69 Co 73/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudců JUDr. Karly Musilové a Mgr. Michala Chmelaře ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce. Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Jméno žalované A, IČO IČO žalované A se sídlem Adresa žalované A za nějž jedná Jméno žalované B sídlem Adresa žalované B o 1.000.000 Kč, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. 12. 2025, č. j. 8 C 99/2021-206,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto: Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky 50.000 Kč, zamítá.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 6.930 Kč ve lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2.820 Kč ve lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 50.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 950.000 Kč zamítl (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III.) a rozhodl, že České republice se vůči účastníkům náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce do výroku II. s tím, že pochybení soudu spatřuje zejména v tom, že rozsudek je nedostatečně zdůvodněný, když jeho závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Soud nedostatečně zjistil skutkový stav, když v rozhodnutí uvedl, že nebylo prokázáno ublížení na zdraví žalobce ze strany žalované. S takovým závěrem žalobce nemůže souhlasit. Má za to, že k rozvoji infarktu by u něj vůbec nemuselo dojít, kdyby ošetřující lékař postupoval lege artis, byla u něj provedena podrobnější vyšetření a přesnější diagnostika tak mohla odhalit skryté důvody jeho obtíží včas. Samotný znalec tituly před jménem jméno FO při výslechu uvedl, že se u žalobce v roce 2014 následkem pochybení při poskytování zdravotní péče částečně zvýšilo riziko nebo pravděpodobnost infarktu. Zdravotnictví není exaktní věda, je tedy logické, že znalec nemůže učinit absolutní závěr, zda by se u žalobce infarkt nerozvinul i při dodržení všech léčebných postupů. Navíc sám znalec uvedl, že je to zejména proto, že u žalobce nebyla provedena náležitá vyšetření, a proto nejsou o jeho zdravotním stavu z daného období k dispozici objektivní informace. Žalobce vzhledem k uvedenému nesouhlasí, že mu nebyly přiznány tyto uplatněné nároky. Bolestné ve výši 330.000 Kč ověřené znaleckým posudkem jako náhrada za fyzickou bolest a utrpení spojené s proděláním akutního infarktu myokardu, chirurgickým zákrokem a následnou léčbou a zotavováním po operaci. Při akutní fázi infarktu pociťoval žalobce intenzivní bolesti na hrudi, kdy se tato šířila do zad, měl silný stres, spojený s obavami ze ztráty života. Po prodělané operaci musel užívat analgetika. Dále ztížení společenského uplatnění ve výši 330.000 Kč ověřené znaleckým posudkem, jelikož po prodělání infarktu myokardu se u něj rozvinuly trvalé následky, které významně ovlivnily jeho schopnost vykonávat běžné denní aktivity pracovní činnosti a účast na společenském životě. Před infarktem byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody, nicméně se snažil udržovat svou kondici pravidelným cvičením. Po prodělaném onemocnění došlo k výraznému omezení jeho fyzických schopností, což vedlo k nutnosti ukončení některých aktivit a změně životního stylu. Žalobce tak navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu projednání.

3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání též žalovaná do výroků I. a III. Žalovaná se ztotožňuje s okresním soudem v tom, že nejsou splněny předpoklady dle § 2958 o. z., tedy vznik škody na zdraví v příčinné souvislosti s pochybením lékaře žalované, když toto nebylo v řízení prokázáno. Existence příčinné souvislosti musí být prokázána s vysokou mírou pravděpodobnosti, musí se jednat o příčinu převažující, nestačí pouhá šance na vyléčení či obecné konstatování obvykle padesátiprocentní pravděpodobnosti na vyléčení. Ze závěrů znaleckého posudku soudního znalce tituly před jménem jméno FO jsou případné důsledky pochybení praktického lékaře v červnu, respektive červenci 2014 pro žalobce sporné a možné snížení pravděpodobnosti vzniku infarktu myokardu v roce 2016 při správném postupu žalované v roce 2014 je čistě teoretické a vázané na změnu životního stylu žalovaného. Jak bylo prokázáno, ze strany žalobce ke změně životního stylu, zejména nekouření ovšem nedošlo. Okresní soud tak správně zamítl žalobu ohledně částky 950.000 Kč, žalovaná ovšem nesouhlasí ohledně přiznané částky 50.000 Kč. Pokud se jedná o částku 50.000 Kč, soud přiznal tuto ve výši 30.000 Kč jako zadostiučinění za další nemajetkovou újmu podle § 2958 o. z. a částku 20.000 Kč z titulu zadostiučinění nemajetkové újmy dle § 31a zákon č. 82/1998 Sb. Částku 30.000 Kč soud přiznal jako odškodnění další nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách spojených s nejistotou a psychickým strádáním v důsledku neúměrného znejistění, a to nad rámec útrap spojených se samotným zdravotním problémem, jeho diagnostikou a léčbou. Tato nemajetková újma vznikla dle soudu v důsledku pochybení praktických lékařů žalované při diagnostice v červnu, respektive červenci 2014, kteří nedoporučili provedení kardiologického vyšetření pro opakující se potíže. Přiznání této částky soud odůvodnil rozhodnutím NS ČR sp. zn. 31 Cdo 2376/2021. Žalovaná má za to, že v případě částky 30.000 Kč není přiléhavá aplikace judikatury NS ČR sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, naopak odkazuje na usnesení NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2245/2017. Dle žalované se v daném případě jedná o nárok dle § 2958 o. z. a nikoliv o nárok z důvodu zásahu do osobnostních práv žalobce dle § 81 o. z. Zároveň se v případě duševních útrap jedná o nárok, který je nutno zahrnout pod bolestné, nikoliv jako další nemajetkovou újmu. Vzhledem k uvedenému i v tomto v případě je předpokladem odpovědnosti prokázání existence příčinné souvislosti mezi pochybením lékařů a vznikem škody. Prokázání příčinné souvislosti je nutným předpokladem odpovědnosti i v případě, že by byl nárok podřazen pod další nemajetkovou újmu. Nadto má žalovaná za to, že nelze přisvědčit závěru, že se v daném případě jednalo o postup lékaře non lege artis. Tento závěr nevyplývá z žádného z provedených znaleckých posouzení, přičemž soud tento právní závěr nedostatečně odůvodnil. V neposlední řadě nesouhlasí žalovaná se závěrem, že žalobce byl z důvodu absence vyšetření v nejistotě ohledně zdraví a života. Pokud by tomu tak bylo, tak by v první řadě respektoval doporučení ošetřujícího lékaře a změnil svůj životní styl. Zejména by tedy žalobce přestal kouřit a přestal s nadměrným zátěžovým cvičením, což neučinil. Poněkud laxní přístup ke svému zdraví projevil ostatně i poté, co opustil nemocnici po prodělaném infarktu na reverz. Z tohoto důvodu má žalovaná za to, že nebyla prokázána samotná existence duševních útrap na straně žalobce. V případě přiznané částky 20.000 Kč okresní soud chybně vycházel ze stejného skutkového tvrzení jako v případě duševních útrap, tj. že se jedná o odškodnění za pochybení žalované při diagnostice, tj. neprovedení některých dalších vyšetření (zátěžové vyšetření a echokardio). Domoci se odškodnění náhrady za nemajetkovou újmu dle § 31a zákona číslo 82/1998 Sb. nelze s úspěchem na základě totožných tvrzení jako v případě náhrady škody na zdraví. Právo na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. a náhradu škody na zdraví dle § 2958 o. z. jsou totiž samostatné prostředky ochrany fyzické osoby, a proto je nelze uplatnit na základě totožných tvrzení (viz, např. NS ČR 30 Cdo 1845/2013, NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3002/2017). V případě částky 20.000 Kč potom není opětovně prokázána příčinná souvislost mezi pochybením a vznikem újmy. Není zřejmé, čím je odůvodněna přiznaná finanční náhrada, zda vůbec došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce, pokud ano, zda ve výši odpovídající přiznané částce. Žalobce v podání ze dne 27. 3. 2025, kterým odstraňoval vady žaloby, požadoval i nárok na nemajetkovou újmu dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., sám ovšem nijak nespecifikoval, v čem má tato nemajetková újma spočívat, jak se údajný nesprávný úřední postup žalované projevil v jeho osobnostní sféře – osobní, rodinné či pracovní. Žalovaná tak navrhuje změnu rozsudku okresního soudu tak, že se žaloba zamítá v celém rozsahu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že odvolání žalobce důvodné není, odvolání žalované je důvodné.

5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Žalobce se v řízení domáhá náhrady újmy na zdraví dle § 2958 o. z., a to jednak bolestného a ztížení společenského uplatnění, dále zadostiučinění za duševní útrapy a zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb.

7. Za újmu vzniklou osobě ve výkonu trestu odnětí svobody při poskytování zdravotní péče ze strany lékařů právnická osoba či v jejích zdravotnických zařízeních odpovídá stát podle obecných ustanovení o náhradě škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 170/2014).

8. Základními předpoklady vzniku povinnosti k náhradě újmy dle § 2910 i § 2913 o. z. jsou porušení povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem újmy. Okresní soud dospěl k závěru, že zde chybí základní předpoklad vzniku povinnosti žalované k náhradě újmy, a to příčinná souvislost mezi pochybením praktického lékaře žalované, ke kterému mělo dojít v červnu, respektive červenci 2014 a újmou na zdraví žalobce. S tímto závěrem je třeba souhlasit.

9. Judikatura Nejvyššího soudu setrvale vychází ze závěru, že o vztah příčinné souvislosti jde, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu ke škodě by nedošlo. V rámci uplatňování nároku na náhradu škody na zdraví ve vztahu k poskytovatelům zdravotní péče a prokazování rozhodných skutečností, včetně příčinné souvislosti akceptovala judikatura určitá specifika v procesní rovině, zejména možnost obrácení důkazního břemene (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019 sp. zn. 25 Cdo 2793/2017), případnost pravděpodobnostně formulovaných závěrů znalce (jak Nejvyšší soud podotknul v odkazovaném rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1222/2012 s ohledem na složitost biologických procesů, je taková formulace závěrů pochopitelná v praxi znaleckého dokazování v oboru zdravotnictví, nikoliv výjimečná) i to, že nelze vždy trvat na stoprocentním prokázání příčinné souvislosti mezi postupem poskytovatele zdravotní péče a úmrtím pacienta, nicméně existence příčinné souvislosti musí být prokázána s vysokou mírou pravděpodobnosti musí se jednat o příčinu převažující, nestačí tu pouhá naděje na vyléčení či obecné konstatování obvykle padesátiprocentní pravděpodobnosti vyléčení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019 sp. zn. 25 Cdo 164/2018) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 31 Cdo 2376/2021.

10. Závěr okresního soudu o nedostatku příčinné souvislosti je v souladu se shora citovanou judikaturou, když s ohledem na závěry znaleckého posudku nelze v žádném případě dovodit, že by pochybení praktického lékaře žalované a infarkt myokardu žalobce byly ve vztahu příčiny a následku. V řízení nebyla zjištěna existence příčinné souvislosti s vysokou mírou pravděpodobnosti, nebylo prokázáno, že by tvrzené pochybení mohlo být příčinou převažující. Ze závěrů znaleckého posudku je naopak zřejmé, že nedoporučení k vyšetření mělo důsledky pro žalobce sporné, toliko teoreticky mohla následná intenzivní medikamentózní léčba a změna životního stylu snížit riziko vzniku dalšího infarktu. Je tak zjevné, že zde není ona požadovaná vysoká míra pravděpodobnosti, že uvedené pochybení způsobilo újmu na zdraví na straně žalobce. S ohledem na absenci příčinné souvislosti nemohou být nároky na náhradu újmy dle § 2958 o. z. spočívající v bolestném (330.000 Kč) a ztížení společenského uplatnění (§ 330.000 Kč) důvodné a nelze je přiznat.

11. Současně je možno poukázat na to, že znalec též konstatuje, že infarkt v 2016 pro žalobce znamenal minimální omezení, dle zpráv z roku 2018 neměl klinické potíže ve smyslu bolesti na hrudi či dušnosti při běžné námaze, EKG měl prakticky stejné, ultrazvukové vyšetření ukázalo normální pohyblivost stěny levé komory. Výše uvedené pochybení nemělo pro žalobce prakticky negativní důsledky. Tyto závěry by byly významné pro posouzení existence tvrzené újmy, pokud by byla prokázána příčinná souvislost, ta však prokázána v řízení ani nebyla.

12. V případě požadavku na zaplacení zadostiučinění za duševní útrapy ve výši 140.000 Kč je třeba uvést, že tento požadavek rovněž není důvodný. Uplatněný nárok je dle obsahu třeba podřadit pod další nemajetkovou újmu dle § 2958 o. z. Pro přiznání další nemajetkové újmy dle § 2958 o. z. je však třeba rovněž existence příčinné souvislosti s porušením povinnosti, která ze shora uvedených důvodů není dána, proto takový požadavek pro absenci příčinné souvislosti není důvodný.

13. Požadované zadostiučinění by nebylo možno přiznat ani z titulu tzv. ztráty šance. Taková náhrada může být přiznána v případě, že není poskytnuta zdravotní služba na náležitě odborné úrovni a tato sníží pacientům šanci na přežití (uzdravení), jedná se o zásah do osobnostních práv pacienta. Náhradu lze přiznat v případě, že nelze prokázat příčinnou souvislost mezi protiprávním postupem lékaře a vzniklou újmou, jedná se tedy o nároky v důsledku zásahu do osobnostních práv. V daném případě však k žádné ztrátě šance na přežití (uzdravení) nedošlo, když znalecký posudek konstatuje shora uvedené skutečnosti, tedy že na straně žalobce nenastaly prakticky negativní následky, nedošlo u něj tedy k žádné ztrátě naděje na uzdravení, respektive vyléčení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 31 Cdo 2376/2021).

14. Jestliže okresní soud tedy přiznal částku 30.000 Kč jako částečnou náhradu požadované nemajetkové újmy, pak nerozhodl správně.

15. Ve vztahu k požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, respektive zadostiučinění ve výši 200.000 Kč dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. je třeba uvést, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v závěru, že odpovědnost za újmu způsobenou odsouzenému na zdraví v průběhu výkonu trestu, jakož i podmínky uplatnění se řídí občanským zákoníkem, ledaže by ke vzniku újmy odsouzeného na zdraví došlo v důsledku výkonu veřejné moci příslušnými orgány, v takovém případě se použije úprava v zákoně č. 82/1998 Sb. Nesprávným úředním postupem orgánů Anonymizováno Anonymizováno dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je i porušení povinnosti přijmout preventivní opatření k ochraně života a zdraví vězňů a rovněž porušení povinnosti zajistit vězni včasné poskytnutí odpovídající zdravotní péče (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2478/2015 publikovaný pod č. 9/2018 Sb. Sbírky soudních stanovisek a rozhodnutí). Naproti tomu za újmu vzniklou osobě ve výkonu trestu odnětí svobody při poskytování zdravotní péče ze strany lékařů Anonymizováno Anonymizováno či v jejich zdravotnických zařízení odpovídá stát podle obecných ustanovení o náhradě škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 170/2014).

16. S ohledem na shora uvedené nelze přiznat žalobci zadostiučinění dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. na základě tvrzení, že byl chybně vyšetřen lékařem žalované a nebyl odeslán na další vyšetření. V takovém případě se může jednat o újmu na zdraví, která se posuzuje v režimu občanského zákoníku. Nejde zde o nesprávný úřední postup orgánů vězeňské služby ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., tedy že by vůbec nebyla zajištěna zdravotní péče, ta byla zajištěna, ovšem došlo k pochybení. Z těchto důvodů tedy nemůže být přiznán nárok v režimu zákona č. 82/1998 Sb. neboť se nejedná o nesprávný úřední postup žalované. Chybná diagnostika, o níž hovoří okresní soud, je součástí léčebné péče a případný nárok z této léčebné péče může být přiznán toliko dle občanského zákoníku, tento nárok byl však shledán nedůvodným, jak je shora uvedeno. Okresní soud tak nerozhodl správně, pokud přiznal žalobci 20.000 Kč jako zadostiučinění dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb.

17. Okresní soud tak ve výroku I. nerozhodl správně, krajský soud proto rozsudek okresního soudu v tomto výroku změnil a žalobu zamítl (§ 220 o. s. ř.).

18. Ve výroku II. okresní soud rozhodl správně, krajský soud proto rozsudek v tomto rozsahu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. Vzhledem ke změně rozsudku okresního soudu bylo třeba nově rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvého stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

20. O nákladech řízení před soudem prvého stupně bylo rozhodnuto dle § 42 odst. 1 o. s. ř., když žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává ze sedmi paušálních náhrad (2x účast na jednání, 2x příprava na jednání, 3x písemné podání) po 300 Kč, cestovné ve výši 4.830,20 Kč na cestě k jednání dne 22. 10. 2025 a dne 3. 12. 2025 vozidlem jméno FO jméno FO při spotřebě 4,9 l nafty na 100 km, ujeto 2x 161 km, cena nafty 34,70 Kč, sazba základní náhrady 5,80 Kč/km, celkem 6.930 Kč. Důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. krajský soud neshledává, když žalobce na své žalobě setrval i po zpracování znaleckého posudku.

21. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 o. s. ř., když žalobce neměl v řízení úspěch, splnil však předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, stát tak nemá právo na náhradu nákladů.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná měla plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení za 3 paušální náhrady (účast na jednání, příprava na jednání, odvolání) po 450 Kč, dále cestovné na cestě adresa a zpět vozidlem jméno FO jméno FO při spotřebě 4,9 l nafty na 100 km, ujeto 2x 97 km, cena nafty 34,10 Kč, sazba základní náhrady 5,90 Kč/km, celkem cestovné 1.469,75 Kč. Náklady tak celkem činí 2.820 Kč. Proti výroku I. není dovolání přípustné. Proti výroku II. je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Šumperku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Proti výroku o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné.