14 C 104/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B , narozená Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C 3. Jméno advokáta D ., IČO IČO advokáta D sídlem Adresa advokáta D zastoupená advokátem Jméno advokáta E sídlem Adresa advokáta E o zaplacení částky 2 150 000 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný 1 je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 150 000 Kč od 28.1.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, to vše do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaní 2, 3 zaplatili žalobkyni částku ve výši 2 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 150 000 Kč ode následujícího po doručení žaloby do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný 1 je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 349 053,30 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 2, 3 společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 368 166,70 Kč k rukám právního zástupce žalovaných 2, 3 do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 2. 2021 doručenou soudu téhož dne domáhala po žalovaném 1 zaplacení částky ve výši 2 150 000 Kč s příslušenstvím na základě bezdůvodného obohacení. Stejnou žalobou požadovala zaplacení částky ve výši 2 150 000 Kč s příslušenstvím rovněž po žalovaných 2, 3, a to společně a nerozdílně z titulu bezdůvodného obohacení v případě neúspěšnosti žaloby proti žalovanému 1.

2. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že dne 28. 2. 2018 odeslala ze svého účtu vedeného u , právnická osoba, , a.s. číslo účtu , č. účtu, na účet žalovaného 1 , Jméno žalované, u , právnická osoba, ., číslo účtu , č. účtu, částku ve výši 2 150 000 Kč, platba byla provedena omylem, žalobkyně k transakci nemá žádnou dokumentaci, plnění nevyplývá ze žádného závazkového vztahu a nemá žádný právní důvod, proto se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného 1. Žalobkyně ho vyzvala předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2021, aby částku ve výši 2 150 000 Kč žalobkyni vrátil nejpozději do 27. 1. 2021. Žalovaný 1 ničeho nevrátil, na předžalobní výzvu odpověděl dne 29.1.2021, že se jedná o úhradu dluhu za žalované 2, 3 vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30.3.2017.

3. Žalovaný 1 se poprvé k žalobě vyjádřil dne 5. 3. 2021 a uvedl, že se žalobou nesouhlasí, nárok žalobkyně neuznává, namítal, že tvrzení žalobkyně jsou nevěrohodná, žalovaný 1 sice nezpochybňoval přijetí částky ve výši 2 150 000 Kč na svůj účet vedený u , právnická osoba, ., bránil se tím, že platbu přijal v dobré víře s tím, že se jedná o plnění dluhu za žalované 2, 3 vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, která byla uzavřena formou notářského zápisu NZ 2872017, N 287/2017 dne 30. 3. 2017. Na základě této smlouvy o zápůjčce žalovaný 1 žalovaným 2, 3 poskytl finanční prostředky a částka 2 150 000 Kč představuje úhradu této zápůjčky. Žalovaný 1 poukázal na nevěrohodnost tvrzení co do omylu na straně žalobkyně, skutečnost, že žaloba byla podána několik dnů před uplynutím promlčecí lhůty, částka ve výši 2 150 000 Kč neodpovídá ekonomickým výsledkům žalobkyně, která na svůj účet obdržela krátce před platbou finanční prostředky, které měly sloužit právě k úhradě dluhu žalovaného 1.

4. Žalovaní 2, 3 se poprvé k žalobě vyjádřili podáním ze dne 6. 5. 2022 a uvedli, že se žalobou nesouhlasí, nárok žalobkyně neuznávají, vše považují za sporné. Podle žalovaných 2, 3 předmětná finanční transakce nebyla řádně zúčtována, namítali nedostatek pasivní legitimace, k žádnému bezdůvodnému obohacení na jejich straně na úkor žalobkyně nedošlo, potvrdili, že se jednalo o plnění jejich dluhu vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce, která byla uzavřena mezi žalovaným 1 a žalovanými 2, 3, tento dluh dle žalovaných 2, 3 měla uhradit , jméno FO, .

5. Následně se žalovaní 2, 3 k žalobě opětovně vyjádřili podáním ze dne 11. 5. 2023, setrvali na námitce nedostatku pasivní legitimace a uvedli, že žalobkyni nikdy nedali souhlas k úhradě svého závazku u žalovaného 1, tento dluhu měla uhradit , jméno FO, , předložené prohlášení ze dne 4. 3. 2018 o částečné úhradě dluhu žalobcem je dle žalovaných 2, 3 falešné.

6. U prvního jednání ve věci ze dne 16. 10. 2023 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích, žalobkyně uvedla, že platbu ve výši 2 150 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného 1 provedla bez jakýchkoli informací, podkladů nebo dokumentů, žádného ze žalovaných v rozhodné době neznala, žádné vztahy mezi nimi nebyly, nemá podklady k tomu, proč byla částka na účet žalovaného 1 uhrazena nebo jak k platbě došlo, naopak žalovaný 1 trval na tom, že se jednalo o splnění jeho pohledávky a že prostředky přijal v dobré víře. Žalovaní 2, 3 opětovně namítli nedostatek pasivní legitimace. U jednání učinili účastníci nesporným úhradu žalované částky 2 150 000 Kč dne 28. 2. 2018 z účtu žalobkyně na účet žalovaného 1.

7. U prvního jednání ve věci se právnímu zástupci žalobkyně dostalo zákonného poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a to zejména k okolnostem platby, žalobkyně proto uvedla, že platební příkaz podepsal jednatel společnosti , právnická osoba, omylem jako nedůvodnou platbu, částka byla připsána na účet žalovaného 1 dne 28. 2. 2018, proto se žalovaný 1 na úkor žalobkyně obohatil. Žalobkyně zjistila bezdůvodné obohacení až dodatečně v důsledku změny účetní firmy.

8. Rovněž žalovanému 1 se u prvního jednání ve věci dostalo zákonného poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., žalovaný 1 následně po poučení soudu specifikoval zápůjčku s tím, že smlouva o zápůjčce peněz byla uzavřena mezi žalovaným 1 (jako věřitelem ) a žalovanými 2, 3 (jako vydlužiteli) formou notářského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti, smlouva byla sepsaná u notáře , jméno FO, dne 30. 3. 2017, finanční prostředky ze zápůjčky byly žalovaným 2, 3 vyplaceny, novací smlouvy o zápůjčce ze dne 4.11.2018 bylo potvrzeno vyplacení zápůjčky, poté, co žalovaný 1 přijal prostředky ve výši 2 150 000 Kč, byl žalovanými 2, 3 ubezpečen, že se jedná o úhradu jejich závazku vyplývajícího z předmětné smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 3. 2017.

9. Soud ve věci prováděl dokazování sdělením podstatného obsahu listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně a žalované 3, potvrzením platby, předžalobní výzvou, dokladem o odeslání, odpovědí na předžalobní výzvu, dokladem o odeslání, informací o sledování zásilek, notářským zápisem, kumulativní inovací – dohodou o změně závazku, příkazem k úhradě, kopií prohlášení, rozvahou, výpisem zisku a ztrát, výpisem z účtu žalobkyně, výpisem z osobního účtu žalovaného 1, sdělením , právnická osoba, , omluvenkou , jméno FO, , plnou mocí a zprávou banky.

10. Podle smlouvy o zápůjčce uzavřené formou notářského zápisu N 287/2017, NZ 287/2017 sepsaného jménem notáře , jméno FO, jeho zástupcem , jméno FO, dne 30. 3. 2017 s doložkou přímé vykonatelnosti zapůjčitel , Jméno žalované, (žalovaný 1) zapůjčil vydlužitelům (žalovaným 2, 3) , Jméno advokáta B, a společnosti , právnická osoba, . částku ve výši 5 900 000 Kč se sjednaným úrokem v celkové výši 100 000 Kč. Zapůjčitel se zavázal zápůjčku poskytnout vydlužitelům převodem částky na jejich účet vedený u Raiffeisenbank nejpozději do 10. 4. 2017 a vydlužitelé se zavázali zápůjčku za podmínek sjednaných ve smlouvě přijmout s tím, že dle článku II smlouvy dluh ve výši 5 900 000 Kč zaplatí společně a nerozdílně spolu se sjednanými úroky ve výši 100 000 Kč, tj. celkem 6 000 000 Kč v šesti pravidelných měsíčních splátkách po 150 000 Kč splatnými vždy k 10. dni v měsíci počínaje 10. 5. 2017 a konče 10. 10. 2017 a poslední sedmou splátkou ve výši 5 100 000 Kč uhradí nejpozději do 10. 11. 2017 přičemž všechny splátky budou uhrazeny na účet vedený u , právnická osoba, číslo , č. účtu, .

11. V novaci smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 11. 2018 všichni žalovaní potvrdili sepsání notářského zápisu dne 30. 3. 2017 č. N 287/2017, NZ 2872017, na jehož základě žalovaný 1 poskytl žalovaným 2, 3 finanční prostředky ve výši 5 900 000 Kč, a to převodem na účet, sjednaná úplata činila 100 000 Kč, celkem tak byli vydlužitelé (žalovaní 2, 3) zavázání uhradit zapůjčiteli (žalovanému 2) částku 6 000 000 Kč, podle smlouvy ze dne 4. 11. 2018 vydlužitelé prvních šest dohodnutých splátek po 150 000 Kč, tj. celkem 900 000 Kč řádně uhradili, další úhrada dluhu představovala platbu ve výši 2 150 000 Kč provedenou dne 28. 2. 2018, přičemž se jednalo o úhradu dluhu po splatnosti, k datu sepisu novace ze dne 4. 11. 2018 proto představoval dluh žalovaných 2, 3 částku 2 950 000 Kč.

12. Předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2021 žalobkyně žalovaného 1 , Jméno žalované, vyzvala ke vrácení částky 2 150 000 Kč nejpozději do 27. 1. 2021.

13. Podle odpovědi na předžalobní výzvu ze dne 29. 1. 2021 žalovaný 1 žalobkyni sdělil, že na jeho účet 28. 2. 2018 byla přijata částka ve výši 2 150 000 Kč, tato platba má spravedlivý důvod, neboť se jedná o plnění dluhu , Jméno advokáta B, a společnosti , právnická osoba, . jakožto solidárních dlužníků ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 3. 2017.

14. Podle dokladů o doručení jak předžalobní výzva, tak odpověď na předžalobní výzvu byly účastníkům doručeny.

15. Podle potvrzení o platbě vystaveného peněžním ústavem , právnická osoba, , a.s. banka potvrdila, že 28. 2. 2018 byla z účtu žalobkyně číslo účtu , č. účtu, uhrazena platba ve výši 2 150 000 Kč na číslo účtu , č. účtu, .

16. Podle kopie prohlášení ze dne 4. 3. 2018 žalovaná 2 , Jméno advokáta B, uvedla, že v případě úhrady částky ve výši 2 150 000 Kč zaplacené z účtu společnosti , právnická osoba, se jedná o částečnou úhradu jejího závazku vůči , Jméno žalované, s tím, že zbytek dluhu se smluvní pokutou ve výši 100 000 Kč zaplatí do 20. 3. 2018.

17. Podle rozvahy k 31. 12. 2018 výkazu zisku a ztrát činil obrat žalobkyně k 31. 12. 2018 za rok 2018 2 588 000 Kč.

18. Podle výpisu z účtu žalobkyně vedeného u , právnická osoba, . číslo účtu , číslo, za období od 1.7. 2017 žalobkyně ze svého účtu dne 28. 2. 2018 odeslala částku 2 150 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, , dne 27. 2. 2018 na svůj účet přijala platbu ve výši 3 400 000 Kč z advokátní úschovy , jméno FO, .

19. Podle výpisu z osobního účtu , Anonymizováno, majitele účtu , Jméno žalované, číslo účtu: , č. účtu, žalovaný 1 na svůj účet dne 28. 2. 2018 přijal částku z účtu žalobkyně ve výši 2 150 000 Kč.

20. Podle sdělení peněžního ústavu , právnická osoba, . platba z účtu žalobkyně dne 28. 2. 2018 ve výši 2 150 000 Kč dle pokynu klienta (žalobkyně) představovala úhradu zápůjčky klienta (žalobkyně).

21. Podle příkazu k úhradě žalovaný 1 na účet vydlužitelů vedený u , právnická osoba, číslo účtu: , č. účtu, uhradil dne 27. 4. 2017 částku 4 900 000 Kč jako zápůjčku dle notářského zápisu.

22. Předvolaný svědek , jméno FO, -advokát odmítl před soudem vypovídat s odkazem na povinnost mlčenlivosti vyplývající ze zákona o advokacii, podle předvolaného svědka ve věci případné úschovy částky ve výši 3 400 000 Kč z roku 2018 vystupovala kromě žalovaných 2, 3 řada dalších osob, kteří ho v průběhu řízení nezprostily mlčenlivosti. Vzhledem k tomu, že svědek , jméno FO, trval na mlčenlivosti a odkazoval na zákon o advokacii, trval na tom, že je vázán mlčenlivostí nejen vůči žalovaným 2, 3, ale rovněž dalším osobám, které ho mlčenlivosti nezprostili, soudu se jeho výslech nepodařilo provést, soud proto od jeho výslechu upustil a tento důkazní návrh vzhledem k zákonnému právu mlčenlivosti zamítl.

23. Soud dále nemohl provést navržené důkazy výslechem účastníků, a to jednatelem společnosti žalobkyně , právnická osoba, , ani žalovanou 2 , Jméno advokáta B, , jmenovaní byli opakovaně předvoláni k soudu za účelem svých výpovědí, opakovaně se k jednání soudu bez omluvy nedostavili, v průběhu řízení změnili svá stanoviska a odmítli ve věci jako účastníci vypovídat. Za této situace soud s ohledem na ustanovení § 131 odst. 1 o. s. ř. pro nesouhlas účastníků nemohl provést dokazování výslechem jednatele žalobkyně ani výslechem žalované 2, respektive jednatelky žalované 3.

24. Pokud jde o svědeckou výpověď svědkyně , jméno FO, , soud od tohoto důkazy rovněž upustil, neboť dle závěru soudu této výpovědi bránil zdravotní stav svědkyně, jmenovaná se opakovaně z jednání omluvila ze zdravotních důvodů, předložila soudu lékařskou zprávu z psychiatrické nemocnice s tím, že je psychiatrickým pacientem a je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, případně lékařskou zprávu obvodního lékaře, že nadále přetrvává její pracovní neschopnost, má zdravotní potíže, vyhýbá se sociálním kontaktům a není schopna jakýchkoli výpovědí u soudu. Z důvodu ekonomie řízení soud dovodil, že i přes nedostatek její výpovědi je zjištění skutkového stavu dostačující pro rozhodnutí soudu, od svědecké výpovědi jmenované proto upustil.

25. V neposlední řadě soud nemohl provést dokazování svědeckou výpovědí účetní žalobkyně , jméno FO, , neboť v průběhu řízení jmenovaná, jak vyplývá z úmrtního listu, dne 8. 10. 2024 zemřela.

26. Pokud jde o procesní námitky žalovaného 1, že soud zavinil nevyslechnutí této svědkyně, soud připomíná, že důkazní návrh na výslech svědkyně byl učiněn až 15. 11. 2023, jednalo se přitom o důkazní návrh ze strany žalobkyně, pro účely skutkového tvrzení žalobkyně nebyla výpověď svědkyně právně relevantní, až v průběhu řízení se k tomuto důkaznímu návrhu připojili všichni žalovaní. Předvolaná svědkyně se k nařízenému jednání nedostavila, opětovně nemohla být předvolána, neboť zemřela. V žádném případě tak žalovaný 1 nemůže klást soudu za vinu, že nezajistil účast této svědkyně, neboť jednak nemohl předpokládat, že jmenovaná v průběhu sporu zemře, a navíc tento důkazní návrh učinila žalobkyně, která nezajistila přítomnost svědkyně u jednání, byť byla z adresy jejího sídla jako účetní soudem řádně předvolána.

27. Pokud jde o důkazní návrhy žalobkyně na doplnění dokazování o kompletní výpisy z účtu žalovaného 1 nebo žalované 3, účetní závěrky žalované 3, tyto důkazní návrhy žalobkyně soud zamítl pro jejich neopodstatněnost a nedůvodnost.

28. Pokud jde o důkazní návrhy žalovaného 1, a to vypracování znaleckého posudku účetní a daňové evidence žalobkyně, znaleckého posudku svědkyně , jméno FO, , její obžaloby a trestního spisu vedeného u KS Ostravě, vzhledem k tomu, že se jednalo o důkazy, které právní zástupce žalovaného 1 učinil až po koncentraci řízení a současně není zřejmé ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o.s.ř. pravdivost a věrohodnost jakého důkazu měla být navrženými důkazy zpochybněna, soud tyto důkazy nepřipustil a k těmto důkazům učiněným po koncentraci řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. nepřihlížel.

29. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi žalovaným 1 jako zapůjčitelem a žalovanými 2, 3 jako vydlužiteli byla dne 30. 3. 2017 formou notářského zápisu NZ 287/2017 uzavřena smlouva o zápůjčce s doložkou přímé vykonatelnosti, na základě smlouvy se žalovaný 1 zavázal poskytnout žalovaným 2, 3 společně a nerozdílně finanční prostředky ve výši 5 900 000 Kč se splatností do 10. 11. 2017 a žalovaní 2, 3 se zavázali věřiteli, tedy žalovanému 1 částku vrátit a zaplatit za zápůjčku kapitalizované úroky ve výši 100 000 Kč. Jak vyplývá z příkazu k úhradě část zápůjčky ve výši 4 700 000 Kč byla žalovaným 2, 3 vyplacena bezhotovostně na účet dne 27. dubna 2017, přičemž žalovaní 2, 3 uhradili řádně část dluhu ve splátkách, zaplatili 6 x 150 000 Kč, dohromady 900 000 Kč. Žalobkyně dne 28. 2. 2018 ze svého účtu vedeného u , právnická osoba, . číslo , č. účtu, převedla na účet žalovaného 1 , Jméno žalované, vedeného u , právnická osoba, ., číslo účtu , č. účtu, prostředky ve výši 2 150 000 Kč, předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2021 ho vyzvala ke vrácení peněz do 27. 1. 2021, žalovaný 1 ničeho žalobkyni nevrátil a sdělil jí, že platbu přijal v dobré víře jako úhradu dluhu žalovaných 2, 3 vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 3. 2017 uzavřené mezi žalovaným 1 a žalovanými 2 a 3. Dne 27. 2. 2018 žalobkyně na svůj účet vedený u Fio Bank, a.s. přijala platbu ve výši 3 400 000 Kč z advokátní úschovy , jméno FO, . Dne 4. 3. 2018. , Jméno advokáta B, prohlásila, že platba ve výši 2 150 000 Kč z účtu společnosti , právnická osoba, představuje úhradu jejího závazku vůči , Jméno žalované, .

30. Tato skutková zjištění učinil soud v prvé řadě na základě nesporných tvrzení účastníků, dále vycházel z předložených listinných důkazů. Z výpisu z účtu žalobkyně a výpisu z účtu žalovaného jednoznačně vyplývá, že dne 28. 2. 2018 žalobkyně ze svého účtu vedeného u peněžního ústavu , právnická osoba, . zaslala na účet žalovaného 1 , Jméno žalované, vedeného u , právnická osoba, . částku ve výši 2 150 000 Kč. Mezi žalobkyní a žalovaným 1 ani nebylo sporu o tom, že žalovaný 1 finanční prostředky od žalobkyně obdržel a částku ve výši 2 150 000 Kč si ponechal, na předžalobní výzvu odpověděl, že ničeho žalobkyní nevrátí. Žalovaný 1 v řízení nezpochybňoval přijetí platby ve výši 2 150 000 Kč. Ze sdělení banky žalobkyně bylo prokázáno, že příkaz k úhradě částky ve výši 2 150 000 Kč provedl jednatel společnosti Ing. , právnická osoba, a účelem platby byla úhrada zápůjčky klienta (žalobkyně). S ohledem na notářský zápis NZ 287/2017, N 287/2017 sepsaný v notářské kanceláři , jméno FO, dne 30. 3. 2017 s doložkou přímé vykonatelnosti soud rovněž nemá pochyby o tom, že smlouva o zápůjčce peněz byla mezi účastníky smlouvy uzavřena, navíc mezi žalovanými bylo samotné uzavření smlouvy nesporné, alespoň k částečnému vyplacení zápůjčky došlo v dubnu 2017, jak vyplývá z příkazu k úhradě. Na základě smlouvy o novaci ze dne 4.11.2018 lze dovodit, že žalovaným byla zápůjčka vyplacena, že uhradili minimálně 900 000 Kč formou šesti splátek po 150 000 Kč, dohodli se na prodloužení splatnosti, v této části obsah smlouvy nikdo nezpochybňoval. Na druhé straně nelze dovodit, že tato smlouva prokazuje právní důvod platby ve výši 2 150 000 Kč, která je předmětem sporu. V prvé řadě v čl. 1.3 smlouvy o novaci zápůjčky ze dne 4. 11. 2018 není úhrada částkou ve výši 2 150 000 Kč řádně identifikována, tj. není zde výslovně uvedeno, že platbu ze dne 28.2.2018 provedla žalobkyně ze svého účtu, která k tomu byla pověřena, jak se bránil žalovaný 1. Zejména smlouva o novaci nemůže prokazovat pravdivost tvrzení žalovaného 1 o úhradě dluhu žalovaných 2, 3, neboť je v rozporu s tvrzením všech žalovaných, kteří uvedli, že žalobkyni neznají, nikdy s ní nejednali a nikdy jí žádný pokyn nebo souhlas k zaplacení dluhu žalovaných 2, 3 neudělili.

31. Obdobně soud nahlížel na prohlášení žalované 2 ze dne 4. 3. 2018, které bylo soudu předloženo v kopii. Podle žalovaného 1 toto prohlášení jednoznačně prokazovalo právní důvod platby a oprávněnost toho, že žalovaný 1 peníze přijal v dobré víře a tyto si ponechal, protože v předmětném prohlášení ze dne 4. 3. 2018 žalovaná 2 výslovně uvedla, že se jedná o úhradu jejího dluhu. Soud se v projednávané věci s obranou žalovaného 1 neztotožnil a jeho tvrzení neuvěřil, neboť v prohlášení je výslovně uvedeno, že se jedná o úhradu dluhu žalované 2 , Jméno advokáta B, a nikoli závazku, který převzali oba žalovaní 2, 3 společně a nerozdílně, tedy úhradu dluhu z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 30.3.2017. Z předmětné smlouvy o zápůjčce vyplývá společný závazek obou žalovaných 2, 3, nikoli výlučný závazek žalované 2, o kterém se prohlášení ze dne 4. 3. 2018 zmiňuje. Navíc v prohlášení chybí jakákoli specifikace závazku, o jehož úhradu se mělo jednat, sotva tak lze dovodit, že se mělo jednat právě o dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30.3.2017. V neposlední řadě nelze přehlédnout, že žalovaní 2, 3 se v řízení bránili tím, že popírali obsah tohoto prohlášení a namítli, že se jedná o podvrh. Věrohodnosti žalovaný 2, 3 neprospělo to, že následně své námitky vzali zpět.

32. Za této situace nebylo žádným důkazem prokázáno, že platba ve výši 2 150 000 Kč měla svůj právní důvod, protože se jednalo o úhradu dluhu žalovaných 2, 3 ze smlouvy o zápůjčce uzavřené formou notářského zápisu dne 30.3.2017 u žalovaného 1 , Jméno žalované, . Podle poznámky platebního příkazu žalobkyně měla hradit svůj dluh u žalovaného 1, nikoli závazek žalovaných 2, 3, v prohlášení ze dne 4. 3. 2018 je uvedeno, že předmětná platba je úhradou dluhu žalované 2 a nikoli obou žalovaných 2, 3, kteří byli ze smlouvy zavázáni společně a nerozdílně, konečně novace smlouvy o zápůjčce se rovněž o žádné povinnosti žalobkyně zaplatit dluh za žalované 2, 3 nezmiňuje. Proto se žalovanému nepodařilo prokázat, že má na žalovanou částku nárok a že si může peníze ponechat.

33. Soud po zjištění skutkového stavu věci posoudil žalobu po právní stránce, skutkový stav vyhodnotil dle příslušných ustanovení občanského zákona č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že vůči žalovanému 1 byla žaloba k soudu podána důvodně. Naopak na straně žalovaných 2, 3 shledal nedostatek pasivní legitimace, touto námitkou se žalovaní po celé řízení sporu bránili, soud jejich námitku nedostatku pasivní legitimace shledal po právu a proti žalovaným 2, 3 žalobu zamítl v celém rozsahu s tím, že tito se na úkor žalobkyně nemohli obohatit.

34. Podle § 1888 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímáte-li dluhu.

35. Podle § 1892 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.

36. Podle § 1936 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. věřitel musí přijmout plnění, kterému se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba, to neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.

37. Podle § 1936 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. kdo plní dluh jiného, aniž za dluh ručí a ani jinak dluh nezajistil, může na věřiteli požadovat před splněním nebo při něm, aby mu postoupil svoji pohledávku.

38. Podle § 1937 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jako dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje.

39. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

40. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41. Z uvedeného vyplývá, že převzetí dluhu představuje složenou právní skutečnost, tedy společné právní jednání dlužníka a přejímatele dluhu a právní jednání (souhlas věřitele). Jakmile se převzetí dluhu stane účinným, zaniká povinnost původního dlužníka daný dluh plnit a nadále je povinen plnit přijímatel (rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 947/2013). Přijímatel se pak ohledně plnění dluhu dostává do pozice původního dlužníka. Převzetí dluhu neznamená zánik závazku mezi původním dlužníkem a věřitelem, patrné je to především u vzájemných či komplexnějších závazků, z nichž mezi původním dlužníkem a věřitelem vzniká více dluhů a pohledávek, převzetím se mění pouze subjekt, určité povinnosti z tohoto závazku vzniklé, přijímatel dluhu se nestává stranou závazku jako celku. Do pozice strany závazku se dostává postoupením smlouvy.

42. Převzetí dluhu může být úplatné i bezúplatné (rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 2109/2012). Převzetí dluhu může být zvoleno namísto peněžitého placení kupní ceny či její části dle kupní smlouvy, kdy kupující jako protiplnění převezme dluh prodávajícího z jiné smlouvy (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 1725/2010).

43. Převzetí dluhu je tradičním právním institutem, v obdobné podobě jej obsahoval občanský zákoník z roku 1964. Znal jej již střední občanský zákoník a úprava přetrvává i v ABGB. Ustanovení nestanoví žádný požadavek na formu dohody o převzetí dluhu, ani souhlasu věřitele, převzít je možné veškeré soukromoprávní dluhy, převzít nelze veřejnoprávní povinnost k placení vyplývající například z daňových předpisů, je možné rovněž převzít dluh, který vznikne teprve v budoucnu, v takovém případě je nutné dluh řádně specifikovat, aby nebylo možné jej zaměnit s jiným, například vymezením důvodu vzniku, přitom převzetí dluhu vázaného na osobu dlužníka není vyloučeno, jelikož věřitel k převzetí uděluje souhlas, čímž může dát najevo, že i osobní vlastnosti přejímatele jsou pro něj dostačující. Je možné převzít dluh promlčený i dluh z her a sázek podle § 2874 občanského zákona. Nicméně převzetím se nic nemění na nevymahatelnosti dluhu, respektive na právu přejímatele dluhu dovolat se promlčení závazku. Převzít lze rovněž některý ze solidárních dluhů, v dohodě o převzetí dluhu musí být dluh identifikován tak, aby nebylo pochybností o tom, o jaký dluh se jedná, není však nutné v dohodě o převzetí dluhu určit výslovně jeho výši, je-li jinak nepochybné, jaký dluh je přejímán. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Odo 881/2003). Pro určitost dohody o převzetí dluhu může například postačovat, je-li odkazováno na konkrétní smlouvu, ze které dluh vznikl, ledaže by z takové smlouvy vzniklo dluhů více a přijímatel by měl zájem převzít pouze některý z nich. Pro určitost vymezení dluhu se uplatní stejná pravidla jako pro vymezení pohledávky (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Odo 1235/2004).

44. Dohoda o převzetí dluhu má od svého uzavření obligační účinky mezi dlužníkem a přejímatelem, do okamžiku oznámení souhlasu věřitele se mezi nimi uplatní režim podle § 1889 věta první, ledaže strany sjednají jinak či ledaže byl souhlas věřitele udělen předem.

45. Souhlas věřitele je jednostranné právní jednání, zákon dává věřiteli na výběr, zda je učiní vůči původnímu dlužníku či vůči přejímateli dluhu, pokud věřitel oznámí souhlas původnímu dlužníku, vydlužiteli i přejímateli, převzetí dluhu bude účinné v okamžiku, kdy bude souhlas oznámen prvnímu z nich. Souhlas může být dán před uzavřením dohody o převzetí dluhu, může být obsažen v dohodě o převzetí dluhu či může být udělen až po jejím uzavření (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 2623/2000). Dokonce až v okamžiku, kdy se věřitel chce splnění dluhu po přejímateli domáhat zažalováním své pohledávky. Pokud je souhlas udělen předem, zákon nestanoví povinnost informovat o následném převzetí dluhu věřitele, nicméně bude nutné určitá pravidla dovodit výkladem, například analogickou aplikací § 1897 odst. 1 v okamžiku, kdy bude věřitel požadovat plnění od původního dlužníka, původní dlužník změnu věřiteli oznámí, jinak by musel plnit sám, pokud bude bez vědomí věřitele plnit přejímatel, lze mít za to, že bude muset dlužník změnu prokázat, jinak by měl věřitel právo plnění odmítnout podle § 1936. Nelze vyloučit odpovědnost za škodu, která věřiteli vznikne nevčasným oznámením převzetí dluhu, dohoda o převzetí dluhu uzavřená mezi věřitelem a přejímatelem dluhu nemůže vyvolat účinky převzetí dluhu, tedy změnu v osobě dlužníka.

46. Naopak z uvedeného ustanovení § 1892 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 vyplývá, že přistoupením k dluhu nedochází ke změně v osobě dlužníka, ale na dlužnické straně přibývá vedle původního dlužníka další osoba. Přistoupivší se stává spoludlužníkem dluhu, který je vůči němu alespoň formálně jeho vlastním dluhem, materiálně se může jednat o dluh cizí, z věřitelského pohledu představuje přistoupení další osoby k dluhu zásadně zvýšení pravděpodobnosti uspokojení, může čerpat z majetku více osob. Přistoupivší se nestává stranou závazku, pouze je spolu s dlužníkem povinným z dluhu ze závazku vzniklého, aby se stal stranou závazku, muselo by dojít k dohodě o přistoupení ke smlouvě, jejíž stranou by měl být rovněž původní dlužník, respektive by k přistoupení musel udělit souhlas. Přistoupení k dluhu může být úplatné i bezúplatné, případnou úplatu poskytuje zpravidla dlužník přistoupivšímu, kauza přistoupení k dluhu může vyplývat ze vztahu mezi dlužníkem a přistoupivším, pokud nějaký existuje, kauzou může být darování, splacení kupní ceny, je-li účelem přistoupení zajištění dluhu, bude kauza obdobná jako u akcesorických vztahů, typicky u ručení, jak již konstatovala prvorepubliková literatura.

47. Dlužníci jsou vůči věřiteli zavázáni společně a nerozdílně, uplatní se úprava společných dluhů podle § 1872. Z úpravy pasivní solidarity dle § 1872 se obecně u přistoupení k dluhu uplatní ta ustanovení, která dopadají na vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Věřitel si především může vybrat, zda bude žádat plnění po některém z nich, po obou či část po jednom a část po jiném. Plněním jednoho dlužníku zaniká dluh vůči věřiteli u druhého.

48. Z pohledu věřitele působí přistoupení k dluhu další osobou jako významné zajištění. Je možné je připodobnit k ručení, na rozdíl od ručení však věřitel nemusí vyzývat k plnění nejprve dlužníka, přistoupivšího může vyzvat k plnění rovnou, jakmile je dluh splatný. Zajišťovací funkce přistoupení k dluhu je uznávána i tuzemskou judikaturou (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Cdo 1362/2016, 33 Cdo 3783/2008).

49. Dohodou o přistoupení k dluhu se modifikuje stávající závazek (závazkový vztah) tak, že je do ní na dlužnické straně vtažena další osoba, nevzniká nový závazek (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Cdo 806/2013, 29 ICdo 14/2012). V důsledku přistoupení se dluh nerozděluje na dva dílčí dluhy, stejný dluh se však v některých případech bude chovat jinak ve vztahu k dlužníkovi a jinak ve vztahu k přistoupivšímu. Ustanovení neurčuje žádný požadavek na formu dohody o přistoupení k dluhu, v dohodě o přistoupení k dluhu musí být dluh identifikován tak, aby nebyly pochybnosti o tom, o jaký dluh se jedná, není však nutné v dohodě o přistoupení k dluhu určit výslovně jeho výši, je-li jinak nepochybné k jakému dluhu je přistupováno (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3783/2008).

50. Dohodou o přistoupení k dluhu se mění stávající závazek tak, že je do něj na dlužnické straně ve vztahu k dotčenému dluhu vtažena další osoba, přičemž nevzniká nový závazek, stávající dluh se neštěpí na dva samostatné dluhy. Není dostačující jednostranné prohlášení přistoupivšího, že chce plnit za dlužníka, v takovém případě může věřitel plnění odmítnout, pokud však plnění přijme, je zásadně splněno. Podle judikatury k předchozí právní úpravě pak dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně dlužníka. Za současné právní úpravy však v úvahu připadá spíše postup podle § 1936, popřípadě vznikne nárok na náhradu. Dohoda o přistoupení k dluhu mezi věřitelem a přistoupivším nezakládá vztah mezi přistoupivším a dlužníkem (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 1069/2009, 28 Cdo 881/2008). Samotné přistoupení nezakládá žádná práva dlužníka vůči přistoupivšímu.

51. Ustanovení § 1936 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. stanovuje pravidla pro situaci, kdy třetí osoba plní materiálně i formálně cizí dluh. Na rozdíl od § 1937 tedy není důvodem pro plnění třetí osoby zajištění poskytnuté touto třetí osobou (tj. nejde o plnění materiálně cizího, ale formálně vlastního dluhu). Toto ustanovení upravuje plnění třetí osoby s úmyslem plnit za jiného, tj. za dlužníka pouze se souhlasem dlužníka, naproti tomu neupravuje plnění třetí osoby poskytnuté s úmyslem plnit za dlužníka bez takového souhlasu dlužníka, přičemž možnost plnění bez souhlasu dlužníka je předmětem polemik. Citované ustanovení § 1936 odst. 1 občanského zákona upravuje dva způsoby plnění za jiného, tedy jednak, kdy třetí osoba plní za dlužníka s jeho souhlasem přímo na dluh s účinky splnění dluhu nebo na sebe nechá postoupit pohledávku. Tyto dvě varianty jsou podmíněné souhlasem dlužníka a věřitelova vůle je prakticky irelevantní, třetí osoba musí dát při plnění najevo svou vůli plnit za dlužníka. Platí, že plnění předvídá existující dluh dlužníka (rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 4275/2010).

52. Udělí-li dlužník souhlas s poskytnutím plnění, je věřitel povinen nabízené plnění přijmout. Rozdíl oproti převzetí dluhu podle § 1888 spočívá v tom, že v důsledku převzetí dluhu je původní dlužník osvobozen od plnění vůči věřiteli. Věřitel tak ztrácí svého dlužníka, aniž by mu byl dluh splněn, naopak v daném případě je předpokladem pro povinnost k přijetí plnění nabídka plnění ze strany třetí osoby. Třetí osoba je tedy schopna plnit a věřitel tak nepodstupuje riziko neschopnosti nového dlužníka plnit, věřitel je povinen přijmout i částečné plnění třetí osoby podle pravidel vyplývajících z ustanovení § 1930. Navíc je možné upozornit na rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 2627/2016, podle kterého je možné půjčku poskytnout prostřednictvím třetí osoby, pouze pokud se tak dohodli věřitel a dlužník.

53. Věřitel je oprávněn odmítnout plnění nabízené třetí osobou v případě, že plnění na závazek bylo vázáno na osobní vlastnosti dlužníka. Plní-li třetí osoba přímo na dluh dlužníka, vzniká třetí osobě nové právo vůči dlužníkovi (původní dluh zaniká s plněním), třetí osoba tak nenabývá původní dluh. Existence a právní základ tohoto nového práva primárně záleží na dohodě mezi dlužníkem a třetí osobou. Podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu (28 Cdo 208/2019) platí, že titulem může být jak bezdůvodné obohacení, tak darování podle okolností případu. Samotná skutečnost, že si třetí osoba nevymínila postoupení, neznamená, že se jedná v darovacím smyslu a že je bezdůvodné obohacení vyloučeno.

54. Třetí osoba je (pokud plní se souhlasem dlužníka) na věřiteli oprávněná požadovat před plněním nebo při něm, aby ji věřitel postoupil svou pohledávku, postoupení pohledávky může požadovat i solidárním spoludlužníkem, který plnil více, než připadá na jeho podíl. Jde o nucené postoupení pohledávky a není tedy třeba souhlasu či právního jednání ze strany věřitele, k postoupení tedy dojde tím, že třetí osoba si oznámením vyhradí postoupení pohledávky. K výhradě postoupení musí dojít nejpozději při plnění. V důsledku postoupení pohledávky nabývá třetí osoba pohledávkou věřitele za dlužníkem ve stavu, v jakém byla před plněním (nevzniká tak nové právo jako v případě, že si třetí osoba nevyhradí postoupení). Uvedeným postupem tak dochází ke vstupu do postavení věřitele obdobně jako při subrogaci podle § 1937.

55. Souhlas dlužníka může být udělen písemně, ústně i konkludentně s tím, že v každém případě musí být pro věřitele seznatelný, v případě výslovného nesouhlasu dlužníka není věřitel povinen přijmout plnění. Vyvstává otázka, nakolik se v takovém případě může věřitel s třetí osobou na plnění od třetí osoby domluvit, neboť takovou situaci komentované ustanovení neupravuje.

56. Vyvstává dále otázka přípustnosti plnění třetí osoby, nebude-li dán souhlas ani vysloven nesouhlas dlužníka. S odkazem na předchozí judikaturu, je zřejmé, že se třetí osoba a věřitel mohou dohodnout na tom, že věřitel přijme plnění třetí osoby na dluh dlužníka i v případě, že dlužník souhlas neudělí, věřitel tedy zásadně přijmout plnění smí, respektive se může na plnění se třetí osobou dohodnout, avšak v tomto ohledu je třeba dospět k řešení, které bude dostačujícím způsobem chránit dlužníka.

57. Kdy je dán výslovný nesouhlas a kdy existuje pouze absence souhlasu dlužníka, je principiálně otázkou výkladu vůle, v pochybnostech je třeba dojít k závěru, že spíše absentuje souhlas, tj. neexistuje nesouhlas, nesouhlas s plněním, který způsobí nemožnost splnění třetí osobou by měl být výslovný a měl by dle názoru judikatury být zřízen v dohodě mezi věřitelem a dlužníkem obdobně jako zákaz postoupení pohledávky, nepostačí tedy pouhý jednostranně projevený nesouhlas dlužníka.

58. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu věci posoudil soud nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dovodil, že tento nárok žalobkyně na vrácení částky ve výši 2 150 000 Kč vůči žalovanému 1 je důvodný. Soudu byla předložena žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném 1 domáhala vrácení částky ve výši 2 150 000 Kč, žalobu zdůvodňovala tím, že nedopatřením, omylem a bez jakéhokoli právního důvodu zaslala ze svého účtu na účet žalovaného 1 dne 28. 2. 2018 částku ve výši 2 150 000 Kč. V řízení přitom bylo nepochybně prokázáno, že tato finanční transakce mezi účastníky skutečně proběhla tak, jak tvrdila žalobkyně, žalovaný 1 ani nezpochybňoval, že částku obdržel a tuto si ponechal. Žalobkyně po celé řízení trvala na tom, že platba nemá žádný právní důvod, protože k ní došlo omylem, nemá ani žádné informace k platbě, kterou zadal jednatel společnosti žalobkyně, kontrolou účetních dokladů dodatečně vyšlo pochybení najevo, proto žalobkyně žalovaného 1 vyzvala k vrácení žalované částky předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2021. Dle závěru soudu, skutečnost, že žalobkyně svůj nárok uplatnila před soudem několik dnů před uplynutím zákonné tříleté promlčecí lhůty, je pro danou věc zcela irelevantní, protože žaloba o zaplacení částky ve výši 2 150 000 Kč byla k soudu podána včas v zákonné promlčecí lhůtě, žádný ze žalovaných námitku promlčení ani nevznesl.

59. Po provedeném dokazování dal soud žalobkyni za pravdu a dovodil, že mezi žalobkyní a žalovanými 1, 2 a 3 neexistuje žádný závazkový právní vztah, tj. platba ve výši 2 150 000 Kč dle soudu neměla žádný právní důvod ani žádnou právní kauzu. Žádný ze žalovaných tuto skutečnost v řízení nevyvrátil. Žalobkyně nikdy nepřevzala na základě právního jednání žádný závazek vůči kterémukoli žalovanému, na straně žalobkyně neexistuje ani žádný závazek vůči žalovaným 1, 2 nebo 3 z případné odpovědnosti za škodu. Proto se dle soudu na straně žalovaného 1 jedná o bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, který přijal a dobrovolně nevrátil plnění ve výši 2 150 000 Kč, tj. plnění bez právního důvodu ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Soud proto zavázal žalovaného 1 k zaplacení žalované částky ve výši 2 150 000 Kč s příslušenstvím, které představuje zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně od 28.1.2021, tedy po doručení předžalobní výzvy a uplynutí stanovené lhůty k úhradě.

60. Soud shledal nárok žalobkyně po právu, protože žalovanému 1 se v průběhu řízení nepodařilo prokázat, že platba měla svůj právní důvod a kauzu, tedy že se nejednalo o bezdůvodné obohacení. Žalovaný 1 se bránil tím, že plnění žalobkyně přijal v dobré víře jako úhradu závazku žalovaných 2, 3 vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, která byla uzavřena mezi žalovanými dne 30. 3. 2017. Žalobkyně však v řízení popřela, že by plnila dluh žalovaných 2, 3 a tvrdila, že žalované vůbec nezná a nikdy se s nimi nesetkala ani s nimi nikdy nejednala. Toto rozhodující tvrzení žalobkyně žalovaní 2, 3 potvrdili, když uvedli, žalobkyni neznají, nikdy s ní neobchodovali, v prvé řadě ji nikdy nezmocnili ani nepověřili úhradou svého dluhu u žalovaného 1. Za této situace je zcela vyloučeno, aby se v případě platby ve výši 2 150 000 Kč jednalo o úhradu závazku žalovaných 2, 3. Jak vyplývá z právní úpravy občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. úspěšné převzetí dluhu nebo plnění za jiného předpokládá dohodu dlužníka a přejímatele dluhu nebo přistoupivšího k dluhu. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků takovou dohodu ani netvrdil, ani neprokazoval, je zcela vyloučeno, že žalobkyně plnila za žalované 2, 3 z důvodu převzetí jejich dluhu nebo plnění za žalované 2, 3. Pokud se účastníci vůbec neznají, jakkoli dohoda obsahující závazek žalobkyně k plnění za žalované nepřichází do úvahy. Žalovaní 2, 3 se navíc v řízení bránili tím, že za ně dluh u žalovaného 1 měla zaplatit , jméno FO, . Ze všech těchto důvodů soud uvěřil tvrzením žalobkyně o platbě z omylu. Úspěšné převzetí dluhu nebo plnění za jiného dále předpokládá takovou dohodu účastníků právního vztahu, v němž je závazek, který je předmětem převzetí nebo plnění za jiného náležitě identifikován. Z provedeného dokazování žádná dohoda mezi žalobkyní a žalovanými 2, 3 o převzetí jejich dluhu u žalovaného 1 nebo plnění za žalované 2, 3 ve smyslu ust. § 1936 občanského zákona vůbec nevyplývá, o identifikaci dluhu, který by měl být předmětem převzetí nebo plnění proto vůbec nelze hovořit.

61. Podle soudu nelze věc posoudit ani jako přistoupení k dluhu podle § 1892 odst. 1 občanského zákona, protože na rozdíl od převzetí dluhu nebo plnění za jiného, tento institut předpokládá ujednání s věřitelem o přistoupení k dluhu a tím zvýšení zajištění na straně věřitele. Za situace, kdy mezi účastníky, tj. žalobkyní a žalovaným 1 bylo nesporné, že se neznají, nikdy spolu nevedli obchody, jak shodně před soudem uvedli, žalobkyně popřela přistoupení k dluhu, o němž neměla žádné povědomí, sotva mohla být uzavřena jakákoli dohoda o přistoupení k dluhu, když podle žalovaných 2, 3 navíc měla jejich dluh uhradit , jméno FO, . V dané věci nebyly naplněny zákonné předpoklady přistoupení k dluhu, neboť žalovanému 1 se nepodařilo prokázat, že ujednal se žalobkyní takové přistoupení, které ho opravňovalo částku ve výši 2 150 000 Kč ponechat ve své dispozici. Vzhledem k tomu, že se účastníci v rozhodné době neznali, jak shodně všichni potvrdili, nemohla být mezi nimi uzavřena písemná nebo ústní dohoda, z povahy věci je vyloučen rovněž konkludentní souhlas kteréhokoli z účastníků k plnění za žalované 2, 3, ať už z titulu převzetí dluhu, přistoupení k dluhu nebo plnění za jiného.

62. Podle soudu nelze pominout rozpory v tvrzeních žalovaných, žalovaný 1 potvrdil, že žalobkyni v rozhodné době neznal, na druhé straně byl přesvědčen o důvodnosti plnění, ponechal si přijatou částku ve výši 2 150 000 Kč, aniž zjišťoval původ platby a případný souhlas dlužníků. Stejně tak byla rozporuplná tvrzení a stanoviska žalovaných 2, 3, kteří se bránili tím, že žalobkyni neznají, nikdy s ní nejednali, tj. neujednali převzetí svého dluhu nebo plnění svého dluhu žalobkyní, přesto se bránili tím, že v případě platby ve výši 2 150 000 Kč se muselo jednat o úhradu jejich závazek vůči žalovanému 1, jak k takovému závěru dospěli, soudu nevysvětlili. Navíc v průběhu řízení měnili svá procesní stanoviska, kdy nejprve vyloučili, že by žalobkyně za ně plnila, následně svá stanoviska změnili a přiklonili se k stanovisku žalovaného 1, že se jedná o plnění jejich závazku ze smlouvy o zápůjčce, nejprve zpochybňovali platnost a pravost listiny označené jako prohlášení ze dne 4. 3. 2017, ze které dle obsahu nevyplývá, že potvrzuje úhradu závazku solidárních dlužníků (žalovaných 2, 3) kteří měli plnit žalovanému 1 společně a nerozdílně, ale dle obsahu má potvrzovat závazek žalované 2 , jméno FO, . Není pravdou ani námitka žalovaného 1, že důvodnost platby je zřejmá z příkazu k úhradě ze dne 28. 2. 2018 provedeného jednatelem žalobkyně, dle poznámky uvedené v příkazu šlo o úhradu závazku žalobkyně u žalovaného 1 a nikoli závazku u žalovaných 2, 3.

63. Ze všech důvodů shora uvedených soud proto žalobě ve vztahu k žalovanému 1 vyhověl, dovodil, že předmětná platba je bezdůvodným obohacením podle § 2991 odst. 1 občanského zákona, protože nemá žádný právní důvod, žalovaný 1 žalobkyni částku ani přes předžalobní výzvu nevrátil, soud ho proto výrokem I zavázal k zaplacení žalované částky včetně příslušenství do tří dnů od právní moi tohoto rozhodnutí podle § 160 ods. 1 o. s. ř.

64. Soud si je na druhé straně vědom toho, že s ohledem na absenci důkazů, a to nedostatek účastnických výpovědí nebo absenci svědeckých výpovědi se soudu nepodařilo zjistit veškeré okolnosti sporu, jak požadovali žalovaní. Dle soudu pro účely rozhodnutí o žalobě co do bezdůvodného obohacení se soudu podařilo objektivně zjistit skutkový stav věci a pro rozhodnutí soudu taková zjištění byla dostačující. Žalobkyně splnila zákonné povinnosti tvrzení a důkazní, tvrdila a prokázala, že finanční prostředky odeslala omylem a nedopatřením na účet žalovaného, který si prostředky ponechal, na předžalobní výzvu nereagoval, žalobkyni ničeho nevrátil. Vzhledem k tomu, že se žalovanému 1 nepodařilo v řízení prokázat, že tato platba vyplývá ze závazkového smluvního vztahu a je řádným plněním po právu, že má svoji právní kauzu., bylo nepochybně v řízení prokázáno, že se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného 1 a proto žalobkyně byla vůči žalovanému 1 procesně úspěšná, naopak vůči žalovaným 2, 3, kteří se na úkor žalobkyně ničím neobohatili, žádné finanční plnění nepřijali, soud žalobu neshledal po právu a vůči žalovaným 2, 3 soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

65. Soud si je vědom toho, že platba, která byla předmětem sporu, přesahovala běžný účetní obrat žalobkyně, avšak pro posouzení věci je tato skutečnost právně irelevantní. S ohledem na příjmy a výdaje žalobkyně v rozhodném období je sice těžko uvěřitelné, že transakce dlouhodobě unikala pozornosti žalobkyně, avšak vysvětlení žalobkyně o změně účetní firmy je dostatečně vysvětlující. Soud ve věci uvěřil, že žalobkyně omylem zaslala žalovanou částku žalovanému 1, aniž k této platbě byl jakýkoliv právní důvod. Nelze ani vyloučit, že částka 3 400 000 Kč, která byla na účet žalobkyně přijata dne 27.2.2018 z advokátní úschovy , jméno FO, nemá žádnou souvislost s platbou ve výši 2 150 000 Kč. Za této situace soud shledal žalobu po právu a žalovaného zavázal k zaplacení žalované částky včetně příslušenství, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

66. Ve vztahu k žalovaným 2, 3 soud žalobě nevyhověl a žalobu zamítl. Žalovaní úspěšně vznesli námitku nedostatku pasivní legitimace, soud tuto námitku shledal, Anonymizováno, zcela po právu. Žalovaní 2, 3 se na úkor žalobkyně ničím neobohatili, žádné plnění nepřijali. Pro nedůvodnost žaloby proti žalovaným 2, 3 soud žalobě nevyhověl a tuto výrokem II zamítl.

67. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla zcela procesně úspěšná vůči žalovanému 1, má proti němu právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 107 500 Kč a dále odměnu právního zastoupení podle § 7 advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024, následně ve znění účinném od 1.1.2025. Celkem na straně žalobkyně za 9,5 úkonů z tarifní hodnoty podle § 7 AT, jeden úkon po 16 900 Kč za převzetí věci na základě plné moci z 26. 2. 2021, sepis žaloby ze dne 26. 2. 2021, sepis předžalobní výzvy, účast u jednání ze dne 16. 10. 2023, doplnění skutkových tvrzení žalobkyně ze dne 15. 11. 2023, účast u jednání ze dne 6. 2. 2024, polovinu úkonu za jednání, které neproběhlo 26. 5. 2024, účast u jednání ze dne 10. 12. 2024 za dva úkony a účast u jednání ze dne 24. 3. 2025, dohromady 9,5 úkonu po 16 900 Kč, celkem 160 550 Kč plus 9x režijní paušály po 300 Kč, 1x RP po 450 Kč dohromady 3 150 Kč. Dále jízdné k soudu ze sídla AK, tj. z Prahy do F-M a zpět, jedna jízda 370 Kč, cesta tam a zpět-740 km, osobním MV RZ: , SPZ, , průměrná spotřeba 5,1 l nafty, při jízdě k soudu dne 16.10.2023 vyhláškové ceny 44,10 Kč a opotřebení 5,20 Kč na 1 km, jízdné celkem 5 512,30 Kč, při jízdě k soudu dne 6.2.2024, 26.5.2024 a 10.12.2024, vyhláškové ceny nafty 38,70 Kč a opotřebení 5,60 Kč na 1 km, celkem za všechny jízdy 16 809 Kč a za jízdu k soudu dne 24.3.2025při vyhláškové ceně nafty 34,70 Kč a opotřebení 5,80 Kč na 1 km, jízdné celkem 5 600 Kč, dohromady jízdné za všechny cesty k soudu 27 921 Kč. Dále ztráta času za všechny cesty z Prahy do F-M a zpět, jedna jízda 8 započatých půlhodin po 100 Kč, tam a zpět – 16, při 5x jízdě tam a zpět, 5x16x100, celkem: 8 000 Kč + DPH ve výši 41 922,30 Kč. Dohromady činí náklady řízení žalobkyně částku ve výši 349 053,30 Kč, kterou žalovaný 1 zaplatí žalobkyni dle výroku III do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

68. Naopak žalovaní 2, 3 byli vůči žalobkyni procesně úspěšní, mají proto dle výroku IV právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. o.s.ř.., a to podle § 7 AT ve spojení s § 12 odst. 4 AT při zastupování dvou osob jak ve znění původním, tak ve znění účinném od 1.1.2025 s ohledem na poslední jednání ze dne 24.3.2025. Odměna právního zastoupení představuje 27 040 Kč za úkon (zastupování dvou osob), celkem za úkonů 10 úkonů po 27 040 Kč dle AT ve znění účinném do 31.12.2024, a to převzetí věci, vyjádření, další vyjádření, účast u jednání ze dne 16. 10. 2023, vyjádření ze dne 15. 11. 2023, dále účast u jednání ze dne 6. 2. 2024, dále účast u jednání z 26. 5. 2024 ve výši polovinu úkonu za jednání, které neproběhlo, vyjádření ze dne 4. 7. 2024, dále účast u jednání z 20. 9. 2024 polovina úkonu za jednání, které neproběhlo, dále účast u jednání ze dne 10. 12. 2024 – 2x úkony, celkem 10x 27 040 Kč, tj. 270 400 Kč a jeden úkon po 30 420 Kč (zastupování dvou osob ve znění AT od 1.1.2025) za účast u jednání ze dne 24. 3. 2025, dohromady 300 820 Kč, 10xRP po 300 Kč, celkem 3 000 Kč a 1x po 450 Kč, dohromady 304 270 Kč + DPH ve výši 63 896,70 Kč. Dohromady činí účelně vynaložené náklady žalovaných 2, 3 částku 368 166,70. Tyto náklady dle výroku IV je žalobkyně povinna zaplatit žalovaným 2, 3 do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaných 2, 3. Pokud jde o další vyúčtované náklady, a to zejména porady, tyto soud nepovažuje za účelně vynaložené, neboť nepředcházely žádnému jednání ve věci. Pokud žalovaní na těchto poradách trvali, bude třeba, aby odměnu za porady svého právního zástupce vynaložili ze svého.