69 Co 62/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudců Mgr. Michala Chmelaře a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozená Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C všechny zastoupeny advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 494.462,90 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2025, č. j. 20 C 303/2024-211, I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1., 2. a 3. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 91.367 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným 1., 2. a 3. zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 494.462,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 494.462,90 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1., 2. a 3. na náhradě nákladů řízení částku 274.101,30 Kč k rukám právního zástupce žalovaných 1., 2. a 3., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Žalobce podal včasné odvolání proti rozhodnutí okresního soudu s tím, že napadá všechny výroky rozsudku okresního soudu ze dne 16. 9. 2025 z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., tedy že soud prvního stupně dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci; příkladem nesprávného skutkového zjištění soudu je podle žalobce pod bodem 24. písemného vyhotovení rozsudku uvedené, co vše je v této listině uvedeno, avšak chybí, že v listině je výslovně kolonka pro zaškrtnutí, zda je v domě vlastní jímka na fekálie, že tato kolonka zůstala neproškrtnutá a že ohledání nemovitosti zpracovatelem tohoto dokumentu byla pouze svědkyně , Anonymizováno, jako realitní makléřka. Za zásadní pak žalobce považuje nesprávné právní posouzení skutkového stavu, tak jak se podává z důkazů před soudem provedených. Soud nesprávně právně vyhodnotil, že z předložených inzerátů není možné jednoznačně dovodit informaci, že v předmětné nemovitosti je funkční (soud říká vybudovaná) vodovodní a kanalizační přípojka. Podle žalobce je toto patrné z textu původních inzerátů, pokud byly předloženy inzeráty s jiným textem, bylo to s komentářem žalobce, že se nejedná o původní text inzerátu a bylo argumentováno, proč tomu tak je. Pokud soud aplikoval na daný skutkový stav rozhodnutí NS ČR 25 Cdo 1454/2000, pak se nejedná podle žalobce o přiléhavou aplikaci, když v daném případě, který řešil v tomto judikátu Nejvyšší soud, žalobce považoval uzavřenou kupní smlouvu za neplatnou a domáhal se vrácení zaplacené kupní ceny s odkazem na stav prodané věci v rozporu s inzercí. Žalobce nepovažuje kupní smlouvu za neplatnou a nedomáhá se vrácení kupní ceny, domáhá se slevy z kupní ceny, což sám Nejvyšší soud v citovaném judikátu považuje za správný postup. Pokud soud v této souvislosti aplikuje z tohoto judikátu větu, že není podstatné, co bylo inzerováno, ale co si účastníci dojednali a přitom obsah tohoto ujednání dovozuje toliko z výpovědi realitní makléřky a žalované 3., jednající evidentně ve shodě a v rozporu s objektivními důkazy v podobě právě původních verzí inzerátů a zejména onoho dokumentu „Výsledek vyhodnocení“ ze dne 14. 6. 2022, nesprávně vyhodnotil tak, aby tomuto judikátu odpovídal a soud mohl uzavřít, že existence funkční vodovodní a kanalizační přípojky sjednána mezi žalobcem a žalovanými jako vlastnost předmětu koupě sjednána nebyla. K tomu pak přistupuje argumentace soudu, že žalobce nebyl ujištěn, že voda ve studni je pitná, což opravdu nebyl, když byl inzercí ujištěn, že dům je jako na zdroj pitné vody napojen na veřejný vodovod. Soud dále uvádí, že i pokud by předmět koupě měl tvrzené vady, musel by je žalobce při vynaložení obvyklé péče zjistit již při uzavření kupní smlouvy, resp. ještě před jejím uzavřením. Tento závěr soudu žalobce rovněž odmítá, když to, že je na dvoře domu studna a je viditelná žalobce nepopírá, ale samo o sobě to takový závěr soudu neopravňuje. Žumpa viditelná nebyla, nevšiml si jí ani odhadce banky, jak byla zakryta hodlal žalobce prokazovat videozáznamem inzerce prodeje domu, tento důkaz však soud odmítl pro nadbytečnost. Že byla prohlídka domu hektická, bylo dáno tím, že na tuto prohlídku vyčlenila realitní makléřka málo času (dům 6+2 o dvou patrech, k tomu dílny, zahrada), nebyl ani prostor pro nějaké technické dotazy a zcela jistě by se žalobce neptal na to, co bylo jasně dáno z inzerce a stav na místě tomu odpovídal, když voda z kohoutků vodovodních baterií tekla, záchody splachovaly. Později až do dne předání nemovitosti se žalobce do domu již neměl možnost dostat. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že jeho žalobě v plném rozsahu vyhoví a zaváže žalované k náhradě nákladů řízení.

3. V doplnění odvolání žalobce uvedl, že za situace, kdy by odvolací soud nevyhověl odvolacímu návrhu žalobce na změnu napadeného rozsudku a tento (aniž by jej zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně) by jako správný potvrdil, uvádí, že výše nákladů řízení je nepřiměřeně vysoká – nespravedlivá a domáhal se moderace nákladů řízení podle ustanovení § 150 o. s. ř. Poukázal na to, že majetkové, sociální a osobní poměry žalobce byly podrobně zkoumány na základě žádosti žalobce o jeho osvobození od placení soudního poplatku z odvolání. Připomněl, že žalobce vlastní se svojí manželkou , jméno FO, předmětný rodinný dům v obci , adresa, a automobil , Anonymizováno, , Anonymizováno, rok výroby 2001, splácí měsíčně hypotéku na pořízení tohoto domu ve výši 16.137 Kč a nájemné ve výši 12.100 Kč. Do 1. 1. 2025 byl na úřadě práce a byla mu vyplácena nemocenská z důvodu dlouhodobého zdravotního postižení – žalobce nevidí na jedno oko po odchlípnutí rohovky, druhé oko je dlouhodobě sledováno na specializovaném pracovišti , Anonymizováno, , adresa, , manželka žalobce je rovněž dlouhodobě zdravotně indisponována – má roztroušenou sklerózu a invalidní důchod I. stupně. V domácnosti žalobce jsou vychovávány 3 děti, dcera , jméno FO, a synové manželky , Anonymizováno, a , jméno FO, – všichni stále nezletilí. Pokud jde o žalované, žalobce nezná jejich majetkové, sociální a osobní poměry, nicméně právě na jedné straně okolnost, že žalované inkasovaly každá jednu třetinu kupní ceny za prodej předmětné nemovitosti a na straně druhé v řízení nejsou každá sama za sebe, ale všechny tři zastoupené jedním prvním zástupcem, dovoluje si žalobce tvrdit, že navržená moderace výše nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. v jejich neprospěch nebude mít žádný negativní dopad na jejich poměry. Za okolnost sporu, která podle žalobce podporuje důvodnost jeho návrhu na moderaci nákladů řízení je to, že žalobce se aktivně snažil před podáním žaloby vyřešit spor smírem, když žalované proti tomu původně nic nenamítaly, a bránit se začaly až poté, co zjistily výši investic, které byl žalobce nucen vynaložit. Závěrem navrhl, aby odvolací soud moderoval náklady řízení na 1/3 přiznané částky. Také doplnil námitky ke skutkovým závěrům soudu prvního stupně, a to tak, že napadal věrohodnost svědkyně Viklické, která k datu 13. 5. 2022 uváděla třetím osobám, že předmětný dům je napojený na všechny inženýrské sítě, tedy že je připojen na veřejný vodovod a mimo jiné jsou odváděny splaškové vody do veřejné kanalizace, aby následně tyto informace změnila, jak je uvedeno výše a u soudu pak uvedla, že nikdy neuváděla, že dům je napojen na všechny inženýrské sítě, pouze, že dům je napojen na studnu ve dvoře, splašky odcházejí do žumpy (kterou ale odhadci z banky, poskytující úvěr žalobci neukázala, naopak mu sdělila, že žumpa není a že je dům napojen na veřejnou kanalizaci).

4. Žalované ve vyjádření k odvolání žalobce navrhly, aby odvolací soud nepřisvědčil nedůvodným odvolacím námitkám, tak jak jsou zcela obecně a částečně nepravdivě zapracovány do odvolání žalobce, a aby rozsudek Okresního soudu v Olomouci č. j. 20 C 303/2024-211 ze dne 16. 9. 2025 v obou výrocích jako věcně správný potvrdil. Zejména poukázaly na to, že žalobce se spokojil pouze s jedinou velmi zběžnou prohlídkou nabízených nemovitostí nikoliv za přítomnosti některé ze žalovaných, nýbrž pouze za přítomnosti realitní makléřky. Tvrzení žalobce v odvolání, že později po této zběžné prohlídce již neměl žádnou možnost se do domu dostat, je v naprostém rozporu s jeho vlastním vyjádřením jako účastníka řízení před soudem dne 12. 8. 2025, kde pravdivě uvedl, že lituje svého postupu, pokud se bohužel spokojil s jedinou prohlídkou domu. Dále zdůraznily, že samotný žalobce předložil k důkazu inzerát, ve kterém je zcela jasně uvedeno, že dům je napojen na vlastní studnu ve dvoře, která slouží jako zdroj vody, když veřejná kanalizace je přímo před domem. Upozornily, že se žalobce ve svém odvolání uchyluje k nepravdivým tvrzením, pokud uvádí, že byl inzercí ujištěn, že dům je jako zdroj pitné vody napojen na veřejný vodovod. Takovýto inzerát neexistuje, kdyby existoval, žalobce by ho jistě předložil soudu k důkazu. V žádném inzerátu není sebemenší zmínka o pitné vodě. Dále uvedly, že žalobce si zcela prokazatelně ještě před podpisem rezervační smlouvy, kupní smlouvy, ani později nevymínil, že dům je zásobován pitnou vodou ze studny, ani o tom nebyl ujištěn, jak správně uvádí. K doplnění odvolání pak žalobkyně k možné moderaci výše náhrady nákladů řízení uvedly, že to byl žalobce, který byl od samého počátku zastoupen v této věci zkušeným advokátem, navíc rodinným příslušníkem, který žalobce jistě musel poučit o tom, kdo bude platit náhradu nákladů řízení v případě, že žalobce v soudním sporu svá tvrzení neprokáže a ve sporu podlehne za situace, kdy všichni žalovaní všechny uplatněné nároky žalobce, jak před podáním žaloby, tak i v průběhu soudního řízení, vždy kategoricky odmítli. Při rozhodování ohledně náhrady nákladů řízení bude podle žalovaných nutné rovněž přihlédnout k té skutečnosti, že žalobce podanou žalobou bezprostředně zasáhl do osobnostní sféry všech žalovaných, které jsou již důchodového věku, bez pravidelných příjmů, když navíc dlouhé soudní řízení bezprostředně zasáhlo do zdravotního stavu žalované 1. , Jméno žalované A, .

5. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu včetně výroku o nákladech řízení v režimu neúplné apelace podle § 206 a § 212a o. s. ř. a v tomto rozsahu přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo s důrazem na obsahové vylíčení námitek podaných v odvolání, a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Předně krajský soud uvádí, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje. Žalobce v rámci odvolání přitom napadá skutkové závěry rozsudku okresního soudu (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), které se týkají listiny označené jako „Výsledek vyhodnocení rizik“, když namítá, že okresní soud nevyslovil závěr, že kolonka pro zaškrtnutí, zda je v domě vlastní jímka na fekálie, zůstala neproškrtnutá s poukazem na to, že zpracovatelem dokumentu byla svědkyně , Anonymizováno, . Pokud toto zjištění okresní soud výslovně nezmínil a konstatoval, pouze „proškrtnuté kolonky“, pak nepochybil, neboť z uvedené listiny nevyplývá vzhledem k žalobním tvrzením žádná rozhodná skutečnost, když žalobce ani netvrdil, zda a jaký vliv měla tato listina na okolnosti uzavření kupní smlouvy, resp. jeho utvrzení o vlastnostech prodávané věci. Pokud námitky žalobce směřovaly k posouzení věrohodnosti výpovědi svědkyně , Anonymizováno, v kontextu s touto listinou, pak je nutno zdůraznit, že předmětná listina byla zpracována znalcem banky, nikoliv svědkyní , Anonymizováno, , jež byla pouze přítomna ohledání nemovitosti znalcem, který také jako bankou žalobce povolaný odborník správnost v listině uvedených závěrů potvrdil. Z pouhé přítomnosti svědkyně , Anonymizováno, u ohledání nemovitosti nelze bez dalšího dovozovat, že tato uvedla znalce v omyl poskytnutím nepravdivých informací, jak se snad snaží dovodit žalobce. Ani další žalobcem tvrzené skutečnosti týkající se inzerce předmětných nemovitostí nemohou vést k závěru o nevěrohodnosti výpovědi svědkyně , Anonymizováno, . Skutečnost, že se na stránkách realitní společnosti , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , pro kterou svědkyně , Anonymizováno, pracuje, objevily inzeráty předmětných nemovitostí v různém znění, není rovněž sama o sobě důvodem pro pochybnost o věrohodnosti výpovědi svědkyně, která odlišná znění inzerátů na stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, vysvětlila svým působením i mimo tuto realitní kancelář. Z obsahu spisu se nepodává ani jiný důvod, proč by mělo být o věrohodnosti výpovědi svědkyně Viklické pochybováno; naopak okresní soud správně vyhodnotil jako nevěrohodnou tu část výpovědi žalobce, v níž uvedl, že o žumpě nikdo nehovořil (a žalobce o ní neměl ani tušení), když sám několik okamžiků předtím vypověděl, že mu bylo žalovanou 3. sděleno při převzetí, že žumpa je zrušená. V rámci námitek proti právnímu hodnocení žalobce zjevně napadl i skutkové závěry okresního soudu stran publikovaných inzerátů, resp. časové souslednosti jejich různých verzí. Je nutno připustit, že okresní soud se sice nezabýval časovou sousledností jednotlivých inzerátů a jejich změn, nicméně tak učinil především s ohledem na význam publikovaných inzerátů pro právní posouzení předmětné věci (viz níže), a nelze mu tedy ani v tomto směru ničeho vytknout. Upozorňoval-li žalobce, že okresní soud neprovedl důkaz videozáznamem, podle něhož mělo být zjištěno „skrytí“ žumpy, pak skutečnost, že na poklopu žumpy byl gumový kryt potvrdila jak žalovaná 3., tak i svědek , jméno FO, , odborník, kterého si přizval žalobce k ohledání kanalizace, a který také žumpu bez problémů identifikoval, což odůvodňuje nadbytečnost provedení označeného videozáznamu k důkazu. Pokud okresní soud zamítl důkazní návrhy žalobce smlouvou č. , hodnota, o dodávce pitné vody a odvádění odpadních vod ze dne 2. 10. 2024, neboť tyto byly učiněny po koncentraci řízení, učinil tak v souladu s ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. Nevyžádal-li okresní soud další zprávu od , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , postupoval v souladu s právními závěry o významu inzerce (viz níže).

7. Okresní soud pak správně po právní stránce posoudil, že mezi žalobcem a žalovanými byla uzavřena kupní smlouva podle ust. § 2079 občanského zákoníku (dále také jako „o. z.“), přičemž žalobce, který nabyl předmětné nemovitosti od žalovaných, se domáhá slevy z kupní ceny, neboť má za to, že nemovitosti trpí vadami spočívajícími v absenci vodovodní přípojky a funkční kanalizace. Při vadném plnění přitom kupující zajisté má právo na přiměřenou slevu z kupní ceny ve smyslu ust. § 2106, § 2107 o. z. Kdy jde o vadu předmětu koupě, normuje ustanovení § 2099 o. z. ve spojení s ust. § 2095 o. z., které okresní soud na zjištěný skutkový stav správně aplikoval a vysvětlil, že věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 o. z., tedy není-li dodána prodávajícím v ujednaném množství, jakosti a provedení; určení množství, jakosti a provedení předmětu koupě v kupní smlouvě je klíčové pro pozdější posouzení, zda věc dodaná prodávajícím má vady či nikoliv. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, má prodávající povinnost dodat předmět koupě v takové jakosti a takovém provedení, které jsou vhodné pro účel patrný ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý. Účelem patrným ze smlouvy je přitom třeba rozumět účel, pro který kupující věc kupuje a obvyklým účelem je třeba rozumět účel, k němuž prodávaná věc obvykle slouží, přičemž dovozovat jakost a provedení z obvyklého účelu bude možné tehdy, pokud nelze dovodit účel patrný ze smlouvy.

8. V prvé řadě se proto okresní soud správně zabýval tím, zda mezi žalobcem a žalovanými bylo výslovně ujednáno, že předmět koupě (nemovitosti) mají vodovodní přípojku a funkční kanalizaci, když důkazní břemeno zde tížilo žalobce. V řízení však nebylo prokázáno, že by si strany kupní smlouvy ujednaly, že v předmětných nemovitostech bude vybudována (zřízena) kanalizační a vodovodní přípojka. Ba naopak v řízení bylo prokázáno, že při prohlídce domu bylo realitní makléřkou žalobci sděleno, že dům je napojen na studnu a že WC není napojeno na kanalizaci, ale že dům má vlastní žumpu.

9. Nebyla-li uvedená vlastnost předmětu koupě výslovně ujednána, zabýval se okresní soud správně posouzením, zda prodávající splnili svou povinnost dodat předmět koupě v takové jakosti a takovém provedení, které jsou vhodné pro účel patrný ze smlouvy, resp. pro účel obvyklý a dovodil v poměrech projednávané věci, že ze smlouvy je patrné pouze to, že žalobce a jeho manželka kupovali rodinný dům se souvisejícími pozemky (zahradami), přičemž obvyklým účelem koupě rodinného domu je uspokojení potřeby bydlení. Okresní soud uvedl, že rodinný dům určený k bydlení by měl mít zdroj vody a nějak vyřešen způsob odvádění odpadních vod, což bylo v řízení prokázáno existencí vlastní studny a kanalizace odvádějící z části domu odpad do splaškové kanalizace obce a z části do septiku (žumpy). Zároveň správně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 670/2012, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že není obvyklou vlastností rodinného domu určeného k trvalému bydlení jeho zásobení pitnou vodou, když nedostatek připojení rodinného domu ke zdroji pitné vody činí sice užívání takové nemovitosti méně komfortním, nicméně jeho užívání k trvalému bydlení nebrání a možnost takového užívání ani podstatně nesnižuje. Není-li obvyklou vlastností rodinného domu určeného k trvalému bydlení jeho zásobení pitnou vodou, přičemž v projednávané věci nebylo ani sporné, že předmětný rodinný dům na zdroj vody (vlastní studnu) napojen je, nemůže být neexistence vodovodní přípojky z veřejného vodovodu vadou předmětu koupě. Okresní soud s odkazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu také správně poznamenal, že okolnost, zda je rodinný dům připojen k vodovodu pro veřejnou potřebu, je okolností, kterou lze zjistit při obvyklé pozornosti při prohlídce domu a je tedy na kupujícím, že si jakost vody ověří, případně že si napojení domu na zdroj pitné vody vymíní; neučiní-li tak, je povinen sám nést riziko nedostatku takové vlastnosti.

10. Obdobný závěr, pokud se týká obvyklé vlastnosti rodinného domu, lze učinit i ve vztahu k odvodu odpadních vod, když v řízení bylo prokázáno, že předmětný rodinný dům měl odvod odpadních vod kompletně řešen, a to tak, že byl částečně napojen na kanalizaci a částečně na žumpu (odpad z WC). Okresní soud tedy správně uzavřel, že předmětný dům měl vlastnosti k tomu, aby mohl být užíván pro účel patrný ze smlouvy, respektive pro účel obvyklý, tedy k bydlení. Jestliže v řízení bylo prokázáno, že předmětný dům má vyřešeno odvádění odpadu, a to částečně do kanalizace a částečně do jímky (žumpy), netrpí ani touto vytknutou vadou, a sice nefunkční kanalizací. Odvolací soud také poznamenává, že i okolnosti týkající se odvádění odpadních vod lze zjistit při obvyklé pozornosti při prohlídce domu (ostatně žalobcem přizvaným odborníkem byla žumpa bez problémů identifikována) a bylo tedy na kupujícím, aby si ověřil, případně vymínil, napojení celého domu na veřejnou kanalizaci, zvláště pak tehdy, byl-li na existenci žumpy výslovně upozorněn. Neexistence vytknutých vad pak nutně musela vést okresní soud ke správnému závěru o tom, že žalobci nevzniklo právo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Protože požadavek žalobce na zaplacení slevy z kupní ceny není nedůvodný, odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. rozhodnutí okresního soudu potvrdil.

11. Pokud hlavním argumentem, a ostatně i odvolací námitkou žalobce, byla existence inzerce předmětných nemovitostí s tím, že žalobce byl inzercí ujištěn, že dům je napojen na veřejný vodovod, resp. kanalizaci, pak je třeba odkázat především na okresním soudem zmíněnou judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1545/2000 ze dne 26. 6. 2002), podle níž není rozhodující, zda věc odpovídá stavu uvedenému v inzertní nabídce, ale to, co bylo mezi účastníky ujednáno a jaké informace o vadách a ujištění o vlastnostech věci se kupujícímu dostalo ze strany prodávajícího v souvislosti s uzavřením smlouvy; námitky žalobce k nesprávné aplikaci uvedeného rozhodnutí jsou naprosto liché, neboť pro výše uvedený závěr není rozhodné, jaké právo z vadného plnění kupující zvolil. V projednávané věci, jak správně zdůraznil okresní soud, bylo především prokázáno, že žalobci se dostalo vysvětlení od realitní makléřky, která žalobce a jeho manželku provázela po předmětných nemovitostech, o tom, že dům je napojen na studnu a že WC není napojeno na kanalizaci, ale že dům má vlastní žumpu. Pokud tomuto sdělení nevěnoval žalobce pozornost z jakéhokoliv důvodu, nemůže tato skutečnost jít k tíži žalovaných. Pouze pro úplnost odvolací soud k informacím z inzertní nabídky poznamenává, že i kdyby pominul inzertní nabídku realitní kanceláře na stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , v níž docházelo ke změnám bez jejich konkrétního časového určení, tak i popis nemovitostí v inzerátech na stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, -, Anonymizováno, a , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , v nichž byla uvedena již v původním znění přinejmenším informace o existenci vlastní studny oproti napojení na vodovod, měl vést žalobce ke zvýšené obezřetnosti a k tomu, že si tyto informace ověří. Odvolací soud proto musí i v tomto ohledu přisvědčit okresnímu soudu v závěru, že žalobce nevynaložil obvyklou pozornost, kterou by bylo lze při koupi starého rodinného domu očekávat.

12. Okresní soud správně rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich výši správně vyčíslil v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. Namítal-li žalobce, že v projednávané věci byly splněny podmínky pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. a bylo namístě výši náhrady nákladů řízení moderovat, odvolací soud předně zdůrazňuje, že ustanovení § 150 o. s. ř., podle něhož lze účastníku, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, tyto zcela nebo zčásti nepřiznat, je možno toliko ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele. Soud musí pečlivě posoudit všechny rozhodné okolnosti věci, mezi které předně patří majetkové, sociální, osobní a další poměry všech účastníků; významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení apod. V projednávané věci je z obsahu spisu zřejmé, že žalobce je zaměstnaný s příjmem 34.620 Kč, jeho manželka pobírá invalidní důchod I. stupně ve výši 6.144 Kč a měsíční mzdu ve výši 10.218 Kč, žalobce má s manželkou jednu dceru, platí hypotéku ve výši 16.137 Kč měsíčně, vlastní s manželkou předmětné nemovitosti, avšak žijí v nájmu, za který platí 12.100 Kč. Žalované jsou, již jen s ohledem na jejich věk, starobní důchodkyně. Jen na straně žalobce je tedy zjevné, že jeho majetkové poměry nahlíženy prizmatem ust. § 150 o. s. ř. neodůvodňují mimořádného užití uvedeného ustanovení. Žalobce má příjem ze zaměstnání a platí nájem v odpovídající výši a nadto vlastní předmětné nemovitosti v hodnotě cca pěti milionů, k nimž se vztahuje významný výdaj v podobě hypotéky, když v těchto nemovitostech zjevně ani nebydlí (má bydliště na jiné adrese a platí nájem), a tedy disponuje zbytným majetkem značné hodnoty. Ani okolnosti předsoudního stadia sporu nepovažuje odvolací soud za mimořádné, když z e-mailu právního zástupce realitní kanceláře, nikoliv žalovaných, vyplývá pouze to, že advokát realitní kanceláře navrhuje stranám vstoupit do smírných jednání, v rámci nichž by měly žalované zaujmout své stanovisko; první stanovisko samotných žalovaných je ale zřejmé až z dopisu ze dne 9. 8. 2024, v němž žalované slevu z kupní ceny odmítly. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem a bylo v jeho silách zvážit všechna procesní rizika spojená s možností neunesení důkazního břemene. Odvolací soud tedy uzavírá, že na straně žalobce nevyšly najevo žádné okolnosti týkající se jeho majetkových, sociálních, osobních a dalších poměrů, jakož ani žádné další skutkové okolnosti věci, které by odůvodňovaly užití mimořádného moderačního práva podle ust. § 150 o. s. ř.

13. Žalobce s podaným odvoláním neuspěl, a proto žalovaným náleží podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 náhrada nákladů i v této fázi soudního řízení. Podle ust. § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. se náklady žalovaných sestávají z odměny za 3 úkony právní služby advokáta při zastupovaní tří účastníků ve výši 74.160 Kč (3 x 3 x 8.240 Kč za vyjádření k odvolání ze dne 18. 2. 2026 a ze dne 30. 4. 2026, účast u jednání dne 7. 5. 2026), když odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků se podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu určí tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků. K nákladům dále náleží režijní paušál ve výši 1.350 Kč (3 x 450 Kč) dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2025. V součtu jde o částku 75.510 Kč, k níž je třeba přičíst 21% DPH, celková výše nákladů žalovaných tak činí 91.367 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovaným 1., 2. a 3. na náhradě nákladů odvolacího řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných , Jméno advokáta B, (ustanovení § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř.).