69 Co 116/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Michala Chmelaře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyloučení věcí z exekuce, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2026, č. j. 22 C 178/2025-111, II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto:„Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 8.560 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta.“II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud vyloučil ze soupisu movitých věcí provedeného dne 13. 8. 2025 v rámci exekuce vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, položku 2 (klavír , Anonymizováno, ), položku 3 (obraz muž od , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), položka 7 (gramofon , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) - výrok I. Žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno (výrok II.).

2. Proti výroku II. o náhradě nákladů řízení podala odvolání žalobkyně. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu, že za použití ustanovení § 150 o. s. ř. jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno. Zdůraznila, že byla ve sporu plně úspěšná a měla jí tak být přiznána náhrada nákladů řízení podle zásady úspěchu ve věci (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.). Zdůraznila, že aplikace § 150 o. s. ř. představuje výjimku ze zásady uvedené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a musí být vykládána restriktivně a používána pouze ve zcela mimořádných a odůvodněných případech. V této souvislosti odkázala na usnesení NS ČR sp. zn. 33 Cdo 579/2008. Dle žalobkyně nemůže obstát argumentace soudu prvního stupně, že žalovaná nenese odpovědnost za soupis věcí, který provádí soudní exekutor. Žalovaná je oprávněnou v exekučním řízení a disponuje procesními prostředky, jimiž může průběh exekuce ovlivnit; včetně možnosti udělit pokyn k vyškrtnutí věci ze soupisu. To neučinila, ačkoliv jí byly známy relevantní skutečnosti svědčící o vlastnickém právu žalobkyně ke všem dotčeným věcem. Žalobkyně postupovala maximálně odpovědně a zdrženlivě. Vyvinula veškeré úsilí k mimosoudnímu vyřízení. 12. 9. 2025 podala návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu, který exekutor zamítl z důvodu neprokázaného vlastnického práva. Následně vyzvala žalovanou k udělení pokynu exekutorovi, aby věci vyškrtl ze soupisu. Žalovaná tomu vyhověla pouze částečně a přispěla k tomu, že sporný stav přetrvával. Žalobkyně byla tak nucena domáhat se ochrany svého vlastnického práva soudní cestou. Žalovaná přes existenci relevantních podkladů neumožnila odstranění nezákonného zásahu do práv žalobkyně. Dále žalobkyně poukázala na své osobní a majetkové poměry, že je osobou pokročilého věku, byla nucena vyhledat právní pomoc a domáhat se ochrany svého vlastnického práva soudní cestou. Nešlo jen o věci, které by měly běžný majetkový význam, ale jednalo se o rodinné předměty, k nimž žalobkyně má osobní vztah a jejichž případná ztráta by pro ni představovala citelný zásah. Žalobkyně se domáhala, aby krajský soud změnil výrok II. rozsudku a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 14.466 Kč a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. jako věcně správný potvrdil. Uvedla, že žalovaná postupovala rovněž odpovědně a zdrženlivě, když částečně reflektovala návrh žalobkyně ohledně vyškrtnutí movitých věcí ze soupisu. Žalobkyně nebyla schopna prokazatelně doložit vlastnické právo k nevyškrtnutým movitým věcem. Vlastnické právo žalobkyně bylo prokázáno až svědeckými výpověďmi. Žalovaná tak neměla možnost jakkoliv zjistit, že jsou všechny sepsané movité věci vlastnictvím žalobkyně, když vlastnické právo bylo prokázáno jen u několika položek, u ostatních musel soud vycházet ze svědeckých výpovědí. Řízení o vyloučení věcí z exekuce je specifické řízení, může být vyvoláno v důsledku postupu soudního exekutora. Žalovaná je ve sporu ze zákona pasivně legitimována a svým chováním nezavdala příčinu k podání žaloby. Rozsah sepsaných věcí nemohla žádným způsobem ovlivnit. Je proto namístě aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. Nelze za této situace považovat za spravedlivé přiznat náhradu nákladů řízení žalobkyni, jestliže žalovaná v nalézacím řízení řádně hájila svá práva a oprávněně se domáhala provedení exekuce vůči povinnému a svým chováním vznik nákladů řízení ve věci úspěšné žalobkyni nezavinila. Žalobkyně spolu s návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu nedoložila exekutorovi žádné doklady prokazující vlastnické právo a žalovaná objektivně neměla k dispozici informace, které by mohly představovat podklad pro její souhlas, navíc za situace, kdy vlastnické právo k sepsaným movitým věcem bylo prokázáno až svědeckou výpovědí.

4. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku II. (ustanovení § 206 odst. 3 a § 212 o. s. ř.) a bez nařízení odvolacího jednání (ustanovení § 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

5. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne 13. 9. 2025 žádost soudnímu exekutorovi o vyškrtnutí předmětných movitých věcí, které byly pojaty do soupisu protokolem o soupisu movitých věcí ze dne 13. 8. 2025 v exekuci vedené proti povinnému , jméno FO, , narozenému 15. 3. 1965. Žalobkyně je matkou povinného a soupis byl proveden v místě bydliště žalobkyně. Žalobkyně má v této nemovitosti zřízeno věcné břemeno spoluužívání zapsané v katastru nemovitostí. Žalobkyně v rámci návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu poukázala na historické souvislosti nabytí těchto věcí, že klavír byl pořízen v roce 1975, obraz je rodinným portrétem dědečka žalobkyně a byl namalován v roce 1964. Gramofon byl sestaven jejím manželem a byl jí darován. Soudní exekutor usnesením ze dne 16. 9. 2025, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, zamítl návrh žalobkyně s tím, že nemá za prokázané, že vlastnické právo k věcem uvedeným ve výroku I. rozsudku svědčí navrhovatelce, jelikož kromě čestných prohlášení a uvedením kontaktu na případné svědky, které ale soudní exekutor vyslechnout nemůže, neboť rozhoduje výlučně na základě listinných důkazů předložených společně s návrhem, neprokázala vlastnické právo k předmětným věcem. Žalobkyně dříve než podala excindační žalobu u soudu obrátila se ještě na žalovanou výzvou k udělení pokynu soudnímu exekutorovi k vyloučení movitých věcí, kde kromě položek, jejichž vyloučení se domáhá touto excindační žalobou, dále žádala vyloučit křovinořez. Dále upozornila na možnost podání excindační žaloby v případě, že pokyn exekutorovi k vyškrtnutí uvedených movitých věcí nebude udělen. Žalobu v této právní věci podala 16. 10. 2025 a jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soud kromě listinných důkazů, které soud rekapituluje v odůvodnění tohoto rozsudku, vyslechl svědky , jméno FO, (synovce žalobkyně), , jméno FO, (sousedku žalobkyně), , jméno FO, (syna žalobkyně) a podané žalobě na základě těchto důkazů zcela vyhověl. Z odůvodnění rozsudku (bod 16.) vyplývá, že soud o vyloučení movitých věcí rozhodl na základě provedených výslechů, kdy dospěl k dostatečným skutkovým zjištěním.

6. V této věci je především nutné přihlédnout k tomu, že žalobkyně byla ve svých právech zasažena na základě exekuce prováděné proti povinnému a že na neoprávněnost tohoto zásahu poukazovala od samého počátku, přičemž využila dostupných procesních prostředků: neúspěšně podala návrh na vyškrtnutí těchto movitých věcí ze soupisu a před podáním žaloby ještě vyzvala žalovanou, aby exekutorovi udělila pokyn k vyškrtnutí věcí. Žalobkyně postupovala maximálně procesně opatrně a zdrženlivě, jak v podaném odvolání zdůrazňuje. Její žalobě na vyloučení předmětných věcí z exekuce poté soud prvního stupně vyhověl, když shledal jako prokázané, že předmětné věci nepatří do vlastnictví povinného, nicméně uvedený právní závěr učinil na základě skutkového zjištění z výpovědí svědků, které jsou v odůvodnění napadeného rozsudku obsaženy.

7. Žalobkyně je tak ve sporu zcela procesně úspěšná a podle výsledku sporu jí náleží právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Nicméně i odvolací soud je toho názoru, že jsou dány podmínky pro částečnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Přesvědčivé důvody soud spatřuje v okolnostech případu, že teprve ve stadiu soudního řízení, po výpovědích svědků, jejichž výslech nebylo lze v předsoudních fázích uskutečnit, byly zjištěny rozhodné skutkové okolnosti, na základě kterých bylo žalobě zcela vyhověno. Současně lze konstatovat, že procesně odpovědně si počínala i žalovaná, která na základě výzvy žalobkyně udělila exekutorovi pokyn, aby některé s žalobkyní uvedených věcí ze soupisu vyloučil.

8. Krajský soud změnil výrok II. rozsudku podle ustanovení § 220 o. s. ř. Žalobkyni přiznal částečnou náhradu nákladů řízení v rozsahu jedné poloviny účelně takto vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.000 Kč a úkonů právní služby advokáta v počtu pěti (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva žalované k udělení pokynu k vyškrtnutí věci, žaloba, doplnění rozhodných skutečností a účast na jednání okresního soudu). Odměna za úkon náleží z tarifní hodnoty 30.000 Kč (ustanovení § 9 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) činí částku 2.300 Kč za úkon x 5 = 11.500 Kč, k tomu režijní paušál 5x 450 Kč = 2.250 Kč (ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále cestovné z , adresa, do , Anonymizováno, a zpět vozidlem se spotřebou 5,2 l/100 km, přičemž ujeto bylo 100 km. Náhrada za pohonné hmoty činí při průměrné ceně benzínu Natural 95 částku 34,70 Kč podle ustanovení § 4 písm. a) vyhlášky č. 573/2025 Sb. = 180 Kč. Náhrada za použití motorového vozidla při stanovené sazbě základní náhrady 5,90 Kč dle ustanovení § 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb. činí 590 Kč, cestovné celkem činí částku 770 Kč. K náhradě dále náleží náhrada za ztrátu času podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za každou zameškanou půlhodinu 150 Kč x 4 = 600 Kč, náklady za právní zastoupení, včetně zaplaceného soudního poplatku tak činí 17.120 Kč. Žalovaná je povinna z této částky zaplatit žalobkyni jednu polovinu, tzn. částku 8.560 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, (ustanovení § 149 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.).

9. Výrok o nákladech odvolacího řízení je negativní., neboť žalobkyně je se svým odvoláním úspěšná pouze částečně (ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř.).