69 Co 19/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C , narozený Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C d) Jméno žalobce D , narozená Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce C e) Jméno žalobce E , narozený Datum narození žalobce E bytem Adresa žalobce B f) Jméno žalobce F , narozená Datum narození žalobce F bytem Adresa žalobce B g) nezl. Jméno žalobce G , narozený Datum narození žalobce G bytem Adresa žalobce B zastoupený zákonným zástupcem Jméno zákoného zástupce A bytem Adresa zákoného zástupce A zastoupený zákonnou zástupkyní Jméno zákoného zástupce B bytem Adresa zákoného zástupce B všichni zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka ., IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka o 2.950.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 21. 8. 2024, č. j. 3 C 196/2020-697,

I. Odvolání žalobců proti rozsudku se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku VIII. o nákladech řízení mění takto:Žalobci a), b), c), d), e) a f) jsou povinni zaplatit žalované rovným dílem částku 30.000 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.Žalované se vůči žalobci g) náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, kterou se žalobce a) domáhá po žalované zaplacení částky 750.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 750.000 Kč za dobu od 9. 10. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok I.), žalobu, kterou se žalobkyně b) domáhá po žalované zaplacení částky 1.000.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.000.000 Kč za dobu od 9. 10. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok II.), žalobu, kterou se žalobce c) domáhá po žalované zaplacení částky 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 200.000 Kč za dobu od 9. 10. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok III.), žalobu, kterou se žalobkyně d) domáhá po žalované zaplacení částky 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 200.000 Kč za dobu od 9. 10. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok IV.), žalobu, kterou se žalobce e) domáhá po žalované zaplacení částky 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 200.000 Kč za dobu od 9. 10. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok V.), žalobu, kterou se žalobkyně f) domáhá po žalované zaplacení částky 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 200.000 Kč za dobu od 9. 10. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok VI.), žalobu, kterou se žalobce g) domáhá po žalované zaplacení částky 400.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 400.000 Kč za dobu od 9. 10. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok VII.), žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok VIII.), vedlejšímu účastníku nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok IX.) a rozhodl, že státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok X.).

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci s tím, že uplatňují odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., odvolací argumentaci však dále konkrétně nerozvedli.

3. Proti tomuto rozsudku do výroku VIII. podala odvolání žalovaná s tím, že je přesvědčena, že výrok spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Byť nalézací soud jako důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. zmiňuje nepřiměřenou tvrdost, povahu a okolnosti případu, zcela opomenul možnost pouze částečné moderace nákladů řízení, případně alternativy před použitím moderačního práva v podobě rozdělení nákladů řízení do splátek nebo stanovení delší lhůty k plnění. Žalovaná nesouhlasí s odůvodněním nákladového výroku s tím, že je šokována, jakým způsobem vyznívá závěr soudu, kterým nalézací soud fakticky vyčítá stíhanému lékaři, že zemřel. Pomine-li žalovaná, že civilní soud přehlédl fakt, že zemřelý lékař, proti kterému se trestní stíhání původně vedlo, byl zaměstnancem žalované, a tudíž trestní soud ani v adhezním řízení prakticky nemohl o nárocích pozůstalých příbuzných rozhodovat, pak způsob, jakým se soud v civilním řízení rozhodl odůvodnit aplikaci § 150 o. s. ř., zcela postrádá lidský rozměr na straně žalované a zemřelého lékaře. V trestním řízení je potřeba ctít ústavně garantovanou zásadu presumpce neviny. I z usnesení dozorujícího státního zástupce, kterým bylo trestní stíhání z důvodu úmrtí lékaře zastavené, jasně vyplývá, že dosavadní výsledky dokazování prakticky neumožňovaly postavení obviněného lékaře před soud. Ostatně znalecké posudky zpracované v trestním řízení totožnými znalci jako byli ustanoveni v tomto řízení dospěly k totožným závěrům, že nebylo zjištěno pochybení při poskytování péče rodičce a novorozenci. Lze tak předpokládat, že v případě podání žaloby by soud lékaře v plném rozsahu zprostil obžaloby. Ani v případě pravomocného odsouzení lékaře by však nemohl trestní soud zavázat lékaře k náhradě nemajetkové újmy pozůstalým jako poškozeným. Za lidsky nepřijatelné považuje žalovaná konstatování soudu, že žalobcům bylo odepřeno právo na vyřízení věci tím, že obviněný zemřel a trestní stíhání bylo zastaveno, to vše při zohlednění faktu, že znalecké posudky totožných znalců přibraných i v civilním řízení neshledaly na postupu zemřelého lékaře žádné pochybení. Do určité míry pochopitelná snaha nalézacího soudu zmírnit aplikací § 150 o. s. ř. nepřiměřenou tvrdost vůči žalobcům tak vyznívá naopak velmi lidsky nešťastně vůči zemřelému lékaři a potažmo pak vůči žalované, jejímž byl zaměstnancem. Soudy nedostatečně využívají možnosti jen částečné moderace nákladů řízení, a naopak v situaci, kdy jsou dány neobvyklé okolnosti sporu, které se však střetávají na obou stranách sporu, soudy zpravidla moderují náklady buď zcela nebo vůbec podle toho, kterým aspektům přisoudí vyšší důležitost, což se stalo i v tomto případě. Současně nalézací soud nedostatečně zvážil všechny alternativy před použitím moderačního práva, tj. zda účelu řízení lépe než zásah do výše nákladové povinnosti nesvědčí rozdělení nákladů řízení do splátek nebo stanovení delší lhůty. Žalovaná tak navrhuje změnu nákladového výroku VIII. tak, že žalobci jsou povinni nahradit žalované veškeré účtované náklady řízení.

4. Žalobci se k odvolání vyjádřili tak, že rozsudek soudu prvého stupně ohledně náhrady nákladů řízení je řádně odůvodněný. Soud zvážil všechny okolnosti případu, odkázal na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Žalobci podali žalobu na základě šetření policie, která zahájila trestní stíhání. Žalobci měli na počátku daného řízení silnou pozici, neboť znalecké posudky vyhotovené pro účely trestního řízení hovořily o pochybení na straně ošetřujícího lékaře. Okresní soud zcela správně přihlédl k průběhu šetření ze strany Policie ČR. Soud správně přihlédl i k majetkovým poměrům žalobců, kteří jsou nemajetní, což doložili potvrzením o majetkových poměrech. K majetkovým poměrům žalobce a) uvedl, že pracuje jako dělník dokončovacích stavebních prací, dosahuje minimálního příjmu cca 10.000 Kč a nevlastní majetek vyšší hodnoty. K majetkovým poměrům žalobkyně b) uvedla, že pracuje jako kuchařka, uklízečka s průměrným výdělkem 14.449 Kč, pobírá příspěvek na mobilitu syna. K majetkovým poměrům žalobce c) uvedl, že je starobní důchodce s důchodem 20.700 Kč. K majetkovým poměrům žalobkyně d) uvedla, že je starobní důchodkyní s důchodem 16.100 Kč. K majetkovým poměrům žalobce e) uvedl, že je starobní důchodce s důchodem ve výši 17.753 Kč, žalobkyně f) uvedla, že pracuje jako školnice v ZŠ a MŠ , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s průměrným měsíčním platem 17.456 Kč. K majetkovým poměrům žalobce g) uvedli zákonní zástupci, že je nezletilý narozen v roce 2014 a nemá vlastní příjem. Žalovaná je akciová společnost a má dostatek finančních prostředků na to, aby měla vlastní právní oddělení a nemusela být zastupována v rámci řízení advokátem. Žalobci zdůrazňují, že situace na Jesenicku není příznivá, žalobce a) nadále pracuje na odklizení ničivých povodní, vzájemně si žalobci snaží pomoci, aby zvládli složitou a svízelnou situaci. Žalovaná v průběhu řízení velmi necitlivě využívala nejen informací, které neměly s řízením žádnou souvislost, odkláněla pozornost soudu od daného případu právě s ohledem na informace o zdravotním stavu žalobce g) a jí nyní podané odvolání lze vyhodnotit jako necitlivé s poukazem na celkovou situaci, ve které se žalobci nacházejí. Naopak situaci žalobců velmi dobře vyhodnotil okresní soud, když zdůraznil, že úmrtí dítěte je „jednou z nejobtížnějších a nejnáročnější životních situací, jakým může být člověk vystaven“. Žalobci se shodnou v úvaze soudu, že mohli své nároky uplatňovat v rámci trestního řízení. Za nepřijatelný lze zhodnotit postoj žalované, když bylo i v rámci řízení prokázáno, že jednoznačně pochybila, neboť porod kontinuálně nemonitorovala, nezaznamenávala ozvy plodu a zejména chybí záznamy v dokumentaci týkající se vedení porodu. Okresní soud tak správně aplikoval moderační právo dle § 150 o. s. ř. Žalobci tak navrhli potvrzení napadeného rozhodnutí o nákladech řízení.

5. Krajský soud odvolání žalobců odmítl postupem dle § 212a odst. 2 a § 43 odst. 2 o. s. ř., když žalobci odvolání přes výzvu učiněnou v usnesení okresního soudu ze dne 19. 11. 2024, č. j. 3 C 196/2020-179 nedoplnili, a odvolání tak neobsahuje žádné konkrétní odvolací důvody, což brání věcnému přezkumu rozsudku.

6. Po zjištění, že odvolání žalované je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, tj. ve výroku VIII. o nákladech řízení mezi žalobci a žalovanou, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Okresní soud aplikoval při rozhodování o základu náhrady nákladů řízení ve výroku VIII. správně ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla v řízení plný úspěch. Krajský soud s okresním soudem souhlasí též v jeho závěru o nutnosti aplikace § 150 o. s. ř., avšak má za to, že nepřiznat náhradu nákladů řízení je třeba toliko částečně. Okresní soud argumentuje okolnostmi případu, jakož i majetkovými poměry na straně žalobců, které skutečně v souhrnu svědčí pro moderaci nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. Krajský soud však na rozdíl od okresního soudu má za to, že není důvod nepřiznat náklady řízení zcela, ale že je na místě toliko částečná moderace. Krajský soud souhlasí s moderací nákladů řízení ve vztahu k nákladům právního zastoupení, kdy okresní soud zde správně argumentuje též poměry na straně žalované, kdy žalovaná může též do jisté míry ovlivnit vznik těchto nákladů. Žalovaná však nemohla nijak ovlivnit vznik a výši hotových výdajů na znalecké posudky, které uhradila dle rozhodnutí soudu v řízení vyvolaném žalobci. S ohledem na výši hotových výdajů tato náhrada ani není mimo možnosti žalobců a) až f), kteří jsou všichni osobami s pravidelným, třebaže nikoliv vysokým příjmem. Žalovaná vynaložila zálohy na znalecké posudky v celkové výši 35.000 Kč a s ohledem na použití zálohy na znalečné se částka stala součástí nákladů žalované (§ 137 odst. 1 o. s. ř.).

8. Žalovaná proto má po částečné moderaci dle § 150 o. s. ř. vůči žalobcům a) až f) právo na náhradu nákladů řízení za znalecké posudky, kdy při sedmi žalobcích na jednoho připadá částka 5.000 Kč. Žalobci a) až f) jsou proto povinni nahradit žalované celkem částku 30.000 Kč rovným dílem (ve výsledku každý 5.000 Kč).

9. V případě žalobce g) jsou jeho poměry natolik nepříznivé, kdy je nezletilým dítětem bez vlastního příjmu, že nelze požadovat po něm náhradu nákladů řízení ani ve výši 5.000 Kč, která by na něj připadla, a u něj jsou tak předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. v plném rozsahu.

10. K odvolací argumentaci lze snad dále uvést, že z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu nijak nevyplývá, že by tento snad nectil zásadu presumpce neviny. Je současně zřejmé, že v tomto civilním řízení nebyl shledán na straně žalované postup non lege artis při samotném poskytování péče, což vedlo k zamítnutí žaloby.

11. Krajský soud s ohledem na shora uvedené rozsudek okresního soudu ve výroku VIII. změnil a uložil žalobcům a) až f) nahradit žalované náklady na znalecké posudky v celkové výši 30.000 Kč rovným dílem. Ve vztahu k žalobci g) rozhodl tak, že se žalované právo na náhradu nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. nepřiznává (§ 220 o. s. ř.).

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy všichni účastníci měli v odvolacím řízení částečný úspěch a nemají tak vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.