69 Co 23/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudců JUDr. Karly Musilové a Mgr. Michala Chmelaře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni obecným zmocněnem Jméno žalované C bytem Adresa žalované C o rušenou držbu, k odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 2. 12. 2025, č. j. 4 C 235/2025-22, I. Usnesení okresního soudu se ve výroku I. mění takto:Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby byla žalovaným společně a nerozdílně uložena povinnost zdržet se dalšího vypuzení žalobkyně, zpřístupnit část pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zahrada zapsanému na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, , vymezenou geometrickým plánem č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a obnovit původní stav nebráněním žalobkyni ve výkonu práva z věcného břemene chůze a jízdy v rozsahu dle geometrického plánu č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením okresní soud uložil žalovaným společně a nerozdílně povinnost zdržet se dalšího vypuzení žalobkyně, zpřístupnit jí část pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – zahrada, zapsanému na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, , vymezenou geometrickým plánem č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a obnovit původní stav nebráněním žalobkyni ve výkonu práva z věcného břemene chůze a jízdy v rozsahu dle geometrického plánu č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok I.) a dále uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 10.500 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.).

2. Proti tomuto usnesení podali odvolání žalovaní s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Žalovaní považují žalobu za nedůvodnou, neboť žalobkyni z držby nevypuzují. Nesouhlasí s tvrzením, že věcné břemeno je zřízeno ve prospěch pozemku p. č. , hodnota, , neboť mají za to, že z projevu vůle ve smlouvě o zřízení věcného břemene ze dne 15. 5. 2006 neplyne záměr smluvních stran zřídit věcné břemeno in rem, tedy ve prospěch oprávněného pozemku, a tedy i ve prospěch současného a každého dalšího vlastníka, ale pouze záměr zřídit věcné břemeno in personam, tedy pouze ve prospěch tehdejšího vlastníka pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pana , jméno FO, , zápis v katastru není v souladu s uvedenou vůlí účastníků smlouvy. Žalobu o zrušení věcného břemene doposud nepodali. Z uvedených důvodů však mají za to, že držbu věcného břemene ze strany žalobkyně je nutno označit za držbu nepravou, která nepodléhá ochraně ve smyslu § 1007 o. z. Je pravdou, že žalobkyně drží předmětný pozemek p. č. , hodnota, a její právní předchůdce , jméno FO, dosud rovněž i právo chůze a jízdy po žalovanými vlastněném pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Není však pravdou, že držbu práva žalobkyně z věcného břemene dlouhodobě žalovaní ignorují a její držbu práva opakovaně ruší, jak se žalobkyně snaží popsat. Je třeba uvést, že předmětné automobily nelze parkovat u rodinného domu na adrese , adresa, , který se nachází naproti přes krajskou komunikací směřující do , Anonymizováno, , Anonymizováno, , neboť u tohoto domu neexistují potřebné prostory a nelze parkovat nikde v okolí této komunikace. Proto jsou žalovaní nuceni automobily i automobily případných návštěv parkovat na pozemku p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v jejich společném jmění. Automobily ovšem pokud možno parkují tak, aby byl zajištěn přístup a příjezd žalobkyně k bráně na její pozemek p. č. , hodnota, . Pokud se v jednotlivém případě, který je zřejmě zachycen na fotodokumentaci předložené ze strany žalobkyně, mohlo stát, že nebyl přístup zajištěn, bylo tomu tak vždy na krátkou dobu. Není tedy pravdou, že by docházelo ke stálému rušení držby, jak se žalobkyně snaží vzbudit v žalobě dojem a pouze v ojedinělých případech na krátkou dobu, kdy ke slušné žádosti žalobkyně či jejího partnera byli žalovaní vždy ochotni vozidlo přeparkovat a přístup žalobkyně tak umožnit. Nedochází tak ke svémocnému rušení držby dle § 177 o. s. ř. Dále s ohledem na skutečnost, že z důvodu umožnění realizace přístupu žalobkyně na pozemek p. č. , hodnota, byli žalovaní dosud nuceni jejich pozemek p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze strany od krajské komunikace ponechat neoplocený, v důsledku čehož nemohou na tomto pozemku ani vypustit slepice, které chovají, žalobkyni současně nabízí, že na hranici pozemku p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a krajské komunikace vybudují plot s bránou, od níž žalobkyni poskytnou klíče tak, aby mohl být realizován přístup žalobkyně na pozemek. Žalovaní tak mají za to, že i když zpochybňují právo žalobkyně a budou se domáhat zrušení věcného břemene, je zřejmé, že nikdy nehodlali i nadále nehodlají úmyslně svémocně rušit držbu věcného břemene žalobkyně. Pokud žalobkyně i soud poukazují na předchozí soudní řízení u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 10 C 109/2025, v němž byl nárok žalobkyně zamítnut, s ohledem na tvrzení žalobkyně v obou žalobách mají žalovaní i nadále za to, že tak jako v aktuálním řízení se jedná pouze o pokračování stávajícího rušebního jednání z července 2025, a tedy byla nová žaloba opět podána opožděně a je třeba ji zamítnout. Žalovaní tak nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobkyni začala běžet nová šestitýdenní lhůta, když po podání první držební žaloby došlo ze strany žalovaných k dalším útokům. V obecné rovině je pravdou, že žalovaní jsou povinni držbu práva žalobkyně zapsaného v katastru nemovitostí respektovat, k četnosti, respektive intenzitě tvrzeného nerespektování se však již vyjádřili a dále poukazují na skutečnost, že žalobkyně zcela účelově pomíjí a stejně tak okresní soud, že na svůj pozemek p. č. , hodnota, má pravděpodobně již od doby, kdy tento nabyla, na opačné straně zajištěn přístup z obecní asfaltové komunikace na pozemcích p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, a tento pravidelně využívá, a to i pro automobily. Není tedy žádného důvodu pro to, aby žalovaní byli jako vlastníci pozemku nadále omezováni uplatňováním věcného břemene, které bylo zřízeno v době, kdy tento přístup na pozemek dnešního p. č. , hodnota, neexistoval, neboť byl zřízen v rámci komplexních pozemkových úprav pravděpodobně i s přihlédnutím k tomu, aby na pozemek p. č. , hodnota, existoval jiný přístup než přes pozemek p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Za dané situace tak postrádá smysl vynucovat si držbu věcného břemene, jak to činí žalobkyně. Důvod, proč žalobkyně nadále trvá na uplatňování věcného břemene, žalovaní spatřují ve snaze žalobkyně a jejího partnera , jméno FO, činit vůči žalovaným schválnosti a obtěžovat je ve vymáhání přístupu, o čemž vypovídají i různé předchozí incidenty. Žalovaní mají tedy za to, že ve smyslu § 1299 o. z. došlo k trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatíženým pozemkem a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby zakládající právo domáhat se zrušení věcného břemene za přiměřenou náhradu. Žalovaní nabízeli možnost uzavření dohody o zrušení věcného břemene, ale žalobkyně na uzavření nepřistoupila. Žalovaní tak navrhují změnu napadeného usnesení a zamítnutí návrhu.

3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že napadené usnesení považuje za bezvadné. Je třeba zdůraznit, že se jednalo o posesorní žalobu. Byla tak označena i zamýšlena, okresní soud ji tak i správně chápal. Soud se tak zabýval pouze otázkami, které se týkají držby, nikoliv práva. Žalovaní v podstatě jen opakují svá tvrzení z vyjádření k žalobě, a to právě pohříchu tvrzení právní, tedy nezpochybňující držbu žalobkyně. Tvrdí sice, že žalobkyni z držby nevypuzují, avšak současně bezelstně přiznávají, že na části pozemku zatíženého věcným břemenem svá auta parkují. Žalovaní tvrdí, že věcné břemeno nezřizovali in rem, nýbrž in personam ve prospěch p. , jméno FO, . Tomu však odporuje stav zapsaný v katastru, kde je jasně uvedeno, že oprávněným pozemkem je pozemek žalobkyně. Žalovaní tvrdí, že chtěli podat žalobu na zrušení věcného břemene, ale od roku 2006, kdy bylo zapsáno do katastru, žádnou nepodali. Žalovaní označují držbu žalobkyně za nepravou. Kromě toho, že toto jejich velmi odvážné tvrzení je novotou dle § 205a o. s. ř., je také nesprávné. Žalobkyně se do držby svémocně nevetřela, nevloudila se do ní ani potajmu ani lstí, své právo průjezdu neodvozovala od nějaké výprosy, takže ani neměla co proměňovat v trvalé právo. Žalovaní ostatně ani nic z toho neprokazovali ani před okresním soudem ani v odvolacím řízení. Žalovaní znovu namítají, že žaloba byla podána pozdě. Žalobkyně považuje závěr okresního soudu, že ji začala běžet nová subjektivní šestitýdenní lhůta od podání první držební žaloby, za správný. K ostatním tvrzením žalobců, jako že nemají kam vypustit slepice, že nabízejí vybudování nějaké brány, že má žalobkyně přístup z jiné strany, o údajných schválnostech p. , jméno FO, atd., se žalobkyně k jejich irelevantnosti nevyjadřuje. Okresní soud provedl podrobné dokazování, pečlivě zjišťoval skutkové okolnosti, použil správnou právní úpravu a jeho rozhodnutí netrpí žádnými hmotněprávními vadami. Žalobkyně tak navrhuje potvrzení usnesení okresního soudu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Okresní soud správně posuzoval podanou žalobu jako žalobu z rušené držby dle § 176 a následující o. s. ř. Okresní soud žalobě vyhověl s tím, že žalobkyně prokázala, že je držitelem věcného břemene chůze a jízdy v rozsahu dle geometrického plánu a žalovaní 1. a 2. omezují žalobkyni ve výkonu jejího práva, a to opakovaně.

6. Ve vztahu k včasnosti žaloby okresní soud konstatoval, že se ztotožňuje s tvrzením uvedeným v žalobě, že žalobkyni začala běžet nová subjektivní šestitýdenní lhůta, když po podání první držební žaloby došlo k dalším útokům ze strany žalovaných 1. a 2.

7. Podle § 1008 odst. 1 o. s. ř. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

8. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou včasností podané žaloby a dospívá k závěru, že žaloba je podána po uplynutí šestitýdenní prekluzivní lhůty dle § 1008 odst. 1 o. z. Žalobkyně ve svém návrhu tvrdí, že žalovaní zasahují do držby práva z věcného břemene tím, že parkují automobily žalovaných, rodinných příslušníků či návštěv, držbu práva žalobkyně žalovaní dlouhodobě ignorují a její držbu práva opakovaně ruší.

9. Okresní soud již v předchozím řízení ve věci sp. zn. 10 C 109/2025 rozhodnutím ze dne 7. 11. 2025, č. j. 10 C 109/2025-22 zamítl pro opožděnost žalobu z rušené držby s tím, že žaloba byla podána až 23. 10. 2025, tedy více než 3 měsíce po rozhodné události. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaní držbu práva z věcného břemene dlouhodobě a opakovaně ruší, k počátku rušení došlo nejpozději 10. 7. 2025, kdy žalovaní umístili na část pozemků dvě osobní vozidla, k dalšímu rušení držby docházelo dle tvrzení žalobkyně až do 22. 10. 2025, žaloba je tedy opožděná, podaná po uplynutí prekluzivní lhůty.

10. Žalobkyně podává novou žalobu dne 18. 11. 2025, kdy opětovně tvrdí, že žalovaní parkují svá vozidla a opakovaně její držbu ruší. Za této situace má krajský soud za to, že rušení držby ze strany žalovaných je třeba posuzovat jako pokračující rušení držby skládající se z dílčích opakovaných útoků, které tvoří jistou sérii, neboť je mezi nimi souvislost co do času, místa a způsobu provedení. Časový odstup i způsob provedení útoků, který je stejný, jednoznačně ukazuje na pokračující rušební jednání. Toto vyplývá ostatně i z tvrzení žalobkyně, která označuje rušení za dlouhodobé a opakované, toto rušení dle tvrzení žalobkyně též bezprostředně navazuje na rozhodnutí v předchozí věci. Jestliže byla ve vztahu k pokračujícímu rušení pozdní již první žaloba, pak nutně musí být pozdní i žaloba pozdější podaná dne 18. 11. 2025. Žalobkyně se o pokračujícím rušení držby musela dozvědět (stejně jako tomu bylo v předchozím řízení) nejpozději v červenci 2025 (10. 7. 2025), kdy byl též zjevný pokračující charakter rušení (žalobkyně v předchozí věci hovořila o tom, že rušební jednání se opakuje několik let). Šestitýdenní prekluzivní lhůta tak nepochybně do data podání žaloby dne 18. 11. 2025 uběhla.

11. Skutečnost, že byla žalobkyni zamítnuta již jedna opožděná žaloba, nemůže vést k závěru, že by jí počala běžet nová prekluzivní lhůta. To by znamenalo, že řetězením žalob z rušené držby by žalobce mohl vždy dosáhnout navrácení lhůty dle § 1008 odst. 1 o. s. ř., což je třeba jako logicky nesprávnou úvahu odmítnout. O případném novém běhu lhůty by bylo možno snad uvažovat v případě, že soud by se žalobou zabýval věcně. Jestliže však soud žalobu zamítne pro zmeškání prekluzivní lhůty, nemůže takové rozhodnutí při pokračujícím, případně trvajícím rušení držby vést k založení lhůty nové.

12. Okresní soud tak nerozhodl správně. Krajský soud proto usnesení okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že žalobu pro opožděnost dle § 1008 odst. 1 o. z. zamítl (§ 220 o. s. ř.).

13. Vzhledem ke změně rozhodnutí soudu prvého stupně bylo třeba nově rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

14. O nákladech řízení před soudem prvého stupně bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní měli plný úspěch, dle obsahu spisu jim náklady nevznikly.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaní měli v odvolacím řízení úspěch, náhrady nákladů řízení se však vzdali.