69 Co 149/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vypořádání zaniklého SJM, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 5. 2025, č. j. 13 C 152/2024-43,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění takto:„Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 97.462 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.“III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 36.154 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Okresní soud zamítl žalobu, aby do výlučného vlastnictví žalobkyně byla přikázána bytová jednotka číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, postavené na pozemku p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , včetně souvisejícího ideálního spoluvlastnického podílu ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na společných částech domu a pozemku, vše zapsáno na LV č. , hodnota, a , Anonymizováno, pro katastrální území a obec , adresa, , a aby žalobkyně byla povinna vyplatit žalovanému vypořádací podíl (výrok I.). Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 113.373 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Okresní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že ač k nabytí vlastnického práva bytu došlo až za trvání manželství účastníků, bylo prokázáno, že byt byl pořízen z výlučných prostředků žalovaného, tudíž nepatří do SJM a nelze jej v rámci vypořádání zaniklého SJM vypořádat. Uvedený závěr učinil okresní soud na základě samotné výpovědi žalovaného, které uvěřil, že z pouhých tvrzení žalovaného lze postavit najisto, že žalovaný disponoval peněžními prostředky ve výši 20.000 Kč – 25.000 Kč, které si měl sám našetřit ze svého výdělku a dále ze zapůjčených finančních prostředků od své matky ve výši 40.000 Kč – 50.000 Kč a zafinancoval předmětný byt, aniž by soud zkoumal, zda skutečně žalovaný takovými finančními prostředky disponoval a zda k zápůjčce ze strany matky žalovaného došlo. Nezabýval se tedy otázkou pravdivosti (prokázání) tohoto tvrzení, zda opravdu před koupí bytu takovými finančními prostředky disponovat mohl. Z výpovědi žalovaného a svědkyně , jméno FO, nelze postavit najisto, že vůbec došlo k jakékoliv půjčce ze strany matky žalovaného a v jaké výši a už vůbec ne, že za účelem koupě bytu, jak uzavřel soud prvého stupně a vzal za prokázané. Není vůbec najisto postaveno, zda vypůjčené finanční prostředky existovaly a jen na základě pouhého tvrzení žalovaného víme, že existovaly a byly použity na financování bytové jednotky. Takový závěr je zcela v rozporu s tím, co bylo dříve v průběhu řízení zjištěno a prokázáno, a to účelné použití finančních prostředků na koupi bytu od , jméno FO, , jelikož v řízení neexistuje žádný důkaz o existenci jiných finančních prostředků. Tato skutečnost byla jasně najisto svědecky postavena, dokonce i sám žalovaný potvrdil, že k převzetí peněz od pana , jméno FO, z jeho strany došlo. Je tedy jasné, že půjčka byla uzavřena (byť před uzavřením manželství), a proto na koupi bytu nemohly být použity jiné finanční prostředky než ty od pana , jméno FO, . Svědkyně , jméno FO, osvětlila, proč k půjčce došlo a jak, za jakým účelem a v jaké výši. To ostatně potvrdil i žalovaný. Nemůže být pravdou účelové tvrzení žalovaného, že peníze od pana , jméno FO, použil na rekonstrukci a vybavení bytu, když bylo rovněž svědecky osvětleno, že vybavení bytu obdrželi účastníci od svých rodičů. Půjčka od , jméno FO, byla poskytnuta „na koupi bytu“ – účel, poté také datum, kdy byla půjčka poskytnuta je 5. 4. 1998 a časové hledisko plynule navazuje na nabídku města , adresa, k odkupu předmětného bytu ze dne 2. 4. 1998 a také částka koresponduje s výší kupní ceny 65.187 Kč – půjčka 70.000 Kč, smlouva ze dne 14. 5. 1998. Tento logický vývoj a řetězec událostí je důkazně podložen a koresponduje s tvrzeními žalobkyně o procesu opatřování finančních prostředků na koupi bytu a také samotné koupě za trvání manželství. Soud vůbec nenechal žalobkyni k této věci ničeho doplnit a vyjádřit se, a to i přesto, že výslech žalobkyně byl k důkazu navržen. Po celou dobu vedení řízení bylo tvrzeno, že žalobkyně se žalovaným již delší dobu v předmětném bytě bydlela, plánovali společně svatbu a společné bydlení. Byla účastna veškerých jednání ohledně koupě bytu, o všem věděla a poskytla také své finanční prostředky, které obdržela společně a nerozdílně s žalovaným od pana , jméno FO, . Žalobkyně měla i povědomí o finanční situaci žalovaného v předmětné době. Ten neměl ani nemohl mít našetřené finanční prostředky, jak tvrdil (avšak neprokázal), nemohl tak disponovat uvedenou finanční částkou 20.000 Kč – 25.000 Kč jak účelově u soudu tvrdil. Výslech žalobkyně tak v žádném případě nebyl pro projednávanou věc nadbytečný, avšak naopak důležitý a měl být proveden k osvětlení veškerých nejasných skutečností a tvrzení a také k vyvrácení tvrzení vznesených žalovaným. Žalobkyně po celou dobu řešila věc koupě spolu se žalovaným, měla zájem uzavřít kupní smlouvu o koupi bytu společně. To, že nebyla na předmětných listinách, neznamená, že v době, kdy došlo k uzavření smlouvy na byt, neexistovala vůle obou účastníků nabýt byt do společného jmění. Vše spolu řešili a v bytě již nějakou dobu společně bydleli, tvořili společnou domácnost, což vyústilo v uzavření manželství. Žalovaný v době koupě neměl ušetřené žádné finanční prostředky, proto společně řešili půjčku od strýce. Žalovaný měl další vyživovací povinnost vůči synovi z předchozího vztahu. Soud se však blíže finanční stránkou žalovaného v době koupě bytu nezabýval, spokojil se pouze s jeho tvrzením, že našetřeno měl, protože žalovaný pracoval, avšak to samo o sobě neprokazuje nic. To vše (a mnohem více) chtěla žalobkyně u soudu vysvětlit, avšak nedostala prostor. Ze smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky a pozemku ze dne 14. 5. 1998 vyplývá, že kupní cena činila 65.187 Kč a měla být zaplacena do 30 dnů buď bezhotovostním příkazem k úhradě nebo složením kupní ceny u bankovního ústavu či poštovní poukázkou. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, vyplynulo, že vůbec neví, zda měl žalovaný našetřené nějaké peníze a kolik a zda vůbec matka poskytla žalovanému nějaké finanční prostředky a jestli k nějaké předávce peněz vůbec došlo. Její výpověď do řízení nic významného pro řešenou věc nepřinesla. Naopak výpověď svědkyně , jméno FO, byla zcela konkrétní a přesvědčivá. Svědkyně viděla předání peněz v konkrétní výši k rukám žalovaného. , jméno FO, peníze půjčil na zaplacení kupní ceny bytu, který kupovali oba účastníci v době, kdy byli již manželé. Neměli žádné jiné peníze, řešili a financovali svatbu. Peníze obdrželi společně na koupi bytu, protože se měli brát. Z této půjčky byl jasně dán účel i výše finančních prostředků, že peníze převzal žalovaný, svědčí pouze o tom, že žalovaný byl platebním místem, avšak vůle směřovala jinam. Měl-li soud za to, žalobkyně neunáší břemeno tvrzení a důkazní, měla být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., jak soud učinil vůči žalovanému. Žalobkyně žádala, aby krajský soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřil žalovaný, který navrhl, aby krajský soud věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdil. Žalovaný nerozporuje skutečnost, že , jméno FO, poskytl zápůjčku, avšak trvá na tom, že se nejednalo o prostředky, které byly použity na koupi bytu. Poskytnuté finanční prostředky byly použity na vybavení bytu, založení rodiny, respektive na jiný účel, než byla koupě bytu. Koupě byla financována z úspor žalovaného a finančních prostředků darovaných mu matkou. Žalovaný nevylučuje, že listinu – smlouvu o půjčce podepsal, neuvědomuje si, že by zápůjčku převzal za přítomnosti matky žalobkyně, avšak kategoricky odmítá, že by peníze byly na koupi bytu. Finanční prostředky z této půjčky měly být poskytnuty před uzavřením manželství a nejedná se o prostředky v SJM, jelikož nebyly nijak do SJM vloženy, respektive SJM o ně nebylo rozšířeno. Manželství účastníků bylo uzavřeno 24. 4. 1998, kupní smlouva byla uzavřena 14. 5. 1998, tj. 17 dní po uzavření manželství. V tom okamžiku neexistoval majetek v SJM, který by mohl být použit na financování koupě bytu. Předmětnou kupní smlouvu uzavřel dne 14. 5. 1998 výlučně žalovaný, kupní cena byla hrazena z prostředků, které nebyly v SJM. Žalobkyně nebyla součástí transakce týkající se koupě bytu, ačkoliv být mohla, avšak k tomu z její strany nebyly učiněny žádné kroky před uzavřením manželství ani po něm. Otázkou pak je, komu byly finanční prostředky zapůjčeny , jméno FO, , když dle potvrzení je v něm uvedeno, že „manželům , Anonymizováno, “, ti však v době poskytnutí manžely nebyly a současně toto potvrzení sepsala a koncipovala matka žalobkyně. Reálně však finanční prostředky převzal pouze žalovaný. Verze žalobkyně, že došlo k poskytnutí zápůjčky oběma účastníkům rovným dílem neobstojí, neboť zápůjčka mohla být pouze žalovanému, jelikož je tzv. reálným kontraktem a musí dojít také k předání finančních prostředků. Žalobkyně tyto prostředky vůbec ve svém držení neměla. Jednalo se tak o finanční prostředky ve výlučném vlastnictví žalovaného, pokud byl stranou zápůjčky pouze on, a i v tomto případě nejde o koupi předmětné nemovitosti z prostředků SJM. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , matky žalobkyně vyplývá, že před uzavřením kupní smlouvy věděla svědkyně i žalobkyně, že byt kupuje pouze žalovaný a o tom, kdo bude byt kupovat a bude účastníkem kupní smlouvy se před uzavřením této smlouvy nebavili. Toto řešila až později, kdy dceři říkala, že se tam měla nechat „napsat“. Tvrzení, že o to žalobkyně usilovala, ale žalovaný s tím nesouhlasil, žalovaný odmítá, nikdy o tom nebyla řeč až po rozvodu manželství.

4. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody dané především námitkou neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu podle ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, po doplnění dokazování a dílem zopakovaném dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není, přestože se odvolací soud shoduje s námitkou, že okresní soud zjistil skutkový stav neúplně a nesprávně.

5. Po skutkové stránce je mezi účastníky nesporné, že manželství uzavřeli 24. 4. 1998 a rozvedli se s účinky právní moci rozsudku o rozvodu manželství dne 6. 12. 2023. Žaloba o vypořádání společného jmění byla u soudu podána 9. 7. 2024. Předmětem vypořádání žalobkyně učinila jedinou položku, kterou za součást společného jmění považovala, a to jednotku byt označený ve výroku rozsudku. Kupní smlouvu o převodu vlastnictví bytu a pozemku ze dne 14. 5. 1998 uzavřel v postavení kupujícího pouze žalovaný, jako nájemce tohoto bytu podle dohody o užívání bytu ze dne 28. 3. 1989, jemuž byla učiněna nabídka k převodu vlastnictví bytu a pozemku podle zák. č. 72/1994 Sb. Kupní cena bytu činila 65.187 Kč.

6. Z těchto skutkových zjištění, která mezi účastníky nejsou sporná, vyplývá, že byt byl pořízen za trvání manželství a společného jmění účastníků. Základní norma týkající se nabytí věci do společného jmění manželů byla v rozhodné době obsažena v ust. § 143 odst. 1 písm. a) zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, podle jehož znění společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma za trvání manželství. Zásadní otázkou tohoto sporu bylo vyřešit, zda na zaplacení kupní ceny byly použity finanční prostředky tvořící společné jmění manželů. Naopak v případě, že smlouvu uzavřel pouze jeden z manželů a nemovitost nebyla nabyta ani z části za prostředky tvořící společné jmění manželů, součástí společného jmění se nestala.

7. Okresní soud při svém skutkovém závěru vzal za zjištěné skutečnosti, které vyplynuly z výpovědi žalovaného a svědkyně , jméno FO, (uvěřil jejich výpovědím, které považoval za hodnověrné), že žalovaný na koupi bytu použil prostředky, které měl našetřené ze svého výdělku ve výši 20.000 Kč – 25.000 Kč a dále prostředky, které žalovanému zapůjčila matka ve výši 40.000 Kč – 50.000 Kč. Okresní soud po skutkové stránce uzavřel, že žalovaný pořídil byt ze svých výlučných prostředků s úmyslem jej nabýt do svého výlučného vlastnictví, o čemž svědčí i to, že po celou dobu kontraktačního procesu, který byl zahájen před uzavřením manželství účastníků, vystupoval pouze žalovaný.

8. K verzi žalobkyně, že kupní cena bytu byla zaplacena z finančních prostředků získaných z půjčky 70.000 Kč od strýce žalobkyně , jméno FO, , kterou v hotovosti převzal žalovaný dne 5. 4. 1998, soud uvedl, že peníze byly použity na pořízení nějakých věcí, nikoliv na koupi bytu, neboť účastníci měli i jiné výdaje. Navržený výslech žalobkyně okresní soud neprovedl, neboť jej nepovažoval za relevantní. Odvolací soud naopak navržený výslech žalobkyně považoval za významný k prokázání skutečnosti původu peněz na zaplacení kupní ceny bytu, jestliže verze žalobkyně byla současně podpořena důkazem půjčky částky 70.000 Kč od strýce žalobkyně , jméno FO, s uvedením účelu této platby, na koupi bytu, ve zřejmé časové a věcné souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na byt. Odvolací soud žalobkyni vyslechl a zopakoval i ostatní důkazy, a to účastnickou výpověď žalovaného a svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, .

9. Účastnickou výpovědí žalobkyně a svědkyně , jméno FO, (matky žalobkyně) má odvolací soud za prokázané, že kupní cena bytu pořízeného kupní smlouvou ze dne 14. 5. 1998, byla zaplacena z půjčky, která byla poskytnuta oběma účastníkům strýcem žalobkyně a bratrem svědkyně , jméno FO, , , jméno FO, . Svědkyně , jméno FO, potvrdila, že peníze, které půjčil , jméno FO, , byly půjčkou oběma účastníkům a byly určeny na zaplacení kupní ceny bytu. Půjčku peněz od , jméno FO, zprostředkovávala matka žalobkyně, svědkyně , jméno FO, , která také sepsala listinu „Věc: půjčka peněz“, protože bez listiny by svědek , jméno FO, peníze nepůjčil, jak svědkyně vypověděla. Vůle účastníků nepochybně směřovala k tomu, že šlo o půjčku, kterou , jméno FO, poskytl oběma účastníkům, o čemž jednoznačně svědčí výpověď žalobkyně, její matky svědkyně , jméno FO, , že půjčku domlouvala i s žalobkyní. Podpůrným důkazem, že půjčka byla poskytnuta oběma účastníkům je listina „půjčka peněz“, ze které vyplývá, že dne 5. 4. 1998 předávající , jméno FO, půjčil manželům , Anonymizováno, na koupi bytu 70.000 Kč. Obsah listiny logicky odpovídá vývoji událostí, že účastníci měli před svatbou, která se uskutečnila dne 24. 4. 1998 a této události předcházela nabídka učiněná žalovanému k převodu vlastnictví bytu ze dne 2. 4. 1998. Finanční obnos v částce 70.000 Kč byl předán žalovanému, který v rámci své účastnické výpovědi předání peněz v době předcházející koupě bytu potvrdil včetně svého podpisu na listině a že se jednalo o půjčku „manželům , Anonymizováno, “. Žalovanému nelze přisvědčit, že se jednalo o půjčku pouze žalovanému nikoliv i žalobkyni. Skutečnost, že předmět půjčky byl odevzdán žalovanému a že žalobkyně nebyla přítomna v době, kdy byla sepsána listina o půjčce, nevylučuje její účast v rámci kontraktačního procesu a požadavku skutečného odevzdání předmětu půjčky pro vznik půjčky podle ust. § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění platném do 31. 12. 2013. , jméno FO, svůj závazek z půjčky peněz reálně splnil odevzdáním částky 70.000 Kč žalovanému pro oba účastníky, za účasti matky žalobkyně, která podmínky půjčky pro oba účastníky sjednávala.

10. Skutková verze žalobkyně, že kupní cena bytu byla zaplacena z peněz z půjčky, kterou čerpali oba účastníci v době před uzavřením manželství, je podložena řetězcem logicky na sebe navazujících důkazů. Naproti tomu verzi žalovaného o původu peněz na zaplacení kupní ceny bytu přisvědčit nelze, neboť není přesvědčivá a podává se jen z výpovědi žalovaného a jeho sestry , jméno FO, . Dle žalovaného matka peníze měla na účtu a v hotovosti doma, zatímco svědkyně připouštěla i možnost, že si matka půjčila za účelem půjčky pro žalovaného. V rámci výpovědi u soudu prvého stupně svědkyně , jméno FO, mluvila o tom, že matka jí říkala, že peníze bratrovi poskytne na koupi bytu, avšak současně uvedla, že neví, jestli mu ty peníze půjčila, to se už nebavily. V rámci výpovědi u odvolacího soudu svědkyně uváděla, že bezpečně ví, že maminka peníze na byt bratrovi poskytla. Oproti nejednoznačným skutkovým okolnostem na straně žalovaného stojí listina s podpisem žalovaného, podle které převzal částku 70.000 Kč jako půjčku manželům , Anonymizováno, s dohodou o účelu půjčky na koupi bytu.

11. Přestože se odvolací soud se soudem prvého stupně zásadně liší ve skutkovém závěru o původu peněz na kupní cenu bytu, právní závěr soudu prvého stupně, že předmětný byt se součástí společného jmění manželů nestal, je správný.

12. Částka 70.000 Kč byla účastníkům půjčena před uzavřením manželství, a tedy i před vznikem společného jmění manželů, proto se jeho součástí nestala. Účastníkem kupní smlouvy bytu ze dne 14. 5. 1998 byl pouze žalovaný a kupní cena bytu v částce 65.187 Kč byla zaplacena z finančních prostředků náležejících do výlučného vlastnictví žalobce a žalované, nikoliv ani zčásti, z finančních prostředků tvořících společné jmění účastníků. Nemovitá věc – byt – jehož vypořádání se žalobkyně v rámci zaniklého společného jmění domáhá, se nemohl stát v souladu s ust. § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. součástí tohoto režimu spoluvlastnictví. Pokud se byt nestal na základě kupní smlouvy ze dne 14. 5. 1998 součástí společného jmění, jak výše uvedeno, nenabyli účastníci řízení byt ani do podílového spoluvlastnictví. Samotné vlastnictví žalobkyně k části finančních prostředků, které byly použity na zaplacení kupní ceny bytu, nemůže založit spoluvlastnictví žalobkyně k označené nemovitosti (srov. usnesení NS ČR ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1186/2025).

13. Podle § 137 odst. 1 obč. zák. podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.

14. Podle § 137 odst. 2 obč. zák. není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly všech spoluvlastníků stejné.

15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3991/2010, nebo v usnesení ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2117/2015 uzavřel, že „nabývání vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí je dvoufázové; jeho esenciálním předpokladem je vznik závazkově právního vztahu (např. prostřednictvím uzavřené kupní smlouvy, jejímž předmětem je úplatný převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem z prodávajícího do vlastnictví kupujícího za dohodnutou kupní cenu) s právními účinky inter partes, kdy k nabytí vlastnického práva k takto smluvně převáděnému nemovitému majetku a tedy k dovršení věcně právních účinků je zapotřebí vkladu tohoto vlastnického práva do katastru nemovitostí. Vlastníkem takto převáděných nemovitostí se stává strana smlouvy, jež je právním důvodem převodu vlastnického práva, k němuž dochází vkladem (tzv. intabulací) do katastru nemovitostí. Samotné vlastnictví finančních prostředků, za které bylo nabyto, nemůže založit vlastnické právo k nabyté věci. K tomu Nejvyšší soud pro úplnost dále poznamenal, že výjimku ze shora uvedených pravidel představuje nabytí nemovitosti do společného jmění manželů za předpokladu, že je smlouva, na základě které má dojít k převodu vlastnictví, uzavřena pouze jedním z manželů a nejsou dány žádné důvody pro zákonnou výluku nabývání do společného jmění manželů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 342/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 47/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4105/2019).

16. Z uvedeného plyne, že pokud se byt jako nemovitost nestal na základě kupní smlouvy ze dne 14. 5. 1998 součástí společného jmění účastníků řízení (protože smlouvu uzavřel pouze žalovaný a kupní cena nebyla zaplacena ani z části z finančních prostředků tvořících společné jmění manželů), nenabyli účastníci řízení tuto nemovitost za shora uvedených okolností ani do podílového spoluvlastnictví. Samotné vlastnictví žalobkyně k části finančních prostředků, které byly použity k zaplacení kupní ceny za nemovitost, nemůže založit spoluvlastnictví žalobkyně k nemovitosti.

17. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Výrok II. o náhradě nákladů řízení podle ust. § 220 o. s. ř. odvolací soud změnil. Správně okresní soud rozhodl o povinnosti žalobkyně, která v řízení neuspěla k náhradě nákladů, které žalovaný účelně za své právní zastoupení vynaložil (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.). Správně okresní soud též stanovil odměnu za úkon právní služby z tarifní hodnoty 1.100.000 Kč dle ust. § 8 odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) odpovídající polovině žalobkyní odhadované ceny bytu a odměna za úkon tak činí částku 12.700 Kč. Odvolací soud souhlasí, že účelně učiněné úkony, za které náleží odměna jsou: převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ze dne 13. 11. 2024 a ze dne 1. 4. 2025, účast u jednání 18. 3. 2025 a 29. 4. 2025, které přesáhlo dobu 2 hodiny a náleží tak odměna ve výši dvojnásobku (6 x 12.700 Kč = 76.200 Kč). Ke každému úkonu právní služby náleží režijní paušál, a to za úkony učiněné do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč (2 x 300 Kč = 600 Kč) a za úkony učiněné od 1. 1. 2025 v částce 450 Kč (4 x 450 Kč = 1.800 Kč). Odvolací soud krátil odměnu za úkon porada konaná dne 27. 3. 2025, účelnost, které se z obsahu spisu nepodává, neboť jejím výstupem je vyjádření, za které odměna přiznána byla. Odměna včetně režijních paušálů tak činí 78.600 Kč. Okresní soud dále správně stanovil náhradu za promeškaný čas 600 Kč a náhradu cestovného 1.347 Kč, přičemž v této části odvolací soud pro stručnost odkazuje na správné odůvodnění okresního soudu v bodu 20 odůvodnění rozsudku. Odměna včetně náhrady hotových výdajů činí částku 80.547 Kč, kterou je dále třeba zvýšit o 21 % DPH podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. na částku celkem 97.462 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě tří od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného, advokáta (ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

19. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému i účelně vynaložené náklady odvolacího řízení, neboť s podaným odvoláním neuspěla (ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.). Zástupce žalovaného ve fázi odvolacího řízení žádal odměnu za 2 úkony právní služby po 12.700 Kč = 25.400 Kč (účast u dvou jednání odvolacího soudu), k tomu náleží 2 x 450 Kč režijní paušál k těmto úkonům = 900 Kč. Dále cestovné z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět k jednání odvolacího soudu dne 14. 10. 2025 a 16. 11. 2025, 159 km (jedna cesta) x 2 = 318 km vozidlem, jehož kombinovaná spotřeba činí 4,7 l/100 km benzinu. Náhrada za pohonné hmoty činí částku 535 Kč při průměrné ceně benzinu 35,80 Kč dle § 4 písm. a) vyhl. č. 475/2024 Sb. K tomu náleží náhrada za použití vozidla při stanovení základní sazby 5,80 Kč/km dle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. 318 km x 5,80 Kč = ve výši 1.844 Kč. Dále částka 1.200 Kč za promeškaný čas strávený cestou z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět k jednání odvolacího soudu dle ust. § 14 odst. 1 a 3 AT ve výši 150 Kč za každou i jen započatou hodinu (8 půlhodin). Účelné náklady za právní zastoupení žalovaného tak činí v součtu částku 29.879 Kč. Zástupce žalovaného doložil registraci plátce DPH, proto se tato částka dále o 21 % DPH zvyšuje na celkovou částku 36.154 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného, advokáta (ust. § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).