69 Co 98/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně . „ Anonymizováno Anonymizováno “, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 2.600.000 Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2024, č. j. 24 C 365/2022-379,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto:„Žaloba na zaplacení částky 2.600.000 Kč se zamítá.“II. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu mění takto:„Žalovanému se povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci soudní poplatek neukládá.“III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 206.910 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 84.019 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.

1. Napadeným rozhodnutím okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.600.000 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 206.910 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta (výrok II.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 26.000 Kč ve lhůtě třídenní (výrok III.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadl žalovaný, který vyjádřil nesouhlas se závěry okresního soudu, který na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Předně okresnímu soudu vytýkal, že se nedostatečně a nesprávně vypořádal s námitkou promlčení a její důvodností, kterou žalovaný v řízení před soudem prvého stupně uplatnil a obsáhle odůvodnil. Z pohledu žalovaného je v daném řízení podstatné přihlédnout zejména k ustanovení § 619 o. z. a ustanovení § 620 odst. 1 o. z. Soud prvého stupně zejména opomíjí, že pro počátek běhu tzv. subjektivní promlčecí lhůty je rozhodný nejen okamžik, kdy se o podstatných okolnostech poškozený prokazatelně dozvěděl, ale už okamžik, kdy se v důsledku nedbalosti nedozví o určitých objektivních okolnostech – okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty. Určení, kdy se oprávněný o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty objektivně dozvědět měl a mohl, závisí na okolnostech případu, přičemž je u něj předpokládáno vynaložení obvyklé míry pozornosti (pečlivosti a opatrnosti). Důležitý je ten okamžik, který nastane dříve. Soud prvého stupně se faktem, že vědomost rozhodná pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nemusí být jen skutečná či fakticky prokazatelná, ale i jen předpokládaná nevypořádává správně, minimálně tak nečiní přezkoumatelným způsobem. Soud opomíjí posuzování okamžiku, kdy se žalobkyně měla či mohla při vynaložení náležité pečlivosti dozvědět o podstatných okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty a místo toho za tento okamžik stanoví rozsudek MS v Brně ze dne 25. 11. 2020, č. j. 88 T 84/2020-457. Není však vůbec jasné, jaký okamžik je podle soudu pro počátek běhu promlčecí lhůty rozhodný, zda vyhlášení daného trestního rozsudku, jeho doručení a komu, když žalobkyně nebyla předmětem trestního řízení, či až jiný budoucí okamžik. V odůvodnění rozhodnutí není uvedeno, kdy se tedy měla žalobkyně s tímto rozsudkem seznámit, či kdy zjistit okolnosti v něm uvedené, aby v daný okamžik získala subjektivní vědomost nutnou pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty. Pokud se žalobkyně mohla informace o rozsudku dozvědět, ač nebyla účastníkem trestního řízení, mohla se dané informace dozvědět už dříve, a to například z obžaloby či z usnesení o zahájení trestního stíhání či ze samotného trestního oznámení, které jí rovněž nebyly stejně jako rozsudek doručovány. Právě posouzení okamžiku, kdy se žalobkyně „měla či mohla“ dozvědět rozhodné skutečnosti je pro rozhodnutí této věci s ohledem na možnost promlčení nároku kruciální. Tento okamžik musel nutně nastat ještě před blíže neurčeným dnem týkající se rozsudku MS v Brně ze dne 25. 11. 2020. Nárok na náhradu škody mohl být u civilního soudu uplatněn nepochybně dříve než v návaznosti na tento rozsudek, k tomu stačilo, že žalobkyně mohla mít podstatné informace o vzniku tvrzené škody a škůdci. Tyto informace žalobkyně nepochybně měla již v průběhu řízení vedeného před Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 19 C 14/2018, s ohledem na obsah vyjádření žalobkyně z 6. 12. 2018 a 8. 3. 2019, kde žalobkyně uvádí skutečnosti, na základě kterých již měla informace o vzniklé škodě (nikoliv tedy jen o protiprávním úkonu či škodné události) a kdo za ni odpovídá, jelikož žalobkyně navrhovala revizní znalecký posudek k posudku žalovaného nebo sama uváděla, že koupě obrazu byla účelovou a fiktivní transakcí zorganizovanou panem , jméno FO, . Vědomost o těchto skutečnostech tak byla zcela dostatečná pro počátek běhu tzv. subjektivní promlčecí lhůty. Naopak pro počátek lhůty není vůbec rozhodné odsouzení žalovaného trestním soudem, kdy vědomost o osobě tvrzeného škůdce musela tomuto okamžiku předcházet, k tomu odvolatel odkazoval na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, z něhož citoval. Rovněž není rozhodné přesné vyčíslení tvrzené výše škody v návaznosti na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť vědomost o výši škody není pro počátek běhu tzv. subjektivní promlčecí lhůty vůbec podstatná. U poškozeného pro počátek běhu tzv. subjektivní promlčecí doby není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně. Žalobkyně mohla škodu uplatnit ve výši nižší a následně žalobu změnit či vzít zčásti zpět. Žalovaný má rovněž za to a soud prvního stupně toto opomíjí, že žalobkyně se o rozhodných skutečnostech mohla dozvědět v podstatě již nejpozději v roce 2018, pokud by likvidátorka svou funkci vykonávala řádně a provedla veškerá nezbytná šetření, včetně rozeslání součinnostních dotazů známým věřitelům, mimo jiné i společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , která podala dne 20. 8. 2018 trestní oznámení pro nepravdivý znalecký posudek. Likvidátorka musela nepochybně informaci o dluhu vůči této společnosti mít a s tímto věřitelem tak měla vstoupit do komunikace, likvidátorka měla vyvinout iniciativu i vůči orgánům činným v trestním řízení, prověřit možnost se případně do trestního řízení s nárokem na náhradu škody po žalobkyni připojit či případně zvážit i možnost podání trestního oznámení ze strany samotné žalobkyně. Pokud by likvidátorka (odkaz na usnesení KS v Olomouci ze dne 3. 5. 2017, č. j. 23 Cm 25/2017-53) vstoupila do kontaktu s orgány činnými v trestním řízení, zejména s , Anonymizováno, ředitelstvím policie , Anonymizováno, kraje a se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , je zcela nepochybné, že by jí informace o podaném trestním oznámení na žalovaného neunikla. Žalovaný vyslovil rovněž nesouhlas s posouzením tzv. příčinné souvislosti, kdy je uváděna teorie adekvátnosti a úvaha o tom, že žalovaný musel při zpracování znaleckého posudku objektivně předpokládat, že obrazy budou za jím stanovenou cenu prodány, a to konkrétně žalobkyni. Žalovaný nemohl žádným způsobem předpokládat, že jeho znalecký posudek bude inkorporován jako součást kupní smlouvy, jejíž stranou vůbec nebyl. Nemohl předpokládat, že kupní cena při jakémkoliv prodeji obrazu bude stanovena přesně dle jeho znaleckého posudku. Uvedené by popíralo princip autonomie vůle smluvních stran, na kterou neměl a nemohl mít žalovaný pražádný vliv. Cena díla byla určena dohodou smluvních stran a bylo tedy odpovědností jednatele, jediného společníka a ovládající osoby žalobkyně pana , jméno FO, , jak , Anonymizováno, kupní cenu se sebou samým, respektive se sebou a se svojí paní manželkou. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by žalovaný o jakékoliv připravované transakci věděl a stranám nelze zakázat sjednat si cenu odlišně od ceny určené znalcem sjednaným jen jednou ze smluvních stran. Je nemožné odkazovat na jakési kritérium objektivního chodu věci, objektivní předvídatelnosti škodního následku a jakéhosi optimálního pozorovatele zejména v případě transakcí s uměleckými předměty. Je zcela nepochybné, že soudem přednesený kauzální řetězec je nesprávný a že sjednání konečné kupní ceny za obrazy právě v takové výši nelze přičítat k tíži žalovaného, jako znalce. Tento následek nebylo možné předpokládat a obrazy v případě jejich hypotetického zpeněžení mohly být prodány za pár korun v nějakém bazaru, ale i vydraženy za vyšší miliony v aukčním domě. Objektivizována odpovědnost žalovaného za konečnou kupní cenu je mylná konstrukce a nelze ji uplatnit ani zdánlivě, například v případě, že by obrazy šly do aukce. Soud nevysvětluje, jak měl žalovaný působit na tvorbu vůle smluvních stran. Soud tedy postupoval chybně, pokud příčinnou souvislost takto objektivizoval a zcela rezignoval na posuzování subjektivních hledisek a konkrétních okolností. V řadě popsaných rozhodnutí i skutkových zjištění soudu prvého stupně je opakovaně uváděno, že popsaná transakce s cyklem obrazů byla účelově organizovaná panem , adresa, za účelem vyvedení majetku z dispozice společnosti, tak aby poškodil věřitele. Rovněž sama žalobkyně uvádí ve svém podání z 2. 5. 2023, že výše popsaná transakce s cyklem obrazů byla účelově zorganizována panem , jméno FO, . Účastníkem dané smlouvy byl prakticky pouze a je pan , jméno FO, , jak na straně prodávající jako fyzické osoby jednající v rámci SJM manželů , jméno FO, , tak na straně kupující, jelikož byl v dané době jediným společníkem a jediným jednatelem žalobkyně, tudíž byl i vlivnou osobou ve smyslu ustanovení § 71 zákona o obchodních korporacích, podle kterého je takto vlivná osoba odpovědná za újmu způsobenou obchodní korporaci, tj. žalobkyni. Konečně bylo v rozporu s řádnou péčí hospodáře a plnění povinnosti řádného hospodáře statutárním orgánem žalobkyně, tj. pana , jméno FO, , pokud tento zakoupil obrazy, a to přesto, že z této transakce neměl žádný ekonomický užitek, jelikož žalobkyně tyto obrazy nepotřebovala, protože již před jejich koupí je žalobkyně užívala ke své ekonomické činnosti, tj. na etikety na vinné láhve, aniž by musela mít tyto obrazy ve svém vlastnictví. Dle konstantní judikatury je třeba každou věc posuzovat dle konkrétních specifických okolností, touto specifickou okolností v této věci je právě jednání pana , jméno FO, jako jednatele společnosti, která obrazy kupovala, jako prodávajícího vlastníka obrazů. V rámci úvah o příčinné souvislosti tak nelze nejen toto jednání pana , jméno FO, opomenout, ale je třeba jej určit jako jedinou a hlavní příčinu vzniklé škody. Není zřejmé, na jakém právním rámci soud prvého stupně odpovědnost žalovaného za škodu zakládá, není zřejmé, zda okresní soud založil své úvahy na základní skutkové podstatě náhrady škody za porušení zákona, dobrých mravů či za porušení smluvních povinností či zda snad využívá některou ze zvláštních skutkových podstat, nebo jen obecné principy odpovědnosti za škodu. Spornou otázkou rovněž zůstává, zda byla smlouva na prodej obrazu platně sjednána a zda mohl být následný zápočet platný, jelikož v jiných řízeních bylo uváděno, že obrazy dostal darem pan , jméno FO, , ovšem smlouva na prodej obrazu uvádí jako prodávajícího manželé , jméno FO, . Žalovaný má rovněž výtky k tomu, jak soud posoudil výši tvrzené škody, kterou založil výhradně na znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , která však předmětné obrazy nikdy fyzicky neviděla a k jejímu znaleckému ohodnocení je tak potřeba přistoupit s určitou mírou rezervovanosti. Ze všech těchto důvodů odvolatel navrhoval, aby krajský soud napadený rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žalobu zamítne a přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení.

3. V doplnění odvolání podáním ze dne 12. 2. 2025 žalovaný ke specifičnosti oceňování výtvarných děl odkazoval na odborný článek publikovaný v Buletinu advokacie 12/2024 na straně 44-47 pod názvem „právní, ekonomické a umělé konsekvence v oblasti oceňování výtvarného umění“. Žalovaný snad až přespříliš vycházel z nadšení a zaujetí pro dílo ze strany jeho vlastníka pana , jméno FO, , ten si představoval v obrazech zobrazenou ideu postav národních (Českomoravských) dějin jako vizuální image jeho firmy a zobrazení v rozsahu 14 obrazů jako originální a perspektivní pro propagaci jeho společnosti. Vzhledem k naléhání na rychlost zpracování posudku, tj. nedostatku času a uchlácholen slibem, že posudek nebude použit pro žádnou obchodní transakci, žalovaný zřejmě tento aspekt náležitě nerozvedl.

4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřila, při jednání před odvolacím soudem uvedla, že s ohledem na podané odvolání se nemá k čemu vyjadřovat a plně odkázala na závěry okresního soudu vyjádřené v jeho rozhodnutí a navrhovala, aby bylo potvrzeno jako věcně správné.

5. Odvolání žalovaného je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalovaného nelze upřít důvodnosti.

6. Krajský soud předně uvádí, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje. Pokud odvolatel okresnímu soudu vytýkal nesprávnost skutkových zjištění a neúplnost zjištění skutkového stavu věci, neboť nebyly provedeny navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, jedná se pouze o obecné námitky, které nebyly nikterak upřesněny a specifikovány, z obsahu spisu je zřejmé, že provedení dalších důkazů se žalovaný v předmětném řízení nedomáhal, dokazování považoval za provedené v potřebném rozsahu a jak před okresním tak odvolacím soudem další důkazy za účelem objasnění skutkového stavu nenavrhoval.

7. Za zásadní však lze považovat odvolací argumenty žalovaného v otázce nesprávného právního posouzení věci okresním soudem. Vzhledem k obsahu odvolací námitky žalovaného bylo určující pro právní posouzení věci zabývat se v prvé řadě otázkou promlčení.

8. Okresní soud při primárním posuzování námitky promlčení dospěl k závěru, že důležitou roli v otázce vědomosti žalobkyně o tom, kdo škodu spáchal a jaká je její výše sehrál až závěr trestního Městského soudu v Brně a jeho rozhodnutí ze dne 25. 11. 2020, které nabylo právní moci dne 16. 2. 2021, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 8 To 4/2021-496 ze dne 16. 2. 2021, kterým byl žalovaný pravomocně odsouzen za spáchání zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku a byl za to odsouzen, to vše ke značné škodě kupujícího ve výši 2.600.000 Kč. S ohledem na postoj žalovaného, který zpochybňoval po celou dobu závěry trestního soudu, závěry znaleckého posudku, bylo nutné dle okresního soudu pro otázku běhu počátku promlčecí doby vycházet z přesvědčivých a závazných závěrů odsuzujícího rozsudku, s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně nebyla účastníkem ani poškozenou v trestním řízení a dozvědět se o uvedených skutečnostech mohla až z minimálně z nepravomocného rozsudku trestního soudu I. stupně. Jak uvádí okresní soud, to vše až při vědomosti o přesvědčivém rozsahu a objektivně vyčíslitelné výši škody, nikoliv pouze z předpokládané vědomosti o této škodě a vědomosti o konkrétní osobě. Okresní soud tak určil počátek běhu lhůty podle § 620 o. z., který se použije pro určení počátku běhu lhůty k uplatnění práva žalobkyně na náhradu škody dnem 17. 2. 2021. Neztotožnil se s důraznými námitkami žalovaného ohledně vědomostí žalobkyně plynoucích již z řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 14/2018 a uzavřel, že k promlčení nároku žalobkyně dojít nemohlo.

9. K posouzení otázky promlčení krajský soud zopakoval důkazy, z nichž zjistil:- Z připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 19 C 14/2018, podání ze dne 29. 6. 2018 (č. l. 146 spisu), že žalobkyně , právnická osoba, . „v likvidaci“ v zastoupení advokátem , Jméno advokáta A, navrhovala přerušení řízení proti žalované , jméno FO, . Z obsahu podání ze dne 29. 6. 2018 je zřejmé, že tímto podáním hodlala žalobkyně informovat soud, že Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci bylo doručeno trestní oznámení, které se velmi podrobně věnuje rozboru transakcí (a to jak po stránce právní, tak skutkové) spojených s účelovými převody nemovitostí žalované sloužících k vyvedení majetku ze společnosti žalobkyně. Žalobkyně informovala soud, že věc je vedena pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalobkyně proto navrhovala, aby řízení vedené pod sp. zn. 19 C 14/2018 bylo přerušeno do doby rozhodnutí v uvedené trestní věci.- Z podání žalobkyně , právnická osoba, . „v likvidaci“ ze dne 6. 12. 2018 (číslo listu 191), že žalobkyně má nadevší pochybnost, že žalovaná (, jméno FO, ) nemohla být při realizaci transakce převodu nemovitostí v žádném případě v dobré víře, když převážná část úhrady kupní ceny za nemovitosti byla manžely , jméno FO, hrazena, nikoliv skrze prokazatelné finanční toky, ale právě skrze zápočty pohledávek, který na jedné straně vznikaly zjevně zcela účelově a fiktivně, za situace, kdy žalovaná uvedla, že úhrada velké části kupní ceny je formou zápočtu pohledávky byla spojená s převodem údajných obrazových děl.- Z obsahu odvolání žalobkyně , právnická osoba, . „v likvidaci“ proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2019, č. j. 19 C 14/2018-428, ze dne 13. 8. 2019, že si žalobkyně dovoluje opakovaně poukázat na vyjádření pana , tituly před jménem, , jméno FO, ke znaleckému posudku pana , jméno FO, , které hovoří jasně o tom, že v domácích ani zahraničních databázích není evidován ani jeden uskutečněný prodej obrazu pana Kulikova. S ohledem na uvedené se jeví ocenění obrazu znalcem , jméno FO, žalobkyní jako nepřiměřeně vysoké a zcela účelové.- Z připojeného trestního spisu zn. 88 T 84/2020, z oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestných činů pod značkou , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (na kterou žalobkyně odkazovala v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 14/2018), ze dne 28. 6. 2018 zaslanému , Anonymizováno, státnímu zastupitelství v , Anonymizováno, , že oznamovatelka a poškozená společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, podává trestní oznámení mimo jiné proti panu , Jméno žalovaného, , znalci, kdy oznamovatelka se domnívá, že realizací údajného prodeje obrazů společnosti Skoma-Lux (předchůdce žalobkyně) od manželů , jméno FO, za současné úhrady kupní ceny za nemovitosti prostřednictvím zápočtu oproti pohledávce manželů , jméno FO, na úhradu kupní ceny za obrazy, mohlo dojít ke spáchání zločinu podvodu a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, neboť existuje vážné podezření, že převod obrazů do vlastnictví , Anonymizováno, -, Anonymizováno, byl čistě účelovým převodem, a že znalecký posudek byl v podstatných rysech zmanipulován, neboť odhadovaná cena za obrazy byla zcela nereálná a zásadně nadhodnocena.

10. Po takto doplněném dokazování krajský soud otázku promlčení posoudil zcela odlišně od okresního soudu, neboť jeho závěr o tom, že subjektivní promlčecí doba počala běžet od právní moci odsuzujícího rozsudku, správný není.

11. Právní poměr mezi účastníky se dle § 3028 odst. 1 o. z. řídí ustanoveními zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

12. Podle § 609 odst. 1 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

13. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

14. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

15. Podle § 636 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla (odst. 1). Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným nebo v přímém či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného (odst. 2).

16. Ustanovení § 619 o. z. je ustanovením obecným, jež se uplatní při výkladu počátku běhu promlčecí lhůty ve zvláštních případech, a to jak u nároků podle občanského zákoníku (§ 620 až § 628), tak i u nároků podle zvláštních předpisů. Ustanovení § 620 odst. 1 o. z., které upravuje počátek subjektivní promlčecí lhůty u nároku na náhradu škody nebo újmy, navazuje na ustanovení § 619 o. z., což znamená, že dikce „měl a mohl“ se uplatní i při jeho výkladu. Okamžik znalosti o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty je určován jak subjektivně (skutečná znalost), tak i objektivně a běh promlčecí lhůty může začít bez skutečné znalosti oprávněného o uvedených okolnostech v případě, že se oprávněný o nich objektivně dozvědět měl a mohl. Předpokládaná vědomost může nastat zároveň s vědomostí skutečnou nebo ji může předcházet a v takovém případě je rozhodný pro počátek běhu promlčecí lhůty ten okamžik, který nastane dříve. Určení, kdy se oprávněný o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty objektivně dozvědět měl a mohl, závisí na okolnostech případu, přičemž je u něj přepokládáno vynaložení obvyklé míry pozornosti, pečlivosti i opatrnosti. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty podle § 620 odst. 1 o. z. je rozhodnou okolností vědomost o vzniku škody a o totožnosti odpovědné osoby. Poškozený se dozví o škodě tehdy, když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích), a není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně. Znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná. Vědomost poškozeného o osobě odpovědné za škodu, s níž zákon spojuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby, nepředpokládá nezpochybnitelnou jistotu v určení osoby odpovědné za vznik škody. Najisto lze odpovědnost určité osoby postavit až na základě dokazování v soudním řízení, které je teprve podáním žaloby, tedy uplatněním nároku u soudu, zahájeno. Zákon proto vychází z předpokladu, že po osobě, která ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnila, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1510/2019).

17. S ohledem na výše uvedené, kdy z hlediska počátku běhu subjektivní promlčecí doby se znalost poškozeného o osobě škůdce váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná a zpravidla tento okamžik nelze ztotožnit s datem právní moci trestního rozsudku, jímž byl škůdce odsouzen za trestný čin, kterým škodu způsobil (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 519/2002), dospěl krajský soud k následujícímu závěru.

18. Obsah připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 19 C 14/2018, konkrétně podání žalobkyně ze dne 29. 6. 2018, je důkazem okamžiku znalosti a vědomosti žalobkyně o tom, že Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci bylo doručeno trestní oznámení, které se velmi podrobně věnuje rozboru transakcí (a to jak po stránce právní, tak skutkové) spojených s účelovými převody nemovitostí žalované sloužícími k vyvedení majetku ze společnosti žalobkyně, vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Z důvodu podaného trestního oznámení žalobkyně navrhovala přerušení uvedeného řízení. Jednalo se o trestní oznámení ze dne 28. 6. 2018 na , Jméno žalovaného, (žalovaného) vinícího ze spáchání zločinu podvodu a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, neboť existuje vážné podezření, že převod obrazů do vlastnictví , Anonymizováno, -, Anonymizováno, (předchůdce žalobkyně) byl čistě účelovým převodem, a že znalecký posudek byl v podstatných rysech zmanipulován, neboť odhadovaná cena za obrazy byla zcela nereálná a zásadně nadhodnocena.

19. Počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí doby krajský soud spojil s okamžikem 29. 6. 2018, kdy žalobkyně měla dostatečné informace, na jejímž základě si mohla učinit úsudek o vzniklé škodě, totožnosti odpovědné osoby a přibližně i o jejím rozsahu, přičemž není třeba, aby žalobkyně znala rozsah (výši) škody přesně. K tomuto dni se žalobkyně měla a mohla z obsahu trestního oznámení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (z důvodu kterého navrhovala přerušení řízení pod sp. zn. 19 C 14/2018) dozvědět o všech okolnostech z pohledu promlčení relevantních a uplatnit svůj nárok u soudu, neboť měla k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jevila odpovědnost konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou. Najisto lze odpovědnost určité osoby a výši škody postavit až na základě dokazování v soudním řízení, které je teprve podáním žaloby u soudu zahájeno. Za situace, kdy nárok na náhradu škody nebyl v trestním řízení žalobkyní uplatněn a ke stavení promlčecí doby nedošlo, je zřejmé, že případný nárok žalobkyně byl v době podání žaloby (15. 11. 2022) promlčen. Pokud by vědomost pro žalobkyni nevyplývala dostatečně z trestního oznámení, které bylo vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pak nejpozději z obsahu odvolání žalobkyně , právnická osoba, . „v likvidaci“ proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2019, č. j. 19 C 14/2018-428, ze dne 13. 8. 2019, je zřejmé, že měla dostatečné informace, na základě kterých si mohla úsudek o vzniklé škodě a totožnosti škůdce učinit. Vzhledem k této okolnosti by bylo již nadbytečné se dále zabývat otázkou právního režimu náhrady škody.

20. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud právně posoudil závěry okresního soudu v otázce promlčení odlišně, což vedlo ke změně rozsudku okresního soudu tak, že žalobu zamítl (§ 220 o. s. ř.).

21. Se změnou rozhodnutí krajský soud nově rozhodoval o nákladech řízení před okresním soudem, a to podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k úspěšnosti žalovaného ve sporu. Náklady řízení před soudem prvého stupně představují částku 206.910 Kč skládající se z odměny za tyto právní služby – příprava a zastoupení, vyjádření ze dne 7. 2. 2024, 4 úkony za jednání dne 12. 2. 2024, porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 7. 10. 2024, 2 úkony za účast na soudním jednání 30. 10. 2024, celkem 9 úkonů po 18.700 Kč, tj. 168.300 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů 9x 300 Kč, tj. 2.700 Kč, celkem 171.000 Kč po navýšení o 21% DPH, tj. o částku 35.910 Kč se jedná o celkovou částku 206.910 Kč.

22. Zástupci žalovaného nebyla přiznána odměna za další poradu s klientem přesahující 1 hodinu dne 23. 12. 2024, neboť v takovém rozsahu s ohledem, na již skončené jednání před okresním soudem a vyjádření v něm podaná, nedošlo k žádným změnám.

23. Zástupci nebyla přiznána jím účtovaná náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 AT ve výši jedné čtvrtiny mimosmluvní odměny, neboť obsah spisu je důkazem toho, že zástupce žalovaného se k úkonu, který se nekoná, a tedy se neodvíjí od zpoždění nebo času, který marně uběhl, ale souvisí s nekonaným úkonem, nedostavil, navíc se telefonicky od soudce dozvěděl a vzal na vědomí termín odročení jednání nařízeného na den 30. 10. 2024 již dne 27. 9. 2024 v 9.20 hod.

24. S ohledem na výsledek řízení, v němž byl žalovaný úspěšný změnil krajský soud výrok III. rozsudku okresního soudu tak, že žalovanému se povinnost zaplatit státu soudní poplatek v rámci přenosu poplatkové povinnosti (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/91 Sb.), neukládá.

25. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl s odvoláním úspěšný a přísluší mu náhrada za 2,5 úkonu (podané odvolání, účast při odvolacím jednání dne 18. 9. 20225 a ½ úkon za účast při vyhlášení rozhodnutí) po 18.700 Kč, tj. 46.750 Kč, 1x RP po 300 Kč, 2x RP po 450 Kč, celkem 47.950 Kč. Po navýšení o 21 % DPH, tj. o částku 10.069 Kč a zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 26.000 Kč se jedná o celkovou částku 84.019 Kč.

26. Za mimořádně obtížný úkon, který by měl důvodem zvýšení mimosmluvní odměny, krajský soud nepovažuje žalovaným podané odvolání. Za absurdní lze považovat argumentaci zástupce žalovaného, že důvodem pro zvýšení odměny za podané odvolání by měla být mimo jiné doba vánočních svátků nebo doba jeho dovolené (rozhodnutí bylo zástupci doručeno dne 13. 12. 2024). Neúčelným byl shledán úkon za doplněné odvolání v podobě odkazu na odborný článek. Dále nebyl považován za účelný úkon návrh na plné přiznání osvobození od SOP žalovaného a odvolání do zamítnutého návrhu na plné osvobození žalovaného od SOP, a to s ohledem na zamítavé rozhodnutí o takovém nároku, jednalo se o návrh (osvobození žalovaného od SOP zcela) bezdůvodně podaný, neboť od rozhodování o prvém návrhu nedošlo na straně žalovaného k žádným změnám.