10 C 249/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 135 480 Kč s příslušenstvím a o 24 525,69 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 135 480 Kč a částku 24 525,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 060 Kč od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 66 420 Kč od , datum, do zaplacení,a to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady soudního řízení ve výši 67 185 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 135 480 Kč a 24 525,69 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou jako oprávněnou uzavřela smlouvu o zřízení věcného břemene ze dne , datum, . Částka 135 480 Kč představuje smluvní úplatu za roky 2023 a 2024, a to ve výši 69 060 Kč za rok 2023 (navýšení o inflaci 15,1 %) a 66 420 Kč za rok 2024 (navýšení o inflaci 10,7 %), přičemž obě částky byly splatné vždy k 31. 1. daného roku. Věcné břemeno spočívalo v právu vstupu, vjezdu, pobytu a provozu fotovoltaické elektrárny na pozemcích žalobkyně a bylo řádně zapsáno v katastru nemovitostí. Žalobkyně tvrdí, že své smluvní povinnosti plnila, žalované umožňovala výkon práv z věcného břemene, a ta až do roku 2022 sjednanou úplatu hradila. Od roku 2023 však žalovaná své závazky neplní a na předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek nereagovala. Žalobkyně se dále domáhá úhrady smluvní pokuty dle čl. IV odst. 4.4. smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, , která stanoví povinnost žalované uhradit 0,05 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Vzhledem k neuhrazení plateb za roky 2023 a 2024 vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 12 603,45 Kč za období od 1. 2. 2023 do 31. 1. 2024 a 11 922,24 Kč za období od 1. 2. 2024 do 25. 7. 2024, tedy celkem 24 525,69 Kč.

2. Na základě podané žaloby okresní soud v Olomouci vydal platební rozkaz, proti němuž si podala žalovaná odpor. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně neuznává ani co do důvodu, ani co do výše, a tvrdí, že žalobkyni nic nedluží. Namítá, že smlouva o zřízení věcného břemene byla uzavřena dne , datum, , a proto nemohla být uzavřena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti až 1. 1. 2014. Uvádí, že právní poměr je třeba posuzovat podle právních předpisů účinných v době uzavření smlouvy, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., a odkazuje na § 3028 občanského zákoníku z roku 2012. Žalovaná dále uvádí, že byla vlastníkem fotovoltaické elektrárny a že tato elektrárna představovala její jediný podnik, neboť žalovaná nevykonávala žádnou jinou podnikatelskou činnost. Přístup k tomuto podniku vedl mimo jiné přes pozemky ve vlastnictví žalobkyně, avšak tyto byly využívány pouze občasně, protože provoz fotovoltaické elektrárny častý přístup nevyžadoval. Podnik žalované byl prodán v rámci dobrovolné dražby, přičemž usnesením o příklepu přešlo vlastnictví podniku na společnost , právnická osoba, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., IČO , IČO, . Žalovaná tvrdí, že věcné břemeno přešlo jako součást podniku na nabyvatele, který o existenci věcného břemene věděl a podnik kupoval s vědomím práv a povinností z této smlouvy vyplývajících. Z tohoto důvodu žalovaná tvrdí, že ve věci není pasivně legitimována. Namítá dále, že věcné břemeno zaniklo v důsledku trvalé změny spočívající v převodu podniku, a to podle § 151p odst. 2 a 4 zákona č. 40/1964 Sb., případně podle § 1299 zákona č. 89/2012 Sb. Kromě toho uvádí, že žalobkyni již uhradila veškeré platby, které jí podle smlouvy náležely a dle své evidence jí bylo uhrazeno dokonce více, než bylo povinností žalované. Žalovaná uvedla, že žalobkyni uhradila úplatu za užívání věcného břemene, a to prostřednictvím jednotlivých plateb na účet žalobkyně č. , č. účtu, : dne , datum, částku 100 000 Kč (údajně jako úplatu za rok 2011), dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 60 000 Kč, dne , datum, částku 60 000 Kč a dne , datum, částku 60 000 Kč. Dále uvedla, že smlouva o zřízení věcného břemene byla sice uzavřena až dne , datum, , avšak její podpis žalobkyně podmínila tím, že jí bude dopředu uhrazena úplata za rok 2011, což se podle ní stalo dne , datum, . Na základě uvedeného považuje veškeré úplaty za uhrazené a nárok žalobkyně, včetně částky 69 060 Kč údajně splatné k , datum, , za nedůvodný, když za uvedený rok již byla úplata za poskytnutí věcného břemene žalobkyní uhrazena v roce předchozím.

3. Na vyjádření žalované žalobkyně reagovala s tím, že nesouhlasí s tvrzením žalované, že není v řízení pasivně legitimována, ani s názorem, že se právní vztah má řídit zákonem č. 40/1964 Sb. K aplikaci § 1299 občanského zákoníku žalobkyně uvádí, že ke zrušení služebnosti je třeba trvalé, neodstranitelné změny, která v daném případě nenastala. Pokud žalovaná měla za to, že věcné břemeno již neslouží jejím potřebám, měla jednat buď návrhem na dohodu, nebo cestou žaloby k soudu. Žalobkyně byla oprávněně přesvědčena o trvání práv plynoucích ze smlouvy, zejména s ohledem na zápis v katastru nemovitostí a zásadu materiální publicity. Navíc převod podniku na společnost , právnická osoba, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., byl uskutečněn až dne , datum, (zpětně ke dni , datum, ), zatímco částka 69 060 Kč, na kterou žalobkyni vznikl nárok za rok 2023, byla splatná již , datum, , a žalovaná k této části nároku neuvedla v odporu žádné konkrétní vyjádření. Povinnost žalované k úhradě této části dluhu spolu s příslušenstvím a smluvní pokutou je proto dle žalobkyně nesporná.

4. Dne , datum, proběhlo ve věci samé první jednání. Soud provedl listinné důkazy a poučil obě strany dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Po tomto poučení žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že činí nespornými veškeré platby uvedené ve vyjádření žalované ze dne , datum, za období 2010–2022, s výjimkou částky 100 000 Kč údajně uhrazené dne , datum, jako platby za rok 2011, s čímž žalobkyně nesouhlasí a tvrdí, že šlo o úplatu za rok 2010 na základě smlouvy o smlouvě budoucí ze dne , datum, . V reakci na výzvu soudu žalobkyně dále uvedla, že fotovoltaická elektrárna je dle jejího vědomí v provozu a věcné břemeno je využíváno pracovníky společnosti , právnická osoba, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., avšak žalobkyně od této společnosti nedostává žádnou úplatu a nová smlouva o zřízení věcného břemene dosud uzavřena nebyla. Věcné břemeno je tak nabyvatelem užíváno bez právního důvodu. K otázce výpočtu inflace žalobkyně uvedla, že vzhledem ke splatnosti úplaty vždy k lednu příslušného roku je logické, aby byla výše úplaty upravena podle míry inflace za předchozí kalendářní rok.

5. Žalovaná po poučení soudem uvedla, že součástí závodu žalované před konáním dražby konané dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, byly movité a nemovité věci, jak byly specifikovány v dražební vyhlášce, včetně závazku vůči , právnická osoba, ., jehož výše byla předmětem správního řízení. Valná hromada žalované neodsouhlasila převod závodu a nikdy nedošlo k zápisu údaje o tom, že byl závod žalované převeden, a to ani v souladu se zákonem č. 304/2013 Sb. Žalovaná neví, zda je , Anonymizováno, v současnosti v provozu, ale předpokládá, že ji od , datum, fakticky provozuje společnost , právnická osoba, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., která získala licenci až , datum, . Žalovaná provozovala , Anonymizováno, do , datum, , po tomto datu sice příjmy z výroby elektřiny směřovaly na její účet, avšak ve prospěch nabyvatele, který již elektrárnu provozoval. V současnosti žalovaná nevykonává žádnou činnost, neboť celý její závod byl předmětem dražby. Tvrdí, že věcné břemeno není k provozu , Anonymizováno, nezbytné, neví však, zda existuje jiný přístup a zda nabyvatel věcné břemeno užívá. Tvrdí, že nabyvatel o věcném břemeni věděl, byl o něm informován, smlouva mu byla předložena a žalovaná se před dražbou pokoušela dohodnout se žalobkyní na změně osobního věcného břemene na věcné břemeno váznoucí na pozemku, s čímž žalobkyně nesouhlasila. O této snaze byla , právnická osoba, , k. s. průběžně informována. Žalovaná rovněž tvrdí, že licence k výrobě elektřiny nebyla předmětem převodu, ani podle jejího názoru být nemohla. Dále uvádí, že předmětem dražby nebyl závod, ale jen věci nemovité a věci movité, neboť toto bylo podmínkou společnosti , jméno FO, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., aby vůbec projevila zájem o získání , Anonymizováno, , neboť o koupi souboru movitých věcí kupní smlouvou neměla , jméno FO, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . zájem.

6. Žalovaná ve svém dalším vyjádření nad rámec shora popsaného uvedla, že připouští, že předmětem dražby provedené dne , datum, nebyl pouze soubor movitých a nemovitých věcí, ale že fakticky došlo k převodu závodu ve smyslu § 502 občanského zákoníku. Dále uvádí, že došlo k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene dne , datum, , přičemž zpochybňuje možnost posuzovat tuto smlouvu podle zákona č. 89/2012 Sb., který v době uzavření smlouvy nebyl účinný, a trvá na aplikaci tehdy platného právního rámce, zejména § 151p odst. 4 občanského zákoníku ve znění účinném do , datum, , podle něhož věcná břemena zřízená v souvislosti s provozem podniku přecházejí i při převodu části podniku, která může být provozována samostatně. Žalovaná má za to, že i pokud nebyl prodán celý závod, jednalo se alespoň o samostatně provozovatelnou část podniku a věcné břemeno tak přešlo na nabyvatele.

7. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 181 163,86 Kč, a to přípisem ze dne 25. 7. 2024.- Ze smlouvy o zřízení věcného břemene soud zjistil, že touto smlouvou je zřízeno věcné břemeno ve prospěch společnosti , Jméno žalované, . k pozemkům v katastrálním území , adresa, (parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ), jehož obsahem je zejména právo vstupu, vjezdu, výjezdu a pobytu za účelem výstavby, provozování, údržby, oprav a výměny fotovoltaické elektrárny a uložení inženýrských sítí – přípojek VN. Věcné břemeno se zřizuje na dobu 25 let ode dne zápisu do katastru nemovitostí. Úplata za věcné břemeno dle čl. 3.1 činí 100 000 Kč ročně za období 2010–2019 a 60 000 Kč ročně za období 2020–2029, s každoroční valorizací dle indexu spotřebitelských cen ČSÚ; splatnost je vždy k 31. 1. daného roku. Úplata za rok 2010 byla uhrazena již na základě smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene. Za věcné břemeno dle čl. 3.2 náleží jednorázová úplata ve výši 20 000 Kč splatná do 21 dnů od podpisu smlouvy. V případě prodlení s úhradou sjednávají strany smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.- Z potvrzení o přechodu vlastnických práv k vydraženým věcem ze dne , datum, bylo zjištěno, že soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci provedení dobrovolné dražby nemovitých a movitých věcí, na základě návrhu žalované provedl dobrovolnou dražbu nemovitých věcí, zapsaných na listu vlastnictví , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, a movitých věcí, které jsou součástí a příslušenstvím uvedených nemovitých věcí, a to fotovoltaické elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 1,19905 MW. Vlastníkem uvedených nemovitých a movitých věcí se jakožto vydražitel stala společnost , právnická osoba, , které byl udělen příklep označených věcí a která uhradila nejvyšší podání dne , datum, (datum připsání finančních prostředků na účet exekutora). Vlastníkem předmětných věcí se stala dne , datum, , a to zpětně ke dni , datum, společnost , právnická osoba- Z usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, -, Anonymizováno, , bylo zjištěno, že soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci provedení dobrovolné dražby nemovitých a movitých věcí, na základě návrhu žalované rozhodl tak, že udělil společnosti , právnická osoba, , jakožto vydražiteli příklep jak na nemovité věci zapsané na listu vlastnictví číslo , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, , za nejvyšší podání 26 070 270 Kč, tak na věci movité včetně všech součástí a příslušenství, a to fotovoltaickou elektrárnu o celkovém instalovaném výkonu 1,19905 MW, za nejvyšší podání 13 339 730 Kč.- Ze smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene ze dne , datum, soud zjistil, že se budoucí strana zavázaná (, jméno FO, ) zavazuje na výzvu budoucí oprávněné strany (, Jméno žalované, .) uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene k pozemkům v k. ú. , adresa, , a to za účelem zřízení a provozu fotovoltaické elektrárny a přípojek VN. Budoucí oprávněná strana se zavázala složit do advokátní úschovy částku 200 000 Kč jako zajištění svých povinností. Smluvní strany se dohodly, že budoucí oprávněný a osoby jím pověřené je ode dne uzavření této smlouvy oprávněn vstupovat na předmětné nemovitosti za účelem vybudování přípojky vysokého napětí, vybudování zpevněného přejezdu a za účelem vybudování fotovoltaické elektrárny. Dle článku 5.5 se smluvní strany dohodly, že úplata za budoucí věcné břemeno za rok 2010 činí 100 000 Kč a bude uhrazena budoucí stranou oprávněnou do 21 dnů ode dne právní moci stavebního povolení pro stavbu , Anonymizováno, .- Z dokumentu , právnická osoba, ze dne , datum, soud zjistil, že průměrná roční míra inflace činila v roce 2022 15,1 %, v roce 2023 10,7 % a v roce 2024 2,4 %. Údaje vycházejí z přírůstku průměrného indexu spotřebitelských cen (průměr za 12 měsíců proti průměru 12 předchozích měsíců) a byly zveřejněny v rámci oficiálních statistik ČSÚ, včetně publikace „Indexy spotřebitelských cen – inflace – prosinec 2024“.- Z nesporných tvrzení účastníků, že žalovaná učinila ve prospěch žalobkyně tyto platby: dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 100 000 Kč, dne , datum, částku 60 000 Kč, dne , datum, částku 60 000 Kč a dne , datum, částku 60 000 Kč.

8. Soud neprovedl navržené důkazy: transakční historie za období od , datum, do , datum, , oznámení komerční banky o provedení příkazu k úhradě, výpis z účtu – číslo výpisu 1/2013, 1/2014, 1/2015, 1/2016, 1/2017, 1/2018, 1/2019, 1/2020, 1/2021, 1/2022, výpis z účtu žalobkyně, neboť s ohledem na nesporná tvrzení účastníků o úhradách za roky 2010–2022 byly shledány jako nadbytečné.

9. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene k pozemkům v katastrálním území , adresa, , jejímž obsahem bylo mimo jiné právo vstupu a vjezdu za účelem výstavby a provozování fotovoltaické elektrárny, s délkou trvání věcného břemene 25 let ode dne zápisu do katastru nemovitostí. Úplata za věcné břemeno byla sjednána ve výši 100 000 Kč ročně pro období 2010–2019 a 60 000 Kč ročně pro období 2020–2029, s každoroční valorizací dle indexu spotřebitelských cen ČSÚ, přičemž splatnost byla stanovena vždy k 31. 1. příslušného roku. Pokud nebudou výše uvedené platby stranou oprávněnou z věcného břemene uhrazeny ve stanovené lhůtě splatnosti, je strana oprávněná povinna uhradit straně zavázané z věcného břemene za každý den prodlení smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky. Žalovaná učinila ve prospěch žalobkyně platby ve výši odpovídající sjednaným částkám za roky 2010 až 2022. Smlouvě o zřízení věcného břemene předcházela smlouva o smlouvě budoucí ze dne , datum, , na jejímž základě byla úplata za rok 2010 uhrazena již před uzavřením vlastní smlouvy. Dne , datum, došlo na návrh žalované k provedení dobrovolné dražby, v jejímž rámci soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, udělil příklep společnosti , právnická osoba, k nemovitým věcem zapsaným na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a movitým věcem tvořícím fotovoltaickou elektrárnu. Vydražitel uhradil nejvyšší podání dne , datum, a stal se vlastníkem předmětných věcí dne , datum, , zpětně ke dni , datum, . Inflace zveřejněná ČSÚ činila v roce 2022 15,1 %, v roce 2023 10,7 % a v roce 2024 2,4 %. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 181 163,86 Kč přípisem ze dne , datum, . Žalovaná dlužnou částku do dnešního dne žalobkyni neuhradila.

10. Dle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen NOZ) (1) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. (2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 502 NOZ je obchodní závod (dále jen „závod“) organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.

12. Podle § 2175 NOZ (1) koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu. , adresa, závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.

13. Podle § 2180 odst. 1 NOZ, je-li kupující zapsán ve veřejném rejstříku, nabývá vlastnické právo k závodu jako celku zveřejněním údaje, že uložil doklad o koupi závodu do sbírky listin podle jiného právního předpisu.

14. Podle § 1 299 NOZ odst. 1 služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě.

15. Podle § 1302 NOZ (1) osobní služebnost zaniká smrtí oprávněné osoby. Při rozšíření služebnosti i na dědice se má za to, že jimi jsou zákonní dědicové první třídy. Nabyla-li osobní služebnost právnická osoba, trvá služebnost potud, pokud trvá tato osoba. (2) Slouží-li služebnost provozu závodu, nezaniká převodem nebo přechodem závodu nebo takové jeho části, která bude provozována jako samostatný závod.

16. Podle § 151n zák. č. 40/1964 Sb (dále též jen ObčZ) (1) věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. (2) Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.

17. Podle § 544 ObčZ sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

18. Podle ust. § 517 odst.1, 2 ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

19. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

21. Soud na základě zjištěného skutkového stavu, v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

22. Obrana žalované spočívala ve čtyřech základních námitkách. Předně žalovaná namítala, že dluh zanikl, když veškeré platby sjednané ve smlouvě o zřízení věcného břemene byly žalobkyni v minulosti řádně a včas uhrazeny, a že žádný další nárok na úplatu žalobkyni nevznikl. Dále tvrdila, že věcné břemeno zaniklo v důsledku trvalé změny, která spočívala v převodu fotovoltaické elektrárny na třetí osobu, přičemž břemeno již nadále nemůže sloužit svému účelu. Současně žalovaná vznesla námitku nedostatku pasivní legitimace s odůvodněním, že veškerá práva a povinnosti, včetně práv z věcného břemene, přešly na nabyvatele fotovoltaické elektrárny, který věcné břemeno užívá, když v dobrovolné dražbě došlo fakticky k převodu závodu žalované. Konečně zpochybnila použití nové právní úpravy, když dovozovala, že na právní poměr se mají aplikovat výhradně právní předpisy účinné v době uzavření smlouvy.

23. Soud se nejprve zabýval otázkou, jaký právní předpis se použije na posuzovaný právní vztah. Při výkladu přechodných ustanovení soud rozlišil mezi obligačními a věcně právními účinky smlouvy. Obligační účinky vycházejí z norem závazkového práva a zavazují pouze smluvní strany. Naproti tomu věcně právní účinky vycházejí z právních norem upravujících věcná práva a působí vůči všem. Právní skutečnosti, s nimiž je spojen vznik osobních, rodinných a věcných vztahů, jakož i další právní následky, pokud nastaly před , datum, se posoudí podle staré právní úpravy a právní skutečnosti, které nastaly počínaje , datum, a které působí změny, zánik či jiné právní následky v těchto vztazích, se posoudí od tohoto data v souladu s §3028 odst. 2 podle zák. č. 89/2012 Sb. (NOZ). Při posuzování obligačních účinků smlouvy (závazku ze smlouvy, podmínek pro odstoupení od smlouvy apod., na rozdíl od jejich věcně právních účinků) uzavřené před , datum, se však podle § 3028 odst. 3 NOZ i po , datum, použijí dosavadní právní předpisy bez ohledu na to, že jde o smlouvu, která vyvolává též účinky věcně právní (smlouva o koupi nemovitosti, smlouva o zřízení věcného břemene apod. /Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, /). Odst. 3 (§3028 NOZ) totiž „neváže působnost dosavadních předpisů na dobu, kdy posuzované právo vzniklo, ale pouze na to, zda jde o právo vzniklé z právního vztahu vzniklého přede dnem účinnosti dosavadních předpisů“ (NS , spisová značka, = Rc 50/2007, srov. obdobně také , spisová značka, ). Pro určení režimu určité pohledávky tak není rozhodné, kdy pohledávka vznikla, ale kdy vznikl právní poměr, z něhož pohledávka vznikla (NS , spisová značka, ). Nově vzniklá práva a povinnosti se proto budou řídit dosavadními předpisy i v případě, že k jejich vzniku dojde teprve v důsledku právní skutečnosti, která nastane po , datum, . Například dostane-li se dlužník ze smlouvy uzavřené před rokem 2014 v roce 2014 do prodlení, posoudí se tato situace zcela podle starého práva: kdy jde o prodlení, kdy a jak lze odstoupit od smlouvy“ (REMEŠ, Jiří. § 3028 [Základní přechodné ustanovení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2024, marg. č. , hodnota, .) S ohledem na uvedené závěry bude soud při posouzení věci aplikovat oba právní režimy souběžně – na obligační účinky smlouvy uzavřené před , datum, použije dosavadní právní úpravu (tj. zák. č. 40/1964 Sb.) podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku, zatímco věcně právní účinky (otázku zániku, či změny věcného břemene) posoudí podle nové právní úpravy (tj. zák. č. 89/2012 Sb.) ve smyslu § 3028 odst. 2.

24. Dále se soud zabýval obranou žalované spočívající v tom, že dluh zanikl. Soud se neztotožňuje s tvrzením žalované, že závazek k úhradě úplaty zanikl v důsledku platby ve výši 100 000 Kč provedené dne , datum, , čímž mělo dojít k posunutí plateb, které byly realizovány vždy o rok dopředu. Žalobkyně prokázala, že tato platba byla provedena na základě smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene ze dne , datum, . Podle čl. V odst. 5.5. smlouvy o smlouvě budoucí, žalobkyni náležela úplata za umožnění užívání pozemků již v roce 2010, což strany v konečné smlouvě výslovně reflektovaly (viz čl. IV odst. 4.1. smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, , kde se uvádí, že úplata za rok 2010 byla uhrazena právě na základě této smlouvy o smlouvě budoucí). Nelze proto dovozovat, že by tato platba pokrývala i úplatu za rok 2011. Naopak, za rok 2011 žalobkyni dle smlouvy náležela samostatná úplata, která měla být uhrazena ve lhůtě stanovené smlouvou. Tvrzení žalované o „předplacení“ úplaty za rok 2011 a všech následujících let tedy nemá oporu ve smluvní dokumentaci ani ve skutkovém stavu a dluh tak dle názoru soudu nemohl zaniknout.

25. Soud se dále zabýval otázkou, zda na základě dobrovolné dražby movitých a nemovitých věcí ve vlastnictví žalované došlo k převodu závodu, tedy i k převodu věcného břemene tak, jak tvrdila žalovaná. Závod je možné klasifikovat jako věc hromadnou. Závod představuje soubor jmění, jenž zahrnuje veškerý majetek i závazky, které jsou spojeny s provozem podnikatelské činnosti. Tento celek může zahrnovat jak věci hmotné (například výrobní prostředky, budovy, pozemky či zásoby výrobků), tak věci nehmotné (práva, závazky, duševní vlastnictví), dále movitý i nemovitý majetek, osobní složku podniku (např. zaměstnance včetně jejich kvalifikace a organizační struktury) či další hodnoty, jako jsou databáze klientů, strategické plány a know-how. Podstatné je, že tyto jednotlivé složky dohromady tvoří jeden funkční celek (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Ze skutkových okolností případu a vyjádření žalované jednoznačně vyplývá, že předmětem dražby konané dne , datum, nebyl závod jako celek, nýbrž pouze jednotlivé movité a nemovité věci, které byly specifikovány v dražební vyhlášce a které jsou specifikovány také v žalovanou předložených usneseních vydaných soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaná výslovně uvedla, že valná hromada neodsouhlasila převod závodu a tento převod nebyl ani nikde formálně zveřejněn. Zároveň z jejího vyjádření plyne, že dražba byla koncipována dle požadavků vydražitele, který měl výslovný zájem na nabytí pouze jednotlivých složek majetku, nikoliv celého závodu jako fungující jednotky. Skutečnost, že vydražitel obdržel pouze jednotlivé položky a nikoliv ucelený podnikatelský subjekt, potvrzuje i absence převodu nehmotných složek závodu, jako je licence k výrobě elektřiny, a také neprovedení kroků, které by svědčily o úmyslu převést závod jako takový. Z vyjádření žalované i okolností dražby tak vyplývá, že vůle žalované i nového nabyvatele fotovoltaické elektrárny směřovala k převodu konkrétních věcí, nikoliv celku ve smyslu § 502 a § 2175 a násl. NOZ. Dle názoru soudu tedy nebylo záměrem ani žalované, ani vydražitele, aby byl předmětem dražby závod, jako organizovaný soubor jmění a k jeho převodu tudíž nedošlo.

26. Dle názoru soudu nedošlo ani k převodu takové části závodu, která bude provozována jako samostatný závod. Podle § 1302 odst. 2 občanského zákoníku sice platí, že osobní služebnost, která slouží provozu závodu, nezaniká jeho převodem nebo přechodem, avšak pouze za podmínky, že dochází k převodu celého závodu nebo takové jeho části, která bude i nadále provozována jako samostatný závod. Podmínka, že převáděná část bude provozována jako samostatný závod, je klíčová. Jde o legislativní vyjádření toho, že předmětem převodu nemůže být jen izolovaná složka majetku, ale pouze taková část podniku, která tvoří ucelenou organizační jednotku schopnou samostatné podnikatelské činnosti. Toto kritérium je funkčně obdobné pojmu „odštěpný závod“ – tedy samostatná organizační složka s hospodářskou a funkční samostatností. V praxi se taková část závodu vyznačuje vlastním okruhem majetku, závazků, personálního zajištění, odděleným účetnictvím a organizační strukturou oddělenou od zbytku podniku. Pouze v případě převodu takto samostatné jednotky se uplatní výjimka podle § 1302 odst. 2 NOZ, a služebnost sloužící jejímu provozu může přejít na nabyvatele. Pokud naopak jsou předmětem převodu pouze jednotlivé položky – např. stroje či pozemky – bez organizační návaznosti a provozní kontinuity, nejedná se o část závodu ve smyslu zákona. Taková transakce je právně kvalifikována jako převod jednotlivých aktiv, nikoli jako převod části podniku. V takovém případě služebnost ve prospěch původního subjektu zpravidla zaniká nebo alespoň nepřechází na nabyvatele, protože chybí zákonem předpokládané funkční spojení s provozem závodu jako ucelené podnikatelské jednotky. Jak však bylo výše rozebráno, v daném případě k žádnému převodu závodu jako celku ani jeho samostatné organizačně oddělitelné části nedošlo. Předmětem dražby nebyl funkční podnikatelský celek, nýbrž jednotlivé majetkové složky bez návaznosti na organizační, personální či provozní strukturu původního závodu. Absence převodu nehmotných práv a rovněž absence jakékoli právní nebo faktické kontinuity provozu jednoznačně vylučují závěr, že by dražbou došlo k převodu části závodu ve smyslu § 1302 odst. 2 NOZ. Za této situace nelze aplikovat výjimku umožňující zachování a přechod osobní služebnosti na nabyvatele, neboť nebyla splněna zákonná podmínka, aby převáděná jednotka tvořila samostatný závod. Z toho důvodu soud uzavírá, že osobní služebnost nezanikla, ale ani nepřešla na vydražitele a jejím oprávněným subjektem i nadále zůstává žalovaná, která je tak pasivně legitimována v tomto sporu.

27. Soud se konečně neztotožnil ani s námitkou žalované, že služebnost zřízená smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne , datum, zanikla v důsledku trvalé změny ve smyslu § 1299 odst. 1 občanského zákoníku. Podle citovaného ustanovení služebnost zaniká pouze tehdy, pokud v důsledku trvalé změny služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě. Zákon zde vyžaduje kumulativně splnění dvou podmínek: trvalost změny a objektivní nemožnost plnění, přičemž obě musí být naplněny současně. V daném případě žalovaná tvrdila, že k trvalé změně došlo v důsledku převodu fotovoltaické elektrárny, jež byla dosud jejím podnikem, na jiný subjekt v rámci veřejné dobrovolné dražby. Tato skutečnost však sama o sobě neznamená, že by služebná věc – tedy pozemky zatížené věcným břemenem – objektivně nemohla nadále sloužit žalované jako oprávněné osobě. Zánik podnikatelské činnosti či její převod na jiný subjekt není okolností, která by nezvratně a neodvratitelně znemožnila výkon práva odpovídajícího služebnosti. Judikatura i odborná literatura opakovaně zdůrazňují, že k zániku služebnosti podle § 1299 odst. 1 dochází ex lege pouze tehdy, pokud výkon práv ze služebnosti není vůbec možný ani za ztížených podmínek, a to nikoliv z vůle oprávněného, ale z objektivních důvodů. Jak uvádí např. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , služebnost zaniká pro nemožnost výkonu jen tehdy, „není-li možné uvedení věci do původního stavu, a současně není k dispozici žádný alternativní způsob výkonu práva“. Tento závěr je plně přenositelný i na nyní projednávanou věc. Žalovaná by totiž mohla elektrárnu provozovat např. jako nájemce, provozovatel, správce či jiný subjekt vykonávající činnost ve prospěch vlastníka. Z hlediska právní konstrukce služebnosti jakožto věcného práva k věci cizí není vlastnictví panující věci nebo výkon podnikání vlastní podmínkou pro její zachování. Rovněž nelze přehlédnout, že dobrovolná rezignace oprávněného na výkon práv ze služebnosti, či jeho rozhodnutí nevyužívat ji z ekonomických, organizačních nebo jiných důvodů, nemůže mít za následek její zánik. Taková rozhodnutí nejsou trvalou změnou objektivní povahy, nýbrž projevem vůle účastníka, který může být v budoucnu teoreticky změněn. Soud proto uzavírá, že v posuzovaném případě nenastala trvalá změna, která by objektivně znemožňovala výkon práva odpovídajícího služebnosti. Žalovaná pouze změnila své postavení ve vztahu k fotovoltaické elektrárně, avšak to definitivně nemusí znamenat ztrátu možnosti uvedené právo dále vykonávat, byť případně v jiné roli. K zániku služebnosti podle § 1299 odst. 1 občanského zákoníku tak dle názoru soudu nedošlo.

28. Nadto je třeba uvést, že pokud si byla žalovaná vědoma, že v důsledku převodu fotovoltaické elektrárny služebnost nadále nechce ani nebude využívat, měla sama aktivně usilovat o její zrušení. Občanský zákoník takový postup výslovně umožňuje, ať už dohodou s vlastníkem služebné věci nebo návrhem k soudu podle § 1299 odst.

2. Tím, že žalovaná nepodnikla žádné kroky k vyjasnění právního stavu, ačkoliv k tomu měla prostor i motivaci, neprojevila potřebnou míru právní bdělosti. Není namístě, aby nyní z vlastní pasivity těžila na úkor druhé smluvní strany. Právo totiž zásadně chrání ty, kteří svá práva uplatňují včas a čestně, nikoliv ty, kdo svým nezájmem či nečinností způsobí právní nejistotu. Soud proto nepřisvědčil argumentaci žalované, která se v řízení dovolává následků, jimž mohla sama předejít odpovědným a včasným postupem.

29. Smluvní strany se v čl. 4.1 smlouvy o zřízení věcného břemene dohodly na roční úplatě ve výši 60 000 Kč (roky 2020-2029), přičemž výše této úplaty měla být každoročně upravena podle míry inflace vyjádřené přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen (CPI) dle údajů , právnická osoba, . Současně bylo sjednáno, že úplata je splatná vždy k 31. 1. příslušného kalendářního roku. Pro výklad tohoto smluvního ujednání je třeba aplikovat § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., podle něhož je právní úkon nutno vykládat nejen podle jazykového projevu, ale i podle vůle účastníků právního úkonu, a to tak, aby byl zachován jeho smysl a účel. Při výkladu právního úkonu je třeba přihlédnout také k okolnostem jeho učinění, praxi mezi stranami a obvyklému chování za daných okolností. Z hlediska okolností rozhodných pro výklad je třeba zdůraznit, že ke dni splatnosti sjednané úplaty (31. 1.) není známá míra inflace za daný běžící kalendářní rok, neboť , právnická osoba, zveřejňuje roční míru inflace zpravidla až v první polovině ledna následujícího roku. Z toho důvodu nebylo objektivně možné, aby žalovaná při splatnosti úplaty znala aktuální roční míru inflace pro daný rok. Logickým, účelovým a s praxí slučitelným výkladem tak je, že strany měly zjevně na mysli použití poslední dostupné hodnoty inflace – tedy inflace za kalendářní rok předcházející roku, v němž je úplata splatná. Takový výklad odpovídá i zřejmému účelu smluvního ujednání, jímž bylo zachovat reálnou hodnotu úplaty v čase a ochránit příjem žalobkyně před znehodnocením měny v důsledku inflace. Výklad, který by odkazoval na budoucí, v době splatnosti neznámou hodnotu, by byl nejen prakticky neproveditelný, ale vedl by i k narušení rovnováhy mezi právy a povinnostmi stran. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že žalobkyni za rok 2023 náleží částka 69 060 Kč, odpovídající úplatě valorizované o míru inflace za rok 2022 (15,1 %), a za rok 2024 částka 66 420 Kč, odpovídající úplatě valorizované o míru inflace za rok 2023 (10,7 %), přičemž obě hodnoty vycházejí z údajů , právnická osoba, .

30. Žalovaná jako oprávněná z věcného břemene neuhradila své peněžité závazky ze Smlouvy o zřízení věcného břemene ve stanovených lhůtách splatnosti, přičemž do prodlení s plněním za rok 2022 se dostala dne , datum, a do prodlení s plněním za rok 2023 dne , datum, . Podle čl. 4.4 této smlouvy byla žalované stanovena smluvní povinnost uhradit v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Za období od , datum, do , datum, , tedy za 365 dní prodlení, činí smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně z částky 69 060 Kč celkem 12 603,45 Kč. Dne , datum, došlo k zesplatnění další dlužné částky ve výši 66 420 Kč, a s účinností od , datum, byla smluvní pokuta počítána z celkové dlužné částky 135 480 Kč. Za období od , datum, do , datum, , tedy za 177 dní prodlení (do data podání předžalobní výzvy k úhradě), činí smluvní pokuta 11 922,24 Kč. Celková výše smluvní pokuty, na kterou žalobkyni vznikl nárok v důsledku prodlení žalované se splněním jejích smluvních povinností, tak činí 24 525,69 Kč.

31. Soud, s ohledem na výše uvedené, uzavírá, že žalobkyně prokázala, že mezi účastnicemi byla dne , datum, uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, jejímž obsahem bylo právo žalované ke vstupu, vjezdu a jinému užívání zatížených pozemků žalobkyně za účelem provozu fotovoltaické elektrárny, a že žalované vznikla povinnost hradit za toto věcné břemeno každoroční úplatu upravenou o míru inflace. Žalobkyně dále prokázala, že žalovaná za roky 2023 a 2024 tuto úplatu ve výši celkem 135 480 Kč neuhradila, ačkoliv její závazek byl splatný a žalobkyně řádně plnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy. Žalovaná sice vznesla námitky spočívající v tvrzení, že dluh zanikl úplným uhrazením, že věcné břemeno zaniklo převodem elektrárny, či že žalobkyně uplatňuje nárok vůči nesprávnému subjektu, neboť došlo k převodu podniku, či jeho části, avšak soud se s touto obranou neztotožnil, neboť z provedeného dokazování ani z právního hodnocení věci takový závěr neplyne. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila svou smluvní povinnost, vznikla jí povinnost uhradit žalobkyni nejen dlužnou úplatu ve výši 135 480 Kč, ale rovněž smluvní pokutu ve výši 24 525,69 Kč sjednanou pro případ prodlení, a dále i zákonný úrok z prodlení. Počátek prodlení uplatněný žalobkyní je v souladu se skutkovými zjištěními soudu. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná třídenní pariční lhůta podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 67 185 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 001 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 160 006 Kč sestávající z částky 7 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, , z částky 7 540 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 7 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 7 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 7 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky 7 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, a z částky 7 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. (účinného od , datum, ) a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. (účinného do , datum, ) a v souvislosti s cestami realizovanými dne , datum, a , datum, náhrada 3 703,62 Kč za 315 ujetých km v částce 2 503,62 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t..

33. Ačkoliv rozhodnutí soudu v části ukládající povinnost k placení nákladů řízení (výrok II.) neobsahuje lhůtu k plnění, uplatní se lhůta vyplývající z § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), a tedy žalovaná je povinna ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.