69 CO 114/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalovaným: anonymizováno jméno příjmení bytem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2. anonymizována dvě slova , sanitární systémy, s r. o., IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 3. právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa pro určení, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2021, č. j. 20 C 237/2020-119,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 3.151 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalovaného 1.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 3.151 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaného 2.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 3.151 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalovaného 3.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby bylo určeno, že usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 3. 2020 o udělení příklepu vydražiteli [právnická osoba] se sídlem [adresa], zamítl (výrok I.), uložil žalobci zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů řízení částku 6.690 Kč k rukám právního zástupce žalovaného 1. do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), uložil žalobci zaplatit žalované 2. na náhradě nákladů řízení částku 10.078 Kč k rukám právního zástupce žalované 2. do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a dále uložil žalobci zaplatit žalované 3. na náhradě nákladů řízení částku 10.078 Kč k rukám právního zástupce žalované 3. do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Proti tomuto usnesení podal odvolání žalobce s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/2020, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že„ základní práva a svobody, jako je i právo na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, působí v horizontálních vztazích (tj. i mezi soukromými osobami) tak, že prozařují normami podústavního práva, zvláště při aplikaci korektivu dobrých mravů a funkčně obdobných ustanovení je třeba toto působení zohledňovat.“ Přitom není vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana, a to zejména tehdy je-li zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek. Obdobně se ke korektivu dobrých mravů, respektive zásady dobrých mravů či ekvity staví část doktriny. Žalobce se domnívá, že v posuzované věci okresní soud uvedené zásady při posuzování jednání žalovaného, respektive předmětného usnesení, kterým byl udělen příklep, nerespektoval. Žalobce musí znovu opakovat, že se domnívá, že provedená dražba, na základě které byl udělen příklep, je v hrubém rozporu s dobrými mravy. Žalobce poukazuje na skutečnost, že exekuce vedená pod sp. zn. [spisová značka] byla zahájena v roce 2018. Dražba nemovitosti v hodnotě několika milionů korun pro bagatelní pohledávku ve výši 8.167,50 Kč se uskutečnila v roce 2020. Za celou tuto dobu, tedy v rozmezí dvou let soudní exekutor neučinil ani jeden krok vedoucí k tomu, aby postihl bankovní účet žalobce nebo daňový přeplatek na dani z příjmu. Žalobce již v průběhu řízení uváděl, že vzhledem ke skutečnosti, že šlo o údajnou pohledávku jen ve výši 8.167,50 Kč, byl zvolený způsob provedení exekuce absolutně nepřiměřený. Jako důvod zvoleného způsobu provedení uvedl žalovaný 1. to, že nebyl schopen dohledat účet žalobce, proto zvolil rovnou prodej nemovité věci. Toto tvrzení je absurdní a ještě obzvlášť i tím, že jej uvedl přímo soudní exekutor. Jednání soudního exekutora je zcela v rozporu se zákonem. Žalobce jako podnikatel má veden účet u ČSOB. [příjmení] to většina exekucí byla již žalobcem z účtu uhrazena, což není problém, případně žalobcem kdykoliv doložit. Žalobce také vlastní několik motorových vozidel, jejichž vlastnictví je zjistitelné z registru vozidel. Exekutor je povinen zvolit způsob provedení exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazku dlužníka a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazku dlužníka dosaženo. Dne 26. 11. 2020 bylo exekutorskou komorou potvrzeno zprávou o výsledku šetření ze dne 26. 11. 2020, že žalovaný 1. porušil právní předpisy, když namísto postižení účtu nebo prodeje movitých věcí ve vlastnictví žalobce vydražil nemovitosti žalobce. Exekutorská komora sama uvedla, že je značně zarážející, že ostatní exekuční orgány účet žalobce zjistily a také postihly. Na základě kárné žaloby rovněž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalovaný 1. nedodržel přiměřenost dotčení majetku žalobce tím, že se vůbec nepokusil provést exekuci na movité věci, přestože o jejich existenci věděl a nesnažil se o zajištění, kvalifikovaný odhad jejich do hodnoty a případný prodej. Žalovaný 1. tak byl uznán vinným, že provedl exekuci prodejem nemovitostí žalobce, jejíž cena byla ve zcela zjevném nepoměru k celkové vymáhané povinnosti, aniž by předtím učinil úkony směřující k provedení exekuce vhodnějším způsobem. Nucený prodej nemovitých věcí je upraven v § 335 - § 337h o. s. ř. V této věci však žalobce uváděl, že neobdržel ani pověření žalovaného 1. jako soudního exekutora vedené pod sp. zn. 48 EXE 5373/2018, ani také nebyl žalobci doručen exekuční příkaz o prodeji nemovité věci ani usnesení o ustanovení znalce ani usnesení o udělení příklepu, včetně dalších stěžejních listin týkajících se exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce si dovoluje poukázat na to, že mu jako právnické osobě měly být veškeré tyto písemnosti z exekučního spisu pod sp. zn. [spisová značka] zaslány datovou schránkou. Ovšem z důvodu nefunkčnosti datové schránky žalobce jako adresáta listin, které mu měly být adresovány údajně soudním exekutorem, nikdy neobdržel. Nad rámec uvedeného žalobce musí uvést, že se nikdy nestalo, že by jej kdykoliv a jakkoliv kontaktoval znalec, kterého měl žalovaný 1. údajně ustanovit. Žalobce podal na znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] trestní oznámení, dle žalobci známých posledních informací mělo být trestní stíhání orgány činnými v trestním řízení již zahájeno a je vedeno policejním orgánem PČR Městské ředitelství policie [obec], [ulice] oddělení [obec] pod [číslo jednací]. Žalobce se tak domnívá, že usnesení soudního exekutora je tak v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřijatelným důsledkům. Okresní soud pak neposuzoval jednání žalovaného 1. v celkovém kontextu. Soud nedostatečně zohlednil tzv. korektiv dobrých mravů a nevzal v potaz, že zvolený způsob exekuce byl absolutně nepřiměřený. Žalobci nebyly doručeny stěžejní listiny. Žalobce tak navrhuje, aby soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaní se k odvolání vyjádřili tak, že mají za to, že rozsudek okresního soudu je věcně správný a odvolání nedůvodné. Žalobce se domáhá určení neplatnosti exekučního rozhodnutí, k čemuž není toto řízení přípustné, přičemž žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení. Společnost [anonymizována dvě slova] se domáhala po žalobci uhrazení svých služeb, žalobce na toto nereagoval, proto se musela [právnická osoba] domáhat soudní cestou, když v této fázi si žalobce nevyzvedával řádně zprávy doručené do datové schránky, následně nesplnil svoje povinnosti, které mu byly uloženy okresním soudem, proto se [právnická osoba] musela domáhat exekuční cestou. Ani v průběhu exekučního řízení si žalobce řádně nepřebíral poštu ze své datové schránky, veškeré dokumenty byly doručeny fikcí, a proto se dle svých tvrzení nedozvěděl o průběhu exekučního řízení a o tom, že exekutor přistoupil k vydražení jeho nemovitostí a nebránil v tomto řízení svá práva k předmětné nemovitosti. Následně vydražila žalovaná 3. [právnická osoba] servis. Jakmile se žalobce o vydražení nemovitosti dozvěděl, zahájil nespočet soudních řízení, kdy lze uvést, že u [název soudu] a následně u KS [obec] byla řešena žaloba žalobce na určení vlastnického práva, kterou se domáhal totožného určení jako v tomto řízení za použití totožné argumentace, tato žaloba byla zamítnuta pravomocně. Dále se žalobkyně bránila vyklizení předmětných nemovitostí podáváním obstrukčních podání v rámci exekučního řízení, které bylo taktéž pravomocně skončeno. Zde žalobce užívá stejnou argumentaci jako v předmětném řízení, kdy k jeho argumentaci bylo opakovaně vedeno rozsáhlé dokazování. O postoji žalobce pak svědčí fakt, že si evidentně od ukončení jeho právního zastoupení opět řádně nepřebírá zprávy doručené do datové schránky.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Krajský soud věc projednal v nepřítomnosti žalobce dle § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť tento se k jednání nedostavil, ačkoliv byl včas a řádně předvolán, když předvolání bylo žalobci doručeno do datové schránky dnem 13. 6. 2022, tedy desátým dnem od dodání dle § 17 odst. 4 z. č. 300/2008 Sb.

6. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

7. Okresní soud žalobu zamítl s tím, že rozhodnutí soudu (státního orgánu) není právním úkonem, nýbrž individuálním právním aktem orgánu státní moci a nelze na něj aplikovat ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti právních úkonů. Je tudíž pojmově vyloučeno určení neplatnosti rozhodnutí soudů (soudního exekutora) ve smyslu § 80 o. s. ř. Okresní soud pak neshledal ani naléhavý právní zájem a věcnou legitimaci účastníků.

8. S těmito závěry okresního soudu se krajský soud zcela ztotožňuje. Podstatná ve věci je především skutečnost, že usnesení soudního exekutora, jehož neplatnosti se žalobce domáhá, není právním jednáním (§ 545 o. z.), nelze na něj aplikovat ustanovení soukromoprávního předpisu o neplatnosti právních jednání (§ 580 a násl. o. z.). Je tak nerozhodné, zda a jaký nesprávný postup exekutora vydání usnesení předcházel, neboť je pojmově vyloučeno, aby usnesení soudního exekutora bylo neplatné ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku. K nápravě vad rozhodnutí soudního exekutora slouží příslušné procesní prostředky, které poskytují procesní předpisy.

9. Na požadovaném určení tak nemůže být dán naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř., neboť ani případné určení neplatnosti by na závaznosti a právní moci usnesení o příklepu ničeho nezměnilo. Stejně tak žaloba nemůže být důvodná ani z věcných důvodů, neboť nelze uvažovat o vyslovení neplatnosti rozhodnutí soudního exekutora.

10. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto rozsudek okresního soudu potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní měli plný úspěch a mají právo na náhradu nákladů této fáze řízení.

12. Náklady řízení žalovaného 1. sestávají z odměny za jeden úkon právní služby, a to jednání před odvolacím soudem dle § 9 odst. 3 písm. a) § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 2.000 Kč, k tomu třetina režijního paušálu ve výši 100 Kč (při zastoupení všech žalovaných). Dále pak třetina cestovného ve výši 371 Kč (při zastoupení všech žalovaných) osobním automobilem VW Tiguan na cestě [obec] – [obec] a zpět při ujetí vzdálenosti 2 x 80 km, průměrná spotřeba 4,8 l [číslo] km, cena nafty 47,10 Kč (cestovné celkem 1.114 Kč), dále třetina náhrady za promeškaný čas 4 půlhodiny na cestě po 100 Kč ve výši 133,33 Kč, k tomu DPH 21 %, celkem 3.151 Kč. Odměna za úkon převzetí a přípravy nenáleží, k převzetí věci došlo již před okresním soudem.

13. Náklady řízení žalovaného 2. sestávají z odměny za jeden úkon právní služby, a to jednání před odvolacím soudem dle § 9 odst. 3 písm. a) § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 2.000 Kč, k tomu třetina režijního paušálu ve výši 100 Kč (při zastoupení všech žalovaných). Dále pak třetina cestovného ve výši 371 Kč (při zastoupení všech žalovaných) osobním automobilem VW Tiguan na cestě [obec] - [obec] a zpět při ujetí vzdálenosti 2 x 80 km, průměrná spotřeba 4,8 l [číslo] km, cena nafty 47,10 Kč, (cestovné celkem 1.114 Kč), dále třetina náhrady za promeškaný čas 4 půlhodiny na cestě po 100 Kč ve výši 133,33 Kč, k tomu DPH 21 %, celkem 3.151 Kč. Odměna za úkon převzetí a přípravy nenáleží, k převzetí věci došlo již před okresním soudem.

14. Náklady řízení žalovaného 3. sestávají z odměny za jeden úkon právní služby, a to jednání před odvolacím soudem dle § 9 odst. 3 písm. a) § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 2.000 Kč, k tomu třetina režijního paušálu ve výši 100 Kč (při zastoupení všech žalovaných). Dále pak třetina cestovného ve výši 371 Kč (při zastoupení všech žalovaných) osobním automobilem VW Tiguan na cestě [obec] - [obec] a zpět při ujetí vzdálenosti 2 x 80 km, průměrná spotřeba 4,8 l [číslo] km, cena nafty 47,10 Kč, (cestovné celkem 1.114 Kč), dále třetina náhrady za promeškaný čas 4 půlhodiny na cestě po 100 Kč ve výši 133,33 Kč, k tomu DPH 21 %, celkem 3.151 Kč. Odměna za úkon převzetí a přípravy nenáleží, k převzetí věci došlo již před okresním soudem.