69 Co 77/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o vyklizení bytu, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 11. 2024, č. j. 9 C 89/2024-48, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 14. 11. 2024, č. j. 9 C 89/2024-50,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto:O nákladech státu se nerozhoduje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalované uložil povinnost vyklidit bytovou jednotku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve , Anonymizováno, podlaží na adrese , adresa, , která je součástí rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , který je zapsán na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Rozhodl tak, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok II.). Usnesením ze dne 14. 11. 2024, č. j. 9 C 89/2024-50 rozsudek doplnil o výrok III. tak, že žalobcům se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalovaná, která argumentovala předně tím, že předmětem řízení je byt, který je označen neurčito, a to ve smlouvě o nájmu i dalších navazujících listinách. Chybně je označen i v žalobním petitu a odvolatelka má za to, že pokud je byt zapsán jako bytová jednotka v příslušném katastru nemovitostí, musí být v žalobě označen dle příslušných ustanovení katastrálního zákona a prováděcích předpisů. Žalobci takto ve své žalobě byt neoznačili a není přípustné, aby soud ve svém rozhodnutí toto pochybení zhojil a označil byt tak, jak to měli učinit žalobci. Žalovaná namítala, že pro vydání rozsudku „pro uznání“ nebyly dostatečně naplněny podmínky řízení, dle ustanovení § 20 odst. 1 o. s. ř. může před soudem jako účastník samostatně právně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém je svéprávný. Značně problematické v tomto směru je postavení osob, které nejsou schopny právně jednat, avšak do jejich svéprávnosti nebylo soudem prozatím zasaženo. Nalézací soud nesprávně vyhodnotil otázku, zda lze v daném případě aplikovat ustanovení § 570 odst. 2 o. z. na právní jednání učiněné vůči osobě, která je sice stižena duševní poruchou, která ji činí neschopnou právně jednat, avšak v době, kdy ji byl doručen příslušný projev vůle ještě nebyla z tohoto důvodu omezena ve svéprávnosti. Z listin obsažených ve spise vyplývá zejména ze zprávy psychiatrické nemocnice , adresa, , že žalovaná trpí vážnou psychiatrickou nemocí, u okresního soudu bylo k návrhu matky zahájeno řízení o omezení svéprávnosti, které probíhá. V době rozhodování soudů nebylo toto řízení ve stadiu, kdy lze o svéprávnosti žalované učinit relevantní závěry. Navrhovala proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žaloba bude zamítnuta, popřípadě, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

3. Žalobci se k odvolání žalované písemně nevyjádřili, u odvolacího jednání žalobce a) považoval odvolání za nedůvodné, neboť žalovaná nemá v bytě co dělat, byt stále nevyklidila a užívá jej tak bez právního důvodu, aniž by navíc platila nájem. Navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje způsobilý odvolací důvod, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, a to v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení s důrazem na uplatněný odvolací důvod, tak jak byl obsahově vylíčen v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

5. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje.

6. Pokud bylo okresnímu soudu žalovanou vytýkáno, že neprovedl navržené důkazy ve vztahu k jejímu zdravotnímu stavu, a to konkrétně spisem, v němž je řešena otázka omezení svéprávnosti žalované, pak k této námitce krajský soud uvádí následující. Žalovaná byla v řízení řádně zastoupena opatrovníkem (, Jméno opatrovnice, ) ustanoveným okresním soudem dle § 29 odst. 3 o. s. ř., a to usnesením ze dne 30. 8. 2024, č. j. 9 C 89/2024-35. Stalo se tak poté, co okresní soud zjistil, že žalovaná není v důsledku duševní poruchy schopna se účastnit řízení, jak zjistil nejenom z obsahu listinných důkazů, ale z osobního kontaktu s žalovanou u jednání konaného dne 29. 8. 2024. Lze tedy uzavřít, že žalovaná byla v řízení řádně zastoupena jí ustanoveným opatrovníkem a podstatným bylo rovněž zjištění krajského soudu o tom, že řízení o svéprávnosti probíhající u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 33 Nc 210/2024 nebylo doposud skončeno. Za této situace byl žalovanou navrhovaný důkaz spisem o její svéprávnosti důkazem nadbytečným a pro posouzení věci nepodstatným.

7. Z provedených důkazů učinil okresní soud následující skutková zjištění o tom, že žalobci jsou vlastníky bytu, ohledně kterého uzavřeli se žalovanou dne 2. 6. 2023 nájemní smlouvu, na základě níž se žalobci zavázali žalované přenechat byt k dočasnému užívání a žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši 8.000 Kč měsíčně. Smlouva byla sjednána na dobu určitou, jednoho roku. Vzhledem k tomu, že nájemné bylo žalovanou placeno pouze prvé tří měsíce, 18. 12. 2023 účastníci smlouvy podepsali dohodu o skončení nájmu bytu ke dni 29. 2. 2024. Žalobci žalovanou vyzvali dopisem ze dne 7. 3. 2024 k opuštění bytu, což se nestalo, a to ani po žalované zaslané předžalobní výzvě ze dne 28. 3. 2024, žalovaná byt stále užívá bez právního důvodu a odmítá jej dobrovolně vyklidit, protože nemá kam jít.

8. K námitkám žalované ve vztahu k označení předmětu vyklizení lze uvést, že za situace, kdy se nejedná o údaje pro účely katastrálního řízení (pozemek musí být označen parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží), ale o žalobu na vyklizení, byl předmět vyklizení označen řádně, navíc mezi účastníky sporu o tom, co je předmětem vyklizení, nebylo.

9. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že žalobci se nároku z titulu svého vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 1040 o. z. domáhají oprávněně a žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost vyklidit předmětný byt, který užívá bez právního důvodu, pak tento závěr shledal odvolací soud za zcela věcně správný a v podrobnostech na něj odkazuje. Žalovaná nedisponuje žádnou smlouvou, na základě které by mohla byt užívat. Pokud by žalobkyně nebyla schopna nájemní smlouvu dne 1. 6. 2023 pro duševní poruchu uzavřít, tak by nájem nikdy nevznikl, v opačném případě žalovaná byt užívá po uplynutí jednoho roku, tedy ode dne 1. 7. 2024, bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalobci vyzvali žalovanou k opuštění bytu ještě před skončením nájmu, nelze uvažovat o tom, že by byl nájem ujednán znovu na tutéž dobu, pokračuje-li žalovaná v užívání bytu (§ 2285 o. z.). Žalobci nemají zájem na dalším užívání bytu žalovanou a není žádný zákonný důvod, na jehož základě by bylo možné po žalobcích požadovat, aby nadále užívání bytu žalovanou strpěly.

10. Krajský soud posuzoval danou věc i z pohledu aspektu dobrých mravů a dospěl k závěru, že výkon práva žalobců v rozporu s dobrými mravy ve věci shledat nelze za situace, kdy žalovaná porušovala a doposud porušuje povinnosti, které z nájmu vyplývají, spočívající zejména v dluhu na nájemném. Nikterak nelze dospět k závěru, že by nemělo být spravedlivým nařízení vyklizení a že by žalovaná měla byt nadále užívat bez právního důvodu, její sociální situace byla zohledněna při určení delší lhůty k vyklizení nemovitosti (30 dnů od právní moci rozsudku). Konečně v posuzované věci si byla žalovaná vědoma toho, že užívání nemovitost neoprávněně, skutečnost, že nemá kam jít, nelze klást k tíži žalobcům.

11. Okresní soud tak na věc aplikoval zákonná ustanovení, která v odůvodnění napadeného rozsudku též odcitoval, přičemž v této části rovněž platí, že není žádného podkladu pro úsudek, že by okresní soud při posuzování otázky o vyklizení uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezi ustálené soudní praxe. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozhodnutí okresního soudu ve výroku I. a v doplňujícím výroku III. o nákladech řízení, potvrdil.

12. Za nesprávný je třeba označit výrok II. rozhodnutí okresního soudu o tom, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením. V prvé řadě výrok II. postrádá jakékoliv odůvodnění a není tedy zřejmé, o jakých nákladech co do základu a vůči komu by mělo být rozhodováno, vyhradit si rozhodnutí o nákladech samostatným usnesením lze pouze o jejich výši (§ 151 odst. 5 o. s. ř.), nadto v dané věci vůbec nepřichází v úvahu přiznání jakýchkoliv nákladů, neboť náklady na ustanoveného opatrovníka nejsou náklady, na jejichž úhradě by se žalovaná měla jakkoliv podílet. Ze všech těchto důvodů byl výrok II. rozsudku okresního soudu změněn tak, že o nákladech státu se nerozhoduje.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto negativně, a to poté co úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal, žalobkyni žádné náklady v průběhu odvolacího řízení nevznikly.