69 Co 184/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Anonymizováno . Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o určení vlastnického práva, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2024, č. j. 18 C 282/2023-199,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2.415 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu žalobkyně, aby soud určil, že výlučným vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to pozemků p. č. , hodnota, ostatní plocha o výměře 237 m2, p. č. , hodnota, zahrada o výměře 322 m2, p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, orná půda o výměře 399 m2, p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, trvalý travní porost o výměře 819 m2, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ostatní plocha o výměře 727 m2, p. č. , hodnota, trvalý travní prost o výměře 1221 m2, p. č. , hodnota, trvalý travní porost o výměře 776 m2 a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ostatní plocha o výměře 15 m2 je , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 0/0, , zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2.475 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně s tím, že okresní soud vyvodil z dokazování nesprávné právní závěry na základě nesprávně vyhodnocených důkazů. Hlavním důvodem žaloby byla skutečnost, že předmětné pozemky žalobkyně zakoupila samostatně, celou kupní cenu uhradila a rovněž zřetelně vysvětluje, proč byl právní předchůdce žalované uveden jako spoluvlastník. Touto žalobou se domáhá napravení křivdy, která jí byla spáchána nesprávným rozhodnutím trestního soudu. Soud rozhodl o propadnutí majetku dřívějšího spoluvlastníka , jméno FO, , aniž by zkoumal, zda skutečně jmenovaný byl spoluvlastníkem, když tento soud rozhodoval o vině a trestu a zkoumání vlastnictví mu nepřísluší, když správně vycházel ze zápisu z evidence nemovitostí, i když nesprávně uvedl, že se to týká i stavby, která již na pozemku v době rozhodování nebyla. Okresní soud poukazuje na skutečnost, že žalobkyně podala žalobu okresnímu soudu 13. 5. 2020 na zrušení spoluvlastnictví. Tato žaloba byla podána z důvodu, že bylo žádáno zrušit spoluvlastnictví způsobem, kdy nemovité věci budou přikázány výlučně do vlastnictví žalobkyně a žalované se nepřizná žádné vzájemné vypořádání. Dřívější obdobná žaloba byla v jiné věci takto úspěšná, nakonec i okresní soud v této věci žalobě nepravomocným rozsudkem vyhověl. Na základě odvolání krajský soud rozhodl usnesením ze dne 20. 6. 2023, č. j. 69 Co 27/2023-273 naprosto správně, že při vypořádání spoluvlastnictví, musí být postupováno dle občanského zákoníku, a to dle pořadí, které při rozdělování nemovitých věcí tento určuje. Krajský soud však také uvedl, že pokud žalobkyně tvrdí, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí, potom by se nedomáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Z takového správného závěru krajského soudu si žalobkyně vzala ponaučení, neboť je jí zřejmé, že měla podat žalobu na určení vlastnictví, což napravila tak, že takto učinila. Jedině tímto způsobem lze dosáhnout nápravy vzniklého stavu a zápisu v katastru nemovitých věcí. Okresní soud vyvodil nesprávné závěry z provedeného dokazování, když uvedl v závěru odstavce 43, že všechny důkazy svědčí o tom, že žalobkyně a , jméno FO, jednali ve shodě jako podíloví spoluvlastníci předmětných nemovitostí. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že , jméno FO, opravdovým, tedy fakticky spoluvlastníkem se nikdy nestal, ale protože s žalobkyní měli uzavřenu dohodu o společném podnikání v oblasti výstavby na předmětných pozemcích, která v důsledku chování , jméno FO, nebyla naplněna a bylo od ní odstoupeno, byl , jméno FO, uveden jako spolumajitel a žalobkyně stále tvrdí, že pouze evidenčně, neboť provádění výstavby na cizím pozemku je administrativně náročnější nežli provádění výstavby na pozemku, který spoluvlastní stavitel. Navíc toto evidenční zapsání , jméno FO, jako spoluvlastníka nemovitých věcí ho mělo zavázat k naplnění sjednané dohody, podle níž měl realizovat výstavbu rodinných domů za účelem jejich prodeje k dosažení zisku a jeho rozdělení, při kterém by byly respektovány vnosy obou spolupracujících osob. Tedy by z konečné prodejní ceny byly odečteny náklady , jméno FO, na vybudování RD a náklady žalobkyně na zakoupení pozemku. Žalobkyně netrvala na provedení opětovných výslechů , jméno FO, , , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Důkaz byl proveden čtením protokolu z jednání, v němž po řádném poučení soudu, kterému rozuměli, uvedli skutečnosti naprosto podporující tvrzení žalobkyně o tom, že jedině ona je výlučným vlastníkem nemovitých věcí. Okresní soud uvádí, že žalobkyně ani , jméno FO, do dnešního dne od kupní smlouvy, podle které nabyli do spoluvlastnictví (opět myšleno evidenčně) nemovité věci, neodstoupili. Pro odstoupení od kupní smlouvy nebyl dán zákonný důvod, prodávající nenese na současném stavu žádnou vinu, neučinil nic, co by odporovalo zákonu. Rovněž okresní soud uvedl, že žalobkyně neiniciovala opravu tvrzeného nesprávného zápisu v katastru, tuto nemohla iniciovat, neboť katastrální úřad by žádosti nevyhověl, opět nebyl podklad pro vyhovění a právě proto, aby došlo ke správnému zápisu, tedy k opravě, byla podána žaloba. Okresní soud pominul, že v době, kdy již žalobkyně zjistila, že , jméno FO, nesplnil svoji část dohodnuté spolupráce, nebylo možné s nemovitostmi cokoliv řešit, jakkoliv nakládat, neboť nejdříve byl podíl , jméno FO, zastaven ve prospěch finančního úřadu a následně došlo k blokaci z důvodu trestního řízení. Rovněž nebyla uzavřena žádná ústní smlouva s realitní kanceláří o prodeji. Takovým způsobem RK nepracují. Rozsudek nezohledňuje skutečnost, že nemovité věci byly zakoupeny pouze z výlučných prostředků žalobkyně, že , jméno FO, se na zakoupení ideální poloviny nemovitých věcí podílel pouze podpisem na kupní smlouvě, nezohledňuje samotné tvrzení , jméno FO, , že se na koupi pozemku nepodílel. Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Žalovaná je v celé záležitosti bez vlastního zavinění a není vázána skutečností, které se v řízení prokázaly, nabyla vlastnictví k ideální polovině pravomocným rozhodnutím soudu a není povinna ničeho za svého právního předchůdce hradit. Je třeba ale napravit nespravedlnost, která vznikla rozhodnutím trestního soudu a přiznat výlučné vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně proto navrhuje změnu rozsudku okresního soudu tak, že žalobě bude vyhověno.

3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že se se závěry okresního soudu plně ztotožňuje. Neustále opakování jakéhosi pouhého „evidenčního“ charakteru katastru nemovitostí opravdu nepožívá právní ochrany, když se jedná o zcela účelové tvrzení za hranou racionality. Žalobkyně prakticky opakuje totožné námitky jako po celou dobu nalézacího řízení, přičemž nepřináší cokoliv nového. Žalovaná tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, které okresní soud učinil z provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Okresní soud nejprve shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení dle § 80 o. s. ř. a následně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná s tím, že žalobkyně spolu s , jméno FO, nabyli předmětné nemovitosti do podílového spoluvlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 17. 10. 2016, přičemž z provedených důkazů vyplývá, že jednali ve shodě jako podíloví spoluvlastníci předmětných nemovitostí, kdy žalobkyně i následně vystupovala jako spoluvlastník předmětných nemovitostí, například v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Okresní soud přitom dospívá k závěru, že kupní smlouva ze dne 17. 10. 2016 je platným právním jednáním, přičemž žalobkyně ani netvrdila, že by kupní smlouva měla být neplatná.

7. Krajský soud souhlasí s okresním soudem v tom, že žalobkyně nemůže být výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí, když nabyla do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 17. 10. 2016 toliko podíl jedné poloviny. Zde je potřeba poukázat především na ustanovení § 1105 o. z., dle nějž převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu. Zde se jedná o nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí a vlastnické právo lze nabýt toliko vkladem do katastru, jestliže se jedná o převod vlastnického práva. Vlastnické právo žalobkyně podle kupní smlouvy ze dne 17. 10. 2016 nabyla vkladem toliko k podílu jedné poloviny, k druhé polovině vlastnické právo zjevně nikdy vkladem dle smlouvy nenabyla. Žalobkyně tak nemůže být výlučným vlastníkem již z důvodu, že vlastnické právo na základě kupní smlouvy pro ni k druhé polovině nikdy vloženo nebylo, dle znění smlouvy ostatně ani být nemohlo.

8. Vklad vlastnického práva dle smlouvy nelze nahradit ani určovacím výrokem soudu, který je svou povahou deklaratorní a nemůže z povahy věci nahradit vklad do katastru nemovitostí. Nepřichází tak v úvahu, že by se žalobkyně mohla touto žalobou domoci určení vlastnického práva k další jedné polovině za situace, kdy vlastnické právo k této polovině nikdy vkladem nenabyla a kdy byl uložen pravomocným rozhodnutím trestního soudu trest propadnutí tohoto majetku , jméno FO, . Propadnutí věci v rozsahu podílu jedné poloviny , jméno FO, nepochybně žádné vlastnické právo žalobkyně nebránilo.

9. S ohledem na shora uvedené důvody vedoucí k zamítnutí žaloby se tak nebylo třeba zabývat ani tím, zda by se v okolnostech projednávané věci vůbec mohlo vlastnické právo žalobkyně prosadit vůči pravomocnému rozhodnutí o trestu v trestním řízení (§ 135 o. s. ř.).

10. Krajský soud se pak ztotožňuje se závěry okresního soudu i v tom směru, že podle obsahu kupní smlouvy i podle dalších listinných důkazů oba účastníci kupní smlouvy vystupovali jako spoluvlastníci, ostatně v souladu se zněním smlouvy bylo vloženo vlastnické právo pouze pro žalobkyni k podílu jedné poloviny předmětných nemovitostí. Lze nad rámec uvedeného uvést, že jestliže žalobkyně tvrdí, že ve skutečnosti měla být dle dohody s , jméno FO, kupujícím a vlastníkem jen ona, pak by taková tvrzená dohoda mohla být nanejvýš zastřeným úkonem, avšak nutně jen v ústní formě, tedy formě nevyhovující pro dispozice s nemovitou věcí (§ 560 o. z.), opět pak s absentujícím vkladem do katastru. Proto ani prokázání takových tvrzení by nemohlo vést k úspěchu žaloby.

11. Žalobkyně tak nemůže být výlučným vlastníkem, když k podílu jedné poloviny vlastníkem nikdy být nemohla pro absenci vkladu vlastnického práva. K druhé polovině, k níž je již zapsána v katastru nemovitostí, pak není za těchto okolností dán naléhavý právní zájem na určení dle § 80 o. s. ř., neboť na základě takovéhoto určení žalobkyně zapsána být v katastru nemůže, neboť k podílu jedné poloviny zapsána již je.

12. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, když žalobu jako celek zamítl, krajský soud proto rozsudek okresního soudu potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává ze 3 paušálních náhrad dle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč, dále cestovné ve výši 1.515 Kč na cestě , adresa, a zpět osobním vozidlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, RZ , SPZ, při spotřebě 5,1 litru nafty na 100 km, ujeté vzdálenost 200 km, cena nafty 38,70 Kč a sazbě základní náhrady 5,60 Kč za km. Celkem náhrada nákladů řízení činí 2.415 Kč.