69 CO 72/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 11. 2021, č. j. 24 C 143/2020-261,

I. Odvolání žalobce proti výroku I. se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. potvrzuje.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích III. a IV. mění takto: „ Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení ve výši částka ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.“

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení ve lhůtě třídenní (výrok I.). Žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky částka od datum zamítl (výrok II.) Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce částka ve lhůtě třídenní (výrok III.). Žalobci uložil povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení v částce částka ve lhůtě třídenní (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, a to do všech jeho výroků. Souhlasil se závěry okresního soudu ve vztahu k námitkám žalovaného o rozsahu užívání pozemku a dále pak těch, které vedly k závěrům o tom, že jsou dány důvody pro vydání bezdůvodného obohacení, neboť ačkoliv byl žalovaný žalobcem několikrát vyzván k uzavření nájemní smlouvy, nikdy k tomu nedošlo z důvodu na straně žalovaného a žalovaný tak využíval pozemek ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu. S čím však žalobce nesouhlasí je výše obvyklého nájemného, ze kterého soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel, respektive se způsobem, jakým byla tato výše zjištěna. Žalobce podal žalobu o zaplacení částky částka s příslušenstvím, ke které připojil znalecký posudek vypracovaný Ing. jméno příjmení, soudním znalcem, který měl všechny zákonem požadované náležitosti a obsahoval i doložku znalce o tom, že si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudku. Ze strany žalobce byl tak soudu doložen znalecký posudek, který vycházel z informace, že v dané oblasti se kupní cena za nemovité věci pohybuje okolo 854 Kč/m2 a informace, že dle metodiky ke stanovení obvyklého nájemného lze dojít porovnávacím způsobem vzhledem k ceně pozemku s časovým horizontem 10 let, považoval znalcem stanovenou obvyklou výši nájemného (9 Kč/m2/měsíc, tj. 108 Kč/m2/rok) vzhledem k výše uvedené metodice (7 Kč/m2/měsíc, tj. 85 Kč/m2/rok, za použití ceny 854 Kč/m2) za odpovídající. V průběhu soudního řízení byl na základě usnesení okresního soudu ustanoven totožný soudní znalec k podání nového znaleckého posudku (znalecký posudek číslo). Po vypracování znaleckého posudku v rámci vyjádření se k jeho závěrům žalobce uvedl následující. Ačkoliv se jedná o znalecké posudky vypracované shodným soudním znalcem, došlo při stanovení obvyklé ceny nájemného k poklesu z 9 Kč/m2/měsíc na cca 2,20 Kč/m2/měsíc. Tato skutečnost však není vysvětlena, respektive znalec se nevyjádřil, z jakého důvodu došlo k tak dramatickému poklesu obvyklé ceny nájemného mezi lety 2016 a 2017 až 2018, a to i s ohledem na vyjádření znalce, že stabilizovanou úroveň těchto cen lze pokládat za poměrně trvalou, bez výraznějšího vývoje v posledních letech, přetrvávající v podstatě od inkriminovaného období 2017 až 2018 do dnešní doby. Jak vyplývá z protokolu o jednání před soudem prvého stupně ze dne datum se předvolaný znalec k jednání nedostavil a svoji nepřítomnost neomluvil. Soud uvedl, že předpokládal, že bude proveden listinný důkaz znaleckým posudkem za účasti znalce, kterému by eventuálně mohly strany položit otázky, což nebylo možno provést. Žalobce sdělil, že na osobní účasti znalce při jeho výslechu u jednání trvá a byl vyzván soudem, aby označil otázky na znalce. Této výzvě soudu žalobce vyhověl, když otázky na znalce jsou obsaženy v protokolu o jednání ze dne datum, po přerušení jednání okresní soud však vyzval účastníky řízení ke sdělení závěrečných návrhů a aniž by bylo ze strany soudu osvětleno, z jakého důvodu nebude soudní znalec již předvolán, či z jakého důvodu mu nebudou předloženy k zodpovězení žalobcem položené otázky, soud ve věci rozhodl. V odůvodnění napadeného rozsudku soud toliko uvedl, že nebylo možné z faktických důvodů nad rámec písemného znaleckého posudku znalce vyslechnout, neboť byl v době opětovné pandemie delší dobu nekontaktní. Od počátku však soud prvého stupně výslech znalce zjevně nepovažoval za nadbytečný. Žalobce tedy s ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu zrušil a vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení, neboť žalobce má za to, že ze strany soudu prvého stupně došlo k pochybení, které může mít za následek nesprávné zjištění výše obvyklého nájemného. Aniž by žalobce uznával správnost výroku II. napadeného rozsudku má za to, že v případě, že odvolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek je v tomto výroku správný a z tohoto důvodu je potvrdí, nebylo o nákladech řízení rozhodnuto soudem prvého stupně v souladu s judikaturou NS ČR. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a neúspěch žalobce ve sporu spočíval pouze ve výši požadovaného plnění, nikoliv v jeho samotném základu, navrhoval žalobce, aby žalobci v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3974/2015 byla přiznána náhradu nákladů řízení z částky mu přisouzené.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že hlavní odvolací námitkou je skutečnost, že žalobce nesouhlasí s obsahem znaleckého posudku, respektive se zjištěnou hodnotou plnění za užívání pozemku. Žalovaný k tomu uvádí, že souhlasí s obsahem znaleckého posudku a považuje jej za řádně odůvodněný a správný. Předmětem celého sporu nebyla skutečnost, zda má žalovaný žalobci hradit úplatu za užívání pozemku, na kterém stála stavba v jeho vlastnictví, tuto skutečnost žalovaný nikdy nepopíral a o této skutečnosti nebylo mezi účastníky řízení sporu. Žalovaný v řízení před soudem prvého stupně prokázal, že úplatu za užívání předmětného pozemku žalobci hradil, avšak ve výši, se kterou žalobce nesouhlasil. Výši úplaty, kterou žalovaný žalobci hradil odvodil žalovaný z obdobného řízení, které bylo podrobně rozebíráno před soudem prvého stupně a ve kterém soudy obou instancí za obdobných skutkových okolností stanovily obvyklou úplatu za užívání pozemku zastavěného cizí stavbou ve výši částka za m2 za kalendářní rok, žalovaný zčtyřnásobil tuto zjištěnou úplatu a hradil žalobci za užívání jeho pozemku částku 4 Kč/m2/kalend rok. Žalobce spolu s žalobou předložil znalecký posudek, který nebyl pro účely tohoto řízení vůbec použitelný. Bylo zjevné, že segment, který byl v tomto posudku zkoumán při porovnávací metodě byl zcela odlišný od předmětu sporu a zejména z tohoto důvodu byl tento znalecký posudek zcela nepoužitelný, na což žalovaný opakovaně upozorňoval a z toho důvodu bylo soudem prvého stupně zadáno vypracování nového znaleckého posudku, který byl zaměřen konkrétně na předmět sporu, tj. výši úplaty za užívání pozemku, který je užíván tak, že je na něm postavena cizí stavba. Dle žalobce je rozsudek soudu prvého stupně nesprávný, protože se soud prvého stupně nevypořádal s odlišnými hodnotami úplaty za užívání pozemku, který vyplývá z posudku vypracovaného na základě zadání žalobce a z posudku vypracovaného dle zadání soudu prvého stupně. Je nutno dojít k závěru, že znalecký posudek k zadání soudu zcela odpovídá předmětu sporu, je podrobnější a kvalitativně lepší, což je zejména důsledkem podrobnějšího konkrétnějšího zadání k vypracování tohoto posudku. Sám znalec si byl při vypracování posudku vědom vypracování dřívějšího posudku k zadání žalobce a rozdíly mezi závěry obou posudků řádně odůvodnil. Tato rozdílnost vyplývá zejména ze zásadní rozdílnosti otázek položených znalci před vypracováním posudku, což vedlo mimo jiné k tomu, že znalec v posudcích zkoumal jiné segmenty trhu s nemovitostmi, což zákonitě muselo vést ke zjištění jiné výše úplaty za užívání pozemků. Za procesní vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci považuje žalobce skutečnost, že nedošlo k výslechu znalce, ač žalobce při jednání dne datum prezentoval otázky na znalce a požadoval jeho výslech. Žalovaný má za to, že postup soudu prvého stupně není vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť k otázkám, které měly být znalci položeny, se tento již dostatečně vyjádřil ve svém posudku. Pokud tedy žalobce neměl jiné otázky, nepřinesl by stejně výslech znalce nic nového, zejména s ohledem na hospodárnost a rychlost řízení. V neposlední řadě se žalovaný vyjadřuje k návrhu žalobce, aby byl napadený rozsudek změněn v části týkající se nákladů řízení, s čímž žalovaný zásadně nesouhlasí. V této věci nebyla sporná podstata nároku, tj. zda za užívání pozemku náleží žalobci úplata, tuto skutečnost žalovaný nikdy nepopíral, jedinou spornou otázkou mezi účastníky řízení byla výše úplaty. Žalovaný od počátku sporu tvrdil a tvrdí i nadále, že původní požadovaná úplata byla zjevně nepřiměřená a mimo realitu realitního trhu. Žalovaný podotýká, že ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. dává soudu možnost rozhodnout o náhradě nákladů řízení bez zohlednění zásady úspěchu ve věci, ale nikoliv neukládá soudu povinnost. Právě s ohledem na to, že spor mezi účastníky řízení nebyl o základ věci, ale pouze o výši úplaty, nelze toto ustanovení aplikovat. I žalovaný měl pro jeho procesní stanovisko podklady spočívající v dřívějším sporu ve velmi podobné věci, stejně tak by mohl tedy žalovaný požadovat, aby mu byla náhrada nákladů přiznána v plné výši, když žalovaný byl ke konečnému výsledku řízení s jeho stanoviskem blíže než žalobce. Navrhoval proto, aby rozsudek okresního soudu byl v odvoláním napadených částech potvrzen.

4. Krajský soud se nejprve zabýval odvoláním žalobce podaným ve vztahu k výroku I. rozsudku okresního soudu. V této části předmětu sporu bylo žalobě v části částka se specifikovaným úrokem z prodlení vyhověno a žalovanému uložena povinnost tuto částku zaplatit, výrok byl tedy ve prospěch žalobce. Výrokem I. rozsudku okresního soudu nebyla žalobci v jeho právech způsobena žádná újma, a proto mu nesvědčí subjektivní právo k podání odvolání proti tomuto výroku (§ 201 o. s. ř.) Odvolací soud tedy odmítl odvolání žalobce proti výroku I. za podmínek ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř.

5. Po zjištění, že odvolání proti rozsudku do zbývajících výroků je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou a obsahuje všechny podstatné obsahové náležitosti, včetně uvedení způsobilých odvolacích důvodů, krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II. a na nich závislých nákladových výrocích III. a IV. (§ 206 a § 212 o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

6. Krajský soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že základ nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je dán, neboť důkazy je jednoznačně prokázáno, že žalobce je na základě darovací smlouvy ze dne datum s právními účinky vkladu ke dni datum výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. číslo - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 810 m², zapsaných v kat. úz. obec, v obci obec a okresu obec. Na tomto pozemku stojí stavba bez čp/č.ev. – zemědělské stavení náležící do výlučného vlastnictví žalovaného na základě kupní smlouvy ze dne datum. Bylo prokázáno, že žalovaný neuzavřel s žalobcem žádnou nájemní či pachtovní smlouvu za účelem užívání pozemku žalobce pro realizaci svého vlastnického práva ke stavbě stojící na tomto pozemku a v období od datum do datum tak v důsledku bezesmluvního užívání zastavěného pozemku získával na úkor žalobce majetkový prospěch (plnění bez právního důvodu § 2991 o. z.), který je povinen žalobci vydat.

7. Okresní soud při posuzování otázky, jaké je obvyklé nájemné, respektoval právní názor odvolacího soudu, který v rozhodnutí ze dne 12. 5. 2020, č. j. 69 Co 331/2019-1231 (přezkoumaný v dovolacím řízení usnesením NS ČR sp. zn. 28 Cdo 865/2021 a po ústavní stížnosti usnesením sp. zn. I. ÚS 2045/2021) uvedl, že obvyklé nájemné z pozemku je třeba stanovit na základě zjištění, za jaké ceny se obvykle obdobné pozemky v daném místě a čase pronajímají s tím, že pronájem zemědělských pozemků zastavěných zemědělskými stavbami je specifickým segmentem trhu a je třeba vycházet z úplaty, kterou by žalovaný za užívání takové věci byl povinen za normálních okolností platit, tj. z částky, kterou reálně platí ostatní vlastníci staveb v obdobných zemědělských areálech. Ostatní metody označil odvolací soud jako použitelné až subsidiárně.

8. Své závěry učinil okresní soud na základně znaleckého posudku vypracovaného znalcem příjmení jméno příjmení, který oproti dříve zpracovanému posudku na základě zadání žalobce, vypracoval znalecký posudek k zadání soudu, kdy vycházel z výše uvedených odlišných vstupních údajů, charakteristik a předpokladů pro srovnání a zjištění cen nájemného ve vztahu k posuzovanému pozemku parc. č. st. číslo. Pokud okresní soud zadal znalecký posudek, který byl znalcem proveden a ze strany žalobce byly proti němu námitky, bylo zcela na místě, aby soud výslech znalce provedl a reagoval na námitky žalobce. I v případě, kdy soud sám o správnosti písemného vyhotovení znaleckého posudku pochybnosti nemá, musí znalce při jednání vyslechnout, pokud některý z účastníků vznáší proti závěrům znalce podstatné (odůvodněné) výhrady (srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2458/2009 a sp. zn. 25 Cdo 3010/2018). Pokud takto soud nepostupoval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V průběhu odvolacího řízení však krajský soud tím, že výslech znalce sám provedl, tuto vadu řízení napravil.

9. Z výpovědi znalce u odvolacího soudu bylo zjištěno pro samu věc podstatné, že prvý znalecký posudek byl vypracován na základě ústního zadání a doslovné znění otázek zadavatele (žalobce) nemůže garantovat, základním motivem bylo stanovení obvyklé ceny nájemného daného pozemku, druhý posudek vypracoval na základě zadání soudu s přesnou specifikací otázek. U prvého posudku, jehož zadavatelem byl žalobce, bylo provedeno porovnání obvyklého nájemného a nájemného v nabídce v okolí bez specifikace toho, že byl pozemek zastavěn budovou. Jednalo se o pronájmy obdobných ploch, u kterých se zohledňoval stav pozemku, poloha, výměra a další. U druhého znaleckého posudku znalec při oceňování postupoval dle zadání soudu s odkazem na zvláštní segment trhu, tzn. pozemky v zemědělském areálu, nebo v areálu bývalého ZD a na základě zadání porovnával nájmy pozemků v těchto areálech, dále vycházel ze skutečných nájmů za pozemky, na kterých stojí zemědělské stavby. Když zpracovával prvý posudek v roce 2016 byl již pozemek zastavěn, ke srovnání použil plochy, které nebyly zastavěny z toho důvodu, že se znalci nepodařilo zajistit dostatek podkladů u pozemků zastavěných cizími stavbami. Při zadání posudku žalobcem nebyl dán akcent na to, že se jedná o pozemek v zemědělském areálu. ulice šetření tehdy prováděl, budova již nebyla užívána jako zemědělská, ale jako skladovací prostor. Pokud došlo k tomu, že výše nájemného se u obou posudků lišila, bylo to dáno tím, že u druhého posudku se jednalo o stanovení ceny dle specifického zadání, že pro porovnání byly vybrány pouze ty pozemky, které byly součástí zemědělských areálů, na rozdíl od vstupních údajů dle zadání žalobcem, kdy dotaz zněl na stanovení obvyklé ceny nájemného na daném pozemku bez specifikace, zda se jedná o pozemek v zemědělském areálu nebo volně nabízený na trhu v jiných lokalitách.

10. Vypracovaný znalecký posudek v tomto řízení považuje krajský soud za relevantní podklad pro určení výše obvyklého nájemného, kdy za výši obvyklého nájemného je třeba považovat tu výši, která vychází ze srovnání s obvyklými nájmy u srovnatelných nemovitostí - pozemků (uzavřené areály bývalých ZD) v daném místě a čase. Tuto metodu krajský soud považuje za správnou a určující.

11. Způsob stanovení výše obvyklého nájemného, který znalec použil ve znaleckém posudku, který zpracoval na základě zadání žalobce by bylo možno považovat za metodu pomocnou, subsidiární a použitelnou až teprve tehdy, pokud toto nelze stanovit na základě zjištění výše obvyklého nájemného v obdobných případech.

12. Nelze dovodit nesprávnost znaleckého posudku vypracovaného dle zadání soudu v tomto řízení jen z toho, že znalec v posudku použil (na základě zadání soudu) jiné srovnávací nemovitosti než v posudku předchozím, který vypracoval pro žalobce. Je třeba zdůraznit, že otázka, zda srovnávat v rámci zvláštního segmentu trhu, je otázkou v podstatě právní, jejíž konečné řešení přísluší soudu. Uvedenou otázku okresní soud správně vyřešil a podle toho také zadal zpracování posudku, tomuto zadání pak přesně odpovídá znalecký posudek vypracovaný v tomto řízení. O správnosti soudního posudku tak nemá odvolací soud žádné pochybnosti, odlišnost od posudku vypracovaného dříve pro žalobce je zřejmá, tato spočívá právě ve srovnávání v rámci zvláštního segmentu trhu podle výslovného požadavku soudu.

13. Krajský soud tak z tohoto hlediska nevidí prostor pro odchýlení se od závěrů přijatých v rozhodnutích dříve vydaných a shodných v podstatných znacích (§ 13 o. z.), a to zejména v otázce způsobu (metody) určení bezdůvodného obohacení, třebaže samotná výše obvyklého nájemného se může do určité míry v čase vyvíjet v důsledku změny cen.

14. Za období od datum do datum tak na základě porovnávací metody znalec stanovil výši obvyklého nájemného z předmětného pozemku v celkové výši částka, jelikož žalovaný za uplatněné období zaplatil žalobci celkem částku částka, soud po odpočtu této částky ve výroku I. tohoto rozsudku žalobě správně v rozsahu částky částka vyhověl a ve zbývajícím rozsahu uplatněné pohledávky žalobu zamítl a z důvodu prodlení žalovaného splněním peněžitého závazku zavázal i k úhradě zákonného příslušenství pohledávky počínaje prvním dnem prodlení na základě lhůty stanovené v písemné výzvě, a to až do jejího zaplacení.

15. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

16. Pokud se jedná o rozhodování o nákladech řízení, lze přisvědčit námitkám žalobce, že byl, co do základu nároku na vydání bezdůvodného obohacení zcela úspěšný, spor byl veden o výši plnění, která závisela na znaleckém posudku, a proto bylo na místě na rozdíl od okresního soudu, který rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., rozhodnout podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Pro určení odměny za úkon právní služby soud vycházel z tarifní hodnoty odpovídající částce, která žalobci z titulu bezdůvodného obohacení byla přiznána, tj. z částky částka a odměna za jeden úkon právní služby činí částka. Zástupce žalobce učinil v řízení před soudem prvého stupně celkem 13 úkonů právní služby, za které mu náleží odměna (příprava a převzetí zastoupení, sepis výzvy, sepis žaloby, písemné vyjádření ze dne datum, účast právního zástupce žalobce u jednání před soudem prvého stupně dne datum přesahující 2 hodiny, datum přesahující 2 hodiny, datum přesahující 2 hodiny a datum přesahující 2 hodiny a dále vyjádření ke znaleckému posudku ze dne datum). Za 13 úkonů částka částka, 9x režijní paušál po částka, celkem částka, což představuje částku částka po zvýšení o DPH ve výši částka se jedná o částka Náklady účelně vynaložené pak dále představuje záloha na znalecký posudek ve výši částka a soudní poplatek, který z částky částka představuje částka Náklady, které žalobce v souvislosti s tímto soudním řízení účelně vynaložil, činí částka a tuto částku byl žalovaný zavázán žalobci zaplatit z titulu náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. ve lhůtě třídenní.

17. Odvolací soud dále žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Olomouci náklady, které stát na dokazování vynaložil, a to za znalečné v celkové výši částka v rozsahu, v němž nebylo kryto zálohou. Jedná se o částku částka, kterou soud uložil zaplatit žalovanému dle § 148 odst. 1 o. s. ř. dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., v němž výše plnění závisela na znaleckém posudku.

18. Podle pravidla obsaženého v ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. krajský soud rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému ve stádiu odvolacího řízení, kdy žalobce nebyl úspěšný. Výše těchto nákladů činí odměnu právního zástupce žalovaného za 2 úkony právní služby ve výši mimosmluvní odměny z tarifní hodnoty předmětu, tj. částky částka (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), tj. částka, k tomu 2x režijní paušál po částka. Dále cestovné za použití osobního vozidla v celkové výši částka při průměrné spotřebě podle údajů uvedených ve velkém technickém průkazu činí 6 litrů číslo km, při ceně tohoto paliva částka a náhrady za použité vozidlo na jednu cestu na jednání a zpět na trase 36 km, s náhradou za kilometr jízdy částka a dále náhrada za ztrátu času ve výši částka, celkem částka po navýšení o DPH ve výši částka se jedná o částku částka, kterou soud uložil zaplatit žalobci k rukám zástupce žalovaného. Proti výroku I. není dovolání přípustné. Proti výroku II. tohoto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v obec. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Proti výrokům o náhradě nákladů řízení samostatně dovolání přípustné není. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva exekucí, popř. výkonem rozhodnutí.