69 Co 54/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o určení neúčinnosti právního úkonu, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2024, č. j. 12 C 344/2022-298,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., II., V. až VII. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že právní jednání žalované a dlužníka , jméno FO, . , jméno FO, , nar. 12. 3. 1969, spočívající v uzavření darovací smlouvy ze dne 29. 10. 2020 o darování pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemku p. č. , hodnota, (dříve pozemek p. č. st. , Anonymizováno, ), vše k. ú. , adresa, , obec , adresa, , na LV č. , hodnota, , zapsané v katastru nemovitostí , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , žalované, není vůči žalobci a) právně účinné (výrok I.). Dále určil, že právní jednání žalované a dlužníka , jméno FO, . , jméno FO, , nar. 12. 3. 1969, spočívající v uzavření darovací smlouvy ze dne 29. 10. 2020 o darování pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemku p. č. , hodnota, (dříve pozemek p. č. st. , Anonymizováno, ), vše k. ú. , adresa, , obec , adresa, , na LV č. , hodnota, , zapsané v katastru nemovitostí , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , žalované, není vůči žalobci b) právně účinné (výrok II.). Zamítl žalobu v části, aby bylo určeno, že k uspokojení své vykonatelné pohledávky na dlužném výživném ve výši 20.700 Kč měsíčně a běžném výživném od 1. 4. 2022 ve výši 7.000 Kč měsíčně za dlužníkem , jméno FO, . , jméno FO, , nar. 12. 3. 1969, přiznané žalobci a) rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 9. 2014, č. j. 0 P 631/2010-528, je žalobce a) oprávněn vést exekuci na výše uvedené nemovitosti (výrok III.). Zamítl žalobu v části, aby bylo určeno, že k uspokojení své vykonatelné pohledávky na dlužném výživném ve výši 20.700 Kč měsíčně a běžném výživném od 1. 4. 2022 ve výši 7.000 Kč měsíčně za dlužníkem , jméno FO, . , jméno FO, , nar. 12. 3. 1969, přiznané žalobci b) rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 9. 2014, č. j. 0 P 631/2010-528, je žalobce b) oprávněn vést exekuci na výše uvedené nemovitosti (výrok IV.). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Žalované uložil povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Olomouci č. ú. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI.) a rozhodl, že o odměně opatrovnice ustanovené žalobcům a), b) bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok VII.).

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu ve výrocích I. a II. napadla žalovaná, která okresnímu soudu vytýkala nesprávná skutková zjištění, nesprávné vyhodnocení provedených důkazů, bez respektování zásad uvedených v § 132 a násl. o. s. ř., v důsledku čehož dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Závěry soudu uvedené v bodě 12 jeho rozhodnutí jsou zcela v rozporu se skutečným stavem věci a zejména v rozporu s provedeným dokazováním. Bylo prokázáno, že darovací smlouva, na základě, které , jméno FO, převedl vlastnické právo k nemovitostem v k. ú. , adresa, , byla uzavřena dne 30. 10. 2020, právní účinky převodu nastaly ke dni 2. 11. 2020. Smlouva o ujednání manželského majetkového režimu formou notářského zápisu byla uzavřena dne 8. 1. 2021, pokud jde o předmanželskou smlouvu, je projevem práva každého, kdo vstupuje do manželství. , jméno FO, . , jméno FO, platil na oba syny výživné v době převodu nemovitostí a následně řádně, pro oba 14.000 Kč měsíčně, odvolatelka uváděla přehled plateb. Nejsou správné závěry okresního soudu o tom, že otec dlouhodobě nepracoval. Okresní soud se nevypořádat s námitkou, že předmětná exekuce zahájená pro dlužné výživné ve výši 20.700 Kč pro každého žalobce, tedy částku nízkou, mohla být vymožena z majetku povinného, pokud by exekutor dluh účinně vymáhal. Podanou žalobou je vůči ní vymáhána povinnost napravovat nečinnost exekutora, který nezajistil obchodní podíl dlužníka ve společnosti , právnická osoba, . a dostatečně nezjišťoval majetek povinného ve prospěch pohledávky oprávněného a neprovedl ani mobiliární exekuci na majetek dlužníka v místě jeho pobytu. , jméno FO, vlastnil obchodní podíl o velikosti 80 % v korporaci , právnická osoba, . v likvidaci, která měla stroje a další vybavení pro provozování dřevovýroby, osobní automobil Kodiaq, do likvidace vstoupila až ke dni 27. 9. 2022. Dále odvolatelka nabádala, aby byla věc posouzena v širším kontextu, a to ve světle skutečností, z níž je zřejmé, že právě ona je tou osobou, která je zásadním způsobem postižena špatnými vztahy rodičů obou žalobců. V domě žalované v , adresa, byla provedena 12. 2. 2022 nezákonná šikanózní mobiliární exekuce na majetek žalované, při které byly exekutorem zabaveny veškeré prostředky sloužící k jejímu podnikání, které zjevně nevlastnil otec žalobkyně a které představují nezabavitelné položky. Žalovaná byla nucena na několik měsíců přihlásit se do evidence uchazečů o zaměstnání, byla poškozena ztrátou důvěry části klientů a spolupracovníků. O značnou část zabavených věcí byla nucena vést soudní spor a v důsledku brutálního zásahu policie přivolané žalovanou na ochranu exekutorem utrpěla závažná poranění ramenních vazů, která si vyžádala hospitalizaci a způsobila žalované doživotní následky. Poslední odvolací námitky konstatovaly porušení práva na spravedlivý proces, opatřování důkazů okresním soudem z jeho vlastní iniciativy, nerovné postavení účastníků a absence nestranného hodnocení důkazů v neprospěch žalované. Navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo v odvoláním napadených výrocích I. a II. zrušeno a žalobcům uložena povinnost k náhradě nákladů.

3. Žalovaní, v řízení před soudem prvého stupně jako nezletilí, zastoupeni kolizním opatrovníkem, v průběhu odvolacího řízení ozletili, k odvolání se nevyjádřili a z osobní účasti na odvolacím řízení se omluvili.

4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku I. a II. a výrocích o nákladech řízení, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející a s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 206 a § 212a o. s. ř. po provedeném odvolacím řízení dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

5. Návrh žalované plynoucí z jejího podání ze dne 20. 5. 2025, aby řízení bylo přerušeno do doby rozhodnutí o návrhu povinného, , jméno FO, , na částečné zastavení exekuce a připojení exekučního spisu Exekutorského úřadu , adresa, , sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , byl zamítnut. Smyslem řízení o neúčinnost smlouvy dle § 591 o. z. není otázka zjišťování aktuální výše dluhu, je nepochybné, že dluh povinného v době podání žaloby existoval, proto bylo dnem 29. 3. 2022 zahájeno exekuční řízení k vymožení nároku oprávněných žalobců , Anonymizováno, a , jméno FO, . Ke dni rozhodování o odpůrčí žalobě tedy existoval nárok žalobců v podobě vykonatelné pohledávky vůči svému otci, skládající se z dlužného a běžného výživného.

6. Okresní soud poté, co dospěl k závěru, že žalobci prokázali, že v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě mají vůči svému otci (dlužníkovi) vykonatelnou pohledávku a že jejich otec učinil právní jednání (k němuž došlo v posledních dvou letech před uplatněním nároku), kterým bezúplatně převedl na žalovanou předmětné nemovitosti, a současně žalovaná netvrdila a ani neprokazovala, že se v případě darovací smlouvy jedná o nějakou z výjimek uvedených v ustanovení § 591 občanského zákoníku, žalobě vyhověl.

7. Krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu, z něhož okresní soud při rozhodování vycházel, krajský soud přejímá a nebyl dán důvod se od skutkových zjištění, které učinil soud prvního stupně, odchýlit.

8. K námitkám žalované ve vztahu k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému hodnocení důkazů krajský soud uvádí, že pro věc podstatná byla zjištění o tom, že otec žalobců po provedení právního jednání, bezúplatného převodu nemovitostí darovací smlouvou na žalovanou, měl v době rozhodování o odpůrčí žalobě dluh z titulu výživného, pro který žalobci odporovali bezúplatnému právnímu jednání dlužníka podle § 591 o. z. Skutková zjištění o tom, kdy otec přestal platit výživné na syny zcela a jaké činil právní úkony např. v podobě sepisu notářského zápisu o manželském majetkovém režimu, nebo předmanželskou smlouvu a jakým způsobem bránila žalovaná mobiliární exekuci, nebyly pro věc podstatné hlavně proto, že k nim došlo až po datu převodu vlastnického práva darovací smlouvou ze dne 30. 10. 2020, s právními účinky vkladu ke dni 2. 11. 2020.

9. V projednávané věci tak bylo prokázáno, že po rozchodu rodičů žalobci zůstali v péči matky a otec na základě rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, který změnil rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku, byl povinen přispívat na výživu každého z nezl. dětí částkou 12.500 Kč měsíčně, k datu právní moci tohoto rozhodnutí dne 1. 2. 2010 bylo rozhodnuto o dlužném výživném ve výši 45.500 Kč pro každé dítě. Na základě pozdější, soudem schválené dohody rodičů, bylo výživné sníženo na částku 7.000 Kč pro každé dítě. Otec byl vázán další vyživovací povinností ke dvěma nezletilým dcerám, které se již pravomocně domohly vůči žalované neúčinnosti stejného právního jednání pro dluh spočívající v neplnění vyživovací povinnosti.

10. Otec žalobců , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „dlužník“) převedl dne 29. 10. 2020 darovací smlouvou, tedy bezúplatně, nemovité věci, které jsou předmětem tohoto řízení na žalovanou. Dne 29. 3. 2022 zahájil soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad v , adresa, proti povinnému , jméno FO, exekuční řízení pod č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pro vymožení nároku oprávněných žalobců pro běžné a dlužné výživné. Dne 28. 11. 2022 soudní exekutor sdělil, že exekuce stále probíhá, ve vztahu k výši vymáhaného plnění a výši běžného výživného nebyl zjištěn žádný hodnotný majetek, ze kterého by bylo možno uspokojit pohledávku oprávněných, kdy ke dni 28. 11. 2022 činil dluh 139.000 Kč, při výpovědi matky před okresním soudem v červnu 2024 činilo dlužné výživné 400.295 Kč. Žalobci pobírají náhradní výživné od OSPOD ve výši 3.000 Kč každý. Otec byl zapsán jako podnikatel v živnostenském rejstříku, provozování živnosti měl od 21. 1. 2013 do 31. 12. 2099 přerušeno. Otec byl dále jednatelem a společníkem společnosti , právnická osoba, ., ve které měl 80 % podíl. Společnost , právnická osoba, . zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , vložce , Anonymizováno, je od 11. 10. 2022 v likvidaci, statutárním orgánem je jednatel , jméno FO, . , jméno FO, , jako likvidátor je zapsána žalovaná.

11. Vzhledem k tomu, že právní úkon, kterým měly být žalobkyně zkráceny, byl učiněn 29. 10. 2020, posuzoval okresní soud správně věc podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, neboť zda darovací smlouvu a okolnostmi jejího uzavření byly žalobkyně jako věřitelé zkráceny, je nutno posuzovat dle ustanovení právních předpisů, které byly účinné v době, kdy byl předmětný úkon učiněn.

12. Účelem institutu odporovatelnosti je zajistit občanskoprávní ochranu věřitele před právními úkony jeho dlužníka, které vedou ke zmenšení majetku dlužníka a tím i ke zmaření možnosti, aby se věřitel z tohoto majetku dlužníka uspokojil. Podmínka pro úspěšné uplatnění odpůrčího práva (zkrácení věřitele) prostřednictvím odpůrčí žaloby není splněna, jestliže lze k uspokojení věřitelovy vymahatelné pohledávky prokazatelně použít jiný majetek dlužníka (takovým jiným majetkem dlužníka však nejsou podle soudní praxe hypotetické peněžní prostředky na bankovním účtu dlužníka). Jinými slovy, ke zkrácení věřitelovy pohledávky nedochází, jestliže dlužník má navzdory odporovanému úkonu a případným dluhům majetek, který postačuje, aby se z něj věřitel uspokojil.

13. Ve shodě s tím, co na dané téma uvedl již okresní soud, odvolací soud připomíná, že předpoklady, za nichž lze odporovat bezúplatnému právnímu jednání dlužníka mají v § 591 o. z. zvláštní (samostatnou) úpravu, pro kterou se ani z části neuplatní předpoklady formulované ustanovením § 590 o. z. (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 955/2018). Ustanovení § 591 o. z. tak neobsahuje požadavek, aby pohledávka věřitele za dlužníkem existovala již v době, kdy se stalo účinným odporované právní jednání. Aktivní věcnou legitimaci k odpůrčí žalobě upravuje v § 589 o. z., z něhož se podává pouze požadavek, aby věřitel měl vykonatelnou pohledávku za dlužníkem nejpozději v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě. Vykonatelná pohledávka, pro kterou věřitel odporuje bezúplatnému právnímu jednání dlužníka podle § 591 o. z., tedy může vzniknout i po účinnosti (provedení) právního jednání, jemuž se odporuje; podstatné je jen to, že jde o právní jednání, které není starší dvou let (k němuž došlo v posledních dvou letech před podáním žaloby), srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 2329/2023 ze dne 29. 2. 2024.

14. Obrana žalované spočívající v tvrzení o tom, že darovací smlouva byla realizována s přiměřeným protiplněním, které vyplývá ze smluv o půjčce, na základě kterých v roce 2019 a 2020 zapůjčila panu , jméno FO, (dlužníkovi) finanční prostředky v celkové hodnotě 2.045.300 Kč, jejichž součástí byla dohoda, že v případě neplacení dohodnutých splátek budou na žalovanou převedeny předmětné nemovitosti, byla krajským soudem shledána jako účelová. Z obsahu darovací smlouvy uzavřené dne 29. 10. 2020 je zřejmé, že nemovitosti dlužník převedl bezúplatně, o tom, že by se mělo jednat o splnění závazku pro případ nesplácení dluhu, není ve smlouvě žádná zmínka. Jedna z předložených smluv byla navíc uzavřena až po převodu nemovitých věcí (4. 1. 2021), u ostatních smluv byla doba splatnosti sjednána až na rok 2021, tedy opět až po převodu nemovitostí.

15. Odvolatelka dále namítala, že podanou žalobou je vůči ní vymáhána povinnost napravovat nečinnost exekutora, který nezajistil obchodní podíl dlužníka ve společnosti , právnická osoba, . a dostatečně nezjišťoval majetek povinného ve prospěch pohledávky oprávněného a neprovedl ani mobiliární exekuci na majetek dlužníka v místě jeho pobytu. Nečinností exekutora, která byla žalovanou opakovaně zdůrazněna, se odvolací soud a v podstatě ani okresní soud nezabýval, protože činnost exekutora není podmínkou neúčinnosti právního jednání podle § 591 o. z. Na podporu tvrzení o existenci majetku v době nařízení exekuce předložila žalovaná až u jednání dne 6. 11. 2024 doklad o prodeji vozidla za částku 725.000 Kč společnosti , právnická osoba, a soupis movitého majetku vyhotovený účetní z firmy , právnická osoba, . prokazující, že společnost měla mít další movité věci, například motorovou pilu, tablet, trezor, vysavač, topení, štípač dřeva, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kdy sama žalovaná uvedla, že tyto důkazy navrhuje až po koncentraci řízení, neboť vyplynuly až z výpovědi žalované u jednání dne 24. 7. 2024.

16. Krajský soud uvádí, že argumentaci žalované, že předložení důkazů sloužících k prokázání existence jiného majetku ve vlastnictví dlužníka, z něhož by mohla být uspokojena pohledávka žalobců až po koncentraci řízení, neboť potřeba takového důkazu vyšla najevo až v závislosti na výpovědi žalované, přisvědčit nelze. Takto navržené důkazy jsou v rozporu s účinky koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř. a již pro ně není prostor, za situace, kdy žádnou výjimku z koncentrace řízení nepředstavují. Rovněž tak nelze přisvědčit ani námitkám žalované, že by okresní soud porušil právo na spravedlivý proces tím, že si z vlastní iniciativy opatřoval důkazy (např. trestní příkaz žalované, návrh na rozvod), aniž byly navrženy, důkazy nehodnotil nestranně, v neprospěch žalované. Z ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. plyne, že soud může provádět i jiné, než účastníky navržené důkazy, pokud je to účelné pro zjištění skutkového stavu věci. Soud není vázán pouze návrhy důkazů od účastníků a má pravomoc provádět dokazování i z vlastního podnětu, pokud je to v zájmu spravedlivého rozhodnutí. Nad rámec lze uvést, že takto opatřené důkazy okresním soudem byly zcela nadbytečné, nemající jakýkoliv vliv na posouzení věci a jak bylo uvedeno výše, odpůrčí žaloba musí splnit zásadní požadavek, aby věřitel měl vykonatelnou pohledávku za dlužníkem nejpozději v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě.

17. Právní posouzení věci okresním soudem bylo tedy úplné jak co do zkoumání naplnění požadavku, aby věřitel měl vykonatelnou pohledávku za dlužníkem nejpozději v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě, tak co do zkoumání výjimky dle ustanovení § 591 o. z., jeho závěry jsou správné, a proto byly krajským soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeny, a to včetně negativního výroku o nákladech řízení dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. negativně, když žalovaná nebyla s odvoláním úspěšná, žalobcům žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.