69 Co 122/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 135.480 Kč s příslušenstvím a 24.525,69 Kč, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2025, č. j. 10 C 249/2024-124,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 67.185 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 17.836 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 135.480 Kč a částku 24.525,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69.060 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 66.420 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalované uložil nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady soudního řízení ve výši 67.185 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná s tím, že pro posouzení věci je podstatné, jaký právní předpis se na věc použije. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že se na právní okolnosti zániku věcného břemene použije právní úprava nikoliv stávající, ale předchozí, tedy právní úprava, za jejíž platnosti a účinnosti byla smlouva o zřízení věcného břemene zřízena. Okresní soud se s tímto názorem neztotožnil a na zánik věcného břemene aplikoval § 1299 odst. 1 o. z. Žalovaná s aplikací zákona č. 89/2012 Sb. nakonec pravděpodobně souhlasí, byť s obecnou výhradou, že za tohoto stavu by změna zákona přinesla do smluvního postavení stran smlouvy o zřízení věcného břemene změny, se kterými ani jedna ze stran při uzavření smlouvy nepočítala a změna zákona podle posouzení soudu přinesla do právního postavení žalované pro ni nepříznivou změnu, co do zákonných předpokladů zániku věcného břemene. Dle žalované tedy zůstává sporným, zdali změna zákona může přinést do dlouhodobého smluvního vztahu takové změny, které jednu ze stran v důsledcích znevýhodní. Žalovaná tvrdí, že soud nesprávně zjistil skutkový stav, a tedy i nesprávně vyhodnotil, že žalovaná pohledávka nezanikla zaplacením. V odstavci 24 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku okresní soud uvádí, že nebylo prokázáno, že by dluh žalované zanikl úhradou částky 100.000 Kč zaplacenou před uzavřením samotné smlouvy o zřízení věcného břemene. V řízení však bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla 28. 6. 2010 uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, ve které se sice uvádí, že na základě této smlouvy byla provedena platba za využití věcného břemene za rok 2010, tedy ještě před uzavřením samotné smlouvy o zřízení věcného břemene, avšak taktéž smlouva uvádí a soud pak z dále provedeného dokazování zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni na účet úschov u jejího advokáta částku 200.000 Kč. Soud neprovedl žádných konkrétních zjištění ani dokazování ve věci skutkové okolnosti, jak bylo s částkou 200.000 Kč uhrazenou žalobkyni, byť na účet právního zástupce, naloženo. V bodě 25 rozhodnutí se okresní soud zabýval spornou otázkou, zdali na základě dobrovolné dražby movitých a nemovitých věcí došlo k převodu závodu, a tedy i k převodu věcného břemene. Žalovaná výslovně tvrdila, že k převodu , Anonymizováno, dražbou došlo na základě výslovné podmínky a požadavku vydražitele. Společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . měla zájem na koupi fotovoltaické elektrárny sestávající jak z nemovitostí, tak movitých věcí, avšak tyto věci nechtěla koupit kupní smlouvou nebo smlouvou o převodu podniku. Trvala na provedení dobrovolné dražby. Žalované není známo, proč tak společnost činila a proč si kladla takovou podmínku, avšak vzhledem k tomu, že celý předmět svého podnikání chtěla žalovaná prodat, s tímto postupem souhlasila. Až ve světle okolností následujících žalovaná nabyla dojmu, že setrvalý požadavek na dražbu souborů všech věcí sloužících k podnikání trvala společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . pravděpodobně ve snaze eliminovat rizika s takovým převodem spojena, zejména co do možnosti takovýto prodej zpochybnit. Přestože totiž došlo fakticky k prodeji závodu, respektive k převodu veškerého majetku žalované, nebyl dán k takovému postupu souhlas jediného společníka, jak to předpokládá zákon. Žalovaná je tak přesvědčena, že došlo k převodu závodu, byť v dražební vyhlášce ostatní atributy závodu chybí. Podle § 1299 o. z. služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě. Dle soudu jsou pro případ zániku služebnosti ex lege nezbytné dvě podmínky, musí se jednat o trvalost změny a objektivní nemožnost plnění. Okresní soud uzavřel, že samotný převod fotovoltaické elektrárny neznamená, že by služebná věc, tedy v tomto případě pozemky zatížené věcným břemen objektivně nemohly nadále sloužit žalované jako oprávněné osobě. Tento závěr je nesprávný. Předně je potřeba zdůraznit, že dražbou nedochází k převodu vlastnictví, ale k jeho přechodu. Vlastnictví vydražitele je nabýváno takzvaně originárně, tedy nezávisle na původním vlastníkovi. Jedná se o vlastnictví nové, neodvozené. Dále je potřeba zdůraznit fakt, že věcné břemeno zřízené smlouvou bylo věcným břemenem zřízeným pouze ve prospěch osoby žalované, nejedná se tedy o věcné břemeno váznoucí na pozemcích ve vlastnictví žalované. Věcné břemeno bylo zřízeno, nikoliv ve prospěch panujících pozemků, ale pouze a jen ve prospěch žalované jako oprávněné osoby. Nikdo jiný beneficia věcného břemene využívat nemohl. Dále je potřeba zdůraznit, že žalovaná s žalobkyní jednala, tuto zdvořile žádala o změnu věcného břemene na služebnost váznoucí na panujících pozemcích, tedy ve vlastnictví žalované. Žalovaná upozorňovala žalobkyni, že , Anonymizováno, , respektive zejména pozemky, na kterých se , Anonymizováno, nachází, budou v brzké době předmětem prodeje. Žalovaná argumentovala, že má obavy z budoucího využití pozemku a odmítla dát k jakékoliv změně smlouvy souhlas. Žalovaná v dražbě pozbyla vlastnického práva, lhostejno zda k podniku nebo souboru movitých a nemovitých věcí, který se nacházel na pozemcích v jejím vlastnictví, kdy jediný možný přístup k tomuto pozemku byl, a nakonec stále je přes pozemky žalobkyně. Tyto skutkové okolnosti byly dle žalované v řízení učiněny nespornými, respektive byly prokázány. § 1299 o. z. hovoří o trvalé změně. Trvalou změnou se rozumí taková změna poměrů, která má trvalý nezvratný charakter a v jejímž důsledku již není možné, aby bylo právo nadále vykonáváno nebo zcela odpadá jeho účel. Žalovaná definitivně a jednou provždy přišla o své pozemky, přístup k nimž služebnost zajišťovala. Žalovaná nemá trvale a objektivně žádnou možnost nadále věcného břemena využívat, a to díky v té podobě, že pozemky přešly, nebyly převedeny, na nového vlastníka. Tuto možnost nemá žalovaná ani za ztížených podmínek. Charakter trvalé změny ani důvod, jak k této změně došlo, zákon nespecifikuje a nepředepisuje, k trvalé změně může dojít jakkoliv. Závěr soudu, že žalovaná mohla dále , Anonymizováno, užívat na základě nájemní smlouvy, je ryze spekulativní. Nikdo nikdy netvrdil, že by žalovaná , Anonymizováno, dále užívala a nikdo to netvrdil proto, protože taková okolnost vůbec nenastala. Soud uzavřel, že nenastala trvalá změna, která by objektivně znemožňovala výkon práva odpovídajícího služebnosti. Dle názoru soudu žalovaná pouze změnila své postavení ve vztahu k fotovoltaické elektrárně, což však dle názoru soudu definitivně nemusí znamenat ztrátu možnosti právo vykonávat, byť případně v jiné roli. Je beze zbytku pravdou, že žalovaná změnila své postavení ve vztahu k fotovoltaické elektrárně. Z pozice vlastníka se dostala do pozice osoby, která k , Anonymizováno, absolutně žádného právního ani faktického vztahu nemá. Bylo prokázáno, že žalovaná v dražbě pozbyla , Anonymizováno, a že jedinou přístupovou cestou k těmto věcem je přes pozemky žalobkyně. Žalovaná společnost pozbyla vlastnictví a nikdy nenabyla jakýchkoliv užívacích práv k panujícím pozemkům či , Anonymizováno, . Příklepem v dražbě přišla o majetek a pozbyla k němu veškerých práv. Došlo k trvalé změně, pro kterou ji služebné pozemky nemohly a nemohou nijak složit dříve oprávněné osobě – žalované , právnická osoba, Soud odkazuje žalovanou na možnost postupu dle § 1299 odst. 2 o. z., kdy však dle žalované toto zákonné ustanovení na danou situaci nedopadá. Žalovaná navrhuje změnu rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že se ztotožňuje se závěry okresního soudu, odvolání žalované je nedůvodné a není patrný odvolací důvod. Žalovaná se zabývá otázkou, jakou právní úpravou se řídí vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 9. 3. 2011, načež v rámci odvolání sama uvádí, že s aplikací zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník nakonec souhlasí. Dle žalobkyně došlo ze strany okresního soudu ke správné aplikaci přechodného ustanovení § 3028 o. z., dle něhož se otázky změny či zániku věcných práv řídí novou právní úpravou. V řízení byly projednány a prokázány platby, které byly žalobkyni ze strany žalované uhrazeny. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením žalované, že by v tomto řízení bylo prokázáno, že „žalovaná uhradila žalobkyni na účet úschov u jejího advokáta částku 200.000 Kč“. Soud se uvedenou otázkou nezabýval, jelikož takové tvrzení a případný závěr, který by z takového tvrzení měl vyplývat, nebyl ze strany žalované vůbec vznesen. Žalovaná byla řádně poučena dle § 118a a § 119 a o. s. ř., a tudíž skutková tvrzení, která neuvedla před soudem prvního stupně, nejsou jako odvolací důvod přípustné. Žalovaná uvedené tvrzení ani nijak neprokazuje. Okresní soud správně dospěl k závěru, že se o převod závodu nejednalo. V řízení bylo správně dovozeno, že nemohlo dojít k zániku věcného břemene dle § 1299 odst. 1 o. z., kdy nedošlo k takové trvalé změně, pro kterou by věcné břemeno nemohlo nadále sloužit žalované jakožto oprávněné osobě. Výklad žalované o významu a charakteru trvalé změny, pro kterou by došlo k zániku služebnosti neodpovídá závěrům ustálené rozhodovací praxe. Žalovaná opětovně argumentuje nepřípustným způsobem, kdy uvádí nová tvrzení v rozporu s § 205a o. s. ř., přičemž tyto ničím neprokazuje. Žalobkyně tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, které okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Za správné považuje krajský soud i právní závěry okresního soudu. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene dne 9. 3. 2011, jíž bylo zřízeno ve prospěch žalované věcné břemeno pro právo vstupu, vjezdu, pobytu, výstupu a výjezdu za účelem vybudování a provozování fotovoltaické elektrárny, pro vybudování zpevněného přejezdu s délkou trvání 25 let ode dne zápisu do katastru, úplata byla sjednána ve výši 100.000 Kč ročně pro období 2010-2019 a 60.000 Kč ročně pro období 2020-2029 s každoroční valorizací. Mezi účastníky ostatně nebylo sporu o tom, že věcné břemeno sjednáno bylo, že vzniklo.

7. Žalovaná se žalobě bránila více námitkami. Okresní soud se nejprve zabýval námitkou, že dluh zanikl splněním. Zde okresní soud dospěl k závěru, že tvrzená platba ze dne 3. 11. 2010 ve výši 100.000 Kč byla uhrazena na základě smlouvy o smlouvě budoucí za rok 2010 a nelze proto dovodit, že by tato platba pokrývala úplatu za rok 2011. S tímto závěrem okresního soudu se lze ztotožnit. Jestliže žalovaná v odvolání tvrdí, že na smlouvu byla plněna částka 200.000 Kč, pak se jedná o tvrzení nové a v odvolacím řízení nepřípustné v rozporu s neúplnou apelací a koncentrací řízení. Sama skutečnost, že se ve smlouvě o smlouvě budoucí uvádí, že bylo zaplaceno 200.000 Kč do advokátní úschovy za účelem zajištění tam uvedených povinností, není důvodem, aby se soud bez odpovídajícího tvrzení pokoušel přiřadit platbu na žalované plnění. Ze smlouvy o smlouvě budoucí, jak ji provedl okresní soud k důkazu, přitom nijak nevyplývá, že by se mělo jednat o platbu na úplatu za věcné břemeno (zálohu), resp. úplatu za žalované období. Je na žalované, aby včas tvrdila, zda a jaké úhrady byly provedeny.

8. Okresní soud pak správně konstatoval, že v dobrovolné dražbě movitých a nemovitých věcí došlo k převodu jednotlivých věcí, nejedná se však o převod závodu, ani části závodu. S tímto závěrem se krajský soud zcela ztotožňuje. Dražba souboru movitých a nemovitých věcí nemá charakter převodu závodu, kdy okresní soud správně poukazuje i na to, že ostatně ani nebylo vůlí účastníků převést závod ve smyslu § 2175 a následujících o. z. V tomto směru lze jinak zcela odkázat na správné závěry okresního soudu.

9. Další námitkou bylo tvrzení žalované, že služebnost zanikla v důsledku trvalé změny poměrů dle § 1299 odst. 1 o. z. S okresním soudem lze souhlasit v tom, že na otázky zániku věcného břemene je třeba aplikovat novou právní úpravu dle § 3028 odst. 2 o. z. Krajský soud má shodně s okresním soudem za to, že k zániku nemohlo dojít, neboť se nejedná o trvalou změnu poměrů ve smyslu uvedeného ustanovení. Okresnímu soudu je třeba přisvědčit, že žalovaná stále může využívat pozemek k průchodu, a to z jakéhokoli důvodu, např. i jako nájemce, jak uvádí okresní soud. Není přitom nijak nutné, aby nájemcem v současné době skutečně žalovaná byla. Zejména se však nejedná o objektivní důvod změny poměrů, když tvrzeným důvodem zániku služebnosti je jednání žalované, která sama dala své věci do dobrovolné dražby. Jestliže žalovaná takto rezignovala na výkon svých vlastnických práv, nemůže jít o důvod zániku služebnosti ve smyslu § 1299 odst. 1 o. z. pro trvalou změnu poměrů. Zde krajský soud zcela souhlasí se závěry okresního soudu a v ostatním je možno rovněž na odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.

10. Okresní soud pak správně dospěl k závěru, že žalovaná se zavázala ve smlouvě o zřízení věcného břemene platit úplatu, její výše po valorizaci odpovídá žalované částce a okresní soud tedy rozhodl správně, pokud žalované uložil zaplatit úplatu za žalované období a sjednanou smluvní pokutu.

11. K odvolací argumentaci je možno dále uvést, že okresní soud se s těmito argumenty v podstatě vypořádal již v napadeném rozhodnutí. Okresní soud se vypořádal i s argumenty ve vztahu k tvrzenému prodeji závodu, stejně tak se řádně vypořádal se všemi okolnostmi, které dle žalované měly vést k zániku věcného břemene dle § 1299 odst. 1 o. z.

12. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

13. Ve výroku II. rozsudek okresního soudu odvolací soud změnil, a to z důvodu absence lhůty k plnění či použití neodpovídajícího výrazu nahradit namísto zaplatit (srov. § 258 o. s. ř.).

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení za dva úkony právní služby po 7.540 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., 2x režijní paušál po 450 Kč, náhrada za ztrátu času na cestě k jednání 4 půlhodiny po 150 Kč, cestovné osobním vozidlem 1.256 Kč, spotřeba 6 l/100 km, při ceně benzinu Natural 95 35,80 Kč/l, sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km, celkem 17.836 Kč.