69 Co 79/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o zaplacení částky 59.700 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2025, č. j. 25 C 167/2024-119, I. Rozsudek okresního se ve výrocích II. a III. potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 27.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobu, aby žalovaní byli zavázáni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 32.700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.000 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1.900 Kč od 7. 1. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10.900 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10.900 Kč od 7. 3. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27.000 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadl žalobce, a to v rozsahu výroku II. a na něm výroku závislém III. Vyjádřil nesouhlas s posouzením soudu pod bodem číslo 36 uvedeného rozsudku, když soud vzal za prokázané, že se žalovaní odstěhovali koncem dubna 2024, nájemní smlouva byla prodloužena dodatkem, a to od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2023, žalovaní předmětný byt užívali i po tomto datu, neopustili ani nepředali byt pronajímateli a ani k tomu nečinili žádné kroky a pronajímatel je nevyzval ústně ani písemně ani jiným způsobem k předání předmětného bytu a nájemci pokračovali v užívání bytu a konzumovali s bydlením spojené služby a byt neopustili. Žalobce se domnívá, že dle ustanovení § 2285 o. z. platí, že pokud pokračuje nájemce v užívání bytu alespoň po dobu tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil platí, že nájem je znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve. Pronajímatel má tedy za to, že nájem znovu byl konkludentně uzavřen mezi pronajímatelem a nájemci na další období. Dále odvolatel rozporoval bod 39 rozhodnutí okresního soudu, když nájemci byli povinováni nájemní smlouvou hradit i služby spojené s užíváním předmětného bytu, žalobce se domnívá, že nelze po nikom spravedlivě požadovat, aby za jiného hradil služby spojené s jeho bydlením, žalobce dostatečně prokázal, kolik nájemci neuhradili a bylo na nájemcích, aby prokázali, že dané služby uhradili, což se nestalo. Žalobce k tomu podal jasný důkaz, a to sdělením firmy , právnická osoba, , která zajišťuje evidenci plateb nájmu a služeb pro daný dům. Dále odvolatel rozporoval bod 40 předmětného rozsudku, když článek IV. o smluvní pokutě je logicky řazen blízko k dohodě o placení nájmu a vztahuje se na celou nájemní smlouvu ne před tento článek ani za ní, žalobce nevidí v umístění dohody o smluvní pokutě systematičnost, pouze ji logicky umístil správně do nájemní smlouvy a oba žalovaní s tímto souhlasili. Vzhledem k tomu, že se žalobce domnívá, že žalovaní byli až do konce svého pobytu v bytě řádnými nájemci s platnou nájemní smlouvou, trvá na smluvní pokutě a požadovaných úrocích z dlužných částek, žalobce je k tomu vyzval poslední větou ve sdělení firmy , právnická osoba, ze dne 1. 4. 2024 adresovanou na předmětný byt, když mu žalovaní nesdělili svoji novou adresu, což nelze přičítat na vrub žalobce. Navrhoval proto, aby odvolací soud přiznal žalobci nárok na smluvní pokutu a úhradu služeb, když jako řádní nájemci nehradili nájemné a služby a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v obou řízeních. V doplnění svého odvolání žalobce uvedl, že žalovaní byli nájemci předmětného bytu až do data, než jej sami opustili a navrhoval, aby soud přiznal žalobci smluvní pokutu ve výši 27.000 Kč a zároveň přiznal úroky z prodlení z dlužných částek tak, jak to stanoví zákon.

3. Žalovaní se k odvolání žalobce písemně nevyjádřili, k jednání jak před okresním, tak před odvolacím soudem se nedostavili. K jednání byli oba řádně předvolání dle zásad pro doručování fyzickým osobám uvedených v ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení platí, že pokud měli žalovaní v rozhodné době adresu pro doručování evidovanou na adrese, na které se trvale nezdržovali, aniž by v informačním systému evidence obyvatel nahlásili doručovací adresu, kdy je pro ně bezpečné, že jim bude zásilka doručena, pak nelze ničeho vytknout okresnímu soudu, který postupoval v souladu se zákonnou úpravou a uvedenou ustálenou rozhodovací prací dovolacího soudu, když jednal v nepřítomnosti žalovaných, kteří k jednání byli řádně předvoláni. Doručování předvolání a rozhodnutí, jakož i předvolání k jednání před odvolacím soudem bylo provedeno na adresu trvalého pobytu evidovanou v centrální evidenci obyvatel obou žalovaných v souladu se zákonem, přičemž tento závěr nemůže změnit ani případné tvrzení žalovaných, že se na doručovací adrese nezdržovali (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 20 Cdo 1616/2021).

4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto oprávněnou a včas a obsahuje způsobilý odvolací důvod, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, a to v odvoláním napadeném výroku II. a na něm závislém výroku o nákladech řízení (výrok III.), přezkoumal i řízení jemu předcházející podle ustanovení § 206 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jak byly obsahově vylíčeny v režimu neúplné apelace, a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

5. Krajský soud předně uvádí, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tyto zcela odkazuje. Pokud žalobce vyjádřil nesouhlas se skutkovým závěrem okresního soudu o tom, že žalovaní se z bytu měli odstěhovat koncem dubna 2024, pak k tomuto závěru učinil okresní soud skutková zjištění ze svědecké výpovědi , jméno FO, ze dne 11. 11. 2024, která uvedla, že z bytu se odstěhovali někdy v dubnu 2024, konečně stejnou informaci potvrdil i žalobce ve sdělení ze dne 23. 10. 2024 (č. l. 89) na základě výzvy soudu, kdy uvedl, že dle informací od sousedů se žalovaní z bytu odstěhovali někdy ke konci března 2024. Konečně v odvolání žalovaný zcela neurčitě uvedl, že žalovaní byli nájemci předmětného bytu až do data, než se odstěhovali, žádné přesné datum, kdy by mělo dojít k odstěhování žalovaných, resp. k ukončení nájmu skutečným odevzdáním bytu pronajímateli, neuvádí. O tom, že žalovaní předmětný byt užívali po skončení nájmu (30. 9. 2023) nelze mít pochyb, když minimálně v říjnu a prosinci 2023 nájem a zálohu na služby uhradili.

6. Okresní soud ze skutkových tvrzení učinil závěr o tom, že žalobce jako vlastník předmětného bytu tento pronajal žalovaným nájemní smlouvu na dobu určitou od 22. 4. 2022 do 31. 5. 2023, se sjednaným nájemným 9.000 Kč měsíčně a zálohách na služby ve výši 2.779 Kč měsíčně, splatnými do posledního dne v měsíci předem. S žalobcem uzavřeli nájemní smlouvu oba žalovaní a stali se tak společnými nájemci bytu (§ 2270 odst. 1 o. z.). Dodatkem číslo 1 nájemní smlouva byla prodloužena do 30. 9. 2023. Soud měl za prokázáno, že žalovaní byt vyklidili v dubnu 2024. Žalobce se domáhá úhrady dluhu na nájemném ve výši 9.000 Kč za měsíce listopad 2023, únor 2024 a březen 2024, celkem 27.000 Kč, dále dluhu na zálohách za služby po 1.900 Kč měsíčně za leden, únor, březen 2024, celkem 5.700 Kč a dále úhrady smluvní pokuty ve výši tříměsíčního nájemného, tedy částky 27.000 Kč a zákonného úroku z prodlení.

7. Při právním hodnocení věci okresní soud vycházel z toho, že dnem 30. 9. 2023 skončil nájem bytu uplynutím doby sjednané dodatkem k původní nájemní smlouvě. Takový závěr bylo možno učinit ze skutkových tvrzení žalobce, který do doby rozhodování okresního soudu netvrdil ničeho o tom, že by mělo dojít k obnovení nájmu po datu 30. 9. 2023, protože nevyzval žalované k opuštění bytu a nájemci pokračovali v jeho užívání (§ 2285 o. z.). Takový skutkový základ žalobce tvrdí až v odvolání, tedy mimo zákonnou koncentraci řízení, kdy k ní již nemohlo být přihlédnuto. Pokud žalovaní tedy užívali byt po datu 30. 9. 2023, má žalobce nárok na zaplacení částky za užívání bytu po skončení nájmu za listopad 2023, únor 2024 a březen 2024 dle § 2295 o. z., tj. částku 27.000 Kč, konečně ta mu byla okresním soudem přiznána.

8. Ve vztahu k nároku žalobce na služby, v součtu žalobcem uplatněné částky 3x 1.900 Kč za měsíce leden, únor a březen 2024 představující sjednanou měsíční zálohu, lze plně odkázat na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu v bodě 39. Po skončení nájmu (30. 9. 2023) žalobci vzniká nárok na úhradu za spotřebované služby spojené s užíváním bytu, tyto však nebyly žalobcem řádně vyúčtovány tak, aby je mohl mít soud za skutečně spotřebované (§ 2991 o. z.) a přiznat je žalobci z titulu bezdůvodného obohacení. Neúčastí u jednání se žalobce zbavil možnosti být soudem poučen a pro tentokrát byla tato část jeho žaloby zamítnuta.

9. Smluvní pokuta, jako další nárok žalobce, se měla odvíjet od článku IV.6 nájemní smlouvy a sloužila k zajištění plnění smluvní povinnosti platit nájemné včas, tedy nájemné dle § 2246 o. z. do doby skončení nájmu, tj. do 30. 9. 2023. Smluvní pokuta dle § 2048 o. z. zajišťuje plnění smluvní povinnosti platit nájemné s omezením dle § 254 o. z. pro právní poměr k nájmu bytu, který skončil dne 30. 9. 2023. Pokud je žalobcem požadována smluvní pokuta až za období po skončení nájmu, pak žalovaní i přes to, že neuhradili žalobci nájem dle § 2295 o. z., smluvní pokutu žalobci nedluží.

10. Konečně okresní soud zamítl správně žalobu i co do požadovaného příslušenství, úroku z prodlení stanovený vládním nařízením č. 351/2013 Sb. kdy lze pro stručnost odkázat na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu v bodě 41, kdy žalobce neprokázal, že by žalované k úhradě dluhu na nájemném po skončení nájmu, vyzýval. Pokud takovou výzvou měla být předžalobní výzva ze dne 1. 4. 2024, tak žalobce netvrdil ani neprokázal dokladem o doručení, že by výzva byla žalovaným řádně doručena a vzhledem k jeho neúčasti u jednání nemohl být poučen dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

11. Krajský soud proto napadený rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu výroku II. dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, které s ohledem na to, že žádnému z účastníků v řízení náklady nevznikly, vyzněl negativně.

12. O nákladech odvolacího řízení rozhodoval krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce v odvolacím řízení úspěšný nebyl, žalovaným žádné náklady v řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení stejně tak negativně.