69 Co 16/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti smlouvy, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2024, č. j. 17 C 26/2024-156,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 45.601 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že kupní smlouva o převodu vlastnického práva k nemovitým věcem ze dne 27. 11. 2023 uzavřená mezi žalobcem , jméno FO, a žalovanou , Jméno žalované, , jímž předmětem je převod vlastnického práva k nemovitým věcem ve výroku I. specifikovaných, je neplatná (výrok I.). Rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 202.657 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.).

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalovaná, která odvolací důvod vymezila ustanovením § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tedy, že okresní soud učinil nesprávné právní posouzení věci. Odkazovala na odůvodnění okresního soudu a jím shrnuté závěry pod bodem 15 o tom, že žaloba je co do tvrzené neplatnosti z důvodu lichvy, či neúměrného zkrácení nedůvodná. V tomto bodě je podrobně rozvedeno, jak žalobce měl možnost si smlouvu prostudovat za přítomnosti dalších členů své rodiny a současně měl možnost se poradit např. s vyslechnutým , jméno FO, . Byl si i vědom znaleckého posudku, dle kterého se již dříve měly nemovitosti dražit. Dle žalované pak nalézací soud v přímém rozporu se skutkovými zjištěními pod tímto bodem činí pod bodem 16 své právní hodnocení o tom, že právní jednání mezi žalobcem a žalovanou je neplatné dle § 588 o. z., a to z důvodu jeho rozporu s dobrými mravy. I přesto, že nalézací soud neshledal, že by zde došlo k naplnění neúměrného zkrácení na straně žalobce, opírá svůj závěr o rozpor s dobrými mravy na základě toho, že kupní cena činila pouze 21,3 % obvyklé ceny. Uvedený závěr pak nalézací soud činí i přesto, že uvádí, že kupní cena při výkupu činí 40 % tržní ceny. V rámci uvedeného pak není zohledněno to, co již bylo žalovanou tvrzeno a prokázáno, že bude nutné provedení a sanace uvedených nemovitostí z důvodu jejich špatného technického stavu, přičemž tato skutečnost nebyla zohledněna v rámci znaleckého posudku k stanovení tržní ceny nemovitostí. Nalézací soud se svým právním hodnocením o tom, že kupní cena se příčí dobrým mravům jen z důvodu nízké kupní ceny, byť v tomto si jeho závěry fakticky protiřečí s tím, že v kupní smlouvě neshledává důvody neúměrného krácení ve smyslu § 1793 o. z., hrubě odchýlil od ustálené starší, avšak stále aplikovatelné, tak i novější judikatury NS ČR, když tento se touto problematikou opakovaně zabýval například v rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 21/2012 nebo rozsudek VS v Praze sp. zn. 14 Cmo 236/2022. Žalovaná, která pasáže z těchto rozhodnutí citovala, argumentovala tím, že rozhodnutí vychází ze základní zásady občanského práva, od kterých se nalézací soud odchýlil, zejména pak § 4 odst. 1 o. z. o tom, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností. V řízení nebyla tato právní domněnka u žalobce vyloučena, když i soud v tomto směru uzavírá, že nebyl prokázán stav subjektivní rozumové slabosti na straně žalobce. V tomto směru je pak potřeba vycházet i z další základní zásady občanského práva, a to ust. § 3 odst. 2 písm. b) o. z., dle kterého daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny. V projednávané věci pak jde o standardní kupní smlouvu s jasným vymezením prodávajícího a kupujícího, předmětu převodu a dále i toho, za jakou cenu má být daná věc prodána. Dle žalované se tak nemůže jednat o právní jednání odporující dobrým mravům, když zákonná úprava dopadá na zcela jiné situace. Nalézací soud svým rozhodnutím nepřiměřeně zasáhl do smluvní volnosti stran a fakticky poskytl ochranu jedné ze stran smlouvy. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.

3. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil písemně, a to k jednotlivým argumentům, které byly obsahem odvolání žalované. Pokud spatřovala odvolatelka nesprávnost postupu okresního soudu v tom, že prohlásil kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitým věcem ze dne 27. 11. 2023 uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou postupem dle ustanovení § 588 o. z. za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, a to zejména s ohledem na nepoměr plnění, ke kterým se strany kupní smlouvy zavázaly, jelikož kupní cena stanovená v kupní smlouvě činila pouze 21,3 % z obvyklé ceny nemovitostí určené znaleckým posudkem a v tomto spatřoval odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tak poukazoval na skutečnost, že vzhledem k datu vypracování znaleckých posudků a situaci na realitním trhu je více než pravděpodobné, že hodnota nemovitých věcí, které jsou předmětem kupní smlouvy je v současnosti přinejmenším stejná, ne-li vyšší, než v době vypracování těchto posudků. Konkrétně to potvrdil i znalec v rámci svého výslechu uskutečněného na jednání před soudem dne 27. 9. 2024, když mimo jiné uvedl, že hodnota nemovitých věcí se v tomto případě odvíjí zejména od lokality, kde se nemovité věci nachází, která je atraktivní zejména z důvodu kvalitního dopravního napojení na města , adresa, , a taktéž v blízkosti přehrady , adresa, . S ohledem na uvedené tak byla ve znaleckém posudku stanovena obvyklá cena nemovitých věcí částkou 2.350.000 Kč. Tvrzení, že obvyklá hodnota nemovitých věcí je několikanásobně vyšší než kupní cena, uvedená v kupní smlouvě pak následně potvrdila i sama žalovaná, když v rámci provedeného dokazování předložila dne 15. 8. 2024 svůj interní odhad hodnoty nemovitých věcí, v němž uvedla, že cena nemovitých věcí je 1.855.000 Kč, čímž přiznala, že si je vědoma skutečnosti, že nemovité věci takovouto hodnotu mají. Ve zbytku pouze odkryla svůj podnikatelský záměr, když se pokusila nabýt vlastnické právo k nemovitým věcem za zlomek jejich hodnoty s poukazem na nutnost budoucích nákladů. Není tak sporu o tom, že se žalovaná pokusila na sebe převést vlastnické právo k nemovitým věcem za pouhých 21,3 % z obvyklé ceny nemovitostí a žalobce se tak přiklání k závěru soudu prvého stupně, který uvedený nepoměr plně označil za alarmující. Pokud v uvedených souvislostech žalovaná odkazovala na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 21/2012, upozornil žalobce na to, že soud prvého stupně se kromě nepoměru plnění zabýval taktéž dalšími aspekty posuzované věci a právnímu hodnocení přispěly kromě nepoměru plnění taktéž další skutečnosti spočívající zejména v tom, že žalobce je osobou vyššího věku, po srdeční příhodě a také osobou bez zkušeností s prodejem či koupí nemovitostí, naopak žalovaná je odborníkem v oblasti prodeje/koupi nemovitostí. Pokud je následně žalovanou v odvolání odkazováno na ustanovení § 4 odst. 1 o. z., žalobce v rámci dokazování opakovaně poukazoval na snížení možnosti rozumného posouzení situace v důsledku jeho věku, nemoci, rozrušení a taktéž okolnostem při samotném uzavírání kupní smlouvy. Žalovaná je na druhou stranu realitní makléřkou, tedy osobou pohybující se na realitním trhu a s ohledem na její profesi je zřejmé, že při jednání s žalobcem zneužila vlastní obchodní síly a zkušenosti s obchodem na realitním trhu. Žalovaná prostřednictvím svého zástupce začala přesvědčovat a naléhat, že nemovité věci jsou v havarijním stavu, kvůli kterému žalobci budou uloženy vysoké správní pokuty a že k opravě nemovitostí bude potřeba vynaložit finanční prostředky v řádech milionů. Žalobce je v dané problematice nezkušený, s takovouto situací se ve svém životě setkal poprvé a není tak osobou, která by byla schopna sama posoudit nebo vyhodnotit věrohodnost informací poskytnutých mu žalobkyní v rámci předsmluvního jednání. Po předcházejícím intenzivním nátlaku a zastrašování vznikem budoucích nákladů v řádu milionů, tak svolil k prodeji. Na tuto situaci byl zástupce realitní kanceláře připraven a obratem zavezl žalobce jeho družku i jejího syna do realitní kanceláře v Olomouci k sepisu kupní smlouvy, která již byla předem připravená, žalobci tak nebyl ze strany žalované poskytnut žádný prostor k zamyšlení se nad svým jednáním. Nad rámec uvedeného žalobce odkazoval na rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 3467/2016, který se zabýval okolnostmi případu naplňujícími znaky kolidujícího s dobrými mravy, které v konkrétním případě spočívaly ve způsobu, jakým prodávající oslovoval potenciální zájemce o prodeji, způsobu, jakým prodávající organizoval uzavírání kupních smluv, skutečnosti, že zákazníci se oprávněně mohli domnívat, že jde o osobu, jež s nimi bude jednat kvalifikovaně čestně a spravedlivě, skutečnost, že prodávající kupující neinformoval o skutečné ceně převáděného předmětu plnění a zneužil jejich neznalosti této skutečné hodnoty a skutečnosti, že celé jednání, včetně uzavření smlouvy a ověření podpisu prodávající na plné moci proběhlo ve velmi krátké době neumožňující reálné seznámení s obsahem smlouvy. Žalobce má za to, že s poukazem na výše uvedené rozhodnutí lze analogicky dovodit, že okolnosti posuzovaného případu naplňují znaky jednání, které koliduje s dobrými mravy nejen s ohledem na nepoměr plnění, ale taktéž k celkovému způsobu jednání žalované a tedy způsobu, jakým byla samotná smlouva uzavřena, nátlaku, který žalovaná, respektive její zástupce na žalobce vyvíjeli, zneužití neznalosti žalobce a taktéž časovému nátlaku. Žalobce tak vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že nepoměr plnění nebyl jediným aspektem závěru o neplatnosti kupní smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, byť má žalobce za to, že žalovaná svým jednáním naplnila taktéž předpoklady lichvy uvedené v § 1796 o. z. Z těchto důvodů navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje způsobilý odvolací důvod, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení s důrazem na uplatněný odvolací důvod tak, jak byl označen a obsahově vylíčen v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

5. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje. Konečně nesprávnost skutkových tvrzení ani namítána nebyla, když jediným odvolacím důvodem bylo nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.

6. Stejně jako okresní soud posoudil odvolací soud věc v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 o. z. dle nové právní úpravy, tedy dle o. z., neboť k uzavření předmětné smlouvy došlo po 1. 1. 2014.

7. Okresní soud se v prvé řadě správně zabýval otázkou naléhavého právního zájmu a pro stručnost lze zcela odkázat na odůvodnění okresního soudu v bodu 14, se závěrem, že žaloba splňuje podmínky ustanovení § 80 o. s. ř. a na požadovaném určení vlastnictví má žalobce naléhavý právní zájem.

8. Jako správné přejímá krajský soud závěry okresního soudu o tom, že účastníci uzavřeli dne 27. 11. 2023 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem na žalovanou, kupní cena byla stanovena ve výši 500.000 Kč. Znaleckým posudkem č. , RČ, vypracovaným znalcem , právnická osoba, byla určena obvyklá cena nemovitostí ke dni uzavření smlouvy, tj. k 27. 11. 2023 částkou 2.350.000 Kč.

9. Okresní soud při právním hodnocení věci vycházel a správně hodnotil naplnění subjektivních a objektivních znaků lichvy uvedených v ustanovení § 1796 o. z. tak, jak tvrdil žalobce. Při posuzování jednotlivých předpokladů dospěl k závěru, že první předpoklad lichvy, tedy existence smlouvy byla v projednávané věci bezesporu naplněna, neboť bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 27. 11. 2023 uzavřená kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod nemovitostí na žalovanou. Dále dospěl k závěru, že byl naplněn i druhý předpoklad lichvy, tedy hrubý nepoměr mezi plněním a protiplněním. K těmto závěrům dospěl s ohledem na závěry znaleckého posudku vypracovaného , právnická osoba, a jeho výslechu u jednání. Podle závěrů znaleckého posudku byla stanovena obvyklá cena nemovitostí ke dni 27. 11. 2023 (ke dni uzavření kupní smlouvy) ve výši 2.350.000 Kč, přičemž znalec doplnil při výslechu, že při stanovení ceny přihlédl k tomu, že nemovitosti jsou v takovém stavu, že vyžadují likvidaci. Při oceňování nemovitostí znalec ohodnotil cenu pozemků pod domy částkou nižší (2.300 Kč/m2), neboť nemovitosti na těchto pozemcích stojící pozemky znehodnocují, bez domů by cena činila až 4.000 Kč/m2. Pokud se týkalo třetího předpokladu lichvy, to je existence některé subjektivní slabosti poškozeného (posuzovaného v okamžiku uzavření smlouvy), okresní soud dospěl k závěru, že žalobce v řízení dostatečně neprokázal, že u něj byla dána některá z předpokládaných subjektivních slabostí v takové intenzitě, že by to naplnilo předpoklad lichvy. Naopak měl za prokázáno, že žalobce před uzavřením kupní smlouvy věděl o tom, že nemovitosti v dražbě (neúspěšně vedené žalobcem v roce 2023) měl prodat za cenu okolo 2.000.000 Kč, mohl mít tak představu o hodnotě nemovitosti, mohl se poradit s osobami, které se kolem něho v rámci uzavírání kupní smlouvy pohybovaly a pokud tvrdil, že žalovaná prostřednictvím svého kolegy na něj v rámci předsmluvního vyjednávání vyvíjeli nátlak s tím, že nemovitosti jsou ve špatném stavu a hrozí mu tak pokuty od stavebního úřadu, toto tvrzení se mu v řízení prokázat nepodařilo. Celkově tak okresní soud dospěl k závěru, že předpoklady lichvy podle § 1796 o. z. nebyly při uzavření kupní smlouvy mezi účastníky v projednávané věci naplněny.

10. Okresní soud však i bez návrhu přihlížel k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.). Přestože nebylo v řízení dostatečně prokázáno zneužití subjektivního stavu slabosti žalobce ze strany žalované, je podle závěrů okresního soudu třeba zamezit právním jednáním, která zakládají takový hrubý nepoměr plnění, aniž by pro to byl dán spravedlivý důvod. Na tomto závěru okresní soud setrval při vědomí, že nízká kupní cena sama o sobě nemravnosti jednání nezakládá, byť v řízení nebyla prokázána existence subjektivní slabosti žalobci takové intenzity, aby naplňovala předpoklad lichvy, nebylo možno dle jeho závěru odhlédnout od toho, že žalobce je skutečně osobou vyššího věku, po srdeční příhodě a také osobou bez zkušeností s prodejem či koupi nemovitostí, naopak žalovaná je odborníkem v oblasti prodeje/koupě nemovitostí. Ze všech těchto důvodů právní jednání související s uzavřením kupní smlouvy posoudil okresní soud jako zjevně se příčící dobrým mravům a žalobě vyhověl.

11. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

12. Z judikatorních závěrů NS ČR např. sp. zn. 22 Cdo 2737/2021 vyplývá, že objektivním znakem smlouvy, jejímž předmětem je převod nemovitého majetku, je existence písemně uzavřené smlouvy o převodu nemovitostí, v níž je poskytované plnění (cena za převáděný nemovitý majetek) v hrubém nepoměru oproti hodnotě převáděného majetku. Při posuzování, zda v konkrétním případě při uzavírání smlouvy mezi žalobcem a žalovanou dne 27. 11. 2023 jde vskutku o hrubý nepoměr takového vzájemného plnění, nelze mít pochybnosti. Úvahy o hrubém nepoměru jednoznačně zakládají skutková zjištění o poskytnutém plnění, kdy oproti obvyklé ceně nemovitostí zjištěné zkoumáním znalce (2.350.000 Kč) byla nemovitost prodána za 500.000 Kč. Ač žalovaná zpochybňovala a vytýkala, že v rámci znaleckého posudku nebyla zohledněna nutná asanace nemovitostí z důvodů jejich technického stavu, výslech znalce je důkazem toho, že znalec naopak ke stavu nemovitostí a jejich nutnému odstranění přihlédl, konečně žalovaná si byla vědoma skutečné hodnoty nemovitostí, když předložila svůj interní odhad ve výši 1.855.000 Kč s tím, že započetla práce na likvidaci nemovitostí (demolice, odvoz suti a její uskladnění) a za výkup nabídla 500.000 Kč. Vedle takto popsaného objektivního znaku (existence smlouvy a hrubého nepoměru ve vzájemném plnění), dospívá krajský soud odlišně od soudu okresního k závěru, že v projednávané věci je kupní smlouva charakterizována i subjektivními znaky lichevního jednání, a to lehkomyslností, nezkušeností žalobce a jeho důvěřivostí. Lehkomyslnost jako stav bezstarostnosti při uzavírání kupní smlouvy byla dána tím, že žalobce si smlouvu při jejím podpisu (v pátek) nepřečetl a neprojevil starost o význam a dosah svého vlastního rozhodnutí, až o víkendu se začal nad smlouvou zamýšlet, zejména nad kupní cenou, kdy nabyl dojmu, že nezahrnuje cenu pozemků. Byť byl žalobce při podpisu kupní smlouvy v doprovodu své družky a jejího syna, z jejich výpovědí vyplynulo, že do procesu jednání žádným způsobem nezasahovali, protože se jednalo o majetek žalobce. Ten neměl s prodejem nemovitostí ve srovnání s žalovanou žádné zkušenosti, vyjma vědomosti o ceně z předchozího ocenění nemovitostí za účelem dražebního prodeje, nepochybně důvěřoval popisu havarijního stavu nemovitostí žalovanou a zástupcem realitní kanceláře, sám stav nemovitostí posoudit nemohl, neboť z důvodů rodinných do místa nemovitostí nedocházel. Žalovaná musela vědět, že druhá strana je postižena okolnostmi shora uvedenými a dopustila se tak jako odborník v realitách k jednání, které s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a zjištěnému hrubému nepoměru ve vzájemném plnění vytěsňuje jakékoliv úvahy o tom, že se jednalo o projev běžného jednání obvyklého při uzavírání kupní smlouvy.

13. Při naplnění alespoň jednoho ze subjektivních zákonných znaků, kdy lichevním jednáním postižený účastník vstoupil do nevýhodného vztahu s účastníkem, který tímto zákonem nedovoleným způsobem na uvedeném majetkovém transferu pro již zmíněný hrubý nepoměr ve vzájemném plnění profitoval, konkrétně makléřka realitní kanceláře, osoba v dané problematice znalá (žalovaná) – srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2737/2021, se jedná o naplnění lichevního jednání.

14. Přestože žalovaný tvrdil naplnění dalších znaků lichvy, konkrétně tíseň způsobenou nátlakem na vykoupení nemovitostí za uvedenou částku z důvodu možných ukládání pokut s ohledem na stav prodávaných nemovitostí, u kterých mělo dojít v konečné fázi ke zbourání, lze souhlasit s okresním soudem, že tyto pro řízení podstatné argumenty, se přes poučení, kterého se žalobci dostalo, prokázat nepodařilo. Pouze okrajově svědek , jméno FO, popsal špatný stav žalobce z toho, že … „na něj byly pořád nějaké tlaky, že mu furt někdo telefonoval, že to spadne a bude to muset platit…“15. Pokud dojde ke zneužití převahy jedné ze stran smlouvy takovým způsobem, že naplní skutkovou podstatu lichvy dle soukromého práva, dopouští se tím jednání, které je zjevně nemravné (do očí bijící) a proto musí být stíháno absolutní neplatností dle § 588 o. z. (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 2885/2022).

16. Kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je tak absolutně neplatná z důvodu naplnění znaků lichevního jednání dle § 1796 o. z. a okresní soud rozhodl ve výroku I. věcně správně, pokud žalobě vyhověl, třebaže veden jinými důvody.

17. I kdyby však jednání při uzavírání smluvního vztahu znaky lichevního jednání nevykazovalo, bylo by třeba souhlasit se závěrem okresního soudu o tom, že pro porušení dobrých mravů by byla kupní smlouva uzavřená mezi účastníky rovněž neplatná. Závěrům okresního soudu, který posuzoval i bez návrhu právní jednání mezi žalobcem a žalovanou při uzavírání kupní smlouvy z pohledu dobrých mravů (§ 588 o. z.) a shledal jednání jako zjevně se dobrým mravům příčící, lze v projednávané věci jednoznačně přisvědčit a pro stručnost odkázat na jeho argumenty v odůvodnění rozhodnutí pod bodem 16, a to přes námitky odvolatelky, že okresní soud překročil základní zásady občanského práva, konkrétně ust. § 3 odst. 2 písm. d) o. s. ř.

18. Krajský soud proto napadený rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, při jejichž určení a výši okresní soud nepochybil.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná v odvolacím řízení z procesního hlediska úspěšná nebyla a žalobce tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto sestávají z odměny za zastupování advokátem za 2 úkony po 17.700 Kč, celkem 35.400 Kč, k tomu režijní paušál po 450 Kč za 2 úkony celkem 900 Kč, ztráta času stráveného cestou 500 Kč, náklady cestovného ve výši 1.178 Kč, po navýšení o DPH, tj. částku 7.623 Kč se jedná o 45.601 Kč. Místo plnění a náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce, lhůtu k plnění určil krajský soud jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.