69 Co 180/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 pro podílové spoluvlastnictví k nemovitostem, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2024, č. j. 16 C 308/2021-246, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2024, č. j. 16 C 308/2021-253,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.,

II. III. a IV. potvrzuje.

II. Ve výroku V. se rozsudek okresního soudu mění takto:„Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení částku 3.091,29 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení částku 3.091,29 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem budově č. p. , Anonymizováno, (rod. dům) na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jak zapsáno u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, , obec a , adresa, (výrok I.). Tyto nemovitosti přikázal za náhradu do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na úplné vypořádání spoluvlastnického podílu částku 2.950.000 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Žádnému z účastníku právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno (výrok IV.). Žalobci byla uložena povinnost zaplatit státu České republice na náhradu nákladů řízení částku 6.182,57 Kč na účet účtárny Okresního soudu v Olomouci pod uvedeným číslem účtu a variabilním symbolem do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, a to do výroku III. o výši vypořádacího podílu. Okresní soud, pokud o výši vypořádacího podílu rozhodl, pak vycházel čistě z pokynu krajského soudu ohledně zadání znaleckého posudku, jehož úkolem bylo, aby obecná cena reflektovala skutečnost, že dům se nachází na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobce, a cena musí být tak nižší, než by byla v případě, že by šlo o dům na pozemku, jehož by byla žalovaná spoluvlastníkem (jednotný vlastnický režim pozemku a stavby). Jde o to, aby náhrada opravdu nahradila to, o co vylučovaný ze spoluvlastnického vztahu přichází, je-li výchozím principem přiměřenost náhrady. Z revizního znaleckého posudku číslo , č. účtu, zpracovaného , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., znaleckou kanceláří, bylo zjištěno, že obvyklá cena budovy, včetně zohlednění omezení stavby bez pozemků činí 5.900.000 Kč, avšak současně bylo tímto znaleckým posudkem zjištěno, že bez zohlednění omezení stavby bez pozemků v souladu se znaleckými standardy je výše obvyklé ceny 7.900.000 Kč. , právnická osoba, v předmětném znaleckém posudku uvedl, že kdyby nemovitost celá byla prodána, dostal by každý spoluvlastník částku dle aritmetické výše svého podílu. Dle názoru znalecké kanceláře, lze toto aplikovat i pro vypořádání stavby na pozemku jednoho ze spoluvlastníků. Kdyby tedy vlastník pozemku nabyl podíl 1/2, jehož cena je snížena o zmiňované omezení a následně by stavbu, včetně pozemku prodal třetí osobě, tak by byla tato zásada porušena. Zmiňovaná omezení by neměla být pro potřeby vypořádání SJM uvažována a výsledná cena stavby bez pozemku by tedy činila 7.900.000 Kč. Okresní soud se s touto skutečností uvedenou ve znaleckém posudku nevypořádal a rozhodnutí založil ryze na formálním přístupu rozhodování dané problematiky. S ohledem na skutečnost, že znalecká kancelář podrobně rozvíjí důvody, proč by právě mělo být v rámci zachování zásady spravedlnosti vycházeno z částky 7.900.000 Kč a nikoliv 5.900.000 Kč. Pokud se tímto okresní soud nijak nezabýval, je rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávné. Žalovaná odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 2 Cdon 425/96, podle jehož právní věty je přiměřená náhrada dle ustanovení § 142 odst. 1 věta druhá obč. zák. soud určí odpovídajícím podílem z ceny celé věci, nikoliv cenou, za kterou by bylo možno prodat spoluvlastnický podíl. Žalovaná se domáhala změny rozsudku okresního soudu ve výroku III., aby žalobce byl jí povinen zaplatit na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 3.950.000 Kč.

3. K odvolání žalované se písemně vyjádřil žalobce, který navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný v celém rozsahu potvrzen. V řízení bylo provedeno podrobné dokazování v souladu se závaznými pokyny Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. 4. 2023, č. j. 69 Co 359/2022-133, jímž byl předchozí rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena soudu k dalšímu řízení. V souladu se závaznými pokyny byl následně zadán znalecký posudek Znaleckému a oceňovacímu institutu s. r. o., ze kterého zcela jednoznačně vyplývá, že obvyklá cena, včetně zohlednění omezení stavby bez pozemku byla určena částkou 5.900.000 Kč. Okresní soud tak rozhodl zcela v souladu s principy pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, zejména s principem spravedlnosti, kdy tato zásada je výslovně promítnuta ve výroku napadeného rozhodnutí. Částka vypořádacího podílu byla stanovena jako obvyklá cena pro stavbu bez pozemku, včetně zohlednění omezení, které nese rozdílné vlastnictví pozemku a stavby. Bylo by naopak zcela jistě porušením principu spravedlnosti v případě, že by žalovaná měla obdržet částku vypořádacího podílu i z nemovitosti, kterou nevlastní a nikdy nevlastnila (pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který je ve výlučném vlastnictví žalobce a vždy byl). Se soudem zpracovaného znaleckého posudku vyplývá, že obecná cena rodinného domu č. p. 535 stojícího na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který není předmětem ocenění a cena tak musí reflektovat skutečnost, že dům se nachází na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobce a cena musí být tak nižší, než by byla v případě, že by šlo o dům na pozemku, kterého by byla žalovaná spoluvlastníkem (jednotný vlastnický režim stavby a pozemku) činí částku 5.900.000 Kč.

4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal podle ustanovení § 206 a § 212 písm. c) o. s. ř. napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, nikoliv pouze v napadeném výroku III., neboť z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky a v takovém případě soud rozsahem podaného odvolání není vázán. Po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované důvodné není a rozsudek okresního soudu, je ve výroku týkající se merita věci věcně správný.

5. Za současného stavu řízení je spor o vypořádání spoluvlastnictví stavby v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků, zřízené na pozemku ve vlastnictví žalobce, veden o výši vypořádacího podílu náležejícího žalované, která je způsobem vypořádání, jenž oba účastníci bez výhrad akceptují, vyloučena ze spoluvlastnictví.

6. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nachází-li se stavba ve společném jmění manželů na pozemku ve vlastnictví jednoho z manželů i třetí osoby, je obecná cena této stavby pro účely vypořádání společného jmění dotčena právě touto skutečností. Soud musí přihlédnout k tomu, že se stavba nachází na pozemku, jenž nesdílí vlastnický režim stavby, a tuto skutečnost zohlednit při stanovení výše náhrady za vyloučení jednoho z manželů z majetkového společenství k této stavbě. V takovém případě je totiž majetková újma, toho z manželů, který je vylučován ze spoluvlastnictví k této stavbě nižší, než by byla v případě, že by šlo o stavbu na pozemku, ke kterému by měl i tento manžel (spolu) vlastnické právo. Jinak řečeno jde o to nahradit to, o co jeden z manželů přichází, nikoliv rozdělit výhodu, kterou fakticky získává druhý z manželů tím, že jde o dům na jeho pozemku či například na pozemku jeho rodičů (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3924/2007, rozsudek sp. zn. 22 Cdo 4250/2010, rozsudek sp. zn. 22 Cdo 367/2013 a usnesení NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2885/2019).

7. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013 dále vyložil, že výše uvedené znamená, že „při stanovení ceny společného domu stojícího na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, kterému má být dům přikázán, nestačí, že se od obvyklé ceny celého objektu (tedy domu s pozemkem), odečte cena pozemku; to, že vlastnictví domu a pozemku není zcela totožné, je totiž právní závadou (i když nejde o stavbu neoprávněnou, právní pozice vlastníka domu dětí nesporně dotčena). I tato skutečnost musí být při ocenění domu zohledněna.“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4901/2017 a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013 jsou založeny na závěru, že „jestliže se na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů nachází stavba ve společném jmění manželů, je obecná cena takové stavby dotčena skutečností, že se nachází na pozemku, jenž nesdílí vlastnický režim stavby, a tato okolnost může ovlivňovat obecnou (tržní) cenu, a to zejména při úvaze o prodeji třetí osobě, která by byla zcela odlišná od vlastníka pozemku“.

8. Výše uvedené judikatorní závěry se nepochybně stejně uplatní i v případě vypořádání podílového spoluvlastnictví stavby, která se nachází na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků stavby (zde žalobce).

9. Okresní soud dostál pokynům uvedeným v původním kasačním rozhodnutí krajského soudu a zadání revizního znaleckého posudku učinil plně v souladu s právním názorem krajského soudu a na věc dopadající judikaturou. Krajský soud považuje závěry okresního soudu učiněné ze znaleckého posudku , právnická osoba, , znalecká kancelář, za správné a znalecký posudek za úplný, objektivní, transparentní a obsahující veškeré náležitosti znaleckého posudku. Je pak třeba dát za pravdu i argumentaci žalované, že přikázáním rodinného domu do výlučného vlastnictví žalobce, kam celý spor od počátku směřuje a oba účastníci s tímto souhlasí, dojde ke splynutí vlastnictví domu a pozemku, čímž se tržní cena rodinného domu vrátí na úroveň, jako by byl bez vad. K tomuto ale nemohlo být při znaleckém ocenění přihlíženo. Srovnávací hodnota rodinného domu bez pozemku byla stanovena po zaokrouhlení na částku 7.900.000 Kč. Od takto stanovené ceny je třeba odečíst právní vadu, za obtížnější obchodovatelnost z ceny předmětné stavby, která je spojena s rozdílným vlastnictvím stavby a pozemku a podle znaleckého posudku srážka činí 25 % a cena domu bez pozemku je tak stanovena na částku 5.900.000 Kč. Okresní soud tak rozhodl o výši vypořádacího podílu žalované správně, ve výši poloviny z částky 5.900.000 Kč, tj. 2.950.000 Kč. Požadavek žalované, aby vypořádací podíl byl stanoven polovinou vypočtenou z částky 7.900.000 Kč, která podle znaleckého posudku představuje srovnávací hodnotu stavby bez pozemku, je v rozporu s přijatými výše uvedenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu, neboť tato cena nezohledňuje nutnou korekci ceny, její snížení z důvodu existující právní vady.

10. Krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I., II., III. a IV. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně lhůty soudem stanovené k zaplacení vypořádacího podílu žalované, která činí 2 měsíce od právní moci rozsudku. Tato delší lhůta ke splnění povinnosti žalobce vůči žalované je soudem prvého stupně řádně odůvodněna a je přiměřená výši částky určené k zaplacení.

11. Odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu jen ohledně povinnosti účastníků k náhradě nákladů, které stát v průběhu řízení vyložil na dokazování (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Okresní soud správně s odkazem na judikaturu Ústavního soudu rozhodl o náhradě nákladů ve vztahu mezi účastníky, že v tomto typu sporu vyjma mimořádných okolností, by žádný z účastníků v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví neměl mít právo na náhradu nákladů řízení. Uvedený princip ohledně rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky navzájem je třeba promítnout i do výroku o nákladech řízení státu, které jsou povinni účastníci řízení v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. dle „shodného úspěchu ve věci“ hradit napolovic, kdy u žádného z nich nebyly shledány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Celková částka 6.182,57 Kč pak představuje náklady znaleckého posudku, z níž polovina na každého připadající činí částku 3.091,29 Kč. Tuto částku je každý z účastníků povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

12. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. dle principu shodného jako u nákladů řízení před soudem prvého stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.