69 Co 244/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 23.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 6. 2024, č. j. 12 C 97/2023-102,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 18.148 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, .

III. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Přerově na náhradu nákladů řízení státu částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení, kterým bude určena výše těchto nákladů.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2.989 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 23.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 26. 12. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18.148 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit České republice Okresnímu soudu v Přerově náhradu nákladů řízení v plné výši do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že výše náhrady nákladů bude určena v samostatném usnesení (výrok III.).

2. Proti tomuto usnesení podal odvolání žalovaný do všech výroků s tím, že uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky z důvodu zpoždění vlakového spoje, přičemž zpoždění mělo nastat z důvodu nevhodného chování žalovaného, které vyústilo v jeho vyloučení z přepravy. Ono nevhodné chování mělo spočívat v obtěžování nezletilých cestujících. Poté, co personál žalobkyně upozornil žalovaného na nevhodnost jeho chování, měl žalovaný vulgárně napadat posádku vlaku a ostatní cestující. Žalovaný od počátku odmítá, že by se dopustil jakéhokoliv nevhodného či dokonce protiprávního jednání, a to jak vůči personálu žalobkyně, tak i vůči ostatním cestujícím. Chování žalovaného, které v žalobě popsala žalobkyně, je zcela smyšlené za účelem uložení pokuty. Žalovaný je slušný člověk, nezletilé dívky ve vlaku v průběhu jízdy žádným způsobem neobtěžoval, a to ani pohledem. Na personál žalobkyně nijak neútočil a nepoužil proti němu žádné vulgární výrazy. Žalovaný slušnou formu projevil nesouhlas s vyloučením z přepravy. K tomuto neviděl žádný důvod, neboť nijak neporušil smluvní přepravní podmínky. Team leader , jméno FO, naproti tomu bez jakéhokoliv smluvního či zákonného důvodu vyžadovala, aby žalovaný opustil vlak na nejbližší stanici ve Vyškově. Žalovaný byl tedy protiprávně vykázán z vlaku, ačkoliv řádně zaplatil jízdné a v průběhu jízdy nezavdal příčinu pro své vyloučení z přepravy. O událostech, k nimž mělo dojít ve vagonu spoje, vypovídali u soudu svědci. Zejména výpověď svědka , Anonymizováno, a svědkyně , jméno FO, se však v podstatných bodech rozchází. Okresní soud zcela jednoznačně inklinoval k výpovědím svědkyně , jméno FO, a , Anonymizováno, . Naproti tomu výpověď svědka , Anonymizováno, zcela upozadil, neboť shledal, že má zájem na výsledku řízení. Svědek , Anonymizováno, nepochybně neměl zájem na výsledku sporu, k osobě žalovaného nemá žádný vztah. Poprvé a naposledy se se svědkem potkal při cestě předmětným spojem do , adresa, . Předtím ani poté se s žalovaným nekontaktoval. Žalovaný sám neměl dostatek indicií, aby svědka , Anonymizováno, označil jako svědka v soudním řízení, byl zjištěn až po intervenci soudu. Svědek , Anonymizováno, vypověděl, že vlakvedoucí , jméno FO, přišla do vagonu a prakticky ihned vyzvala žalovaného, aby vystoupil na nástupišti ve Vyškově, kde si ho převezme Policie ČR. Konflikt v zásadě nijak nevyšetřovala, zato ihned přišla s nejpřísnějším opatřením v podobě vyloučení z vlakové dopravy. Svědek také potvrdil, že spolu s žalovaným vůbec nerozuměli, co po nich vlakvedoucí chce. Slušně ji vyzvali, aby své sdělení srozumitelně zopakovala. Svědkyně , jméno FO, a , Anonymizováno, působily jako zaměstnankyně žalobkyně na téže lince. Právě z důvodu blízkého vztahu s žalobkyní je nelze považovat za nestranné. O tom svědčí i vyjádření svědkyně , Anonymizováno, , která hned na začátku výpovědi uvedla, že by spor měl skončit ve prospěch žalobkyně. K tomuto prohlášení soud nepřihlédl. Okresní soud na jedné straně odmítá jako důvěryhodného svědka , Anonymizováno, , který však vůči účastníkům řízení není v žádném vztahu a na výsledku nemá žádný zájem, na druhé straně však nijak nehodnotí prohlášení svědkyně , Anonymizováno, , která vykonávala pro žalobkyni práci v zaměstnaneckém poměru a nadále vůči ní zjevně projevuje loajalitu. Žalovaný zpochybňuje tvrzení svědkyň, která jsou nepravdivá a zkreslující celou situaci. Jediné, co měl okresní soud vzít z těchto výpovědí za prokázané, je, že vlakvedoucí , jméno FO, nepostupovala v souladu s přepravními podmínkami a neoprávněně vyloučila žalovaného z přepravy. Svědkyně , jméno FO, celou situaci vnímala spíše zprostředkovaně od kolegyně , jméno FO, . V kupé se vůbec nenacházela. Celou situaci s žalovaným a svědkem , Anonymizováno, řešila pouze svědkyně , jméno FO, . Svědkyně Klapuchová nemohla vědět, co se v kupé děje, nebyla v jeho blízkosti. Při výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo znatelné, že se česky dorozumí jen s obtížemi. Se souhlasem soudce jí bylo umožněno použít při výpovědi mobilní telefon, do kterého nahlížela. Obsah čteného přitom nepředložila, o důvěryhodnosti svědkyně má žalovaný důvodné pochybnosti. Žalovaný odkazuje na znění § 37 odst. 4 zákona č. 266/1996 Sb. písm. b) s tím, že pověřená osoba je oprávněna vyloučit z přepravy cestujícího nebo uložit cestujícímu zaplacení přirážky, pokud přes upozornění nedodržuje přepravní řád, pokyny a příkazy pověřené osoby, znečišťuje drážní vozidlo, nebo pokud svým chováním ruší klidnou přepravu cestujících nebo ostatní cestující jinak neobtěžuje; vyloučením z přepravy nesmí být ohrožena bezpečnost a zdraví cestujícího. Článek V. smluvních přepravních podmínek , Anonymizováno, stanoví, že cestující může být z přepravy vyloučen (i ve stanici, kde vlak pravidelně nezastavuje), pokud přes upozornění se choval nevhodně nebo agresivně k ostatním zaměstnancům. Žalovaný opakovaně odmítal, že by se během přepravy dopustil jakéhokoliv nevhodného nebo agresivního chování k zaměstnancům či jiným cestujícím. Pokud však soud dospěl k závěru, že k takovému jednání ve vlaku došlo, měl zkoumat, zda byly splněny podmínky pro vyloučení žalovaného z přepravy. Drážní zákon i smluvní podmínky vyžadují, aby vyloučení z přepravy došlo po předchozím upozornění. Svědkyně , jméno FO, ani svědkyně , Anonymizováno, neuvedly ničeho o tom, že by žalovaný byl upozorněn na nevhodnost svého jednání a na následky, které se s ním pojí. Je nutné podotknout, že vyloučení z přepravy je nejpřísnější opatření, které může přepravce vůči cestujícím použít. Měl by tudíž k němu přistoupit jen v krajním a odůvodněném případě. Svědkyně , jméno FO, ve své výpovědi netvrdila, že by žalovaného upozornila na to, že porušuje přepravní podmínky a že mu hrozí vyloučení z přepravy. Svědek , Anonymizováno, dokonce uvedl, že vlakvedoucí vyloučila žalovaného prakticky okamžitě, když mu jen stroze oznámila, že vystoupí na zastávce ve Vyškově, kam dorazí i přivolaná policie. Ani svědkyně , Anonymizováno, nevypověděla, že by vlakvedoucí , jméno FO, upozorňovala žalovaného, aby upustil od tvrzeného jednání. Lze tedy shrnout, že v daném případě vlakvedoucí porušila přepravní podmínky i ustanovení drážního zákona, když bez jakéhokoliv upozornění vyloučila žalovaného z přepravy. Vyloučení z přepravy mělo přitom přímý vliv na zpoždění vlaků. Protože k vyloučení z přepravy došlo neoprávněně, nemůže žalobkyně požadovat náhradu za zpoždění. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně nevhodného, respektive vulgárního jednání žalovaného, které mělo být příčinou vyloučení z přepravy a zpoždění vlaku. Žalobkyně označila jako svědky spolucestující , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , tj. dívky, které měly cestovat ve vagonu s žalovaným. Tyto osoby se však nepodařilo ztotožnit a účast zajistit. Soud obdržel pouze stručnou e-mailovou zprávu z adresy , e-mail, , v níž se píše, že dotyčná osoba se nechce ve věci vyjadřovat. Po zastavení vlaku ve Vyškově dorazili na místo příslušníci PČR , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, uvedl, že žalovaný se při vyvedení z vlaku choval slušně, neboť má za to, že by arogantní či hrubé jednání utkvělo. Následně policisté provedli výslech cestujících ve vlaku, z něhož však neshledali žádné protiprávní jednání. Ačkoliv svědkyně , jméno FO, tvrdila, že žalovaný byl na ni agresivní a hádal se s ní, nebyl z celého vlaku zjištěn, byť jen jeden svědek, který by takové jednání potvrdil. Tato skutečnost činí výpověď svědkyně , jméno FO, ohledně nevhodného chování žalovaného velmi pochybnou. Je nutné upozornit na výpověď svědka , jméno FO, , tento uvádí, že u vozů , Anonymizováno, zasahoval v minulosti častokrát. Často kvůli zcela banálním záležitostem, kupříkladu když cestující má nohy na sedadle. Není nijak neobvyklé, že výjezd k vlaku , Anonymizováno, skončí bez toho, aniž by policie konstatovala jakékoliv protiprávní jednání. Žalovaný tak navrhuje změnu rozsudku okresního soudu tak, že se žaloba zamítá.

3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že žalovaný uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř., aniž by ale konkrétně uvedl, v čem tyto důvody spatřuje. Žalovaný neuplatnil odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. d), tedy že by okresní soud zjistil neúplně skutkový stav věci, a tedy ani nenamítá nesprávné zjištění skutkového stavu. Okresní soud důkladně vyhodnotil svědecké výpovědi a jiné důkazy, přičemž svědecké výpovědi zaměstnanců žalobkyně byly věrohodné a konzistentní. Výpověď svědka , Anonymizováno, byla naopak rozporuplná a zaujatá. Policie ČR zasahovala kvůli nevhodnému chování žalovaného, což svědčí o oprávněnosti vyloučení z přepravy. Žalovaný v odvolání pouze polemizuje s tímto hodnocením a snaží se vnutit jiný výklad provedených důkazů, což není důvodem pro změnu rozsudku. Skutková zjištění nevykazují při hodnocení důkazů znaky zjevné svévole, kdy nelze dovodit, že by skutková zjištění, k nimž soud dospěl, byla vadná a ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nejedná se tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 zveřejněné pod č. 460/2017 Sb.). Okresní soud si pro rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil správná skutková zjištění a věc správně posoudil i po právní stránce. Okresní soud se vypořádal i s námitkami žalovaného, které uplatnil v průběhu řízení. V rámci písemného odůvodnění odvolání pouhý jiný slovní popis a hodnocení výpovědí svědků ze strany žalovaného není kvalifikovaným odvolacím důvodem. Namítané odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. nejsou dány, když z obsahu spisu a provedeného dokazování nejsou vytýkané vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci dány a žalovaný žádné takové vady ani neoznačil (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.). Rozsudek okresního soudu splňuje požadavky na řádné odůvodnění, soud jasně uvedl, jaké důkazy považoval za klíčové a proč, proč svědectví svědka , Anonymizováno, považoval za nevěrohodné, proč bylo vyloučení žalovaného z přepravy oprávněné. Žalovaný tvrdí, že nebyl upozorněn na nevhodnost svého jednání, avšak svědci potvrdili, že ho vlakvedoucí opakovaně vyzvala, aby přestal obtěžovat cestující. Policie ČR na místě vyhodnotila situaci jako důvodnou pro zásah. Žalovaný tak nesplnil povinnost prokázat své tvrzení, čímž neunesl důkazní břemeno. Žalobkyně tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Skutková zjištění, které okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá. Okresní soud se řádně vypořádal se všemi provedenými důkazy, řádně vysvětlil, jak se vypořádal s rozpornými výpověďmi jednotlivých svědků. Okresní soud též náležitě vysvětlil, proč neuvěřil svědku , Anonymizováno, , tato argumentace je logická a srozumitelná. Okresní soud tak postupoval v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Okresní soud do jisté míry akceptoval při zjištění skutkového stavu námitky žalovaného s tím, že nebyl přesně zjištěn průběh konfliktu v kupé, respektive co bylo jeho příčinou, když tuto skutečnost nemá soud za prokázánu. Okresní soud však přes toto částečné odchýlení od skutkové verze žaloby dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět i na základě skutečností, které v řízení prokázány byly.

6. Za správné je třeba považovat i závěry okresního soudu. Okresní soud správně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě dle § 2550 a následující o. z., přičemž součástí ujednání se staly smluvní přepravní podmínky, v podrobnostech se uplatní i přepravní řád (§ 2578 o. z. a § 37 drážního zákona). Lze snad jen doplnit, že se jednalo o smlouvu svou povahou spotřebitelskou (§ 1811 o. z.), když žalovaný ve smluvním vztahu vystupoval nepochybně jako spotřebitel. Okresní soud pak správně dospěl k závěru, že je naplněna skutková podstata článku V. odst. 1.7, 1.9 smluvních přepravních podmínek a § 37 odst. 4 písm. b) drážního zákona, kdy žalovaný se i přes upozornění choval nevhodně a agresivně k zaměstnankyni žalobkyně (vlakvedoucí) a současně nedodržoval pokyny a příkazy pověřeného zaměstnance (vlakvedoucí). Okresní soud nijak nepřehlédl, že předpokladem vyloučení z přepravy dle uvedeného ustanovení je právě předchozí upozornění, a i s touto otázkou se výslovně ve svém odůvodnění vypořádává, kdy tohoto upozornění se žalovanému dostalo právě od svědkyně , jméno FO, . Předchozí upozornění dle čl. V. nevyžaduje dle smluvních podmínek zvláštní formu, postačí tak v podstatě neformální sdělení, z něhož je cestujícímu zřejmé, že porušuje smluvní podmínky a že je třeba, aby jednání zanechal. Takového upozornění se obsahově žalovanému dostalo, když v průběhu sporu, do kterého se s vlakvedoucím dostal, nevyslyšel její pokyny a porušoval dále smluvní podmínky způsobem popsaným v čl. V. bod 1.7, 1.

9. Tvrzení žalovaného, že byl vyloučen bez jakéhokoliv předchozího upozornění po příchodu svědkyně , jméno FO, do kupé je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, jak učinil okresní soud z provedeného dokazování. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu dle článku XIII., odst. 2 smluvních přepravních podmínek, která činí v závislosti na délce zpoždění žalovanou částku.

7. K odvolací argumentaci je možno dále uvést, že těžištěm odvolání žalovaného jsou námitky proti zjištěnému skutkovému stavu, kdy žalovaný přináší svou verzi událostí. Jak je však výše uvedeno, skutkový stav zjištěný okresním soudem považuje krajský soud za správný, okresní soud se náležitě vypořádal se všemi okolnostmi i se všemi provedenými výpověďmi. Zaměstnanecký poměr svědkyň k žalobkyni bez dalšího nevylučuje věrohodnost výpovědí těchto svědkyň, kdy okresní soud řádně odůvodnil, proč se opírá o výpovědi svědkyň, nikoli o výpověď svědka , Anonymizováno, . Skutečnost, že se nepodařilo zajistit k výslechu přímé účastnice konfliktu v kupé, nijak neznamená, že by žaloba nemohla být důvodná, když okresní soud správně dovodil, že prokázané skutečnosti z jiných důkazů umožňují závěr o vyhovění žalobě. Ze skutečnosti, že přivolaní příslušníci policie nezaznamenali osobně nevhodné chování žalovaného, nelze dovozovat ničeho zásadního, neboť v době příjezdu policie byla již událost ve zcela jiné fázi.

8. Okresní soud tak rozhodl ve výroku I. věcně správně, krajský soud proto rozsudek v tomto rozsahu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

9. Ve výroku II. okresní soud rozhodl správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci a správně stanovil i výši částky. Krajský soud rozsudek okresního soudu změnil toliko s ohledem na nesprávné vyjádření přisouzené částky, kdy se správně jedná o částku v korunách českých, tedy 18.148 Kč.

10. Ve výroku III. okresní soud správně dovodil povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení státu v jeho základu. Krajský soud rozsudek okresního soudu změnil proto, že formulace nákladového výroku neodpovídá logice věci, když žalovaný nemůže zaplatit státu do tří dnů od právní moci rozsudku částku, která bude určena teprve v samostatném usnesení.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný neměl ve věci úspěch a je povinen hradit žalobkyni náklady řízení, které sestávají z odměny za 1 úkon právní služby po 2.020 Kč, 1x režijní paušál 450 Kč a DPH 21 %, celkem 2.989 Kč.