69 Co 78/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnictví k nemovitostem, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 1. 2025, č. j. 9 C 115/2024-65, I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a III. potvrzuje.II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1. a 2. na náhradu nákladů řízení k ruce společné a nerozdílné částku 30.049 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaných , Jméno advokáta B, .III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1. a 2. na náhradu nákladů odvolacího řízení k ruce společné a nerozdílné částku 14.358 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaných , Jméno advokáta B, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , hodnota, , vše zapsáno pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, (výrok I.), uložil žalobci zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 30.049 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalobci zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Šumperku na nákladech řízení částku 1.350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce s tím, že rozhodnutí vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu a věc soud nesprávně právně posoudil. Pokud jde o důkazní hodnotu svědeckých výpovědí svědků navržených žalovanými, tato je snižována rodinným poměrem s žalovanými. Okresní soud tuto okolnost nedostatečně posoudil, naopak, výpovědi těchto svědků bral v potaz jako zcela hodnověrné. Je s podiven, na jaké detaily si svědci po několika desítkách let vzpomněli, jejich výpovědi působí strojově připraveným dojmem, což podtrhuje ten fakt, že svědci před podáním svědecké výpovědi hovořili o věci samé s žalovanou. Okresní soud neprovedl výslech žalobce, který byl v žalobě navržen a nijak se v odůvodnění nevyjádřil k tomu, proč tak neučinil. Okresní soud se nevyjádřil k argumentaci ve vazbě na odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 (posuzování nepoctivého úmyslu držitele k okamžiku uchopení držby), ačkoliv tak učinit měl. Pokud jde o samotné vydržení, pak minimálně mezi lety 1974 a 1998 žalobce pozemky nepřetržitě užíval jako vlastník, po smrti rodičů a do doby, než je začal svědek , jméno FO, údajně informovat o tom, že se stal vlastníkem daných pozemků (knihovní vlastnictví nabyl darovací smlouvou ze dne 16. 12. 1998) a následně, že se vlastníkem stali žalovaní. Vlastnické právo tedy žalobce mimořádně vydržel ještě před rokem 1998. Svědeckými výpověďmi svědků navržených žalovanými nebylo prokázáno, že by se byl , právnická osoba, (otec , jméno FO, ) nebo svědek , jméno FO, jakkoliv domáhali výkonu vlastnických práv k předmětným pozemkům a rovněž nebylo prokázáno, že by mezi žalobcem nebo jeho rodiči byla uzavřena smlouva o výpůjčce, respektive smlouva o užívání daných pozemků. To ostatně potvrdil i svědek , jméno FO, . Žalobce má za to, že se nedopustil žádného nepoctivého úmyslu v tomto ohledu a tento úmysl nebyl žalovanými ve vztahu k osobě žalobce prokázán. Žalobce nikdy netvrdil, že by právní předchůdci žalovaných předmětné pozemky „kvalifikovaně“ opustili, a tyto měl nabýt do vlastnictví stát. Došlo k opuštění faktickému, kdy dobrovolně přestali právní předchůdci žalovaných k daným pozemkům vykonávat vlastnické právo a kdy to naopak byli rodiče žalobce, kteří započali je užívat jako vlastní. Pokud jde o to, že dům ve vlastnictví žalobce byl postaven na hranici pozemků žalobce a předmětných sporných pozemků, stalo se tak, protože dům byl postaven dříve, než došlo k počátku užívání předmětných pozemků rodiči žalobce. Žalobce neměl informaci o tom, kdo je evidovaný knihovním vlastníkem sporných pozemků, neměl žádný důvod to zjišťovat, neboť (až do roku 1998) žalobce ani jeho rodiče nikdo o vlastnictví neupomínal (když i toto „upomínáni“ svědkem , jméno FO, , Anonymizováno, žalobce popírá) a nechtěl vlastnické právo k těmto pozemkům vykonávat. Vzhledem k tomu, že na sporných pozemcích vysadili rodiče žalobce ovocné stromy a začali je užívat jako sad a s ohledem na polohu daných pozemků, kdy žalobce v lokalitě neměl žádné sousedy, nepovažoval oplocení za nutné. Žalobce tak navrhuje zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

3. Žalovaní se k odvolání vyjádřili tak, že napadené rozhodnutí považují za správné, rozsudek byl vydán na základě neobvykle širokého dokazování, jak jinak bývá typicky prováděno, a absence právního titulu žalobce byla dle názoru žalovaných jednoznačně prokázána.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá. Žalobce uplatňuje odvolací důvod spočívající v nesprávnosti skutkových zjištění, přičemž namítá nesprávnost hodnocení výpovědí svědků, kteří byli navrženi ze strany žalované, a to zejména s ohledem na jejich příbuzenský poměr. S těmito námitkami se však ztotožnit nelze. Hodnocení důkazů okresním soudem je v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., okresní soud vzal v úvahu všechny skutečnosti, které vyšly v řízení najevo, důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a skutkové závěry je třeba považovat za odpovídající provedenému dokazování. Okresní soud správně vyhodnotil i výpovědi svědků. Samotný příbuzenský poměr nediskvalifikuje věrohodnost svědků v takové míře, že by soud musel dospět k závěru, že z výpovědí osob v příbuzenském poměru vycházet nelze. Všichni svědci vypovídali v podstatě obdobně a věrohodně, není důvod považovat je za nevěrohodné. Jestliže žalobce dále namítá, že výpovědi svědků byly strojově naučené a že proto z nich nelze vycházet, pak se jedná o subjektivní hodnocení důkazů ze strany žalobce, kterému přisvědčit nelze.

6. Žalobce navrhl k důkazu před okresním soudem svou výpověď, kterou okresní soud neprovedl, aniž by toto zdůvodnil. Nebylo však přesto třeba provádět výslech žalobce, neboť v odvolacím řízení žalobce prostřednictvím zástupce uvedl, že na důkazním návrhu svou výpovědí netrvá.

7. Krajský soud považuje za správné i právní závěry okresního soudu v tom směru, že žalobce není vlastníkem sporných pozemků, když k těmto nemohl nabýt vlastnické právo vydržením.

8. S okresním soudem lze nepochybně souhlasit v tom, že žalobce nemohl nabýt pozemky řádným vydržením. Vydržení pozemku nebylo dle právní úpravy v z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.) možné až do 1. 1. 1992, kdy nabyla účinnosti novela občanského zákoníku číslo 509/1991 Sb., do té doby nebyl pozemek způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva (srov. rozsudek NS ČR ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 781/2006). Vydržení po 1. 1. 1992 bylo možné dle § 134 odst 1 obč. zák., dle nějž se oprávněný držitel stává vlastníkem nemovitosti, máli ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let. Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu, po kterou věc držel před 1. 1. 1992 (R 50/2000).

9. Žalobce měl dle skutkových tvrzení pozemky držet od roku 1974. Okresní soud však jednoznačně uzavřel, že žalobce nemohl být oprávněným držitelem dle § 134 odst. 1 obč. zák., neboť nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc náleží. Žalobce musel vědět, že pozemky žádným způsobem nenabyl, není zde žádný (ani domnělý) titul, na základě něhož by se mohl chopit oprávněně držby uvedených pozemků. Žalobce nemohl sporné pozemky držet jako oprávněný držitel ani jako domnělou součást pozemků, u nichž byl zapsán v katastru nemovitostí, čemuž brání výměra sporných pozemků, která je téměř stejná jako v případě pozemků, které žalobce vlastní.

10. K řádnému vydržení nemohlo dojít ani po 1. 1. 2014. Žalobce nemohl být držitelem poctivým, jehož držba by se zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1089 a § 1090 odst. 1 o. z.), když žalobce žádný titul, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, ani netvrdil.

11. Okresní soud se pak dále zabýval otázkou mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. Z přechodných ustanovení § 3066 o. z. vyplývá, že vlastnické právo k nemovité věci nabude mimořádným vydržením držitel, který měl před 1. 1. 2019 věc po stanovenou dobu v držbě nikoliv v nepoctivém úmyslu, a to se započtením stejně kvalifikované držby jeho předchůdce. Žalobce tak mohl mimořádně vydržet předmětné pozemky nejdříve k 1. 1. 2019. Podstatná je přitom absence nepoctivého úmyslu k okamžiku uchopení se držby (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).

12. Krajský soud má shodně s okresním soudem za to, že žalobce nevydržel pozemky ani mimořádně, neboť pozemky neměl v držbě nikoliv v nepoctivém úmyslu. Předchůdci žalovaných přenechali předchůdcům žalobce sporné pozemky k užívání, ve kterém pokračoval i žalobce. Takové přenechání je třeba považovat svou povahou za výprosu. Nepoctivým je pak zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, pokud držitel usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou (§ 993 o. z.). Žalobce zde tak usiluje přeměnit původní výprosu v trvalé právo, na straně žalobce není již proto dána držba nikoliv v nepoctivém úmyslu, která by mohla vést k mimořádnému vydržení. I kdyby snad nešlo o výprosu, tak žalobce již v době uchopení se držby nepochybně věděl, resp. vědět musel, že mu pozemky nenáleží, a to i proto, že byly historicky přenechány k užívání jeho právním předchůdcům, o čemž musel vědět i žalobce. Žalobci muselo být zřejmé, že mu pozemky nenáleží i s ohledem na poměr výměry sporných pozemků k pozemkům žalobce. Je tak zjevné, že jsou zde skutečnosti, o kterých žalobce musel od počátku vědět a které zakládají nepoctivost držby (srov. též rozhodnutí NS ČR ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 22 Cdo 534/2023). S ohledem na zřejmou vědomost o rozhodných skutečnostech v době uchopení se držby je tak třeba dovodit existenci nepoctivého úmyslu dle § 1095 o. z., a to i kdyby nešlo o výprosu (srov. též rozhodnutí NS ČR ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. 22 Cdo 191/2025).

13. Okresní soud tak rozhodl věcně správně ve výroku I., krajský soud proto výrok potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

14. Okresní soud rozhodl správně též ve výroku III. o nákladech státu dle § 148 o. s. ř., krajský soud proto rozsudek okresního soudu potvrdil též ve výroku III.

15. Ve výroku II. okresní soud rozhodl nesprávně, když nezavázal žalobce k náhradě nákladů k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř., krajský soud proto jinak správný výrok II. rozsudku okresního soudu změnil.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní měli v odvolacím řízení plný úspěch a mají právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání) po 10.116 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb při zastupování dvou účastníků, snížená u druhé osoby o 20 %., 1x režijní paušál po 450 Kč, náhrada za čas promeškaný cestou k jednání 10. 6. 2021 na trase Zábřeh-Olomouc a zpět 4 půlhodiny po 150 Kč, cestovné motorovým vozidlem Mercedes Benz ve výši 700 Kč při ujetí 92 km, spotřebě nafty 5,2 l/100 km a sazbě základní náhrady 5,60 Kč/km, k tomu DPH 21 %, celkem 14.358 Kč. Odměna za další poradu ze dne 31. 3. 2025 nenáleží, neboť z obsahu zápisu o poradě nevyplývá, že by byla jednak účelná a jednak, že by měla přesahovat dobu jedné hodiny.