69 CO 351/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 142.800 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 23. 7. 2021, č. j. 13 C 84/2019-87,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto: „ Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 94.767 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.“

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 18.144 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud žalobu o zaplacení 142.800 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.). Rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 103.382,40 Kč ve lhůtě tří dnů (výrok II.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně, která zrekapitulovala, že žalobou se domáhali zaplacení částky 142.800 Kč za provedené práce a zaplacený materiál litých podlah v rodinném domě postaveném na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Žalobkyně na základě ústní smlouvy, kdy jasně a prokazatelně žalovanému postup své práce od zahájení až do ukončení osobně vysvětlila, tyto práce, včetně dodávky materiálu na lité podlahy dle sjednaného termínu dokončila a tyto práce předala žalovanému, který po zaslání faktury částku nezaplatil s tvrzením, že dílo má vady, ač reklamaci nikdy neposlal. Soud prvého stupně tyto okolnosti nezkoumal, zabýval se pouze tím, zda došlo k uzavření smlouvy a jaké byly sjednány podmínky daného obchodu. S rozsudkem a s jeho odůvodněním žalobkyně souhlasit nemůže, neboť se jedná o nesprávné právní hodnocení a navíc rozhodnutí odporující dobrým mravům. Žalovaný nikdy nezpochybnil, že žalobce práce neprovedl, což vyplývalo i z jeho písemných vyjádření a jeho účastnické výpovědi. Pokud by totiž dílo žalobce neprovedl minimálně včas, žalovaný by neměl co reklamovat, i když žádnou písemnou reklamaci nedal, pouze vady díla tvrdil. Žalobkyně před započetím díla litých podlah při osobní schůzce s žalovaným prokázala, že celý postup žalovanému vysvětlila, vysvětlila mu jak práce budou probíhat, jaká je zvyklost těchto podlah, tzn. za jakých teplotních podmínek může žalobkyně pracovat a zejména jak lze dílo užívat. Byl poučen o tom, že na podlahu se nesmí několik dní po jejím vylití stoupat, po dokončení díla se nesmí podlaha zatěžovat, chodit se po ní a podobně. Nelze souhlasit se závěrem soudu, že dílo se musí předvést dle občanského zákoníku, aby vznikl nárok na cenu. Dle předmětného typu díla – vylití podlah – podlahy nejsou ani způsobilé k předvedení díla. Podmínka předvedení nebyla splnitelná, to je možné například u nějakého stroje apod., z povahy věci jednoznačně vyplývá, že podlahu předvést nelze. Protistrana reagovala tak, že dílo bylo nekvalitní. Dílo bylo předáno, nebylo sjednáno písemně, že se musí předat a podepsat předávací protokol, pouze bylo konkludentní ujednání o ukončení díla a jeho předání. Soud prvého stupně tyto okolnosti nebral na zřetel, pouze striktně vycházel z ustanovení o předvedení díla v úpravě dle občanského zákoníku. Nelze souhlasit s jeho tvrzením, že žalobkyně musí svým aktivním jednáním předvést způsobilost díla sloužit svému účelu. Pan [anonymizováno] telefonicky kontaktoval žalovaného a jeho zástupkyni paní [příjmení] a také pracovníka žalovaného, který se na staveništi nacházel, poučil žalovaného při první schůzce, jak podlaha dlouho tvrdne, že se po ní nechodí zhruba dva až tři dny, to samé sdělil žalovanému a jeho zástupci po dokončení díla. Soud ve svém odůvodnění pod bodem [číslo] konstatuje, že doplňuje kumulativní podmínku vzniku práva na cenu díla – předáním díla a že zákon předání blíže nespecifikuje, pouze odkazuje na § 2088, že zhotovitel předá díla objednateli, umožní-li mu s dílem nakládat. Žalobkyně, jak již výše uvedla, předání díla nebylo sjednáno tak, že by musel být podepsán či předán předávací protokol, ale ujednání o předání bylo tzv. konkludentně a také žalovaný s dílem jednoznačně po předání dne 19. 7. 2018 nakládal. Navíc žalobkyně se chtěla s žalovaným spojit, telefonovala mu, ale tento ji sprostými slovy odbyl, teprve po urgenci splatné faktury uvedl, že dílo mělo vykazovat vady. Tedy delší dobu po předání žalovaný uvádí tyto jeho účelové argumenty, aniž by předložil jakoukoliv reklamaci a sám ve svých pozdějších vyjádřeních uvádí, že do domu chodil a na lité podlahy navazovaly další podlahářské práce. Konečně žalobkyně rozporovala i výrok II. rozsudku okresního soudu, kdy nemůže souhlasit například s výpočtem úkonu za odpor a současně za vyjádření žalovaného, například ve výzvě ze dne 23. 3. 2020 a s výpočty dalších právních úkonů, které jsou žalovaným počítány duplicitně. Navrhovala proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě vyhoví.

3. Žalovaný se v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně vyjadřoval k jednotlivým odvolacím argumentům. Předně namítal, že v odvolání žádným způsobem žalobkyně nespecifikuje jaké konkrétní listiny ze spisu považuje za důkaz, a která konkrétní žalobní tvrzení mají být tím kterým důkazem prokázána a tím je odvolání naprosto neurčité. Ať už se však žalobkyně dovolává jakéhokoliv důkazu, je třeba zdůraznit, že v řízení nebylo v žádném případě prokázáno, že žalobkyně dokončené dílo žalovanému předala, jak v odvolání tvrdí. Odvolací argument žalobkyně, podle kterého soudní spis prokazuje, že žalobkyně žalovanému předala dokončené dílo je proto nepodložený a nepravdivý. Žalovaný v podrobnostech uváděl, že přímo z žalobních tvrzení plyne, že žalobkyně žalovanému dílo nepředala, u jednání dne 21. 1. 2020 uvedla, že ukončení díla proběhlo tak, že její pracovník [jméno] [příjmení] st. dne 19. 7. 2018 sdělil zedníkovi [jméno] [příjmení], že s pracemi končí, pak odjel a od té doby se za žalobkyní na stavbu již nikdo nedostavil. Takové jednání nelze v žádném případě považovat za řádné předání díla ve smyslu ustanovení § 2604 o. z. a i kdyby se hypoteticky o řádné předání díla jednalo, předala by žalobkyně dílo neoprávněné osobě. Pan [příjmení] [příjmení] byl pouhým zedníkem a jako takový nebyl oprávněn žádným způsobem jednat za žalovaného, ať už ve všech smluvních nebo ve všech technických věcech. Lze proto konstatovat, že přímo ze skutkových tvrzení samotné žalobkyně plyne, že dílo žalovanému žádným způsobem nepředala, jak vyžaduje zákon. Zcela nekonkrétní je pak i odvolací argument žalobkyně o tom, že rozsudek prvého stupně se příčí dobrým mravům. Není jasné, z jakého důvodu má být rozsudek nemravný a jaké skutečnosti mají tuto údajnou nemravnost prokazovat. Žalovaný má v každém případě za to, že tím, kdo v této právní věci jedná nemravně je sama žalobkyně. Ta se totiž jako podnikatel a profesionál v oboru zavázala, že pro žalovaného jako spotřebitele zhotoví dílo, které mu řádně nepředala, navíc dílo vykazovalo vady, které musel žalovaný na své zvýšené náklady odstranit a kvůli kterým se celá stavba jeho rodinného domu dostala do prodlení. Žalobkyně své pochybení neuznala, za vzniklé nepříjemnosti se žalovanému neomluvila a zbytečné vícenáklady žalovanému nijak nekompenzovala. Naopak na žalovaného podala žalobu, žalovaný musí nyní kromě nákladů na odstranění vad díla platit i výlohy na zastoupení a záležitost jeho podlah není ani po více jak třech letech ukončena. Pokud žalobkyně v odvolání uvádí, že žalovaný nikdy nezpochybnil, že žalobkyně práce provedla, což má vyplývat mimo jiné z jeho účastnického výslechu, k tomu žalovaný uvedl, že v procesním postavení účastníka řízení vyslechnut nebyl, neboť soud prvého stupně tento důkazní návrh zamítl. Žalovanému proto není jasné, jakého výsledku se žalobkyně dovolá a je nutné zdůraznit, že žalovaná zaměňuje faktické provádění prací na straně jedné a provedení díla ve smyslu ustanovení § 2604 občanského zákoníku. Žalovaný nezpochybňoval, že žalobkyně prováděla na jeho rodinném domě práce související se zhotovením litých podlah, namítal však, že mu žalobkyně výsledek těchto prací nepředala. Žalobkyně v odvolání opakuje, že žalovaný vady díla nereklamoval písemně, k tomu žalovaný uvedl, že zda reklamovala vady díla v souladu se zákonem nebo ne je bez právního významu, neboť je správný závěr soudu prvého stupně, že žalobkyně dílo žalovanému řádně nepředala a nevznikl ji proto nárok na zaplacení ceny díla a je proto nadbytečné zabývat se otázkou vad díla. Navíc je zřejmé, že žalovaný dílo ústně reklamoval u jednatele žalobkyně pana [jméno] [příjmení], který to sám potvrdil v jeho účastnické výpovědi dne 31. 5. 2021. Jednatel žalobkyně sám vypověděl, že reklamace ze strany žalovaného řešil i s panem [příjmení] a je zřejmé, že žalovaný reklamoval vady díla v podstatě obratem a odvolací argument, že žalovaný řádnou reklamaci vad díla neprovedl je proto nesprávná. Za absurdní považuje žalovaný argument žalobkyně, že dílo spočívající ve zhotovení podlah„ z povahy věci“ nelze předvést. Podlahy samozřejmě předvést lze, tak jako lze předvést jakékoliv jiné dílo. V tomto konkrétním případě mohlo a také mělo předvedení díla spočívat v tom, že oprávněný zástupce žalobkyně s žalovaným postupně projde jeho rodinný dům, ukáže mu podlahy zhotovené v jednotlivých místnostech a předvede, že tyto podlahy odpovídají tomu, co si strany ujednaly a co plyne ze zákona. Žalobkyni v tomto postupu nic nebránilo a je jasné, proč tímto způsobem nepostupovala. Pokud by k předání díla došlo, mohl by žalovaný dílo zkontrolovat z hlediska toho, co bylo ujednáno, zejména pokud jde o použitý materiál, přilnutí vylitého materiálu k podkladu, vizuální defekty, poruchy materiálu, výška podlah, jejich rovinatost, objemové změny a existence dilatačních spár, popř. jiné. Pokud žalobkyně tvrdí, že mezi účastníky řízení nebylo sjednána písemně, že se musí dílo předat a podepsat předávací protokol, žalovaný uvádí, že povinnost zhotovitele předat dílo po jeho dokončení objednateli plyne přímo z ustanovení § 2604 o. z. a tudíž není nutné sjednávat si tuto povinnost ve smlouvě. Není problém v tom, že nebyl sepsán předávací protokol o předání díla, problém je v tom, že žalobkyně dílo žalovanému vůbec nepředala, takže nebyl o čem předávací protokol sepsat. Konečně pokud v odvolání žalobkyně opakuje svou domněnku, podle které žalovaného zastupovala paní [příjmení], žalovaný opakuje, že paní [příjmení] nebyla oprávněna jednat za žalovaného, a to ani ve věcech smluvních a ve věcech technických. Žalovaný pouze souhlasil s tím, aby žalobkyně zasílala případnou emailovou korespondenci na její adresu, protože on sám emailovou schránku nepoužívá. Nebyla však zmocněna k zastupování jeho osoby. Žalovaný navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas a obsahuje i způsobilý odvolací důvod (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, a to v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení s důrazem na uplatněný odvolací důvod, tak jak byl obsahově vylíčen, v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Krajský soud považuje skutková zjištění učiněná okresním soudem z jednotlivých jím provedených důkazů za správná a pro stručnost na tato zjištění odkazuje, konečně nesprávnost skutkových zjištění nebyla ani namítána.

6. Krajský soud považuje za správné závěry okresního soudu o tom, že žalobkyně jakožto zhotovitelka uzavřela v ústní formě s žalovaným jakožto objednatelem ve smyslu § 2586 o. z. smlouvu o dílo, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovaného za úplatu provést lité podlahy, a to v rodinném domě žalovaného na [parcelní číslo] v obci [obec]. V tomto smluvním vztahu vystupovala žalobkyně jako podnikatelka a žalovaný byl v postavení spotřebitele. Uzavření smlouvy, jde-li o zhotovení litých podlah, bylo mezi účastníky nesporné, žalobkyně dne 20. 7. 2018 vystavila žalovanému fakturu na částku 142.000 Kč, kterou žalovaný neuhradil a žalobkyně učinila předmětem řízení zaplacení ceny díla.

7. Pokud jde o právní závěry okresního soudu, jejichž nesprávnost byla odvolatelkou namítána, ten na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 2604 o. z. definující dvě kumulativní podmínky, dle kterých je dílo provedeno, je-li dokončeno a zároveň předáno a nato navazující ustanovení § 2605 odst. 1 o. z., který za dokončené dílo označuje takové, jehož způsobilost sloužit svému účelu byla předvedena. Okresní soud neshledal za splněnou podmínku dokončení díla dle § 2605 odst. 1 o. z. jako jednu z podmínek provedení díla, neboť nebyla jakkoliv předvedena způsobilost díla sloužit svému účelu. Jelikož lité podlahy nebyly v právním slova smyslu provedeny, nevzniklo žalobkyni ani právo na zaplacení ceny díla dle § 2610 o. z. a žalobu okresní soud zamítl. Pro úplnost okresní soud uvádí, že další kumulativní podmínkou vzniku práva na cenu díla je jeho předání vymezené v ustanovení § 2608 o. z. ve spojení s ustanovením § 2088 o. z. I kdyby okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně lité podlahy žalovanému skutečně předala, nebylo by z takového zjištění možné presumovat dokončení díla.

8. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávnou aplikaci uvedených zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, když okresní soud po provedeném dokazování správně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, když dovodil, že dílo nebylo dokončeno, neboť nebyla jakkoliv předvedena způsobilost díla sloužit svému účelu (§ 2605 odst. 1 o. z.).

9. Navzdory tomu, že žalobkyně považuje takový výklad práva za ryze formalistický, neodpovídající možnostem žalobkyně z pohledu předmětu díla (lité podlahy) u takového díla předvést jeho způsobilost sloužit svému účelu, aby jí vznikl nárok na zaplacení ceny a dokonce odporující dobrým mravům, závěry okresního soudu odvolací soud v celém rozsahu akceptuje a poukazuje přitom i na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3512/2018 ze dne 13. 7. 2020. Z těchto vyplývá, že dílo je podle § 2605 odst. 1 o. z. dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Skutečnost, že dílo trpí vadami, sama o sobě nemusí znamenat, že dílo nemůže být dokončeno předvedením jeho způsobilosti sloužit svému účelu. Musí však jít právě o vady takové povahy, které vzhledem ke konkrétnímu dílu nebrání dílu sloužit svému účelu. Posouzení, zda-li dané vady brání dílu sloužit svému účelu, bude vždy záležet na konkrétním případu.

10. Otázka, zda v konkrétním případě bylo dílo provedeno, tedy dokončeno a předáno je zásadní, neboť právo na zaplacení ceny díla vzniká jeho provedením (§ 2610 odst. 1 o. z.). Ustanovení § 2605 o. z. navazuje na obecnou úpravu obsaženou v § 2604 o. z., podle kterého je třeba splnit dvě podmínky, aby se na dílo dalo pohlížet jako na provedené, jedná se o předpoklad, že dílo bylo dokončeno a bylo předáno. Dle zákonné úpravy je dílo dokončeno až v momentě, kdy je předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Oproti původní právní úpravě nový občanský zákoník zakotvuje povinnost zhotovitele předvést způsobilost díla sloužit svému účelu, ke kterému bylo zhotoveno. Žalobkyně netvrdila, že by předvedla způsobilost díla sloužit svému účelu, tvrdila, že s ohledem na předmět díla nebylo možno jakkoliv jeho funkčnost předvést, s čímž nemůže odvolací soud souhlasit. Nepochybně se jednalo o dílo, které bylo možno předvést, aby mohl jeho objednatel dílo převzít s výhradami nebo bez výhrad a mohlo být považováno za dokončené. Tím, že dílo nebylo předvedeno sloužit svému účelu, žalovaný pozbyl možnost při této příležitosti dílo zkontrolovat z hlediska toho, co bylo ujednáno, zejména pokud jde o použitý materiál, přilnutí vylitého materiálu k podkladu, vizuální defekty, poruchy materiálu, výška podlah, jejich rovinatost, objemové změny a existence dilatačních spár, apod. Nelze ani přisvědčit argumentům zhotovitele, že tím, že osoba, která dílo provedla předala klíče od nemovitosti dělníkovi, který se tam právě nacházel a telefonicky oznámila osobě, u které jde s jistou dávkou pochybovat, zda byla vůbec osobou k tomu oprávněnou, že dílo bylo řádně předáno.

11. Konečně pokud se týká námitek žalobkyně, že dílo muselo být žalovaným jako objednatelem převzato (protože na podlahách pokračoval pokládkou dlažby), pak odvolací soud odkazuje na závěry NS ČR přijaté v jeho rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 724/2018, že dílo, které nebylo dokončeno, nelze považovat – i přes jeho převzetí objednatelem – za dílo provedené, tj. dokončené a předané tak, aby objednateli vznikla povinnost zaplatit cenu díla.

12. Lze tak uzavřít, že dospěl-li okresní soud k závěru, že dílo provedeno nebylo, je jeho právní posouzení správné a rozsudek okresního soudu byl podle § 219 o. s. ř. krajským soudem potvrzen.

13. Při rozhodování o nákladech řízení okresní soud správně postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a správně žalobkyni zavázal povinností zaplatit náhradu nákladů řízení procesně úspěšnému žalovanému. Lze však částečně přisvědčit odvolacím námitkám žalobkyně, že při vyčíslení nákladů řízení okresní soud pochybil, proto odvolací soud výrok II. jeho rozhodnutí změnil. Náklady řízení před soudem prvého stupně představují částku 94.767 Kč a spočívají v těch úkonech, které byly specifikovány v rozhodnutí okresního soudu, a na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, vyjma duplicitně započítaného úkonu za podání odporu proti platebnímu rozkazu a vyjádření k žalobě ze dne 9. 8. 2019. Jedná se tedy nikoliv o 12 úkonů právní služby, ale 11 úkonů právní služby po 6.820 Kč, celkem 75.020 Kč k tomu 11x režijní paušál po 300 Kč, tj. 3.300 Kč a po navýšení o DPH ve výši 16.447 Kč se jedná o 94.767 Kč.

14. Pokud zástupkyně žalobkyně rozporovala výpočty dalších právních úkonů, které měly být žalovaným počítány duplicitně, pak tyto řádně neoznačila a odvolacím soudem takové pochybení zjištěno nebylo.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečností, že žalobkyně nebyla s odvoláním úspěšná a žalovaný tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v celkové výši 18.144 Kč představující mimosmluvní odměnu za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího soudu) po 6.820 Kč, dále 2x režijní paušál po 300 Kč. Zástupce žalovaného má dále nárok na cestovné podle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve výši 355 Kč a náhradu za promeškaný čas za 4 započaté půlhodiny, celkem 400 Kč. Po zvýšení o 21 % DPH ve výši 3.149 Kč se jedná o částku 18.144 Kč.