22 C 178/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované se sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B o vyloučení věcí z exekuce

I. Ze soupisu movitých věcí provedeného dne , datum, v rámci exekuce vedené pod sp. zn. , spisová značka, se vylučují následující sepsané položky: položka č. , hodnota, (klavír Petrof); položka č. , hodnota, (obraz muž od

V. Klenisové Čechákové); položka č. , hodnota, (gramofon NZC 040).

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá vyloučení některých věcí sepsaných soudním exekutorem při soupisu dne , datum, v rámci exekučního řízení vedeného proti povinnému (pan , jméno FO, , nar. , datum, ) pod sp. zn. , spisová značka, , a to konkrétně věcí uvedených pod položkami 2 (klavír Petrof), 3 (obraz muže) a 7 (gramofon NZC 040). Žalobkyně zaslala návrh na vyškrtnutí mimo jiné výše uvedených položek soudnímu exekutorovi dne , datum, , přičemž soudní exekutor rozhodnutím ze dne , datum, rozhodl o zamítnutí návrhu. Dne , datum, zaslala žalobkyně žalované výzvu k udělení pokynu k vyškrtnutí věcí ze soupisu, přičemž ve vztahu k výše uvedeným věcem nebyl ze strany žalované pokyn udělen.

2. Klavír evidovaný pod položkou č. , hodnota, byl pořízen navrhovatelkou v prodejně hudebních nástrojů v roce 1975, dodnes jej využívá při výuce hudby.

3. Obraz evidovaný pod položkou č. , hodnota, je rodinným portrétem dědečka žalobkyně, který byl namalován v roce 1944 a nachází se ve výlučném vlastnictví žalobkyně jako rodinná památka. Žalobkyně ho nabyla na základě dohody se sestrou v rámci vypořádání pozůstalosti po jejich otci, přičemž se takto dohodly mimosoudně.

4. Gramofon evidovaný pod položkou č. , hodnota, si sestavil manžel žalobkyně ještě v době, než se seznámili, tj. před rokem 1979. Po úmrtí manžela žalobkyně nebyl projednáván v rámci dědického řízení, ale zůstal v domácnosti žalobkyně, jelikož jej nikdo z potomků žalobkyně nikdy nepožadoval a neprojevil o něj zájem.

5. Soupis uvedených věcí proběhl v domě, kde má žalobkyně věcné břemeno spoluužívání a zároveň tam má trvalé bydliště. Věci nemohly být ve vlastnictví povinného, jelikož v tomto domě užívá jeden pokoj na základě písemné smlouvy se synem žalobkyně (svědek , jméno FO, ), který je výlučným vlastníkem domu, přičemž povinný může své věci mít uloženy pouze v pokoji, který užívá. Výše uvedené věci se v tomto pokoji nenacházely.

6. Žalovaná potvrdila, že dala pokyn k vyškrtnutí pouze některých položek, jelikož u těch, které jsou předmětem tohoto řízení, nemůže ze své pozice zhodnotit vlastnictví žalobkyně. Rozhodnutí o vyloučení věcí ponechala na posouzení soudu. Poukázala však na to, že vykonavatel není při soupisu oprávněn rozhodovat o vlastnictví, přičemž soupis provedl na adrese povinného. Žalovaná postup soudního exekutora nemůže ovlivnit.

7. Soud učinil následující relevantní skutková zjištění.

8. Soudní exekutor sepsal dne , datum, v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, vedeného proti , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „povinný“), mimo jiné položku č. , hodnota, „klavír Petrof“, položku č. , hodnota, „obraz muž V. Klenisová Čecháková“, položku č. , hodnota, „gramofon NZC 040“, přičemž tyto položky jsou nadále součástí soupisu (zjištěno z přílohy k soupisu ve spojení s usnesením soudního exekutora o zamítnutí návrhu na vyškrtnutí movitých věcí a usnesení soudního exekutora o vyškrtnutí věci).

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou, aby udělila soudnímu exekutorovi pokyn k vyškrtnutí věcí, které jsou předmětem tohoto řízení, tento pokyn nebyl ve vztahu k těmto věcem žalovanou udělen (zjištěno z výzvy k udělení pokynu a vyjádření k výzvě).

10. Soupis proběhl ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, na adrese , adresa, , což je stavba na pozemku, který je zapsaný v katastru nemovitostí jako vlastnictví svědka , jméno FO, , který je synem žalobkyně (zjištěno z protokolu o soupisu, dále také z úředního záznamu o soupisu, vše ve spojení s výpisem z katastru nemovitostí). Povinný a svědek , jméno FO, spolu uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které povinný může v letech 2024 až 2026 užívat pokoj v budově, ve které soudní exekutor provedl soupis, přičemž své věci může mít uloženy pouze v pronajatém pokoji (zjištěno z nájemních smluv).

11. Proti povinnému je aktuálně vedeno insolvenční řízení a povinnému bylo povoleno oddlužení; insolvenční správce věci projednávané v tomto řízení nesepsal do majetkové podstaty (zjištěno z přehledu insolvenčního řízení a soupisu B5 – v soudním spise č. l. 94-98).

12. Z čestných prohlášení (č. l. 22-24), fotografie (č. l. 27) a exekučního příkazu (č. l. 91-92) soud nečinil relevantní skutková zjištění.

13. Z výpovědi svědka , adresa, soud zjistil, že je synovcem žalobkyně; dále že sepsaný klavír byl vždy vlastnictvím žalobkyně; otec žalobkyně jí a její sestře (matce svědka) umožnil každé zakoupení jednoho podobného klavíru, v domácnosti svědka klavír jako památku nadále mají; sepsaný klavír byl vždy tam, kde žalobkyně bydlela, stejně tak sepsaný obraz; svědek si odhadem na tyto věci pamatuje od svého dětství od 80. let a věci registroval vždy během návštěv během prázdnin; věci u žalobkyně byly i v době, kdy tam povinný nebydlel.

14. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že je sousedkou žalobkyně a mají přátelský vztah, znají se od 90. let, pravidelně se navštěvují několikrát do roka; dále to, že sepsaný obraz a gramofon byl vždy v obydlí žalobkyně v místnostech, které obývala.

15. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že jde o syna žalobkyně; dále, že gramofon připadl žalobkyni, když řešili dědictví po zesnulém otci (manžel žalobkyně) s žalobkyní a bratrem , jméno FO, ml.; klavír byl v domácnosti žalobkyně i v době, kdy s nimi povinný nebydlel, na klavír s žalobkyní kdysi hrávali; obraz si na základě dohody mezi žalobkyní a sestrou žalobkyně ponechala žalobkyně a cestoval s ní už i v době, kdy byla v Olomouci.

16. Další navrhované důkazy výslechem svědků (paní , jméno FO, , paní , jméno FO, , pan , jméno FO, , pan , jméno FO, , paní , jméno FO, , pan , jméno FO, ml.) soud pro nadbytečnost neprováděl, jelikož již na základě provedených výslechů dospěl k dostatečným skutkovým zjištěním. Ač každý ze svědků byl k žalobkyni v určitém (rodinném či přátelském) vztahu, soud jejich výpovědi na základě bezprostředního vnímání vyhodnotil jako věrohodné, jelikož svědci byli schopni adekvátně reagovat i na doplňující dotazy, obsah výpovědí nepůsobil naučeně, nebyly identifikovány vnitřní rozpory a rozpory soud neshledal ani při porovnání s ostatními důkazy. Obsah výpovědí proto nebylo třeba potvrzovat prostřednictvím dalších svědků, kteří měli vypovídat k totožným okolnostem.

17. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru. Soudní exekutor v rámci exekuce vedené proti povinnému sepsal dne , datum, v místě, kde se povinný mohl zdržovat, mimo jiné klavír (položka č. , hodnota, ), obraz (položka č. , hodnota, ) a gramofon (položka č. , hodnota, ), přičemž tyto věci žalovaná (v postavení oprávněné v uvedené exekuci) nenavrhla k vyškrtnutí a jsou nadále součástí soupisu. Uvedené věci nebyly insolvenčním správcem sepsány v insolvenčním řízení vedeným s povinným. Všechny tři sepsané položky se dlouhodobě (min. od 80.-90. let) nachází v domácnosti žalobkyně, sepsaný klavír v minulosti pořídila žalobkyně za přispění jejího otce; obraz si ponechala jako vzpomínku na svého dědečka po dohodě se sestrou poté, co zemřel jejich otec v roce 1987; gramofon jí zůstal po vypořádání majetku po jejím manželovi, který zesnul v roce 2004.

18. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících úvah. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), soud posuzoval podmínky nabytí vlastnického práva žalobkyně podle předchozí právní úpravy [zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „starý občanský zákoník“)], jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly ještě před nabytím účinnosti nynějšího občanského zákoníku.

19. Soud dospěl k závěru, že soudní exekutor sepsal dne , datum, předmětné tři položky (movité věci) ve smyslu § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, v rozhodném znění (dále jen „exekuční řád“), ve spojení s § 326 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“).

20. Vlastníkem sepsaného klavíru (položka č. , hodnota, ) je žalobkyně, jelikož jej v minulosti (za života jejího otce, tj. před rokem 1987) nabyla do svého vlastnictví na základě smlouvy ve smyslu § 132 odst. 1 starého občanského zákoníku. I kdyby předchozí právní závěr neplatil, žalobkyně by předmětný klavír nabyla jako oprávněná držitelka do vlastnictví na základě vydržení ve smyslu § 130 a 134 starého občanského zákoníku, jelikož jej „jako vlastník“ užívala déle než 3 roky (v řízení bylo prokázáno, že minimálně cca od roku 1980). K vydržení by tak došlo za účinnosti starého občanského zákoníku.

21. Ve vztahu k obrazu (položka č. , hodnota, ) a gramofonu (položka č. , hodnota, ) soud dospěl k závěru, že i tyto movité věci jsou vlastnictvím žalobkyně, jelikož je užívala dlouhodobě jako oprávněný držitel na základě mimosoudních dohod ohledně vypořádání majetku po zesnulém otci žalobkyně a po zesnulém manželovi žalobkyně; resp. nabyla je do svého vlastnictví na základě vydržení ve smyslu § 130 a 134 starého občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že se tyto položky nachází v domácnosti žalobkyně dlouhodobě (min. od 80.-90. let), přičemž k dohodám o vypořádání majetku došlo až později (v případě obrazu po úmrtí otce žalobkyně v roce 1987, v případě gramofonu po úmrtí manžela žalobkyně v roce 2004, přičemž ve vztahu ke gramofonu šlo o konkludentní dohodu, když tato věc byla žalobkyni při rozdělování věcí ponechána) – v obou případech uplynula vydržecí doba 3 let jednoznačně za účinnosti starého občanského zákoníku, aniž bylo třeba zjišťovat přesný okamžik jejího uplynutí.

22. Vzhledem k výše uvedenému nemá soud o vlastnictví žalobkyně ve vztahu k sepsaným třem movitým věcem žádné pochybnosti. Vlastnické právo žalobkyně k předmětným movitým věcem vylučuje ve smyslu § 1012 občanského zákoníku, aby byly postiženy v exekuci vedené proti povinnému (třetí osobě). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a podle § 267 o. s. ř. rozhodl o vyloučení uvedených věcí ze soupisu provedeného v rámci předmětné exekuce.

23. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, tudíž má podle § 142 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Soud nicméně přistoupil k aplikaci § 150 o. s. ř., jelikož shledává mimořádné okolnosti pro tento postup (lze dodat, že v tomto typu řízení je aplikace § 150 o. s. ř. spíše standardní praxí a přiznání náhrady nákladů je naopak postupem výjimečným). Mimořádné okolnosti podle soudu spočívají v tom, že volba způsobu exekuce je plně v kompetenci soudního exekutora, nejedná se o rozhodnutí žalované [srov. zejména § 46, § 47 a § 67 a násl. exekučního řádu]. Pokud soudní exekutor pojal v rámci zvoleného způsobu exekuce prodejem movitých věcí do soupisu movité věci, které jsou vlastnictvím žalobkyně, a tyto věci zároveň odmítl k návrhu žalobkyně ze soupisu vyškrtnout, jednal zcela samostatně bez součinnosti s žalovanou. Žalované v této věci ani nelze vytýkat, že soudnímu exekutorovi nedala ohledně předmětných položek pokyn k jejich vyškrtnutí, jelikož rozhodnutí soudu o vlastnickém právu žalobkyně záviselo zejména na vyhodnocení svědeckých výpovědí. K zahájení tohoto soudního řízení tedy nedošlo důsledkem skutečnosti, kterou by bylo možno klást k tíži žalované. Ač lze rozumět požadavku žalobkyně na úhradu nákladů řízení (žalobkyně rovněž nijak nezavinila, že toto soudní řízení muselo být zahájeno, a své vlastnické právo bránila zcela v souladu se zákonem), nelze mu v tomto řízení vyhovět, jelikož by to vzhledem k výše uvedenému bylo vůči žalované z hlediska principů procesního práva nespravedlivé.