69 Co 277/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A obě zastoupeny advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva k nemovitostem, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2024, č. j. 21 C 94/2024-42, I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. a 2. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26.640 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby bylo určeno, že žalovaná 2. je výlučným vlastníkem nemovitých věcí ve výroku specifikovaných, eventuálně, aby bylo určeno, že žalovaná 2. je výlučným vlastníkem nemovitostí věcí ve výroku specifikovaných, zamítl (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 1. a 2. na nákladech řízení částku 10.520 Kč ve lhůtě třídenní.

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalobkyně s odkazem na nesprávné právní posouzení věcí, neúplně zjištěného skutkového stavu a neprovedení navrhovaných důkazů (§ 205 odst. 2 písm. e/, d/ a g/ o. s. ř.). V prvé řadě odvolatelka vyslovila zásadní nesouhlas se závěrem okresního soudu, že na její straně nelze hledat naléhavost právního zájmu na určovací žalobě. Při výkladu ustanovení § 80 o. s. ř. a formulaci naléhavého právního zájmu v judikatuře (sp. zn. 30 Cdo 6002/2017), lze usuzovat, že skutečnost potencionality budoucího nároku v daném řízení vzhledem k osobě žalobkyně a žalované 2. existuje, ale v daném případě není jedinou skutečností. Žalobkyně zároveň uvedla další skutečnosti, které vedle této skutečnosti (potencionality) koexistují, doplňují, navzájem se posilují a společně tvoří jeden ucelený právní zájem, na základě, kterého dle názoru žalobkyně má být žaloba soudem projednána. Jednak se jedná o vztah k alternativně formulovaném naléhavém právním zájmu spočívající v zájmu žalobkyně na tom, aby žalovaná 2. byla majetná, respektive nepřeváděla nemovitosti na jiné osoby, tedy měla zajištěnu výživu, kterou by, jinak byla nucena zajišťovat žalobkyně jako její potomek. Žalobkyně navrhovala výslechy svědků a zároveň i provedení rozhodnutí ČSSZ za účelem prokázání majetnosti či nemajetnosti žalované 2., kdy zjištěná aktuálně výše vypláceného starobního důchodu společně s výslechem žalované by mohlo tvrzené skutečnosti žalobkyně jednoznačně prokázat. Provedení obou důkazů však bylo soudem zamítnuto, čímž soud v podstatě v této části znemožnil žalobkyni cokoliv prokázat. Pokud okresní soud zamítl žalobu z nedostatku naléhavého právního zájmu a soud důkazy prokazující tuto skutečnost právní zájem tvořící bezdůvodně zamítl, ostatně se k nim ani nevyjádřil, nebyl jeho postup správný. Odvolatelka má za to, že zamítnutí provedení navržených důkazů nebylo dostatečně odůvodněno, když některé z nich právě měly prokazovat právní zájem, u kterého soud konstatoval, že právní zájem nebyl, byť závěr soudu se neopírá o pevné a nezpochybnitelné základy. Zároveň neposkytnutí lhůty pro vyjádření ani na pouhé dva pracovní dny, pak vzhledem k absenci samotné osoby žalobkyně u soudního jednání šťastné také nebylo, když žalobkyně dopředu netušila, že bude k takovému kroku vyzvána, tedy soudkyní nebylo dopředu nijak avizováno, že soud nepovažuje právní zájem za dostatečně prokázaný. S výzvou učiněnou až při samotném ústním jednání bez možnosti jakékoliv reakce a porady s klientem, tak měl právní zástupce žalobkyně velmi limitované možnosti. Přes všechno shora uvedené žalobkyně v předmětném případě spatřují ještě další skutečnosti odůvodňující naléhavý právní zájem. K otázce poctivosti záměru při uskutečňování daných právních jednání účastnic musí žalobkyně nad rámec žalobních tvrzení doplnit, že mezi žalobkyní a žalovanými došlo k uzavření ústní dohody, na jejímž základě se žalobkyně a žalovaná 1. vzdaly nároku na pozůstalost po zesnulém , jméno FO, (manželu žalované 2. a otci zbývajících účastnic), která připadla zcela ve prospěch žalované 2. Pozůstalost byla tvořena převážně z podílu k nemovitostem, jejichž určení se žalobkyně podanou žalobou domáhá. Důvod, proč se žalobkyně vzdala svého nároku na pozůstalost, spočívala v tom, že na základě ústní dohody mezi žalobkyní a žalovanými byla žalobkyně ujištěna, že pokud po smrti žalované 2. budou jak žalobkyně, tak žalovaná 1. stále „naživu“, připadne každé 1/2 nemovitosti. Žalobkyně tak toto jednání činila v očekávání, že jí následně podíl na nemovitostech při velmi pravděpodobném scénáři v budoucnu připadne. Postup žalovaných se tak s přihlédnutím ke skutečnosti, že darovací smlouva je de facto disimulovaným právním jednáním, skrze které došlo k vyprázdnění dědického práva žalobkyně jakožto nepominutelného dědice, se tak dá považovat za zjevné zneužití práva, které by nemělo požívat právní ochrany (§ 8 o. z.). Žalobkyně by sice teoreticky všechny tyto skutečnosti mohla vznést až v následném dědickém řízení, ovšem škody, které jí mohou vzniknout tvoří společně s ostatními skutečnostmi naléhavý právní zájem odůvodňující, proč by mělo být o žalobě rozhodnuto již teď. K předmětným nemovitostem je sice zřízeno věcné břemeno dožití, ovšem vyjma tohoto břemene může žalovaná 1., jakožto výlučný vlastník s nemovitostí nakládat dle své vůle, může k nim například zřídit zástavní právo, právo stavby nebo činit další jednání, která mohou vést ke snížení hodnoty nemovitostí. Toto by mělo být také v rámci naléhavého právního zájmu zohledněno, jakož i to, že v okamžiku, kdy by se žalobkyně svého práva domohla, mohou na předmětných nemovitostech váznou takové závazky, které výrazně sníží hodnotu nemovitosti. V neposlední řadě pak lze naléhavý právní zájem spatřovat v ochraně žalované 2. samotné, když žalobkyně vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu pochybuje o její způsobilosti vyhodnocení veškerých důsledků spojených s uzavřením předmětné darovací smlouvy, když soud odmítl provést znalecký posudek jako důkazní prostředek. Za situace, kdy lze naléhavý právní zájem spatřovat – v nemálo pravděpodobné variantě, že se žalobkyně stane nepominutelným dědicem, přičemž, žalobkyně má ve smyslu § 910 a násl o. z. vůči žalované 2., jakožto její matce, vyživovací povinnosti a žalovaná 2. momentálně v důsledku převedení nedisponuje prakticky žádným majetkem a zároveň žalobkyni byla na základě dohody v očekávání určitého budoucího vývoje událostí, má žalobkyně důvodné pochyby o způsobilosti žalované 2., kterou chce mimo jiné také touto žalobou chránit a v neposlední řadě pouze žalobou požadované soudní rozhodnutí o určovací žalobě může být v předmětném případně podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí. Dále se odvolatelka vyjadřovala k preventivnímu charakteru určovací žaloby, kterým argumentoval prvoinstanční soud a navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo ve všech výrocích změněno tak, že soud určí, že žalovaná 2. je výlučným vlastníkem nemovitostí ve výroku I. označených a výrok II. nově zněl žalovaná 1. a žalovaná 2. jsou povinny žalobkyni zaplatit na nákladech řízení náklady vzniklé v souvislosti se zastoupením.

3. Žalované se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřily tak, že rozhodnutí okresního soudu je věcně správné, spravedlivé a řádně odůvodněné, upozornili na to, že žalobkyně v odvolání pouze opětovně předkládá své ničím nepodložené domněnky a teorie, jak měla být věc právně posouzena tak, aby jí do budoucna náležel majetkový prospěch. Pokud se žalobkyně brání tím, že okresní soud nepřesně vyložil judikaturu Nejvyššího soudu ČR a konstatuje, že ustálená judikatura NS ČR dle jejího názoru nevylučuje domáhat se určovací žalobou svého nároku, pak pouhá potencionalita možného budoucího dědického nároku nezakládá naléhavý právní zájem na určení v žádném případě, a to ani ve spojení s jinými okolnostmi, jak plyne z rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2973/2014. K tvrzení žalobkyně, že je nepominutelným dědicem žalované 2., žalované podotkly, že žalovaná 2. je stále naživu, a proto považuje za nepatřičné, aby se v tuto chvíli jednalo o pozůstalosti po žalované 2. a o tom, co by mělo být předmětem pozůstalosti a kdo je nebo není nepominutelným dědicem. Odkazovali na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 6002/2017, dle kterého nesvědčí naléhavý právní zájem v případě potenciálního právního nástupnictví, které dosud nenastalo a není ani jistota, zda v budoucnu vůbec nastane. Pochybujeli žalobkyně o tom, zda žalovaná 2. byla v roce 2020 způsobilá převést své vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalovanou 1., je nutno podotknout, že se jedná o pouhé ničím nepodložené domněnky žalobkyně. Tvrzení žalobkyně, že má vyživovací povinnost k žalované 2. je tvrzení, s kterým lze v zásadě souhlasit s upozorněním, že žalobkyně vyjma vedení tohoto soudního řízení o žalovanou 2. nejeví již několik let vůbec žádný zájem. Je to naopak žalovaná 1., která s matkou telefonuje pravidelně každý den, do Litovle jezdí nejméně jednou za měsíc a pokud je potřeba i častěji. Žalovaná 1. uhradila opravu střechy, výměnu oken, pomáhá s úklidem a zařizuje matce zkrátka vše, co je potřeba, zařídila i návštěvu odborných lékařů, společně tráví vánoční svátky a podobně. Je s podivem, že žalobkyně sama odkazuje na ustanovení § 910 a násl. o. z., když jej nedodržuje a vyživovací povinnost neplní a nikdy neplnila. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně se s žalovanými nestýká, neudržuje s nimi žádný kontakt, nemá absolutně žádnou představu o nákladech, které žalovaná 1. vynaložila na péči o matku, potažmo o dům, kdy žalobkyně ovšem i přesto nyní soudu předkládá své účelové argumenty o tom, kdo dle jejího názoru nese náklady na zachování opravy a provoz předmětného domu. Pokud žalobkyně uvádí, že vedením tohoto soudního řízení má záměr zajistit žalované 2. finanční prostředky na případnou odbornou péči ve stáří, není žalovaným zcela zřejmé, jak by žalobkyně pro žalované 2. finanční prostředky získala, pokud by žalovaná 2. byla výlučným vlastníkem nemovitosti. Pokud by žalovaná 2., která je vyššího věku a lze tedy do budoucna rozumně očekávat, že postupem času může být odkázána na pomoc třetí osoby a potřebu odborné péče, byla výlučným vlastníkem nemovitostí, ale zároveň by nemohla s domem bez dalšího disponovat, jednoznačně by žalované 2. nepomohlo, že by byla výlučným vlastníkem nemovitosti. Neprokázání naléhavého právního zájmu ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobkyně nedostála. Pokud obsahem odvolání jsou výtky žalobkyně k postupu okresního soudu v rámci poučovací povinnosti, pak žalované uvedly, že k doplnění tvrzení a vyjádření ze dne 24. 5. 2024 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce uvádí, že již v žalobě pod bodem 3 vylíčila a dostatečně specifikovala naléhavý právní zájem na určení, že žalovaná 2. je výlučným vlastníkem nemovitostí. K doplnění tvrzení a vyjádření ze dne 24. 5. 2024 dále opětovně všechna tvrzení zopakovala a učinila tak také při jednání dne 23. 10. 2024, při němž neuvedla žádné další skutečnosti, a to ani po poučení soudem. Její argumentaci o nedodržení a neposkytnutí delší lhůty k doplnění tvrzení žalované uvedly, že žalobkyně byla k soudnímu jednání předvolána s dostatečným předstihem, jednání dne 23. 10. 2024 se nezúčastnila a dobrovolně se tímto vzdala možnosti reagovat na průběh jednání. Lze tedy důvodně pochybovat o tom, zda i v případě poskytnutí dodatečné lhůty by žalobkyně skutečně předložila či označila další důkazy k prokázání naléhavého právního zájmu, když žádné takové zjevně nemá. Dále se žalované vyjadřovaly k údajnému uzavření ústní dohody v dědickém řízení po , jméno FO, , když z žádného dokumentu dohoda žalovaných s žalobkyní nevyplývá, navíc je takovýto argument pro dané řízení zcela bezpředmětný a žádným způsobem nepodporuje tvrzení žalobkyně o tom, že by byl dán naléhavý právní zájem na určení. Nad rámec žalované upozornily na to, že pokud žalobkyně v rámci odvolání výslovně uvedla, že všechny skutečnosti by mohla vznést až v následném dědickém řízení, ale škody, které jí mohou vzniknout tvoří společně s ostatními skutečnostmi naléhavý právní zájem odůvodňující, proč by mělo být o žalobě rozhodnuto právě již teď, nejedná zcela evidentně žalobkyně v zájmu žalované 2., ale jde jí pouze o možný majetkový prospěch z případného dědictví po žalobkyni 2. Navrhovaly proto, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno a žaloba jako zcela nedůvodná zamítnuta.

4. K vyjádření žalovaných žalobkyně vznesla repliku, kterou zdůraznila, že žaloba nemá charakter šikanózního návrhu a ani není motivováno úmyslem poškodit žalovanou 2., ba naopak cílem žaloby je její ochrana, zejména jejího majetku. Žalobkyně je přesvědčena, že její matka pravděpodobně trpí duševním onemocněním, není schopna ani posoudit následky svých právních jednání, a právě proto jako přímý potomek postižený duševním onemocněním nemá k dispozici právní prostředky, kterými by mohla zabránit tomu, že jiná osoba, byť příbuzná tohoto stavu zneužije. Žalobkyně je přesvědčena, že za žalovanou 2. fakticky jedná její sestra s plným vědomím závažnosti tohoto tvrzení žalobkyně uvádí, že žalovaná 2. není svéprávná v rozsahu nezbytném pro platné právní jednání týkající se převodu nemovitostí. V dalších argumentech obsažených v této replice z pohledu odvolacích námitek žalobkyně vyvracela argumenty žalovaných uvedených v jejich vyjádření a setrvala na odvolacím návrhu.

5. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

6. Krajský soud předně uvádí, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje.

7. Pokud bylo okresnímu soudu vytýkáno neúplné zjištění skutkového stavu věci, když neprovedl žalobkyní navrhované důkazy (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) a takto nesprávně zjistil skutkový stav věci (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), pak s těmito argumenty souhlasit nelze s ohledem na jednoznačný závěr okresního soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu, pro jehož absenci byla žaloba zamítnuta. Okresní soud v bodě 4. odůvodnění svého rozhodnutí zcela jasně ospravedlnil, proč důkazní návrhy žalobkyně zamítl a krajský soud proto na důvody v tomto bodu uvedené pro stručnost zcela odkazuje. Obstát nemohou ani výtky žalobkyně k tomu, že jí nebyla poskytnuta dostatečná lhůta v reakci na poučení okresním soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kdy pro její nepřítomnost o tuto z procesní opatrnosti žádal její zástupce. Z reakce zástupce žalobkyně na výzvu soudu je z protokolu o jednání ze dne 23. 10. 2024 zřejmé, že zástupce učinil odkaz na obsah vyjádření žalobkyně ze dne 24. 5. 2024 a zopakoval, v čem spatřuje naléhavý právní zájem, přičemž setrval na důvodech uvedených v předchozích podáních, ze kterých okresní soud při rozhodování vycházel a hodnotil je tak, že z nich naléhavý právní zájem dovodit nelze.

8. Určení vlastnického práva žalované 2. (matky žalobkyně) ke specifikovaným nemovitostem se žalobkyně domáhala z toho důvodu, že na základě darovací smlouvy uzavřené dne 25. 9. 2020 mezi oběma žalovanými, je žalobkyně jako dcera dárkyně a jako potenciální neopominutelný dědic ohrožena na svých právech a právním jednáním spočívajícím v uzavření darovací smlouvy by mohla být vystavena újmě. Jednání žalované 2. fakticky sleduje účel institutu vydědění, a proto je dle ustanovení § 580 o. z. (jako příčící se dobrým mravům), neplatné. Jako další důvod, v němž žalobkyně spatřovala naléhavý právní zájem, je existence vyživovací povinnosti žalobkyně vůči své matce, kterou by musela plnit, jelikož žalovaná 2. po darování nedisponuje žádným velkým majetkem a konečně určení vlastnictví by se stalo podkladem pro zápis v katastru nemovitostí.

9. Otázku naléhavého právního zájmu (§ 80 o. s. ř.), s ohledem na charakter žaloby, vyřešil okresní soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, která dovozuje, že naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je, či není, je dána zejména tam, kde bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez takového určení stalo jeho právní postavení nejistým. Jinými slovy řečeno, u žalobce musí jít o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, nebo mohl být vystaven konkrétní újmě (srov. např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1239/2022, odkazující na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95 a rozsudky NS ČR sp. zn. 21 Cdo 679/2001 a 28 Cdo 2506/2008).

10. Lze shrnout, že žalobkyně v projednávané věci dovozuje svůj nárok pouze z případné potencionality jejího postavení dědičky, kterážto situace navíc v budoucnu nemusí ani nastat, neboť – s využitím odvolatelčiny optiky náhledu na věc (avšak) v opačném gardu – ani odvolatelka nemůže s jistotou vědět, kdy zemře a zda případně nenastane opačná situace, než kterou ve své žalobě předpokládá (tj., že její matka zemře dříve, než žalobkyně). V každém případě z pouhé potencionality možného budoucího dědického nároku nelze dovozovat věcnou legitimaci odvolatelky a za těchto poměrů podle § 80 o. s. ř. spatřovat naplnění naléhavého právního zájmu na požadované soudní věcně právní deklaraci k označenému nemovitému majetku (srov. usnesení NS ČR sp. zn. 30 Cdo 6002/2017).

11. Pokud se argumenty žalobkyně v největší míře soustředí do přesvědčení, že její matka trpí pravděpodobně duševním onemocněním z důvodu, kterého není schopna plně posoudit následky svých právních jednání, pak ani skutečnost, že by dárkyně v době právního jednání duševní poruchou trpěla na věci nemůže nic změnit, jistotu, že se žalobkyně skutečně stane dědicem žalované, nezakládá a stejně tak by naléhavý právní zájem nebyl dán.

12. Jestliže závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu vedl k zamítnutí žaloby je tento závěr zcela souladný i s judikaturou, od které se okresní soud neodchýlil, naopak o ni své rozhodnutí opřel, a proto bylo jeho rozhodnutí jako věcně správné potvrzeno podle § 219 o. s. ř. a to včetně výroků o nákladech řízení při jejich specifikaci a určení jejich výše okresní soud nepochybil.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla úspěšnou ani v odvolacím řízení a žalobkyním tak náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů jejich zástupkyně dle vyhlášky č. 258/2024 Sb. účinné od 1. 1. 2025. Odměna za zastupování advokátem sestává dle ustanovení § 8, 9 odst. 4 advokátního tarifu z částky 5.620 Kč, za 2,5 úkonu celkem ve výši 14.050 Kč u žalované 1. (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání a účast u vyhlášení rozhodnutí), u žalované 2. odměnu dle § 8, § 9 odst. 4 a § 12 odst. 4 za 2,5 úkonu ve výši 11.240 Kč, celkem tedy 25.290 Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů zástupce žalovaných z řad advokátů ve výši 3x 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem 1.350 Kč. Celkem tak účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalovaných činí 26.640 Kč. Místo plnění náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalovaných z řad advokátů ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní.