69 Co 179/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno zastoupený Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem Adresa zainteresované osoby 1/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 zastoupená Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 advokátem Adresa zainteresované osoby 3/0 o zrušení soudního smíru, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 4. 2024, č. j. 16 C 154/2023-89,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 3.449 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 5. 2023, č. j. 11 C 33/2022-102 a rozhodnutí o pokračování v řízení vedeném Okresním soudem v Šumperku pod sp. zn. 11 C 33/2022, zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 16.029 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce do všech výroků s tím, že okresní soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, kdy ač zhodnotil výpovědi svědkyně , jméno FO, ve shodě s účastnickou výpovědí žalobce, tak ji nějak nereflektoval v rámci hodnocení skutkových zjištění, ze kterých vycházel pouze ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, a zhodnotil, že se žalobce se svojí matkou , jméno FO, nakonec dohodl s , tituly před jménem, , jméno FO, na vyplacení částky 700.000 Kč pro žalovanou v rámci soudního smíru. Jak žalobce, tak svědkyně , jméno FO, se shodli v rámci svých výpovědí na tom, že částka odsouhlasená z jejich strany pro vyplacení žalované v rámci vypořádání společného jmění manželů bude v maximální výši 350.000 Kč, nikoliv 700.000 Kč. Nelze tak uzavřít, že by , tituly před jménem, , jméno FO, jako právní zástupce žalobce v předmětném řízení postupoval dle pokynů klienta, naopak žalobce má za to, že bylo prokázáno, že , tituly před jménem, , jméno FO, nepostupoval dle jeho pokynů. , tituly před jménem, , jméno FO, , ač znal stanovisko klienta k výši vypořádacího podílu, tak přistoupil na uzavření smíru ve znění, dle kterého byl žalobce povinen nahradit částku 700.000 Kč, což je dvojnásobná částka, než se kterou žalobce byl ochoten souhlasit. Právní zástupce žalobce tak překročil své zástupčí oprávnění a nepostupoval v souladu s pokyny žalobce jako jeho klienta a v jeho zájmu, čímž porušil § 16 zákona o advokacii, který stanoví, že advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Jakmile se žalobce dozvěděl o znění návrhu soudního smíru, snažil se s právním zástupcem spojit, avšak nedařilo se mu to, což bylo v rámci řízení před okresním soudem prokázáno. Důvodem této aktivity žalobce byl nesouhlas s výší vypořádacího podílu, a to i s ohledem na skutečnost, že znalecký posudek, ze kterého mělo být v rámci řízení vycházeno, byl dle jeho názoru nesprávně zpracován, což , tituly před jménem, , jméno FO, také po obdržení posudku , tituly před jménem, , Anonymizováno, několikrát sděloval. Z tohoto důvodu si nechal žalobce zpracovat nový posudek , tituly před jménem, , Anonymizováno, , který byl vypracován podle stavu nemovitostí ke dni 26. 4. 2023. Tento posudek potvrdil, že pochybnosti žalobce ohledně neúplnosti a nesprávnosti původního posudku , tituly před jménem, Čecha byly zcela správné, kdy stanovené tržní ceny obou znalců jsou diametrálně odlišné. Opětovně je třeba zmínit, že pokud vezmeme v potaz hodnotu nemovitostí stanovenou znaleckým posudkem , tituly před jménem, Hoplíčka v poměru k výši závazků účastníků, které představují dva hypoteční úvěry u Unicredit bank v celkové výši 3.247.590 Kč a zápůjčka od rodičů ve výši 1.139.000 Kč, tak je zjevné, že schválený smír znevýhodňuje žalobce, kdy práva a povinnosti účastníků jsou na základě schváleného smíru ve značné nerovnováze, tudíž soudní smír je v rozporu s dobrými mravy. V případě, kdy by soud měl k dispozici znalecký posudek , tituly před jménem, , Anonymizováno, v době rozhodování o navrhovaném soudním smíru, tak by dospěl k závěru, že navrhovaný soudní smír je v rozporu s právními předpisy, protože odporuje § 1 odst. 2 občanského zákoníku a z toho důvodu jej nelze v souladu s § 99 odst. 2 o. s. ř. schválit, a to bez ohledu na skutečnosti, zda právní zástupce žalobce inicioval uzavření soudního smíru. Žalobce navrhuje změnu rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno.

3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání též žalovaná, a to do výroku II. s tím, že okresní soud nesprávně určil výši náhrady nákladů řízení. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení usnesení o schválení soudního smíru, tedy vlastně dohody účastníků (bývalých manželů) o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů. Žalobcem byl tvrzen rozpor dohody o vypořádání společného jmění s hmotným právem, tedy vlastně neplatnost této dohody. V dohodě, která je obsahem soudního smíru je výslovně upraven způsob vypořádání, tedy jsou tam uvedeny penězi ocenitelné majetkové hodnoty (respektive v soudním řízení penězi oceněné), jakož i peněžní plnění a závazky, které jsou rovněž penězi ocenitelné. Důvody žaloby však byly dle stanoviska žalované vykonstruované a žalovaná má za to, že samotná žaloba byla šikanózní povahy. Z těchto důvodů je tedy chybou, pokud okresní soud při určení tarifní hodnoty nevycházel z § 8 advokátního tarifu. Dle přesvědčení odvolatelky je třeba aplikovat při určení tarifní hodnoty právního úkonu ustanovení § 8 odst. 6 advokátního tarifu. Toto ustanovení je třeba aplikovat proto, že žalobce se žalobou domáhal vlastně neplatnosti dohody o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů. Žalovaná je přesvědčena, že žaloba na zrušení smíru dle § 99 odst. 3 o. s. ř. je obdobou žaloby na určení neplatnosti právního jednání. Žalovaná se proto dovolává právního závěru nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 4. 7. 2021, sp. zn. II. ÚS 598/2000, dle nějž „je tedy třeba v každém konkrétním případě zkoumat, zda lze předmět právního úkonu ocenit a v závislosti na tom stanovit i výši náhrady nákladů. Předmětem právního úkonu byla věc nemovitá, která je penězi ocenitelná, v důsledku čehož nelze vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 odst. 3 citované vyhlášky. Právo na přiznání přiměřené náhrady nákladů řízení, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení s právem na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 listiny“. Žalovaná tak navrhuje změnu napadeného rozsudku ve výroku II. Při určení tarifní hodnoty je třeba vycházet z hodnoty majetku, který ve schváleném smíru v bodě 1 činí 6.033.000 Kč dle posudku , tituly před jménem, , Anonymizováno, a dle bodu 3-4, tj. částka 1.139.000 Kč a 700.000 Kč, z toho jedna polovina.

4. Po zjištění, že odvolání jsou přípustná, byla podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud rozsudek okresního soudu v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodná nejsou.

5. Skutková zjištění, která učinil okresní soud na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Okresní soud zamítl žalobu s tím, že nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že jeho tehdejší zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, překročil své oprávnění plynoucí z udělené plné moci a neřídil se pokyny žalobce v rámci návrhu následného jednání vedoucího ke schválení smíru. Okresní soud rovněž neshledal žalobcem tvrzenou neplatnost smíru pro rozpor s dobrými mravy dle § 1 a 2 občanského zákoníku s tím, že smír byl iniciován samotným žalobcem, který navrhl jeho obsah, s nímž pak žalovaná souhlasila. Okresní soud pak uvádí, že jakékoliv neshody či problémy v komunikaci mezi žalobcem a jeho tehdejším zástupcem nemohou být důvodem pro zrušení usnesení o schválení smíru postupem dle § 99 odst. 3 o. s. ř.

7. Krajský soud se ztotožňuje s okresním soudem v tom, že nejsou dány důvody pro zrušení usnesení o schválení smíru dle § 99 odst. 3 o. s. ř., takovým důvodem nemohou být neshody či problémy v komunikaci mezi žalobcem a tehdejším právním zástupcem.

8. K tvrzení žalobce, že došlo k překročení zástupčího oprávnění proto, že tento nesouhlasil se smírem, který za něj uzavřel , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť na vypořádání smíru byl připraven uhradit částku ve výši 300.000 Kč, maximálně 350.000 Kč, je nutno uvést, že se nejedná o skutečnost, která by mohla být vůbec důvodem neplatnosti, resp. důvodem pro vyhovění žalobě. Smír je svou povahou dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, tj. procesní dohodou, která má jednak povahu hmotněprávního určení příslušných práv a povinností, jednak i účinky pravomocného rozsudku (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 1056/2020, ze dne 22. 9. 2021). V řízení nebylo ani tvrzeno, že by , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl zmocněn za žalobce uzavírat smíry. , tituly před jménem, , jméno FO, proto tím, že uzavřel smír, nemohl překročit oprávnění vyplývající z plné moci, ať už v hmotněprávní či procesní rovině. Nemůže se tak jednat o překročení plné moci ve smyslu § 446 o. z. Jestliže pokyny žalobce k uzavření smíru ohledně jeho parametrů měly být jiné, jak tvrdil žalobce, pak by se nejednalo o překročení zástupčího oprávnění, ale toliko o zneužití plné moci, na které nedopadá úprava obsažená v § 446 o. z. Nemohlo dojít k překročení plné moci ani v procesní rovině, když , tituly před jménem, , jméno FO, jako advokát nutně musel být vybaven pouze procesní plnou mocí dle § 25 odst. 1 o. s. ř., která jej opravňuje ke všem procesním úkonům.

9. Současně lze uvést, že v případě překročení zástupčího oprávnění dle § 446 o. z. se nejedná o neplatnost právního jednání, ale následkem je to, že zmocnitel není jednáním zmocněnce vázán. Je však třeba, aby osoba, za kterou zmocněnec jednal, bez zbytečného odkladu toto oznámila osobě, se kterou zmocněnec jednal. Neučiní-li tak, platí, že překročení schválil. V daném případě se však nebylo třeba zabývat tím, zda žalobce bez zbytečného odkladu oznámil žalované, že došlo k překročení plné moci, neboť k překročení plné moci vůbec nedošlo.

10. Nemůže se tak již ze samotných tvrzení žalobce jednat o překročení plné moci, když , tituly před jménem, , jméno FO, byl oprávněn dle udělené plné moci uzavřít za žalobce smír. Nemůže se jednat z povahy věci ani o neplatnost právního jednání (smíru).

11. Krajský soud se pak ztotožňuje i s dalšími závěry okresního soudu, které jsou však s ohledem na shora uvedené již toliko podpůrné, kdy dle závěrů okresního soudu nebylo zjištěno, že by , tituly před jménem, , jméno FO, jednal v rozporu s pokyny žalobce, když byl odsouhlasen smír s vypořádacím podílem ve výši 700.000 Kč.

12. Krajský soud se ztotožňuje s okresním soudem i v té části, pokud dospěl k závěru, že smír není v rozporu s dobrými mravy. Soudní smír je jakýmsi kompromisem, který účastníci uzavírají za situace, kdy jejich stanoviska jsou odlišná. Sama skutečnost, že byly vypracovány dva znalecké posudky s odlišnými cenami, nemůže znamenat, že by kompromis mezi účastníky byl snad v rozporu s dobrými mravy. Bylo jen na žalobci, zda přistoupí na uzavření smíru, výsledná částka vypořádání ostatně nemusí být vypočítána na základě skutečných obvyklých cen vypořádávaných věcí. Za podstatné je možno považovat i to, že smír byl uzavřen právě z iniciativy žalobce.

13. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

14. Krajský soud má rovněž za to, že okresní soud rozhodl správně ve výroku o nákladech řízení, když správně stanovil tarifní hodnotu dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Předmětem řízení je zrušení rozhodnutí o schválení smíru, nejsou jim nemovitosti, respektive věci samotné, předmětem řízení není ani vypořádání uvedených hodnot. Jestliže žalovaná poukazuje na to, že by se mělo jednat o neplatnost právního jednání, a proto vycházet z ceny věci, tak krajský soud má za to, že v řízení o zrušení soudního smíru takto postupovat nelze, neboť zde je situace jiná, předmětem je zrušení soudního rozhodnutí.

15. Je pak třeba současně podotknout, že nebyla konkrétně zjištěna cena všech věcí, které byly předmětem vypořádání. Ohledně nemovitostí zůstala stanoviska rozporná, když byly vypracovány dva znalecké posudky. Nebylo by tak možno stanovit tarifní hodnotu, i kdyby bylo správné stanovisko, že tarifní hodnotou je cena věcí.

16. Okresní soud tak o nákladech řízení rozhodl správně, krajský proto soud rozsudek okresního soudu potvrdil též ve výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 1 úkon právní služby po 1.500 Kč (účast u jednání) dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., 1 úkon po 750 Kč dle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (odvolání do nákladů), 2x režijní paušál po 300 Kč a k tomu DPH 21 %, celkem 3.449 Kč.