8 C 99/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce. Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované, IČO IČO žalované se sídlem Adresa žalované o 1.000.000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 50.000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 950.000 Kč, zamítá.

III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. České republice se vůči žádnému z účastníků náhrada nákladů státu nepřiznává.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení výše uvedené částky jakožto náhrady škody na zdraví s tím, že vykonává trest odnětí svobody ve Věznici adresa, nicméně v roce 2015 byl ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici adresa, kterou mu byla zajišťována také lékařská péče. Žalobce je přesvědčen, že v roce 2015 došlo v jeho případě k zanedbání lékařské péče, jak se dověděl z přípisu „Vyřízení stížnosti ze dne 26. 1. 2018, č.j. Anonymizováno, který byl zpracován na základě podkladu – odborného posudku tituly před jménem jméno FO coby nezávislého odborníka na problematiku zdraví. tituly před jménem jméno FO posoudila zdravotnickou dokumentaci stěžovatele a dospěla k závěru, že došlo v jeho případě k částečnému zanedbání lékařské péče. Pasivně legitimovanou je tak žalovaná, u které tehdy k zanedbání lékařské péče o žalobce došlo. Žalobce prodělal dne 23. 11. 2016 akutní infarkt myokardu, byl hospitalizován na JIP adresa, kde byla provedena selektivní koronarografie s nálezem kritické stenozy na pravé věnčité tepně (ACD), která byla v jedné době ošetřena PTCA s implantací stentu do ACD. Dále byl zjištěn nález spočívající v uzávěru mediální sekundární větve ramus diagonalis I (RDI) se sdělením, že dle tehdy aktuálního stavu byla předmětná céva ucpána již dva roky. Pokud se jedná o lékařskou péči o žalobce ve Věznici adresa v roce 2015 a její zanedbání v tomtéž roce, tak žalobce byl lékaři opakovaně vyšetřován, od července 2014 mu byl opakovaně měřen krevní tlak, který kolísal na horní hranici normy až po vysoké hodnoty. Žalobce si stěžoval na bolesti na hrudi. Dne 16. 6. 2014 po vyšetření tituly před jménem Anonymizováno bylo doporučeno provedení ergometrie pro atypické oprese za hrudní kostí. Dne 26. 6. 2014 po vyšetření právnická osoba žalobce uváděl asi měsíc bolesti v prekordiu při pohybu, které po ukončení aktivity mizí – uzavřeno jako nekoronární bolest na hrudi, kostochodrodynie a doporučena analgetika. Laboratorní testy k vyloučení akutního koronárního syndromu tehdy nebyly provedeny. V následujících dnech byl žalobce opakovaně vyšetřen a byla mu podávána analgetika pro bolesti na zádech s irradiací na přední stranu hrudníku, postupně popisován ústup thorakalgií. Ve zdravotnickém záznamu vyšetření právnická osoba dne 5. 11. 2015 není k dispozici EKG křivka, pouze její popis, dle klinického vyšetření bolesti na hrudi odezněly – objektivně bez patologického nálezu. Vzhledem k tomu nelze jednoznačně určit, zda bolesti na hrudi 5. 11. 2015 byly muskuloskeletální etiologie, způsobené intenzivním posilováním stěžovatele nebo šlo o stenokardie. V záznamu chybí bližší specifikace charakteru obtíží. tituly před jménem jméno FO bez ohledu na výše uvedené považuje vzhledem k rizikovým faktorům, které byly u žalobce přítomny (nikotinismus, hypertenze, hypercholesterolemie, rodinná anamnéza) za indikované další dovyšetření – doplnění laboratorního odběru na kardiospecifické enzymy a provedení echokardiografického vyšetření – a na základě jejich výsledků rozhodnout o provedení SKG, kdy v případě negativity kardiospecifických enzymů a normálního echokardiografického nálezu by doplnil zátěžový test k vyloučení pozátěžové ischemie myokardu. Podrobnější dovyšetření by umožnilo přesnější diagnostiku a mohlo vést k časnějšímu provedení SKG a tak k možnému zabránění rozvoje akutního infarktu myokardu v povodní ACD. Z výše uvedeného i tituly před jménem jméno FO uzavírá, že došlo v postupu zdravotnického personálu, který angažovala žalovaná, k částečnému pochybení, zřejmě když žalovaná nezajistila specializovaná dovyšetření, jak jsou jmenována shora. Žalobce je přesvědčen, že došlo k zanedbání jeho zdravotního stavu ze strany zdravotnického personálu žalované a že pochybení, kterého se při poskytování zdravotní péče žalobce tento personál dopustil, vyústily v akutní infarkt myokardu, následně byl z JIP adresa převezen do vězeňské nemocnice ve Vazební věznici adresa, kde bylo pokračováno v léčbě a prováděna kontrolní vyšetření a žalobci bylo lékařem sděleno, že cévu má ucpanou již dva roky. Přestože dne 5. 11. 2015 při vyšetření EKG nebyly výsledky normální, nebylo přistoupeno k vyšetření SKG, které by již tehdy ucpanou tepnu odhalilo. Pokud by již tehdy, v r. 2015 zjištěna tato vážná zdravotní komplikace žalobce, bylo by umožněno ji adekvátně – invazivně – léčit a akutnímu infarktu žalobce by se zřejmě předešlo. Zřejmě k těmto tvrzením bude třeba zpracovat znalecký posudek, žalobce jej navrhuje k důkazu. Pokud se jedná o navrhovaný nový znalecký posudek, pak žalobce jej navrhuje provést k důkazu, protože závěry obsažené v posudku tituly před jménem jméno FO nejsou ve shodě s dalším důkazním materiálem. Z posudku tituly před jménem jméno FO plyne, že došlo k pochybení zdravotnického personálu, avšak „lege artis“, což se navzájem vylučuje, protože z důvodů pochybení zdravotníků došlo ke zhoršení mého zdravotního stavu s vyústěním do infarktu – viz výše a následně v anginu pectoris. Podle ustanovení § 81 občanského zákoníku je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv, tedy zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti. Podle ustanovení § 82 občanského zákoníku, člověk, jehož osobnost je dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Tedy člověk má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů, aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části o. z., nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Bere se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala (§ 2957 o. z.). Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy (§ 2951 odst. 2 o. z.). Peněžitá náhrada se tak poskytuje dotčenému jen tehdy, nelze-li tuto újmu odčinit jinak. Je však třeba, aby se jednalo o skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody může být trest vykonáván jen způsobem, který respektuje důstojnost osobnosti odsouzeného a omezuje škodlivé účinky zbavení svobody. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, s odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody musí být jednáno tak, aby bylo zachováno jejich zdraví. Žalovaná zasáhla do práva žalobce na zdraví opomenutím nebo neřešením jeho zdravotních komplikací tím, že neprovedla specializovaná dovyšetření, kterými by předešla vážným zdravotním komplikacím – akutními infarktu myokardu v listopadu 2016. Ve smyslu ust. § 81 o.z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. V rámci této zákonné ochrany je důraz kladen zejména na důstojnost člověka, na jeho zdraví, na právo žít v příznivém životním prostředí, ale i na jeho vážnost a čest. Shora popsaným jednáním se žalovaná dopustila zaviněného zásahu do žalobcova práva na zdraví, které zakotvuje nejen občanský zákoník, ale i Listina základních práv a svobod – čl. 1, čl. 7 odst.

2. Popsané (ne)jednání žalované vedlo ke zhoršení žalobcova postavení. Žalované nesvědčí žádná okolnost, pro kterou by takto vůči žalobci mohla jednat. Nemá pro takové jednání žádnou legální licenci, naopak, právní řád takové jednání přímo zakazuje – k tomu žalobce odkazuje na čl. 1 Listiny základních práv a svobod a na porušení ustanovení zákona o výkonu trestu odnětí svobody shora. Pokud by žalovaná ctila žalobcovo právo na zdraví, nedošlo by k žalobcově újmě – akutnímu infarktu myokardu. Mezi zaviněným jednáním žalované a újmou žalobce je tedy přímá příčinná souvislost. Žalobce zanedbáním lékařské péče zajišťované žalovanou utrpěl psychickou újmu a újmu na zdraví, když namísto očekávání žalobce, že jeho osobnostní práva budou respektována, bylo s ním ze strany žalované zacházeno vzhledem k jeho zdravotnímu stavu neadekvátně, bez dovyšetření zdravotního stavu žalobce ve smyslu předcházením vážných budoucích zdravotních komplikací. Bagatelizace vzniklé situace ze strany žalované se samozřejmě podepsala na psychice žalobce. Žalobce takto vzniklý stav těžce psychicky snáší, ať už v důsledku zkušenosti s tím, jak žalovaná celý problém uchopila a interpretovala, nebo v důsledku obavy, jakým způsobem by mohla žalovaná řešit další žádosti a komplikace žalobce související s jeho zdravotním stavem, nastanou-li v budoucnu. Vzhledem k intenzitě porušení práva žalobce na zdraví je na místě i odškodnění nemajetkové újmy v penězích. Příčinou zdravotní újmy byl žalobce zařazen na práce se sníženou pracovní schopností, je mu tak znemožněno vykonávat průměrnou práci ve výkonu trestu odnětí svobody, jinými slovy je bez práce. Není tak schopen vyjít či alespoň snažit se vyjít ze své dluhové situace a aspoň částečně dluhy umořovat. To má přímý vliv nejen na osobu žalobce, ale také na životní podmínky jeho rodiny. V tomto směru žalobce vlastně požaduje ušlý zisk. Žalobce si je plně vědom, že přiznání žalované náhrady je založeno na subjektivní podstatě, tedy argumentace žalobce je samozřejmě individuální, nicméně žalobce je přesvědčen, že psychická újma, kterou utrpěl, je velmi závažná. Na základě zdravotního stavu žalobce došlo k tomu, že byl zbaven možnosti vykonávání jakýchkoliv pohybových aktivit, a to i těch s mírnou zátěží, což je úzce spojeno s psychikou žalobce a má na ni velký negativní dopad. Výkon trestu odnětí svobody, pobyt ve vězení, je sám o sobě velmi psychicky náročný a žalobce je bývalý sportovec, pro kterého byla fyzická zátěž velmi významným, ne-li jediným, duševním relaxem a díky stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu byl žalobce zbaven duševního klidu a duševní hygieny. Žalobce nemůže pracovat ani se účastnit pohybových aktivit, což ve vězení má fatální psychické následky. Ty jsou v přímé příčinné souvislosti s pochybením zdravotníků, kteří se o žalobce měli starat s odbornou péčí – místo toho došlo k odmítavému přístupu lékařů vězeňské služby. Žalobce požaduje částku 1.000.000 Kč jako náhradu za újmu na zdraví, kterou utrpěl tím, že žalovaná neprovedla specializovaná dovyšetření, která vedla u žalobce k akutnímu infarktu myokardu. Jedná se de facto o přiměřené zadostiučinění za takto způsobenou újmu, přičemž k této částce dospěl vlastní úvahou, když zdraví se penězi nedá vyčíslit a opomenutím či nejednání žalované, jak je popsáno v čl. IV. žaloby, došlo k žalobcově ohrožení na životě. Jedná se o částku odpovídající závažnosti poškození zdravotního stavu žalobce a odpovídající aspoň rámcově společenským regulím a ochraně základních lidských práv a svobod. Na základě výzvy soudu pak žalobce specifikoval své konkrétní nároky tak, že z žalované částky požadoval 330.000 Kč jako náhradu za fyzickou bolest a utrpení spojené s proděláním akutního infarktu myokardu, chirurgickým zákrokem a následnou léčbou a zotavováním po operaci. Při akutní fázi infarktu myokardu pociťoval intenzivní bolest na hrudi, kdy se tato bolest šířila do zad, měl silný stres spojený s obavami ze ztráty života. Po prodělané operaci musel užívat analgetika. Dále žalobce požadoval částku 330.000 Kč jako náhradu za ztížení společenského uplatnění s tím, že po prodělání infarktu myokardu se u něj rozvinuly trvalé následky, které významně ovlivnily jeho schopnost vykonávat běžné denní aktivity, pracovní činnost a účast na společenském životě. Před infarktem byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody, nicméně se snažil udržovat si svou kondici pravidelným cvičením. Po prodělaném onemocnění došlo k výraznému omezení jeho fyzických schopností, což vedlo k nutnosti ukončení některých aktivit a změně životního stylu. Žalobce nyní není schopen vykonávat fyzicky náročné práce nebo práce, které vyžadují velkou míru stresu. Obavy o zdravotní stav vedou k omezení účasti žalobce na kulturních a sportovních akcích. Žalobce musel omezit svoje fyzické aktivity, které dříve pravidelně provozoval, což negativně ovlivnilo jeho fyzickou kondici a psychickou pohodu. Dále žalobce požadoval částku 140.000 Kč jako náhradu za duševní útrapy, kdy oprávněnost tohoto nároku spatřuje v bagatelizaci vzniklé situace žalovanou, která měla vážný dopad na jeho psychický stav. Žalobce takto vzniklý stav těžce psychicky snášel, ať už v důsledku zkušenosti s tím, jak žalovaná celý problém uchopila a interpretovala, nebo v důsledku obavy, jakým způsobem by mohla žalovaná řešit další žádosti a komplikace nejen žalobce, ale i ostatních osob ve výkonu trestu odnětí svobody, nastanou-li v budoucnu. Žalobce před proděláním infarktu myokardu pociťoval vzhledem k opakujícím se bolestem dlouhodobě strach o svoje zdraví a život. Také měl strach z dalšího průběhu léčby a případných komplikací. Dále žalobce požadoval částku 200.000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., s tím, že byl ve výkonu trestu opakovaně vyšetřován lékaři. Nesprávný úřední postup spatřuje v tom, že navzdory opakovaným potížím u něj nebylo doporučeno kardiologické vyšetření ani provedeny potřebné laboratorní testy k vyloučení poškození srdce.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala s tím, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že zanedbala lékařskou péči žalobce údajným pochybením zdravotnického personálu. Svoje stanovisko dokládá vyjádřením Zdravotnického střediska adresa, ze dne 1. 11. 2021, vypracovaným tituly před jménem adresa, specialistou v oboru kardiologie a interního lékařství, který pro žalovanou vykonává na základě dohody o pracovní činnosti činnost odborného lékaře v ambulantní péči. právnická osoba v uvedeném vyjádření konstatuje, že neshledává žádné pochybení v léčbě žalovaného a údajné sdělení v roce 2016 pro prodělaném IM, že koronární céva byla ucpána již dva roky, považuje za zcela neopodstatněné. právnická osoba odůvodnil svoje vyjádření tím, že dne 26. 6. 2014 byl žalobce vyšetřen v interní ambulanci pro bolesti na hrudníku, trvající asi měsíc. Bolesti byly lokalizovány v oblasti sternokostálních skloubení, uzavřeno jako kostrochondrodynie. Na EKG křivce – bez známek koronární příhody. Nebyl důvod k vyšetření kardiospecifických enzymů. Na doporučení praktického lékaře bylo provedeno RTG páteře s výsledkem blíže popsaným ve shora uvedeném vyjádření lékaře. právnická osoba ve vyjádření dále konstatoval, že tento nález spolu s lokalizací bolesti do oblasti prsního svalu u praktického lékaře svědčí pro nekoronární bolesti na hrudi. Žalobci bylo doporučeno neposilovat a nekouřit, kdy toto doporučení nerespektoval. Dne 5. 11. 2015 byl žalobce v interní ambulanci pro hepatitidu C, byla provedena dispenzární prohlídka včetně provedené laboratoře. Výsledek cholesterolu byl 5,1, což nebyla indikace k léčbě. K popsaným faktům žalovaný doplňuje, že jsou zcela relevantní a dohledatelné ve zdravotnické dokumentaci žalobce, kterou disponuje Vězeňská služba České republiky. Ve světle těchto skutečností tak žalovaný konstatuje, že k zanedbání lékařské péče žalovaným, tvrzenému žalobcem v ustanovení bodů I. – IV. žaloby ve spojení s upřesněním žalovaného nároku, v žádném případě nedošlo a současně žalovaný navrhuje, aby nadepsaný soud předmětnou žalobu ve spojení s upřesněním žalovaného nároku v plném rozsahu zcela zamítl.

3. Vyřízením stížnosti žalobce Ministerstvem spravedlnosti České republiky, datovaným 26. 1. 2018, č.j. Anonymizováno, má soud za prokázané, že uvedené ministerstvo shledalo stížnost žalobce proti Vězeňské službě ČR při poskytování zdravotních služeb a činnostech souvisejících se zdravotními službami, částečně důvodnou. Ministerstvo ustanovilo nezávislého odborníka, tituly před jménem jméno FO, kardioložku z III. interní kardiologické kliniky Anonymizováno, která ve věci vyhotovila odborný posudek, ve kterém především zkoumala, zda postup VS ČR byl plně v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými postupy s ohledem na konkrétní podmínky, objektivní možnosti a postup lege artis a zda nedošlo k odbornému pochybení pracovníků VS ČR. Po posouzení zdravotnické dokumentace žalobce bylo nezávislým odborníkem tituly před jménem jméno FO shledáno, že v případě žalobce došlo k částečnému zanedbání lékařské péče. Nezávislý odborník v odborném posudku shrnul klíčové informace z žalobcovi zdravotnické dokumentace. Předně, že žalobce prodělal 23. 11. 2016 akutní infarkt myokardu, byl hospitalizován na JIP adresa, kde byla 24. 11. 2016 provedena selektivní koronarografie s nálezem kritické stenozy na pravé věnčité tepně (ACD), která byla v jedné době ošetřena PTCA s implantací stentu do ACD. Dále byl zjištěn nález spočívající v uzávěru mediální sekundární větve ramus diagonalis I (RDI) se sdělením, že dle tehdy aktuálního stavu byla předmětná céva ucpána již 2 roky. Ve vyřízení stížnosti ministerstvo dále uvedlo, že z hlediska celkového způsobu léčby a jejích nákladů nezávislý odborník považuje stížnost za nedůvodnou. Z hlediska žalobcem tvrzeného zanedbání lékařské péče ve Věznici adresa v roce 2015 bylo konstatováno následující. Žalobce byl lékaři opakovaně vyšetřován, od července 2014 mu byl opakovaně měřen vyšší krevní tlak, který kolísal na horní hranici normy až po vysoké hodnoty. Z dostupných zdravotních záznamů není vždy zcela jednoznačně popsán charakter bolesti na hrudi, což znesnadňuje bližší diferenciální diagnostiku. Dne 16. 6. 2014 po vyšetření tituly před jménem Anonymizováno doporučeno provedení ergometrie pro atypické oprese za hrudní kostí. Dne 26. 6. 2014 po vyšetření právnická osoba žalobce uváděl asi měsíc bolesti v prekordiu při pohybu, které po ukončení aktivity mizí – uzavřeno jako nekoronární bolest na hrudi, kostochondrodynie a doporučena analgetika. Laboratorní testy k vyloučení akutního koronárního syndromu tehdy nebyly provedeny. V následujících dnech byl žalobce opakovaně vyšetřen a byla mu podávána analgetika proti bolesti v zádech s irradiací na přední stranu hrudníku, postupně popisován ústup thorakalgií. Ve zdravotnickém záznamu vyšetření právnická osoba dne 5. 11. 2015 není k dispozici EKG křivka, pouze její popis, dle klinického vyšetření bolesti na hrudi odezněly – objektivně bez patologického nálezu. Vzhledem k tomu nelze jednoznačně určit, zda bolesti na hrudi 5. 11. 2015 byly muskuloskeletární etiologie, způsobené intenzivním posilováním žalobce, anebo šlo o stenokardie (v záznamu chybí bližší specifikace charakteru obtíží). Bez ohledu na výše uvedené považuje nezávislý odborník vzhledem k přítomným rizikovým faktorům ICHS u žalobce (nikotinismus, hypertenze, hypercholesterolemie, rodinná anamnéza) za indikované další dovyšetření – doplnění laboratorního odběru na kardiospecifické enzymy a provedení echokardiografického vyšetření a na základě jejich výsledků rozhodnout o provedení SKG, kdy v případě negativity kardiospecifických enzymů a normálního echokardiografického nálezu by doplnil zátěžový test k vyloučení pozátěžové ischemie myokardu. Podrobnější dovyšetření by umožnilo přesnější diagnostiku a mohlo vést k časnějšímu provedení SKG a tak k možnému zabránění rozvoje akutního infarktu myokardu v povodí ACD. Nezávislý odborník nicméně dále konstatoval, že i taková léčba by svým rozsahem byla stejně invazivní (a obdobně nákladná) jako při IM – zahrnovala by provedení selektivní koronarografie, PTCA s implantací stentu a pobyt na JIP. Tepna označená žalobcem jako ucpaná již 2 roky v době SKG, je uzavřená mediální sekundární větev RD I. Dle dostupné zdravotní dokumentace k uzávěru této tepny došlo již v období před 5. 11. 2015, a to nejspíše mezi 1. 6. a 26. 6. 2014, kdy došlo k jednoznačnému vývoji ischemických změn na EKG, a kdy žalobce udával také udával typické stenokardie. Pokud by SKG byla provedena v listopadu 2015, byla by tato tepna (RD I) v té době uzavřena již řadu měsíců a její katetrizační zprůchodnění by nejspíše nebylo úspěšné. Nezávislý odborník pak uzavřel, že dle dostupných informací hodnotí stížnost žalobce jako částečně důvodnou. Zdravotní péče, která byla žalobci v průběhu výkonu trestu poskytována, byla v souladu s nařízením ministra spravedlnosti č. 4/2008 Sb., o poskytování zdravotní péče osobám ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody, šetřením nebylo prokázáno významné pochybení zdravotnických pracovníků. Nezávislý odborník shledal v postupu zdravotnického personálu vězeňských zdravotnických zařízení částečné pochybení. Žalobcovi zdravotní potíže nicméně nebyly způsobeny zanedbáním jeho zdravotního stavu ze strany lékařského personálu. Ministerstvo spravedlnosti České republiky v postupu zdravotnického personálu neshledalo významné pochybení, na zdravotní obtíže žalobce ze strany zdravotnického personálu bylo reagováno adekvátně a ze zdravotnické dokumentace žalobce vyplývá, že mu byla zprostředkována nezbytná vyšetření a léčba. Ministerstvo spravedlnosti České republiky vzhledem k vyjádření nezávislého odborníka nařídilo nápravné opatření spočívající v tom, že v obdobných případech je ze strany poskytovatele zdravotních služeb (VS ČR) třeba zajistit provedení specializovaných dovyšetření ve výši uvedeném smyslu a v souladu s běžnou klinickou praxí. Vzhledem k výše uvedenému pak Ministerstvo spravedlnosti České republiky posoudilo stížnost žalobce proti vyřízení stížnosti jako částečně důvodnou.

4. Znaleckým posudkem č. Anonymizováno, ze dne 4. 2. 2024, vypracovaným tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví interna, specializace kardiologie a jeho výslechem, má soud za prokázané, že žalobce byl dne 26. 6. 2014 vyšetřen v interní ambulanci žalované pro bolest na hrudníku trvající asi měsíc. Od 23. 11. 2016 byl žalobce hospitalizován ve Anonymizováno nemocnici v Anonymizováno pro infarkt myokardu, který byl řešen balónkovou plastikou ACD s implantací konvenčního stentu a dále byl doporučen konzervativní postup. Žalobce byl ve stabilním stavu následně přeložen na Interní oddělení Vězeňské nemocnice Anonymizováno, kde byl hospitalizován od 25. 11. 2016. Další průběh hospitalizace byl nekomplikovaný, byla zavedena medikace, stav žalobce byl stabilní. Dne 29. 11. 2016 žalobce odmítl další hospitalizaci, podepsal negativní revers a byl propuštěn z nemocnice 29. 11. 2016. Dle znalce při poskytování zdravotní péče žalobci v roce 2015 nedošlo ze strany poskytovatele zdravotní péče k pochybení. V roce 2014 k pochybení došlo. Pochybení v roce 2014 (červen/červenec) spočívá v tom, že praktičtí lékaři Vězeňské nemocnice adresa jako poskytovatele zdravotní péče nedoporučili provedení kardiologického vyšetření pro opakující se potíže. Dopustili se ho praktičtí lékaři pracující ve Zdravotním středisku Věznice adresa, kde byl žalobce opakovaně vyšetřen. Správným postupem mělo být provedení laboratorních odběrů k vyloučení poškození srdce, dále doporučení kardiologického vyšetření (s provedením dalších vyšetření: zátěžové vyšetření, echokardiografické vyšetření). Důsledky pro žalobce jsou sporné. Teoreticky mohla následná intenzivní medikamentózní léčba a změna životního stylu (zejména nekouření) snížit riziko vzniku dalšího infarktu. Nedošetření a následný infarkt v roce 2016 pro žalobce následně znamenalo ale minimální omezení: podle zpráv z roku 2018 neměl klinické potíže ve smyslu bolestí na hrudi či dušností při běžné námaze. EKG měl prakticky stejné (bez známek vzniku závažné velké infarktové jizvy), ultrazvukové vyšetření srdce ukázalo normální pohyblivost stěny levé komory (čili srdce nebylo následně postižené prodělanými infarkty). Na základě těchto skutečností se znalec domnívá, že výše uvedené pochybení nemělo pro žalobce prakticky negativní důsledky.

5. Soud se nejprve zabýval námitkou žalované, že žalobce je v prvé řadě povinen svůj nárok uplatnit předběžně u příslušné organizační složky státu, což je v tomto případě Ministerstvo spravedlnosti České republiky, za podmínek stanovených v zákoně č. 82/1998 Sb. V daném případě je dle názoru soudu zcela nadbytečné a ryze formální trvat na uplatnění nároků žalobce u Ministerstva spravedlnosti České republiky, neboť o tomto nároku by rozhodovala žalovaná, která sama v řízení navrhla zamítnutí žaloby, tedy nároky žalobce považuje za nedůvodné. Citovaný zákon č. 82/1998 Sb., ve svém § 15 odst. 2 uvádí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Z procesního stanoviska žalované, která navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout, je zcela zřejmé, že by nárokům žalobce nevyhověla.

6. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Žalobce byl jako osoba ve výkonu trestu odnětí svobody dne 26. 6. 2014 vyšetřen v interní ambulanci žalované pro bolest na hrudníku trvající asi měsíc. Dle závěrů znalce došlo při tomto vyšetření k pochybení praktického lékaře žalované, který nedoporučil provedení kardiologického vyšetření pro opakující se potíže. Správným postupem mělo být provedení laboratorních odběrů k vyloučení poškození srdce a doporučení kardiologického vyšetření s provedením zátěžového vyšetření a echokardiografického vyšetření. Od 23. 11. 2016 byl žalobce hospitalizován ve Anonymizováno nemocnici v Anonymizováno pro infarkt myokardu, který byl řešen balónkovou plastikou ACD s implantací konvenčního stentu a dále byl doporučen konzervativní postup. Žalobce byl ve stabilním stavu následně přeložen na Interní oddělení Vězeňské nemocnice Anonymizováno, kde byl hospitalizován od 25. 11. 2016. Další průběh hospitalizace byl nekomplikovaný, byla zavedena medikace, stav žalobce byl stabilní. Dne 29. 11. 2016 žalobce odmítl další hospitalizaci, podepsal negativní revers a byl propuštěn z nemocnice 29. 11. 2016. Při právním hodnocení pak soud vycházel z § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dle kterého při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. V řízení nebylo prokázáno ublížení na zdraví žalobce ze strany žalované. Jak uvedl znalec tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, důsledky výše uvedeného pochybení praktického lékaře žalované v červnu, resp. červenci 2014 jsou pro žalobce sporné. Teoreticky mohla následná intenzivní medikamentózní léčba a změna životního stylu (zejména nekouření) snížit riziko vzniku dalšího infarktu. Nedošetření a následný infarkt v roce 2016 pro žalobce následně znamenalo ale minimální omezení: podle zpráv z roku 2018 neměl klinické potíže ve smyslu bolestí na hrudi či dušností při běžné námaze. EKG měl prakticky stejné (bez známek vzniku závažné velké infarktové jizvy), ultrazvukové vyšetření srdce ukázalo normální pohyblivost stěny levé komory (čili srdce nebylo následně postižené prodělanými infarkty). Na základě těchto skutečností se znalec domnívá, že výše uvedené pochybení nemělo pro žalobce prakticky negativní důsledky. Nebyl tak prokázán jeden ze základních předpokladů odpovědnosti žalované dle výše citovaného § 2958 občanského zákoníku, tedy vznik škody na zdraví, která by byla v příčinné souvislosti s pochybením praktického lékaře žalované, ke kterému došlo v červnu, resp. červenci 2014. Znalcem uvedené možné snížení pravděpodobnosti vzniku infarktu myokardu v roce 2016 při správném postupu žalované v roce 2014 je čistě teoretické a vázané na změnu životního stylu žalobce. K problematice odškodnění tzv. „ztráty šance“ na vyléčení, či uzdravení, se vyjadřoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 31 Cdo 2376/2021. Zde Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že: „v rámci uplatňování nároků na náhradu škody na zdraví ve vztahu k poskytovatelům zdravotní péče a prokazování rozhodných skutečností, včetně příčinné souvislosti, akceptovala judikatura určitá specifika v procesní rovině, zejména možnost obrácení důkazního břemene (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2793/2017), případnost pravděpodobně formulovaných závěrů znalce (jak Nejvyšší soud podotknul v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1222/2012, s ohledem na složitost biologických procesů je takováto formulace závěru pochopitelná a v praxi znaleckého dokazování v oboru zdravotnictví nikoli výjimečná) i to, že nelze vždy trvat na stoprocentním prokázání příčinné souvislosti mezi postupem poskytovatele zdravotní péče a úmrtím pacienta, nicméně existence příčinné souvislosti musí být prokázána s vysokou mírou pravděpodobnosti, musí se jednat o příčinu převažující; nestačí tu pouhá naděje na vyléčení, či obecné konstatování obvyklé padesátiprocentní pravděpodobnosti vyléčení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 25 Cdo 164/2018). Nejvyšší soud neshledal, že by byly dány jednoznačné a dostatečně přesvědčivé důvody pro natolik široký výklad § 420 občanského zákoníku, jenž by umožňoval pokládat ztrátu šance za chráněný statek srovnatelný se škodou na zdraví ve smyslu tohoto ustanovení. Zákonné normy umožňují i ve vztahu k újmám vzniklým v důsledku chybných postupů ve zdravotnických zařízeních domáhat se adekvátní kompenzace, případně též satisfakce. Závěr o přínosnosti zpřísněné povinnosti k náhradě škody nevyžadující zjištění vztahu příčinné souvislosti není možno vyslovit na základě pouhé interpretace zákona, již s ohledem na komplexnost systému veřejného zdravotnictví a složitost dané problematiky ilustrovanou odbornými statěmi zabývajícími se dopady rozhojnění soudních sporů na celkovou kvalitu zdravotní péče. Povšechný úsudek soudu by tedy v tomto směru byl poněkud spekulativním a nevěrohodným. Obtíže fakticky vznikající při zjišťování a dokazování vzniku újmy v souvislosti se zdravotní péčí jsou pak překonatelné nástroji procesního práva, což rovněž ubírá na přesvědčivosti závěru o nezbytnosti akceptace ztráty šance jakožto svébytného právem chráněného statku v rámci ochrany stěžejních statků chráněných právním řádem jako je život a zdraví.“ Uvedené závěry Nejvyššího soudu lze aplikovat také na novou úpravu náhrady škody na zdraví obsaženou v § 2958 občanského zákoníku a s ohledem na tyto skutečnosti pak v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi pochybením lékařů žalované, ke kterému došlo k červnu, resp. červenci 2014 a infarktem myokardu, který postihl žalobce v roce 2016. Citované ustanovení § 2958 občanského zákoníku pak hovoří také o odškodnění „další nemajetkové újmy“. Tyto další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Může jít například o nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii, potrat poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodní událostí samotnou. Spadají sem tedy nepříznivé dopady do sféry poškozeného, které nejsou bolestivé a které nemají trvalý charakter, zejména různá dočasná omezení v dosavadních aktivitách (dieta, fixace končetiny, hospitalizace, omezení v běžném životě po přechodnou dobu apod.), nicméně jsou vnímána natolik intenzivně, že je bude namístě odškodnit peněžitou náhradou. Vedle omezení spojených čistě s lékařskými výkony sem lze nejspíše řadit i poněkud odvozenější zásahy přinášející ztrátu různých životních příležitostí, např. nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání, kulturní akce, setkání s význačnou osobností, nemožnost strávit s osobami blízkými Vánoce nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity. Na druhou stranu obvyklá omezení či obtíže spojené s jednotlivými diagnózami zejména u bolesti by měly být zahrnuty již v odškodnění za bolest v tzv. širším smyslu. Tak například obavy poškozeného z léčení, pocity méněcennosti, nesamostatnosti a závislosti na pomoci třetích osob, dlouhodobé odloučení od blízkých osob, omezení soukromí při sdílení nemocničního pokoje s ostatními pacienty, pocit studu při odkázání na pomoc ošetřovatelky a posléze vlastního dítěte při výkonu nejprve fyziologických a posléze hygienických potřeb v domácím prostředí, nepředstavují vybočení z obvyklého způsobu léčby a následné rekonvalescence ani omezení nadprůměrně zasahující do života poškozeného, a nejde tedy o strádání, jež by mělo být odškodněno nad rámec bolestného jako další nemajetková újma. K běžným obtížím spojeným s ublížením na zdraví však nepatří akutní psychické strádání, které poškozený prožíval proto, že se po dobu své hospitalizace nemohl postarat o blízkou osobu, závislou na jeho péči. Takto specifikovaná újma totiž nespočívá pouze ve ztrátě možnosti se o blízkou osobu postarat (pokud by byla trvalého či dlouhodobého charakteru, je odčinitelná v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění), nýbrž rovněž i v dočasném nepříznivém psychickém stavu poškozeného ve chvíli, kdy je kvůli újmě na zdraví bezprostředně vyřazen z možnosti starat se o osobu blízkou, závislou na jeho péči, a má důvodnou obavu, že se o takovou osobu v době jeho nepřítomnosti nepostará někdo jiný; dočasné duševní útrapy s tím spojené tak mohou představovat další nemajetkovou újmu ve smyslu § 2958. Ve svém výše uvedeném rozsudku ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, se pak Nejvyšší soud České republiky zabýval také otázkou dopadu porušení povinnosti postupovat lege artis na osobnostní práva pacienta, byť z pohledu právní úpravy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. V této souvislosti konstatoval, že: „v obecné rovině nelze vyloučit, že porušení povinnosti postupovat lege artis může s ohledem na provázanost poskytovaných zdravotních služeb s nanejvýš osobní sférou každého jedince vést (nehledě na to, zda ve výsledku dojde k újmě na zdraví) k nejistotě, útrapám, psychickému strádání v důsledku neúměrného znejistění apod., nepřiměřeně narušujícím soukromí či integritu tímto postupem zasažené osoby, a to nad rámec útrap spojených se samotným zdravotním problémem, jeho diagnostikou a léčbou, což by (podobně jako například nedostatečné poskytnutí informací zdravotnickým zařízením – srov. více rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4162/2017) případně mohlo vést ke vzniku újmy v podobě zásahu do osobnostních práv takto dotčené osoby ve smyslu § 11 občanského zákoníku. Tento závěr podporuje vývoj právní úpravy prohlubující autonomii pacienta a jeho specifická práva, podstatně rozšířená zejména zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, účinným od 1. 4. 2012. Právě z práva pacienta na určitý standard při zacházení při provádění lékařských zákroků by bylo možno dovodit existenci specifického nároku označitelného za nárok ze ztráty šance na vyléčení, jestliže došlo k postupu non lege artis, avšak přesné důsledky z hlediska tradičních nároků nejsou dostatečně přesně určitelné. I když nelze spolehlivě doložit vztah příčinné souvislosti k jednotlivým dílčím nárokům vyjmenovaným v § 444 až 449 občanského zákoníku, není vyloučen zásah do osobnostních práv pacienta s tím, že mu nebyla poskytnuta odborná péče na náležité úrovni a on tím byl zasažen na nejcennější hodnotě, jíž je lidské zdraví, a musí se vnitřně vypořádat s tím, že byl zbaven možnosti dosáhnout uzdravení či dosažení předpokládaného zdravotního stavu. Jde o ryze osobnostní nárok nemajetkové povahy, odlišný od uvedených dílčích nároků. V tomto směru tedy Nejvyšší soud České republiky akceptuje závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3416/20, to ovšem pouze ve vztahu k osobě pacienta, nikoliv k osobám dalším, to znamená vůči tzv. druhotným obětem, jimiž jsou v dané věci všichni žalobci. Vzhledem k tomu, osobností práva tohoto typu nepodléhají podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 dědění, nemohli žalobci získat aktivní legitimaci k uplatnění takového nároku ani jinou cestou.“ Uvedené závěry Nejvyššího soudu České republiky lze aplikovat také na předmětnou situaci, kterou soud posuzuje již za účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nejvyšším soudem zmíněný osobnostní nárok nemajetkové povahy je v novém občanském zákoníku upraven v již výše citovaném § 2958, který zmiňuje tzv. „další nemajetkové újmy“ jako možné následky při ublížení na zdraví. Na základě uvedených závěrů Nejvyššího soudu České republiky tak soud považuje za částečně oprávněné nároky žalobce na odškodnění nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách spojených s nejistotou a psychickým strádáním v důsledku neúměrného znejistění, a to nad rámec útrap spojených se samotným zdravotním problémem, jeho diagnostikou a léčbou. Tato nemajetková újma žalobci vznikla v důsledku pochybení praktických lékařů žalované při diagnostice žalobce v červnu, resp. červenci 2014, kteří nedoporučili provedení kardiologického vyšetření pro opakující se potíže. Správným postupem mělo být provedení laboratorních odběrů k vyloučení poškození srdce, dále doporučení kardiologického vyšetření (s provedením dalších vyšetření: zátěžové vyšetření, echokardiografické vyšetření). Ačkoliv v řízení nebyla následně prokázána příčinná souvislost mezi tímto pochybením a infarktem myokardu žalobce v roce 2016, má soud za to, že žalobci náleží v souladu s § 2958 občanského zákoníku a výše uvedenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu odškodnění nemajetkové újmy, která mu vznikla tím, že lékaři žalované nepostupovali lege artis. Žalobce požadoval z tohoto titulu odškodnění ve výši 140.000 Kč, z čehož mu soud přiznal částku 30.000 Kč, když přihlédl k tomu, že dle znalce byly důsledky uvedeného porušení pro žalobce sporné. Teoreticky mohla následná intenzivní medikamentózní léčba a změna životního stylu (zejména nekouření) snížit riziko vzniku dalšího infarktu. Nedošetření a následný infarkt v roce 2016 pro žalobce následně znamenalo ale minimální omezení: podle zpráv z roku 2018 neměl klinické potíže ve smyslu bolestí na hrudi či dušností při běžné námaze. EKG měl prakticky stejné (bez známek vzniku závažné velké infarktové jizvy), ultrazvukové vyšetření srdce ukázalo normální pohyblivost stěny levé komory (čili srdce nebylo následně postižené prodělanými infarkty). Na základě těchto skutečností se znalec domnívá, že výše uvedené pochybení nemělo pro žalobce prakticky negativní důsledky. V případě nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., za nesprávný úřední postup žalované, spočívající v chybné diagnostice v roce 2014, přiznal soud žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 20.000 Kč, když přihlédl k okolnostem případu již uvedeným výše, a to především k tomu, že žalobci žádná škoda nevznikla a důsledky předmětného nesprávného úředního postupu jsou pro žalobce sporné, teoretické a záleželo by také na změně jeho životního stylu (zejména nekouření). Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, když v případě žalobcem uplatněných nároků na bolestné a ztížení společenského uplatnění nebyla prokázána příčinná souvislost mezi předmětným pochybením lékařů (nesprávným úředním postupem) žalované v roce 2014 a infarktem myokardu žalovaného v roce 2016.

7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 150 občanského soudního řádu, když žalovaná sice byla ve sporu zcela úspěšná, nicméně dle soudu jsou zde důvody pro nepřiznání nákladů řízení žalované hodné zvláštního zřetele spočívající v tom, že rozhodnutí o nároku žalobce záviselo na znaleckém posudku, který soud nechal na návrh žalobce zpracovat. Žalobce byl v době podání žaloby ve výkonu trestu odnětí svobody, což mu značně ztěžovalo možnost nechat si zpracovat znalecký posudek před podáním žaloby, přičemž jeho žaloba nebyla podána zcela bezdůvodně, když vycházel ze závěrů Ministerstva spravedlnosti, které se zabývalo jeho stížností na postup lékaře žalované a shledalo tuto stížnost částečně důvodnou.

8. Vzhledem k tomu, že žalobce byl rozhodnutím soudu osvobozen od soudních poplatků v plném rozsahu a byl mu přidělen k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů, nepřiznal soud České republice vůči žalobci náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.