69 Co 72/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o povolení nezbytné cesty, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 1. 2025, č. j. 9 C 133/2024-78,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5.860 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.

1. Okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobci dožadovali povolení nezbytné cesty po části pozemku žalovaného p. č. , hodnota, zahrada v k. ú. , adresa, a za tímto účelem zřízení ve prospěch pozemku žalobců p. č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. , adresa, (jako panujícího pozemku), k části pozemku žalovaného p. č. , hodnota, zahrada v k. ú. , adresa, služebnosti cesty a stezky (výrok I.). Žalobcům uložil soud povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 19.441 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci. Původně podané blanketní odvolání doplnili podáním ze dne 25. 2. 2025. V důvodech podaného odvolání uvedli, že okresní soud neprovedl některé důkazy, které žalobci navrhli – písemná vyjádření sousedů, včetně právního předchůdce žalovaného v pozici vlastníka nemovitosti k záměru rekonstrukce a následné kolaudaci v rámci, kterých došlo k vybudování a povolení užívání i předmětné garáže, o jejíž příjezdovou cestu jde. Písemný souhlas se záměrem i výslednou podobou rekonstrukce považují žalobci za důležitý. Soud neprovedl výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, , tito svědci by potvrdili okolnosti vybudování garáže, a to souhlas sousedů, včetně právního předchůdce žalovaného i následné dlouhodobé užívání předmětné části pozemku žalovaného k příjezdu do garáže. Skutková zjištění o dlouhodobém nerušeném užívání (od vybudování garáže koncem sedmdesátých let až do roku 2019) předmětné části pozemku žalovaného k příjezdu do garáže žalobců by jistě byla relevantní. Závěr soudu prvního stupně obsažený v bodě 15 odůvodnění rozsudku, že o nenaplnění podmínek § 1029 odst. 1 o. z. není správný. Zákonné ustanovení hovoří o řádném užívání a řádném hospodaření. Řádné užívání garáže je právě parkování vozidel, jde o primární zjevný účel takové stavby. Garáž k parkování vozidel byla dlouhodobě fakticky užívána, a to až do svévolného zamezení vjezdu žalovaným. Dle žalobců s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 5235/2014, které Nejvyšší soud opakuje i v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 792/2021 jsou podmínky ustanovení § 1029 odst. 1 splněny a dále je nutno posuzovat legitimní zájmy obou stran, a to především podle § 1032 o. z. Je třeba pečlivě zohlednit všechny okolnosti a specifika daného případu, což soud prvního stupně neučinil. Soud v odůvodnění (bod 16) uvádí, že požadovaná nezbytná cesta je pouze pohodlnější. Pokud v této části rozsudku zmiňuje přístup na pozemek a do domu žalobců, o to však v této věci nejde. Žalobci se mohou z veřejné ulice dostat do svého domu domovními dveřmi. Následně mohou žalobci projít vnitřními prostory domu na nádvoří a přes nádvoří do garáže. Klíčové je zajištění řádného užívání garáže, kdy je zjevné, že tímto způsobem je do garáže možné umístit pouze věci, které žalobci pronesou vnitřními prostory svého domu. Především parkování vozidel či umístění objemnějších věcí, které běžnými vchodovými dveřmi neprojdou, je zcela vyloučeno. Řádné užívání garáže tak není možné, je zcela nedostatečné a popírá primární funkci garáže jako takové. Okresní soud s odkazem na ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. uvádí, že v době zbudování garáže si předchůdci žalobců opomenuli zajistit vjezd do garáže právní cestou. Tento právní názor není správný, neboť dané ustanovení se dle jeho výslovného textu týká pouze toho „kdo nezbytnou cestu žádá“. Nelze jej tak vztahovat na právní předchůdce. Pokud by uvedené zákonné ustanovení bylo aplikovatelné přímo na žalobce, je v rozporu s ustálenou judikaturou, a to rozhodnutími NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1309/2022, sp. zn. 22 Cdo 2830/2021, sp. zn. 22 Cdo 3606/2020. Dle žalobců je zcela klíčové posoudit celou věc optikou podmínky § 1032 odst. 1 písm. a) o. z. a pečlivě vážit výhody nezbytné cesty pro žalobce, a naopak škody na straně žalovaného. Soud prvého stupně to činí s ohledem na malý rozměr pozemku žalovaného v části před garáží žalobců, že v případě nezbytné cesty by tato část pozemku pro žalovaného byla prakticky nevyužitelná a jeho vlastnické právo by tím bylo vyprázdněno. To považují žalobci za nesprávné, vnitřně rozporné a zcela nedostatečné. S ohledem na situaci, specifika daného místa a vzájemných vztahů by měl být výsledek tohoto posouzení opačný. Pokud soud prvního stupně uvádí, že by byla dotčena pouze malá část pozemku, zásah do vlastnického práva žalovaného by tak byl pouze malý. Rovněž není zřejmé, proč by měla být dotčena část pozemku nevyužitelná a vlastnické právo žalovaného vyprázdněno. Kromě umožnění průjezdu by mohl žalovaný s touto částí pozemků nakládat, jakkoliv uzná za vhodné. Za účelem zřízení cesty by nebylo třeba realizovat ani stavební úpravy. Přes předmětnou malou část pozemku žalovaného se přijíždělo již od konce sedmdesátých let do roku 2019. Tento stav fungoval bez námitek ze strany žalovaného nebo jeho právních předchůdců. Tento stav změnila a průjezdu zamezila až stavba zdi, kterou žalovaný náhle realizoval. Pokud tedy téměř 40 let vlastníkům průjezd přes malou část jejich pozemku nevadil, nasvědčuje to závěru, že by ani povolení nezbytné cesty poměry nijak vážně nezměnilo a nezpůsobilo by to žalovanému škodu. Část pozemku, která by byla dotčena nezbytnou cestou je velmi malá (cca 10 m², přibližně odpovídající půdorysu osobního automobilu). Jde o část pozemku okrajovou mimo dům a související nádvoří žalovaného. Žalovaný tuto část pozemku fakticky nikdy neužíval, po zahájení sporu zde složil , právnická osoba, . V případě povolení nezbytné cesty by bylo vlastnické právo žalovaného dotčeno pouze minimálně a došlo by k návratu dlouhodobě zaužívaného a fungujícího stavu. Stanovená úplata za zřízení nezbytné cesty by byla jistě způsobilá plně kompenzovat případná drobná omezení na straně žalovaného. Výklad ustanovení § 1032 o. z. a jeho negativních podmínek pro povolení nezbytné cesty je navíc nutné provádět ústavně konformním způsobem. Žalobci odkázali na poměrně nový nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3045/2023, který se proti extenzivnímu výkladu § 1032 odst. 1 písm. b) ohrazuje a stanovuje, že je třeba použít takové výkladové varianty, jež by vnesly spravedlivou rovnováhu do práv všech účastníků řízení, a to zejména v bodu 24 tohoto nálezu. Pokud předmětný rozsudek otevřeně deklaruje, že vychází z premisy o maximální ochraně vlastnického práva vlastníka pozemku, na němž by nezbytná cesta měla být povolena a z restriktivního postupu při zřizování nezbytné cesty, nejde o ústavně konformní postup a výklad právních norem, což zakládá podstatnou vadu rozsudku. Žalobci žádali, aby krajský soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný ve vyjádření navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen.

4. Odvolání žalobců je přípustné, bylo podáno osobami k tomuto úkonu oprávněnými a včas, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející podle ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř. v celém rozsahu a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace a důrazem na uplatněné odvolací důvody tak, jak byly obsahově vylíčeny, dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné není.

5. Okresní soud po provedeném důkazním řízení dospěl k závěru, že nezbytnou cestu podle ust. § 1029 o. z. přes pozemek žalovaného p. č. , hodnota, v kat. území , adresa, nelze povolit pro překážky vyjmenované v ustanovení § 1032 o. z. Konkrétně podle ust. § 1032 odst. 1 písm. a) o. z. s ohledem malou výměru tohoto pozemku žalovaného (58 m2) by zřízením nezbytné cesty bylo vlastnické právo žalovaného vyprázdněno a nelze za takové situace upřednostnit právo žalobců na garážování vozidla oproti vlastnickému právu žalobce. Dále je dle soudu prvého stupně dána i další negativní podmínka zřízení nezbytné cesty podle ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., že v době zbudování garáže si předchůdci žalobců opomenuli zajistit vjezd do garáže právní cestou. Žalobci dle soudu prvého stupně žádají o zřízení nezbytné cesty pouze za účelem pohodlnějšího spojení (ust. § 1032 odst. 1 písm. c/ o. z.). Jejich nemovité věci jsou řádně spojeny s veřejnou cestou, k pozemku p. č. , hodnota, , na němž je situovaný rodinný dům a nezapsaná garáž, mají žalobci přístup jako pěší. Přes dům a přilehlý dvůr žalobci garáž užívat mohou, nikoliv však k vjezdu a garážování vozidel.

6. Žalobci žádají povolení nezbytné cesty podle ust. § 1029 o. z. s odůvodněním, že na jejich pozemku p. č. , hodnota, , který není dostatečně spojen s veřejnou cestou, se historicky nachází garáž a vjezd a výjezd z této garáže je možný pouze přes část pozemku žalovaného p. č. , hodnota, . Žalovaný na svém pozemku p. č. , hodnota, zřizuje stavbu zděného oplocení, ohledně kterého je vedeno stavební řízení o dodatečné stavební povolení.

7. Podle skutkového závěru soudu prvého stupně, který podaným odvoláním nebyl zpochybněn, je najisto postaveno, že předmětná garáž není stavbou zapsanou v katastru nemovitostí jako součást pozemku žalobců p. č. , hodnota, , v jehož prospěch se žalobci povolení nezbytné cesty domáhají. Pozemek žalobců p. č. , hodnota, , v té jeho části, kde je situována předmětná garáž, není spojen s veřejnou cestou umožňující příjezd vozidlem do garáže jinak, než právě přes pozemek žalovaného. Za daného skutkového stavu je možné vyloučit existenci spojení garáže na pozemku žalobců p. č. , hodnota, k příjezdu vozidlem s veřejnou cestou.

8. Garáž žalobců není jako stavba na jejich pozemku v katastru nemovitostí zapsána a z provedených důkazů nevyplývá, že by šlo o stavbu stavebně povolenou a kolaudovanou. Žalobce se v rámci tvrzení o existenci veřejnoprávního povolení této stavby opíral o výkres plynoinstalace projektanta , adresa, , na kterém je garáž zachycena. Dále žalobce poukazoval na původní stavební řízení, které se týkalo rekonstrukce rodinného domu (stavební povolení ze dne 26. 6. 1977 a kolaudační rozhodnutí ze dne 24. 12. 1981), ovšem v těchto listinách není garáž zmíněna a jedná se výlučně o stavební úpravy rodinného domu za účelem získání další nové bytové jednotky. Stavební úpravy se týkaly výlučně přízemí a I. poschodí domu. Osoby, které v rámci tohoto stavebního řízení poskytly své vyjádření, uvedly, že nemají námitky ke kolaudaci , právnická osoba, rodinného domu.

9. Žalobci byli proto při nařízeném odvolacím jednání konaném dne 3. 6. 2025 vyzváni podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označili důkazy k prokázání tvrzení, že garáž na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, byla zkolaudována v rámci kolaudačního rozhodnutí ze dne 24. 12. 1981 s poučením o následcích nesplnění této výzvy.

10. Důkazy, které žalobci označili, jsou zjevně nezpůsobilé prokázat veřejnoprávní oprávnění týkající se garáže, třebaže šlo jen o rekonstrukci. Žalobci navržené důkazy měly prokázat, že garáž byla vybudována v rámci rekonstrukce rodinného domu s vědomím stavebního úřadu, že při kolaudaci rekonstrukce rodinného domu byla garáž fakticky viditelná a kolaudační rozhodnutí bylo bez výhrad vydáno. Stavbu, která se na pozemku žalobců nachází a je užívána ke garážování, je za těchto okolností nutno považovat za stavbu bez stavebního povolení.

11. Judikaturou je připuštěno, aby soud podle okolností konkrétního případu povolil nezbytnou cestu i ke stavbě, která byla zřízena v rozporu se stavebními předpisy, tím spíše byla-li stavba bez stavebního povolení jen rekonstruována (srov. usnesení NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1680/2014). V posuzovaném případě šlo nejspíš o rekonstrukci původní stodoly na p. č. , hodnota, tak, že byla zbudována garážová vrata pro vjezd vozidla.

12. Podle zjištěných okolností jde tak o situaci, že žalobci se zřízení práva cesty přes pozemek žalovaného domáhají ke „garáži“, která je stavbou nepovolenou (tzv. černou stavbou) a ke které si žalobci nezajistili přístup a lehkovážně spoléhali na to, že přístup na jejich pozemek za účelem vjezdu do „garáže“ je ze strany vlastníka sousedního pozemku tolerován, aniž by měli potřebnou právní jistotu spojení s veřejnou cestou pro účely vjezdu vozidlem na pozemek p. č. , hodnota, do „garáže“.

13. Judikaturou Nejvyššího soudu je konstantně zastáván názor, že ani to, že žalobce sám zavinil, že k jeho stavbě není řádný přístup, nemůže zcela vyloučit zřízení práva nezbytné cesty. (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2977/2009). V posuzované věci však okresní soud správně vzal v úvahu skutečnost, že jde nikoliv o zřízení dosud neexistujícího přístupu ke stavbě, ale jen o zlepšení stávajícího přístupu za účelem umožnění vjezdu vozidlem do „garáže“, která je stavbou nepovolenou a nelze proto uzavřít, že by byla stavbou určenou k parkování a odstavení silničního vozidla. Přístup k této stavbě nacházející se na pozemku p. č. , hodnota, žalobci mají zajištěn, i když nikoliv za účelem možnosti příjezdu vozidlem, ale jen pěším způsobem z veřejné komunikace přes vnitřní prostory rodinného domu. Mohou tak nepochybně vlastnické právo vlastníka stavby vykonávat a stavbu užívat, vyjma parkování vozidla, ke kterému ostatně tato stavba stavebně určena není. Nejde tedy o situaci, že by žalobci neměli žádný přístup k p. č. , hodnota, , na které je „garáž“ umístěna z veřejné komunikace a mohou tak svou nemovitost za pomoci dopravního prostředku nepochybně obhospodařovat z veřejné komunikace, která před jejich rodinným domem č. p. , Anonymizováno, vede (p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, silnice ve vlastnictví města , adresa, ). Odvolací soud proto přisvědčuje závěru soudu prvého stupně, že v okolnostech dané věci je na místě žalobu zamítnout, neboť žalobci (jejich právní předchůdci) si nedostatek přístupu formou příjezdu vozidly na svůj pozemek způsobili z hrubé nedbalosti (ust. § 1032 odst. 1 písm. b/ o. z.), neboť si museli být vědomi skutečnosti, že na svůj pozemek p. č. , hodnota, vozidlem přijíždí přes pozemek souseda p. č. , hodnota, a lehkovážně spoléhali na toleranci vlastníka pozemku p.č. , hodnota, , který vjezd vozidla přes svůj pozemek žalobcům (jejich předchůdcům) řadu let umožňoval. Současně je prokázáno, že nezbytnou cestu žalobci žádají jen za účelem pohodlnějšího spojení, jímž je vjezd a parkování vozidla, když jinak přístup zajištěn mají (ust. § 1032 písm. c/ o. z.). Minimálně pro tyto dvě negativní uvedené zákonné podmínky nelze nezbytnou cestu v podobě služebnosti dle § 1029 zřídit. Legitimní zájem vlastníka pozemku (žalovaného) za těchto okolností převažuje nad zájmem žalobců užívat „garáž“ jako nepovolenou stavbu, ke které kromě příjezdu vozidlem a parkování vozidla mají zajištěn přístup.

14. Krajský soud proto věcně správný rozsudek podle ust. § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o nákladech řízení potvrdil.

15. Podle výsledku odvolacího řízení vzniklo právo na náhradu nákladů této fáze soudního řízení žalovanému (ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný byl v řízení před odvolacím soudem zastoupen advokátem, jemuž náleží odměna za 1 úkon právní služby (účast u nařízeného odvolacího jednání dne 3. 6. 2025 z tarifní hodnoty částky 65.000 Kč (ust. § 9 odst. 3 písm. c/ vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění, dále jen vyhl.) a odměna činí částku 3.700 Kč. K odměně náleží částka 450 Kč režijní paušál (ust. § 13 odst. 4 vyhl.). Dále k odměně náleží náhrada za cestovné ze Šumperka do Olomouce a zpět = 118 km. Náhrada za pohonné hmoty při cestě činí částku 426 Kč (průměrná spotřeba vozidla dle technického průkazu činí 10,4l nafty/100 km při průměrné ceně nafty 34,70 Kč dle ust. § 4 písm. c) vyhl.č. 475/2024 Sb.). Náhrada za použití vozidla činí 684 Kč při paušální sazbě 5,80 Kč/km dle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. Cestovné celkem činí částku 1.110 Kč. Dále je třeba připočíst částku 600 Kč za náhradu za ztrátu času v počtu 4 zameškaných půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. Odměna včetně náhrad činí částku 5.860 Kč. Tuto částku jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného, advokáta (ust. § 160 odst. 1, § 149 odst. 1 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.).