69 CO 109/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované právnická osoba , IČO se sídlem adresa o náhradu újmy na zdraví, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 12. 2021, č. j. 10 C 71/2021-89,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce a žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 305.627,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 159.322 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 146.305,20 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1.650 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce s tím, že ze svědecké výpovědi manželky žalobce vyplynulo, jakým způsobem došlo k pádu žalobce, v důsledku kterého došlo ke vzniku újmy na zdraví žalobce, jejíž náhrady se v tomto řízení žalobce domáhá. Svědkyně tedy potvrdila, že v předmětný den, večer, ve tmě, žalobce uklouzl na neodklizeném (zasněženém a namrzlém) místě chodníku, tedy komunikace, za kterou odpovídá žalovaný jako správce komunikace. Toto místo pak bylo zachyceno další den na fotodokumentaci pořízené manželkou žalobce. Svědkyně přitom uvedla, že se pravděpodobně jednalo o okrajovou část chodníku, která je mj. používána i jako nájezd pro vozidla. [jméno] svědkyně však uvedla, že neviděla přesně okamžik pádu žalobce. Ani žalobce sám pak není po uplynutí delší doby od předmětného pádu schopen na centimetr přesně identifikovat místo pádu. Od počátku však žalobce a svědkyně tvrdí shodně, že na jinak odklizeném chodníku bylo pouze jedno ojedinělé místo, které nebylo řádně uklizeno od sněhu a představovalo tak závadu ve schůdnosti. Jako naprosto nepochopitelný a nesprávný se tedy jeví závěr soudu prvního stupně, podle kterého se na komunikaci nenacházela žádná závada ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. S přihlédnutím k obvyklému běhu věcí je pak zřejmé, že pokud žalobce upadl, nestalo se tak bez jakékoliv příčiny. Jedinou příčinou pádu žalobce, která v daném případě přichází v úvahu, i s ohledem na další skutková zjištění soudu prvního stupně (zejména kvalitní zimní obuv žalobce), je právě uklouznutí na neodklizeném místě, které se nacházelo na chodníku. Žalobci nikdy nebyla provedena před či po pádu jakákoliv zkouška na přítomnost alkoholu. Žalobce i jeho manželka shodně uvedli, že v období mezi pádem a příjezdem zdravotnické záchranné služby žalobce požil alkohol, s cílem ulevit si od bolesti a zahřát se. Záznam ve zdravotnické dokumentaci o pádu v ebrietě, ani výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], tedy v tomto ohledu nejsou relevantní, když vypovídají pouze o subjektivních dojmech zdravotníků o opilosti žalobce v době po pádu, nikoliv bezprostředně před ním. Skutečnost, že žalobce se před pádem pohyboval bez jakýchkoliv problémů, svědčí o tom, že jeho motorické schopnosti nebyly před pádem jakkoli negativně ovlivněny alkoholem či jiným způsobem. Skutečnost, že v obci v předmětný den nesněžilo a chodníky byly uklizeny, svědčí o nenadálosti a neočekávanosti výskytu ojedinělého místa na chodníku, které uklizeno nebylo. Pokud nesněžilo delší dobu a chodník byl na pohled uklizen, nemohl žalobce závadu ve schůdnosti očekávat, ani nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby přizpůsobil svoji chůzi klimatickým podmínkám tak, jako by sněžilo, případně jako by chodník nebyl zcela uklizen. Žalobce však stejnou cestou k domu chodí pravidelně a nikdy jej na tomto místě závada ve schůdnosti nepřekvapila, a to ani v předmětný den, když z domu odcházel. Žalobce pak není povinen obcházet určité části chodníku, jak naznačuje soud prvního stupně, a logicky si tak zvolil nejkratší cestu k domu. Jestliže se na trase žalobce k domu, na chodníku ve správě žalovaného, nacházelo ojedinělé místo, které nebylo řádně odklizeno, je zřejmé, že se jednalo o závadu ve schůdnosti chodníku, která byla nepochybně jak nenadálá, tak i neočekávaná. Soud prvního stupně především nesprávně vyložil pojem závady ve schůdnosti, když podle soudu prvního stupně nepředstavuje závadu ve schůdnosti ojedinělé místo, na jinak odklizeném chodníku, za relativně dobrých klimatických podmínek, což je v rozporu i s judikaturou Nejvyššího soudu citovanou soudem prvního stupně v napadeném rozsudku. Žalobce za účelem objasnění mechaniky pádu, a dále za účelem objasnění konkrétního místa, ve kterém došlo k pádu, a tedy i místa, na kterém došlo k uklouznutí žalobce, navrhoval zpracování znaleckého posudku z oboru biomechaniky. Soud prvního stupně však tento důkaz neprovedl. Soud prvního stupně tedy neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, přičemž tímto důkazem měly být odstraněny i pochybnosti, které se týkají pozice stop krve na chodníku dle pořízené fotodokumentace. Žalobce má přitom za to, že pokud jde o stopy krve, jejich pozice na fotodokumentaci odpovídá mechanice pádu žalobce. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. K podanému odvolání se vyjádřila žalovaná s tím, že tvrzení žalobce, že uklouzl na neodklizeném místě chodníku, je mylné, neboť žalobce dle své výpovědi i výpovědi manželky, uklouzl na šikmém nájezdovém obrubníku, který dle předložené projektové dokumentace slouží pouze pro příjezd vozidel k nemovitostem. Navíc místo je dostatečně osvětleno uliční lampou a tudíž i v noci viditelné na první pohled. Za pád si může žalobce sám, neboť nepoužil chodník, který k tomuto účelu slouží a který byl i dle výpovědi žalobce uklizen od sněhu a náledí. V každém případě mohl žalobce místo, kde se sníh ojediněle v té době nacházel obejít. Navíc sníh se v daném místě nacházel i v době odjezdu žalobce do [obec], žalobce tedy o něm věděl a byl dobře obeznámen s místem, kde upadl. Žalobce v tomto případě neprojevil dostatečnou obezřetnost při chůzi, když jednak věděl, že se v daném místě nachází zbytky sněhu. V době pádu, jak uvádí žalobce, měl obě ruce v kapsách, což rovněž není známkou obezřetné chůze v zimním období. Na základě výpovědi žalobce i manželky žalobce vyšlo najevo, že žalobce byl pod vlivem alkoholu již před pádem, kdy požil, jak uvádí 2 – 3 piva. Tomu odpovídá i lékařská zpráva, že se jednalo o pád v opilosti, a že tato opilost byla zcela zjevná. Tvrzení žalobce, že se opil až po pádu, když vypil 4 – 5 panáků slivovice, tedy v době, kdy masivně krvácel z nosu a přitom dle výpovědi manželky žalobce klečel na toaletě, je ryze účelové a nepravdivé. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil.

4. K odvolání žalobce se vyjádřil vedlejší účastník s tím, že žalobce opět uvádí jiné okolnosti, než uváděl v průběhu řízení, a to, že se jednalo o ojedinělé místo se ztíženou schůdností. Žalobce v průběhu soudního sporu upravuje svá tvrzení tak účelově, aby se domohl svého domnělého práva na odškodnění, když ale v daném případě zde není odpovědnost žalované vůbec na místě. Odhlédneme-li od okolností na straně žalobce a jeho stavu v době události, když toto vlastně ani v danou chvíli není až tak podstatné, jestli byl pod vlivem alkoholu či ne, tak je zcela nesporné, že žalobce nejprve tvrdil, že došlo k pádu na místě, kudy se vjíždí k nemovitosti – na šikmé nájezdové ploše, toto vyplývalo z žaloby, jeho dřívějšího tvrzení i tvrzení v předžalobní upomínce jeho předchozího právního zástupce, kterou vedlejší účastník přikládá, stejně tak přikládá původní žádost žalobce, kde uvádí, že spadl na zledovatělém zasněženém chodníku – nikde nepíše nic o ojedinělém místě se zhoršenou schůdností. Stejně tak jak uváděl on ve svém výslechu i jeho manželka, nikde se nejednalo o tom, že by zde bylo ojedinělé místo se zhoršenou schůdností, ještě při posledním jednání uváděl i advokát žalobce, že město zde nechává na okraji chodníku nahrnutý sníh a že toto mělo být též v době pádu. Při místním šetření také žalobce měnil své výpovědi, a to tak, aby se případně domohl svého domnělého práva na náhradu škody. Jeho tvrzení se v průběhu soudního řízení neustále mění i v rozporu s výslechem jediného svědka, který byl ještě svědkem žalobce. Je tedy zcela evidentní, že jeho nynější tvrzení se nezakládají na pravdě a k pádu zřejmě došlo jen a výlučně z jeho neopatrnosti, a to ať zaviněné ovlivněním alkoholem či jinými okolnostmi. Tvrzená ojedinělá závada ve schůdnosti byla zcela seznatelná, když toto vyplývá i z okolnosti, že v blízkosti pádu je veřejné osvětlení a z toho, že dané místo je žalobci známo a okolnosti stavu komunikace mu byly nesporně známy, stejně tak jako mohl využít bezpečnější místo pro přístup ke své nemovitosti. K tomuto vedlejší účastnice odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 75 Co 312/2021 [ulice] účastnice zároveň přikládá fotografii, na které je vidět lampa veřejného osvětlení, tudíž místo pádu bylo osvětleno a jakákoli závada ve schůdnosti byla rozpoznatelná a zavinění na pádu je tedy na straně žalobce. V řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno porušení jakékoliv povinnosti ze strany žalované, ani to, na kterém konkrétním místě došlo k pádu žalobce. [obec] pádu, pokud jej měli za nebezpečné a bylo pokryto sněhem oproti ostatním místům chodníku, kterými mohli vstoupit z parkoviště na chodník, mohli obejít. A jít bezpečnější cestou než přes nájezd sloužící pro příjezd automobilem. Dále vedlejší účastnice odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1621/2020. Daná událost nastala z důvodu nerespektování stavebního a dopravně-technického stavu komunikace. Za takovouto okolnost tedy žalovaná neodpovídá a nenese odpovědnost. Tento nájezd není primárně určen pro chůzi, jedná se o šikmou plochu, která je zde za účelem najíždění vozidel. Pouhým učiněním kroku tak, aby došlápl na rovnou plochu bez sněhu, by žalobce předešel danému zranění či pouhým užitím cesty mimo tento nájezd a vstupem na chodník přímo z parkoviště by tomuto pádu taktéž předešel. Leč zřejmě z důvodu ebriety došlo k pádu. Taktéž krvavé stopy jsou spíše toho charakteru, že upadl žalobce možná již před nájezdem, když krvavé stopy jsou ve sněhu na nájezdu. Kbelík je na chodníku a při pádu na nájezdu by měla být krev spíš v místě dopadu nosu na chodník, když při výšce žalobce by toto bylo až někde za kbelíkem. S ohledem na výše uvedené vedlejší účastnice navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil.

5. Na vyjádření žalované a vedlejší účastnice reagoval žalobce, který zopakoval svá předchozí tvrzení a doplnil, že místo pádu v noci není osvětleno, jak tvrdí žalovaná a vedlejší účastnice a k podání přiložil fotodokumentaci, která má toto tvrzení doložit. Dále žalobce odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1621/2020 a navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, přezkoumal krajský soud rozsudek okresního soudu v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), s přihlédnutím ke koncentraci řízení, a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá. Okresní soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, přihlédl ke všem podstatným skutečnostem a jeho postup odpovídá ustanovení § 132 o. s. ř. Okresnímu soudu nelze vytknout, že by pominul skutečnosti, které se podávají z provedených důkazů, nebo že by vzal v úvahu skutečnosti, které z provedeného dokazování nevyplývají.

8. Správné jsou i právní závěry okresního soudu. Okresní soud dospěl k závěru, že o závadu schůdnosti, jak je vymezena v § 26 odst. 7 z. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále zákon o pozemních komunikacích), se nejednalo. Žalobce neprojevil dostatečnou obezřetnost při chůzi, mohl v každém případě místo, kde se sníh ojediněle nacházel, obejít. V době pádu navíc měl obě ruce v kapsách a byl pod vlivem alkoholu, když požil minimálně dvě až tři piva. Okresní soud tak uzavřel, že žalovaný neodpovídá za škodu, neboť zde nejsou předpoklady objektivní odpovědnosti žalovaného jako vlastníka chodníku (komunikace) dle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích.

9. Okresní soud se pak rovněž zabýval obecnou odpovědností žalované za škodu, kdy nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat případnou odpovědnost žalované, neboť tato neporušila svou právní povinnost.

10. Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 4. 2016 pod sp. zn. I. ÚS 2315/15 uvádí, že v případě, že dojde ke zranění z důvodu závady ve schůdnosti chodníku, pro vznik povinnosti obce k náhradě újmy, která daný chodník udržuje, musí soud zkoumat mimo jiné také to, zda se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci tohoto zkoumání musí soud zjistit, zda chodec volil z více možných cest tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, zda zvolil vhodnou obuv a podobně.

11. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008 závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1257/2005 nebo rozsudek ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1495/2003 publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod číslem C [číslo]).

12. Krajský soud se s okresním soudem ztotožňuje v tom, že nejsou dány předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, neboť se v daném případě nejednalo o závadu ve schůdnosti ve smyslu § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích. Žalobce nebyl při chůzi dostatečně obezřetný, nepřizpůsobil způsob chůze okolnostem v daném místě, a to zejména s přihlédnutím k ročnímu období, přičemž měl ruce v kapsách (což též zvyšuje riziko úrazu při pádu) a byl pod vlivem alkoholu. Žalobce v řízení především tvrdil, že uklouzl na šikmé nájezdové ploše, této rizikové šikmé ploše měl nepochybně možnost se vyhnout, kdy ji stačilo překročit a došlápnout na samotný chodník, a to obzvláště za situace, kdy situaci před svým domem nepochybně důvěrně zná a několik hodin předtím měl též možnost při odjezdu si toto místo obhlédnout. Jestliže pak žalobce sám ve své výpovědi svá dřívější tvrzení ani nepotvrdil a uváděl, že vstoupil na hranu chodníku vpravo (jeho okraj, jak se uvádí též v závěrečném návrhu právního zástupce), pak i zde by platilo, že pokud byl tento okraj zasněžen, měl žalobce při zachování náležité obezřetnosti možnost se tomuto rizikovému místu, kterým (zasněžená) hrana chodníku v zimě nepochybně je, vyhnout. S okresním soudem je možno v každém případě souhlasit v tom, že se nejednalo o nenadálou a nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti, žalobce mohl rizikovou plochu, na níž se měl nacházet sníh, překročit, respektive obejít, v čemž mu ničeho nebránilo. Okresní soud přitom též zjistil, že žalovaný prováděl údržbu komunikace, chodník byl jinak uklizen, a nebylo jistě nezbytné vstoupit na případně neodklizenou šikmou plochu (hranu chodníku).

13. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, když zamítl žalobu, neboť objektivní odpovědnost vlastníka komunikace dle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích nemůže být dána již proto, že se nejednalo o závadu ve schůdnosti.

14. Okresní soud se správně vypořádal i s tím, že nejsou dány předpoklady pro obecnou odpovědnost žalovaného, když v tomto směru nebylo ničeho tvrzeno, žalovaný údržbu v daném místě prováděl, chodník byl jinak uklizen.

15. K odvolací argumentaci žalobce lze uvést, že spor o míru ovlivnění alkoholem nehraje zásadnější roli, když pod vlivem alkoholu žalobce byl už s ohledem na ovlivnění několika přiznanými, resp. svědkyní potvrzenými pivy. Třebaže se tvrzení o náhlém požívání dalšího alkoholu po pádu jeví s ohledem na utrpěná zranění jako poněkud zvláštní, nebylo nutno se prokazováním této skutečnosti dále zabývat (toto by prokazoval nepochybně žalobce). Okresní soud rovněž nemusel provádět znalecký posudek k mechanice pádu, když skutečnost, kam žalobce spadl a kde tedy uklouzl, není nutno dále prokazovat, neboť i při akceptaci verze pádu žalobce není žaloba důvodná.

16. K novému tvrzení žalobce k tomu, že na pádu se mělo podílet snad i nefunkční osvětlení, je třeba uvést, že žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že„ pouliční světlo je kousek naproti, nejsem si jistý, zda svítilo“, uvedené tvrzení se tak jeví jako zjevně účelové. Současně je nutno uvést, že žalobce v řízení před okresním soudem takovou příčinu pádu netvrdil a toto tvrzení je tedy nové a nepřípustné z hlediska neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.) i z hlediska koncentrace řízení. Vzhledem k tomu, že uvedené tvrzení je nepřípustné, pak jsou nepřípustné i navržené důkazy, které ostatně nemohou vypovídat nic o tom, zda v době pádu světlo svítilo, neboť navržené fotografie byly pořízeny v nedávné době, značnou dobu poté, co žalobce upadl. Nad rámec uvedeného je třeba uvést, že ve spise se nachází více fotografií, kde dané místo je osvětleno pouličním osvětlením, a které byly provedeny k důkazu (fotografie předložené žalobcem založené ve spise jako příloha T, kde vrhají předměty stíny při pouličním osvětlení).

17. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, pokud žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž se zabýval dalšími předpoklady odpovědnosti za škodu. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl úspěšný a je tak povinen hradit náklady řízení.

19. Žalovaná však žádné náklady nežádala, proto bylo rozhodnuto o nákladech mezi žalobcem a žalovanou tak, že nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení. 20. [ulice] účastník má právo na náhradu nákladů sestávajících ze tří paušálních náhrad ke třem úkonům (vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast u jednání před odvolacím soudem) po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř.