69 Co 113/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2025, č. j. 12 C 145/2024-102,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto:„Žaloba na určení, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, , nar. , Datum narození žalobkyně, území , adresa, , obec , adresa, , se zamítá.“II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvého stupně částku 27.031 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 27.034 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Okresní soud určil, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, , narozená , Datum narození žalobkyně, území , adresa, , obec , adresa, (výrok I.). Žalované soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 32.031,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. V důvodech podaného odvolání uvedla, že pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nebyl oddělen ze žalobkyní užívané plochy, nýbrž jako část pozemku žalované, kteroužto část si žalobkyně bezprávně přisvojila. Naprosto nesprávná je formulace soudu „…v rámci oplocení jejich nemovitostí“, jestliže v dané lokalitě žalobkyně vlastní pouze jedinou nemovitost, a to p. č. , hodnota, a do oplocení je pojat jak sporný pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve vlastnictví žalované, tak pozemek p. č. st. , Anonymizováno, v rovnodílném spoluvlastnictví dětí žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, . V nyní v projednávané věci nejde o spor o hranici pozemků, ale jde o spor o celistvý samostatný pozemek vydělený žalovanou z většího celku se záměrem prodat jej žalobkyni, která o jeho odkoupení sama požádala, když si jej před lety přisvojila zbudovaným oplocením, aniž právní hranice vlastních pozemků ověřila (sama výslovně uvedla, že stávající plot byl zřízen na místě jakýchsi pobořených zídek), bez patřičného souhlasu a povolení státu, jako tehdejšího vlastníka. Žalovaná vyšla žalobkyni vstříc a v souvislosti s oddělením pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, z pozemku parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ostatní plocha (ostatní komunikace) byl změněn druh pozemku na „zahrada“. Žalobkyně dosud žádnou zahradu oprávněně nevlastní ani neužívá, neboť její pozemek parc. č. , hodnota, je veden jako trvalý travní porost a pozemek jejich potomků p. č. st. , Anonymizováno, je veden jako zastavěná plocha a nádvoří. Dle žalované žalobkyně snad mohla teoreticky nabýt vydržením do BSM pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (pokud by vůbec existoval), respektive plochu jím dnes tvořenou spolu se svým manželem, nejpozději do roku 2012, kdy zemřel a v důsledku jejich BSM vůči oběma pozemkům p. č. st. , Anonymizováno, a p. č. , hodnota, a při svého druhu uvěření tomu a omluvení, že nedokázali poznat, že užívají plochu o 83 m² větší než jim náležejících 946 m2. 83 m² je plocha pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , tak jak byl vytvořen geometrickým plánem teprve v roce 2023, k jehož vydržení se do té doby nikdo nepřihlásil. Od roku 2012 mohli (za předpokladu vydržitelnosti) právní nástupci vydržet do část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) jen v těch částech a plochách tohoto pozemku, které jsou svého druhu „přílepky“ pozemku p. č. , hodnota, a p. č. st. , Anonymizováno, v jejich severozápadním prodloužení. Děti žalobkyně, , jméno FO, a , jméno FO, , tak mohly vydržet do jejich rovnodílného spoluvlastnictví v prodloužení pozemku p. č. st. , Anonymizováno, plochou z dnešního pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, odhadnutelnou na cca 10 m² a žalobkyně by mohla vydržet v prodloužení pozemku p. č. , hodnota, zbylou část celkové plochy pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Možnost vydržení celého pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, žalobkyně promeškala dědickou dohodou z roku 2012, neboť se nestala právní nástupkyní celého nemovitostního BSM náležejícího žalobkyni a jejímu manželovi. Žalobkyně tak po roce 2012 nemohla vydržet celek teprve v roce 2023 definovaného pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . V následné replice žalovaná uvedla, že žalobkyně byla přípisem ze dne 31. 5. 2019 vyrozuměna, že část zaplocené plochy, kterou žalobkyně užívá jako zahradu, je oplocena neoprávněně. Žalobkyně na základě jednání s obecním úřadem požádala o odprodej této části pozemku písemně 24. 6. 2019. Od června 2019 nemohla být žalobkyně v dobré víře, že vlastní tehdy ještě podle katastrálních předpisů nedefinované plochy pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaná tak vycházela z písemného závazku žalobkyně k odkoupení předmětné pozemkové plochy a nechala zpracovat geometrický plán za účelem realizování záměru žalované k odprodeji oddělených pozemků, v tomto případě parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Vydržení žalobkyně namítla teprve touto žalobou dne 5. 6. 2024. Žalobkyně promeškala lhůtu oznámenou žalovanou k nabídce na odkoupení parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaná i se svými potomky byla vyzvána k vyklizení pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . V další části svého vyjádření se žalovaná věnovala zpochybnění názoru soudu prvého stupně ztotožňující vlastnické právo, které je nepromlčitelné s nikterak deklarovaným vydržením. Uvedla, že běžící vydržování není už svým během po uplynutí lhůty potřebné k vydržení nepromlčitelným vlastnickým právem. V další části této repliky žalovaná poukázala na skutečnost, že manžel žalobkyně , jméno FO, zemřel a právní mocí usnesení Okresního soudu v Olomouci z 22. 10. 2012, č. j. 66 D 1579/2012-34 se žalobkyně coby právní nástupkyně stala výlučnou vlastnicí pozemku p. č. , hodnota, a její děti , jméno FO, a , jméno FO, se staly rovnodílnými spoluvlastníky pozemku p. č. st. , Anonymizováno, nemovitosti původně náležející do BSM manželů , jméno FO, . Žalobkyni by tak mohla svědčit řádná držba toliko k části pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zbývající plocha tohoto pozemku nikoliv, neboť držba po právní moci usnesení vydaného v řízení o dědictví nenastala, neboť děti žalobkyně držbu pro sebe nevykonávaly. Žalobkyně tuto zbývající část pozemku užívá na základě věcného břemene, které není předmětem držby. Žalovaná zpochybnila i účastnickou výpověď žalobkyně, té její části, že původní zídky a vznik dosud udržovaného oplocení v letech 1973 – 1974 neprokazuje počátek vydržecí doby. Kamenina je keramický materiál, z něhož jsou jakékoliv zídky vysoce nepravděpodobné. Žalovaná měla za to, že žalobkyně právo na vydržení jí okupované a užívané plochy pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, promlčela, prekludovala poukazem na ustanovení § 1008 odst. 1 o. z. Žalobkyni trvalo téměř 5 let než vydržení namítla teprve žalobou z 5. 6. 2024. Žalovaná žádala, aby krajský soud změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl.

3. Žalobkyně ve vyjádření navrhla, aby krajský soud věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdil. Uvedla, že soud prvého stupně provedl rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, výslechem žalobkyně i svědků, skutkové závěry soudů vycházejí z jednotných a věrohodných výpovědí všech zúčastněných osob, včetně sousedů, kteří nejsou s žalobkyní nijak příbuzensky spojeni. Fyzické hranice pozemku byly po celou dobu stabilní, vyznačené oplocením a nebyly po 10 let zpochybněny. Žalobkyně i její manžel užívali pozemek v dobré víře od roku 1973 po právním převodu sousední parcely a zahrady od babičky žalobkyně. Plot byl postaven v letech 1973 až 1974 na místech původních kameninových zídek a zůstal beze změny do současnosti. Doba držby činí více než 50 let, přičemž zákonná lhůta pro vydržení vlastnického práva nemovité věci činí 10 let, respektive 20 let při mimořádném vydržení. Podle § 994 o. z. se držba považuje za řádnou, poctivou a pravou, pokud není prokázán opak, což se v tomto řízení nestalo. Soud správně aplikoval i § 1092 o. z. a do vydržecí doby započítal i držbu právního předchůdce. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že vlastnické právo se nepromlčuje. Žalobkyně se domáhala tohoto určení práva poté, co byla výzvou k vyklizení donucena bránit své věcné právo. Žalobkyně pak shrnula, že se domáhala ochrany svého práva na základě dlouhodobé, poctivé a pravé držby. Soudem zjištěný skutkový stav nebyl v řízení žalovanou zpochybňován.

4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v režimu neúplné apelace s přihlédnutím k nastalé koncentraci řízení a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu není správný a je třeba jej změnit podle § 220 o. s. ř., neboť právní posouzení soudu prvého stupně není správné.

5. Žalobkyně se domáhá určení, že je výlučným vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, z titulu vydržení vlastnického práva pro sebe.

6. Ze skutkových tvrzení žaloby a provedeného dokazování vyplývá, že nemovitosti v k. ú. , adresa, , a to p. č. st. , Anonymizováno, zast. plocha s domem č. p. , Anonymizováno, a p. č. , hodnota, žalobkyně nabyla společně s manželem , jméno FO, do jejich bezpodílového spoluvlastnictví kupní smlouvou ze dne 4. 9. 1972 registrovanou Státním notářstvím v Olomouci 9. 1. 1973 pod č. j. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kterou na straně prodávající uzavřela , jméno FO, (babička žalobkyně). Na základě provedeného dokazování okresní soud po skutkové stránce uzavřel a vzal tak za prokázanou verzi žalobkyně, že pozemek p. č. , hodnota, byl rodinou žalobkyně užíván vždy ve stejných hranicích vymezených plotem, který vystavěli manželé , jméno FO, v letech 1973 – 1974 na místě původních kameninových zídek, nacházejících se na pozemku p. č. , hodnota, , které při stavbě plotu rozebrali. , adresa, plotu pozemku p. č. , hodnota, nebyla celá desetiletí zpochybněna, až 31. 5. 2019 informovala žalovaná žalobkyni, že neoprávněně užívá část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

7. Dle závěru soudu prvého stupně došlo k řádnému vydržení (ust. § 1091 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále je o. z.) na základě kvalifikované držby trvající po určitou, zákonem stanovenou dobu. Soud prvého stupně uvádí, že žalobkyně od roku 1973, minimálně do 31. 5. 2019, užívala nemovitosti ve stejných hranicích tak, jak byly vytyčeny jejími právními předchůdci. Okresní soud nepřiložil žádný význam zjištění, že manžel žalobkyně zemřel 6. 8. 2012. K tomu soud uvedl, že v důsledku této skutečnosti došlo jen k přeměně formy vlastnictví žalobkyně ze SJM na její výlučné vlastnictví. Výše uvedeným závěrům soudu prvého stupně přisvědčit nelze.

8. Bylo-li po skutkové stránce prokázáno, že se žalobkyně společně s manželem ujala kvalifikované držby části pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v souvislosti s koupí pozemku p. č. , hodnota, do jejich bezpodílového spoluvlastnictví a objektivní dobrá víra manželů o tom, že nabyli do vlastnictví pozemek p. č. , hodnota, v hranicích určených plotem vystavěným v roce 1973 trvala nepřetržitě, pak je třeba konstatovat, že účinky řádného vydržení nastaly již k datu 1. 1. 1992 (ust. § 134 a § 872 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník - dále jen obč. zák. ve znění platném do 31. 12. 1992). Manžel žalobkyně zemřel v roce 2012. V rámci dědického řízení dědici zůstavitele, manželka a 2 děti zůstavitele, uzavřeli dohodu o vypořádání dědictví. Podle pravomocného usnesení o dědictví 22. 10. 2012, č. j. 66 D 1579/2012-34 žalobkyně nabyla ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví pozemek p. č. , hodnota, . Není sporu o tom, že pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nebyl jako předmět zaniklého SJM v dědictví po zůstaviteli , jméno FO, projednán, neboť v době projednání dědictví nebyl znám. Pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je tak nově najevo vyšlý majetek, který ke dni smrti zůstavitele tvořil součást společného jmění manželů a který se objevil po právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno. Výsledek dědického řízení po manželovi žalobkyně , jméno FO, , podle kterého žalobkyně nabyla ze zaniklého společného jmění do výlučného vlastnictví pozemek p. č. , hodnota, v hranicích určených plotem, nemůže vést k závěru, že se žalobkyně stala výlučným vlastníkem i zaplocené části p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 2 (nyní p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 83 m2). Vypořádání společného jmění manželů tak bylo (a je) obligatorní součástí řízení o vypořádání dědictví (ust. § 175l o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2013 a § 162 ZŘS od 1. 1. 2014). Právní úpravu vypořádání společného jmění manželů v souvislosti s dědickým řízením po smrti jednoho z manželů (podle právní úpravy platné od 1. 1. 2014 pozůstalostního řízení), kterou je třeba považovat za speciální ve vztahu k úpravě občanského zákoníku, s možností vypořádání společného jmění manželů na základě domněnky vypořádání podle ust. § 741 o. z. nepočítá. Je tak třeba dovodit, že vypořádání společného jmění manželů v řízení o dědictví (o pozůstalosti) je nezbytné i v situaci, kdy mezi smrtí jednoho z manželů a zahájením dědického řízení uplyne doba delší 3 let. Při těchto uvedených závěrech je vyloučeno, aby žalobkyně uplynutím lhůty 3 let ode dne zániku společného jmění manželů, po smrti manžela, nabyla za použití ust. § 150 odst. 4 obč. zák. při aplikaci zákonné domněnky vypořádání spoluvlastnický podíl o velkosti ½ pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .

9. Podle výsledku dědického řízení po manželovi , jméno FO, se žalobkyně chopila držby pozemku p. č. , hodnota, již jako výlučný vlastník tohoto pozemku, v rámci jehož plochy byla i nadále zaplocena část pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 83 m2. Žalobkyně nemohla vlastnické právo sama pro sebe vydržením nabýt, neboť by musela sama splnit podmínky vydržení vlastnického práva. Mimořádné vydržení pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, do výlučného vlastnictví žalobkyně nepřichází v úvahu již proto, že od doby, kdy se jako výlučný vlastník chopila držby pozemku p. č. , hodnota, v souvislosti s výsledkem dědického řízení, neuplynula potřebná vydržecí doba 20 let, jak vyplývá z ustanovení § 1095 a § 1091 odst. 2 o. z.

10. Aby bylo možno uvažovat o podmínkách řádného vydržení, při kterém činí vydržecí doba nemovitých věcí deset let (ust. § 1091 odst. 2 o. z.), je v takovém případě nezbytným předpokladem vydržení, že se držba zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (ust. § 1090 odst. 1 o. z.); nikoliv však na domnělém právním důvodu. Řádný důvod způsobilý založit řádné vydržení tak musí existovat a být platný. To v posuzované věci nepochybně splněno není, neboť z výše uvedených závěrů odvolacího soudu vyplývá, že p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nebyla v rámci dědického řízení, o jehož výsledek se žalobkyně opírá, jako o titul nabytí vlastnického práva, zařazena a projednána. K nabytí dědictví zůstavitelovým dědicem v rozhodné době nedocházelo jen na základě smrti zůstavitele (ust. § 460 obč. zák.). Právní úprava dědického práva v rozhodné době vycházela tak, jako nyní z principu ingerence státu při nabývání dědictví; takže dědictví po každém zůstaviteli muselo být soudem projednáno a rozhodnuto. Kromě absence titulu nabytí vlastnického práva žalobkyni neuplynula ani potřebná doba deseti let nepřerušené držby vykonávané v poctivém úmyslu (ust. § 1092 a § 992 o. z.). Je mezi účastníky nesporné, že žalobkyně obdržela podání žalované ze dne 31. 5. 2019 s oznámením o tom, že užívá část parcely č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, v majetku obce , adresa, . V reakci na podání obce žalobkyně požádala o odprodej části pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, podáním ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně od tohoto okamžiku, kdy se jí do dispozice dostalo sdělení obce, nemohla mít zato, že je subjektem drženého práva, že vlastní pozemek v hranicích určených plotem (tj. včetně části p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 83 m2) a držba nemohla být již poctivá.

11. Žalobkyně tudíž sama pro sebe vlastnické právo pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, nevydržela. Právní posouzení okresního soudu, že žalobkyně splnila podmínky řádného vydržení dle ust. § 1091 o. z. nejsou správné, proto krajský soud výrok I. rozsudku okresního soudu podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobu na určení vlastnického práva žalobkyně zamítl.

12. V důsledku změny napadeného rozsudku odvolací soud rozhodoval nově o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně (ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.). V důsledku změny rozsudku okresního soudu je stranou procesně ve sporu úspěšnou žalovaná, které podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží právo na náhradu nákladů, které v průběhu řízení účelně vynaložila. Žalovaná byla zastoupena advokátem, jemuž náleží odměna v částce 3.100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2024 (čl. II. přechodných ustanovení vyhl. č. 258/2024 Sb.), a to za převzetí a přípravu zastoupení, písemné vyjádření ve věci ze dne 30. 7. 2024 a 17. 10. 2024 – 3.100 x 3 = 9.300 Kč, k tomu 3 x 300 Kč režijní paušál = 900 Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozhodném znění). Za účast u jednání dne 20. 1. 2025 a 24. 2. 2025 náleží odměna již podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty 113.000 Kč (ust. § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění), kdy odměna za úkon činí částku 5.620 Kč. Za dva úkony činí odměna částku 11.240 Kč a k této odměně náleží 2 x 450 Kč režijní paušál dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Odměna včetně režijních paušálů činí částku 22.340 Kč a k této náleží dále 21% DPH v částce 4.691 Kč, celkem 27.031 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované, advokáta (ustanovení § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Žalovaná je procesně úspěšná i ve fázi odvolacího řízení a náleží jí podle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 náhrada účelných nákladů, které za své právní zastoupení vynaložila. Odměna náleží za 3 úkony právní služby (odvolání, replika k vyjádření žalobkyně a účast u odvolacího jednání). Odměna za úkon činí 5.620 Kč x 3 = 16.860 Kč, k tomu 3 x 450 Kč režijní paušál 1.350 Kč, celkem 18.210 Kč + 21% DPH v částce 3.824 Kč = 22.034 Kč. K této částce se dále připočítává zaplacený soudní poplatek 5.000 Kč = 27.034 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované, advokáta (ust. § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.).