69 Co 225/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: PSB servis s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 1/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0 o 333.200 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2024, č. j. 12 C 372/2020-289,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., III., IV. a V. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 12.769 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 75.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a dále částku 183.300 Kč s úrokem z prodlení od 15. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 20.800 Kč s úrokem z prodlení od 28. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a dále částku 53.900 Kč s úrokem z prodlení od 15. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, zamítl (výrok II.), žalované uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 45.315 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.), žalobkyni uložil zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 5.783,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Olomouci (výrok IV.) a žalované uložil zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 15.012,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Olomouci (výrok V.).

2. Proti tomuto rozsudku do výroku I. a III. podala odvolání žalovaná s tím, že uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e), g) a d) o. s. ř. K odvolacímu důvodu dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Okresní soud provedl potřebné důkazy, ale dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když v odst. 7 odůvodnění konstatuje, že „v řízení také bylo prokázáno, že žalovaná užívala dále tyto nemovitosti i po nabytí vlastnictví žalobkyně, přestože byla vyzvána k jejich předání žalobkyni, která za uvedené období předmětné nemovitosti neužívala vůbec“. Nemovitosti měla žalovaná dle žalobkyně užívat minimálně za období od 1. 4. 2020 do 14. 7. 2022. Při prvním jednání ve věci žalovaná uvedené tvrzení odmítla, přičemž přiznala, že měla uskladněny movité věci v jedné ze tří garáží/skladů. Zbytek byl k dispozici žalobkyni a nic jí nebránilo v jejich užívání. Pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha a pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ostatní plocha jsou volně přístupné ze silniční komunikace bez jakéhokoliv zaplocení nebo omezení. K prokázání těchto tvrzení předložili k důkazu náhled katastrální mapy nemovitostí, kde jsou pozemky přesně vymezeny. Dále předložila žalovaná jako důkaz fotografie nemovitosti, které prokazují, že jsou bez jakékoliv překážky přístupné z komunikace na ulici Myšákova v Olomouci. Tyto důkazy okresní soud provedl při jednání 28. 6. 2023. Přestože je z náhledu katastrální mapy a z fotografií zjevné, že pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, jsou volně přístupné a žalobci nic nebránilo v jejich užívání, tak soud uložil, aby žalovaná hradila bezdůvodné obohacení i za tyto ostatní plochy. Tyto pozemky nebylo nutné nijak žalobci předat, neboť je mohl zcela volně opanovat, nejsou zaploceny ani k nim není jinak omezen přístup. Před okresním soudem ani nebylo prokázáno, že by žalovaná tyto pozemky užívala a zde něco skladovala, naopak od počátku argumentuje tím, že žaloba je v tomto rozsahu zjevně nedůvodná. Znalec konstatoval, že obvyklá cena za pronájem tří skladových prostor umístěných ve stavbě č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku p. č. st. , Anonymizováno, činí 5.400 Kč. Co se týče pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , tak konstatoval, že jej nelze samostatně pronajmout. Z toho vyplývá, že obvyklá cena za pronájem pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, činí 4.000 Kč (9.400-5.400). Nutno podotknout, že se nejedná o pozemek, který by tvořil s garážemi funkční celek, neboť je to zatravněná plocha vedle garáží, která k jejich užívání není potřebná. Ostatně toto netvrdila ani žalobkyně, a ani s tím nijak nepracoval okresní soud. Minimálně v tomto rozsahu měla být žaloba zamítnuta, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobce jakkoliv omezovala v užívání pozemků. Naopak bylo prokázáno, že žalobce měl možnost tyto užívat, přičemž toto nevyužil. Okresní soud se s touto argumentací vůbec nevypořádal, rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Tyto skutečnosti žalovaná tvrdila, důkazy předložila v rámci podání ze dne 13. 6. 2023, tj. řádně a včas. Užívání stavby, která je součástí pozemku p. č. st. , Anonymizováno, . Okresní soud nesprávně zjistil skutkový stav, když konstatuje, že žalovaná užívala celou následující nemovitost. V katastru nemovitostí je budova s č. p. , Anonymizováno, zapsaná jako jedna stavba, nicméně fakticky se jedná o tři samostatné sklady, které mají své vlastní vstupní vrata. Každá místnost má shodně 15,10 m² podlahové plochy. Pokud jsou označovány za garáže, tak se nejedná o přesné označení, neboť k tomuto účelu nejsou určeny. Jako garáže je lze využít jen pro menší vozidla, tj. z důvodu nízké světlé výšky vrat, tak z důvodu obtížného najetí, když s delším vozidlem se do něj nedá vytočit, neboť tomu brání přilehlá stavba. Větším vozidlem, které zde ze zkušeností nelze parkovat, je míněno například vozidlo tovární zn. , jméno FO, , jméno FO, . Z tohoto důvodu žalovaná využívala v minulosti objekt jako skladové prostory. Po ztrátě vlastnického práva vyklidili dvě ze tří garáží/skladů a přesunuli stroje a materiál do jiného skladového prostoru v Olomouci, což prokazovali předložením nájemní smlouvy k jiným prostorám a předložením faktur za pronájem. Tyto důkazy soud provedl, ale není seznatelné, zda je zohlednil. Žalobkyni tak nic nebránilo, aby užívala 2/3 stavby, tj. dvě místnosti, které byly vyklizeny. Pokud žalobkyně tvrdila, že neměla klíče k vratům, tak zde žalovaná poukazuje na to, že žalobkyně si mohla přístup sama poměrně snadno zajistit. Při osobním setkání dne 11. 6. 2020 s jednatelkou žalobkyně se dohodli, že do 30. 6. 2024 žalovaná nemovitost vyklidí, tj. žalobkyně měla informaci, že nemovitost je prázdná, může do ní vstoupit. Nehrozilo tak, že by došlo k protiprávnímu jednání. Jednatelka žalobkyně však odmítla vypovídat v rámci účastnické výpovědi. Za této situace mohla tvrzení žalované potvrdit svědecká výpověď vykonavatelky soudního exekutora, která nemovitost vyklízela. Soud však tento důkaz neprovedl. Soud tuto situaci nesprávně posoudil jako bezdůvodné obohacení, a to za situace, kdy žalobce jako nový vlastník nemovitosti mohl vyměnit zámky, případně nechat otevřít odborníkem za přítomnosti notáře. Pokud by tak postupovala, tak by zjistila, že 2/3 skladových prostor jsou skutečně prázdné. K svémocnému vyklizení nebytových prostor se již v minulosti vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 28 Cdo 2940/2005 ze dne 18. 10. 2006. Rozhodnutí se sice týkalo nájmu nebytových prostor, nicméně skutkově se jedná o obdobnou situaci, jako u vyklizení nebytových prostor v důsledku změny vlastnictví. Žalovaná uznala, že užívala pouze ze skladových prostor, a to sklad, který byl následně soudně vyklizen. Žalovaná zde měla uskladněny některé movité věci, neboť v průběhu tohoto období usilovala soudní cestou o zvrácení situace, kdy exekutor pro dluh ve výši 8.167,50 Kč prodal v dražbě nemovitosti, které byly v hodnotě přesahující 1.000.000 Kč. Exekutor byl následně kárně potrestán pro nepřiměřený způsob vedení exekuce. K odvolacímu důvodu dle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Žalovaná tvrdila, že nevyklidila pouze jednu ze tří skladových jednotek. To mohlo prokázat navržený výslech , jméno FO, , vykonavatelky, která prováděla vyklizení. Tento výslech však soud neprovedl pro nadbytečnost. Žalobce tedy požaduje bezdůvodné obohacení za užívání všech tří jednotek, přičemž toto odůvodňuje pouze tím, že mu žalovaná nepředala klíče. Okresnímu soudu vytýká, že se nevypořádal s obranou žalované, že žalobci nic nebránilo, aby legálně opanoval nově nabyté skladové prostory, vyměnil zámky a začal je užívat. Současně nebylo prokázáno, že by žalovaná užívala všechny skladové prostory. Okresní soud neprovedl důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Bezdůvodné obohacení tak mohlo vzniknout maximálně za užívaní jedné skladové prostory v budově č. p. , Anonymizováno, . Obvyklá cena tohoto prostoru činí 1.800 Kč měsíčně. Okresní soud tak žalobkyni přiznal víc, než jí náleží, přičemž to má vliv i na úspěch ve věci a tím i nákladový výrok. Žalovaná tak navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že napadené rozhodnutí považuje po stránce skutkové i právní za správné, když okresní soud se logicky vypořádal se všemi vznesenými argumenty a odvolání představuje pouze opakování této argumentace. Žalobce tak navrhuje potvrzení napadeného rozhodnutí. Předmětné pozemky tak, jak uvádí znalec, tvoří funkční celek s nemovitostmi a slouží k jejich užívání.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, tj. ve výrocích I. a III. a na nich závislých výrocích IV. a V. v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206, § 212 a §212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, které okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Za správné považuje krajský soud i právní závěry okresního soudu. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně je a v žalovaném období byla vlastníkem předmětných nemovitých věcí. Žalovaná užívala nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, čímž došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z., když se jedná o bezdůvodné obohacení protiprávním užíváním cizí hodnoty. Okresní soud se zabýval výší bezdůvodného obohacení a konstatoval, že tato odpovídá výši obvyklého nájemného předmětných nemovitých věcí, kdy vyšel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, Šímy, který stanovil výši obvyklého nájemného na částku 9.400 Kč měsíčně. Za žalované období se tak jedná o částku 75.200 Kč a 183.300 Kč, ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu zamítl.

7. Žalovaná zpochybňuje v odvolání především výši bezdůvodného obohacení s tím, že prostory užívala v omezeném rozsahu a že nemovitosti mohla užívat sama žalobkyně. Obranu žalované však nelze považovat za důvodnou. Jestliže žalovaná uvádí, že užívala pouze část prostor, konkrétně jednu kóji, a je proto povinna hradit bezdůvodné obohacení maximálně ve výši 1.800 Kč měsíčně, pak s touto obranou žalované se ztotožnit nelze. Žalovaná měla prostory pod uzamčením, žalobkyni je řádně nepředala včetně odevzdání klíčů a musela být exekučně vyklizena. Za této situace žalovaná měla nemovité věci ve své moci a k dispozici k užívání. Judikatura je přitom ustálena v závěru, že za neoprávněného uživatele věci, nabývajícího majetkový prospěch, se pokládá i subjekt, jenž bez právního důvodu dosáhl postavení výlučného detentora například tím, že měl nemovitost uzamčenu a přístupnou jen pro sebe, respektive pro svou potřebu, bez zřetele k tomu, nakolik intenzivně ji skutečně využíval (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2029/2003, ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2739/2012, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1069/2015, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4018/2017). V jakém rozsahu (jak intenzivně) využívala žalovaná pro sebe uzamčený prostor není tak pro posouzení věci určující.

8. Stejně tak má krajský soud za to, že pozemky, jejichž užívání žalovaná zpochybňuje, jsou nezbytné pro užívání garáže/skladů, když se jedná o pozemky sloužící převážně k přístupu. Travnatá plocha vedle stavby (pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) není celá nezbytná k přístupu (mohla by sloužit manipulační plocha), prostorově se stavbou však souvisí a je zjevně fakticky samostatně jinak nevyužitelná. Pozemky a stavbu je tak nutno posuzovat jako jeden související celek, a proto se žalovaná užíváním stavby bezdůvodně obohatila v rozsahu všech nemovitostí, které spolu souvisí.

9. Žalované pak nelze přisvědčit v její úvaze, že by snad za pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo obvyklé nájemné stanoveno ve výši 4.000 Kč, takový závěr se v posudku neuvádí. Posudek uvádí toliko skutečnost, že samostatné užívání stavby č. p. , Anonymizováno, bylo v částce 5.400 Kč, a zbývající částka 4.000 Kč by tak mohla připadat na pozemky p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Toto je však bez významu, neboť s ohledem na závěr o užívání stavby č. p. , Anonymizováno, a s tím souvisejících pozemků není důvod, jakkoliv bezdůvodné obohacení rozdělovat, resp. krátit.

10. Nelze pak přisvědčit ani obraně žalované, že žalobkyně si měla zjednat přístup svépomocí, když žalobkyně postupovala řádně procesem exekuce a nebyl důvod jakýmkoliv způsobem překonávat uzamčení. Naopak to byla žalovaná, která měla odevzdat nemovitosti žalobkyni, což však neučinila, když se bránila v exekučním řízení, bránila se dokonce i žalobami zpochybňujícími vlastnické právo žalobkyně. Není tedy důvod klást k tíži žalobkyně, že nepřekonávala za této situace svémocně uzamčení, obzvlášť když žalovaná stavbu minimálně částečné užívala.

11. Okresní soud tak s ohledem na uvedené závěry nemusel ani provádět další dokazování, konkrétně ani výslech vykonavatelky, v jakém rozsahu při vyklizení stavby tuto žalovaná užívala, neboť tento závěr není rozhodný pro právní posouzení. Samotný rozsah užívání v době vyklizení ostatně ani nevypovídá o užívání po celé žalované období. Okresní soud nemusel provádět dokazování ani k tomu, zda žalobkyně věděla, v jakém rozsahu žalovaná nemovitosti užívá, když toto není rovněž určující.

12. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

13. Ve vztahu k nákladovým výrokům III. až V. je třeba konstatovat, že částka, kterou soud uložil žalované zaplatit žalobkyni této nepochybně náleží. Bylo by možné dospět k závěru, že ve věci se jedná o případ uvedený v § 142 odst. 3 o. s. ř., tedy že výše plnění závisela na znaleckém posudku, a že by žalobkyně měla právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tomu však brání zákaz reformace in peius (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1238/23 ze dne 10. 4. 2024), kdy odvolání podala toliko žalovaná a k jejímu odvolání není možno změnit ani nákladové výroky v neprospěch žalované. Krajský soud proto potvrdil rozsudek okresního soudu i v nákladových výrocích III. až V.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch a náleží jí náhrada za 1 úkon právní služby po 9.340 Kč (účast u jednání), 1x režijní paušál po 300 Kč, cestovné ve výši 912,74 Kč na cestě , adresa, a zpět, 2x 29,1 km, vozidlem Mercedes o průměrné spotřebě benzinu 8,1 l/100 km, sazba základní náhrady 5,60 Kč/km a DPH 21 %, celkem , hodnota, Kč.