71 Co 140/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. jméno žalované , narozená dne datum narození bytem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C 3. jméno žalované ., IČO IČO sídlem Adresa advokáta D zastoupená advokátem Jméno advokáta E sídlem Adresa advokáta E o 2 150 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného 1) a žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. března 2025, č. j. 14 C 104/2021-323 I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. odstavci I. výroku, mění tak, že žaloba na zaplacení částky 2 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 187 127 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1).III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1) náklady odvolacího řízení ve výši 191 474 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1).IV. V odstavci IV. se rozsudek mění takto:Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným 2) a 3) náklady řízení ve výši 367 804 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných 2) a 3).

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného 1) k zaplacení částky 2 150 000 Kč s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), žalobu zamítl ve vztahu k žalovaným 2) a 3) (odstavec II. výroku), žalovaného 1) zavázal zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 349 053,30 Kč (odstavec III. výroku) a žalobkyni zavázal zaplatit žalovaným 2) a 3) náklady řízení ve výši 368 166,70 Kč (odstavec IV. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi žalovaným 1) a žalovanými 2) a 3) byla dne 30. 3. 2017 formou notářského zápisu uzavřena smlouva o zápůjčce s doložkou přímé vykonatelnosti. Na základě této smlouvy se žalovaný 1) zavázal poskytnout žalovaným 2) a 3) společně a nerozdílně finanční prostředky ve výši 5 900 000 Kč se splatností do 10. 11. 2017. Žalovaní 2) a 3) se zavázali částku vrátit a zaplatit kapitalizované úroky ve výši 100 000 Kč. Část zápůjčky ve výši 4 700 000 Kč byla žalovaným 2) a 3) vyplacena bezhotovostně na účet dne 27. dubna 2017, přičemž žalovaní 2) a 3) uhradili řádně část dluhu ve splátkách po 150 000 Kč, celkem 900 000 Kč. Žalobkyně ze svého účtu dne 28. 2. 2018 převedla na účet žalovaného 1) prostředky ve výši 2 150 000 Kč. K vrácení této částky žalovaného 1) vyzvala předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2021, a to do 27. 1. 2021. Žalovaný 1) ničeho nevrátil a žalobkyni sdělil, že uvedenou částku přijal v dobré víře jako úhradu dluhu žalovaných 2) a 3) ze sjednané zápůjčky. Žalobkyně dne 27. 2. 2018 přijala na svůj účet platbu ve výši 3 400 000 Kč z advokátní úschovy , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 4. 3. 2018 žalovaná 2) prohlásila, že platba ve výši 2 150 000 Kč z účtu žalobkyně představuje úhradu jejího závazku vůči žalovanému 1).

3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok dle § 1888 odst. 1, § 1892 odst. 1, § 1936 odst. 1 a 2, § 1937 odst. 1, § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ve vztahu k žalovanému 1). V řízení bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným 1) skutečně proběhla platba v žalované výši, toto žalovaný 1) nikterak nezpochybňoval. Žalobkyně od počátku tvrdila, že uvedená platba nemá žádný důvod, došlo k ní omylem, nemá k ní žádné informace, platbu zadal jednatel žalobkyně omylem. Okresní soud dovodil, že mezi žalobkyní a žalovanými neexistuje žádný vztah a předmětná platba nemá žádný právní důvod. Na straně žalovaného 1) se tak jedná o bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, když přijal a dobrovolně nevrátil plnění v žalované výši. Nemohlo se jednat o úhradu závazku žalovaných 2) a 3), když v řízení bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a těmito žalovanými není žádný právní vztah, žalovaní žalobkyni nepověřili úhradou svého dluhu. Okresní soud dovodil, že se nemohlo jednat o přistoupení k dluhu, jakož ani o převzetí dluhu či plnění za jiného.

4. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný 1), které směřoval do odstavců I. a III. výroku. Namítal, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl navržené důkazy, a to zejména výslech svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Okresní soud nevyčkal vypracování znaleckého posudku v souvislosti s vedeným trestním řízením proti této svědkyni za účelem posouzení jejího zdravotního stavu a tím její schopnosti vypovídat v tomto řízení. Rovněž nebyl proveden výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně advokátní úschovy poté, kdy byl zproštěn mlčenlivosti žalobkyní i žalovanými 1) a 2). Zpochybňoval rovněž závěr okresního soudu o mylné platbě, když žalobkyně neuvedla a nebyla schopna vysvětlit základní skutečnosti ohledně provedení platby. Poukazovala na identifikaci platby ze strany žalobkyně ve vztahu ke své bance, jakož i návaznost platby na přijetí částky 3,4 mil. Kč z advokátní úschovu , tituly před jménem, , jméno FO, . V řízení byla prokázána vědomá platba žalobkyně na účet žalovaného 1) a je tak vyloučený vznik bezdůvodného obohacení.

5. Žalobkyně své odvolání směřovala toliko do odstavce IV. výroku, kterým byla zavázána nahradit žalovanému 2) a 3) náklady řízení. Namítala, že výpočet náhrady neodpovídá skutečnosti, když byla přiznána odměna za dvě vyjádření ve věci, když jedno z nich bylo vzato zpět a tato vyjádření si vzájemně protiřečí.

6. Ve vztahu k odvolání žalovaného 1) žalobkyně uvedla, že v rozsudku okresního soudu jsou rozvedeny veškeré podstatné skutečnosti a s tímto souhlasila.

7. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 1) je důvodné.

8. V úvodu odvolací soud konstatuje, že předmětem odvolacího řízení byl toliko přezkum rozsudku v odstavcích I., III. a IV. výroku. Do odstavce II. výroku nikdo z účastníků odvolání nepodal a v této části, je rozsudek pravomocný. S ohledem na skutečnost, že tzv. alternativní hromadění žalob proti různým osobám občanský soudní řád nepřipouští (rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 2042/2010), rozhodl okresní soud správně o všech žalovaných s tím, že z podání žalobkyně, jakož i z jejich tvrzení jednoznačně vyplývá, že stejnou žalovanou částku požaduje po všech žalovaných s tím, že ve vztahu k žalovaným 2) a 3) tuto požadovala solidárně. Žalobkyně sama uvedla, že si je vědoma skutečnosti, že se svým nárokem nemůže být úspěšná proti všem žalovaným. Proti zamítavému výroku II. pak odvolání nepodala a tento nabyl právní moci. Na tom nic nemění skutečnost, že odvolací soud rozhodoval na základě odvolání žalobkyně o nákladech řízení ve vztahu k těmto žalovaným. Nárok žalobkyně na úhradu žalované částky tak byl předmětem přezkumu odvolacího soudu pouze ve vztahu k žalovanému 1).

9. Žalobkyně na základě výzvy odvolacího soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. uvedla, že částku 3 400 000 Kč přijala na svůj účet bez právního důvodu. Tuto částku po žalobkyni nikdo nepožadoval vrátit. U platby 2 150 000 Kč bylo uvedeno, že se jedná o zápůjčku fyzické osoby, protože dle pravidel banky je zaslání částky možné pouze po vyplnění příslušných kolonek. V předmětné době nebyla žalobkyně v žádném vztahu k žalovaným ani , tituly před jménem, , jméno FO, , tyto neznala. Uvedenou platbu jednatel žalobkyně provedl dle pokynů, které obdržel na ručně psaném lístečku. Přijatá ani uhrazená částka nebyla dohledána v účetnictví žalobkyně.

10. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem , jméno FO, , který byl navrhován již u okresního soudu, avšak nebyl proveden. Tuto vyslechl jako svědkyni, když ve vztahu k její osobě již bylo ve věci samé pravomocně rozhodnuto tak, že žaloba byla zamítnuta. Nadále již není účastnicí řízení a z tohoto důvodu byla vyslechnuta jako svědkyně. Z její svědecké výpovědi bylo zjištěno, že zápůjčku od žalovaného 1) ji zajistila , tituly před jménem, , jméno FO, , která pro ni zajišťovaladalší zápůjčky a finanční toky. Veškeré smluvní vztahy vyřizovala přes její osobu s tím, že se jednalo o spletité vztahy, do kterých jí tlačila. V souvislosti s jinou zápůjčkou, kterou získala od , Anonymizováno, , byly problémy s exekucí. Tyto na doporučení , tituly před jménem, , jméno FO, řešila s advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, . V té souvislosti zajistila složení částky 3 400 000 Kč do advokátní úschovy. Poté, kdy nebylo zabráněno zahájení exekučního řízení, chtěla po advokátovi , jméno FO, složené peníze zpět. Bylo jí však sděleno, že na pokyn , tituly před jménem, , jméno FO, , jako její zástupkyně, byly peníze poslány žalobkyni. Řešila to s , tituly před jménem, , jméno FO, , když peníze potřebovala mimo jiné na zaplacení žalovanému 1). Ta jí řekla, že se nemá starat. Jednala rovněž s žalobkyní, a to p. , jméno FO, , který jí potvrdil přeposlání finanční částky z advokátní úschovy s tím, že z této byla částka 2 150 000 Kč zaslána žalovanému 1) na pokyn , tituly před jménem, , jméno FO, , která rozhodla, jak má být s nimi naloženo. Věděl o tom, že se jedná o její peníze, z uvedené částky již žádné peníze na účtu neměl k dispozici. , tituly před jménem, , jméno FO, celou zápůjčku u žalovaného 1) zařizovala a přesně věděla, kam se má co poslat. Tuto částku považovala za splátku svého dluhu, s tím souhlasila, zbylou částku po poradě s právníky považovala za nedobytnou.

11. Výpověď této svědkyně hodnotí odvolací soud jako věrohodnou, když tato vypovídala spontánně, logicky a obsah její výpovědi odpovídá rovněž skutečnostem, které jsou odvolacímu soudu známy z úřední činnosti. Na tom nic nemění skutečnost, že obsah její výpovědi je v určitých částech v rozporu s tvrzeními, která uváděl její právní zástupce v rámci řízení před okresním soudem. Jednalo se toliko o tvrzení účastníka řízení, resp. jeho právního zástupce, zatímco nyní vypovídala pod sankcí křivé výpovědi. Její věrohodnost, jakož i obsah její výpovědi nebyl zpochybňován ani ze strany účastníků.

12. Z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že mezi svědkyní , tituly před jménem, , jméno FO, , spol. , právnická osoba, . a , tituly před jménem, , jméno FO, , popř. dalšími osobami probíhala, popř. probíhají další soudní řízení. V rámci těchto řízení byly po , tituly před jménem, , jméno FO, vymáhány různé finanční částky. Jedno ze soudních řízení se týká rovněž zápůjčky, kterou poskytla p. , jméno FO, svědkyni a společnosti , anonymizováno, . V rámci tohoto řízení byla tvrzena rovněž advokátní úschova částky 3 400 000 Kč, která měla sloužit k uspokojení této pohledávky ze strany svědkyně , jméno FO, a uvedené společnosti. Z trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , právnická osoba, , na které odkazoval žalovaný 1), je pak odvolacímu soudu známo, že v tomto vystupuje jako obžalovaná , tituly před jménem, , jméno FO, a jako jedna z poškozených žalobkyně, která s , tituly před jménem, , jméno FO, byla v kontaktu nejméně od roku 2018.

13. Shodně s okresním soudem neprovedl odvolací soud navrhované důkazy výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . , tituly před jménem, , jméno FO, odmítl ve věci vypovídat s odkazem na povinnost mlčenlivosti z titulu výkonu funkce advokáta. Tato se vztahuje nejen na skutečnosti, o kterých se dověděl v rámci výkonu svého povolání, ale také na to, koho zastupuje či komu poskytuje právní služby. Z tohoto důvodu nepovažoval odvolací soud za nezbytné přistoupit k opakování jeho výpovědi. Po doplnění dokazování nepovažoval odvolací soud za nezbytné ani provedení důkazu svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , jehož provedení brání rovněž zdravotní stav této navrhované svědkyně. Odvolací soud se pokusil provést navrhovaný důkaz výslechem žalobkyně, ale tato se této možnosti vzdala, když se její jednatel opakovaně nedostavil k jednání odvolacího soudu a následně prostřednictvím právní zástupkyně uvedl, že již nemá k věci co dodat.

14. Po doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyni nevznikl nárok na úhradu bezdůvodného obohacení v souvislosti s vyplacením žalované částky, když tuto uhradila z částky, kterou obdržela na svůj účet a se kterou naložila dle dohody a pokynů , tituly před jménem, , jméno FO, .

15. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Judikatura soudů se ustálila v názoru, že bezdůvodné obohacení představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno a v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil. Je jím tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. Jinými slovy řečeno, o obohacení jde tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv.

17. V řízení bylo prokázáno, že k úhradě žalované částky došlo v bezprostřední souvislosti s obdržením částky 3 400 000 Kč na účet žalobkyně. Jednalo se o částku, která se vymyká jejímu běžnému hospodaření v daném období. Odvolací soud neuvěřil tvrzení žalobkyně, že se jednalo o částku, kterou obdržela bez právního důvodu, stejně jako tvrzení, že očekávala úhradu stejné částky. Přímo z výpisu z banky je zřejmé, že finanční částka 3 400 000 Kč byla zaslána z advokátní úschovy , tituly před jménem, , jméno FO, a této skutečnosti si žalobkyně musela být ihned po obdržení vědoma. Přestože se jednalo o nadstandardně vysokou částku, s touto bezprostředně po obdržení nakládala, a to převody na jiné účty, popř. výběry hotovosti. Výpovědí svědkyně , jméno FO, bylo prokázáno, že předmětná částka byla z advokátní úschovy na účet žalobkyně zaslána na pokyn , tituly před jménem, , jméno FO, . Tato také dala pokyn k úhradě žalované částky žalovanému 1), když byla seznámena s podmínkami zápůjčky sjednané mezi svědkyní, její firmou a žalovaným 1). Tuto skutečnost potvrdila samotná žalobkyně, která uvedla, že příkaz k úhradě provedl její jednatel, který vycházel z přesných pokynů, které mu byly sděleny na papíru. Je tak nepochybné, že tyto mu musely být uděleny osobou, která byla seznámena s celou situací, věděla o existenci zápůjčky a muselo jí být známo také číslo účtu žalovaného 1). O tom, že se muselo jednat o smluvený vztah svědčí i skutečnost, že jednatel žalobkyně neměl o správnosti uvedených pokynů žádné pochybnosti, tyto bez dalšího provedl a uskutečnil. O správnosti svého postupu byl následně přesvědčen další bezmála 3 roky, když k vymáhání předmětné částky žalobkyně přistoupila těsně před uplynutím promlčecí doby. S ohledem na výši částky je těžko uvěřitelné tvrzení žalobkyně, že na nesprávnost úhrady dané částky byla upozorněna až v souvislosti se změnou své účetní. Ostatně sama žalobkyně uvedla, že jak částku 3 400 000 Kč, tak úhradu 2 150 000 Kč ve svém účetnictví vůbec nedohledala, což svědčí o skutečnosti, že se nejednalo o finanční prostředky žalobkyně, její účet sloužil toliko jako platební místo a žalobkyně postupovala dle jí udělených pokynů ze strany , tituly před jménem, , jméno FO, . Vědomost žalobkyně o tom, co a z jakého důvodu hradí, vyplývá i z označení důvodu platby při zadání příkazu k úhradě žalované částky. S ohledem na veškeré okolnosti dané platby lze toto stěží odůvodnit pouhou shodou okolností v souvislosti s nutností vyplnění příslušných kolonek ve vztahu k bance.

18. V této souvislosti je nutno uvést, že tvrzení žalobkyně, že společnost, popř. její jednatel v předmětné době , tituly před jménem, , jméno FO, neznal a nebyl s ní v kontaktu, je nepravdivé. Z trestního řízení vedeného na obžalovanou , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že žalobkyně zde vystupuje jako jedna z poškozených s tím, že s , tituly před jménem, , jméno FO, musela být v kontaktu minimálně od roku 2018. Tato skutečnost byla prokázána rovněž svědeckou výpovědí svědkyně , jméno FO, . Z této bylo rovněž zjištěno, že žalobkyně byla v kontaktu rovněž přímo se svědkyní, která jednala s p. , jméno FO, , který vystupoval jako zástupce žalobkyně. Výpovědí svědkyně , jméno FO, bylo prokázáno, že tato schválila jednání , tituly před jménem, , jméno FO, , pokud pověřila žalobkyni k úhradě žalované částky žalovanému 1), když uvedla, že s touto úhradou dodatečně vyslovila souhlas, jednalo se o projev její vůle, neboť uvedenou částku sama hodlala použít k umoření dluhu právě vůči žalovanému 1). Na tom nic nemění skutečnost, že nepotvrdila vystavení potvrzení o úhradě částky ze dne 4. 3. 2018, když uvedla, že si nepamatuje, že by tuto listinu podepisovala, neboť v té době podepisovala velké množství listin. Tato skutečnost nemůže vést k závěru o nevěrohodnosti svědkyně, ale spíše o její snaze vypovídat pravdu a uvádět pouze skutečnosti, které si fakticky pamatuje. K potvrzení úhrady této částky z její strany pak došlo v rámci novace smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 11. 2018, ve které je tato skutečnost výslovně uvedena. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný měl platnou pohledávku vůči žalovaným 2) a 3), žalovanou částku přijal v dobré víře, že se jedná o plnění pohledávky z uzavřené smlouvy o zápůjčce, když mu tato skutečnost byla ze strany dlužníků potvrzena. Žalobkyně pak uvedenou platbu provedla z finančních prostředků, které jí byly zaslány na účet mimo jiné právě za účelem realizace této platby. Postupovala dle dohody a pokynů , tituly před jménem, , jméno FO, , která jednala za dlužníky žalovaného 1) a kteří toto její jednání dodatečně schválili. Na straně žalovaného 1) tak nedošlo na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci I. výroku dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu vůči žalovanému 1) zamítl.

20. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla zavázána nahradit žalovanému 1) částku 187 127 Kč. Tato představuje odměnu za právní zastoupení včetně DPH dle úkonů právní služby vyplývajících z obsahu spisu tak, jak právní zástupce žalovaného 1) požadoval. Celkem náleží odměna za 8 úkonů právní služby (převzetí věci, písemné vyjádření ze dne 5. 3. 2021 a 27. 6. 2024, účast u jednání soudu (dne 16. 10. 2023, 6. 2. 2024, 2x úkon za účast u jednání dne 10. 12. 2024, které trvalo déle než 2 hodiny a účast u jednání dne 24. 3. 2025), tj. 135 200 Kč. Dále byl přiznán režijní paušál za 7 úkonů právní služby po 300 Kč (úkony učiněné do 31. 12. 2024), tj. 2 100 Kč a režijní paušál ve výši 450 Kč za účast u jednání v březnu 2025. Jednání nařízené na dny 26. 5. 2024 a 20. 9. 2024 bylo pouze odročeno a žalovanému tak náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve výši ½ odměny, tj. po 8 450 Kč, tj. 16 900 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 32 477 Kč.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaný 1) má dle výsledku odvolacího řízení nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Odvolací soud zavázal žalobkyni nahradit žalovanému 1) částku 191 474 Kč představující odměnu za 4 úkony právní služby (podání odvolání, 3x účast u jednání soudu) po 16 900 Kč, tj. 67 600 Kč, 4x režijní paušál po 450 Kč, tj. 1 800 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 14 574 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 107 500 Kč.

22. S ohledem na podané odvolání žalobkyně, které směřovala pouze do odstavce IV. výroku, odvolací soud v této části dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek změnil a žalobkyni zavázal zaplatit žalovaným 2) a 3) částku 367 804 Kč. Odvolací námitky ohledně rozsahu přiznaných úkonů právní služby neshledal odvolací soud důvodnými, když jednotlivá vyjádření ve věci činil právní zástupce žalovaných na základě výzev okresního soudu. Odměna tak náleží jak za tyto dva poskytnuté úkony, tak i za další, které uvedl okresní soud ve svém odůvodnění, na které odvolací soud odkazuje. Okresní soud správně přiznal žalovaným 2) a 3) náhradu za promeškaný čas v rozsahu ½ odměny za účast u dvou jednání soudu, která neproběhla a byla bez dalšího odročena. Tato náhrada byla přiznána dle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Nejedná se o odměnu za právní služby, žalovaným tak nenáleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 o. s. ř. Z tohoto důvodu odvolací soud změnil rozsudek v této části a zavázal žalobkyni nahradit žalovaným 2) a 3) náklady řízení v částce 367 804 Kč, tj. sníženou o režijní paušál ve výši 300 Kč a DPH, tj. o částku 363 Kč.

23. Náklady řízení byla žalobkyně zavázána zaplatit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právních zástupců žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).