69 Co 174/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 254.124 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 1. 2024, č. j. 7 C 237/2022-79,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění takto:„Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 49.378 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.“III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 18.452 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 254.124 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení ve lhůtě třídenní (výrok I.). Žalobu v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 3,75 % ročně z částky 254.124 Kč od 18. 6. 2022 do zaplacení zamítl (výrok II.), dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 38.655,62 Kč ve lhůtě třídenní (výrok III.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadl žalovaný, a to konkrétně výrok I. a na něm závislý výrok III. o nákladech řízení. Nesprávnost rozhodnutí soudu prvého stupně spatřuje odvolatel v tom, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prvostupňový soud vázán právním názorem krajského soudu odůvodnil napadený výrok I. tak, že uplatněný nárok je zvláštním druhem pohledávky, respektive zvláštním postihovým nárokem. Podmínkou vzniku tohoto nároku žalobkyně je, že nahradila škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Jako taková vznikla pohledávka až po lhůtách pro přihlášení pohledávky v rámci insolvenčního řízení a nemohla být v insolvenčním řízení přihlášena ani jako nesplatná, ani jako vázána na podmínku. Odvolatel si je vědom, že krajský soud ve zrušovacím usnesení opřel svůj právní názor v této otázce na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, která tento typ pohledávky charakterizuje jako zvláštní a originární nárok. Odvolatel však má za to, že tato judikatura není použitelná v podmínkách insolvenčního řízení, konkrétně v podmínkách oddlužení. Oddlužení jako specifický institut insolvenčního práva dává v prvé řadě dlužníkovi jistotu, že pokud splní podmínky stanovené mu v procesu oddlužení, dočká se dobrodiní v podobě zániku všech pohledávek vůči němu vzniklých do okamžiku osvědčení jeho úpadku. Stejně tak dává institut oddlužení jistotu věřitelům, že se jim dostane stejného uspokojení jako věřitelům ostatním, přihlášeným se stejným charakterem pohledávky. Právě z těchto důvodů nelze žalobkyni jako pojistiteli přiznat více práv než ostatním insolvenčním věřitelům. Při doslovné aplikaci stávající judikatury k této otázce by totiž zůstalo čistě na libovůli pojistitele, kdy v tomto případě poškozeného vyplatí, a to bez ohledu na běh lhůt stanovených v insolvenčním řízení. Odvolatel má tedy za to, že v projednávané věci mohla žalobkyně uplatnit své nároky již v momentě, kdy bylo insolvenční řízení zahájeno, neboť věděla, že nároky poškozených bude hradit. Mohla tak využít institutu přihlášky vázané na podmínku či mohla již známé nároky uspokojit a přihlásit v insolvenčním řízení. Z těchto důvodů žalovaný navrhoval, aby výrok rozsudku I. okresního soudu byl změněn tak, že bude žaloba v tomto rozsahu zamítnuta.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřila, v průběhu odvolacího jednání se k odvolání vyjádřila do protokolu tak, že předmětná pohledávka žalobkyně je, jak již konstatoval okresní soud, originárním nárokem. Nárokem, který vzniká až poté, co dojde k výplatě pojistného plnění. Jelikož došlo k výplatě pojistného plnění až poté, co uběhla lhůta k možnosti přihlásit pohledávky žalobkyně do insolvenčního řízení dlužníka, nemohla se žalobkyně do insolvenčního řízení logicky přihlásit. Žalobkyně, co se týče výše a výplaty pojistného plnění, je závislá na podkladech třetích stran, tedy například i VZP, přičemž na základě těchto podkladů probíhá šetření této události a jakmile dojde k ukončení šetření, jeho výsledkem je výplata pojistného plnění, případně odmítnutí plnit. Tedy skutečnost, že VZP přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka svou pohledávku v neúplné výši, jak uváděl žalovaný, nelze poté případně klást k tíži žalobkyně, která pojistné plnění vyplácela až po lhůtě možnosti své pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka přihlásit. Navrhovala proto, aby v rozsahu výroku I. bylo rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrzeno.

4. Rozsudek okresního soudu ve výroku III. napadla odvoláním žalobkyně, která postup okresního soudu při určování výše účelně vynaložených nákladů označila za nesprávný. Konkrétně žalobkyně vyslovila nesouhlas s tím, že jí na všechny náklady vynaložené po částečném zastavení řízení bylo přiznáno právo na náhradu toliko 26 % vynaložených nákladů. Co do náhrady nákladů řízení před částečným zastavením, tedy náhrady nákladů ve výši 34.983,69 Kč se žalobkyně s okresním soudem shoduje, nicméně co do částky náhrady nákladů následného řízení žalobkyně s okresním soudem nesouhlasí. Situaci, kdy předmětem řízení již byla pouze částka 254.124 Kč má žalobkyně právo na úplnou náhradu nákladů vynaložených v této fázi řízení, neboť v této fázi řízení byla zcela úspěšná a má tedy za to, že v projednávané věci měla být náhrada nákladů řízení krácena jen za ty úkony, které byly provedeny do částečného zastavení řízení a další náklady řízení, které již byly činěny výhradně ve vztahu k nároku, který pak byl žalobkyni zcela přiznán, již kráceny být neměly. Žalobkyně v této situaci poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3375/2017, který v procesně srovnatelné situaci takový postup obecných soudů označil za přepjatě formalistický. Žalobkyně se proto domnívá, že správný výpočet náhrady nákladů řízení, na které by měla mít žalobkyně proti žalovanému právo má být takový, jaký je obsahem jejího odvolání, kterým se domáhala změny výroku III. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 49.379,06 Kč, z toho 34.983,69 Kč jakožto náhrady nákladů řízení do částečného zastavení a 14.395,37 Kč jakožto náhradu nákladů po částečném zastavení (a dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení odvolacího).

5. Odvolání žalovaného i žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. výroku I. a na něm výroku závislém, tj. výroku III., přezkoumal i řízení vydání napadeného rozhodnutí předcházející a po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není a odvolání žalobkyně nelze upřít důvodnosti.

6. Pro rekapitulaci odvolací soud uvádí, že původním návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně po žalovaném domáhala úhrady částky ve výši 405.601 Kč s příslušenstvím z titulu regresního nároku. Ve vztahu k částce 151.477 Kč podpořil odvolací soud závěry okresního soudu, že do této výše nebyly splněny podmínky řízení, protože v tomto rozsahu mohla žalobkyně vstoupit do insolvenčního řízení namísto , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , a usnesením ze dne 30. 8. 2023, č. j. 69 Co 206/2023-60 krajský soud potvrdil výrok I. usnesení okresního soudu v té části, kterou bylo řízení zastaveno do částky 151.477 Kč s přísl. Ve zbývající části krajský soud podmínky pro zastavení řízení neshledal z následujících důvodů, pro které bylo usnesení okresního soudu v rozsahu částky 254.124 Kč zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

7. Pokud se týká zbylé části předmětného řízení ve výši 254.124 Kč, tj. zbývajícího nároku žalobkyně (náklady spočívající v újmě na zdraví, nákladech znaleckého posudku, nákladech spojených s péčí o poškozeného, nákladech za právní zastoupení poškozeného a nákladů léčení), krajský soud vyšel z judikatury Nejvyššího soudu ČR, která charakterizuje postižní právo pojistitele vůči pojištěnému ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla jako zvláštní, originární nárok, jenž není nárokem na náhradu škody vzniklé poškozenému proti tomu, kdo škodu způsobil, ani zákonnou cesí tohoto nároku poškozeného (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 799/2006, sp. zn. 25 Cdo 4724/2007 a sp. zn. 25 Cdo 1096/2008). Je třeba rozlišovat mezi právem poškozeného na náhradu vzniklé škody proti škůdci a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce. Právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce je originárním právem založeným zvláštními právními předpisy, které – byť je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem – nemá povahu nároku na náhradu škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1783/2015 a sp. zn. 25 Cdo 3629/2015). Pojistitel se nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce a plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný, nýbrž jde o pojistné plnění (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 113/2006, sp. zn 32 Cdo 4765/2010 a 29 Cdo 2846/2016). Pojistitel pak má postižní právo vůči pojištěnému ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla jako originárního nároku, který vzniká teprve vyplacením pojistného plnění, za situace, kdy pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu.

8. Bylo prokázáno, že žalovaný byl shledán vinným a odsouzen za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku, když jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Žalovaný jako řidič pod vlivem alkoholu při řízení vozidla , jméno FO, RZ , SPZ, ve vlastnictví , jméno FO, , které bylo pojištěno u žalobkyně, způsobil dopravní nehodu. V souvislosti se škodnou událostí podala Všeobecná zdravotní pojišťovna přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení žalovaného, stala se tak přihlášeným věřitelem, který vzal následně přihlášku pohledávky zpět proto, že byla uspokojena v celém rozsahu žalobkyní, když výše jednotlivých nároků náhrady nebyla žalovaným, jakkoliv zpochybněna.

9. Jak bylo uvedeno výše, ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 254.124 Kč, jde o zvláštní druh pohledávky, nejedná se o náhradu škody vzniklé poškozenému proti tomu, kdo škodu způsobil, ani zákonnou cesi tohoto nároku poškozeného, nýbrž o zvláštní postihový nárok, podmínkou vzniku tohoto nároku je, že pojišťovna nahradila škodu způsobenou provozem vozidla. V této části pohledávka žalobkyně vznikla a žalobkyně plnila až po lhůtách pro přihlášení pohledávky v rámci insolvenčního řízení a nemohla tak být přihlášena ani jako pohledávka nesplatná ani vázána na podmínku (§ 173 odst. 3 IZ). Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 29 ICdo 10/2021 uvedl, že institut podmíněné přihlášky existuje, aby dovolil přihlásit do insolvenčního řízení i pohledávky vázané na podmínku, přičemž předjímá typové uplatnění těch pohledávek, jejíž vznik podmínili účastníci závazkového právního vztahu tím, že nastane skutečnost, která jej v době, kdy činí právní jednání, neznámá a je pro ně nejistá. V konkrétním případě vedle pojistné smlouvy žádná jiná zvláštní smlouva uzavřena nebyla, o pohledávku podmíněnou se nejednalo, neboť nárok vznikl až na základě vyplacení pojistného plnění.

10. K odvolacím námitkám žalovaného, který se zaštiťoval institutem insolvenčního práva a očekávaným dobrodiním v podobě zániku všech pohledávek formou oddlužení dle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., krajský soud uvádí, že osvobození od povinnosti uhradit části závazků, které dlužník nezaplatil v rámci řešení oddlužení, se nově od 1. 6. 2019 (účinnost zák. č. 31/2019 Sb.) mezi tyto pohledávky vyňaté z oddlužení řadí i pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví.

11. V případě, že by pojišťovna vstupovala do práva poškozeného (nejednalo by se o originární nárok), pak je třeba uvést, že poškozený tento nárok uplatňuje z titulu náhrady škody na zdraví. Taková pohledávka se do insolvenčního řízení nepřihlašuje, jde o pohledávku za podstatou podle § 169 odst.1 písm. b) insolvenčního zákona a osvobození od placení pohledávek dle § 414 IZ se na takovou pohledávku dle § 416 odst. 1 IZ nevztahuje.

12. Pokud ve zbylé části pohledávky ve výši 254.124 Kč s příslušenstvím, okresní soud žalobě vyhověl, postupoval správně a odvolací soud jeho rozhodnutí jako věcně správné v odvoláním napadeném výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Změněn byl výrok III. rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení, kdy lze akceptovat odvolací námitky žalobkyně, že v konkrétní věci mělo dojít k tzv. „fázování“, tzn. rozhodnutí o nákladech vzniklých před zastavením řízení s promítnutím částečného neúspěchu žalobkyně a přisouzení jí za tuto část řízení náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu pouhých 26 %. Po částečném zastavení řízení, kdy se předmětem řízení stala částka 254.124 Kč pak byla žalobkyně plně úspěšná a náleží jí v této fázi právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně učinila v řízení před okresním soudem do okamžiku částečného zastavení řízení celkem 9 úkonů, z punkta 405.601 Kč se jedná o odměnu za 1 úkon ve výši 9.940 Kč, celkem 89.460 Kč, 9x režijní paušál po 300 Kč, celkem 2.700 Kč, 1.600 Kč zmeškaný čas a cestovné k jednání před okresním soudem dne 1. 2. 2023 ve výši 4.032 Kč, celkem 97.792 Kč, po navýšení o DPH ve výši 20.536 Kč se jedná o 118.328 Kč a připočtení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni ve výši 16.225 Kč se jedná o částku 134.553 Kč a z toho 26 % činí 34.983 Kč za prvou fázi řízení, dále odměna za 1 úkon v souvislosti se soudním jednáním dne 24. 1. 2024 z punkta 254.124 Kč, odměna celkem 14.395 Kč skládající se z odměny za 1 úkon, a to účasti u tohoto jednání 9.340 Kč, 300 Kč režijní paušál, zmeškaný čas 600 Kč a cestovné 1.657 Kč po navýšení o DPH činí celková částka 14.395 Kč, celkem tak za řízení před soudem prvého stupně celková částka 49.378 Kč.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný nebyl s odvoláním úspěšný a žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem ve výši 4.670 Kč za podané odvolání do nákladů řízení (po snížení o polovinu – podání nikoliv ve věci samé dle § 11 odst. 2 písm. c) AT, 1 úkon právní služby za účast na soudním jednání dne 28. 11. 2024 ve výši 9.340 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, tj. 600 Kč, náhrada za promeškaný čas za 5 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 500 Kč, po navýšení o 21 % DPH z částky 15.110 Kč, to je 3.173 Kč a připočtení cestovného dle jízdenky Leo express a MHD ve výši 169 Kč, se jedná o částku 18.452 Kč.