69 Co 208/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Anonymizováno sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované Anonymizováno sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnictví, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 7. 2025, č. j. 9 C 292/2024-75,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto:„Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. , právnická osoba, , o výměře 11 m2 v obci , adresa, , katastrální území , adresa, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , odděleného na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. plánu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 23. 6. 2025 vyhotoveného , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., jež je nedílnou součástí tohoto rozsudku.“II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 56.449 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku na náhradu nákladů státu částku 112 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 48.971 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. , právnická osoba, o výměře 11 m2 v obci , adresa, , kat. území , adresa, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. plánu , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 23. 6. 2025 vyhotoveného , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 32.528,99 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Šumperku na nákladech řízení částku 112 Kč ve lhůtě tří dnů (výrok III.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně, která opřela odvolací důvody zejména dle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Žalobkyně je přesvědčena, že soud prvního stupně v projednávané věci nesprávně vyložil a aplikoval institut mimořádného vydržení, když jeho závěry o absenci držby a dobré víry neodpovídají skutkovým zjištěním ani samotné povaze tohoto právního institutu. Podstata mimořádného vydržení spočívá právě v ochraně dlouhodobé faktické držby, která může vést k nabytí vlastnického práva tehdy, není-li držitel po celou vydržecí dobu v dobré víře, pokud se ujal držby s absencí nepoctivého úmyslu. Jakým způsobem vykládat pojem „nepoctivý úmysl“ užitý v druhé větě § 1095 občanského zákoníku se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 a sp. zn. 22 Cdo 2961/2021. Tuto zásadu okresní soud pominul a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala nepřetržitou držbu sporné části pozemku parc. č. , právnická osoba, od roku 2003 a že se objektivně nemohla domnívat, že je vlastníkem tohoto pozemku. Nevypořádal se dostatečně se skutečnostmi svědčícími o tom, že žalobkyně se na počátku ujala držby v dobré víře, že užívá předmětnou část pozemku jako vlastník a neujala se tak držby v nepoctivém úmyslu. Při koupi nemovitosti v roce 2003 byla žalobkyni předána nemovitost, včetně oplocené zahrady, jejíž součástí byla i sporná část parcely č. , právnická osoba, . Dobrá víra žalobkyně je podporována i tím, že oplocení zhotovil již předchozí vlastník tohoto pozemku vedoucí až ke vstupní brance, která vymezovala přirozený , rodné přijmení, na zahradu. Žalobkyně užívala pozemek od roku 2003 nerušeně, nepřetržitě a po dobu přesahující 20 let, nejprve k zahradnickým účelům, následně jako prostor pro kompostér. Ani jeden z vlastníků sousedního pozemku po celou tuto dobu proti užívání nevznesl žádné námitky a připomínky, žalobkyně tak naplňuje všechny podmínky mimořádného vydržení. Soud prvního stupně nesprávně přisvědčil tvrzení žalované, že hranice sporného pozemku byla po celou dobu zřejmá a nezměnila se ani o provedení parcelace v roce 2021. Z hlediska vydržení však není podstatné, zda hranice byla zakreslena v katastrální mapě, nýbrž jak byla vnímána a fakticky respektována v terénu. Žalobkyně má za to, že rozsudek soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení, a to zejména základní podmínky mimořádného vydržení vymezené § 1095 o. z. Otázkou existence či neexistence nepoctivého úmyslu se okresní soud vůbec nezabýval, neboť dospěl k závěru, že nebyla naplněna základní podmínka – držba po dobu alespoň 20 let. Okresní soud konstatoval, že žalobkyně si mohla a měla zjistit, že část pozemku parc. č. , právnická osoba, není v jejím vlastnictví, a to nahlédnutím do evidence katastru nemovitostí. Takováto konstrukce však neodpovídá zákonnému konceptu mimořádného vydržení, který je konstruován k ochraně dlouhodobé faktické držby a nepoctivý úmysl musí být prokázán jako výjimečná okolnost, a to jen tehdy, pokud držitel jednal krajně zištně a úmyslně ve zlém. Držba v režimu mimořádného vydržení proto nemusí být vždy založena na přesvědčení držitele o oprávněnosti; postačuje dlouhodobé faktické vykonávání práva bez existence nepoctivého úmyslu. Judikatura výslovně připouští, že pro poctivou držbu není nezbytné, aby se držitel při jejím nabytí seznamoval s katastrální mapou, přeměřoval výměru nebo nechával vytyčit hranice pozemků (rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3079/2014). Požadavek soudu, aby žalobkyně již při nabytí pozemku nahlížela do katastru a ověřila si, že část pozemku č. , právnická osoba, není v jejím vlastnictví a na tomto základě dovozovat absenci poctivosti držby, zjevně překračuje rámec § 1095 o. z. Žalobkyně namítala, že soud prvého stupně nesprávně posoudil právní otázku naplnění podmínek mimořádného vydržení, a to zejména tím, že nesprávně ztotožnil možnost zjistit skutečný právní stav se závěrem o absenci poctivosti držby, a tím se vyhnul hodnocení klíčového kritéria existence nepoctivého úmyslu, čímž došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Dále součástí odvolání žalobkyně byla namítána zmatečnost, nepřezkoumatelnost a rozpor s obsahem spisu i se skutkovými okolnostmi případů o tom, že žalobkyně při nabytí pozemku p. č. , hodnota, měla a mohla zjistit z katastru nemovitostí, a že tento sousedí s pozemkem p. č. , právnická osoba, , že pozemek p. č. , hodnota, údajně přesahuje stavbu na sousedním pozemku pouze malou částí. Dále se odvolatelka zabývala důvěrou v informace uváděné prodávajícím a dobrou vírou žalobkyně, existenci oplocení, tolerancí stavu ze strany žalované jako potvrzení oprávněnosti držby a nepřiměřenými nároky na žalobkyni jako kupující. Z uvedeného je patrné, že skutkové závěry soudu prvního stupně jsou v rozporu s provedenými důkazy a právní hodnocení těchto okolností je nesprávné. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a určil vlastnictví žalobkyně k pozemku p. č. , právnická osoba, o výměře 11 m².

3. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřila žalovaná, která se plně ztotožnila s rozhodnutím okresního soudu. Z tvrzení žalobkyně, že dům a zahradu, tedy parc. č. , hodnota, koupila v roce 2003 oplocenou, že na sporné části pozemku p. č. , právnická osoba, nikdy nic nepěstovala, protože tudy jen vcházela do zahrady, žalovaná dovozuje, že žalobkyně předmětnou část pozemku aktivně neužívá a nikdy neužívala. Pokud se žalobkyně předmětnou žalobou snaží získat vlastnictví části pozemku žalované, nemůže mít takové jednání žalobkyně právní ochranu, neboť žalobkyně objektivně věděla, jakou výměru mají pozemek p. č. , hodnota, , a kde jsou jeho hranice. Od roku 2021 funguje bezplatné dálkové nahlížení do katastru nemovitostí a každý se může během chvilky přesvědčit o výměře pozemku. Držba započatá za účinnosti občanského zákoníku č. 14/1964 Sb. v souvislosti s nabytím pozemku nemůže být poctivá, pokud překračuje hranici vyznačenou dostatečně podrobné a kvalitní internetové katastrální mapě, taková držba nabytá za účinnosti § 32–39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., musí být hodnocena jako nepoctivá. Je zřejmé, že dřívější judikatura k tomuto občanskému zákoníku oprávněnou držbou contra tabulas i nadále připouštěla ovšem to bylo nutné již z toho důvodu, že stav katastru nemovitostí nebyl nadále uspokojivý. Tyto důvody však již dávno pominuly a platný zákoník poctivou držbu v rozporu se stavem veřejného seznamu patrně v zásadě nepřipouští. Žalovaná má tedy za to, že zásada materiální publicity upravená v občanském zákoníku vylučuje dobrou víru držitele o tom, že mu náleží právo k nemovité věci, není-li toto právo zapsané do katastru nemovitostí. Žalovaná je toho názoru, že ustanovení § 980 občanského zákoníku lze v jistém smyslu chápat jako lex specialis k § 994 o. z., které v obecné rovině zakládá u držby věcí, jejich řádnost, poctivost a pravost. § 980 o. z. pak toto pravidlo mění ve vztahu k držbě nemovitých věcí vedených ve veřejném seznamu. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil.

4. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované opětovně odkazovala na institut a zásady mimořádného vydržení versus řádné vydržení, čímž argumentace žalované postavená výlučně na vyloučení dobré víry ve vztahu ke katastrálnímu zápisu zcela míjí zákonný koncept mimořádného vydržení. Samotná možnost nahlédnout do katastru neprokazuje nepoctivý úmysl, ustanovení § 980 o. z. nelze vykládat jako lex specialis, který automaticky vylučuje mimořádné vydržení a takovýto výklad zaměňuje funkci materiální publicity s otázkou vydržení, které řeší dlouhodobý faktický stav a stabilizaci vlastnických poměrů, takový výklad popírá § 1195 o. z. a není ve shodě s judikaturou NS ČR. Obvyklá opatrnost nabyvatele je řešena již Nejvyšším soudem k otázce poctivé držby, kdy pro její naplnění není nezbytné, aby se držitel při nabytí seznamoval s katastrální mapou, přeměřoval výměru či nechal vytyčit hranice. Žalovaná pomíjí, že v projednávané věci nejde o aktivní snahu získat „cizí“ pozemek, ale o stabilizaci dvacetiletého faktického stavu, veškeré prokázané okolnosti jednoznačně svědčí o tom, že žalobkyně vykonávala držbu jako vlastník a že její jednání nebylo ve „zlé“ víře.

5. Po zjištění, že odvolání proti rozsudku je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou a obsahuje všechny podstatné obsahové náležitosti, včetně uvedení způsobilých odvolacích důvodů, krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu dle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Krajský soud předně uvádí, že skutková zjištění okresního soudu učiněná z listinných důkazů v celém rozsahu přejímá jako správná. Naproti tomu skutková zjištění vedoucí k závěru o tom, že žalobkyně neprokázala nepřetržitou držbu sporné části pozemku, nepovažuje za správná a s ohledem na zásadní odvolací námitky žalobkyně v otázce mimořádného vydržení, krajský soud za účelem objasnění stavu, zopakoval dokazování a zjistil:- z výpovědi žalobkyně, že v roce 2003 koupila dům společně s pozemkem p. č. , hodnota, , jednalo se o oplocenou zahradu o rozměrech 7x5 m. Na pozemku p. č. , hodnota, pěstovala zeleninu a zhruba před 4-5 lety postavila na zahradě fóliovník. Vedle tohoto pozemku stál starý dům, který koupil pan , jméno FO, a začal ho renovovat, po domluvě žalobkyni udělal plot nový asi v roce 2016, došlo k výměně plechového plotu za pletivový. Po celou dobu, co užívala zahradu p. č. , hodnota, na ni vcházela brankou, která je pořád na stejném místě. Jiný přístup na pozemek p. č. , hodnota, než tímto místem nebyl možný. Prostor mezi domem žalované a plotem, kde končí její zahrada užívala celý, aniž by věděla, že mezi její zahradou a domem žalované je pozemek p. č. , právnická osoba, . To, že existuje parcela p. č. , právnická osoba, se dozvěděla až dostala výzvu k vyklizení vyznačené části, kterou je p. č. , právnická osoba, . Až po výzvě k vyklizení, kdy nevěřila údajům o pozemku ve výzvě uvedeným, si nechala vypracovat geometrický plán. Pozemek kupovala v zimě společně s domem a bylo vidět, že pozemek je obhospodařovaný. Při koupi domu byla informována o tom, že k domu patří oplocená zahrada. Žalobkyně zahradu p. č. , hodnota, užívala, aniž by věděla, že k ní patří p. č. , právnická osoba, , v jejímž prostoru měla umístěný kompostér, za kterým byly vysázeny maliny a jahody. Poté, co žalovaná ohradila prostor pozemku p. č. , právnická osoba, , leží tento ladem zarostlý trávou, aby se dostala na pozemek p. č. , hodnota, , musela odstřihnout díl plotu,- z výpovědi žalované, že do nemovitosti, kterou koupila v roce 2018 se nastěhovala po problémech s jinými pozemky až v roce 2021, kdy zjistila, že předchozím vlastníkem postavená garáž je černou stavbou, nechala udělat geometrický projekt včetně výměr, na základě kterého došlo k přeparcelování pozemků tak, že pozemek na kterém dnes stojí garáž je zastavěnou plochou s parc. číslem a na úkor tohoto přeparcelování došlo ke zmenšení p. č. , právnická osoba, na 14 m2. V době, kdy se do nemovitosti nastěhovala, byla zahrada žalobkyně ohraničena nějakými tyčkami, plot v podobě fotografie žalobkyní u jednání předložené se objevil i s brankou před pozemkem p. č. , právnická osoba, v roce 2022 nebo 2023. Na pozemku p. č. , právnická osoba, registrovala pouze kompostér a udusanou hlínu, a materiál z rekonstrukce jejího domu. Na konci léta 2024 byla s panem , jméno FO, u žalobkyně, aby se o pozemku p. č. , právnická osoba, pobavili. Žalobkyně byla vulgární a sdělila jim, že tam už nějaký blbec, který tvrdil, že to není její pozemek, už byl,- z výpovědi svědka , právnická osoba, , že žalobkyni zná zhruba 23 let. Společně s domem koupila zahradu, která byla jako jeden pozemek oplocená tehdy železnýma dílama, na fotografii, která byla žalobkyní předložena u jednání je plot nový, již si nevzpomíná, jestli na starém plotě byla branka pro vchod, ale vchod byl možný pouze z prostoru, kde je dnes ta branka. Se žalobkyní pozemek obhospodařoval, a to od konce plotu až po dnešní stavbu žalované, kde dřív byla dřevěná bouda. To všechno patřilo k baráku, kde žalobkyně bydlí. Na zahradě žalobkyně pracoval zhruba 2x týdně, někdy i častěji. Chodil tam ještě i v době, kdy se žalobkyně dozvěděla o nějakém pozemku p. č. , právnická osoba, , ale ne již tak často. Zhruba do té doby, než žalovaná pozemek ohradila a zamkla. Svědek ví, že pozemek patřil celý žalobkyni, tedy včetně p. č. , právnická osoba, proto, že po dobu 12 let pracoval jako zedník pro drobné provozovny a ví, že ten pozemek patřil nějakým , Anonymizováno, , kteří tam bydleli a na celém pozemku hospodařili. Když chválil tuto zahradu, tak se dozvěděl, že patří Strakům,- z výpovědi svědka , jméno FO, , že když společně s žalovanou kupovali dům, nikdy si nevšiml, že by na pozemku vedle domu žalobkyně pracovala, jenom si všiml, že na pozemku stál kompostér, plot na pozemku neviděl. Z nemovitosti se odstěhoval v roce 2021, až při vypořádání spoluvlastnictví s žalovanou se dozvěděli, že k jejich nemovitosti patří ještě část pozemku, nic bližšího k tomu neví, protože to už pak řešila žalovaná. Nevzpomene si, jestli se někdy potřebovali dostat k oknům od garáže za dobu jeho pobytu v domě. Na pozemek vedou okna z koupelny a dál si svědek nepamatuje,- z výpovědi svědka , jméno FO, , že do nemovitosti, která je ve vlastnictví žalované se přistěhoval někdy v průběhu let 2022-2023 v tu dobu, byla již přístavba, tedy garáž hotová. Ví, že vedle garáže byla zahrada, na té zahradě nikdy pracovat žalobkyni neviděl, neviděl tak pracovat nikoho a nevzpomíná si, zda byl tento pozemek oplocen, snad nějaké sloupky, pletivo si nepamatuje. Ví, že do zahrady se vcházelo někde vedle garáže. Pokud byla svědkovi předestřena fotografie na č. l. 122, pak označuje místo, kam se vcházelo do zahrady, je v místech branky sousedící s garáží. Moc se o celou věc nezajímal, protože měl jiné starosti a nebylo to jeho. Ví o tom, že žalovaná zjistila z katastru nemovitostí, že jí patří ještě kus nějakého pozemku vedle domu, společně s žalovanou byli za žalobkyní, když byla před svým domem a žalovanou byla žalobkyně vyzvána, aby vyklidila část pozemku, který je jejím vlastnictvím, žalobkyně jí na to řekla, že to není pravda, že to je její. Po předložení kopie přílohy č. 4 č. l. 7 svědek ukazuje, že do nemovitosti vcházel z pohledu před parcelou , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Parcelou , Anonymizováno, z kratší strany vcházel do garáže. Do domu se vstupovalo přesně v bodu, kdy se protnula přímka mezi parcelou , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Autem jezdil po silnici z , Anonymizováno, , Anonymizováno, se zabočením kolem parcely , Anonymizováno, /, Anonymizováno, až na parcelu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a auto parkoval vedle p. č. , hodnota, . Protože většinu času trávil v garáži, měl přehled z oken garáže na pozemek sousedící s garáží. Svědkovi je známo, že žalovaná něco řešila s žalobkyní ohledně omývání oken od garáže ze strany zahrady. Z obytných místností, tedy z domu samotného na sporný pozemek vidět není. , adresa, od garáže je v úrovni očí.

7. Po takto zopakovaném dokazování lze učinit následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně se stala na základě kupní smlouvy uzavřené dne 30. 10. 2003 vlastnicí mimo jiné pozemku p. č. , hodnota, (ostatní plocha – zeleň) v obci , adresa, a žalovaná se stala na základě kupní smlouvy ze dne 10. 4. 2018 vlastnicí mimo jiné pozemku č. , právnická osoba, (ostatní plocha – zeleň). Dle geometrického plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, pro vyznačení budovy ze dne 23. 3. 2021, v souvislosti s legalizací stavby garáže žalované, došlo ke zmenšení rozměru p. č. , právnická osoba, z původních 36 m2 na 14 m². K datu, kdy se žalovaná stala vlastnicí sporného pozemku p. č. , právnická osoba, , užívala tento žalobkyně již nepřetržitě 15 let v hranicích, jak jí byl pozemek předán předchozími vlastníky, vytyčen železným plotem. Užívala ho s přesvědčením, že ohraničený pozemek je součástí předmětu převodu vlastnického práva, aniž by věděla o existenci části pozemku p. č. , právnická osoba, . Takto pozemek, který byl v terénu jasně vymezen užívala žalobkyně až do okamžiku, kdy byla vyzvána žalovanou dopisem ze dne 17. 10. 2024 k vyklizení sporného pozemku p. č. , právnická osoba, , tedy do této doby užívala žalobkyně sama pozemek nerušeně a nepřetržitě po dobu přesahující 20 let, nejprve k zahradnickým účelům, později asi v roce 2008 do prostoru parcely p. č. , právnická osoba, umístila kompostér.

8. Krajský soud po zopakovaném dokazování nemá pochyb o tom, že držba sporného pozemku žalobkyní byla nepřetržitá a že byla žalobkyní užívána v rozsahu vymezeného prostoru původně železným plotem, který byl ještě před tím, než se žalovaná stala vlastnicí sporného pozemku nově zaplocen v podobě zachycené na fotografiích (např. č. l. 122), dokonce předchozím vlastníkem nemovitosti žalované, panem , jméno FO, . Tyto skutečnosti přesvědčivě potvrdil svědek , právnická osoba, , který zná žalobkyni 23 let, pomáhal žalobkyni pozemek obhospodařovat a potvrdil, že jediným možným vstupem na pozemek obhospodařovaný žalobkyní byl místem, později vymezeným brankou, přes pozemek p. č. , právnická osoba, . Tento svědek, který se v obci zdržuje od 80. let, znal původní majitele a potvrdil, že pozemek užívali v celém rozsahu. Ostatně skutečnost, že na pozemek ve vlastnictví žalobkyně, p. č. , hodnota, byl možný vstup pouze přes pozemek ve vlastnictví žalované p. č. , právnická osoba, potvrdili nejenom účastnice, ale i všichni slyšení svědkové, stejně jako informaci o tom, že v prostoru p. č. , právnická osoba, měla žalobkyně umístěný kompostér. Spornou část pozemku žalovaná nevyužívala, svědci , jméno FO, a , Anonymizováno, ani nevěděli, zda byl pozemek oplocen, což svědčí tomu, že s pozemkem nakládala výlučně žalobkyně. Žalobkyně držela předmětnou část pozemku p. č. , právnická osoba, v dobré víře, že je jejím vlastnictvím, aniž by v průběhu držby došlo ke změně rozhodných okolností pro její posouzení.

9. S ohledem na výše uvedené okresní soud neposoudil správně otázku naplnění podmínek mimořádného vydržení, na základě kterého se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva a s jeho právním posouzením, že nebyla prokázána kontinuální držba sporného pozemku žalobkyní po dobu 20 let, se ztotožnit nelze.

10. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., dále „o. z.“ uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

11. Podle § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

12. Zákon v § 1095 o. z. zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění jeho práva, a proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky, jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému. Je tedy odůvodněné vyjít z předpokladů, že by zákonodárce, kdyby tuto otázku výslovně upravil se v § 1095 o. z. přidržel méně přísného pojetí, totiž, že „držba, nikoliv v nepoctivém úmyslu“ to musí být v době, kdy se ji držitel chopil; to, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, respektive že někdo jiný vlastníkem je, nemá samo o sobě za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“.

13. Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).

14. Občanský zákoník stanoví, že podmínkou pro klasifikaci držby jako poctivé (§ 992 odst. 1 o. z.) je, že její podmínky musí být naplněny jak při uchopení, tak i při výkonu držby. Nepoctivý úmysl při uchopení držby ve smyslu vědomého a úmyslného držení cizí věci s cílem ji vydržet „ve zlém“, prokázán žalobkyni nebyl, to, že se až později zjistilo, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je žalovaná, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky nebo šetření směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, je vskutku v souladu se skutečným právním stavem. Držba v režimu mimořádného vydržení byla v projednávané věci založena na přesvědčení žalobkyně o oprávněnosti, a navíc spočívala ve faktickém výkonu práva bez existence nepoctivého úmyslu. Konečně poctivost úmyslu žalobkyně žalovanou popírána nebyla, nepoctivost úmyslu žalovaná netvrdila.

15. Závěr okresního soudu, že podmínky mimořádného vydržení nebyly naplněny byl nesprávný a odporoval skutkovým zjištěním, smyslu a účelu § 1095 o. z., a proto krajský soud rozhodnutí okresního soudu podle § 220 o. s. ř. změnil a určil vlastnictví žalobkyně ke spornému pozemku.

16. S ohledem na změnu rozhodnutí okresního soudu rozhodoval odvolací soud opětovně o náhradě nákladů řízení účastníků před soudem prvého stupně, a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal ve sporu úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za dva úkony učiněné do 1. 1. 2025 (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) po 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné do 1. 1. 2025. Za 4 úkony po 1. 1. 2025 (vyjádření žalobkyně ze dne 29. 1. 2025, jednání ve dnech 3. 4. 2025, 22. 5. 2025 a 15. 7. 202) po 5.620 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné od 1. 1. 2025, náhrada hotových výdajů 2x 300 Kč a 4x 450 Kč, tj. 31.080 Kč. Po navýšení o 21 % DPH, tj. o částku 6.527 Kč, se jedná o částku 37.607 Kč. K této částce je třeba připočítat cestovné ke třem jednáním na trase , adresa, a zpět, tj. 6x 60 km, se spotřebou 5,1 l/100 km, paušální náhradou 5,80 Kč/km, při ceně nafty 34,70 Kč/l, celkem 2.725 Kč a ztráta času 12 půlhodin po 150 Kč, tj. 1.800 Kč. Za účelně vynaložený náklad pro předmět sporu lze považovat žalobkyní vynaložený náklad na zhotovení geometrického plánu, který se stal podkladem pro oddělení pozemků, ve výši 9.317 Kč, po připočtení soudního poplatku ve výši 5.000 Kč celková částka nákladů řízení činí 56.449 Kč. Naopak za účelně vynaložený úkon krajský soud nepovažuje doplnění důkazů a žalobního petitu, neboť tyto náležitosti měly být součástí řádného návrhu.

17. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 a žalované podle výsledku řízení byla uložena povinnost zaplatit státu částku 112 Kč, představující svědečné, které bylo proplaceno z rozpočtových prostředků soudu.

18. Pokud se jedná o náklady odvolacího řízení, o těch rozhodoval krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla s odvoláním úspěšná a přísluší jí tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v odměně advokáta za 5 úkonů (odvolání, replika k vyjádření, účast u jednání 15. 1. 2026, 9. 4. 2026 a dne 23. 4. 2026) po 5.620 Kč, tj. 28.100 Kč. Dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta žalobkyně 5x 450 Kč, tj. 2.250 Kč, po navýšení o 21% DPH, tj. o částku 6.373 Kč se jedná o částku 36.723 Kč, ke které náleží cestovné ke třem jednáním u odvolacího soudu na trase , adresa, a zpět, tj. 6x 80 km, s kombinovanou spotřebou 10,3 l/100 km, opotřebením vozidla a pohonných hmot za 35,80 Kč/l paliva, celkem 4.548 Kč a náhrada za ztrátu času 18x 150 Kč, tj. 2.700 Kč, po připočtení soudního poplatku ve výši 5.000 Kč představuje celková odměna částku 48.971 Kč. Za účelně vynaložený náklad nelze považovat přípravu a převzetí zastoupení, neboť za tento úkon byla již žalobkyni přiznána odměna před okresním soudem, byť ve vztahu k původnímu zástupci, , tituly před jménem, , jméno FO, .