12 C 97/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , 751 03 Citov zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 23 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 148 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, náhradu nákladů řízení v plné výši do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výše náhrady nákladů řízení bude určena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhá zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že provozuje drážní dopravu ve smyslu § 2 odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „drážní zákon“). Žalovaný si u žalobkyně dne 20. 12 2022 zakoupil (a následně využil) jízdenku pro vlakový spoj č. , hodnota, rychlíkové linky R8 pro trasu , adresa, , čímž mezi ním a žalobkyní došlo k uzavření smlouvy o přepravě podle čl. II bodu 1 přepravního řádu žalobkyně. Podle předmětného ustanovení se smlouvou o přepravě zavázal žalovaný nejen k zaplacení jízdného, nýbrž též k dodržování přepravního řádu a podmínek přepravy, což vyplývá nejen přepravního řádu, ale zejména z § 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), jakož i z § 37 odst. 4 a 5 drážního zákona. V průběhu přepravy došlo k nevhodnému chování žalovaného, které je hrubě v rozporu se zákonem a s přepravními podmínkami žalobkyně. Na základě denního hlášení personálu žalobkyně (tzv. pověřených osob) a svědectví ostatních cestujících došlo k obtěžování dvou nezletilých cestujících ze strany žalovaného, což bylo potvrzeno i samotnými poškozenými. Žalovaný byl následně personálem požádán o přesazení na jiné místo, což ale odmítl a pokračoval v nevhodných slovních narážkách na nezletilé. Poté, co jej personál žalobkyně opakovaně upozornil na nevhodnost jeho chování, žalovaný pokračoval ve vulgárním napadání nejen posádky vlaku, ale rovněž ostatních cestujících. Žalovaný byl tak v důsledku porušení přepravního řádu dopravce (čl. V body 1.7 a 1.9 smluvních přepravních podmínek) vyloučen z přepravy. Dobrovolnému vyloučení z přepravy se odmítal podrobit, a žalobkyně tedy musela povolat k vykázání žalovaného z vlaku Policii ČR. V důsledku tohoto chování žalovaného byl poté celý spoj o 23 minut opožděn. V předmětné záležitosti byl žalovaný vyloučen pro neuposlechnutí pokynů personálu žalobkyně a své nevhodné a vulgární chování, které pohoršovalo nejen poškozené, ale též ostatní cestující. Přirážka mu byla poté udělena za zpožděný odjezd vlaku způsobený neochotou žalovaného dobrovolně opustit vlakovou soupravu. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala úhradu přirážky ve výši , částka, dle čl. XIII bodu 2 smluvních přepravních podmínek, což žalovaný neudělal, a proto mu byla vystavena v souladu s čl. XIII bod 4 smluvních přepravních podmínek hlášenka splatná do 5 dnů od jejího vystavení. Žalovaný však přirážku k datu splatnosti neuhradil.

2. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaný činí nesporným, že si u žalobkyně zakoupil a následně využil dne , datum, jízdenku pro vlakový spoj č. , hodnota, linky R8. Zásadně však nesouhlasí s tvrzením žalobkyně o jeho nevhodném chování, které mělo být hrubě v rozporu se zákonem a s přepravními podmínkami žalobkyně. Popsané chování žalovaného je zcela smýšlené, a to čistě za účelem možného uložení pokuty. Žalovaný se popsaného jednání v žádném případě nedopustil. Proto žalovaný neuznává nárok žalobkyně co do důvodu a výše. Sama žalobkyně připojila k žalobě odpověď Policie ČR k dotazu žalobkyně, z níž vyplývá, že ze strany Policie ČR nebylo zjištěno protiprávní jednání žalovaného. Je pravdou, že žalovaný byl ztotožněn ze strany příslušníků Policie ČR identifikační číslo , hodnota, a 324933. Tito mu osobně po probrání celé věci s údajnými poškozenými a dalšími spolucestujícími sdělili, že z jeho strany k žádnému nevhodnému chování nedošlo. Žalovaný rovněž zásadně nesouhlasí s tím, že se měl dopustit vulgárního napadání posádky vlaku a ostatních cestujících, když žalovaného se proti postupu personálu vlaku zastávali právě ostatní cestující ze stejného kupé, např. p. , jméno FO, .

3. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za svá následující skutková zjištění [§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“)]. Žalovaný si dne , datum, u žalobkyně koupil a téhož dne využil jízdenku pro vlakový spoj č. , hodnota, linky R8 na trase , adresa, .

4. Z listiny označené jako hlášenka č. 1gu9-jhuk soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, představující přirážku dle smluvních přepravních podmínek, a to z důvodu zásahu Policie ČR a zpoždění vlakového spoje č. , hodnota, linky R8 s tím, že uvedená částka má být uhrazena do pěti dnů.

5. Z listiny označené jako „Smluvní přepravní podmínky a jiné obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, .“ (dále jen „smluvní přepravní podmínky“) soud zjistil, že v čl. V (vyloučení z přepravy) je uvedeno, že cestující může být z přepravy vyloučen (i ve stanici, kde vlak pravidelně nezastavuje), pokud se přes upozornění chová nevhodně nebo agresivně k zaměstnancům , právnická osoba, . nebo k ostatním cestujícím (odst. 1., právnická osoba, nedodržuje tyto smluvní přepravní podmínky, pokyny a příkazy pověřeného zaměstnance dopravce (odst. 1.9). V čl. XIII (pokuty, penále) je poté uvedeno, že za způsobení zdržení vlaku nad 1 minutu bude cestujícímu uložena pokuta ve výši , částka, za každou následující minutu (odst. 2). Pokud cestující nezaplatí pokutu na místě, je mu vypsána hlášenka. Hlášenka odpovídá výši pokuty navýšené o administrativní přirážku , částka, . Administrativní přirážka bude odečtena, pokud cestující zaplatí na místě nebo na kterémkoliv prodejním místě , právnická osoba, či Regiojet do 5 dnů od absolvování cesty. Pokud není hlášenka do 5 dnů uhrazena, bude přistoupeno k právnímu vymáhání pohledávky uvedené na hlášence (odst. 4).

6. Ze sdělení Policie ČR ze dne , datum, , č. j. KRPB-262421-2/ČJ-2022-060050, soud zjistil, že Policie ČR k dotazu žalobkyně sdělila, že dne , datum, v železniční stanici , adresa, na Moravě provedla hlídka u vlakového spoje R1119 asistenci u vyloučení z přepravy, přičemž na místě provedla ztotožnění osoby. Vyloučení z přepravy neprovedla hlídka Policie ČR, ale vlakový doprovod vlaku R1119 v rámci svých pravomocí dle přepravních podmínek. Ze strany Policie ČR nebylo zjištěno na místě protiprávní jednání.

7. Z listiny označené jako vyjádření spolucestujících soud zjistil, že v reakci na e-mail pracovnice žalobkyně, nechť se vyjádří k incidentu, odpověděla dne , datum, osoba z e-mailové adresy , e-mail, tak, že se k této události již nechtějí vyjadřovat, neboť to pro ně bylo dost obtěžující a už je to za nimi. E-mail je zakončen podpisy Fabianová a Poláchová.

8. Z listiny označené jako záznam z denního hlášení posádkou soud zjistil, že záznam obsahuje informaci o tom, že z přepravy byl vyloučený muž, který slovně obtěžoval nezletilé slečny, neustále je pozoroval, ačkoliv mu řekly, ať s tím přestane. Vedoucí vlaku zjistila, že muž je arogantní hrubián, který jí pověděl, že se s ní nebude bavit a má odejít zpátky na Slovensko.

9. Z listiny označené jako vyjádření od koordinátora dané vedoucí vlaku soud zjistil, že dne , datum, sdělila , jméno FO, e-mailem na adresu , e-mail, , že informace od bývalé TL má takové, že cestující ty slečny skutečně obtěžoval, což ony i potvrdily. TL ho chtěla přesadit, to odmítl, byl na TL sprostý, křičel na ní, ať se vrátí zpět na Slovensko a že se s ní vůbec nebude bavit, vysazení odmítl.

10. Z listiny označené jako printscreen z informačního systému ISOŘ (SŽ) soud zjistil, že vlakový spoj č. , hodnota, linky R8 na trase , adresa, přijel dne , datum, do stanice , adresa, na Moravě v 14:43 hod., se zpožděním 4 minuty, ze stanice , adresa, na Moravě odjel poté v 15:08 hod., opožděn od 27 minut, rozdíl mezi zpožděním při příjezdu do stanice a odjezdu ze stanice činí 23 minut.

11. K výpovědi svědka , jméno FO, soud předně uvádí, že věrohodnost svědka je podstatně snížena, když svědek ještě před zahájením samotného výslechu výslovně deklaroval, že bude vypovídat ve prospěch žalovaného, přičemž v průběhu výslechu např. uvedl, že zpoždění vlaku nebyla jejich chyba, oni (myšleno žalovaný a svědek) nic nezavinili, že on má něco platit, přičemž až poté se opravil, že něco má platit žalovaný. Svědek rovněž vznesl dotaz, z jakého důvodu je průvodčí obžalovala (myšleno žalovaného a svědka). Na konci výslechu svědek výslovně uvedl, že by svou výpovědí rád pomohl žalovanému, přičemž soudu začal naznačovat, jak by měl rozhodnout. Z uvedeného je zřejmé, že svědek se dopředu identifikoval s rolí spoluoběti tohoto konfliktu, resp. s nezbytností podpory žalovaného. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že je třeba rozlišovat mezi hodnotícími soudy svědka vyřčenými během jeho výpovědi (typicky např. fráze „myslím si, že chování žalovaného bylo adekvátní situaci“ nebo „chování spolucestujících bylo pohoršující“ apod.) a mezi výslovným přáním svědka ohledně výsledku sporu. Zatímco hodnotící soudy samy o sobě nečiní svědka nevěrohodným, tak jeho zájem na výsledku řízení ano. Z postojů svědka je přitom zřejmé, že má zájem na výsledku řízení, neboť několikrát vyjevil osobní přání v tom smyslu, že žaloba vůči žalovanému by měla být zamítnuta a žalobkyně by se měla domáhat zaplacení předmětné částky po spolucestujících dívkách. S ohledem na výše uvedené tedy soud ze samotné výpovědi svědka zjistil toliko, že svědek cestoval výše uvedeným vlakovým spojem v jednom kupé spolu s žalovaným, kterého v ten den viděl poprvé, a dalšími dvěma dívkami. V kupé vznikl konflikt mezi dívkami na straně jedné a žalovaným a svědkem na straně druhé, jelikož dívky měly opřené nohy s obutými boty o sedadlo.

12. Z výpovědi svědka nprap. , jméno FO, soud zjistil, že svědek v rámci výkonu služby přijel s kolegou (vedoucím zásahu) do stanice, kde již stál vlak, pracovnice žalobkyně (průvodčí) je požádala o ztotožnění žalovaného, při výkonu služby dělají tyto věci běžně. S dívkami, které měly být v kupé obtěžovány žalovaným, osobně nehovořil. Do vlaku nešli, žalovaného ztotožnili venku, na místě strávili s kolegou cca 15 minut.

13. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně působila onoho dne ve vlakovém spoji jako vedoucí vlaku (team leader, zkráceně TL), v průběhu cesty za ní přišly dvě znepokojené uplakané slečny a pověděly jí, že je žalovaný obtěžuje, neustále je pozoruje a vulgárně jim nadává. Svědkyně se vrátila zpět do kupé a požádala žalovaného, nechť situaci vysvětlí, na což žalovaný spolu se svědkem , jméno FO, sdělili, že jim vadí, že si slečny vyzuly boty a opřely si nohy o protější sedadlo. Slečny byly běžně vypadající a běžně se chovající mladé studentky (kamarádky). K návrhu svědkyně, aby se žalovaný přesadil do jiného kupé, reagoval žalovaný tím, že se má svědkyně vrátit zpátky na Slovensko a vypravovat si vlaky tam. Svědkyně rozhodla o vyloučení žalovaného z přepravy, ten ovšem odmítl opustit vlak, proto volala Policii ČR. Po zjištění konfliktní situace postupovala svědkyně v souladu s přepravními podmínkami, nejdříve zjistila, jak na konflikt nazírá druhý zúčastnění (žalovaný), potom mu navrhla opatření směřující k deeskalaci konfliktu, tj. přesunutí do jiného (obdobného) kupé, poté, co začal útočit na její osoby, přistoupila k vyloučení z přepravy, neboť již nemohla situaci deeskalovat a zajistit bezpečnost ostatních cestujících. Návrhu svědkyně na přesazení do jiného kupé byl přítomen mj. svědek , jméno FO, , který svědkyni vynadal ještě v den výslechu na chodbě před jednací síní. U konfliktu nebyl přítomen nikdo z posádky žalobkyně. Policii ČR volala svědkyně, na hlídku čekali na nástupišti, jednalo se o standardní postup. Železniční stanice , adresa, na Moravě, kde byl žalovaný vysazen, je pravidelnou zastávkou na této vlakové lince. Svědkyně nebyla přítomna počátku konfliktní situace v kupé mezi slečnami a žalovaným, resp. svědkem , jméno FO, , ovšem její rozhodnutí o vyloučení žalovaného z přepravy bylo odůvodněno až jeho následným chováním vůči svědkyni. Pokud by po nahlášení konfliktu viděla v kupé žalovaného, který si v poklidu čte knížku, měla by důvod pochybovat o tom, zda si slečny celou situaci nevymyslely, v tomto případě se ovšem setkala s arogantním a hrubým chováním žalovaného, které verzi obou slečen potvrzovalo. Nevhodné chování cestujícího vůči personálu žalobkyně je samo o sobě důvodem pro vyloučení z přepravy.

14. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že onoho dne působila svědkyně ve vlaku jako baristka, pomáhala kolegyni , jméno FO, , cca 10 minut před stanicí , adresa, na Moravě za nimi přiběhly dvě ubrečené slečny s tím, že žalovaný na ně koukal, ačkoliv si to výslovně nepřály. Ke konfliktu přišla až za situace, kdy svědkyně , jméno FO, již řešila situaci s žalovaným, ze strany žalovaného tam byly nadávky, narážel zejména na to, že svědkyně , jméno FO, je ze Slovenska, posílal ji zpátky na Slovensko.

15. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že o situaci ve vlaku má pouze rámcové povědomí, tehdy neuměla dobře česky, moc nerozuměla, pracovala ve vlakovém baru a roznášela objednávky, zaznamenala pouze to, že přišly slečny a stěžovaly si na obtěžování cizím mužem.

16. Z výpovědi svědka prap. , jméno FO, soud zjistil, že před výslechem probíral věc ještě s kolegou nprap. , jméno FO, , který již ve věci vypovídal u předchozího jednání, protože k tomu neevidují žádný úřední záznam, věc je ukončená, protože na místě nebylo shledáno žádné protiprávní jednání. K obdobným situacím jezdí pravidelně. Samotný zásah mohl trvat cca 10 minut. Když přijeli na místo, vlak již stál na nádraží. Ztotožnění žalovaného provedli venku, před vlakem, byl u toho s kolegou a průvodčí. Poté šli s kolegou do vlaku, dotazovali se ostatních cestujících, žádné protiprávní jednání na místě ovšem nezjistili. V jiných případech někdy zjistí protiprávní jednání určité osoby např. na základě svědeckých výpovědí. Z místa odjeli ještě předtím, než se záležitost vyřešila a vlak odjel.

17. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný si dne , datum, u žalobkyně koupil a téhož dne využil jízdenku pro vlakový spoj č. , hodnota, linky R8 na trase , adresa, . V průběhu přepravy se v kupé, v němž seděli slečny Fabianová a Poláchová, žalovaný a svědek , jméno FO, , odehrál blíže nezjištěný incident mezi slečnami na straně jedné a žalovaným a svědkem , jméno FO, na straně druhé. Stran situace v kupé má soud za prokázané pouze to, že si slečny sundaly boty a opřely si chodidla o protější sedadlo, což se nelíbilo žalovanému a svědkovi , jméno FO, , v důsledku čehož vznikl konflikt, jehož obsah a průběh nebyl v řízení prokázán, neboť svědkyně Fabianovou a Poláchovou se nezdařilo předvolat. Svědkyně , jméno FO, přitom nebyla konfliktu přítomna již od počátku, neboť do kupé dorazila až posléze s jednou ze stěžujících si dívek, o původu konfliktu tedy vypověděla pouze zprostředkovaně, resp. pouze reprodukovala to, co jí sdělila jedna z dívek. Soud naopak má za prokázané, že žalovaný se navzdory snaze vlakvedoucí o smírné vyřešení věci choval k vlakvedoucí (svědkyni , jméno FO, ) hrubě urážlivým způsobem, byl sprostý, arogantní, odmítl přesazení do jiného (obdobného) kupé, přičemž v rámci urážlivých projevů dokonce napadal její původ (statní příslušnost). V reakci na chování žalovaného rozhodla vlakvedoucí o jeho vyloučení z přepravy, k čemuž došlo v železniční stanici , adresa, na Moravě za účasti hlídky Policie ČR, následkem čehož se vlakový spoj opozdil o 23 minut, přičemž smluvní přepravní podmínky obsahují ustanovení, dle něhož za způsobení zdržení vlaku nad 1 minutu bude cestujícímu uložena pokuta ve výši , částka, za každou následující minutu.

18. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

19. Podle ustanovení § 2578 o. z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

20. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „drážní zákon“), podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, stanoví přepravní řády.

21. Podle § 37 odst. 4 písm. b) drážního zákona průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen „pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna vyloučit z přepravy cestujícího nebo uložit cestujícímu zaplacení přirážky, pokud přes upozornění nedodržuje přepravní řád, pokyny a příkazy pověřené osoby, znečišťuje drážní vozidlo nebo pokud svým chováním ruší klidnou přepravu cestujících nebo ostatní cestující jinak obtěžuje; vyloučením z přepravy nesmí být ohrožena bezpečnost a zdraví cestujícího.

22. Podle § 37 odst. 5 písm. a), c) drážního zákona cestující je povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla chovat se tak, aby neohrozil svou bezpečnost, bezpečnost jiných osob, bezpečnost a plynulost drážní dopravy, a dbát přiměřené opatrnosti dané povahou drážní dopravy. Cestující je dále povinen dbát pokynů a příkazů pověřené osoby, které směřují k zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy, jeho bezpečnosti nebo bezpečnosti ostatních cestujících a na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu.

23. Podle ustanovení § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

24. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o přepravě podle § 2550 o. z., neboť žalovaný využil svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupil do vlaku s platným jízdním dokladem a požadovanou přepravu začal realizovat (čl. III odst. 2 smluvních přepravních podmínek). Uzavřením smlouvy o přepravě se žalovaný zavázal dodržovat smluvní přepravní podmínky (čl. II odst. 1 smluvních přepravních podmínek). Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný svým výše popsaným jednáním vůči vlakvedoucí naplnil skutkovou podstatu čl. V odst. 1.7, 1.9 smluvních přepravních podmínek a § 37 odst. 4 písm. b) drážního zákona, tj. i přes upozornění se choval nevhodně a agresivně k zaměstnankyni žalobkyně (vlakvedoucí), čímž porušoval smluvní přepravní podmínky a současně nedodržoval pokyny a příkazy vlakvedoucí. Na tomto místě soud opětovně zdůrazňuje, že důvod pro oprávněné vyloučení žalovaného z přepravy neshledal v jeho jednání vůči dívkám v kupé (tuto skutečnost nemá zcela za prokázanou), nýbrž v jeho jednání vůči vlakvedoucí (svědkyni , jméno FO, ). Jak vyplývá z výše uvedeného hodnocení důkazů, soud neuvěřil výpovědi svědka , jméno FO, , naopak výpověď svědkyně , jméno FO, , ve spojení s dalšími svědeckými výpověďmi a listinnými důkazy, považoval za důkaz poskytující ucelený a především reálný popis právně relevantních událostí. K hodnocení výpovědi svědkyně , jméno FO, je třeba dodat, že soud považoval za zcela iracionální skutkovou verzi, dle níž by vlakvedoucí po zjištění konfliktu mezi žalovaným a dívkami okamžitě přistoupila k vyloučení žalovaného z přepravy. Takové jednání totiž postrádá zejména ekonomické racio, neboť se zastavením vlaku a následným vyloučením cestujícího z přepravy jsou spojeny nezbytné administrativní úkony, časová prodleva (zpoždění) a s tím související riziko kompenzace ostatním cestujícím. S ohledem na uvedené by bylo zcela nelogické, aby se vlakvedoucí nejdříve nepokusila o alternativní vyřešení konfliktu (přesazení žalovaného do jiného kupé). Rovněž v této části tedy soud uvěřil výpovědi svědkyně , jméno FO, a uzavírá, že vyloučení žalovaného z přepravy bylo vlakvedoucí vskutku využito až jako prostředek ultima racio (krajní řešení situace). Ohledně výše nároku vycházel soud jednak z printscreenu z informačního systému ISOŘ (SŽ), z něhož je patrné zpoždění vlakového spoje z důvodu předmětné události o 23 minut, jednak z výpovědi příslušníků Policie ČR, dle nichž samotný zásah v podobě ztotožnění žalovaného trval cca 10 až 15 minut. Z jejich výpovědi, jakož i z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že hlídka Policie ČR přijela do stanice až poté, kdy vlak již stál, přičemž z místa odjela ještě předtím, než vlak opustil stanici. Z uvedeného je zřejmé, že zpoždění 23 minut zcela koresponduje se záznamem z informačního systému ISOŘ (SŽ), když k době trvání samotného zásahu (ztotožnění) je třeba připočítat čekání na příjezd hlídky Policie ČR jakož i čas potřebný k opětovnému vypravení vlaku. Žalovanému tedy byla za způsobení zdržení vlaku uložena pokuta zcela v souladu s čl. XIII odst. 2 smluvních přepravních podmínek, tj. , částka, za každou minutu, celkem tedy , částka, . Konečně soud uzavírá, že absence zjištění protiprávního jednání žalovaného přivolanou hlídkou Policie ČR ještě bez dalšího neznamená, že žalovaný nenaplnil skutkovou podstatu smluvních přepravních podmínek a drážního zákona pro vyloučení z přepravy. Hlídka Policie ČR nebyla vůbec přítomna u vytýkaného jednání žalovaného, a nezjistila-li protiprávní jednání žalovaného ani z následných výpovědí ve vlaku přítomných osob, je to závěr toliko o tom, že nebylo zjištěno natolik závažné jednání žalovaného, které by naplňovalo některou skutkovou podstatu přestupku či trestného činu, tj. jednání s vyšší mírou společenské škodlivosti, nežli „prosté“ porušení smluvních přepravních podmínek a drážního zákona.

26. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzniklo vůči žalovanému rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jelikož žalovaný byl v hlášence vyzván k úhradě dlužné částky do 5 dnů od absolvování cesty (čl. XIII odst. 4 smluvních přepravních podmínek), dluh se stal splatným uplynutím dne , datum, , od následujícího dne je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení.

27. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.

28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Žalobkyní vynaložené náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku , částka, a dále z nákladů na zastoupení advokátem podle § 137 a § 151 odst. 2 o. s. ř. Odměna advokáta podle ustanovení § 11, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „AT“), činí za 4 a půl úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, 2krát účast na jednání před soudem) částku , částka, (4,5 x , částka, ) a náhrada hotových výdajů činí , částka, za 5 úkonů právní služby (5 x , částka, ) podle § 13 odst. 1, 4 AT. Náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 AT, § 1 písm. b) a § 4 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za dvě cesty osobním automobilem na trase , adresa, a zpět při celkové vzdálenosti 360 km, průměrné spotřebě 9,4 l benzinu 98 oktanů/100 km a ceně benzinu , částka, /1 l, činí částku , částka, . Náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování advokátem, náhrady hotových výdajů a náhrady cestovních výdajů činí částku , částka, . Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši , částka, je žalovaný podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení mezi státem a žalovaným rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Náklady státu spočívají ve vyplaceném svědečném. Soud rozhodl dle § 155 odst. 1 o. s. ř. toliko o základu náhrady nákladů řízení s tím, že samotná výše náhrady nákladů řízení bude určena v samostatném usnesení, jelikož v okamžiku vyhlášení rozsudku nebyla s ohledem na vyúčtování a přiznání svědečného známa.