69 Co 165/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobců: a) Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 za účasti vedlejšího účastníka Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o vyklizení, k odvolání žalobců a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 4. 2024, č. j. 18 C 113/2022-373,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., III. a IV. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto:Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 55.350 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0, advokátky.

III. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.400 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0, advokátky.

IV. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit vedlejšímu účastníkovi společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.148 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

1. Okresní soud svým rozhodnutím zamítl žalobu, aby žalovaný a všechny osoby, které s ním bydlí byl povinen vyklidit ve výroku I. specifikovaný byt (výrok I.). Žalobcům a) a b) uložil povinnost zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 52.368,78 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.) Žalobcům a) a b) uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 43.160,31 Kč ve lhůtě třídenní (výrok III.). Žalobcům a) a b) konečně uložil povinnost zaplatit státu České republice na účet Okresního soudu v Olomouci ve výroku uvedeném společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 1.750 Kč ve lhůtě třídenní (výrok IV.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadli žalobci, a to v celém jeho rozsahu z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. První odvolací námitky směřovaly k bodu číslo 23 odůvodnění rozsudku okresního soudu s tím, že dle nájemní smlouvy žalovaný jednoznačně má titul k užívání bytu v budově č. p. , Anonymizováno, , nikoliv k bytu v budově č. p. , Anonymizováno, . Předmět nájmu byl jasně dán, jestliže následně došlo k tomu, že v důsledku pochybení vedlejšího účastníka byl žalovanému předán jiný byt, nemůže tato chyba na straně vedlejšího účastníka zapříčinit vznik nájemního vztahu k části budovy č. p. , Anonymizováno, , jejímiž vlastníky jsou žalobci. Že předmětem nájemní smlouvy měl být byt v budově č. p. , Anonymizováno, svědčí i fakt, že i vedlejší účastník po celou dobu evidoval v interní záznamech předmětný byt a nájemné z jeho pronájmu pod názvem „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, “. Pokud by tomu bylo jinak, a vedlejší účastník by skutečně pronajímal část budovy č. p. , Anonymizováno, , nebyl v roce 1988 jediný důvod, proč do nájemní smlouvy neuvést správnou adresu, když vlastníkem obou staveb, tj. č. p. , Anonymizováno, i č. p. , Anonymizováno, měl být dle tvrzení vedlejšího účastníka právě on. Z postupu vedlejšího účastníka v roce 1988 je zjevné, že pronajímá nemovitosti v budově č. p. , Anonymizováno, a nikoliv v budově č. p. , Anonymizováno, . Z veřejně dostupných informací a z výpisu z katastru nemovitostí je totiž zřejmé, že se jedná o naprosto samostatné a odlišné stavby, vlastníky pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , tedy nemovitosti na adrese , adresa, jsou , jméno FO, a , jméno FO, , kteří mají nemovitost ve společném jmění manželů. Odvolatelé mají za to, že vedlejšímu účastníkovi nic nebránilo specifikovat v nájemní smlouvě byt tak, že se jedná o část budovy č. p. , Anonymizováno, . Pokud soud v bodě 23 tvrdí, že ačkoliv předmětný byt evidován na adrese , adresa, vedlejším účastníkem i jeho právními předchůdci a dodavateli energií pro osobu žalovaného, jedná se fakticky o byt v budově č. p. , Anonymizováno, , je tento závěr nesprávný. Další námitky odvolatelé vznášeli v bodu 24 a 25 odůvodnění rozsudku okresního soudu, v níž byla řešena otázka, zda část stavby č. p. , Anonymizováno, , ve které se má nacházet předmětný byt je samostatnou věcí, či nikoliv. Jestliže soud prvého stupně zaujal postoj, že nebude přihlížet k zápisu v katastru nemovitostí, protože se jedná o právo veřejné, neměl při výkladu práva a při hodnocení důkazů přihlédnout ani k judikatuře Nejvyššího správního soudu, která se zabývala samostatností stavby z pohledu veřejného práva. Na jednu stranu tedy soud odmítá argumenty žalobců s tím, že veřejné právo v otázce vlastnictví nemovitosti není v tomto případě rozhodné, ale na druhou stranu odkazuje a souhlasí se závěry Nejvyššího správního soudu. V případě, že by soud prvého stupně odhlédl od argumentů žalobců a žalovaného z oblasti veřejného práva, měl dojít k závěru, že stavba č. p. , Anonymizováno, je pouze jednou stavbou, a to zejména s ohledem na její účel. Celá stavba, včetně bytu byla dříve užívána k jednomu účelu, a to provozu cukrovaru, kdy větší část budovy č. p. , Anonymizováno, byla užívána jako sýpka a část budovy č. p. , Anonymizováno, (předmětný byt) byl užíván jako sklad/archiv. Okresní soud se nijak nevypořádal se sdělením , právnická osoba, , adresa, ze dne 11. 5. 2011, dle kterého je v evidenci stavebního úřadu budova č. p. , Anonymizováno, vedena jako jeden objekt a není rozdělena na dvě samostatné budovy. Soud se tedy nedostatečně vypořádal s argumenty a důkazy předloženými žalobci ohledně budovy č. p. , Anonymizováno, jako jedné stavby a dospěl k nesprávnému závěru, že část budovy č. p. , Anonymizováno, , ve které se má nacházet předmětný byt je samostatnou stavbou. K bodům 26 a 27 odůvodnění okresního soudu žalobci namítali, že nájemní smlouva byla uzavřena k bytu, který se nachází v budově č. p. , Anonymizováno, , nájemní vztah vznikl před tím, než žalobci nabyli vlastnické právo k budově č. p. , Anonymizováno, , ovšem tato skutečnost není absolutně relevantní, když se byt dle nájemní smlouvy nachází ve zcela jiné budově. Žalobci v samotném žalobním návrhu, tedy od počátku řízení tvrdili, že nájemní smlouva je absolutně neplatná, jelikož byla na straně pronajímatele uzavřena se subjektem, který nebyl vlastníkem bytu. Na tomto závěru žalobci trvají. I kdyby totiž teoreticky žalobci připustili možnost, že předmětem nájemní smlouvy byla část budovy č. p. , Anonymizováno, , ve které se má nacházet předmětný byt, neprokázal k této části budovy vedlejší účastník vlastnické právo. Žalovaný i vedlejší účastník byli ze strany soudů na jednání konaném dne 24. 10. 2023 dle § 118a o. s. ř. vyzváni, aby označili důkazy k prokázání svých sporných tvrzení, které vedlejší účastník ani žalovaný neprokázali a z obsahu spisu vůbec nevyplývá, zda a jak se měl vedlejší účastník stát vlastníkem předmětné části budovy č. p. , Anonymizováno, . Soud prvého stupně v bodě 27 dovozuje vlastnické právo vedlejšího účastníka k části stavby č. p. , Anonymizováno, ze znaleckého posudku č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , žalobci uvádějí, že znalecký posudek nemůže sloužit jako důkaz ohledně vlastnictví stavby. Ačkoliv nebylo jednoznačně prokázáno, jak a zda předchůdce vedlejšího účastníka a následně i přímo vedlejší účastník nabyli vlastnické právo k části budovy č. p. , Anonymizováno, , ve které se má nacházet předmětný byt, učinil soud závěr, že smlouva není absolutně neplatná z důvodu, že měla být na straně pronajímatele uzavřena s nevlastníkem. S tímto závěrem se žalobci ztotožnit nemohou. Dále žalobci opakovaně poukazovali na to, že , právnická osoba, ., jakožto předchozí vlastník budovy č. p. , Anonymizováno, nejsou právním předchůdcem vedlejšího účastníka a nemohlo tedy na vedlejšího účastníka přejít vlastnické právo k části budovy č. p. , Anonymizováno, . V tomto ohledu odkazovali žalobci na své vyjádření ze dne 23. 8. 2023. Podotkli, že i mezi , právnická osoba, . a , právnická osoba, . byly spory o tom, kdo je vlastníkem pozemku parcela č. , hodnota, a budovy č. p. , Anonymizováno, na něm stojící, což vyplývá z komunikace mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a , právnická osoba, . v roce 1991. Již v roce 1991 bylo sporné, kdo je vlastníkem budovy č. p. , Anonymizováno, a na, který subjekt, tedy vlastnické právo k části budovy č. p. , Anonymizováno, následně mělo přejít. Soud proto správně vyzval vedlejšího účastníka a žalovaného, aby předložili důkazy, které dokládají vlastnické právo vedlejšího účastníka k části budovy č. p. , Anonymizováno, , ve které se má nacházet předmětný byt, tuto povinnost žalovaný ani vedlejší účastník vůbec nesplnili. Pokud oba tvrdí, že právní předchůdce vedlejšího účastníka byl někdy vlastníkem části budovy č. p. , Anonymizováno, , mělo být tvrzeno, jak vlastnické právo k této části budovy nabyl a jak jej měl evidováno. Totiž vlastníkem budovy č. p. , Anonymizováno, byly , právnická osoba, . (prodávající společnosti Sempra), a nikoliv , právnická osoba, (právní předchůdce vedlejšího účastníka). Z obsahu spisu vyplývá, že výlučným vlastníkem celé budovy č. p. , Anonymizováno, byly , právnická osoba, . a tedy vlastníkem této budovy nikdy nebyl právní předchůdce vedlejšího účastníka ani vedlejší účastník, což vyplývá i z uvedené komunikace z roku 1991. Soud prvého stupně tak učinil závěr na základě neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu o tak zásadních skutečnostech, jakými jsou otázky týkající se vlastnictví části stavby č. p. , Anonymizováno, a neplatnosti nájemní smlouvy. Tento postup soudu prvého stupně žalobci shledávají jako nesprávný, z provedených důkazů je zřejmé, že vedlejší účastník ani jeho právní předchůdce nikdy neměli vlastnické právo k budově č. p. , Anonymizováno, , kdy vlastníkem celé budovy jsou žalobci, a to na základě jednotlivých smluv uzavřených postupně mezi , právnická osoba, ., společností Sempra, panem , jméno FO, a dále žalobci. Další námitky se nesly k bodu číslo 28 a 29 odůvodnění rozsudku vycházeje ze závěrů soudu, že společnost Sempra, s. p. neměla vůli převést na pana , jméno FO, kupní smlouvu ze dne 30. 6. 1992, část stavby č. p. , Anonymizováno, , ve které se má nacházet vyklizovaný byt. Žalobci již několikrát poukázali na to, že stavba č. p. , Anonymizováno, vždy byla a je pouze jedinou stavbu, dále ve prospěch žalobců svědčí i zápis v katastru nemovitostí, dle kterého jsou žalobci vlastníky celé stavby č. p. , Anonymizováno, . Pokud okresní soud z barev dovozuje, že vyklizovaná nemovitost je samostatnou stavbou, která pouze není zapsaná v katastru nemovitostí, jsou tyto závěry nesprávné. Z výřezu z katastrální mapy zcela jistě nevyplývá, že na předmětném pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, jsou dvě samostatné stavby. Část stavby č. p. , Anonymizováno, , kde se má nacházet vyklizovaná nemovitost je označena tečkou. Tečkou jsou v katastrální mapě označovány přístřešky, přístavky, terasy atd., které nejsou samostatnými stavbami, tj. nejsou věcmi v právním slova smyslu. V projednávané věci je vyklizovaná nemovitost přístavkem stavby č. p. , Anonymizováno, a tvoří s touto stavbou jednu věc, jejímž vlastníkem jsou žalobci. Vyklizovaná nemovitost je stavebně spojena se stavbou č. p. , Anonymizováno, , kdy se ze stavebního hlediska nejedná o samostatnou stavbu. Nesprávná je i úvaha soudu, který pouze z toho, že část stavby č. p. , Anonymizováno, je v katastrální mapě zakreslena modrou barvou, a nikoliv fialovou činí závěr, že se na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, nachází dvě stavby. K tomu žalobci jako odvolatelé odkazovali na snímky, které jsou součástí odvolání. Dále v bodu 30 odůvodnění rozsudku okresního soudu žalobci shledali postup soudu prvého stupně zcela vadným, pokud dovodil vůli společnosti Sempra, státního podniku při uzavírání kupní smlouvy s panem , jméno FO, , právním předchůdcem žalobců ze znaleckého posudku číslo č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 28. 8. 1992. Znalecký posudek nemá na obsah kupní smlouvy, na vůli smluvních stran ani na převod vlastnického práva ke stavbě jako celku na pana , jméno FO, žádný vliv. Navíc ve znaleckém posudku jsou nemovitosti ohodnoceny na jinou částku, než která je uvedena v kupní smlouvě. K bodu číslo , hodnota, odůvodnění rozsudku okresního soudu dochází k nepodloženým spekulacím o tom, že , právnická osoba, . se domáhá neplatnosti hospodářské smlouvy, neboť měl zřejmě být pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, rozdělen geometrickým plánem před uzavřením hospodářské smlouvy, tato zjištění nejsou podložena a nelze je ani dovodit ze zjištěného skutkového stavu. Žalobci uzavřeli, že část stavby č. p. , Anonymizováno, není samostatnou věcí v právním smyslu a žalovanému nesvědčí žádný platný právní titul k užívání části stavby ve vlastnictví žalobců. Navrhovali proto, aby žalovanému byla uložena povinnost k vyklizení specifikované nemovitosti.

3. Výrok II. rozsudku okresního soudu napadl odvoláním žalovaný a okresnímu soudu vytýkal, že v rozporu s obsahem spisu mu byla přiznána odměna za 20 úkonů právní služby, naproti tomu jeho zástupce vykonal 21 úkonů právní služby a stejně tak mu nebyla přiznána správně cestovní náhrada nákladů vynaložená v souvislosti se soudním jednání dne 16. 4. 2024. Navrhoval proto změnu výroku II. tak, že odměna bude stanovena za 21 úkonů, dále paušálních náhrad výdajů po 300 Kč za těchto 21 úkonů, dále cestovních náhrad v celkové výši 7.943,71 Kč (z toho částka 2.200 Kč činí náhradu za ztrátu času) a dále z daně z přidané hodnoty ve výši 21 %.

4. Žalovaný se k odvolaní žalobců písemně nevyjádřil, u odvolacího jednání uvedl, že soud prvého stupně dospěl na základě důkladného a rozsáhlé dokazování ke správným skutkovým zjištěním a ke správnému právnímu posouzení věci. Tvrzení žalobců v odvolání lze považovat za čistě účelové a v některých oblastech též za matoucí. Naprosto se žalovaný ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalobci nejsou aktivně legitimováni k podání předmětné žaloby, neboť jim nesvědčí vlastnické právo k nemovitosti, jejichž vyklizení je žalobou navrhováno. V řízení před soudem I. stupně bylo jednoznačně prokázáno a podloženo, že bytová jednotka, jejíž vyklizení je žalobou požadováno, byla žalovanému řádně přidělena a její užívání umožněno na základě nájemní smlouvy. Dále bylo jednoznačně prokázáno ohledně předmětné nemovitosti, že se nejprve jednalo o majetek, který byl přidělen do organizační jednotky závodu 09 - , adresa, , podnik severomoravské , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, p. , adresa, . Bylo prokázáno, že závod 09 , adresa, , byl organizační jednotkou státního podniku , právnická osoba, . a následně došlo k založení státního podniku, a to zakládací listinou Ministerstva zemědělství a výživy ČR ze dne 22. 6. 1990, kterou byl založen , právnická osoba, , a to vyčleněním z , právnická osoba, . Na , právnická osoba, . přešel majetek přidělený do organizační jednotky závodu 09 , adresa, , kdy tento měl být delimitován na nově zakládaný státní podnik. Do majetku , právnická osoba, . tak nepochybně přešla i nyní vyklizovaná nemovitost. , právnická osoba, . se transformoval na základě privatizačního projektu na , právnická osoba, . V řízení bylo dále nade vší pochybnost prokázáno, že též , právnická osoba, . evidoval jako vlastník v majetku předmětnou bytovou jednotku, jejíž vyklizení je žalobou navrhováno. Následně společnost , právnická osoba, . zanikla fúzí s právním předchůdcem vedlejšího účastníka, a to společností , právnická osoba, a. s. V rámci řízení před soudem I. stupně bylo opakovaně tvrzeno a jednoznačně doloženo, že vedlejší účastník eviduje předmětnou nemovitost, jejíž vyklizení je žalobou navrhováno, ve svém majetku i nadále. Bylo též prokázáno, že právní předchůdci vedlejšího účastníka a též samotný vedlejší účastník byli po celou dobu přesvědčeni o vlastnictví předmětné budovy a po celou dobu se jako vlastníci chovali, byli v dobré víře, že jim nemovitost patří. Co se týče argumentace žalobců k nesprávnému posouzení vlastnického práva ze strany okresního soudu, který žalobci dovozují ze skutečnosti, že na společnost Sempra byl převáděn majetek ze společnosti , právnická osoba, ., tak toto je naprosto nerelevantní a nedůvodné, neboť rozhodné je, že na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, nebyl ze společnosti , právnická osoba, . převeden majetek, jehož vyklizení je žalobou navrhováno, ale hospodářskou smlouvou ze dne 31. 3. 1991 bylo převedeno pouze vlastnické právo k sýpce a k pozemku. Je tedy nutné zdůraznit, že společnost Sempra, státní podnik nikdy předmětnou nemovitost, jejíž vyklizení je žalobou navrhováno, nevlastnila a nemohla ji převést a ani to nebylo jejím záměrem následně na právního předchůdce žalobců, na pana , jméno FO, . Z této kupní smlouvy ze dne 30. 6. 1992 nepochybně plyne, že si společnost Sempra s. p. byla vědoma, že jí náleží toliko vlastnické právo k sýpce a pozemku, a nikoliv k vyklizované nemovitosti. V kupní smlouvě je uvedeno, že předmětem převodu je sýpka, garáže na zastavěné ploše , Anonymizováno, , nikoliv také vyklizovaná nemovitost. Toto tvrzení je dále stvrzeno znaleckým posudkem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ve kterém znalec oceňoval pouze budovu sýpky s výměrou 614,6 m2 a také pozemek pod sýpkou a pod vyklizovanou nemovitostí parcelu č. stavby , Anonymizováno, s výměrou 717 m2. Je tedy naprosto lichá argumentace žalobců v jejich odvolání, a to zejména směrem k jejich tvrzení, že nyní vyklizovaná nemovitost, která byla užívána jako archiv měla být užívána ke stejnému účelu jako budova sýpky. Navrhoval proto, aby rozhodnutí okresního soudu bylo v odvoláním napadeném rozsahu výroků I., III. a IV. potvrzeno a dle jeho odvolání změněno ve výroku II.

5. Vedlejší účastník se k odvolání žalobců vyjádřil písemně a ztotožnil se s výrokovou částí odvoláním napadeného rozsudku a se všemi závěry, které tento soud uvedl v odůvodnění rozsudku. Vedlejší účastník je pevně přesvědčen o tom, že soud prvého stupně velmi pečlivě a zcela v souladu s provedeným dokazováním a obecně závaznými právními předpisy dospěl ke skutkovým zjištěním uvedeným v odvoláním napadeném rozsudku a celou věc posoudil správně i z hlediska právního. V tomto směru odkazoval vedlejší účastník na všechny závěry, ke kterým soud prvého stupně v tomto rozsudku dospěl. Vedlejší účastník na rozdíl od odvolatelů má za to, že to byli právě žalobci, kteří neunesli důkazní břemeno ohledně jejich vlastnictví k předmětu soudního sporu. Tvrzení žalobců, že nájemní smlouva na byt, která byla uzavřena se žalovaným, je absolutně neplatná, nemá oporu v žádném z provedených důkazů a je právně zcela irelevantní. Nájemní smlouva byla uzavírána v době, kdy v žádném případě nelze zpochybnit vlastnické právo pronajímatele k bytové jednotce, která se stala předmětem nájmu. S ohledem na veškeré argumenty vedlejší účastník navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

6. Odvolání žalobců a žalovaného je přípustné, bylo podáno osobami k tomuto úkonu oprávněnými a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné není a odvolání žalovaného nelze upřít důvodnosti.

7. Krajský soud předně uvádí, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje, a to navzdory námitkám odvolatelů ve vztahu k neúplně a nesprávně zjištěnému skutkovému stavu v otázce týkající se vlastnictví části stavby č. p. , Anonymizováno, a (ne)platnosti nájemní smlouvy, jak bude uvedeno dále.

8. V řízení bylo prokázáno zápisy ze schůzí bytové komise ROH, že na základě žádosti , Jméno zainteresované osoby 2/0, (žalovaný) evidované v pořadníku podnikového bytu v , právnická osoba, dle stavu ke dni 20. 12. 1987, bylo rozhodnuto ředitelem závodu , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , v souvislosti s dokončením oprav bytové jednotky po panu , jméno FO, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v , adresa, , o přidělení bytu I. kategorie o velikosti 2+1 žalovanému. Na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 9. 1988 pronajaly , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , závod 09 , adresa, žalovanému byt v domě v , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Bytová jednotka, jejíž vyklizení je žalobou požadováno byla žalovanému řádně přidělena a její užívání umožněno na základě nájemní smlouvy. I když se dle údajů v katastru nemovitostí na adrese , adresa, nachází odlišná stavba, dvoupodlažní dům, patřící do společného jmění manželů , jméno FO, (dříve ve vlastnictví předchůdce vedlejšího účastníka), jde o budovu přímo sousedící s budovou, ve které se nachází pronajímaný byt. Z označení bytové jednotky v nájemní smlouvě, identifikace bytu „po panu , jméno FO, “ a dodnes evidované v majetku vedlejšího účastníka pod označením „archiv OB dům , adresa, “, nelze mít pochyb o tom, o jaký byt se jedná, že jde o prostor bývalého archivu/skladu. , jméno FO, v emailové korespondenci potvrdil, že již v roce 1966 byl jeho otci přidělen byt, který byl přestavěn z bývalého archivu, který užíval , právnická osoba, . Během jejich nájmu došlo ke změně adresy z , adresa, , po jejich odstěhování v roce 1987 byl byt rekonstruován a poté přidělen panu , jméno FO, . , právnická osoba, bývalých , právnická osoba, , a. s. v období od 1. 6. 2000 potvrdil, že nemovitost pronajatá žalovanému byla označena jako bytová jednotka , adresa, , takto byla evidována jak u předchůdců, takto je evidována současným vlastníkem a je takto evidována i u dodavatelů energií pro žalovaného, a prostory, které jsou žalovaným obývány jsou od uzavření nájemní smlouvy stále tytéž.

9. S ohledem na sporné okolnosti bylo potřeba se zabývat zásadní právní otázkou, čí majetek budova bývalého archivu představovala. Z obsahu nájemní smlouvy a označeného pronajímatele je zřejmé, že se jednalo o majetek, který byl přidělen do organizační jednotky závodu 09 - , adresa, , podnik , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , adresa, . , adresa, , byl organizační jednotkou státního podniku , právnická osoba, . a následně došlo k založení státního podniku, a to zakládací listinou Ministerstva zemědělství a výživy ČR ze dne 22. 6. 1990, č. j. 1867/90-320, kterou byl založen , právnická osoba, , a to vyčleněním z , právnická osoba, . Dle zásad provedení delimitace , právnická osoba, ze dne 17. 5. 1990, na , právnická osoba, . přešel majetek přidělený do organizační jednotky závodu 09 , adresa, , kdy tento měl být delimitován na nově zakládaný státní podnik. Do majetku , právnická osoba, . tak nepochybně přešla i nyní vyklizovaná nemovitost, o čemž svědčí zápis o inventarizaci ze dne 31. 12. 1999. , právnická osoba, . se transformoval na základě privatizačního projektu na , právnická osoba, . a , právnická osoba, . evidoval jako vlastník v majetku předmětnou budovu, jejíž vyklizení je žalobou navrhováno. , adresa, se stal samostatným podnikem nesoucím název , právnická osoba, ., který se transformoval na základě privatizačního projektu na , právnická osoba, ., která zanikla fúzí s právním předchůdcem vedlejšího účastníka, , Jméno zainteresované společnosti 0/0, Bylo prokázáno, že vedlejší účastník eviduje předmětnou nemovitost, jejíž vyklizení je žalobou navrhováno ve svém majetku i nadále, pod položkou investiční majetek označený jako „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (, adresa, ), eviduje i další investiční majetek označený jako „kuchyňská linka , jméno FO, “ a „sporák kombinovaný , jméno FO, “.

10. Pokud žalobci vlastnictví sporného majetku dovozují ze skutečnosti, že na společnost Sempra byl převáděn majetek ze společnosti , právnická osoba, ., hospodářskou smlouvou ze dne 25. 3. 1991, tak s tímto souhlasit nelze, neboť hospodářskou smlouvou ze dne 31. 3. 1991 bylo převedeno pouze vlastnické právo k sýpce a k pozemku, nikoli k budově bývalého archivu/skladu (jak bude odůvodněno dále). Je tedy nutné zdůraznit, že společnost Sempra, státní podnik nikdy předmětnou nemovitost, jejíž vyklizení je žalobou navrhováno, nevlastnila a nemohla ji na právního předchůdce žalobců, na pana , jméno FO, , převést. Konečně tomu odpovídá i obsah kupní smlouvy ze dne 30. 6. 1992 uzavřený mezi , právnická osoba, . v likvidaci jako prodávající a , jméno FO, jako kupujícím na nemovitosti – sýpky a garáže na zastavěné ploše č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Cena převáděných nemovitostí byla v rámci prodeje zjišťována znalcem, obsahem znaleckého posudku číslo , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo ocenění nemovitosti sýpky postavené na stavební ploše p. č. , hodnota, ve městě , adresa, . Dle znaleckého posudku stavební plocha p. č. , hodnota, budova sýpky je v rozměrech 717 m2, pozemek zastavěné plochy činí 614,60 m2, z čehož vyplývá, že oceňovaná stavební plocha o rozměrech 717 m2 je z převážné části zastavěna budovou o rozměrech 614,6 m2 (budovou sýpky) a zbylá část plochy je zastavena budovou (bývalý archiv), v níž se nachází sporná bytová jednotka pronajímaná žalovaným.

11. Pokud tedy okresní soud dospěl k závěru, že žalobci nejsou ve sporu aktivně věcně legitimovaní k žalobě na vyklizení označené bytové jednotky, neboť nejsou jejími vlastníky, pak s tímto závěrem se krajský soud plně ztotožňuje a za této situace nemohlo být žalobě vyhověno. Bylo prokázáno, že právní předchůdci vedlejšího účastníka a též samotný vedlejší účastník byli po celou dobu přesvědčeni o vlastnictví předmětné budovy a po celou dobu se jako vlastníci chovali a po celou dobu jim žalovaný platil řádně nájemné, a to od roku 1988.

12. Co se týče otázky samostatnosti vyklizované stavby, lze přisvědčit závěru okresního soudu o tom, že vyklizovanou budovu nelze považovat za součást stavby sýpky už jenom proto, že žádné, v právním smyslu, provozní propojení mezi sýpkou a archivem neexistuje, neexistovalo v minulosti ani žádné komunikační propojení, jak potvrdil svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , který uvedl, že archiv nikdy sýpce nesloužil. Vyklizovanou stavbu nelze považovat ani za příslušenství, a i kdyby příslušenstvím bylo, nemohlo být na předchůdce žalobců převedeno, pro nedostatek náležitě projevené vůle.

13. Na podporu výše přijatého závěru, že vůlí právního předchůdce vedlejšího účastníka nebylo převést žalovaným pronajatý byt (původně prostor archivu), se krajský soud zabýval další právní otázkou, zda příslušenství věci přechází na nabyvatele věci hlavní i v případě, že v právním úkonu ohledně převodu věci hlavní nebyla vůle převést i příslušenství této věci právně významným způsobem projevena.

14. Podle § 121 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 87/90 Sb. platný v době uzavření hospodářské smlouvy, tj. k datu 25. 3. 1991) platí, že příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.

15. Právní úkon musí být učiněn určitě a srozumitelně; jinak je neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Pod sankcí neplatnosti právního úkonu smlouvy o převodu nemovitosti musí mít smlouvy o převodu nemovitostí písemnou formu (§ 40 odst. 1, § 46 odst. 1 obč. zák.). Stejné zásady výkladu právních úkonů vyplývají i ze zákona č. 45/1983 Sb. (§ 23 a § 25 hospodářského zákoníku).

16. Příslušenství tvoří věci samostatné, které mohou být samostatným předmětem právních vztahů a jejich právní režim nesleduje ze zákona bez dalšího režim věci hlavní. Platné právo nemá ustanovení o tom, že by na nabyvatele věci hlavní přecházelo i příslušenství věci. K převodu příslušenství na nabyvatele věci hlavní je vždy třeba projevit zákonem předepsaným způsobem vůli převést i příslušenství; nebyla-li vůle převést i příslušenství věci hlavní právně významným způsobem projevena, příslušenství na nabyvatele věci hlavní nepřechází.

17. Právní úkony týkající se převodu nemovitosti musí být učiněny písemnou formou, a to i v případě, že jde o nemovitost, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí. Je-li příslušenstvím věci hlavní nemovitost (půjde zejména o tzv. vedlejší stavby na převáděném pozemku), je základním předpokladem k tomu, aby mohlo k převodu příslušenství vůbec dojít, vyjádření vůle toto příslušenství převést, a to v písemné formě. Teprve vyjádření vůle převést příslušenství věci, kterým je nemovitost, vytváří předpoklady pro zkoumání, zda tato vůle byla vyjádřena dostatečně určitě pro to, aby mohla vyvolat právní účinky sledované účastníky (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia NS ČR ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000).

18. Z hospodářské smlouvy ze dne 25. 3. 1991, je zřejmé, že , právnická osoba, převedly na , právnická osoba, právo hospodaření k národnímu majetku, k pozemku p. č. , hodnota, o výměře 0,0717 ha s budovou č. p. , Anonymizováno, (sýpka) a pozemek p. č., Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . O rozsahu převáděného majetku nelze mít pochybnosti, neboť ve stejném rozsahu byl předmětem kupní smlouvy ze dne 30. 6. 1992 uzavřené mezi , právnická osoba, . v likvidaci jako prodávajícím a , jméno FO, (předchůdcem žalobců) jako kupujícím, konkrétně na nemovitosti – sýpky a garáže na zastavěné ploše č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Z toho, jak byla nemovitost hlavní označena, bez označení příslušenství, nelze na vůli o převodu vedlejší stavby (archivu) na převáděném pozemku usuzovat.

19. Závěry o tom, že k převodu bývalého archivu na předchůdce žalobců nedošlo, potvrzují výpovědi svědků , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jakož i čestné prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, , který vykonával funkci likvidátora společnosti , Anonymizováno, , za tuto společnost kupní smlouvu uzavíral a potvrdil, že předmětem smlouvy byla sýpka v , adresa, . I závěry znaleckých posudků, na které odkazuje okresní soud, podporují závěry, že předmětem převodu majetku hospodářskou smlouvou ze dne 25. 3. 1991 se nikdy nestala vedlejší stavba, bývalý archiv, část budovy č.p. 521 na stavební ploše p. č. , hodnota, v , adresa, , postavený již v roce 1926.

20. Pokud žalobci bylo okresnímu soudu vytýkáno, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je krajský soud toho názoru, že rozhodnutí okresního soudu je správné, a proto bylo v jeho výrocích I., III. a IV. podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

21. K odvolání žalovaného bylo změněno rozhodnutí okresního soudu ve výroku II. o nákladech řízení, neboť při jejich výpočtu okresní soud pochybil. Přestože okresní soud dle obsahu spisu správně specifikuje jednotlivé úkony v počtu 21, odměnu přiznává pouze za 20 úkonů. Zástupkyně žalovaného učinila celkem 21 úkonů po 1.500 Kč, za což jí přísluší odměna ve výši 31.500 Kč a dále za 21 úkonů režijní paušál po 300 Kč, celkem 6.300 Kč. Okresní soud pochybil i při rozhodování o cestovních náhradách, kdy nepřiznal zástupkyni žalovaného náklady v souvislosti s jednáním u okresního soudu dne 16. 4. 2024. Správně tak náklady k šesti jednáním představují částku 5.744 Kč, zmeškaný čas 2.200 Kč, celkem 45.744 Kč a po navýšení o DPH ve výši 9.606 Kč, představují náklady 55.350 Kč a v tomto změnil krajský soud rozhodnutí okresního soudu ve výroku II.

22. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu k žalovanému bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci nebyli s odvoláním úspěšní a žalovaný má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, tj. odměnu za dva a půl úkonů (vyjádření k odvolání, ½ úkon za odvolání do nákladů řízení, účast u odvolacího jednání), 3x 300 Kč RP, zmeškaný čas 400 Kč a cestovné 1.066 Kč, celkem 6.116 Kč, po navýšení o 21 % DPH se jedná o částku 7.400 Kč, kterou soud uložil žalobcům uhradit společně a nerozdílně k rukám zástupce žalovaného ve lhůtě tří dnů dle § 160 o. s. ř.

23. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci nebyli s odvoláním úspěšní a vedlejší účastník má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, tj. odměnu za dva úkony (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), 2x 300 Kč RP, zmeškaný čas 800 Kč a cestovné 2.334 Kč, celkem 6.734 Kč, po navýšení o 21 % DPH se jedná o částku 8.148 Kč, kterou soud uložil žalobcům uhradit společně a nerozdílně k rukám zástupce vedlejšího účastníka ve lhůtě tří dnů dle § 160 o. s. ř.