byla zcela patrná neochota žalovaného se dohodnout. Ani u posledního jednání nebyl sto uzavřít dohodu, stále trval na jiném rozdělení majetku než žalobkyně. Byla to naopak žalobkyně, která byla úspěšná se svým návrhem na rozdělení majetku, s výjimkou neuznání části investic a požadavku na vnos z nájmu. Znalecké posudky byly také vypracovány kvůli žalovanému, tímto se spor prodražil, nehledě k soudnímu poplatku, který žalobkyně plně uhradila. Žalobkyně byla procesně aktivní, měla snahu o konstruktivní přístup k rychlému a hospodárnému projednání a rozhodnutí věci, byla ochotná o smírné vyřešení věci v průběhu řízení. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud zrušil výroky V. a VI. napadeného rozsudku a nově rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokátky, do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.

3. Žalovaný ve vyjádření k podanému odvolání uvedl pouze to, že s odvoláním nesouhlasí s tím, že žalovaná měla skutečnosti uvedené v odvolání uvést během soudního sporu nebo v závěrečné řeči u posledního stání soudu.

4. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v jeho odvoláním napadených výrocích V., VI. a závislém výroku VII., o nákladech státu podle § 206 odst. 3 o. s. ř. a § 212 o. s. ř. a bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala vypořádání společného jmění manželů. Napadeným rozsudkem soud společné jmění manželů vypořádal. Okresní soud nepřiznal napadeným rozsudkem žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to v souladu se závěry vyjádřenými v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22, dle kterých nemá v řízeních jak o vypořádání spoluvlastnictví, tak v řízeních o vypořádání společného jmění manželů, žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, pokud neexistují závažné okolnosti pro přiznání náhrady, které ale v projednávané věci soud neshledal. Dále okresní soud uvedl, že v souladu s výše uvedeným, za situace kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a jsou tak povinni se podílet na nákladech státu stejným dílem, rozhodl o náhradě nákladů řízení státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř., tak, že každý z účastníků je povinen hradit polovinu nákladů řízení vynaložených státem na znalecké posudky, které dohromady činily 50 227 Kč, proto je každý z účastníků povinen hradit ½ polovinu těchto nákladů, zaokrouhlené nahoru na celé koruny, jak je uvedeno ve výroku VI. a VII. rozsudku.

6. Rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky obsažené ve výroku V. napadeného rozhodnutí a rozhodnutí o nákladech státu obsažené ve výroku VI. a VII. napadeného rozhodnutí jsou správná.

7. Okresní soud při rozhodování o nákladech řízení správně odkázal na rozhodovací praxi Ústavní soudu (kromě výše zmíněného lze odkázat dále např. na rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, sp. zn. III. ÚS 2148/23), která zdůrazňuje povahu iudicii duplicis řízení o vypořádání spoluvlastnictví a řízení o vypořádání společného jmění a určuje jako obecné východisko pro rozhodování o nákladech těchto řízení, aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by proto byly dány důvody zvláštního zřetele hodné (např. šikanózní výkon práva, obstrukční chování některého z účastníků, nezájem o konstruktivní řešení věci apod.) Zároveň je však třeba respektovat zvláštní povahu řízení o vypořádání společného jmění manželů, kdy účastník fakticky nemá kontrolu nad způsobem vypořádání, dokonce ani není povinen navrhnout způsob vypořádání; šikanózním jednáním není ani to, že každý z manželů navrhuje přikázání majetku do svého výlučného vlastnictví či např. zohlednění vnosů, které byly za trvání manželství učiněny.

8. V projednávané věci se žalovaný sice k žalobě nevyjádřil, nicméně k nařízenému přípravnému jednání se dostavil a prezentoval svůj procesní postoj. Skutečnost, že nečinil nespornou cenu věcí ve společném jmění účastníků, ani to, komu mají jednotlivé věci připadnout, neznamená, že by řízení obstruoval. Stejně tak mu nemůže jít k jeho tíži, že žádal vyřešení sporu o pohledávku, která měla být předmětem vypořádání společného jmění manželů. Obstrukcí není ani to, že žalovaný navrhoval ohodnocení věcí patřících do společného jmění ustanoveným znalcem a jako způsob vypořádání navrhl prodej věcí do společného jmění náležejících. Pokud pak žalovaný vznášel u dalšího jednání jednotlivé námitky k vypořádání věcí (případně investic), tyto zcela odpovídají obvyklým námitkám účastníka nezastoupeného advokátem. Témuž odpovídá i způsob, kterým se žalovaný vznášel námitky proti způsobilosti žalobkyní předložených důkazů. Je pravdou, že jednání věci bylo nařízeno na den 24. 9. 2024 a další proběhlo až dne 9. 12. 2025, nicméně v mezidobí soud předně vyzýval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení, ustanovil znalce, a to usneseními ze den 25. 2. 2025, když znalecký posudek na ocenění věcí movitých byl vypracován již dne 31. 3. 2025 a znalecký posudek k ocenění nemovitých věcí byl vypracován dne 24. 6. 2025. Znalecký posudek k ocenění movitých věcí byl zpracován i přes konfliktní přístup žalovaného ke znalci, který ale při jednání vysvětlil, a i když se žalovaný snažil o oddálení prohlídky nemovitostí, k této se na znalcem stanovený termín dostavil. Znalecké posudky tak byly zpracovány v krátké lhůtě, aniž by žalobce jejich zpracování jakkoliv významně ovlivnil. Po doručení druhého ze znaleckých posudků okresní soud likvidoval znalečné (usnesením ze dne 14. 7. 2025) a umožnil účastníkům se ve věci vyjádřit, prováděl další procení úkony a jednání nařídil na den 9. 12. 2025. Skutečnost, že žalovaný nijak nereagoval na výzvu soudu o tom, které věci požaduje přikázat do svého vlastnictví, neměla žádný vliv na nařízení jednání na den 19. 12. 2025, když předvolání a výzva byly vyhotoveny a rozeslány ve stejný den; ostatně žalovaný primárně navrhoval, aby byl nařízen prodej věcí patřících do společného jmění manželů a neměl proto důvod sdělovat, o které věci má zájem. Z obsahu spisu tedy nijak nevyplývá, že by to byl žalovaný, který způsobil časový odstup mezi jednáními delší než jeden rok, resp. že by prodleva mezi jednáními vznikla v důsledku jeho obstrukčního jednání. Při jednání dne 9. 12. 2025 pak žalovaný uplatňoval běžné námitky proti znaleckým posudkům a vznášel další relevantní obranu a navrhoval možné způsoby vypořádání, které byly v rozporu s představou žalobkyně; vzhledem k tomu, že žalovaný ani nebyl povinen jakýkoliv způsob vypořádání navrhovat, nelze jeho jednání, kterým způsob vypořádání navrhoval, označit za obstrukční či šikanózní. Jednání dne 9. 12. 2025 trvalo cca 3 hodiny a 23 minut, konalo se se dvěma přestávkami, byl při něm proveden výslech znalce a předneseny závěrečné návrhy; v úvodu jednání navíc vyšlo najevo, že účastníci se sešli ke smírnému jednání o předmětu řízení, avšak nijak s nedohodli. Je tak zřejmé, že žalovaný měl vůli s žalobkyní o předmětu sporu jednat. Pokud mimosoudní jednání nedopadlo dle představ žalobkyně, nelze apriori dovodit, že žalovaný neměl konstruktivní snahu k vyřešení sporu. Rozsudek ve věci byl vyhlášen již dne 18. 12. 2025 a žalovaný proti němu nijak nebrojil.

9. Lze tedy shrnout, že přístup žalovaného k předmětnému řízení odpovídal běžnému přístupu advokátem nezastoupeného účastníka a nevybočoval nijak zásadně z rámce běžného řízení o vypořádání společného jmění manželů tak, aby bylo možno přístup žalovaného označit za obstrukční či šikanózní. Skutečnost, že žalovaný měl odlišnou představu o způsobu vypořádání, než jakou měla žalobkyně, nelze považovat za nezájem o konstruktivní řešení sporu; ostatně žalobce se za účelem možného smírného vyřízení sporu se žalobkyní sešel. Ani skutečnost, že žalovaný dával svými vyjádřeními opakovaně najevo svou domněnku o příčinách rozvratu manželství nezakládá takový mimořádný důvod, pro který by bylo nutno odchýlit se od obecného východiska pro rozhodování o nákladech řízení o vypořádání společného jmění manželů.

10. Krajský soud proto věcně správné usnesení okresního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrdil ve vztahu k oběma napadeným výrokům V. a VI. a závislém výroku VII., když i výrok o nákladech státu je bezprostředně vázán na výsledek sporu, jak správně odůvodnil již okresní soud.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodoval krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla se svým odvoláním úspěšná, ale žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s odvolacím řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.