69 CO 17/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zdržení se zásahů do výkonu práva, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 27. 10. 2021, č. j. 4 C 16/2020-65,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto: „ Žalovaný je povinen zdržet se rušení žalobce jednáním žalovaného vůči žalobci či osobám užívajícím pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] k průjezdu ke stavbě bez č. p. – garáž, která je součástí pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], která je těmito osobami užívána na základě smlouvy uzavřené se žalobcem, konkrétně pak jednání, kdy žalovaný požaduje formou písemnou či ústní, aby mu osobami užívající pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] k průjezdu ke stavbě bez č. p. – garáž, která je součástí pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], která je těmito osobami užívána na základě smlouvy uzavřené se žalobcem, bylo placeno za vjezdové povolení na pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], či aby pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] k průjezdu ke stavbě bez č. p. – garáž, která je součástí pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], neužívaly.“

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 15.552 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11.485 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaný byl povinen zdržet se rušení výkonu vlastnického práva žalobce jednáním žalovaného vůči žalobci či osobám užívající pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] k průjezdu ke stavbě bez č. p. – garáž, která je součástí pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], která je těmito osobami užívána na základě smlouvy uzavřené se žalobcem, konkrétně pak jednání, kdy žalovaný požaduje formou písemnou či ústní, aby mu osobami užívající pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] k průjezdu ke stavbě bez č. p. – garáž, která je součástí pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], která je těmito osobami užívána na základě smlouvy uzavřené se žalobcem, bylo placeno za vjezdové povolení na pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], či aby pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] k průjezdu ke stavbě bez č. p. – garáž, která je součástí pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], neužívaly, zamítl (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 10.164 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.).

2. Rozsudek okresního soudu v zákonem stanovené lhůtě napadl odvoláním žalobce, který argumentoval tím, že žalobou ze dne 22. 1. 2020 se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se jednání, které bylo v jeho petitu přesně specifikováno, přitom toto jednání žalobce označil jako obtěžující jednání. Rozhodné skutkové okolnosti žalobce popsal v článku I. žaloby, v němž označil důkazy k prokázání tvrzení, konkrétně popsal jednání žalovaného, pro které byl nucen podat žalobu o zdržení se tohoto jednání. Žalobce při jednání u soudu dne 7. 4. 2021 nabyl dojmu, že nalézací soud se neztotožňuje s právním názorem žalobce, co se týče aplikace právních norem, a proto podáním ze dne 23. 9. 2021 rozvedl právní úvahy vztahující se k ustanovení § 1042 o. z. a žalobou uvedený skutkový stav pod tuto právní normu podřadil s tím, že má za to, že v žalobním petitu obsažené slovní spojení„ zdržet se obtěžujícího jednání“ zpřesnil v souladu se svým právním názorem ohledně aplikace již zmiňovaného ustanovení § 1042 o. z. na slovní spojení„ zdržet se rušení výkonu vlastnického práva žalobce jednáním žalovaného“. Zpřesnění žalobního petitu žalobce učinil nadbytečně, když soud není vázán právním názorem žalobce a jednání žalovaného, jehož se má zdržet je v žalobním petitu dostatečně určitě konkretizováno a proč se jí má zdržet je uvedeno v odůvodnění žaloby. Zjednodušeně řečeno, zcela postačuje, když v žalobním petitu, popřípadě ve výroku soudu bude uvedeno, že žalovaný je povinen zdržet se jednání popsaného v žalobním petitu se slovy„ konkrétně pak“, když není nutné, respektive nadbytečné, aby jak v petitu žaloby tak ve výroku soudního rozhodnutí byl uveden právní důvod, pro který se má žalovaný tohoto jednání zdržet. Soud posoudil podání žalobce ze dne 23. 9. 2021 jako změnu žaloby a namítá, že právní posouzení nalézacího soudu podání žalobce z tohoto dne označeného jako upřesnění žalobního petitu a doplnění odůvodnění žaloby dle § 95 odst. 1 o. s. ř. správné není. V této části odvolání se žalobce věnoval výkladu pojmu změny žaloby s odkazem na judikaturu, rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3160/2012 a jeho odůvodnění, dále rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2400/2010, ve vztahu co je možno považovat za změnu žaloby ve smyslu ustanovení § 95 o. s. ř. Žalobce má za to, že skutkový základ věci se nikterak nemění v závislosti na tom, zda žalobce jednání žalovaného vnímá jako obtěžující jednání či jako jednání rušící výkon vlastnického práva. Názor nalézacího soudu, který vychází (ve své podstatě) z toho, že tzv. právní důvod žaloby tvoří součást vylíčení skutkového děje je chybný a odporující dlouhodobě ustálené judikatuře soudů a je ho třeba pro rozpor se zákonem striktně odmítnout (rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2400/2010). Žalobce tak má za to, že právní posouzení podání žalobce ze dne 23. 9. 2021 jako změny žaloby je nesprávné. V důsledku nesprávného právního posouzení pak nalézací soud žalobu zamítl, když jak v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že právní petit nemohl být soudem projednán, když žalobce se domáhal druhým žalobním petitem změny žaloby a soud změnu žaloby s ohledem na dispoziční zásadu byl povinen připustit. Toto pochybení nalézacího soudu mělo vliv na nesprávné rozhodnutí nalézacího soudu ve věci. Dále žalobce vytýkal okresnímu soudu neúplné poučení za situace, kdy žalobci nebylo známo materiální stanovisko soudu v projednávané věci, tedy netušil, kam soud svým poučením směřuje. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhoval, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a vrácen nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil, v průběhu odvolacího řízení zpřístupnil náhled na rozhodnutí okresního soudu a navrhoval, aby bylo potvrzeno jako věcně správné a uvedl další okolnost, kterou považuje za podstatnou. Právní důvod, na základě kterého soud posuzoval uplatněný nárok je kromě jiného podstatný také z hlediska toho, vůči komu se žalobce nároku může domáhat. Zatímco v případě žaloby na ochranu vlastnického práva se touto žalobou může domáhat v podstatě vůči komukoliv, v případě žaloby na ochranu výkonu věcného břemene však pasivní legitimace náleží pouze povinnému z věcného břemene. Povinným z věcného břemene však v tomto případě není žalovaný, vlastníky jsou spoluvlastníci jednotlivých jednotek. Žalovaný je sice správcem, nicméně záležitosti věcného břemene nelze zahrnout pod legální vymezení správy budovy s pozemkem obsažené v občanském zákoníku. Pokud by soud tedy měl posuzovat žalobu jako žalobu na ochranu věcného břemene, pak by bylo namístě ji zamítnout z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalovaného.

4. Odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas a obsahuje i způsobilý odvolací důvod, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, a to v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení s důrazem na uplatněný odvolací důvod, tak jak byl obsahově vylíčen, v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce společně se svou manželkou jsou vlastníci panujících pozemků p. [číslo] jejichž součástí je stavba bez č. p. – garáž. Kupní smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 8. 8. 2002 uzavřenou mezi prodávajícím [územní celek] a kupujícím [právnická osoba] [právnická osoba], bylo v článku IV. této smlouvy ve prospěch prodávajícího jakožto oprávněného z věcného břemene kupujícímu bezúplatně zřízeno právo věcného břemene chůze a průjezdu přes dvůr, tj. pozemek [parcelní číslo] (služebný pozemek) pro vlastníky pozemků p. [číslo] všechny v obci a [katastrální uzemí], tj. ve prospěch vlastníků tam vyjmenovaných a pro každého dalšího vlastníka těchto pozemků. [příjmení] dnem je datována smlouva o zřízení věcného břemene – bezúplatná, věcného břemene chůze a průjezdu pro parcely p. [číslo] [parcelní číslo]. Společenství vlastníků domu [adresa] v [obec] bylo za účelem zajišťování správy domu a pozemku zapsáno ve výpisu rejstříku společenství vlastníků jednotek. Označenou nemovitou věc ve vlastnictví žalobce a jeho manželky, konkrétně pak stavbu bez č. p. - garáž, která je součástí pozemku [parcelní číslo] na základě ústně uzavřené smlouvy o nájmu užívá od 4. 1. 2016 pan [jméno] [příjmení]. Nájemci žalobce bylo žalovaným za umožnění vjezdu na pozemek [parcelní číslo] v katastrálním území Jeseník, který je ve prospěch žalobce zatížen věcným břemenem chůze a průjezdu každoročně účtováno tzv. vjezdové povolení, a to částkou 1.000 Kč na rok. Za rok 2019 byla žalovaným vystavena faktura nájemci, který však sdělil osobě zastupující [právnická osoba] služby s. r. o., která pro členy žalovaného zajišťuje služby související se správou domu a pozemku, že fakturu neuhradí, neboť se domnívá, že pozemek, po němž do garáže vjíždí je zatížen věcným břemenem. Mezi žalobcem a žalovaným, tak vyvstal spor, zda užívání služebného pozemku třetí osobou je právem odvozeným od práva žalobce.

6. Žalobním petitem ze dne 22. 1. 2020 se žalobce domáhal, aby žalovaný byl povinen zdržet se obtěžujícího jednání vůči žalobci přesně specifikovaného. Tento žalobní petit upřesnil dne 23. 9. 2021 tak, že se domáhal, aby byl žalovaný povinen zdržet se rušení výkonu vlastnického práva žalobce jednáním žalovaného přesně specifikovaným. Tuto úpravu okresní soud posoudil jako změnu žaloby, kterou připustil, po připuštění změny s ohledem na znění druhého žalobního petitu vyzval žalobce dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně parcelního čísla pozemku, u kterého je rušen výkon vlastnického práva žalobce a ohledně konkrétního jednání žalovaného, kterým ruší výkon vlastnického práva žalobce na tomto pozemku. Vzhledem k tomu, že žalobce na tuto výzvu zopakoval tvrzení uvedená v žalobě, okresní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že z žalobních tvrzení žádným způsobem nevyplývá, že by žalovaný rušil nějakým způsobem výkon vlastnického práva žalobce k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Tím, že žalovaný nechce umožnit bez zaplacení vjezdového povolení třetí osobě, aby jezdil vozidlem přes pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec], neruší žalovaný žádným způsobem výkon vlastnického práva žalobce k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec].

7. Úpravou žaloby podáním ze dne 23. 9. 2021 z hlediska podstaty sporu k žádné změně vymezení předmětu sporu nedošlo. Vylíčení skutečností, jimiž žalobce popsal skutkový děj, na jehož základě žalobním petitem uplatňuje svůj nárok zůstalo totožné, obsahově se jedná o negatorní žalobu na ochranu práva ze služebnosti (§ 1259 o. z.) a pokud byla taková úprava okresním soudem připuštěna jako změna žaloby nadbytečně, nejedná se o vadu, kterou by bylo řízení zatíženo.

8. Žaloby, které jsou k dispozici pro osoby, jež se domáhají ochrany svého práva ze služebnosti jsou obdobné jako v případě ochrany vlastnického práva. [příjmení] žalobu na ochranu proti rušení služebnosti je možno využít i žalobu negatorní. Žaloba negatorní zakotvená v § 1042 o. z. dává vlastníku právo domáhat se ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Žalobcem je obvykle subjekt oprávněný ze služebnosti, který musí prokázat své právo ze služebnosti, existenci služebnosti, její obsah a rozsah, i to, jakým způsobem a kým je mu do práva služebnosti zasahováno. Žalobou se domáhá toho, aby se rušitel zdržel zásahů do práva služebnosti. Ochranu vlastnického práva, o níž soud rozhoduje po 1. 1. 2014 je nutno v poměrech negatorní žaloby poměřovat úpravou obsaženou v § 1042 o. z. Z uvedeného vyplývá, že zákonem č. 89/2012 Sb. se řídí jednak samotné posouzení předpokladů pro vyhovění negatorní žaloby, ale také případné důvody, pro které lze uvažovat o zamítnutí této žaloby, přičemž tyto závěry platí obdobně i pro ochranu práv ze služebnosti podle § 1259 o. z. (srov. usnesení NS ČR sp. zn. 22 Cdo 4491/2016).

9. Žalobce jako osoba oprávněná ze služebnosti tvrdila a prokazovala, že mu na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 8. 8. 2002 náleží právo konkrétní služebnosti, a to právo věcného břemene chůze a průjezdu přes dvůr, tj. přes pozemek [parcelní číslo] jako vlastníka pozemku [parcelní číslo]. Chůze a průjezd k označeným nemovitým věcem, které jsou ve vlastnictví žalobce a jeho manželky jsou realizovány přes služebný pozemek p. [číslo] který je ve spoluvlastnictví vlastníků bytových jednotek vymezených v budově [adresa] stojící na pozemku [parcelní číslo]. Žalobce jako vlastník panujícího pozemku, tedy prokázal, že mu svědčí právo služebnosti a stejně tak prokázal i konkrétní zásah spočívající v tom, že ač věcné břemeno bylo zřízeno jako bezúplatné, žalovaný prostřednictvím společnosti zajišťujících služby související se správou domu a pozemků (správce nemovitosti – [právnická osoba] služby s. r. o.) fakturuje za vjezdové povolení nájemci žalobce, třetí osobě (a zabraňuje mu bez toho, aniž by toto vjezdové povolení zaplatil, vstup na pozemek).

10. S námitkami žalovaného, že dle obsahu smlouvy o zřízení věcného břemene žádná třetí osoba nemá odvozené právo od žalobce, neboť obsah věcného břemene zásadně nelze rozšiřovat a v zásadě právo odpovídající věcnému břemeni nemůže vykonávat nájemce garáže, který se nájemcem stal až dlouho po zřízení věcného břemene, se odvolací soud neztotožňuje. Z obsahu smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 8. 8. 2002, článku IV. je zřejmé, že bylo zřízeno věcné břemeno tzv. pozemkové, vážící se k pozemku, který je služebností zatížen (tzv. služebný pozemek) ve prospěch pozemku panujícího a pokud připouští osobám oprávněným z věcného břemene – vlastníkům nemovitostí ve smlouvě uvedeným právo, které jim zajišťuje přístup k této nemovitosti, přičemž může jít jak o chůzi, tak o jízdu po zatíženém pozemku, pak od této oprávněné osoby odvozují právo užívat zatížený pozemek k chůzi a jízdě ty osoby, které tak činí v souvislosti s hospodářským účelem, ke kterému sloužila panující nemovitost v době zřízení věcného břemene, pokud se účastníci smlouvy o jeho zřízení nedohodli jinak (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 973/2005). Z dovětku uvedené smlouvy o zřízení věcného břemene, že věcné břemeno platí pro každého dalšího vlastníka těchto pozemků než těch, které jsou v tomto článku vyjmenovány je zřejmé, že užívání zatíženého pozemku nebylo výslovně omezeno jen na tam vyjmenované osoby. Obecně z judikatury se podává, že služebnost cesty slouží mimo jiné osobám vymezeným hospodářským účelem, ke kterému sloužila panující nemovitost v době zřízení věcného břemene; to musí nutně platit i pro služebnost nezbytné cesty, neboť v opačném případě by byl zmařen její hospodářský účel. Odpovídající je i pak závěr dovolacího soudu vyjádřený v jeho rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 5305/2017, že právo na povolení nezbytné cesty má, jsou-li splněny zákonné podmínky (§ 1029 a násl. o. z.) vlastník pozemku i v případě, že jej sám využívá, ale přenechává jej k užívání nájemci či pachtýři.

11. Za správnou nelze považovat ani úvahu žalovaného uplatněnou až v odvolacím řízení o tom, že osobou pasivně legitimovanou nemůže být společenství, nýbrž každý ze spoluvlastníků. Negatorní žalobou se může vlastník domáhat ochrany proti zásahům do jeho práva proti každému, kdo neprávem do jeho práva zasahuje (§ 1042 o. z.), v projednávané věci do práva žalobce zasahuje žalovaný a již z tohoto důvodu je ve sporu pasivně legitimován. Z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek, je navíc zřejmé, že společenství vlastníků domu [adresa] v [obec] (žalovaný) vzniklo za účelem zajišťování správy domu a pozemku, přičemž podle § 1189 odst. 1 o. z. správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí, žalovaný je tak legitimován i ve věcech výkonu práv ze služebnosti. Lze tak s přihlédnutím k tomu, že tvrzeného rušení práv ze služebnosti se dopouští žalovaný, který je současně i správce domu, dospět k závěru, že žalovaný je osobou ve sporu pasivně legitimovanou.

12. Odvolací soud vyšel ze stejných závěrů o skutkovém stavu, proto dokazování nemusel opakovat, věc toliko odlišně právně hodnotil a dospěl k závěru, že za zjištěného skutkového stavu je do práva žalobce zasahováno. Z žalobních tvrzení, která neoprávněný zásah konkretizují, je však bezpochyby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany výkonu práv ze služebnosti (§ 1259 o. z.), že v tom žalobce spatřoval současně i zásah do vlastnického práva, nic nemění na podstatě žalobního žádání, kdy je zjevně žádán zákaz zásahu do práv vyplývajících ze služebnosti. Soud není právní kvalifikací uplatněného nároku nijak vázán.

13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud, pro který bylo nepochybně zřejmé, čeho se žalobce domáhá, vypustil z výroku„ výkon vlastnického práva jako nadbytečnou právní kvalifikaci tvrzeného rušení“ a změnil rozsudek okresního soudu a uložil žalovanému povinnost tak, jak vyplývá z výroku I. jeho rozhodnutí (§ 220 o. s. ř.).

14. Se změnou rozhodnutí odvolací soud nově rozhodoval o nákladech řízení před okresním soudem, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k úspěšnosti žalobce v tomto sporu. Náklady řízení před soudem prvého stupně představují částku 15.552 Kč spočívající ve čtyřech úkonech (příprava a převzetí zastoupení, výzva, žaloba a účast u jednání dne 18. 10. 2021), tj. 10.000 Kč, 4x režijní paušál po 300 Kč, tj. 1.200 Kč a po navýšení o 21 % DPH, tj. částku 2.352 Kč a připočtení zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč se celkem jedná o částku 15.552 Kč.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce byl s odvoláním úspěšný a má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v celkové výši 11.485 Kč představující mimosmluvní odměnu za 2 úkony (odvolání a účast u odvolacího jednání) po 2.250 Kč, dále 2x režijní paušál po 300 Kč, zástupce žalobce má dále nárok na cestovné podle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve výši 1.639 Kč (průměrná spotřeba 6,9 l [číslo] km, 44,50 Kč, náhrada 4,70 Kč a trasa 211 km) a náhradu za promeškaný čas za 6 započatých půlhodin celkem 600 Kč. Po navýšení o 21 % DPH, tj. částce 1.646 Kč a připočtení soudního poplatku z odvolání ve výši 2.000 Kč, se jedná o částku 11.485 Kč.