69 Co 11/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudců Mgr. Michala Chmelaře a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem adresa , adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vydání věci, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2025, č. j. 25 C 17/2025-127, I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto:„Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24.144 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.“II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.936 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Okresní soud vyhověl žalobě, a uložil žalované povinnost vydat žalobci 4 ks , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , antracitová, částečně leštěná, velikost , Anonymizováno, náležící k vozidlu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Proti výroku II. o nákladech řízení podal odvolání žalobce, a uvedl, že v rámci podané žaloby žalobce požadoval vydání „4 ks , Anonymizováno, , Anonymizováno, , velikosti , Anonymizováno, s pneumatikami , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Jak z tohoto popisu, tak z hlediska obecných znalostí, je zjevné, že pneumatiky byly požadovány z právního důvodu jako příslušenství věci hlavní (hliníkových kol), na kterých byly (v době vzniku držby žalované) „obuty“, a byly tak v rámci jejich hospodářského určení užívány společně s věcí hlavní (oboje mohlo takto společně být umístěno na odpovídající vozidlo). Tomuto právnímu posuzování zpočátku přitakal i soud, který žalobci vyměřil soudní poplatek spočítaný ze žalobního požadavku na vydání 4 movitých věcí. Teprve až u prvního soudního jednání konaného dne 29. 5. 2025 došlo ke zvratu v uvažování soudu, který až teprve nyní upozornil žalobce (jejího tehdejšího právního zástupce) na svůj (nově formulovaný) právní názor, podle kterého mají být pneumatiky samostatným předmětem řízení, s důsledky s tím spojenými, zejména potřebou doměření soudního poplatku. Na což žalobce reagoval zcela logicky a hospodárně, když odmítl požadovat žalobou vydání (takto nově soudem označených samostatných) věcí, jejichž hodnota navíc byla nižší, než kolik by činily vyměřené soudní poplatky. Pokud žalobce konstatoval, že vydání pneumatik jako samostatných movitých věcí nepožaduje, bylo to soudem (nesprávně) pochopeno jako částečné zpětvzetí žaloby (a nikoli správně jako upřesnění popisu věci hlavní, která je požadována již bez výslovného deklarování svého příslušenství – pneumatik), a soud vydal usnesení o částečném zastavení řízení. Rozhodně ale nelze uvedené skutečnosti klást žalobci k procesní tíži (při rozhodování o nákladech řízení), jak to soud prvního stupně učinil. Tedy i pokud soud nesprávně rozhodl o částečném zastavení řízení pro žalobu na vydání 4 ks pneumatik, které však ale jako samostatná věc nikdy předmětem žaloby nebyly, nelze tuto skutečnost označit za procesní neúspěch žalobce, který by měl být považován za důvod pro aplikaci ust. § 146 či § 142 odst. 2 o. s. ř. Navíc i při výše uvedeném (byť nesprávném) přístupu soudu je nutno upozornit, že pneumatiky byly předmětem toliko části řízení (do data 29. 5. 2025), kdy bylo řízení ohledně nich (jejich vydání) pravomocně zastaveno. Pak by uvedený (byť nesprávný) právní názor soudu bylo nutno aplikovat pouze na ty náklady (úkony právní služby), které byly činěny ve vztahu k (původně) celému předmětu sporu, tj. pouze do data 29. 5. 2025. Pouze ohledně těchto úkonů by totiž platilo, že předmětem sporu bylo vydání 8 movitých věcí, přičemž žalobce (by) byl úspěšný jen co do poloviny žalovaných věcí (což by obecně bylo důvodem pro aplikaci ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.). Nicméně, a to žalobce zdůrazňuje, uvedené právní názory by se v takovém případě nevztahovaly jak na zaplacení soudních poplatků za podanou žalobu (na vydání kol), tak ani na náhradu nákladů právních služeb, které vznikly po datu 29. 5. 2025 – po tomto datu totiž již bylo předmětem soudního řízení vydání toliko 4 ks kol, s čímž byl žalobce úspěšný v celém rozsahu (viz i výrok ad I. napadeného rozsudku). Tedy v takovém by byl správný procesní postup, aby byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení za 4 úkony právní služby (plus 4x RP a DPH) a za zaplacené soudní poplatky za žaloby týkající se vydání 4 ks kol. Soud tedy postupoval (i při svém nesprávném právním názoru) chybně, když žalobci nepřiznal uvedené náklady, na jejichž zaplacení má žalobce jednoznačně nárok (ať již je postup soudu prvního stupně správný, či nesprávný).

3. Žalovaná k podanému odvolání především uvedla, že se žalobce ve svém odvolání pokouší prolomit do výsledku řízení, když nadále argumentuje vymezením předmětu řízení tj., zda se jednalo o 8 věcí či 4 věci, co bylo věcí hlavní a co příslušenství, když přece náklady řízení a vyměření soudního poplatku je odvozeno a vyměřeno dle hodnoty sporu, který ale takto označil sám žalobce, který podal žalobu formou formuláře EPR, v němž sám musel tvrdit jednak hodnotu vydávaných věcí, ty sám specifikoval, formulář se na základě žalobcem vložených skutečností vygeneroval a tudíž od začátku to byl žalobce, který ovládal předmět řízení, ze kterého pak byl určen soudní poplatek a náklady řízení. Je absurdní se po více jak roce vymlouvat v odvolání o nákladech řízení, že pneumatiky, o které původně žalobce rovněž usiloval, bylo jakési příslušenství a že soud špatně pochopil částečné zpětvzetí žalobce i přesto, že toto částečné zpětvzetí učinil advokát tudíž profesionál. Měl-li žalobce pochybnosti o nesprávnosti vymezení předmětu řízení pak se měl odvolat do celého rozsudku, a ne do výroku o nákladech řízení, kde tato otázka nemůže být řešena. Nad to ještě žalovaná upozorňuje, že celá hodnota vydávaných věcí byla žalobcem od začátku nadhodnocená, když se jednalo o věci, které byly více jak deset let staré a na běžném trhu mohly mít hodnotu maximálně v řádech stovek korun. Z výše uvedeného je podle žalované zřejmé, že soud o nákladech řízení rozhodl správně, když evidentně žalobce nebyl plně úspěšný ve věci, přičemž tento neúspěch byl od začátku dán nesprávným žalobním tvrzením žalobce. Soud tak správně rozhodl o nákladech řízení v souladu se zásadou procesního úspěchu ve věci, soud provedl komplexní zhodnocení úspěšnosti stran, ze strany soudu se nejednalo o pouhé mechanické posuzování výsledku sporu, ale soud komplexně vzal v úvahu nejenom výsledek řízení, ale také průběh řízení a závěrečná procesní stanoviska stran. V neposlední řadě soud zohlednil individuálních okolností, včetně chování účastníků v řízení a skutečnost, že to byl žalobce, který přispěl k prodlužování řízení. Soud tak dle názoru žalované pečlivě zvážil všechny relevantní okolnosti a spravedlivě a přiměřené rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě výše uvedeného žalovaná navrhuje, aby odvolací soud potvrdil výrok II. napadaného rozsudku a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v jeho odvoláním napadeném výroku II. o nákladech řízení podle § 206 odst. 3 o. s. ř. a § 212 o. s. ř. a bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

5. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované vydání 4 ks , Anonymizováno, , Anonymizováno, , velikost , Anonymizováno, s pneumatikami , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, . U jednání ve věci dne 29. 5. 2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do požadavku na vydání 4 ks pneumatik , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, . Usnesením soudu ze dne 19. 8. 2025 vydaným u jednání dne 19. 8. 2025, které nabylo právní moci dne 19. 8. 2025, bylo řízení zastaveno co do vydání 4 ks pneumatik , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, .

6. Napadeným rozsudkem soud žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a dle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Okresní soudu vysvětlil, že stran 4 kol žalobce byl ve věci úspěšný, ale když žalobce vzal žalobu částečně zpět v rozsahu 4ks pneumatik bez udání důvodu tak zavinil zastavení řízení. Protože předmětem řízení bylo vydání celkem 8 movitých věcí (4 kola+4 pneumatiky, respektive 4 kol se 4 pneumatikami), a podíl každé procesní strany je tak právě 50 %, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Rozhodnutí o nákladech řízení obsažené ve výroku II. napadeného rozhodnutí není správné. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo náhradu nákladů řízení proti účastníku, který úspěch ve věci neměl. V projednávané věci bylo původně předmětem řízení vydání čtyř kol se čtyřmi pneumatikami. Jak náhradní kola (disky) automobilu, tak i náhradní pneumatiky nejsou součástí automobilu, ale jsou jeho příslušenstvím (na rozdíl od kol a pneumatik, které jsou na automobilu namontovány a jsou tak jeho součástí), a jako takové mohou být samostatným předmětem žaloby o vydání věci, v němž budou mít v zásadě rovnocenné postavení. Okresní soud tedy nepochybil, pokud zohlednil částečné zpětvzetí žaloby ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. do poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, a to tak že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, avšak tento závěr se mohl týkat pouze části řízení do okamžiku účinků částečného zpětvzetí žaloby. Pokud bylo soudem dále jednáno pouze ve vztahu k předmětu řízení, v němž byl žalobce se svou žalobou úspěšný (tj. vydání 4 kol), náleží žalobci za tuto část řízení náhrada nákladů v plné výši podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Žalobci tak náleží odměna určená z tarifní hodnoty částky 30.000 Kč. Odvolací soud dospěl k tarifní hodnotě za použití ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu (dále také jako „a. t.“), když hodnota všech čtyř předmětných kol nebyla v řízení zjištěna, byla zjištěna jen hodnota obdobného souboru kol dle inzerátu na č. l. 63 spisu ve výši 11.999 Kč. Nelze rozumně očekávat, že hodnota souboru čtyř kol v projednávané věci bude dramaticky odlišná (vyšší či nižší), a jeví se tedy v souladu se zásadou hospodárnosti řízení logické, aby náklady řízení nebyly navyšovány o znalečné, které by tak řízení nepřiměřeně vzhledem k předpokládané hodnotě sporu zatížilo, a to navíc již jen ve fázi řízení o odvolání proti nákladovému výroku. S ohledem na uvedené tedy odvolací soud učinil závěr, že hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a stanovil tarifní hodnotu za celý soubor 4 kol, podle ust. § 9 odst. 1 na částku 30.000 Kč (k tomu srovnej např. Zákon o advokacii, 1. vydání, 2012, s. 540-545: V. Papež, C.H.Beck, nebo Vyhláška o advokátním tarifu: Komentář, KOVÁŘOVÁ, D. a kol. Wolters Kluwer). Úvaha, kterou nabídl právní zástupce žalobce o částce 4 x 30.000 Kč za každou movitou věc zvlášť, je zjevně nepřiměřená možné ceně předmětu řízení (všech čtyř kol). Odměna za 1 úkon právní pomoci tak činí částku 2.300 Kč a náleží žalobci za 3 úkony právní služby, a to za účast u jednání dne 23. 6. 2025, dne 19. 8. 2025 a 23. 10. 2025 v celkové výši 6.900 Kč (3x 2.300 Kč). Sdělení žalobce ze dne 20. 10. 2025, kterým žalobce rekapituloval dosavadní průběh věci, není podání ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a náhrada nákladů mu za tento úkon nepřísluší. K odměně 6.900 Kč náleží 3x 450 Kč režijní paušál, tj. 1.350 Kč, v součtu 8.250 Kč. Náhrada za promeškaný čas činí dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu za 12 půlhodin (2x2x3) strávených na cestě ke dvěma soudním jednáním z , adresa, do , Anonymizováno, a zpět částku 1.800 Kč (12 x 150 Kč), celkem tedy již 10.050 Kč. Náhrada cestovních výdajů činí podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojením s ust. § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 2 cesty (dne 23. 6. 2025, dne 19. 8. 2025) osobním automobilem na trase , adresa, a zpět při vzdálenosti 190 km, při průměrné spotřebě 8 l benzinu/100 km a ceně benzinu 35,80 Kč/1 l, částku 3.292 Kč. Celková částka tak činí 13.342 Kč a tato částka se dále zvyšuje o 21 % DPH na částku 16.144 Kč. K této částce dále náleží částka 8.000 Kč za zaplacený soudní poplatek, když tento poplatek se týkal té části řízení, v níž byl žalobce úspěšný, zatímco náhrada soudního poplatku v zastavené části řízení žalovanou nestíhá. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 24.144 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce, advokáta (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

9. Odvolací soud podotýká, že se ztotožňuje se závěry okresního soudu, kterými se vypořádal s požadavky žalované na přiznání náhrady nákladů řízení, podle nichž se žalovaná vždy pokoušela domluvit se se žalobcem, vždy reagovala na návrhy žalobce, umožnila prohlídku kol a že se žalobce při podání žaloby choval lehkomyslně. Okresní soud správně uzavřel, že uvedená argumentace není důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení žalované, neboť soud rozhoduje podle stavu ke dni vydání jeho rozhodnutí a k tomuto dni žalovaná měla kola (bez právního důvodu) ve své dispozici, a proto jí také byla povinnost k jejich vydání výrokem I. napadeného rozsudku uložena, když okolnosti uváděné žalovanou nejsou takovými (mimořádnými) okolnostmi, které by snad odůvodňovaly užití ust. § 150 o. s. ř.

10. Žalobce s podaným odvoláním uspěl a výrok o náhradě nákladů řízení byl změněn a žalobci náleží podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů i v této fázi soudního řízení. Odměna byla stanovena z tarifní hodnoty 30.000 Kč, kdy odměna z této částky činí 2.300 Kč, avšak vzhledem k tomu, že odvolání směřovalo, nikoliv proti rozhodnutí ve věci samé, snižuje se o polovinu na částku 1.150 Kč (ustanovení § 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu v rozhodném znění), k této částce náleží 450 Kč režijní paušál, tj. 1.600 Kč a tato částka se dále zvyšuje o 21 % na částku 1.936 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna žalobci zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř.).