69 Co 86/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 47.304 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 10. 2023, č. j. 10 C 33/2023-72,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění takto:„Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 28.942 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.“III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8.006 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

1. Okresní soud vydaným rozhodnutím řízení zastavil o částku 2.567 Kč s příslušenstvím (výrok I.) Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 44.737 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit na nákladech řízení žalobci částku 31.501 Kč (výrok III.).

2. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu co do jeho výroku č. II. a III. Důvodnost odvolání žalovaný shledává především v tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (ust. § 205 odst. 2 písm. b/, d/, e/ a g/ o. s. ř.). Soud prvního stupně v bodě 10 a 33 rozsudku mylně uvádí, že na shromáždění vlastníků dne 29. 10. 2019 došlo ke schválení změny předpisu měsíčních úhrad, jelikož žalovaný již dříve uváděl, že ani před ani při shromáždění nebyl vlastníkům předpis úhrad (který měl být údajně schvalován) předložen, přestože je v zápise ze shromáždění uváděn jako jeho příloha a nebyl ani vyvěšen na nástěnce. Samotný předpis je datován až dne 21. 11. 2019, zatímco shromáždění se konalo dne 29. 10. 2019. Ke schválení předpisu proto dle žalovaného vůbec dojít nemohlo. Žádný předpis ke dni odeslání pozvánky neexistoval a neexistoval ani ke dni schvalování jednotlivých položek na shromáždění a teprve následně správce začal vyhotovovat podle vlastní úvahy a jednotlivých dílčích položek (nikoli však kompletních položek či snad dokonce na základě celého odsouhlaseného předpisu) prezentovaných žalobcem na shromáždění. Na takové rozhodnutí je nutno hledět jako by přijato nebylo. Je tedy zcela nepochybné, že první část „usnesení“ ve znění „Shromáždění vlastníků schvaluje platnost předpisu příspěvku dle čl. 17 odst. 1 stanov společenství a záloh na služby poskytované s užíváním bytu dle čl. 17 odst. 5 stanov společenství od 1.1.2020“ žalobce doplnil do zápisu následně, jelikož toto nebylo ani předmětem pozvánky ani nebylo obsahem samotné schůze a hlasování na něm. Jako příklad protiprávního jednání žalovaný uvedl zápis ze shromáždění vlastníků ze dne 13. 9. 2016, kde jsou v bodě č. , hodnota, v zápisu ze shromáždění výborem žalobce vloženy údaje, které se neshodují s verzí zápisu ze shromáždění poskytnutou správcem. Podobně postupoval výbor žalobce také v souvislosti se zápisem ze shromáždění vlastníků ze dne 23. 6. 2016, kde jsou uvedeny dvě verze strany č. , hodnota, , Anonymizováno, . Nezbývá než se domnívat, že výbor tehdy využil situace, kdy se žalovaný předmětného shromáždění neúčastnil.Právě v tomto nicotně schváleném předpise úhrad (29. 10. 2019) se poprvé vyskytla položka úvěru ve výši 763 Kč, která byla ze 40 % tvořena náklady na výměnu balkónu za lodžii, který byl ve výlučném vlastnictví žalovaného. Dále v bodě 7 rozsudku soud prvního stupně chybně uvádí, že příspěvky jsou splatné na účet správce, přičemž v čl. 17 odst. 3 stanov , Anonymizováno, , adresa, se jasně hovoří o účtu společenství vlastníků, v bodě 19. a 20. rozsudku soud prvního stupně opětovně uvádí mylné skutečnosti, jelikož pozvánka na shromáždění vlastníků ze dne 2. 1. 2023 neexistuje, ani se dne 17. 1. 2023 žádné shromáždění nekonalo. Neexistuje tedy ani zápis s listinou přítomných, ze které by mohl soud zjistit, že žalovaný byl přítomen. Odvolatel vytýká okresnímu soudu, že se nedostatečně seznámil s vyjádřeními žalovaného, když v bodě 42 rozsudku uvádí, že žalovaný dlužné částky po částečném zpětvzetí nerozporoval, přestože žalovaný existenci žádné dlužné částky neuznává.Dle názoru žalobce rozhodnutí první instance spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jelikož nesprávně vyhodnotil meritum věci, s ohledem na to, co uvádí v bodě 38 rozsudku, v takovém postupu soudu prvního stupně se vyskytuje mnoho pochybení, jelikož soud prvního stupně nerozlišuje mezi neplatností a zdánlivostí, resp. nicotností namítaného usnesení shromáždění společenství vlastníků, která byla žalovaným několikrát namítána. Odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2275/2021 se odvolatel neztotožňuje, neboť rozhodnutí se zabývá především namítnutím neplatnosti přehlasovaným vlastníkem ve smyslu § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a v samotném rozhodnutí je posuzována nicotnost usnesení shromáždění společenství vlastníků usnesení shromáždění , Anonymizováno, v rozhodnutí se týká zásahu do společných částí domu, a nikoliv do výlučného majetku vlastníka. Žalovaný nikdy nenamítal neplatnost jako přehlasovaný vlastník ve smyslu § 1209 o. z., jelikož namítal nicotnost ve smyslu § 1221 odst. 1 o. z. ve spojení s § 245 o. z., přičemž by připadalo v úvahu řízení dle § 258 o. z. V odkazovaném rozhodnutí se hovoří pouze o nemožnosti přezkoumávat platnost usnesení shromáždění , Anonymizováno, a tak je argumentace tímto rozhodnutím irelevantní. Dle názorů vyjádřených v právní nauce lze nicotnost přezkoumávat i v jiných řízeních než v řízení dle § 258 o. z., např. dle Dvořáka: „Závěr, že shromáždění přijalo nicotné usnesení, je možné učinit i v jiném soudním řízení než v řízení podle § 258 a násl. ObčZ nebo v rejstříkovém řízení; soud nebo jiný orgán veřejné moci může vždy tuto otázku posoudit jako otázku předběžnou (civ. R 62/2018).“ Již samotná povaha nicotnosti aktu vyjadřuje nutnost považovat takový akt za nicotný v každém řízení, neboť důvody neplatnosti jsou závažné a odporují základním zásadám občanského práva, na jejichž dodržování je veřejný zájem. Tyto závěry potvrzuje i skutečnost, že sám Nejvyšší soud ČR posuzoval nicotnost v citovaném rozhodnutí týkající se řízení, v němž se jednalo o zaplacení dlužné částky. Dále dle názoru vyjádřeném v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3656/2012 se neuplatní žádné lhůty jako pro namítnutí neplatnosti, a tak lze návrh podat bez jakéhokoliv časového omezení. Nicotnost usnesení shromáždění vlastníků ze dne 29. 10. 2019 žalovaný namítal ze dvou důvodů stanovených v § 1221 odst. 1 o. z. ve spojení s § 245 o. z., a to pro rozpor s dobrými mravy a že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout. Neplatnost jednoho z posledních shromáždění spočívala především v tom, že již v době zaslání pozvánky výboru , Anonymizováno, , který je svolavatelem shromáždění, uplynulo jejich funkční období a nebyli tedy oprávněni shromáždění svolat. Výbor SVJ včetně jeho předsedkyně nadále tvrdila, že důvodem pro svolání je údajný havarijní stav vodovodních ventilů, avšak prvním bodem shromáždění po zvolení bylo schválení odměn výboru, a to se zpětnou platností za období, kdy již výbor nezastával tuto funkci. Za další projev nemravného chování odvolatel považoval samotné vyjádření žalobce, který jej vybízel k podání návrhu dle § 258 o. z., jedině snad, že by si byl žalovaný vědom ust. § 260 o. z. Obsahem odvolání byly dále námitky k neoprávněnému výběru 18.000 Kč předsedkyní výboru žalobce a jejich použití pro osobní účely a námitky vůči usnesení shromáždění SVJ, které se týká zásahu do výlučného majetku žalovaného (vlastníka) s odkazem na důkazy, které nebyly okresním soudem provedeny z důvodu nadbytečnosti, což je důvodem nesprávného právního posouzení. Žalovaný má za to, že soud prvního stupně měl posoudit nicotnost usnesení shromáždění SVJ a z toho vyplývající výše příspěvků, neboť došlo k rozporu s dobrými mravy v souvislosti s údajným schvalováním předpisu úhrad a rovněž žalobcem provedenou výměnou balkonů, která vedla k vytvoření černých staveb a na příspěvek na úvěr čerpaný v souvislosti s ní doplněný do předpisu úhrad v rozporu se stanovami, zákonem i případnými rozhodnutími shromáždění, a to mimo svou působnost. , právnická osoba, i úvěrem žalovaný jednak od počátku nesouhlasil a jednak byla stavba provedena na předmětu jeho výlučného vlastnictví a nemůže se tak ani jednat o příspěvek na opravu společných částí domu ve smyslu čl. 17 odst. 1 stanov. Současně je nepochybné, že žádný předpis úhrad nebyl na dotčené schůzi vlastníků žalobce schvalován a v tomto směru nelze zápis považovat za věrohodný důkaz, na základě kterého by tedy mohl soud rozhodnout o žalobcem požadovaných platbách. Žalobcem požadované platby dále neodpovídají stanovám a platbám, které může žalobce po žalovaném požadovat a dále jsou požadovány na základě předpisu, který nemohl být schůzí vlastníků schválen a který neexistoval v době jeho údajného schválení. S ohledem na všechny skutečnosti výše uvedené žalovaný navrhuje, aby odvolací soud rozsudek co do jeho výroku II. a III. změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

3. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřil žalobce, který zdůraznil, že rozsudek považuje za zákonný a věcně správný výsledek řízení před soudem prvního stupně, který, ačkoliv se žalovaný v odvolání snaží tvrdit opak, profesionálně a trpělivě přistupoval k žalovanému a snažil se mu, i když byl právně zastoupen a takové vysvětlení by tak nemuselo být potřebné, zdůvodnit, jaká je podstata nynějšího sporu a že se tedy nemůže zabývat jakýmikoliv subjektivními dojmy, které s věcí fakticky nesouvisí a nemají tak pro meritorní rozhodnutí věci význam. I přes tuto snahu soudu prvního stupně však žalovaný ve svém odvolání opakuje tytéž argumenty, se kterými se již odpovídajícím způsobem vypořádal soud prvního stupně jak v průběhu řízení. V případě odvolacího důvodu uplatněného v čl. III. odvolání (nesprávná skutková zjištění), je pod tvrzený odvolací důvod žalovaným nesprávně subsumována jeho v čl. III. odvolání obsažená snaha dosáhnout jiného hodnocení důkazu – zápisu ze shromáždění vlastníků konaného dne 29. 10. 2019. Hodnocení důkazů je přitom výsadou soudu prvního stupně, přičemž tento v rozsudku svá skutková zjištění vyplývající z tohoto zápisu shrnul v souladu s objektivním obsahem tohoto důkazu. Jen stěží z něj mohl zjistit skutečnosti, které neustále tvrdí žalovaný, neboť nebylo a ani z logiky věci nemohlo být rozhodováno o schválení jednotlivých předpisů, z čímž stále nepochopitelně žalovaný operuje. Na shromáždění bylo rozhodnuto o výši jednotlivých složek příspěvku a způsobu určení jeho výše pro konkrétní jednotku, což je podklad, na základě, kterého následně došlo pro každou jednotku ke změně předpisu úhrad. Závěr soudu prvního stupně o nerozporování dlužné částky učiněný soudem prvního stupně je zcela v souladu s procesní aktivitou žalovaného. Tento sice výslovně výši žalované částky neuznal, ale také se její výši žádným způsobem nebránil. Nerozporoval ji, netvrdil, že by zaplatil více či méně, pouze přednášel argumenty, proč by neměl platit jako všichni ostatní vlastníci. Závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužnou částku žalovaný nerozporoval, je tak zcela správný. Stran nákladů řízení má žalobce za to, že soud prvního stupně rozhodl správně v mezích svého zákonem garantovaného uvážení. Pro početní chybu byla žaloba z původní částky ve výši 47.304 Kč vzata zpět v rozsahu částky 2.567 Kč, tedy v rozsahu cca 5 %. Jedná se o zanedbatelný rozsah zpětvzetí ve smyslu § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský řád soudní. Přesvědčení o nicotnosti usnesení přijatých na shromáždění konaném dne 29. 10. 2019 žalovaný totiž zakládá jednak na přesvědčení o nemravnosti dotčených usnesení, které je opřeno o tvrzení dvou událostí popsaných v odst. 17. až 21. odvolání, které se však měly odehrát v roce 2021 a 2022, tedy až roky po shromáždění, nemravnost, jehož usnesení žalovaný namítá. Pokud pak jako druhý důvod žalovaný uvádí, že část příspěvku je žalobcem užita na úhradu úvěru, za který byl dům ve správě žalobce revitalizován (a žalobce podotýká, že revitalizace byla provedena na základě pravomocného a účinného stavebního povolení), je na místě poukázat na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 2275/2021, které ostatně pro vypořádání se s námitkami žalovaného rozsáhle citoval i soud prvního stupně. Žalovaný zde v odvolání zaměňuje rozhodnutí o záležitosti, která společenství vlastníků nenáleží a rozhodnutí o výši příspěvku, které zcela nepochybně do jeho působnosti náleží. Spor není v této věci veden o to, zda může být příspěvek užit na úhradu dotčeného úvěru, což navíc nepochybně může, ale o to, že žalovaný v rozporu s přijatým rozhodnutím shromáždění neplatí příspěvek ve výši, která pro něj z rozhodnutí a na něj navazujícího předpisu úhrad vyplývá. S ohledem na správné posouzení rozsahu potřebného dokazování a zjišťování skutkového stavu tak soud prvního stupně přirozeně nepovažoval za nutné provádět další rozsáhlé dokazování, které by na skutkové stavu věci relevantním pro rozhodnutí o uplatněném nároku nemohlo nic změnit. Žalobce navrhoval, aby rozsudek jako věcně správný krajský soud potvrdil a žalobci přiznal náhradu odvolacího řízení dle obsahu spisu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v rozsahu výroku II. a na něm závislém výroku III. o nákladech řízení v režimu neúplné apelace a s důrazem na uplatněné odvolací důvody, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Po přezkoumání obsahu spisu odvolací soud dospívá k závěru, že námitku žalobce ve vztahu k nesprávným skutkovým zjištěním a neúplně zjištěnému skutkovému stavu akceptovat nelze. Okresní soud provedl důkazy v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci. Pokud ostatní důkazy navrhované žalovaným okresní soud neprovedl, s ohledem na jejich nadbytečnost, odvolací soud tento procesní postup akceptuje a odkazuje na bod 43. písemného odůvodnění rozsudku, v němž okresní soud popsal, že se jedná o skutečnosti, které nemají vliv na výši příspěvku.

6. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, která přejímá a pro stručnost na ně odkazuje.

7. Podstatou předmětného sporu bylo posouzení povinnosti žalovaného doplatit příspěvek na správu domu a pozemku v žalobcem po úpravě požadované výši 44.737 Kč za období od února 2020 do 31. 1. 2023. Konkrétně 11 měsíců roku 2020 po 1.649 Kč, celkem 18.139 Kč, žalovaný hradil standardně 335 Kč, tedy za 11 měsíců 3.685 Kč a dluh 14.454 Kč. Rok 2021 do 30. 6. 2021 příspěvek na správu domu 1.649 Kč, celkem 9.894 Kč, žalovaný uhradil 2.010 Kč (6 x 335), dluh 7.884 Kč, od 1. 7. 2021 do konce roku 2021 předpis 1.213 Kč, celkem 7.278 Kč, žalovaný uhradil 2010 Kč, dluh 13.152 Kč. Do 30. 6. 2022 dle předpisu 1.649 Kč, celkem 9.894 Kč, žalovaný uhradil 2010 Kč, dluh 7.884 Kč, od 1. 7. 2022 do konce roku předpis 1.656 Kč, celkem 9.936 Kč, žalovaný uhradil 2.010 Kč, dluh 7.926 Kč. Od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023 předpis 1.656 Kč, žalovaný uhradil 335 Kč, dluh 1.321 Kč, celkem dluh 44.737 Kč s příslušenstvím, zákonných úroků z prodlení vždy ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých plateb (§ 1970 o. z.).

8. Okresní soud s poukazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2275/2021 se omezil ve sporu o zaplacení stanoveného příspěvku na zjištění významné pro právní posouzení, zda o výši příspěvku rozhodlo shromáždění a zda příspěvky v takto stanovené výši vlastník jednotky (žalovaný) zaplatil. Poté co zjistil, že o výši příspěvku na správu domu a pozemku bylo rozhodnuto shromážděním vlastníků jednotek a za situace, kdy nevyšlo najevo, že by platnost rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek byla napadena a poté co zjistil, že žalovaný každou svoji měsíční platbu ve výši 335 Kč určil na příspěvek a nehradil tak příspěvky řádně (v předepsané výši), žalobě vyhověl. Uzavřel, že žalovaný jako vlastník bytové jednotky je povinen dle § 1180 a čl. 17 stanov společenství hradit příspěvky na správu domu a pozemku ve výši stanovené shromážděním vlastníků jednotek.

9. Tyto závěry okresního soudu odvolací soud akceptuje. Lze však přisvědčit námitkám žalovaného, že okresní soud s poukazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2275/2021 pominul podstatnou obranu žalovaného, že ve sporu nenamítá neplatnost přehlasovaného vlastníka dle § 1209 o. z., nýbrž nicotnost usnesení shromáždění SVJ ve smyslu § 245 o. z. ve spojení s § 1221 o. z., s argumentací, že nicotnost přijatého usnesení shromážděním je možné přezkoumávat i v jiných řízeních než v řízení dle § 258 o. z., resp. samotná povaha nicotnosti aktu vyjadřuje nutnost považovat takový akt za nicotný v každém řízení, a to bez časového omezení.

10. Podle ust. § 245 o. z. platí, že na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

11. Za nicotné označil žalovaný usnesení shromáždění vlastníků ze dne 29. 10. 2019, a to pro rozpor s dobrými mravy a že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout. Právě v tomto nicotně schváleném předpise úhrad se poprvé vyskytla položka úvěru ve výši 763 Kč, která byla ze 40 % tvořena náklady na výměnu balkónu za lodžii, který byl ve výlučném vlastnictví žalovaného. Dle žalovaného se jedná o černou stavbu, realizovanou žalobcem bez stavebního povolení, navíc žalovaný považuje balkon za výlučné vlastnictví žalovaného, nikoliv společnou část budovy – proto považuje usnesení , Anonymizováno, ze dne 29. 10. 2019 za nicotné – vydané mimo působnost , Anonymizováno, , protože , Anonymizováno, může rozhodovat pouze o opravě a údržbě společné části budovy (tomu odpovídá čl. 17 stanov – výše příspěvku je tvořena příspěvkem na ostatní správu společných částí domu a pozemku). Se stavbou i úvěrem žalovaný jednak od počátku nesouhlasil a jednak byla stavba provedena na předmětu jeho výlučného vlastnictví a nemůže se tak ani jednat o příspěvek na opravu společných částí domu ve smyslu čl. 17 odst. 1 stanov.

12. Vady definované v ust. § 245 o. z., pro které by se na rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 29. 10. 2019 mělo hledět, jako by nebylo přijato, krajský soud neshledal. Dne 29. 10. 2019 se uskutečnilo shromáždění vlastníků jednotek, které přijalo usnesení, kterým byla schválena odměna správci ve výši 191 Kč na bytovou jednotku, měsíční příspěvek na odměnu členů výboru společenství ve výši 268 Kč na bytovou jednotku, příspěvek na advokátní služby ve výši 145 Kč na bytovou jednotku, dlouhodobý příspěvek na správu, opravy a údržbu ve výši 24 Kč/m2 podlahové plochy bytu měsíčně a příspěvek na pojištění společných částí domu ve výši 0,0676 Kč na 1/23936 spoluvlastnického podílu. Shromáždění vlastníků na tomto shromáždění rovněž schválilo platnost předpisu příspěvku dle čl. 17 odst. 1 stanov a záloh na služby poskytované s užíváním bytu dle čl. 17 odst. 5 stanov od 1. 1. 2020. Z těchto přijatých usnesení vychází předpis ze dne 21. 11. 2019, platný od 1. 1. 2020, v případě žalovaného byl vypočten celkový příspěvek ve výši 1.649 Kč (tj. základní platba 253 Kč, úvěr 763 Kč, tj. částka nižší, než by odpovídala jeho podílu, neboť část úvěru v rámci revitalizace byla použita na výměnu oken, o což žalovaný neprojevil zájem, smluvní odměna správci 191 Kč, odměna statutárnímu zástupci SVJ 268 Kč, pojištění 29 Kč a ostatní zálohy 145 Kč).

13. Dlouhodobý příspěvek na správu domu, opravu a údržby, z něhož byla určena pro žalovaného položka úvěru ve výši 763 Kč, nezahrnoval jenom výměnu stávajících balkonů, ale i zateplení, vnějšího pláště tepelnou izolací, část úvěru v rámci revitalizace byla použita na výměnu oken, tedy obecně se jedná o správu společných částí, v zájmu vlastníků jednotek nutných nebo účelných pro řádnou péči o dům. Příspěvek je tedy využit typově na ty náklady, které lze podřadit pod správu společného majetku, tedy opravy, úpravy a údržbu, v souladu s čl. 17 stanov. Rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 29. 10. 2019 tak nelze považovat za rozhodnutí, které by se příčilo dobrým mravům, ani se nejedná o situaci, kdy bylo přijato usnesení ve věci, o které tento orgán nemá působnost rozhodovat. S ohledem na tyto závěry nebylo nutno provádět dokazování, zda v případě výměny balkónů šlo o černou stavbu či nikoliv.

14. Pokud pak žalovaný konstruoval vlastní verzi, jakým způsobem mělo dojít k doplňování zápisu shromáždění ze dne 29. 10. 2019 a následnému dotvoření předpisu datovaného dne 21. 11. 2019, a to právě k výši splátky úvěru ve výši 763 Kč, jedná se o subjektivní pocit, jeho verze neodpovídá skutečnostem. Toto shromáždění bylo svoláno pozvánkou ze dne 11. 10. 2019, která v bodu 4. navrhovaného programu uváděla, že předmětem jednání bude změna předpisu měsíčních úhrad, odsouhlasení jednotlivých položek v předpisu a způsob předání nového předpisu. Dne 29. 10. 2019 se uskutečnilo shromáždění vlastníků jednotek, které jednomyslně schválilo program dle pozvánky a v rámci bodu 4. programu přijalo usnesení, kterým byly schváleny jednotlivé příspěvky v uvedené výši a v rámci hlasování byla schválena platnost předpisu příspěvku dle čl. 17 odst. 1 stanov společenství a záloh na služby poskytované s užíváním bytu dle čl. 17 odst. 5 stanov od 1. 1. 2020. Z uvedených usnesení přijatých na shromáždění vlastníků konaného dne 29. 10. 2019 vychází předpis ze dne 21. 11. 2019, platný od 1. 1. 2020, v rámci celkového příspěvku byl žalovanému stanoven dlouhodobý příspěvek na správu, opravu a údržbu byl odsouhlasen ve výši 24 Kč/m2 podlahové plochy bytu měsíčně, na žalovaného tak měla připadnout po zaokrouhlení částka 1.016 Kč (při 42,3 m2 celkové plochy jednotky), která je rozdělena na základní platbu ve výši 253 Kč a splátku půjčky bance ve výši 763 Kč. Z jakých důvodů žalovaný hradí příspěvek v zanedbatelné výši 335 Kč, žalovaný nijak neodůvodnil.

15. Za situace, kdy nelze považovat žalovaným označené rozhodnutí za nicotné, žalovaný v rozporu s přijatým rozhodnutím shromáždění neplatí příspěvek ve výši, která pro něj z rozhodnutí a na něj navazujícího předpisu úhrad připadá, bylo rozhodnutí okresního soudu o výši jeho doplatku příspěvků na správu domu a pozemku správné a v odvoláním napadeném výroku II. potvrzeno.

16. Změněn byl výrok III. rozsudku okresního soudu, neboť postup při rozhodování o nákladech řízení před okresním soudem (výrok III.) ve spojitosti s úspěchem žalobce ve sporu správný nebyl. Podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. byl úspěch žalobce částečný, a to z 94,58 % (s ohledem na výrok I., kterým bylo řízení o částku 2.567 Kč zastaveno) a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů z 89,16 % (94,58 – 5,42). Odměna za jeden úkon z předmětu řízení 47.304 Kč je 3.020 Kč, za 8 úkonů (dle specifikace okresního soudu) celkem 24.160 Kč, RP 2.400 Kč, zmeškaný čas 800 Kč a jízdné 2.735 Kč, celkem 30.095 Kč, po připočtení SOP ve výši 2.366 Kč se jedná o částku 32.461 Kč a z této částky 89,16 % představuje náklady žalobce ve výši 28.942 Kč.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaný byl s odvoláním neúspěšný a je proto povinen uhradit žalobci účelně vynaložené náklady odvolacího řízení v celkové výši 8.006 Kč, za dva úkony právní pomoci po 2.900 Kč, 2x RP 600 Kč, cestovní náklady 1.206 Kč, zmeškaný čas 400 Kč. Za účelně vynaložený náklad odvolací soud nepovažuje poradu s klientem po podání odvolání, neboť nedospěl k závěru, že by si vyjádření k odvolání vyžádalo poradu delší jak jednu hodinu času.