22 C 178/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované se sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B o vyloučení věcí z exekuce

I. Ze soupisu movitých věcí provedeného dne datum v rámci exekuce vedené pod sp. zn. spisová značka se vylučují následující sepsané položky:  položka č. hodnota (klavír Petrof);  položka č. hodnota (obraz muž od

V. Klenisové Čechákové);  položka č. hodnota (gramofon NZC 040).

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá vyloučení některých věcí sepsaných soudním exekutorem při soupisu dne datum v rámci exekučního řízení vedeného proti povinnému (pan jméno FO, nar. datum) pod sp. zn. spisová značka, a to konkrétně věcí uvedených pod položkami 2 (klavír Petrof), 3 (obraz muže) a 7 (gramofon NZC 040). Žalobkyně zaslala návrh na vyškrtnutí mimo jiné výše uvedených položek soudnímu exekutorovi dne datum, přičemž soudní exekutor rozhodnutím ze dne datum rozhodl o zamítnutí návrhu. Dne datum zaslala žalobkyně žalované výzvu k udělení pokynu k vyškrtnutí věcí ze soupisu, přičemž ve vztahu k výše uvedeným věcem nebyl ze strany žalované pokyn udělen.

2. Klavír evidovaný pod položkou č. hodnota byl pořízen navrhovatelkou v prodejně hudebních nástrojů v roce 1975, dodnes jej využívá při výuce hudby.

3. Obraz evidovaný pod položkou č. hodnota je rodinným portrétem dědečka žalobkyně, který byl namalován v roce 1944 a nachází se ve výlučném vlastnictví žalobkyně jako rodinná památka. Žalobkyně ho nabyla na základě dohody se sestrou v rámci vypořádání pozůstalosti po jejich otci, přičemž se takto dohodly mimosoudně.

4. Gramofon evidovaný pod položkou č. hodnota si sestavil manžel žalobkyně ještě v době, než se seznámili, tj. před rokem 1979. Po úmrtí manžela žalobkyně nebyl projednáván v rámci dědického řízení, ale zůstal v domácnosti žalobkyně, jelikož jej nikdo z potomků žalobkyně nikdy nepožadoval a neprojevil o něj zájem.

5. Soupis uvedených věcí proběhl v domě, kde má žalobkyně věcné břemeno spoluužívání a zároveň tam má trvalé bydliště. Věci nemohly být ve vlastnictví povinného, jelikož v tomto domě užívá jeden pokoj na základě písemné smlouvy se synem žalobkyně (svědek jméno FO), který je výlučným vlastníkem domu, přičemž povinný může své věci mít uloženy pouze v pokoji, který užívá. Výše uvedené věci se v tomto pokoji nenacházely.

6. Žalovaná potvrdila, že dala pokyn k vyškrtnutí pouze některých položek, jelikož u těch, které jsou předmětem tohoto řízení, nemůže ze své pozice zhodnotit vlastnictví žalobkyně. Rozhodnutí o vyloučení věcí ponechala na posouzení soudu. Poukázala však na to, že vykonavatel není při soupisu oprávněn rozhodovat o vlastnictví, přičemž soupis provedl na adrese povinného. Žalovaná postup soudního exekutora nemůže ovlivnit.

7. Soud učinil následující relevantní skutková zjištění.

8. Soudní exekutor sepsal dne datum v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka vedeného proti jméno FO, nar. datum (dále jen „povinný“), mimo jiné položku č. hodnota „klavír Petrof“, položku č. hodnota „obraz muž V. Klenisová Čecháková“, položku č. hodnota „gramofon NZC 040“, přičemž tyto položky jsou nadále součástí soupisu (zjištěno z přílohy k soupisu ve spojení s usnesením soudního exekutora o zamítnutí návrhu na vyškrtnutí movitých věcí a usnesení soudního exekutora o vyškrtnutí věci).

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou, aby udělila soudnímu exekutorovi pokyn k vyškrtnutí věcí, které jsou předmětem tohoto řízení, tento pokyn nebyl ve vztahu k těmto věcem žalovanou udělen (zjištěno z výzvy k udělení pokynu a vyjádření k výzvě).

10. Soupis proběhl ve Anonymizováno Anonymizováno na adrese adresa, což je stavba na pozemku, který je zapsaný v katastru nemovitostí jako vlastnictví svědka jméno FO, který je synem žalobkyně (zjištěno z protokolu o soupisu, dále také z úředního záznamu o soupisu, vše ve spojení s výpisem z katastru nemovitostí). Povinný a svědek jméno FO spolu uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které povinný může v letech 2024 až 2026 užívat pokoj v budově, ve které soudní exekutor provedl soupis, přičemž své věci může mít uloženy pouze v pronajatém pokoji (zjištěno z nájemních smluv).

11. Proti povinnému je aktuálně vedeno insolvenční řízení a povinnému bylo povoleno oddlužení; insolvenční správce věci projednávané v tomto řízení nesepsal do majetkové podstaty (zjištěno z přehledu insolvenčního řízení a soupisu B5 – v soudním spise č. l. 94-98).

12. Z čestných prohlášení (č. l. 22-24), fotografie (č. l. 27) a exekučního příkazu (č. l. 91-92) soud nečinil relevantní skutková zjištění.

13. Z výpovědi svědka adresa soud zjistil, že je synovcem žalobkyně; dále že sepsaný klavír byl vždy vlastnictvím žalobkyně; otec žalobkyně jí a její sestře (matce svědka) umožnil každé zakoupení jednoho podobného klavíru, v domácnosti svědka klavír jako památku nadále mají; sepsaný klavír byl vždy tam, kde žalobkyně bydlela, stejně tak sepsaný obraz; svědek si odhadem na tyto věci pamatuje od svého dětství od 80. let a věci registroval vždy během návštěv během prázdnin; věci u žalobkyně byly i v době, kdy tam povinný nebydlel.

14. Z výpovědi svědkyně jméno FO soud zjistil, že je sousedkou žalobkyně a mají přátelský vztah, znají se od 90. let, pravidelně se navštěvují několikrát do roka; dále to, že sepsaný obraz a gramofon byl vždy v obydlí žalobkyně v místnostech, které obývala.

15. Z výpovědi svědka jméno FO soud zjistil, že jde o syna žalobkyně; dále, že gramofon připadl žalobkyni, když řešili dědictví po zesnulém otci (manžel žalobkyně) s žalobkyní a bratrem jméno FO ml.; klavír byl v domácnosti žalobkyně i v době, kdy s nimi povinný nebydlel, na klavír s žalobkyní kdysi hrávali; obraz si na základě dohody mezi žalobkyní a sestrou žalobkyně ponechala žalobkyně a cestoval s ní už i v době, kdy byla v Olomouci.

16. Další navrhované důkazy výslechem svědků (paní jméno FO, paní jméno FO, pan jméno FO, pan jméno FO, paní jméno FO, pan jméno FO ml.) soud pro nadbytečnost neprováděl, jelikož již na základě provedených výslechů dospěl k dostatečným skutkovým zjištěním. Ač každý ze svědků byl k žalobkyni v určitém (rodinném či přátelském) vztahu, soud jejich výpovědi na základě bezprostředního vnímání vyhodnotil jako věrohodné, jelikož svědci byli schopni adekvátně reagovat i na doplňující dotazy, obsah výpovědí nepůsobil naučeně, nebyly identifikovány vnitřní rozpory a rozpory soud neshledal ani při porovnání s ostatními důkazy. Obsah výpovědí proto nebylo třeba potvrzovat prostřednictvím dalších svědků, kteří měli vypovídat k totožným okolnostem.

17. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru. Soudní exekutor v rámci exekuce vedené proti povinnému sepsal dne datum v místě, kde se povinný mohl zdržovat, mimo jiné klavír (položka č. hodnota), obraz (položka č. hodnota) a gramofon (položka č. hodnota), přičemž tyto věci žalovaná (v postavení oprávněné v uvedené exekuci) nenavrhla k vyškrtnutí a jsou nadále součástí soupisu. Uvedené věci nebyly insolvenčním správcem sepsány v insolvenčním řízení vedeným s povinným. Všechny tři sepsané položky se dlouhodobě (min. od 80.-90. let) nachází v domácnosti žalobkyně, sepsaný klavír v minulosti pořídila žalobkyně za přispění jejího otce; obraz si ponechala jako vzpomínku na svého dědečka po dohodě se sestrou poté, co zemřel jejich otec v roce 1987; gramofon jí zůstal po vypořádání majetku po jejím manželovi, který zesnul v roce 2004.

18. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících úvah. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), soud posuzoval podmínky nabytí vlastnického práva žalobkyně podle předchozí právní úpravy [zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „starý občanský zákoník“)], jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly ještě před nabytím účinnosti nynějšího občanského zákoníku.

19. Soud dospěl k závěru, že soudní exekutor sepsal dne datum předmětné tři položky (movité věci) ve smyslu § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, v rozhodném znění (dále jen „exekuční řád“), ve spojení s § 326 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“).

20. Vlastníkem sepsaného klavíru (položka č. hodnota) je žalobkyně, jelikož jej v minulosti (za života jejího otce, tj. před rokem 1987) nabyla do svého vlastnictví na základě smlouvy ve smyslu § 132 odst. 1 starého občanského zákoníku. I kdyby předchozí právní závěr neplatil, žalobkyně by předmětný klavír nabyla jako oprávněná držitelka do vlastnictví na základě vydržení ve smyslu § 130 a 134 starého občanského zákoníku, jelikož jej „jako vlastník“ užívala déle než 3 roky (v řízení bylo prokázáno, že minimálně cca od roku 1980). K vydržení by tak došlo za účinnosti starého občanského zákoníku.

21. Ve vztahu k obrazu (položka č. hodnota) a gramofonu (položka č. hodnota) soud dospěl k závěru, že i tyto movité věci jsou vlastnictvím žalobkyně, jelikož je užívala dlouhodobě jako oprávněný držitel na základě mimosoudních dohod ohledně vypořádání majetku po zesnulém otci žalobkyně a po zesnulém manželovi žalobkyně; resp. nabyla je do svého vlastnictví na základě vydržení ve smyslu § 130 a 134 starého občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že se tyto položky nachází v domácnosti žalobkyně dlouhodobě (min. od 80.-90. let), přičemž k dohodám o vypořádání majetku došlo až později (v případě obrazu po úmrtí otce žalobkyně v roce 1987, v případě gramofonu po úmrtí manžela žalobkyně v roce 2004, přičemž ve vztahu ke gramofonu šlo o konkludentní dohodu, když tato věc byla žalobkyni při rozdělování věcí ponechána) – v obou případech uplynula vydržecí doba 3 let jednoznačně za účinnosti starého občanského zákoníku, aniž bylo třeba zjišťovat přesný okamžik jejího uplynutí.

22. Vzhledem k výše uvedenému nemá soud o vlastnictví žalobkyně ve vztahu k sepsaným třem movitým věcem žádné pochybnosti. Vlastnické právo žalobkyně k předmětným movitým věcem vylučuje ve smyslu § 1012 občanského zákoníku, aby byly postiženy v exekuci vedené proti povinnému (třetí osobě). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a podle § 267 o. s. ř. rozhodl o vyloučení uvedených věcí ze soupisu provedeného v rámci předmětné exekuce.

23. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, tudíž má podle § 142 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Soud nicméně přistoupil k aplikaci § 150 o. s. ř., jelikož shledává mimořádné okolnosti pro tento postup (lze dodat, že v tomto typu řízení je aplikace § 150 o. s. ř. spíše standardní praxí a přiznání náhrady nákladů je naopak postupem výjimečným). Mimořádné okolnosti podle soudu spočívají v tom, že volba způsobu exekuce je plně v kompetenci soudního exekutora, nejedná se o rozhodnutí žalované [srov. zejména § 46, § 47 a § 67 a násl. exekučního řádu]. Pokud soudní exekutor pojal v rámci zvoleného způsobu exekuce prodejem movitých věcí do soupisu movité věci, které jsou vlastnictvím žalobkyně, a tyto věci zároveň odmítl k návrhu žalobkyně ze soupisu vyškrtnout, jednal zcela samostatně bez součinnosti s žalovanou. Žalované v této věci ani nelze vytýkat, že soudnímu exekutorovi nedala ohledně předmětných položek pokyn k jejich vyškrtnutí, jelikož rozhodnutí soudu o vlastnickém právu žalobkyně záviselo zejména na vyhodnocení svědeckých výpovědí. K zahájení tohoto soudního řízení tedy nedošlo důsledkem skutečnosti, kterou by bylo možno klást k tíži žalované. Ač lze rozumět požadavku žalobkyně na úhradu nákladů řízení (žalobkyně rovněž nijak nezavinila, že toto soudní řízení muselo být zahájeno, a své vlastnické právo bránila zcela v souladu se zákonem), nelze mu v tomto řízení vyhovět, jelikož by to vzhledem k výše uvedenému bylo vůči žalované z hlediska principů procesního práva nespravedlivé. Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.