69 Co 59/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený Jméno žalovaného B , advokátem sídlem Jméno advokáta , Anonymizováno o úpravu užívání společné věci, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 11. 2023, č. j. 8 C 71/2022-139,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., II. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 3.328 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , Jméno Zástupce, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalobkyně je oprávněna užívat nemovitost, a to pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 21 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, zapsaný na LV č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště v , adresa, , v jejím celém rozsahu včetně stavby, a to vždy v době od 1. dne každého měsíce do 15. dne každého měsíce příslušného kalendářního roku. Žalovaný je povinen v této době užívání uvedené nemovitosti žalobkyni umožnit a užívání nemovitosti se v této době zdržet (výrok I.), žalovaný je oprávněn užívat nemovitost, a to pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 21 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, zapsaný na LV č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště v , adresa, , v jejím celém rozsahu včetně stavby, a to vždy v době od 16. dne každého měsíce do posledního dne každého měsíce příslušného kalendářního roku. Žalobkyně je povinna v této době užívání nemovitosti žalovanému umožnit a užívání nemovitosti se v této době zdržet (výrok II.), řízení o protižalobě, ve které se žalovaný domáhal po žalobkyni zaplacení částky, která bude specifikována v rozsudku, představující polovinu nákladů spojených s vlastnictvím pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 21 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, zapsaného na LV č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , za období od 14. 4. 2020 až do právní moci tohoto rozsudku, zastavil (výrok III.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 33.659 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný do výroků I., II. a IV. s tím, že okresní soud uvádí, že má za prokázané, že účastníci jsou evidováni jako podíloví spoluvlastníci, přičemž při právním hodnocení vychází zejména z § 1115 a následující o. z. Užívání společné věci tak okresní soud řešil výhradně v režimu podílového spoluvlastnictví. Žalobkyně uvedla v žalobě, že se jedná o nemovitou věc v podílovém spoluvlastnictví, nicméně následně svá tvrzení změnila. Žalovaný v řízení o vypořádání SJM se vyjádřil tak, že činí nesporné to, že nemovitost je součástí SJM. Tvrzení účastníků o tom, že nemovitost je v SJM, byla shodná. Mezi účastníky tak bylo nesporné, že společná věc je součástí zaniklého společného jmění, a nikoliv v podílovém spoluvlastnictví. K tomu byl navržen spis okresního soudu sp. zn. 11 C 156/2021 a taktéž nabývací tituly. Tyto důkazy byly zamítnuty jako nadbytečné. Okresní soud odmítl řešit právní režim vlastnictví s tím, že je to dle jeho názoru nepodstatné. S tímto názorem se nemůže žalovaný ztotožnit. Pokud je nemovitost v režimu zaniklého SJM, tak se na užívání věci použije ustanovení § 713 a následující o. z. Je tedy podstatné, zda se jedná o nemovitou věc v podílovém spoluvlastnictví nebo v SJM. Správa společné věci ve společném jmění je pojmově širší, než je užívací právo k věci v podílovém spoluvlastnictví. Za běžnou správu společného jmění lze tak považovat vše, co je obvyklé pro danou společnou věc, co se opakuje a co nevybočuje z mezí běžnosti. Zejména se bude jednat o opravu a údržbu společné věci o užívání společné věci spoluvlastníky. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaný s žalobkyní několikrát pokoušel dohodnout na podmínkách společného užívání nemovitosti, a to před podáním žaloby. Dohoda měla vyřešit hrazení nákladů spojených s nemovitostí a údržbu. Žalovaný žalobkyni několikrát ujistil, že po uzavření dohody obdrží klíče obratem. Smlouvy na dodávky energií jsou uzavřeny na jméno žalovaného a není tak spravedlivé, aby nesl veškeré náklady na užívání, aniž by se žalobkyně podílela, případně aby byl vystaven nebezpečí neunesení důkazního břemene ohledně výše spotřebovaných energií v případě, že by žalobkyně odmítla uhradit svou spotřebovanou část. S ohledem na velmi špatné vzájemné vztahy požadoval, aby uzavřeli ve věci písemnou dohodu a takto upravili podmínky společného užívání, čímž chtěl předejít budoucím sporům. Žalobkyně na návrhy nijak nereflektovala a trvala na předání klíčů, přičemž vágně uvedla, že je ochotna se na platbách podílet. Žalobkyně se domáhá prostého užívání věci, aniž by byla ochotna se podílet na správě. Okresní soud sice uvádí, že nelze celkově upravit spoluvlastnický vztah, nicméně uvedené nevzal v potaz v rámci své úvahy o úpravě užívání předmětné věci v rámci slušného uvážení. Nezohlednění vyhrocených vztahů mezi účastníky, a konstatování, že toto nemůže vést k vyloučení žalobkyně z možností užívat společnou věc, je přímo v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3922/2015. Vztahy mezi účastníky jsou velmi špatné, přičemž neshody ohledně správy nemovitostí jistě nastanou. Pokud bude žalobkyně oprávněna nemovitost užívat v polovičním měsíčním rozsahu bez toho, aniž by byla povinna uzavřít dohodu o užívání věci, tak s velkou pravděpodobností nastanou další konflikty ohledně vyúčtování služeb, konflikty ohledně užívání věcí ve výlučném vlastnictví žalovaného, konflikty o údržbu pozemku a hrazení potřebných oprav nemovitosti. Po vydání rozsudku navíc nastala nová skutečnost, která je podstatná. Okresnímu soudu bylo známo, že dosud probíhá řízení o vypořádání SJM. Nemovitost je zahrnuta v mase společného jmění a bude předmětem vypořádání. Účastníci dospěli k dohodě o způsobu vypořádání SJM, přičemž nemovitost má být přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, a to proti vyplacení poloviny obvyklé ceny. Žalobkyně tedy nemá zájem nabýt nemovitost a ani nemá zájem o podílové spoluvlastnictví. Za účelem vypořádání bude prodána bytová jednotka, když žalovaný žije se svým synem. Bytové poměry žalovaného a jeho rodiny bude řešit právě tím, že se trvale přestěhuje do předmětné nemovitosti, neboť nezbývá jiná rozumná varianta, jak řešit v této době bydlení. Žalobkyně si je této dohody vědoma a pokud by jí bylo soudem přiznáno právo užívání nemovitosti, tak se dostane žalovaný do bytové nouze minimálně 14 dní v měsíci v průběhu realizace prodeje bytové jednotky, zatímco žalobkyně má své bytové poměry zajištěny a nemovitost by využila jen pro rekreaci. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování ve vztahu k možnosti žalobkyně užívat nemovitost podle interních předpisů základní organizace , právnická osoba, , adresa, – , Anonymizováno, . Žalovaný navíc předložil důkazy, které prokazují, že nemovitost je obklopena pozemky jiných soukromých subjektů. Z tohoto vyplynulo, že objektivní stav je takový, že žalobkyně nemá přístup k nemovité věci. V minulosti neprojevila zájem o řešení tohoto problému a nesvědčí jí automaticky právo nezbytné cesty. Žalobkyně není členkou zahrádkářského svazu a o členství ani nepožádala. Pokud by se rozhodla pozemky třetích osob využívat k průchodu či průjezdu, tak je z pohledu zahrádkářského svazu odpovědnou osobou žalovaný, přičemž se jedná o porušení interních předpisů, které mohou vést k vyloučení. Žalovaný má smluvní možnost užívat přístupový pozemek k nemovitosti, tj. při výlučné správě nemovitostí jeho osobou nevznikají a nevzniknou žádné právní pře s třetími subjekty. Okresní soud tyto skutečnosti nezohlednil při slušném uvážení. Řízení je rovněž postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně vymezila jako předmět řízení rozhodnutí o užívání společné věci v podílovém spoluvlastnictví. Takto vymezený předmět není v souladu s právní povahou vlastnictví v SJM. Nesprávně vymezený předmět mohl vést i k zamítnutí žaloby. Pokud by soud správně vyhodnotil právní povahu vlastnictví nemovitosti, tak by žalobkyni poskytl poučení dle § 118a odst. 2 o. s. ř. Žalovaný navrhl, aby soud rozhodl tak, že žalovaný je osobou oprávněnou ke správě nemovitostí a současně, aby soud rozhodl o náhradě, kterou za tuto výlučnou správu uhradí žalobkyni. Tato kompenzace by musela být určena znaleckým posudkem. Z tohoto důvodu je rozhodnutí stiženo i jinou vadou. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo k porušení § 118a o. s. ř. Nesprávný je rovněž výrok o nákladech řízení, pokud by soud rozhodoval o správě v režimu § 728 o. z., tak se jedná o řízení iudicium duplex. V nedávném stanovisku Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23-1 Ústavní soud potvrdil princip, že v případě řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo podílového spoluvlastnictví má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků. Žalovaný se domnívá, že toto stanovisko se vztahuje i na tento typ řízení. Žalovaný byl od počátku konstruktivní a snažil se s žalobkyní uzavřít dohodu o užívání věci. Nelze tak říct, že by jednal obstrukčně nebo šikanózně.

3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že odvolání je nedůvodné, režim vlastnictví byl s ohledem na zastavení řízení o vypořádání společného jmění manželů vyřešen. Rovněž další argumentace je nepřiléhavá, se všemi námitkami žalovaného se okresní soud vypořádal. Žalobkyně tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek ve výrocích I., II. a IV. v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, která učinil okresní soud z provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Krajský soud doplnil dokazování spisem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 11 C 156/2021 a tímto má za prokázáno, že řízení o vypořádání společného jmění manželů účastníků bylo zastaveno usnesením okresního soudu ze dne 16. 12. 2024, č. j. 11 C 156/2021-492, které nabylo právní moci 7. 1. 2025. Řízení bylo zastaveno dle § 111 odst. 4 o. s. ř., neboť žádný z účastníků nepodal návrh na pokračování v řízení přerušeném dle § 110 o. s. ř. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 3. 2021, č. j. 27 C 276/2020-41, který nabyl právní moci dne 1. 3. 2021. Žalobkyně a žalovaný jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci, každý k podílu jedné poloviny pozemku p. č. 1937/23, jehož součástí je stavba bez čp/če jiná stavba, nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne 28. 5. 2016 s právními účinky vkladu ke dni 30. 5. 2016.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že jejich manželství bylo uzavřeno dne 2. 3. 1996.

8. Okresní soud dospěl k závěru, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, vycházel z § 1115 a následující o. z. a provedl úpravu poměrů spoluvlastníků dle § 1139 o. z. tak, že upravil užívání nemovitosti pro každého z účastníků vždy polovinu měsíce.

9. Krajský soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti. Pozemek nabyli účastníci společně za trvání manželství a přicházelo v úvahu, že by mohl být ve skutečnosti v závislosti na okolnostech koupě ve společném jmění manželů, nikoli v podílovém spoluvlastnictví, jak bylo zapsáno v katastru nemovitostí. Vzhledem však k tomu, že k vypořádání společného jmění manželů nedošlo ve lhůtě tří let od rozvodu manželství (1. 3. 2021), když vypořádání zaniklého společného jmění manželů bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2024, č. j. 11 C 156/2021-492, pak u nemovitých věcí nastupuje domněnka vypořádání dle § 741 o. z., kdy věci nemovité se uplynutím uvedené lhůty od rozvodu stávají podílovým spoluvlastnictvím. Lze tak konstatovat, že v každém případě se předmětná nemovitost nyní nachází v podílovém spoluvlastnictví. Nebylo tak třeba dále zkoumat nabývací titul, neboť v současné době jsou nemovitosti nepochybně v podílovém spoluvlastnictví.

10. Okresní soud správně postupoval dle § 1139 odst. 1 a 2 o. z., když v otázce užívání pozemku se stavbou nebylo mezi rovnodílnými spoluvlastníky dosaženo potřebné většiny, je tak třeba v této konkrétní otázce rozhodnutí soudu. Okresní soud upravil užívání pozemku se stavbou, která slouží jako rekreační chata, způsobem, který odpovídá slušnému uvážení, když je logické řešení, že účastníci jako rovnodílní spoluvlastníci budou tuto užívat ve stejném rozsahu. Stanovený režim, v němž každý z účastníků je oprávněn užívat nemovitost zhruba polovinu měsíce, je racionální a okresní soud postupoval v souladu s platnou právní úpravou.

11. Odvolacím námitkám žalovaného nelze přisvědčit. Ani skutečnost, že by žalobkyně po úpravě této nemovitosti neměla smluvně zajištěn přístup, není důvodem k vyloučení žalobkyně v užívání společné věci. Je na žalobkyni, aby si v případě jakýchkoliv obtíží přístup zajistila, a to i případně přes pozemky jiných vlastníků. Okresní soud se správně vypořádal i s členstvím žalovaného v základní organizaci , právnická osoba, , adresa, – , Anonymizováno, , kdy sama skutečnost, že toliko žalovaný je členem, nemůže znamenat, že by z tohoto důvodu bylo třeba spoluvlastníka vyloučit. Lze souhlasit s okresním soudem, že interní předpisy, zde osadní řád, nemohou být důvodem k vyloučení podílového spoluvlastníka z užívání společné věci. Rovněž jednání mezi účastníky o vypořádání podílového spoluvlastnictví není důvodem, proč by žalobkyně měla být vyloučena z užívání věci před tím, než účastníci skutečně dospějí k nějaké dohodě, na základě níž se žalovaný stane skutečně výlučným vlastníkem. Nelze jako argument pro vyloučení žalobkyně z užívání věci považovat ani skutečnost, že mezi účastníky nedošlo k uzavření písemné dohody dle představ žalovaného. Konfliktní vztahy mezi účastníky zde nejsou důvodem vyloučení žalobkyně z užívání, když s ohledem na úpravu užívání by se účastníci neměli v nemovitosti ani setkávat, neboť každý má upraveno užívání po určitý časový úsek. Argumentace rozhodnutím NS ČR ze dne 29. 3. 2016, sp zn. 22 Cdo 3922/2015 pro vyloučení žalobkyně z užívání není důvodná, uvedené rozhodnutí vydané v režimu společného jmění vychází naopak ze zásady, že osoba, jež má dosud spoluvlastnické právo k věci náležející do společného jmění manželů, nemůže být zcela vyloučena z užívání takové věci. Vyloučení jednoho ze spoluvlastníků pro neshody je výjimečným opatřením, pro něž musí být dány důvody (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4116/2009), přičemž v dané věci soud neshledává žádné výjimečné důvody pro vyloučení spoluvlastníka, stavbu pro rekreaci lze bez obtíží užívat střídavě v určitých časových úsecích, a to i přes případné neshody mezi bývalými manžely.

12. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. a II. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

13. Krajský soud potvrdil též výrok IV. rozsudku okresního soudu o nákladech řízení, když okresní soud rozhodl správně dle úspěchu ve věci. Odvolací soud má za to, že na danou věc nedopadá rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23-1, v němž tento dospěl k závěru, že náhrada nákladů řízení nepřísluší v řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo o vypořádání spoluvlastnictví. Dané řízení o úpravu užívání společné věci tak nespadá pod uvedené stanovisko Ústavního soudu. Současně má krajský soud za to, že i kdyby bylo možno vztáhnout závěry uvedeného stanoviska na danou věc, pak jsou zde okolnosti pro přiznání náhrady nákladů žalobkyni, a to s ohledem na postoj žalovaného, který neumožňuje žalobkyni žádné užívání nemovitosti a této nevydal klíče, žalobkyně se tak musela žalobou domáhat užívání a má právo na náhradu nákladů řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 2.300 Kč, 1x režijní paušál po 450 Kč a DPH 21 %, celkem 3.328 Kč.