69 Co 17/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 150.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2024, č. j. 22 C 108/2024-115,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 19.017 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 150.000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení od 1. 7. 2023 do zaplacení ve lhůtě tří dnů (výrok I.) Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 69.926 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadl žalovaný, který okresnímu soudu vytýkal, že postupoval nesprávně, pokud dospěl k závěru stran neplatnosti zápočtu, který žalovaný v řízení před soudem prvého stupně učinil, když žalovaný tvrdil i prokázal jak existenci smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobcem a , jméno FO, , tak vznik pohledávky z této smlouvy o zápůjčce, která dosud jednáním žalobce nezanikla. V prvé řadě žalovaný poukázal na to, že fakt, že k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo, nebyl po celou dobu řízení ze strany žalobce sporován, v tomto směru se žalovaný odvolal na veškerá podání žalobce, která byla v řízení před soudem prvého stupně učiněná, když sám žalobce v nich existenci smlouvy o zápůjčce připouští, z jeho podání je nadevší pochybnost patrno, že si je její existence žalobce velmi dobře vědom, přičemž jediná sporná skutečnost spočívala od počátku mezi účastníky tohoto řízení v tom, zda došlo mezi žalobcem a věřitelem (, jméno FO, ), potažmo žalovaným, k následné dohodě o tom, kam bude žalobce na smlouvu o zápůjčce plnit, zda žalobci nebo , jméno FO, . Soud prvého stupně zcela překročil svoji pravomoc v rámci civilního sporného řízení, a to tak, že odlišně hodnotil skutečnost, která je mezi účastníky od počátku nesporná (uzavření smlouvy o zápůjčce) jako spornou (zda k uzavření smlouvy o zápůjčce a vzniku pohledávky z ní vůbec došlo). Co se týče samotné účastnické výpovědi žalobce, ten sám netvrdí, že k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo, tvrdí pouze to, že při jejím uzavření nebyla přítomna druhá strana smlouvy, pan , jméno FO, , přičemž tato skutečnost nemůže jít na vrub platnosti smlouvy o zápůjčce. Samotná skutečnost, že žalobce nezajímal obsah smlouvy o zápůjčce s tím, že jeho přístup byl dokonce natolik laxní, že se neobtěžoval ani přečíst, kdo je druhou smluvní stranou, nemůže jít k tíži platnosti takového právního jednání. Je skutečně těžko představitelné, že osoba průměrného rozumu podepíše smlouvu, na jejímž základě je jí poskytnuto 200.000 Kč, aniž by se jakkoliv blíže zajímala o svá další práva, respektive zejména povinnosti, a to především komu, kdy a v jaké výši má částku vrátit. Druhým klíčovým argumentem je zásadní rozpor v samotných tvrzení žalobce, tedy zásadní rozpor mezi skutkovými okolnostmi, které žalobce uváděl ve své účastnické výpovědi oproti okolnostem, které byly ze strany žalobce tvrzeny v rámci jeho písemných podání. V rámci písemných podáních se žalobce nejprve vyjadřoval tak, že si byl vědom, že zápůjčka ze smlouvy o zápůjčce je od , jméno FO, jako zapůjčitele a že jen toliko měl za to, že žalovaný za , jméno FO, v tomto vztahu vystupuje (realizaci zápůjčky zprostředkuje), tedy že žalobce věděl, že skutečným věřitelem zápůjčky je , jméno FO, , kdy pak mělo dle těchto tvrzení dojít jen k následné ústní dohodě přímo mezi žalobcem a , jméno FO, o tom, že se změní platební místo vrácení zápůjčky tak, že tímto bude účet žalovaného. Avšak v rámci své účastnické výpovědi dne 2. 12. 2024 se žalobce k okolnostem týkajícím se smlouvy o zápůjčce začal vyjadřovat naprosto odlišným a rozporuplným způsobem, kdy konkrétně již tvrdil, že měl za to, že smlouvu o zápůjčce uzavírá přímo se žalovaným jako skutečným zapůjčitelem a věřitelem této zápůjčky a údajně si vůbec neměl být vědom skutečnosti, že by , jméno FO, měl mít se smlouvou o zápůjčce cokoliv společného, kdy i proto měl tuto zápůjčku vracet přímo na účet žalovaného, dokonce uvedl, že když jej následně , jméno FO, konfrontoval s tím, že s úhradou zápůjčky ze smlouvy o zápůjčce je v prodlení, tak vůbec nerozuměl tomu co s tím má , jméno FO, společného, a dokonce měl za to, že se , jméno FO, měl dostat k listině, na které byla sepsána smlouva o zápůjčce, neoprávněně. Je tedy zřejmé, že procesní obrana žalobce proti započtení (postoupené) pohledávky ze smlouvy o zápůjčce ze strany žalovaného je zmatečná, chaotická, rozporuplná a sama vedle sebe nemůže obstát. Třetím stěžejním bodem stran výpovědi žalobce je pak skutečnost, kdy sám v obecné rovině přiznal, že si nepamatuje ani to, co dělal před týdnem, což zcela koresponduje s tím, že jen stěží pak může soud věřit popisu okolností ohledně vzniku smlouvy o zápůjčce z jeho strany. Už jen z těchto důvodů je pro žalovaného zcela nepochopitelné, jak mohl soud prvého stupně tuto výpověď označit jako věrohodnou a de facto na ní jediné založil svoje nedostatečné odůvodnění rozhodnutí stran neplatnosti kompenzační námitky žalovaného, tedy výhradně na ní založit skutkový závěr o nejistotě žalovaným započítávané pohledávky. V odůvodnění rozsudku naprosto absentují jakékoliv jiné relevantní úvahy, na jejichž konci by dospěl soud prvého stupně k oprávněnému závěru o pochybnosti o existenci smlouvy o zápůjčce a pohledávky z ní. Sám žalobce od počátku ve svých podáních existenci smlouvy o zápůjčce ani poskytnutí financí z ní nerozporoval, sám žalobce argumentoval tím, že pohledávka , jméno FO, ze smlouvy o zápůjčce sice vznikla, ale následně před podáním žaloby zanikla, když bylo žalobcem žalovanému na účet zasláno 210.000 Kč. Z toho vyplývá, že žalobce netvrdil, že peníze nedostal a že pohledávka neexistovala, naopak tvrdil, že smlouva o zápůjčce a pohledávka z ní existovala a žalobce poskytnuté finance vrátil, jen je vrátil jinému subjektu, než k němuž byl touto povinností zavázán. Fakt, že žalobce nebyl schopen v řízení prokázat, na jakém právním základu měl žalobce odlišně od ujednání ve smlouvě o zápůjčce vrátit peníze namísto svému věřiteli žalovanému, znamená pouze to, že žalobce neprokázal zánik pohledávky ze smlouvy o zápůjčce a nikoliv to, že žalobce změnil svá tvrzení a namítá neexistenci pohledávky. Pokud se týká podpisu smlouvy o zápůjčce, není vůbec podstatné, že je na předtištěné smlouvě uvedeno v Olomouci dne 3. 3. 2022, když tato skutečnost není smlouvě nikterak na újmu, podpis , jméno FO, ověřen nebyl, laický odhad soudce skutečně nemůže být jakkoliv relevantní stran posouzení, kdy došlo k podpisu, a i kdyby jako relevantní byl, není to opět žádná náležitost platnosti smlouvy, když smlouva nemusí být uzavřena za přítomnosti obou smluvních stran v týž den a na témže místě současně. Konečně se žalovaný vyjadřoval k otázce nepřipuštění , jméno FO, jako svědka po soudem prvního stupně tvrzené koncentraci řízení, když v tomto žalovaný spatřuje pochybení soudu. S ohledem na obsah účastnické výpovědi žalobce bylo zjevné, že je potřeba navržený výslech svědka , jméno FO, provést, aby byl skutkový stav zjištěn úplně. Jak je již opakováno v celém tomto podání po celou dobu řízení bylo ze strany žalobce i žalovaného shodně tvrzeno, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena, šlo pouze o skutečnost, zda pohledávka z ní zanikla či nikoliv. Pokud pak soud prvého stupně jakkoliv seznal z výpovědi žalobce, že tento tvrdí, že zápůjčka nebyla vůbec poskytnuta, pak jde o první takové tvrzení v řízení a tím prolomení koncentrace řízení, v návaznosti na což měl být proveden výslech svědka , jméno FO, . V závěru okresní soud posuzoval, zda žalobcem započítávaná pohledávka ze smlouvy o zápůjčce je nebo není sporná ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a správně odkázal na závěry rozsudku NS ČR sp. zn. 31 Cdo 684/2020, které však ve vztahu k této konkrétní pohledávce nesprávně vyložil. Optikou kritérií tohoto rozhodnutí NS ČR je klíčové jednak to, že žalobce ve výsledku žádnou jinou relevantní námitku proti pohledávce ze smlouvy o zápůjčce než tu, že mělo dojít k následné ústní změně místa platebního této pohledávky nevznesl, kdy k tomuto je třeba dospět hlavně s přihlédnutím k nemožnosti vyvodit v zásadě jakékoliv hodnověrné skutečnosti o smlouvě o zápůjčce z účastnické výpovědi žalobce a dále, že žalovaný námitku započtení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce vznesl hned na začátku řízení v rámci svého meritorního vyjádření k žalobě, tedy ještě před zahájením dokazování v této věci. V návaznost na uvedené rozhodnutí NS ČR platí, že pokud byla v zásadě jedinou možnou relevantní skutkovou námitkou proti započítávané pohledávce námitka jejího zániku v důsledku výplaty na „jiné“ platební místo, kterou jen stěží lze považovat za otázku, která by si měla vyžadovat jakkoliv zvlášť složité dokazování a navíc byla samotná námitka započtení uplatněna ještě před začátkem prokázání rozhodných skutečností, tedy dokazování i této skutkové okolnosti týkající se započítávané pohledávky bylo možné zcela přirozeně a hospodárně zařadit do celkového okruhu ve věci prokazovaných okolností v projednávané věci. Okresním soudem tak byly nesprávně aplikovány stěžejní závěry rozsudku NS ČR sp. zn. 31 Cdo 684/2020. V konečné fázi se odvolatel vyhrazoval proti rozhodnutí o nákladech řízení, kdy namítal s ohledem na naplnění zásady odpovědnosti za výsledek řízení nesprávnost tohoto výroku, lze nadevší pochybnost předpokládat, že při správném postupu soudu by byl žalovaný se svoji kompenzační námitkou úspěšný a náklady řízení by tak měly být poměrně mezi účastníky rozděleny tak, aby od momentu provedení zápočtu žalovaného v řízení, tedy s každým dalším úkonem tížily žalobce. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolatel navrhoval, aby krajský soud změnil žalobu tak, že ji zamítne a rozhodne o povinnosti účastníků hradit náklady řízení druhé strany za použití zásady úspěchu ve věci, tj. rozhodne, že náklady, které vznikly do učinění zápočtu má povinnost hradit žalovaný a naopak náklady, které vznikly po provedení zápočtu má povinnost hradit žalobce. In eventum, pokud odvolací soud neshledá naplnění podmínek proto, aby rozhodnutí soudu prvého stupně změnil, pak navrhoval, aby rozhodnutí soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalovaného rozporoval tvrzení žalovaného o tom, že by uzavření smlouvy o zápůjčce představovalo nespornou skutečnost mezi účastníky. Zda vůbec byla mezi žalobcem a panem , jméno FO, platně uzavřena smlouva o zápůjčce nepochybně sporná mezi stranami byla, žalobce opakovaně uváděl, že pana , jméno FO, osobně nezná a nikdy se s ním nesetkal. Nadto z výslechu žalobce provedeného na jednání 2. 12. 2024 bylo zjištěno, že není zřejmé, zda vůbec došlo k poskytnutí peněz žalobci na základě předmětné smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 3. 2022. V této souvislosti žalobce podotkl, že smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem a je tak uzavřena a nabývá účinnosti až předáním konkrétní věci. Jestliže mezi stranami byla sporná skutečnost, zda došlo k předání peněžních prostředků na základě této smlouvy, nemohlo logicky být mezi účastníky nesporné uzavření smlouvy o zápůjčce dne 3. 3. 2022. V této souvislosti je nutné podotknout, že břemeno důkazní ohledně platného uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobcem a panem , jméno FO, tížilo právě žalovaného, který se této smlouvy dovolával a pohledávku z této smlouvy plynoucí navrhoval k započtení. Důkazní břemeno ohledně poskytnutí prostředků na základě této smlouvy a de facto jejího samotného uzavření ovšem žalovaný neunesl. V této souvislosti se žalobce vyjádřil k tvrzení žalovaného v odvolání, ve kterém uvádí, že žalobce netvrdil, že peníze nedostal. Právě žalovaný totiž tvrdil, že k uzavření smlouvy došlo a měl tedy tuto skutečnost i prokázat a žalobce v tomto ohledu není povinen tvrdit, že peníze nedostal. Pokud jde o aplikaci závěrů rozsudku NS ČR sp. zn. 31 Cdo 684/2020 na daný případ, mezi stranami nebylo sporné, zda byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobce řádně tvrdil a prokázal uzavření smlouvy dokladem o poskytnutí finančních prostředků žalovanému, který mu na smlouvu o zápůjčce neuhradil ničeho. Jediným předmětem sporu v daném řízení tak nebyl nárok žalobce ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalovaným, ale pohledávka žalovaného z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 3. 2022. V daném případě tedy okresní soud správně uvedl, že veškeré další dokazování by bylo vedeno pouze ve vztahu k otázkám souvisejícím se započítávanou pohledávkou a bylo tak správně, aby soud vyhodnotil pohledávku žalovaného jako nejistou, námitku započtení jako nedůvodnou a započtení jako neplatné. S ohledem na tyto závěry žalobce navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu byla jako věcně správné potvrzeno.

4. Odvolání žalovaného je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Krajský soud předně uvádí, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje. Ve vztahu k námitkách žalovaného k neprovedenému výslechu svědka , jméno FO, (okresním soudem nevyslechnutého pro překážku koncentrace řízení), který se měl vyjádřit k okolnostem poskytnuté zápůjčky dne 3. 3. 2022, lze uvést, že s ohledem na závěry krajského soudu nebyl tento důkaz podstatným.

6. Skutková zjištění a právní závěry okresního soudu o tom, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 1. 12. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o. z. s tím, že žalobce přenechal žalovanému částku 150.000 Kč, kterou byl žalovaný dle smlouvy povinen vrátit do 30. 6. 2023, což neučinil a od 1. 7. 2023 se dostal do prodlení, jsou správná, mezi účastníky nesporná a vedoucí k závěru o tom, že žaloba je důvodná.

7. Proti oprávněnosti pohledávky žalobce žalovaný tvrdil vzájemnou pohledávku, vzniklou ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi , jméno FO, a žalobcem ze dne 3. 3. 2022, ve výši 200.000 Kč, které měly být předány při podpisu smlouvy a vráceny do 3. 3. 2023 s ročním úrokem 2 %. Pohledávka z této zápůjčky byla bezúplatně postoupena na žalovaného smlouvou ze dne 20. 6. 2024. Žalovaný provedl zápočet vzájemných pohledávek, které dle žalovaného zanikly ke dni 4. 3. 2023 a navrhoval zamítnutí žaloby.

8. Žalobce uplatnil podáním ze dne 6. 8. 2024 (č. l. 37) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení. Argumentoval tím, že se nikdy s , jméno FO, nesetkal, uzavření smlouvy měl zprostředkovat žalovaný, kterému peníze ze zápůjčky vrátil na jeho účet, a to na základě dohody mezi žalovaným a , jméno FO, , čímž splnil závazky ze zápůjčky ze dne 3. 3. 2022 plynoucí, jedná se o pohledávku zaniklou, která není způsobilá k započtení. Žalovaný v reakci na námitku započtení a tvrzení, že pohledávka zanikla splněním uvedl, že platba 210.000 Kč odeslaná žalobcem na účet žalovaného může být přiřazena k čemukoliv, transakcí mezi účastníky proběhlo několik, aby mohla být částka spárována s konkrétním důvodem, je třeba dokazování výslechem svědka , jméno FO, . Platnost smlouvy ze dne 3. 3. 2022 žalobce zpochybnil tím, zda peníze ze zápůjčky byly žalobci předány, nebo zda byly předány třetí osobě (jak tvrdil žalovaný , právnická osoba, ), pochybnosti byly o podpisu , jméno FO, na smlouvě samotné.

9. Za situace, kdy žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení uplatnil námitku započtení a vznesl-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, bylo nutno posoudit, zda je započítávána (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, jakým se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné pasivní pohledávky.

10. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR podal v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 684/2020 výklad ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., podle kterého pohledávka nejistá nebo neurčitá není způsobilá k započtení. Vysvětlil, že „neurčitou či nejistou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je zásadně pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pohledávky pasivní.

11. Okresní soud započtení posoudil jako neplatné, jelikož se jedná o nejistou pohledávku a žalobce se nezpůsobilosti pohledávky k započtení dne 2. 12. 2024 dovolal. Okresní soud poukázal na spornost okolností významných pro posouzení vzniku nároku žalovaného a dovodil, že její prokázání vedené pouze ve vztahu k otázkám souvisejícím se započítávanou (aktivní pohledávkou) na úkor pohledávky žalobce (pasivní) činí započítávanou pohledávku nejistou a s odkazem na rozsudek NS ČR sp. zn. 31 Cdo 684/2020 při aplikaci ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., podle něhož pohledávka nejistá nebo neurčitá není způsobilá k započtení.

12. Se závěry okresního soudu, které vedly k závěru, že žalovaným započítávaná pohledávka je nejistá a neurčitá, se krajský soud ztotožňuje a nad rámec úvah okresního soudu uvádí další okolnosti vedoucí k závěru o tom, že aktivní pohledávka je objektivně sporná pro relevantní věcné argumenty žalobce a prokázání této pohledávky co do důvodu bude vyžadovat rozsáhlejší dokazování, které by vedlo k prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce.

13. Pokud se týká stavu řízení, kdy byla námitka započtení vznesena, a to teprve na začátku, neodporuje započtení ust. § 1987 odst. 2 o. z. Na posouzení aktivní pohledávky měly vliv následující okolnosti. Nejedná se o pohledávku vzniklou ze stejného právního vztahu, nebyla založena stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami. Při tvrzení dlužníka aktivní pohledávky o jejím zániku, nebyl bez provedení důkazů věřitel schopen přiřadit platbu dlužníka s ohledem na další peněžité transakce, které mezi nimi proběhly. I kdyby byl schopen věřitel platbu přiřadit, s ohledem na argumenty dlužníka bylo sporným, komu byly peníze ze smlouvy o výpůjčce ze dne 3. 3. 2022 předány a konečně byly pochybnosti o podpisu na smlouvě samé. To znamená, že pokud byla popřena pravost neověřeného podpisu, lze předpokládat objasnění a provedení důkazů o okolnostech podpisu smlouvy.

14. Na základě uvedených skutečností lze uzavřít, že o započítávané pohledávce lze mít rozumných pochyb a s ohledem na okolnosti konkrétního případu nelze považovat za spravedlivé, aby dříve, než dojde k uhrazení (respektive přiznání) pasivní pohledávky, poskytoval soud ochranu věřiteli aktivní pohledávky prostřednictvím § 1987 odst. 2 o. z.

15. Krajský soud vzal v úvahu veškeré okolnosti, které jsou podle judikatury dovolacího soudu rozhodné pro posouzení, zda pohledávka je způsobilá k započtení a ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že započítávaná pohledávka je „nejistá nebo neurčitá“. Ze všech shora uvedených důvodů proto krajský soud rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o nákladech řízení, při jejichž specifikaci a určení jejich výše okresní soud nepochybil.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný nebyl úspěšný ani v odvolacím řízení a žalobci tak náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů jeho zástupce dle vyhlášky č. 258/2024 Sb. účinné od 1. 1. 2025. Odměna za zastupování advokátem sestává z dvou úkonů právní pomoci po 7.100 Kč (vyjádření, účast u odvolacího jednání), 2x RP po 450 Kč, cestovní výdaje na trase Šternberk-Olomouc a zpět, celkem 317 Kč, a náhrada za zmeškaný čas 300 Kč, celkem 15.717 Kč, po navýšení o 21 % DPH se jedná o celkovou částku 19.017 Kč.