69 Co 254/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vypořádání SJM, k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 13. 8. 2025, č. j. 3 C 67/2022-227,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného nemovité věci zapsané na LV č. , hodnota, vedeném pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , tj. pozemek parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (trvalý travní porost), pozemek parc. č. , hodnota, (trvalý travní porost) a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zahrada) a dále nemovité věci zapsané na LV č. , hodnota, vedeném pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , tj. pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), součástí pozemku je stavba č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům) a pozemek parc. č. , hodnota, (zahrada) (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na úplné vypořádání všech nároků z titulu jejich zaniklého společného jmění manželů částku 1.525.000 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na náhradu nákladů řízení částku ve výši 10.658,50 Kč ve lhůtě třídenní (výrok IV.) a konečně žalovanému uložil povinnost České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na náhradu nákladů řízení částku ve výši 14.658,50 Kč ve lhůtě tří dnů (výrok V.).

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroků II. až V., která se ztotožnila se způsobem vypořádání společného jmění manželů, tedy přikázáním nemovitých věcí do vlastnictví žalovaného, za nesprávné považovala zohlednění vnosu ve výši 80.000 Kč, který měl učinit žalovaný ve vztahu k doplacení zápůjčky , tituly před jménem, , jméno FO, z titulu uznání dluhu ze dne 10. 6. 1993, kdy soud dospěl k závěru o doplacení této částky výlučně z účastnické výpovědi žalovaného. Tato však zůstává zcela osamocena a nelze z ní ani učinit skutkový závěr, zda k doplacení zápůjčky využil finanční prostředky získané v době trvání manželství, což s ohledem na důchodový věk žalovaného a výši jeho starobního důchodu lze důvodně předpokládat, případně pokud se mělo jednat o zaplacení předmětného dluhu z výlučných prostředků žalovaného, pak není zřejmé, jak si je opatřil. Žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně nesprávné právní hodnocení stran takto zohledněného vnosu, když se bez jakýchkoliv pochybností jednalo o plnění na dluh ve společném jmění manželů, a to dluh bez jakýchkoliv pochybností promlčený, přičemž žalobkyně v průběhu soudního řízení promlčení tohoto dluhu namítala a požadovala, aby takový dluh byl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí přikázán rovným dílem mezi účastníky řízení, přičemž pokud měl soud za prokázané, že došlo následně k jeho zaplacení, a tedy jej není možné již vypořádat mezi účastníky rovným dílem, jistě nebylo namístě takto provedenou úhradu zohledňovat jako vnos do společného jmění manželů. Za tohoto stavu je žalobkyně přesvědčena, že vypořádací podíl stanovený ve výroku II. měl činit částku 1.565.000 Kč. Dále se odvolatelka vyjadřovala k disparitě vypořádacího podílu, který uplatnila v průběhu soudního řízení v její prospěch, a to z důvodu zcela nevhodného a protiprávního jednání žalovaného vůči žalobkyni v průběhu společného soužití, a to především jako procesní obranu proti požadavkům a nárokům žalovaného. Žalobkyně považuje za zcela nepochopitelnou bagatelizaci protiprávního jednání žalovaného, která byla vystavována psychickému nátlaku se sexuálním podtextem. Sám žalovaný potvrdil, že důvodem rozvratu manželství byla jeho nevěra, neboť navázal vztah s jinou ženou v roce 2004. Nelze odhlédnout od společenské situace v roce 2007, kdy na rozdíl od současné doby, kdy je téma domácího násilí a nedobrovolného pohlavního styku i v rámci manželství společensky probíraným tématem, u něhož i v rámci přístupu orgánů činných v trestním řízení došlo k podstatnému posunu, v tehdejší době byly tyto otázky do značné míry „tabu“, žalobkyně se neztotožňuje s vyhodnocením otázky závažnosti protiprávního jednání žalovaného vůči její osobě a vlivu tohoto jednání na případnou disparitu podílu. Poslední námitky vznesla odvolatelka do nákladového výroku, když považovala za zcela nespravedlivé a odporující právu na spravedlivý proces, aby s ohledem na procesní stanoviska účastníků bylo odepřeno právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně považuje za spravedlivé, aby byla zavázána k úhradě jedné poloviny znaleckého posudku a zbývající náklady považuje za spravedlivé, aby nesl žalovaný, který již na počátku soudního řízení se nechal slyšet, že nic žalobkyni na vypořádání společného jmění hradit nebude, přičemž žalobkyně se po celou dobu řízení domáhá toliko zaplacení vypořádacího podílu z ceny obvyklé vypořádávaných nemovitých věcí, zatímco celé řízení bylo zdržováno obstrukcemi a důkazy prováděnými k návrhu žalovaného. S ohledem na shora uvedenou argumentaci žalobkyně navrhovala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na úplné vypořádání všech nároků z titulu jejich zaniklého společného jmění částku ve výši 1.565.000 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, uložena žalovanému povinnost zaplatit 100 % náhrady nákladů řízení a uložena povinnost žalobkyni zaplatit na nákladech státu částku 3.200 Kč.

3. Rozhodnutí okresního soudu v zákonem stanovené lhůtě napadl včasným odvoláním i žalovaný, vyjma výroku I., který vyjádřil nadále přesvědčení o tom, že tvrzení svědků , Anonymizováno, a , právnická osoba, , synů žalobkyně, jsou nejméně v částech popisujících výčet odvezených a neodvezených movitých věcí a jejich původ nepravdivý, a pokud z nich jako ze skutkových zjištění okresní soud vycházel při svém rozhodnutí, byla tvrzení svědků logicky nesprávná. Žalovaný i nadále trvá na jím předloženém seznamu movitých věcí a zejména částky 160.000 Kč, bankovek ukrytých v matraci, na které spával žalovaný a pokud soud přistoupil na tvrzení žalobkyně a svědeckých výpovědích synů o tom, že odvezení těchto bankovek popírají, pak žalovaný i nadále trvá na tom, že předmětné bankovky získané z jeho strany výplatou naspořených prostředků ze stavebního spoření v hodnotě 160.000 Kč, byly skutečně žalobkyní odvezeny. Zásadní nesouhlas žalovaný vyslovil se závěry okresního soudu o tom, že nemovitosti vedené na LV číslo , hodnota, jsou součástí společného jmění účastníků. Soud zcela pominul argumentaci žalovaného vztahující se k původu finančních prostředků užitých ze strany žalovaného na koupi nemovitostí, které žalovaný částečně směnil za garáž v jeho výlučném vlastnictví. S ohledem na to, že nemovité věci zapsané na LV , Anonymizováno, byly ze strany žalovaného pořízeny za finanční prostředky získané výlučným závazkem žalovaného, v důsledku čehož tyto finanční prostředky nebyly součástí společného jmění účastníků, proto jsou tak tyto nemovité věci ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalovaný trvá nadále na tom, aby nebyly tyto nemovité věci zahrnuty do aktiv společného jmění manželů, neboť žalobkyně nebyla účastníkem kupní smlouvy se svědkyní , jméno FO, , a proto se nemovitosti nacházejí ve výlučném vlastnictví žalovaného. Stejně tak žalovaný vyslovil nesouhlas se závěrem okresního soudu, že smlouva o půjčce ze dne 10. 6. 1993 nebyla uzavřena společným jednáním účastníků, ale byla uzavřena za trvání manželství pouze žalovaným a dluh se stal součástí SJM, když žalobkyně dala souhlas k převzetí dluhu. Z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu není patrné, jakým právním jednáním měla dát žalobkyně k převzetí dluhu do SJM souhlas, žalovaný trvá na tom, že se jednalo o výlučný závazek žalovaného, a proto v napadeném rozsudku zcela absentuje uvedení souvislostí mezi existencí tohoto výlučného závazku a pořízením nemovitostí na LV , Anonymizováno, žalovaným za finanční prostředky získané tímto výlučným závazkem. Z těchto důvodů se oba znalecké posudky zpracované v řízení stávají nepoužitelnými, neboť fakt, že byly vypracovány na veškeré nemovité věci učiněné předmětem vypořádání ze strany žalobkyně, zkreslují stanovení ceny obvyklé pouze pro nemovitosti nacházející se na LV číslo , hodnota, . Nad rámec uvedeného žalovaný i nadále rozporoval cenu stanovenou prvým znaleckým posudkem ve výši 2.800.000 Kč i aktualizovaným znaleckým posudkem ve výši 3.130.000 Kč, žalovaný je přesvědčen o tom, že žádný ze vzorků použitý pro určení ceny obvyklé není vzorkem porovnatelným, neboť se zejména stavem, kvalitou ani umístěním nepodobá předmětným nemovitostem, jejichž cena obvyklá byla zjišťována. Je zcela evidentní, že znalec pro porovnání použil nemovitosti v poměrně výrazně lepším stavu a současně toliko nemovitosti nacházející se ve městě , adresa, , ovšem byť je lokalita předmětné nemovitosti rovněž součástí města , adresa, , jedná se o lokalitu naprosto neporovnatelnou s intravilánem města , Anonymizováno, , v němž se jednotlivé vzorky nacházejí. Žalovaný nehodlá zpochybňovat samotný postup soudu při stanovení výše vypořádacího podílu postupem dle judikatury, na kterou odkazuje, je však potřeba poukázat na skutečnost, že v daném případě byly s ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti ze strany soudu použity nesprávné a neúplné vstupní částky jednotlivých majetkových hodnot, a proto je chybně určen, jak základní podíl účastníka ve výši 1.525.000 Kč, tak především konkrétní vypořádací podíly žalobkyni i žalovaného. Konečně se odvolací námitky žalovaného vztahovaly k závěru okresního soudu, který neshledal důvody pro uplatnění disparity vypořádacího podílu ve prospěch žalovaného, s čímž nesouhlasí. Důvody pro uplatnění disparity nadále spatřuje žalovaný v tom, že o nabytí a udržení majetkových hodnot, a to zejména nemovitých věcí se zasloužil výhradně on, který předmětné nemovitosti sám pořídil, zaplatil a rekonstruoval a až do dnešního dne zhodnocoval s tím, že sám jednal o jejich nabytí. Dalším důvodem pro uplatnění disparity je skutečnost, že nemovité věci na LV , Anonymizováno, byly nabyty od rodinných příslušníků žalovaného, a byly dlouhodobě v majetku jeho rodiny a užívány nejprve matkou žalovaného a následně jím samým, v této souvislosti žalovaný odkázal na rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 1842/2014. S ohledem na výše uvedené navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu ve výrocích II. a V. zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

4. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřil žalovaný, a to zejména k výtkám žalobkyně, že ke skutkovému závěru o doplacení půjčené částky , tituly před jménem, , jméno FO, dospěl soud výlučně na základě účastnické výpovědi žalovaného. Žalovaný nemůže souhlasit se závěry okresního soudu o tom, že smlouva o půjčce ze dne 10. 6. 1993 nebyla uzavřena společným jednáním účastníků, ale byla uzavřena za trvání manželství pouze žalovaným a dluh se stal součástí SJM, když žalobkyně dala souhlas k převzetí dluhu do SJM. Dle názoru žalovaného není patrné, jakým právním jednáním měla dát žalobkyně k převzetí dluhu souhlas, žalovaný i nadále trvá na tom, že se jednalo o výlučný závazek žalovaného a s ohledem na tyto skutečnosti nejsou namístě úvahy žalobkyně ohledně nesprávného právního hodnocení soudu ohledně vnosů, když se dle žalobkyně mělo jednat o dluh promlčený. Dále vyslovil žalovaný nesouhlas s případy uplatněním disparity vypořádacího podílu ve prospěch žalobkyně a na závěr žalovaný vyslovil souhlas s postupem okresního soudu, jakým způsobem bylo rozhodnuto o nákladech řízení s tím, že jeho závěrečný návrh byl totožný jako v podaném odvolání.

5. Odvolání žalobkyně i žalovaného jsou přípustná, byla podána osobami k tomuto úkonu oprávněnými a včas, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu podle § 206 a § 212a o. s. ř. a v tomto rozsahu přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející s důrazem na obsahové vylíčení námitek podaných v odvolání a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání důvodná nejsou. Přestože odvoláním účastníků byla formálně napadena pouze část rozhodnutí, krajským soudem bylo přezkoumáno rozhodnutí jako celek, neboť výrok o vypořádání SJM tvoří jeden celek (tzv. výrok závislý na ostatních částech), důvodem je povaha vypořádání společného jmění manželů (SJM) jako nedělitelného právního vztahu, o němž musí být rozhodnuto komplexně jako o celku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 2258/2021). Napadením byť jen dílčí složky tohoto výroku se proto otevírá odvolacímu přezkumu celé vypořádání.

6. Předně krajský soud uvádí, že považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje.

7. Odvolací námitky žalovaného ve vztahu k nesprávnosti postupu soudu prvního stupně z hlediska zachování procesněprávních předpisů takový postup upravující (§ 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) jsou zcela obecné, bez uvedení konkrétních vad, které by mohly řízení postihnout. Odvolací soud žádné porušení procesněprávních předpisů jak v průběhu řízení před okresním soudem, tak při dokazování neshledal.

8. Výtky spočívající v nesprávných nebo neúplných skutkových zjištění a skutkových závěrech soudu prvního stupně (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), které měl soud vyvodit z výpovědí svědků , Anonymizováno, a , právnická osoba, (synů žalobkyně) ve vztahu ke konkrétně odvezeným movitým věcem ze společného bydliště včetně odvezení bankovek v hodnotě 160.000 Kč ukrytých v matraci, nemohou obstát a s obranou žalovaného o nepravdivosti jejich tvrzení krajský soud nemůže souhlasit. Ze závěrů provedeného dokazování před okresním soudem vyplývají skutečnosti, na základě kterých okresní soud dospěl ke správnému skutkovému závěru. K otázce, jaké věci měla odvézt žalobkyně v okamžiku jejího odchodu ze společné domácnosti se oba svědkové, synové žalobkyně, vyjádřili zcela jednoznačně, žalovaný k této skutečnosti navrhoval svědeckou výpověď své sestry, která uvedla, že povědomí o tom, jaké věci byly z nemovitosti odstěhovány nemá, stejně jako k otázce finančních prostředků ve výši 160.000 Kč, které měly být ukryty v matraci. Konstrukce, kterou žalovaný zpochybňuje skutkovou úvahu okresního soudu, vychází z předpokladu, který neodpovídá skutečnosti. Žalovaný nepředložil jediný přímý důkaz k prokázání toho, že údajná částka 160.000 Kč, kterou měl získat ze stavebního spoření, aniž by uvedl kdy, a o kterých nikdo nevěděl, nebyla spotřebována ke dni odchodu žalobkyně ze společné domácnosti v roce 2007. Naopak zcela vyvrací existenci těchto finančních prostředků tvrzení samotného žalovaného, který měl půjčit staršímu synovi žalobkyně 100.000 Kč na nějaký zajímavý kšeft, tyto peníze sám neměl, proto si je půjčoval od souseda Janíčka. Ve vztahu k údajným cenným papírům nebyl žalovaný schopen vůbec prokázat jejich množství a hodnotu, stejně jako jejich původ. Skutková zjištění okresního soudu jsou tak zcela správná, jsou vyústěním procesu dokazování, byť žalovaný vytváří jinou, vlastní, skutkovou verzi.

9. Krajský soud předesílá, že stejně jako okresní soud posoudil věc, tedy vypořádání zaniklého SJM účastníků v souladu s ustanovením § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle nové právní úpravy, tedy dle OZ, neboť k zániku SJM účastníků došlo po 1. 1. 2014.

10. V řízení zůstalo nezpochybněno, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 7. 3. 2022. Vzhledem k tomu, že do tří let zániku společného jmění nedošlo k vypořádání dohodou účastníků, uplatnila žalovaná u Okresního soudu v Olomouci návrhem ze dne 5. 4. 2022 vypořádání zaniklého společného jmění manželů, účastníci ukončili společné soužití v roce 2007 tím, že se žalobkyně odstěhovala ze společné domácnosti. Předmětem vypořádání se staly nemovité věci zapsané na LV č. , hodnota, a LV č. , hodnota, , které žalobkyně učinila předmětem vypořádání. Žalovaný učinil předmětem vypořádání SJM půjčku ve výši 250.000 Kč, kterou uzavřel s , tituly před jménem, , jméno FO, na koupi domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, a dále podáním ze dne 29. 12. 2003 předmětem vypořádání učinil movité věci, které si žalobkyně měla odvézt v roce 2007 ze společné domácnosti, kdy mimo konkrétně specifikované movité věci se mělo jednat o cenné papíry a finanční prostředky v hodnotě 160.000 Kč.

11. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nemovité věci zapsané na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, jsou součástí SJM, zcela odlišná stanoviska účastníků byla ve vztahu k nemovitostem zapsaným na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , které považoval žalovaný za svůj výlučný majetek, a to s ohledem na původ finančních prostředků a zdroj rodinného majetku. S ohledem na zjištění, že žalovaný nabyl vlastnictví k nemovitým věcem zapsaným na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, kupní smlouvou ze dne 21. 7. 1993, tedy za trvání manželství s žalobkyní a SJM žalobkyně a žalovaného nebylo žádným způsobem smluvně nebo soudně upraveno, má ve shodě s okresním soudem i krajský soud za to, že se staly součástí SJM, respektive s ohledem na dobu nabytí vlastnictví se staly nejprve součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů, neboť kupní smlouva ze dne 21. 7. 1993 se posuzuje podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (ve znění účinném do 31. 7. 1998), konkrétně podle úpravy bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Pokud tedy uzavřel výlučně žalovaný jako kupující za trvání manželství kupní smlouvu na koupi nemovitostí zapsaných na LV číslo , hodnota, , stal se tento majetek součástí SJM a je na místě tento majetek vypořádat.

12. Sám žalovaný ve své výpovědi uvedl, že v době, kdy se bývalá manželka za ním do této nemovitosti nastěhovala (v této době byla nemovitost ve vlastnictví jeho sestry , jméno FO, ), vyjádřila obavy z toho, že jí nemovitost nepatří a že může být z nemovitosti sestrou žalovaného vyhozena, proto byla iniciátorkou uzavření kupní smlouvy žalovaného s jeho sestrou dne 22. 7. 1993. Samotná skutečnost, že smlouvu uzavřel pouze žalovaný k vyloučení ze SJM (BSM nestačí), a to z těchto důvodů. Jednak byl tento majetek nabyt za trvání manželství, nebylo prokázáno, že byl pořízen výlučně z prostředků žalovaného, a především byl rozhodující účel k čemu byla nemovitost pořízena, a to společné soužití žalobkyně a žalovaného v nemovitosti. Tyto úvahy jsou provázány i následně uzavřenou smlouvou o půjčce dne 10. 6. 1993 mezi žalobcem a , tituly před jménem, , jméno FO, na koupi tohoto domu za částku 250.000 Kč, která se pak dílem stala předmětem vypořádání kupní ceny dle kupní smlouvy, kterou žalovaný uzavřel se svou sestrou. Byť smlouva o půjčce ze dne 10. 6. 1993 nebyla uzavřena společným jednáním účastníků, byla uzavřena za trvání manželství pouze žalovaným, stal se dluh součástí SJM, když jednoznačně lze uvažovat o tom, že žalobkyně o této půjčce věděla, neboť finanční prostředky z ní získané sloužily na koupi nemovitosti, k této půjčce dala souhlas (jinak by nemovitost, ve které s žalovaným žila stále patřila sestře žalovaného, z čehož měla obavy) a konečně měla přehled o tom, že půjčka od , tituly před jménem, , jméno FO, byla za trvání manželství splácena, neboť u jednání před okresním soudem učinila souhlasné prohlášení o tom, že po rozvodu manželství doposud nebylo splaceno na půjčku 80.000 Kč, a souhlasila s tím, že tuto částku žalovaný uhradil až po uzavření manželství. Lze uzavřít, že v roce 1993, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy, byl přístup k vyjádření souhlasu druhého manžela méně formalizovaný, rozhodujícím bylo, zda dluh sloužil rodině, a nikoliv jako půjčka na splácení výlučného dluhu žalovaného, a proto jej lze považovat za dluh společný, který byl za trvání manželství žalobkyní a žalovaným splacen až na částku 80.000 Kč, kterou uhradil žalovaný po zániku manželství a je namístě tuto úhradu zohlednit při stanovení výše vypořádacího podílu.

13. Při vypořádání výše uvedených nároků postupoval okresní soud principiálně správně, v souladu s judikaturou, podle které platí, že vypořádává-li soud dosud neuhrazené dluhy, které jsou součástí společného jmění manželů, vychází z jejich výše v době vypořádání. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 6109/2017).

14. I kdyby věci (zde nemovitost), získal jeden z manželů jako plnění ze závazku, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který byl převzat bez souhlasu druhého manžela, jsou součástí společného jmění manželů, stejně jako věci, které byly za tyto hodnoty (zpravidla finanční prostředky) nabyty, jak vyplývá z rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020.

15. Byl tak správný postup okresního soudu, který obě nemovitosti zařadil do společného jmění manželů a byl správný postup při vypořádání tak, že byly přiřknuty do majetku žalovaného právě s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o rodinný majetek, po odchodu žalobkyně ze společné domácnosti nadále v celém rozsahu využívány žalovaným.

16. K výhradám žalovaného ohledně ocenění nemovitostí znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , které vznesl, okresní soud správně vycházel z písemného znaleckého posudku číslo , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a doplňujícího výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, učiněného u soudního jednání dne 26. 5. 2025, kdy byla zjištěna obvyklá cena nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, a LV č. , hodnota, ke dni 18. 2. 2025, kdy obvyklá (tržní) cena nemovitostí byla stanovena částkou 3.130.000 Kč. Je zřejmé, že okresní soud neměl pochybnosti o správnosti znaleckého posudku vypracovaného znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , kterého přibral do řízení, z jehož posudku okresní soud při svém rozhodování vycházel, a to s ohledem na závěry znalce, jeho vyjádření se k námitkám, jakož i výslechem znalce, jak k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah formuloval svůj závěr. Znalec , právnická osoba, splnil znalecký úkol zadaný soudem a znalecký posudek obsahuje všechny zákonné náležitosti. Do znalcem zvolených metod, postupů, znaleckých standardů, metodiky, pomůcek a způsobu výpočtu tržní ceny není krajský soud oprávněn zasahovat, tyto zpochybňovat a přezkoumávat, pokud znalec podá co do formální i obsahové stránky bezvadný posudek a se všemi námitkami stran se řádně vypořádá, což se v daném případě stalo.

17. Celkový společný majetek tak představuje hodnotu 3.130.000 Kč (hodnota nemovitostí oceněná znalcem), od této částky je třeba odečíst vnos představující náhradu toho, co do SJM vynaložil žalovaný jako do výlučného majetku, to je částka 80.000 Kč, z hodnoty 3.050.000 Kč byl zjištěn základní podíl každého z účastníků na majetku po odečtení hodnoty vnosů, to je částka 1.525.000 Kč. K podílu žalovaného je nutné přičíst výši jeho vnosu ve výši 80.000 Kč, tedy na celkovou částku 1.605.000 Kč. Konkrétně vypořádací podíl žalovaného byl zjištěn tak, že od hodnoty majetku, který mu byl přiznán ve výši 3.130.000 Kč byla odečtena hodnota základního podílu spolu se vnosem ve výši 1.605.000 Kč a potom činí výše vypořádacího podílu částku 1.525.000 Kč, který byl správně v této výši přiřknut na vypořádání žalobkyni.

18. Zbývalo se zabývat disparitou vypořádacích podílů, kterou navrhovala jak žalobkyně, která okolnosti pro takový postup přisuzovala chování žalovaného s prvky domácího násilí v době společného soužití, tak žalovaný, který si přisuzoval vyšší podíly při vypořádání s ohledem na výlučné zásluhy při nabytí majetku a udržení majetkových hodnot.

19. Ve vztahu k negativním okolnostem v manželství z judikatury dovolacího soudu vyplývá, že jednání, která jsou v rozporu s § 18 zák. č. 94/1963 Sb., o rodině (dnes § 687 o. z.), resp. jednání, která lze podle obecného náhledu považovat za negativně ovlivňující vzájemné soužití manželů, mohou vést k úvaze o odklonu od principu rovnosti podílů, jestliže se významným způsobem promítají v hospodaření se společným majetkem nebo v péči o rodinu. Odklon od principu rovnosti podílů nebude dán jakýmkoliv negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významněji promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu. Toliko výjimečně je možné přistoupit k disparitě vypořádacích podílů i v případě, kdy se negativní okolnost bezprostředně nepromítla do majetkových poměrů. Půjde zpravidla o momenty morálně tak silné, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1683/2013 či ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5384/2015). Aniž by krajský soud jakkoliv bagatelizoval chování žalovaného k žalobkyni a nelze takové chování jakkoliv ospravedlnit, přesto lze dospět k závěru, že takové, bezpochyby negativní jednání, se do majetkové sféry účastníků nepromítlo a nebylo žalobkyní ani takto prezentováno.

20. Základní tezí při uplatnění principu zásluhovosti je, že odklon od rovnosti podílů manželů je jenom za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty (srov. např. rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 1781/2004). Žalobkyni nelze opodstatněně vytýkat jakýkoliv nedostatek v péči o rodinu a domácnost, ani nedostatek péče o společný majetek, jestliže vyvíjela přiměřené pracovní úsilí, které do rodiny přinášelo příjem, ze kterého se nabýval společný majetek. Žalovaný si přisuzuje zásluhy na nabytí majetku, přestože nemovité věci zapsané na LV č. , hodnota, nabyly do společného jmění uzavřením kupních smluv s obcí , adresa, , znalcem zjištěná výsledná cena těchto nemovitostí je téměř stejná jako nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, . Zásluhovost při nabytí nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, nelze přičítat pouze žalovanému, když k uzavření kupní smlouvy se sestrou žalovaného došlo na popud právě žalobkyně, která vyslovila obavy z toho, že pokud bude tento majetek nadále ve vlastnictví sestry žalovaného, může být kdykoliv z nemovitosti vykázána.

21. V dané věci tak nejsou dány natolik negativní okolnosti, které by měly vést k úvaze o disparitě vypořádacích podílů ohledně veškerého majetku ani ohledně jeho části s tím, že pro stručnost na další důvody krajský soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí okresního soud v bodech 32. a 33.

22. Z uvedeného je zřejmé, že postup okresního soudu ve věci je správný, jak při volbě určení rozsahu, způsobu vypořádání, tak i v rozsahu platební povinnosti, která vznikne a s tím související lhůtě k plnění. Okolnosti případu vyžadovaly stanovení delší, než třídenní lhůty k plnění s ohledem na vypořádání celkových majetkových poměrů mezi manžely byla i lhůta shledána za přiměřenou a rozhodnutí okresního soudu bylo podle § 219 o. s. ř. v celém rozsahu potvrzeno.

23. Při rozhodování o nákladech řízení stejně jako soud okresní respektoval krajský soud nejaktuálnější závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/2002, které lze bezesporu vztáhnout i na řízení o vypořádání společného jmění účastníků, které má povahu tzv. iudicium duplex, neboť může být zahájeno k návrhu kteréhokoliv z bývalých manželů, kteří jsou vzájemně v postavení odpovídajícím procesní pozici žalobce a žalovaného současně. Krajský soud proto rozhodnutí okresního soudu, který o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl negativně akceptuje a podle § 219 o. s. ř. i v tomto rozsahu bylo rozhodnutí okresního soudu potvrzeno stejně jako i v dalších výrocích IV. a V. ve vztahu k určení povinností uhradit náklady řízení vůči státu.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodoval krajský soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.