69 Co 227/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B . Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o přezkoumání oprávněnosti výpovědí z nájmu bytu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 7. 2024, č. j. 16 C 14/2024-85, I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto:Výpověď z nájmu bytu č. , hodnota, v , Anonymizováno, . , Anonymizováno, na , adresa, ze dne 9. 2. 2024, doručená dne 16. 2. 2024, podaná bez výpovědní doby, kterou dali žalovaní žalobkyni, je neoprávněná.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu č. , hodnota, v , Anonymizováno, . , Anonymizováno, na , adresa, ze dne 29. 11. 2023, doručená dne 4. 12. 2023, podaná z důvodu potřeby bytu pro syna pronajímatele, kterou dali žalovaní žalobkyni, je neoprávněná (výrok I.). Dále okresní soud zamítl návrh, aby bylo určeno, že výpověď z téhož bytu ze dne 9. 2. 2024, doručená dne 16. 2. 2024, podána bez výpovědní doby, kterou dali žalovaní žalobkyni, je neoprávněná (výrok II.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému 2. na nákladech řízení částku 9.619,50 Kč ve lhůtě třídenní (výrok III.) a rozhodl, že žalobkyně a prvá žalovaná nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně, která s odkazem na bod 16 písemného vyhotovení rozsudku rekapitulovala důvody, které vedly k zamítnutí její žaloby o neoprávněnost výpovědí z nájmu bytu. Soud uvedl, že bylo prokázáno výpovědí , jméno FO, a jeho rodným listem, že se jedná o příbuzného v přímé linii, který nemá vlastní bydlení a že nelze spravedlivě požadovat, aby žalovaná byla omezena ve výkonu vlastnického práva. Odvolatelka namítala, že , jméno FO, ani neví, kde se byt nachází a zejména, že se jedná o účelovou výpověď směřující k tomu, zbavit se nepohodlného nájemníka jakýmkoliv způsobem. Rozhodně odvolatelka nemůže souhlasit se závěrem, že byt užívá takovým způsobem, že ho devastuje, výpověď svědkyně , jméno FO, soud přebral nekriticky, přestože se bránila mimo jiné tím, že tato dělá domovnici až od roku 2024 a nemůže znát předchozí stav bytu, neboť do něj nechodila. Soud se nezabýval námitkami žalobkyně, že v žádosti o součinnost ze dne 10. 11. 2023 nejsou uvedena konkrétní tvrzení, navíc tyto popřela z hlediska pravdivosti, pokud jde o nadměrný hluk, znečišťování a ničení společných prostor domu a údajný zápach. Soud tedy nemohl vycházet z obsahu žádosti ze dne 10. 11. 2024 a další žádosti po výzvě ze dne 3. 2. 2024, které jsou zcela nekonkrétní, pokud obsahují sdělení o dlouhodobém porušování domovního řádu. Zákonnou podmínkou úspěchu výpovědi bez uvedení důvodu, v případě důvodů spočívajících v závažných obtížích, je marná výzva pronajímatele a pokračování v těchto obtížích. Žalovaní tyto obtíže v kvalifikovaném rozsahu přes důkazní břemeno neprokázali. Ve výpovědi je tvrzeno, že se z bytu ozývá nadměrný hluk zejména v nočních hodinách, údajně odvolatelka znečišťuje a ničí prostory domu, z bytu je cítit zápach, hádky a hluk jsou stále častější, intenzivnější a hlučnější. Jediný důkaz, který nabídli žalovaní, je výpověď svědkyně , jméno FO, , která pouze uvedla, že se žalobkyně hádá s partnerem, před dvěma měsíci jí vypadla v bytě elektřina, kterou opravil pan , jméno FO, a že jí vrzají vstupní dveře. Prokázané obtíže nemají charakter závažnosti, když v případě výpovědi bez výpovědní doby musí být intenzita porušení vyšší než u výpovědi s výpovědní dobou podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., která i tak vyžaduje hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu. Pokud žalovaní podali dne 9. 2. 2024 další výpověď, kdy již žalobkyni byla doručena výpověď z důvodu potřeby bytu pro syna, rovněž i v tomto sleduje odvolatelka účelové jednání, neboť žalovaní i kdyby jejich výpověď byla odůvodněná, nepochybně nemíní byt využívat pro syna žalované a chtějí tak předejít možné aplikaci ustanovení § 2289 o. z. Nelze tak akceptovat závěry soudu, že by bez souhlasu žalovaných v bytě ubytovala svého přítele, se kterým se hádá, křičí po sobě, a to i vulgárně a nemá oporu v provedených důkazech, jakož i závěr, že tímto způsobem zvlášť závažným porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu a obtěžuje další obyvatele domu. Dále v obsahu svého odvolání žalobkyně zopakovala, že žádným způsobem nenarušuje soužití mezi sousedy, nedělá hluk v nočních hodinách, nevrzá vchodovými dveřmi, protože je normální člověk, stará se o osobu blízkou, která je jí svěřena, je mentálně nemocná a v noci spí, potřebuje o to více spánku než zdravý člověk, když je narušena její psychika. Z bytu není cítit žádný zápach. Dále v odvolání žalobkyně argumentovala stavem bytu při jeho předání, respektive nepředání, a nakonec vytýkala okresnímu soudu, že neprovedl všechny důkazy, které navrhovala, jako místní šetření a nezabýval se obsahem její výzvy ze dne 15. 12. 2023, kterou se bránila neoprávněným nařčením z nevhodného chování. U jednání před odvolacím soudem pak doplnila argumenty žalobkyně tak, že ohledání bylo důležité i z toho hlediska a že v bytě bydlela její matka a pokud mohli být z bytu slyšeny nějaké zvuky, tak to bylo vzhledem ke zdravotnímu stavu matky, která trpěla , podezřelý výraz, onemocněním, schizofrenií, a i po fyzické stránce byla zdravotně na tom špatně. Pokud se týká tvrzených porušování povinností nájemníka, tak žalovaná strana neprokázala vyšší stupeň závažnosti, když jediným důkazem byla svědkyně , jméno FO, , která v podstatě pouze potvrdila, že v bytě vrzají vstupní dveře a že je v bytě nadměrný hluk a že se řešil problém s elektřinou. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu za účelem provedení všech navrhovaných důkazů.

3. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřil žalovaný 2. tak, že sdělil náhodné zjištění o tom, že matka žalobkyně dne 29. 10. 2024 zemřela a odpadl tak údajný důvod rozporu s dobrými mravy, který by bránil výpovědi z nájmu, jak tvrdí v řízení žalobkyně, nyní se již o žádnou osobu blízkou nestará. Pokud žalobkyně tvrdí, že v bytě byly a stále jsou závady je to tak, že žalobkyně do bytu žalovaného 2. nepustila nejméně 5 let, opakovaně jí žádal, aby mu umožnila do bytu vstoupit a provést jeho prohlídku. Není mu tedy nic o závadách v bytě známo, vyvracel jednotlivé argumenty odvolatelky ve vztahu k tomu, jak byt vypadá. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.

4. Žalovaná v replice k odvolání žalované 1. stručně uvedla, že žádné dopisy ani SMS zprávy ohledně prohlídky bytu od žalovaných neobdržela, a opět se vyjadřovala ke stavu bytu.

5. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející, a to s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je ve vztahu k jedné z výpovědí důvodné.

6. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, která přejímá a pro stručnost na ně odkazuje. A to navzdory námitkám odvolatelky ve vztahu k neúplně zjištěnému skutkovém stavu, který měl okresní soud nesprávně vyvodit z obsahu písemných stížností, výpovědí svědkyně , jméno FO, a neprovedením navrhovaných důkazů žalobkyní, konkrétně místním šetřením v bytě. Odvolací soud neprovedl opětovně žalobkyní navrhovaný důkaz místním šetřením v bytě, neboť takovým důkazem by hlučnost prokazatelná nebyla a stav, ve kterém se byt nachází nebyl pro spor podstatný, nevyhověl ani návrhu na připojení spisu OS v , adresa, sp. zn. 40 P 58/1971, ve vztahu ke zdravotnímu stavu matky žalobkyně, neboť i kdyby o jejím zdravotním stavu vypovídal, nebyl by důkazem pro zjištění „nějakých zvuků“.

7. Účastníci učinili nesporným, že žalovaní jako vlastníci bytové jednotky číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, nacházející se na Reissově ulici orientační číslo , hodnota, , uzavřeli s žalobkyní nájemní smlouvu k bytové jednotce sestávající ze tří pokojů a příslušenství v prvním nadzemním podlaží domu, a to na dobu neurčitou. Výpovědí ze dne 29. 11. 2023 žalovaní sdělili žalobkyni, že dle ustanovení § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. dávají výpověď z nájmu bytu v domě s výpovědní dobou 3 měsíce, a to z důvodu, že potřebují byt pro syna žalované , jméno FO, , narozeného 7. 6. 2001. Výpověď obsahovala poučení nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout jejich přezkoumání soudem (dle § 2286 odst. 2 o. z.), když lhůta pro podání návrhu na přezkum činí dva měsíce ode dne, kdy výpověď došla. Současně s výpovědí ze dne 29. 11. 2023 byla žalobkyně upozorněna na to, že svým chováním způsobuje osobám, které v domě bydlí závažné obtíže, neboť se z bytu ozývá nadměrný hluk, zejména v nočních hodinách, dále znečišťuje ona a osoby s ní v bytě žijící prostory domu, z bytu je cítit zápach, hádky a hluk z bytu jsou čím dál častější, intenzivnější a vulgárnější. Žalobkyně byla vyzvána k nápravě vadného chování ve lhůtě tří dnů, pokud se tak nestane, může jí být dána výpověď dle ustanovení § 2291 o. z., bez výpovědní doby.Dne 9. 2. 2024 žalovaní sdělili žalobkyni, že jí dle ustanovení § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. dávají výpověď z nájmu bytu bez výpovědní doby s povinností byt vyklidit do jednoho měsíce od skončení nájmu, který končí dle § 2231 odst. 1 o. z. doručením této výpovědi, a to z důvodu, že svým chováním způsobuje osobám, které v domě bydlí závažné obtíže, neboť se z bytu ozývá nadměrný hluk, zejména v nočních hodinách, dále znečišťuje ona a osoby s ní v bytě žijící prostory domu, z bytu je cítit zápach, hádky a hluk z bytu jsou čím dál častější, intenzivnější a vulgárnější. Na toto chování byla žalobkyně upozorněna dopisem ze dne 29. 11. 2023, který jí byl doručen dne 4. 12. 2023 a následovalo poučení s náležitostmi dle ustanovení § 2286 odst. 2 o. z. Okresní soud řízení a neoprávněnosti obou výpovědí spojil ke společnému řízení.

8. Pokud se týká prvé výpovědi ze dne 29. 11. 2023, ta byla odůvodněna konstatováním, že byt potřebuje žalovaná 1. pro svého syna, který nemá vlastní byt. Okresní soud dovodil, že byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z., když měl za prokázáno výpovědí , jméno FO, a jeho rodným listem, že se jedná o příbuzného v přímé linii, syna žalované, který vlastní byt nemá. Několik let bydlí u rodičů žalované v rodinném domě, kde má k dispozici jeden pokoj s příslušenstvím, což však neuspokojuje zcela jeho potřeby a chce se osamostatnit od svých prarodičů, když mezi nimi dochází k drobným hádkám a syn žalované v domě rodičů nehodlá setrvat. Předmětný byt v současné době užívaný žalobkyní zajistí synovi žalované 1. kvalitnější bydlení, které je schopen hradit jednak z výživného od otce a z příjmu ze své živnostenské činnosti. Za situace, kdy žalovaná jako jeho matka je spoluvlastníkem předmětného bytu, nelze podle okresního soudu po ní spravedlivě požadovat, aby byla omezena ve výkonu vlastnického práva v tom smyslu, že ve své nemovité věci ponechá v nájmu cizí osobu.

9. Ve smyslu ust. § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. může pronajímatel vypovědět nájem bytu (sjednaný na dobu neurčitou) i v případě, že potřebuje byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni (k příbuzenství, jeho liniím a stupňům viz § 771 až § 773 o. z.). Citované ustanovení (spolu s ustanovením § 2288 odst. 2 písm. a/ o. z.) historicky navazuje na právní úpravu obsaženou v § 711 odst. 1 písm. a/, resp. s účinností od 31. března 2006 v § 711a odst. 1 písm. a/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen obč. zák.), podle níž mohl pronajímatel s přivolením soudu vypovědět nájem bytu, potřeboval-li byt pro sebe, manžela, pro své děti, vnuky, zetě nebo snachu, své rodiče nebo sourozence. Oproti této (dosavadní) právní úpravě však citované ustanovení rozšiřuje okruh osob, v jejichž prospěch může pronajímatel nájem bytu vypovědět, a současně upouští od požadavku, aby tak mohl učinit pouze s přivolením soudu; je naopak na nájemci, který s výpovědí nesouhlasí, aby se obrátil na soud s návrhem podle § 2290 o. z. Navíc nynější právní úprava poskytuje nájemci další ochranu i v ustanovení § 2289 o. z. V řízení podle § 2290 o. z. soud rozhoduje o oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, tedy zejména o tom, zda byl naplněn uplatněný výpovědní důvod; neoprávněná je však i výpověď, která je neplatná či zdánlivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4249/2016 a sp. zn. 28 Cdo 5679/2016).

10. S právními názory, které přijal okresní soud na základě zjištěného skutkového stavu se odvolací soud ztotožňuje se závěrem, že byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. a taktéž, že výpověď není v rozporu s dobrými mravy a nejde ani o případ zjevného zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Výpověď danou žalobkyní nelze tak považovat za účelovou, jak tvrdila žalobkyně a před případným zneužitím uplatněného výpovědního důvodu je žalobkyně (i do budoucna) dostatečně chráněna právní úpravou obsaženou v § 2289 o. z.

11. Se závěry okresního soudu, že byl naplněn i odvolací důvod uvedený ve výpovědi z nájmu bytu ze dne 9. 2. 2024 dle ustanovení § 2288 odst. 2 písm. b) o. z., bez výpovědní doby a s povinností byt vyklidit do jednoho měsíce od skončení nájmu, se odvolací soud neztotožňuje a na rozdíl od okresního soudu dospívá k závěru, že tento výpovědní důvod naplněn nebyl.

12. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, dospěl k závěru, že o. z. rozlišuje různé stupně intenzity porušení povinností nájemce a s tím související podmínky, za nichž může pronajímatel nájem bytu vypovědět. Má-li pronajímatel bytu za to, že nájemce porušil své povinnosti zvlášť závažným způsobem, tedy naprosto zásadně, může mu dát výpověď bez výpovědní doby podle § 2291 o. z. Vysoký stupeň intenzity porušení povinností nájemce bytu znamenající zvlášť závažné porušení povinností nájemce a opravňující pronajímatele k podání výpovědi bez výpovědní doby ve smyslu § 2291 o. z. může být naplněn nejen v případě chování nájemce, které už při jediném porušení povinnosti lze posoudit jako zvlášť závažné (velké poškození domu apod.), ale i v případě chování, které - bylo-li by jen ojedinělé - by tuto intenzitu nenaplňovalo (nezaplacení jednoho nájemného, ojedinělé porušení nočního klidu), avšak za zvlášť závažné porušení povinností nájemce ho lze považovat proto, že jde o chování opakované, dlouhodobé (soustavné rušení nočního klidu, opakované znepřístupnění bytu, dlouhodobé neplacení nájemného, takže dluh převyšuje trojnásobek nájemného a nákladů na služby), případně jde o několik závadných jednání, které ve svém souhrnu již dosahují intenzity zvlášť závažného porušení povinností nájemce (nájemce současně neplatí opakovaně nájemné, ruší noční klid i jinak porušuje dobré mravy v domě), srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 4249/2016 a sp. zn. 26 Cdo 4713/2017.

13. Žalovaní splnili povinnost, kterou jim ukládá ustanovení § 2291 odst. 3 o. z. a vyzvali nájemkyni (žalobkyni), aby své závadné chování odstranila, splnili tedy hmotněprávní podmínku, při které jedině může být výpověď oprávněná a platná. Výzva však neměla náležitosti co do intenzity jednotlivých závadových chování, které bylo žalobkyni vytýkáno. Výpovědí žalobkyni bylo vytýkáno opakované a dlouhodobé chování vůči osobám, které v domě bydlí, dle sdělení ostatních nájemníků by se mělo jednat o nadměrný hluk, zejména v nočních hodinách, znečišťování prostor v domě, z bytu je cítit zápach.

14. Krajský soud má zato, že zjištěný skutkový stav v projednávané věci nepostačuje k tomu, aby závadné chování žalobkyni vytýkané splnilo podmínku vysokého stupně intenzity porušení povinností. Zjištěné jednání ve výpovědi povšechně a nekonkrétně ve smyslu dlouhodobosti popsané, intenzitu porušování povinností nájemce nenaplňuje a intenzita vytýkaného jednání nebyla prokázána ani žádostí o součinnost ze dne 10. 11. 2023 od 10 obyvatel domu žádajících o okamžité řešení ohledně nájemnice , Jméno žalobkyně, . Ani z této „petice“ ostatních nájemců v domě a důvodů v ní uvedených vysoký stupeň intenzity porušení povinností nájemce usuzovat nelze (v bytě bydlí s nějakým mužem, kterého nikomu nenahlásila a nikdo ho nezná, z bytu se line nadměrný hluk hlavně v nočních hodinách, jsou znečišťovány a ničeny společné prostory a z bytu je cítit zápach), intenzitu zvlášť závažného porušení povinností nájemce nelze shledat ani ve výpovědi , jméno FO, jako svědkyně, a to k jednotlivým výpovědním důvodům, když lze přisvědčit žalobkyni, že její výpověď potvrdila pouze to, že žalobkyně se hádá se svým partnerem, před dvěma měsíci jí vypadla v bytě elektřina a že jí vrzají vstupní dveře, což nelze považovat za obtíže mající charakter závažnosti s intenzitou porušení vyšší než u výpovědi z výpovědní dobou dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.

15. Protože žalovaní dali žalobkyni výpověď bez výpovědní doby podle § 2291 o. z., a tato výpověď byla předmětem řízení, nemohl se soud zabývat tím, zda by k vytýkaným porušením povinností žalobkyní byl popřípadě naplněn výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.

16. Závěry okresního soudu o oprávněnosti výpovědi, které vedly k zamítnutí žaloby, tak mohou obstát pouze ve vztahu k výpovědi nájmu bytu ze dne 29. 11. 2023 z důvodu potřeby bytu pro syna pronajímatelky, a proto ve výroku I. bylo rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

17. Ve vztahu k výpovědi ze dne 9. 2. 2024 podané bez výpovědní doby však k závěrům shodným s okresním soudem krajský soud nedospěl a tento výrok byl proto změněn tak, že tuto výpověď shledal krajský soud jako neoprávněnou.

18. Vzhledem ke změně rozsudku okresního soudu rozhodoval krajský soud opětovně o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť s ohledem na výsledek sporu byla žalobkyně úspěšná s námitkou neoprávněnosti pouze ve vztahu k jedné z výpovědí, tedy z jedné poloviny.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř., a to podle stejného principu jako o nákladech před okresním soudem tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.