69 Co 324/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupen advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupen advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro uložení povinnosti, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2022, č. j. 20 C 267/2021-187,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto:„Žalovaný je povinen strpět výkon nájemního práva ze smlouvy o nájmu honitby ze dne 2. 3. 2018 v honitbě , adresa, uznané rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, , odbor životního prostředí ze dne 28. 3. 2008, č. j. ŽP 1107/03-Do, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvého stupně částku 30.511 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku ve výši 16.801 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

1. Okresní soud rozsudkem zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaného strpět výkon nájemního práva ze smlouvy o nájmu honitby ze dne 2. 3. 2018 v honitbě , adresa, uznané rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, , odbor životního prostředí ze dne 28. 3. 2008, č. j. ŽP 1107/03-Do (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16.800 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomto rozsudku podal odvolání žalobce. V rámci rekapitulace věci žalobce uvedl, že žalovaný vypověděl nájemní smlouvu výpovědí ze dne 7. 7. 2020 pro údajné porušení dvou povinností: a) nepředání výsledků sčítání zvěře v písemné podobě do tří dnů ode dne sčítání, b) nepředložení návrhu plánu mysliveckého hospodaření k vyjádření (plán chovu a lovu spárkaté zvěře) ve lhůtě 30 dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti. Podstatou sporu je posouzení, zda výpověď z nájmu honitby byla po právu či nikoliv. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že byly naplněny důvody pro vypovězení smlouvy o nájmu honitby pro porušení podstatných povinností ze smlouvy. Okresní soud se však nevypořádal s otázkou podstatného porušení smlouvy o nájmu honitby, která je v celé věci stěžejní. Žalobce se odkázal na smlouvu o nájmu honitby, která stanovuje oprávnění žalovaného vypovědět smlouvu v případě nedodržení podmínek sjednaných ve smlouvě takto: „za nedodržení podmínek sjednaných v této smlouvě ze strany nájemce se považuje stav, kdy nájemce neplní některou z podstatných povinností vyplývajících z této smlouvy nebo platných právních předpisů a ani přes písemnou výzvu pronajímatele, v níž musí být poskytnut přiměřený časový úsek ke zjednání nápravy“. Smlouva o nájmu honitby tak právo vypovědět smlouvu o nájmu honitby podmiňuje teprve porušením podstatné povinnosti ze smlouvy, nikoliv porušením jakékoliv povinnosti. V řízení žalovaný neprokázal ani netvrdil, z jakého důvodu považuje povinnosti k předložení výsledků sčítání zvěře, návrh plánu mysliveckého hospodaření k vyjádření za podstatnou povinnost. Žalobce odkázal na zákonné ustanovení o odstoupení od smlouvy a z § 2002 odst. 1 věta druhá o. z. citoval. Jediným argumentem žalovaného bylo, že v důsledku nepředložení listin ze strany žalobce mu bylo odňato právo se k nim vyjádřit. S tímto argumentem však žalobce nemůže souhlasit. Žalobce nikomu právo vyjádřit se neodňal. Žalovaný změnil adresu svého sídla krátce předtím, než mu žalobce měl dokumenty doručit. Změnu sídla, ostatně ani starosty, žalobci nikdo oficiálně neoznámil, a to navzdory závazku plynoucího z nájemní smlouvy (článek XIII odst. 2). Žalobce proto doručil dokumenty na „starou“ adresu sídla žalovaného, kam byl zvyklý písemnosti žalovanému zasílat – , adresa, . Takové sídlo odpovídalo označení v nájemní smlouvě. Soud tomuto sdělení, jehož se mu dostalo již v žalobě, se blíže nevěnoval. Žalobce odkázal na ustanovení § 137 o. z., když žalobci nebylo známo nic o změně právního sídla žalovaného. Žalovaný si byl rovněž vědom (nebo alespoň mohl a měl si být vědom) toho, k jakému okamžiku mají být jednotlivé části plánu mysliveckého hospodaření předkládány orgánu státní správy myslivosti. To znamená, že žalovaný měl dostatečnou příležitost dotázat se žalobce na stav vypracování plánu mysliveckého hospodaření v předstihu, když plán byl orgánu státní správy myslivosti odevzdán až 12. 5. 2020. Argument žalovaného, že mu bylo odňato právo vyjádřit se k tomuto plánu je lichý. Žalovaný nevyužil oprávnění vyplývající z ustanovení § 36 odst. 1 věta druhá zákona o myslivosti účastnit se sčítání zvěře, a taktéž vyjádřit se k jeho výsledkům. Rovněž žalovaný nevyjádřil nesouhlas s výsledky, to i přesto, že bylo v řízení prokázáno, že žalovaný o termínu sčítání zvěře věděl. Žalobce přiznal, že výsledky sčítání normované spárkaté zvěře a z něho vycházející plán lovu normované spárkaté zvěře jsou každoročně stejné vlivem jakostních tříd honiteb, kdy není možné odchýlit se od normovaných stavů. To přiznává i starostka žalovaného, jak uvedeno v bodě 38 rozsudku. Termín sčítání zvěře závazně určuje orgán státní správy myslivosti podle § 59 odst. 2 písm. c) zákona o myslivosti. Tento termín sděluje orgán státní správy myslivosti zásadně rovněž držitelům honitby, tedy honebnímu společenstvu, proto výtka, že nájemce termín nesdělil pronajímateli, je pouze svévolným až šikanózním výkonem práva, neboť pronajímatel (žalovaný) byl o termínu sčítání zvěře prokazatelně informován orgánem veřejné moci. Výsledky sčítání zvěře jsou uváděny v plánech chovu a lovu zvěře, k nimž se vždy pronajímatel jako držitel honitby vyjadřuje. Soud prvního stupně se zcela nekriticky přiklonil k názoru žalovaného. Žalovanému v důsledku včasného nepředložení nevznikla žádná újma a jednalo o jediné pochybení za celou dobu trvání nájemního vztahu. Vypovězení smlouvy bylo vedeno nepoctivými úmysly ryze osobního charakteru. Takový výkon práva je v rozporu s principem dobrých mravů a je šikanózní. Výpověď smlouvy byla dána až takřka po dvou měsících. Pokud by se jednalo o podstatnou povinnost plynoucí ze smlouvy, žalovaný by dělal více pro dosažení svých práv a vyžádal by si vyjádření od žalobce již dříve. V případě, že by podklady od žalobce byly v rozporu s právními předpisy nebo veřejným zájmem, nedošlo by k jejich schválení. Soud prvního stupně v rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, z jakého důvodu nebylo možné porušení povinnosti napravit předcházející výzvou ke zjednání nápravy, naopak je zcela zřejmé, že je to žalovaný, kdo nese velký díl viny na tom, že následek se napravit nepodařilo. Soud v rámci posouzení neuvedl svou úvahu nad odvolání výpovědi z nájmu honitby a následné strpění výkonu práva myslivosti žalobcem. Soud se blíže nezabýval otázkou odvolání výpovědi ze dne 1. 9. 2020. Žalobce dále vyjádřil přesvědčení, že soud prvního stupně narušil svou nestrannost tím, že vzájemné vztahy mezi účastníky řízení hodnotil v obdobných věcech odlišně. Například v otázce oznámení termínu sčítání zvěře a výsledků sčítání soud nehodnotil otázku znalosti termínu sčítání členy výboru žalovaného ve vztahu k výzvě k nápravě podmiňující řádné vypovězení smlouvy. Bylo přitom dostatečně prokázáno, že skupinovým emailem byli o termínu sčítání vyrozuměni i stávající členové výboru žalovaného, například , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, nebo , jméno FO, . Na to poukazoval žalobce již ve vyjádření z 6. 4. 2022. Žalobce se neztotožnil s názorem soudu, že obsah výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, je v převážné části nevěrohodný, neboť k tomuto závěru nejsou dány důvody. Žalobce naopak jako narušení nestranného přístupu k oběma účastníkům řízení vnímá, kdy výpovědi , jméno FO, soud přiložil znatelně a naprosto bezdůvodně větší váhu. Naopak nereflektoval, že ve výpovědi si svědkyně , jméno FO, zjevně pletla odborné myslivecké termíny a dokumenty a uváděla, že neměla podklady k mysliveckému plánování pro rok 2021, kdy to však není povinností předchozího uživatele. Žalobce vyjádřil názor, že za výpovědí stojí osobní msta , jméno FO, , když do problematické valné hromady v únoru 2020 vše fungovalo bez problémů. Zlom nastal právě až s valnou hromadou, v odvetě za odebrání povolenky panu , jméno FO, . , jméno FO, v návaznosti na průběh valné hromady požádal paní , jméno FO, i písemně o předání zápisu z valné hromady. Jelikož od paní , jméno FO, ničeho neobdržel, vynaložil úsilí a snažil se zjistit skutečný stav věci od orgánů státní správy myslivosti. Výpis z rejstříku honebních společenstev obdržel až v průběhu května 2020. V době od konání valné hromady, do května 2020, byla situace v honebním společenstvu značně nepřehledná, z tohoto důvodu nelze klást k tíži žalobce, že neměl úplné informace o vnitřních poměrech v žalovaném.

3. K odvolání žalobce se písemně vyjádřil žalovaný. Porušení povinnosti žalobce spočívající v nepředání výsledků sčítání zvěře v písemné podobě do tří dnů ode dne sčítání a v nepředložení návrhu plánu mysliveckého hospodaření k vyjádření ve lhůtě 30 dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti, obojí v roce 2020 nelze bagatelizovat, když se jedná o zásadní instituty ingerence státu do výkonu myslivosti, o institut sloužící k regulaci výkonu práva myslivosti státem. Předkládání uvedených dokumentů orgánů státní správy myslivosti patří k zásadním povinnostem uživatele honitby a držitele honitby (§ 36 a násl. zákona o myslivosti). To soud správně zhodnotil závěrem, že nepředáním výsledků sčítání zvěře žalobce v podstatě znemožnil žalovanému, aby se s výsledky zvěře seznámil a případně v zákonné lhůtě mohl vyjádřit svůj nesouhlas a dosáhnout nařízení nového sčítání. Rovněž soud správně hodnotil, že nepředložením návrhu plánu mysliveckého hospodaření žalovanému k vyjádření nejméně 30 kalendářních dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti žalobce žalovanému odňal právo se k vypracovanému plánu vyjádřit, neboť ze zákona o myslivosti vyplývá, že jestliže se držitel honitby do 15 dnů od doručení plánu k němu nevyjádří, má se za to, že s ním souhlasí. Právě tuto presumpci souhlasu žalovaného s vypracováním plánu mysliveckého hospodaření žalobce porušením své povinnosti způsobil. Pokud žalobce argumentuje změnou sídla žalovaného, pak z provedeného dokazování plyne, že žalobce neučinil žádný pokus předmětné listiny doručit do původního sídla žalovaného. Předmětné listiny doručil , tituly před jménem, , jméno FO, svému otci , jméno FO, , o němž mu bylo známo, že na zasedání valné hromady konaném dne 21. 2. 2020 byl jeho otec z funkce starosty žalovaného odvolán a novou starostkou žalovaného byla platně zvolena , jméno FO, . Žalobce, respektive členové žalobce v podstatě odmítli akceptovat zvolení nové starostky a její volbu se rozhodli ignorovat. Námitku žalobce, že žalovanému nevznikla opominutím žalobci žádná újma, neboť výsledky sčítání jsou každý rok stejné, je irelevantní a na skutečnosti, že ze strany žalobce došlo k porušení podstatné povinnosti ze smlouvy o nájmu, nic nemění. K námitce žalobce o absenci úvah soudu nad odvoláním výpovědi z nájmu honitby se žalovaný odkázal na ustanovení § 572 o. z. s tím, že předchozí výpověď nelze odvolat, když tato byla doručena. Odvolání výpovědi z nájemní smlouvy navíc učinila osoba k tomu neoprávněná. Žalobce se nemůže dovolávat své dobré víry v zápis , jméno FO, , jako starosty žalovaného v registru honebních společenstev za situace, když k tomuto zápisu došlo na základě nesprávného jednání této osoby. Je-li žalobcem uváděno, že situace v honebním společenstvu byla nepřehledná, nelze tomuto přisvědčit. Vědomost o novém složení honebního výboru žalovaného žalobce měl, měli ji členové žalobce, a to již od valné hromady z února 2020. Tyto skutečnosti byly posuzovány, bylo o nich rozhodováno již v řízení o určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady vedené u Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 69/2020-237.

4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 206 a § 212 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jak byly obsahově vylíčeny, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Odvolací soud o odvolání žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 7. 2. 2023, č. j. 69 Co 324/2022-253 tak, že rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. Nejvyšší soud k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 26 Cdo 1736/2023-302 rozsudek Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Olomouci zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytknul nedostatek odůvodnění v závěru o tom, že podle ujednání stran v nájemní smlouvě byla podmínkou platné výpovědi z nájmu honitby předchozí písemná výzva žalobci a že porušení smluvní povinnosti žalobce nebylo podle odvolacího soudu podstatné. Odvolací soud neposoudil v rámci odůvodnění (ne)platnost výpovědi dané též z důvodu nepředložení plánu mysliveckého hospodaření.

6. Po zrušení rozsudku odvolacího soudu žalobce doplnil, že čl. 11 nájemní smlouvy hovoří jasně, že výpověď z nájemní smlouvy lze zaslat pouze, pokud nájemce ani přes písemnou výzvu pronajímatele nesjedná nápravu. Žalovaný byl jednoznačně schopen zaslat žalobci písemnou výzvu, neboť vyhl. č. 553/2004 Sb. jsou jasně určená data, kdy uživatel honitby předkládá orgánu státní správy myslivosti plány mysliveckého hospodaření. Současně nájemní smlouva uvádí, že nájemce je povinen nejpozději 30 dnů před tímto datem poskytnout pronajímateli předem tyto předkládané plány mysliveckého hospodaření. Žalovaný se znalostí data předkládání plánu mysliveckého hospodaření měl nejméně 1 měsíc, aby žalobci zaslal výzvu ke sjednání nápravy. Dle žalobce nepředložení plánu mysliveckého hospodaření nemůže způsobit hrubé porušení povinnosti z nájemní smlouvy, a to se zřetelem na obsah plánu mysliveckého hospodaření. , adresa, obsahují toliko úpravu deseti kusů srnčí zvěře a úpravu pro zajíce, tj. z hlediska lovu vše, co se v plánech uvádí. Zbývající podstatné množství zvěře, které se v honitbě vyskytuje (dančí, jelen sika, divoké prase, liška obecná, kuna, straka, vrána, kachna, mýval severní, norek, nutrie) těmto plánům nepodléhají. , adresa, mysliveckého hospodaření se týkají jen velmi malého počtu zvěře, jejich nepředložení nemůže mít pro pronajímatele zásadní význam. Škody na honebních pozemcích působí zejména zvěř, která nepodléhá plánům mysliveckého hospodaření (prase divoké).

7. K vyjádření žalobce žalovaný doplnil, že nepředložení plánu mysliveckého hospodaření předtím, než byl předložen orgánu státní správy, považuje žalovaný za podstatné porušení povinnosti žalobce. Je tomu tak nejen z formálních důvodů řazení povinností uvedených v nájemní smlouvě. Dále jsou to materiální důvody, neboť plnění této povinnosti je podstatné z hlediska zákona o myslivosti, jedná se o zásadní institut mysliveckého práva sloužící k regulaci výkonu práva myslivosti státem. Státní regulace výkonu práva myslivosti prostřednictvím sčítání zvěře a plánů mysliveckého hospodaření umožňuje udržování normovaných stavů zvěře, jejichž překročení způsobuje škody v krajině a na hospodářských plodinách a je sám o sobě správním deliktem. Může-li porušení takových veřejnoprávních povinností způsobit správní delikt, tím spíše by mělo být považováno za podstatné i v soukromoprávní rovině. Porušením povinnosti žalobce byl způsoben nevratný stav, který již nelze následně předchozí výzvou napravit. Nepředložení plánu mysliveckého hospodaření žalobce žalovanému odňal právo se k těmto vyjádřit a způsobil presumpci jeho souhlasu. Dle žalovaného neodpovídá znění ustanovení § 36 odst. 3 zákona o myslivosti výklad dle žalobce, že i po předložení plánu mysliveckého hospodaření orgánu státní správy myslivosti, je možno s ním vyslovit nesouhlas a zvrátit tak presumovaný souhlas. Myslivecký hospodář , tituly před jménem, , jméno FO, vědomě obešel žalovaného a plány mysliveckého hospodaření nechal podepsat svého otce , jméno FO, , třebaže oba věděli, že již starostou žalovaného není a znali osobu nového starosty. Volbu nové starostky se rozhodli ignorovat.

8. Podstatou sporu zůstává i nadále otázka, zda výpověď z nájmu honitby daná žalovaným jako pronajímatelem žalobci jako nájemci ze dne 7. 7. 2020 pro nedodržení podmínek smlouvy o nájmu podle § 33 odst. 6 písm. g) zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. je platná či nikoliv a tudíž, zda je povinností žalovaného vůči žalobci nadále strpět výkon práva myslivosti v souladu s jimi uzavřenou nájemní smlouvou ze dne 2. 3. 2018.

9. Okresní soud správně dospěl k závěru, že účastníci jsou subjekty způsobilými uzavřít nájemní smlouvu o nájmu honitby podle zákona o myslivosti a tuto smlouvu platně dne 2. 3. 2018 uzavřeli. Okresní soud se správně a úplně s odkazem na ustanovení § 21 zákona o myslivosti vypořádal s námitkou, že nájemní smlouva o nájmu honitby je neplatná, tuto námitku odmítl a na důvody uvedené v bodu 59 napadeného rozsudku odvolací soud pro stručnost odkazuje. Nad rámec důvodů tam uvedených lze uvést, že podle této smlouvy se účastníci fakticky chovali, žalobce vykonával právo myslivosti (§ 2 písm. h/ zákona o myslivosti) a platil žalovanému sjednaný nájem. Zde je třeba výslovně poukázat na ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) a § 1759 věta prvá zák. č. 89/2012 Sb., podle kterého platí, že smlouva zavazuje a smlouvy mají být plněny. Smlouva je uzavírána s tím, že bude plněna.

10. Žalovaný nájem vypověděl písemně přípisem ze dne 7. 7. 2020 pro porušení povinnosti uvedené v článku V. stavy zvěře, odst. 3 – nájemce je povinen předat výsledky sčítání v písemné formě do tří kalendářních dnů ode dne sčítání pronajímateli a dále pro porušení nájemní smlouvy v čl. IV. plán mysliveckého hospodaření, odst. 2 – návrh plánu mysliveckého hospodaření je nájemce povinen nejprve předložit pronajímateli k vyjádření, a to nejméně třicet kalendářních dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti.

11. Okresní soud dospěl k závěru, že výpověď z nájmu honitby je platná a v jejím důsledku, uplynutím výpovědní doby 1 měsíc, nájem skončil. Podle závěru soudu prvého stupně žalobce podstatným způsobem porušil povinnosti, které se podle nájemní smlouvy zavázal plnit, a to konkrétně, že nesplnil povinnost předat výsledky sčítání zvěře v písemné formě do tří kalendářních dnů ode dne sčítání pronajímateli a povinnost předat pronajímateli návrh plánu mysliveckého hospodaření k vyjádření, a to nejméně třicet kalendářních dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti. Termín sčítání zvěře byl stanoven na den 29. 2. 2020 a jeho výsledky myslivecký hospodář , tituly před jménem, , jméno FO, předložil svému otci , jméno FO, , ačkoliv věděl, že na zasedání valné hromady žalovaného, konané dne 21. 2. 2020, byl jeho otec z funkce starosty odvolán a na jeho místo byla zvolena starostkou žalovaného , jméno FO, . Jde podle soudu prvého stupně o podstatné porušení povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy, neboť žalobce tak znemožnil žalovanému, aby se s výsledky sčítání zvěře seznámil a případně v zákonné lhůtě vyjádřil svůj nesouhlas a dosáhl tak nařízení nového sčítání. Žalobce porušil i další smluvní povinnost, kterou jako důvod jejího nesplnění uplatnil žalovaný v rámci výpovědi z nájmu, že nepředložil žalovanému návrh plánu mysliveckého hospodaření k vyjádření ve lhůtě 30 dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti a odňal tak žalovanému právo se k vypracovanému plánu vyjádřit. K námitce žalobce, že podmínkou platnosti výpovědi byla písemná výzva pronajímatele, v níž měl být poskytnut přiměřený časový úsek ke sjednání nápravy, pak za situace, kdy členové žalobce nově zvolenou starostku žalovaného obešli a výsledky sčítání předložili rovnou orgánu státní správy myslivosti, nemohla jim starostka , jméno FO, písemnou výzvu k nápravě dát, když o předložení výsledku sčítání zvěře orgánu státní správy myslivosti, se dozvěděla právě až od tohoto orgánu. Žalobce tak dle soudu prvého stupně způsobil nevratný stav, kde již náprava nebyla možná.

12. V čl. XI. odst. 3 nájemní smlouvy ze dne 2. 3. 2018 účastníci sjednali, že za nedodržení podmínek sjednaných v této smlouvě ze strany nájemce se považuje stav, kdy nájemce neplní některou z podstatných povinností vyplývající z této smlouvy nebo platných právních předpisů a ani přes písemnou výzvu pronajímatele, v níž musí být poskytnut přiměřený časový úsek ke sjednání nápravy, závadný stav neodstraní. Existenci sjednané podmínky nájemní smlouvy v podobě ujednání o výzvě pronajímatele nájemci ke sjednání nápravy porušení podstatné povinnosti nájemce nikdo z účastníků nečiní spornou a toto ujednání zakomponované do obsahu smlouvy je výsledkem společného úmyslu jednajících stran. Žalovaný však namítá, že okolnostmi bylo vyloučeno, aby žalovaný výzvu žalobci dal, neboť žalobce již nemohl napravit vytýkané závadné jednání v podobě nepředložení výsledků sčítání zvěře a plánů mysliveckého hospodaření před jejich předložením orgánu státní správy myslivosti nejprve žalovanému. Dle žalovaného nepředložením plánu mysliveckého hospodaření držiteli honitby (žalovanému) mu odňal právo se k těmto vyjádřit a způsobil tak presumpci jeho souhlasu (§ 36 odst. 3 zákona o myslivosti).

13. Otázkou tedy je, zda žalovaný mohl dát žalobci předchozí výzvu, aby tak žalobce mohl napravit porušení své povinnosti předat žalovanému výsledky sčítání zvěře do tří dnů ode dne sčítání a předložit žalovanému návrh plánu mysliveckého hospodaření ve lhůtě 30 dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti a zda porušení těchto povinností žalobce je podstatné porušení smlouvy a je důvodem k výpovědi z nájmu honitby.

14. Podle § 36 odst. 1 zák. č. 440/2001 Sb. o myslivosti, uživatel honitby je povinen každoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti [§ 59 odst. 2 písm. c)] sčítání zvěře v honitbě a do 5 dnů výsledek písemně oznámit příslušnému orgánu státní správy myslivosti (§ 60). Držitel honitby a držitelé sousedních honiteb mají právo účastnit se se svým zástupcem sčítání a vyjádřit se orgánu státní správy myslivosti k jeho výsledkům. Pokud některý držitel honitby nesouhlasí s výsledkem provedeného sčítání a oznámí to písemně orgánu státní správy myslivosti nejpozději do 1 týdne ode dne provedeného sčítání, nařídí tento orgán nové konečné sčítání.15. , právnická osoba, , adresa, oznámil podáním ze dne 8. 1. 2020 termín sčítání zvěře na den 29. 2. 2020. Zákonem stanovená lhůta 5 dnů ke splnění povinnosti oznámit písemně orgánu státní správy výsledek sčítání uplynula dnem 5. 3. 2020. Obsahem spisu včetně vyjádření žalovaného je doloženo, že , jméno FO, , jako starostka žalovaného, zvolená na valné hromadě konané 21. 2. 2020, byla seznámena s výsledky sčítání zvěře dne , právnická osoba, . 2020 prostřednictvím orgánu státní správy myslivosti. O tom svědčí její podpis s poznámkou „souhlas“ na formuláři o oznámení žalobce odevzdaném orgánu státní správy myslivosti. Žalovaný tak měl reálnou možnost, jednak ještě žalobce vyzvat, aby sjednal nápravu, pokud porušení povinnosti předložit jí výsledky sčítání zvěře, považovala za podstatné porušení povinnosti, a jednak mohla po seznámení se s těmito výsledky, ve lhůtě 1 týdne ode dne sčítání (sobota 7. 3. 2020) vyslovit nesouhlas a v takovém případě by podle zákona o myslivosti § 36 odst. 1 věta třetí orgán státní správy nařídil nové konečné sčítání. , jméno FO, jako nová starostka žalovaného naopak ve lhůtě oznámila orgánu státní správy myslivosti souhlas s výsledky sčítání zvěře podle oznámení žalobce na příslušném formuláři. Závěr soudu prvého stupně, že žalobce tím, že výsledky sčítání zvěře žalovanému nepředložil, znemožnil mu vyjádřit nesouhlas a dosáhnout nařízení nového sčítání, nemůže obstát. Žalobce sice porušil povinnost předat žalovanému výsledky sčítání v písemné formě do tří kalendářních dnů ode dne sčítání (, právnická osoba, . 2020), ale ve zjištěných souvislostech toto nebylo porušení povinnosti, které by bylo možné kvalifikovat jako podstatné.

16. Podle § 36 odst. 2 zák. č. 440/2001 Sb., o myslivosti, uživatel honitby je povinen vypracovat každoročně plán mysliveckého hospodaření v honitbě (dále jen "plán"). Při vypracování plánu vychází z posouzení celkového stavu ekosystému, výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a výše škod způsobených v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech, z výsledků sčítání zvěře, ze stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře, poměrů pohlaví a koeficientů očekávané produkce, jakož i ze záměrů, které byly uvedeny v návrhu na uznání honitby. V části týkající se mysliveckého hospodaření se uvádí i zamýšlené zazvěřování, výstavba mysliveckých zařízení, opatření v péči o zvěř a při ochraně a zlepšování životních podmínek zvěře. Jestliže je honitba v oblasti chovu zvěře, vychází plán ze závěrů a doporučení orgánu státní správy myslivosti, který vymezil příslušnou oblast chovu zvěře.

17. Podle § 36 odst. 3 zák. č. 440/2001 Sb., o myslivosti, vypracovaný plán předloží uživatel honitby držiteli honitby k vyjádření. Jestliže se držitel honitby do 15 dnů od doručení plánu k němu nevyjádří, má se za to, že s ním souhlasí. Pokud po vyjádření držitele honitby nedojde mezi ním a uživatelem honitby k dohodě o plánu, určí jej na návrh některého z nich orgán státní správy myslivosti rozhodnutím. Odsouhlasený, popřípadě dohodnutý plán je uživatel honitby povinen zaslat orgánu státní správy myslivosti.

18. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce předložil plány mysliveckého hospodaření v honitbě na rok 2020 orgánu státní správy myslivosti - část plán péče o zvěř a část plán chovu a lovu pro zvěř spárkatou dne 12. 5. 2020, část plán počtu loveckých psů 31. 3. 2020 a část plánu chovu a lovu pro zvěř drobnou dne 25. 7. 2020. Předložené plány mysliveckého hospodaření za držitele honitby podepsal , jméno FO, , bývalý starosta žalovaného, který byl z této funkce odvolán na zasedání valné hromady žalovaného dne 21. 2. 2020 a do funkce starostky žalovaného byla zvolena , jméno FO, . Nově zvolená starostka žalovaného s plánem chovu a lovu pro zvěř drobnou vyjádřila dne 13. 8. 2020 nesouhlas, neboť nebyla žalobcem seznámena se sčítáním zvěře ani s plánem mysliveckého hospodaření, který orgánu státní správy myslivosti byl odevzdán květnu 2020.

19. S názorem žalovaného o nastalé presumpci jeho souhlasu s plány mysliveckého hospodaření s odkazem na ustanovení § 36 odst. 3 zákona o myslivosti, které mu žalobcem nebyly předloženy, odvolací soud nesouhlasí. Uvedená presumpce souhlasu žalovaného by nastala pouze za situace, že vypracovaný plán byl uživatelem honitby držiteli honitby vskutku předložen. To se ale v posuzované věci prokazatelně nestalo, neboť plány mysliveckého hospodaření byly předloženy nikoliv žalovanému, ale bývalému starostovi žalovaného, který byl z této funkce odvolán.

20. Otázkou v této situaci je, zda mohla být ze strany žalovaného dána žalobci písemná výzva ke sjednání nápravy předložit plány mysliveckého hospodaření žalovanému.

21. Podle § 1 odst. 1 vyhl. č. 553/2004 Sb. o pokynech k vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě, plán mysliveckého hospodaření v honitbě (dále jen "plán") je písemně vypracovaný záměr uživatele honitby, jak bude od 1. dubna do 31. března roku následujícího (dále jen "hospodářský rok") v honitbě myslivecky hospodařit. , adresa, obsahuje cíle uživatele honitby zajišťující ochranu zvěře, cílevědomý chov a lov zvěře, včetně vývojových stádií zvěře.

22. Podle § 2 odst. 4 vyhl. č. 553/2004 Sb., jednotlivé části plánu se vypracujía) do 25. dubna u plánu chovu a lovu pro zvěř spárkatou, plánu péče o zvěř a plánu počtu loveckých psů,b) do 25. července u plánu lovu ostatních druhů zvěře a u plánu chovu a lovu pro zvěř drobnou a plánu společných lovů zvěře.

23. Část plánu chovu a lovu pro zvěř spárkatou, plánu péče o zvěř předložil žalobce orgánu státní správy myslivosti bez patřičného souhlasu žalovaného dne 12. 5. 2020. Tím žalobce jako uživatel honitby nesplnil povinnost, neboť orgánu státní správy myslivosti měl zaslat plány mysliveckého hospodaření odsouhlasené či dohodnuté s držitelem honitby (ustanovení § 36 odst. 3 věta čtvrtá zákona o myslivosti). Lhůta k předložení těchto jednotlivých plánů uplynula 25. 4. 2020. Žalovaný nepochybně reálně mohl nejpozději po uplynutí lhůty k předložení plánu chovu a lovu pro zvěř spárkatou a plánu péče o zvěř kdykoliv po datu 25. 4. 2020 vyzvat žalobce ke splnění povinnosti, kterou považoval za podstatnou, předložit žalovanému odpovídající část plánu mysliveckého hospodaření v souladu s ujednáním účastníků ve smlouvě (30 dnů před jeho předložením orgánu státní správy myslivosti). , adresa, počtu loveckých psů byl orgánu státní správy předložen dokonce ve lhůtě ve značném předstihu (31. 3. 2020) a byl i v tomto případě dostatek času vyzvat žalobce, aby tuto odpovídající část plánu žalovanému ještě předložil. Tedy i v případě porušení této povinnosti žalobce absentovala výzva žalovaného ke sjednání nápravy, jako podmínka výpovědi pro porušení podstatné povinnosti vyplývající ze smlouvy o nájmu a zákona. Odvolací soud ve zjištěných okolnostech však nepovažuje porušení ani porušení této povinnosti za podstatné porušení smlouvy, neboť žalovanému žádná újma nevznikla. Nedošlo ani k tomu následku, že by musel zasáhnout orgán státní správy myslivosti a na návrh některého z účastníků určit plán mysliveckého hospodaření. , adresa, mysliveckého hospodaření na rok 2020 byly tak akceptovány v podobě zpracované žalobcem a předložené orgánu státní správy. Ostatně podle výpovědi starostky žalovaného se stavy normované zvěře nemohou měnit, lze pouze navýšit odlov. Je třeba rovněž zmínit, že situace po odvolání starosty žalovaného , jméno FO, a zvolení nové starostky , jméno FO, byla v honebním společenstvu nepřehledná, neboť , jméno FO, zahájil soudní řízení proti žalovanému o neplatnost rozhodnutí valné hromady žalovaného konané dne 21. 2. 2020. Prvoinstanční soud usnesením ze dne 5. 8. 2020, č. j. 30 Cm 69/2020-237 jeho žalobě vyhověl. Právě toto probíhající soudní řízení bylo ostatně i důvodem, že žalobce byl až do 5. 5. 2021 uváděn jako řádný uživatel honitby a členové žalobce do té doby vykonávali funkci mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže. Teprve po rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci usnesením ze dne 3. 2. 2021, č. j. 8 Cmo 162/2020-291, jímž bylo usnesení soudu prvého stupně změněno a návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady byl zamítnut, žalovaný učinil oznámení o odvolání členů žalobce z těchto funkcí podáním adresovaným orgánu státní správy myslivosti ze dne 11. 6. 2021.

24. Odvolací soud neprovedl další žalobcem navržené důkazy, neboť skutkový stav byl spolehlivě zjištěn na základě dosud provedených důkazů a další důkazy – myslivecké plány hospodaření za následující období, které žalovaný předkládá orgánu státní správy nejsou již pro řešenou věc podstatné.

25. Krajský soud uzavírá, že výpověď daná nájemci bez předchozí výzvy, aby nájemce sjednal nápravu těch povinností, které nesplnil a žalovaný jejich porušení považoval za podstatné porušení povinností, nemůže přivodit skončení nájmu, neboť výpověď byla učiněna, aniž byl splněn předpoklad, který účastníci učinili podmínkou výpovědi. Ve zjištěných souvislostech však odvolací soud nepovažoval porušení obou povinností žalobce, pro které byl nájem vypovězen, za podstatné porušení.

26. V důsledku změny rozsudku rozhodoval odvolací soud nově o nákladech řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů náleží žalobci vůči žalovanému, neboť žalobce je v obou stadiích řízení procesně úspěšný účastník (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce byl zastoupen advokátem, jehož odměna za úkon právní služby činí 2.500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. e/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náleží za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, 2x písemné vyjádření ze dne 6. 4. 2022 a 6. 5. 2022, dále účast u jednání dne 16. 3. 2022, 22. 4. 2022, které trvalo déle než dvě hodiny (8.15 – 10.15) a dne 2. 6. 2022. Odměna za 8 úkonů právní služby činí 2.500 Kč x 8 = 20.000 Kč, k tomu 7 x 300 Kč režijní paušál = 2.100 Kč, dále cestovné z , adresa, do Olomouce a zpět ke 3 jednáním, celkem ujeto 120 km (3x 40 km) vozidlem, jehož střední spotřeba dle technického průkazu činí 6,3 l/100km benzinu Natural 95. Náhrada za pohonné hmoty činí 299 Kč (6,3 : 100 = 0,063 x 80 km = 5,04 x 37,10 Kč/l benzinu dle § 4 písm. a/ vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění platném do 13. 5. 2022 = 187 Kč a s účinností od 14. 5. 2022 ve zvýšené ceně paliva dle § 4 písm. a/ vyhl. č. 511/2021 Sb. – 44,50 Kč/l = 112 Kč). Za použití vozidla při sazbě 4,70 Kč/km x 120 km = 564 Kč. Cestovné celkem činí částku 863 Kč. Dále náhrada za ztrátu času cestou z , adresa, do Olomouce a zpět, celkem zameškaných 6 půlhodin x 100 Kč = 600 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupce včetně náhrad tak činí částku 23.563 Kč a tato částka se dále zvyšuje o 21 % DPH podle § 14a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. na částku 28.511 Kč. K této částce dále náleží zaplacený soudní poplatek , právnická osoba, Kč a náklady, k jejichž náhradě je žalovaný vůči žalobci zavázán tak činí částku 30.511 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

27. V odvolacím řízení činí účelně vynaložené náklady žalobce za právní zastoupení za dva úkony 2.500 x 4 = 10.000 Kč (odvolání, účast u odvolacího jednání 31. 3. 2023 a 24. 9. 2024, vyjádření k dovolání) k tomu 4x 300 Kč režijní paušál = 1.200 Kč, dále cestovné , adresa, a zpět ve dnech 31. 3. 2023 a 24. 9. 2024 – celkem 80 km vozidlem, jehož střední spotřeba dle technického průkazu činí 6,3 l/100km benzinu Natural 95. Náhrada za pohonné hmoty k cestě konané 31. 1. 2023 činí 104 Kč (6,3 : 100 = 0,063 x 40 km = 2,52 x 41,20 Kč/l benzinu dle § 4 písm. a/ vyhl. č. 467/2022 Sb.). Za použití vozidla k cestě 31. 3. 2023 při sazbě 5,20 Kč/km x 40 km = 208 Kč (§ 1 písm. b/ vyhl. č. 467/2022 Sb.). Cestovné celkem činí částku 312 Kč. Náhrada za pohonné hmoty při cestě konané 24. 9. 2024 činí 96 Kč (6,3 :100 = 0,0663 x 40 = 2,52 x 38,20 Kč/l benzinu Natural 95 (§ 4 písm. a/ vyhl. č. 398/2023 Sb.). Náhrada za použití vozidla k cestě konané dne 24. 9. 2024 činí 5,60 Kč/km dle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb. = 224 Kč. Cestovné za cestu vykonanou dne 24. 9. 2024 činí celkem 320 Kč. Dále náhrada za ztrátu času cestou z , adresa, do Olomouce a zpět, celkem zameškaných 4 půlhodiny x 100 Kč = 400 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupce včetně náhrad tak činí částku 12.232 Kč a tato částka se dále zvyšuje o 21 % DPH podle § 14a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. na částku 14.801 Kč. K této částce dále náleží zaplacený soudní poplatek 2.000 Kč a náklady, k jejichž náhradě je žalovaný vůči žalobci zavázán tak činí částku 16.801 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).