71 Co 151/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vypořádání společného jmění manželů k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 4. 2025, č. j. 24 C 16/2024-44,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení 19 891 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení 10 784 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků s odůvodněním, že dohoda účastníků o vypořádání společného jmění manželů ze dne 19. 1. 2023 vypořádává movité, nemovité věci, dluhy a pohledávky, bydlení a vyživovací povinnost manželů. Současně je ujednáno, že dohoda platí jak pro případ sporného, tak i nesporného rozvodu manželství. V dohodě není uvedeno nic o styku se synem účastníků. Dohoda o styku je uvedena až v samostatné dohodě o péči, kde je pod bodem II. uvedeno, že na styku otce s nezl. , Anonymizováno, jsou rodiče schopni se dohodnout. Tedy žalobcem tvrzená ústní dohoda se vztahuje k této smlouvě, a ne ke smlouvě o vypořádání společného jmění manželů. Navíc porušení tvrzené ústní dohody není podstatným porušením, které by odůvodnilo odstoupení žalobce od smlouvy o vypořádání společného jmění manželů. Protože společné jmění manželů bylo vypořádáno uzavřenou dohodou, která je platná a nedošlo k důvodnému odstoupení od ní, nelze již vypořádané společné jmění znovu vypořádávat rozhodnutím soudu. Hrubý nepoměr nebyl uplatněn v jednoleté propadné lhůtě.

2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že k uzavření dohody o vypořádání společného jmění ze dne 19. 1. 2023 byl nucen tím, že žalovaná podmiňovala styk žalobce se synem uzavřením dohody o SJM s dodatkem, že jinak syna neuvidí. K uzavření dohody o SJM by nedošlo, nebýt ústní dohody o bezproblémovém styku se synem a nebýt hrozby žalované ve smyslu § 587 o. z. K uzavření došlo v tísní a strachu ze zamezení styku se synem. Svým obsahem je ústní dohoda o styku se synem součástí dohody o vypořádání společného jmění manželů, kdy všechny dohody byly uzavírány najednou pro účely rozvodu manželství. Obsah ústní dohody se dotýká jak SJM, tak péče o syna, tedy dohod obou. Po schválení dohody o péči soudem však žalovaná začala ve styku se synem žalobci bránit. Pokud by žalobce věděl, jakým způsobem se žalovaná bude ke styku se synem stavět, nikdy by dohodu o vypořádání společného jmění neuzavřel. Byl tedy uveden i v omyl. Toto nemravné jednání vykazující znaky hrozby a nátlaku pak nemůže být součástí písemné formy. Smlouva je navíc nevýhodná a zakládá hrubý nepoměr mezi manžely při vypořádání SJM. Žalobce smlouvu uzavíral jen proto, aby se mohl vidět se synem, navíc se musel styku posléze domáhat svým návrhem ze dne 9. 6. 2023, kdy se žalovaná dopouštěla řady obstrukcí a ignorovala i předběžná opatření. Porušení předmětné ústní dohody je podstatné a zakládá důvod pro odstoupení od smlouvy. V rámci odstoupení poukázal na lichevní podstatu smlouvy, a tedy neúměrné krácení uplatnil již v odstoupení od smlouvy. Hrubý nepoměr byl uveden i v žalobě z 11. 1. 2024. Okresní soud nesprávně posoudil podmíněnost uzavřených smluv, k vadám vůle žalobce, k relativní či absolutní neplatnosti uzavřené dohody. Nelze mu ani uložit náhradu nákladů řízení, což se u vypořádání SJM neukládá, navíc žalobce měl racionální důvod pro podání žaloby a k podání žaloby přispěla svým jednáním i žalovaná. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu.

3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že žalobce při sjednávaní písemné dohody o styku se synem prohlásil, že je schopen se s žalovanou dohodnout. V dohodě prohlásil, že je projevem jeho svobodné a vážné vůle. Je tedy zřejmé, že žalobce měl kontakt se synem a nedocházelo ze strany žalované k podmiňování styku se synem uzavřením dohody o SJM. Dohoda o vypořádání byla připravená advokátkou, kterou vyhledal žalobce. Žalovaná neporušila dohodu ohledně SJM, její součástí ani nebyl styk se synem. Nynější tvrzení jsou pouze snahou žalobce o zvrácení již uzavřené dohody. Pokud jde o hrubý nepoměr, žalobce neuplatnil tuto okolnost v zákonem stanovené lhůtě. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

4. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje.

6. Podle § 738 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.) - Dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Je-li však předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu.

7. Podle § 740 o. z. - Nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

8. Podle § 1727 o. z. - Každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

9. Podle § 2002 odst. 1 o. z. - Poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

10. Okresní soud uvedl, že písemná smlouva o vypořádání SJM byla výslovně sjednána jak pro případ nesporného rozvodu dle § 757 o. z., tak pro případ sporného rozvodu dle § 755 o. z. Právní mocí rozvodu pak zaniklo SJM účastníků, které bylo vypořádáno uzavřenou dohodou účastníků ve smyslu § 738 o. z. Pro účely rozvodu je vždy nutné mít upraveny poměry k nezletilému dítěti, ať již soudem schválenou dohodou rodičů nebo soudním rozhodnutím. Z dohody o vypořádání SJM ani z dohody ohledně nezletilého syna účastníků neplyne výslovně jejich vzájemná provázanost a podmíněnost plnění obou dohod. Spojitost je dána pouze účelem či cílem, jímž je dosažení rozvodu. Ani z povahy samotných dohod neplyne jejich provázanost, pokud jde o vzájemná práva a povinnosti, neboť otázka vypořádání majetku v SJM je nezávislá na otázce uspořádání poměrů k dítěti. Vztahy v rodině se vyvíjí a mění průběžně, otázka péče o dítě se dotýká i samotného dítěte a jeho práv. Rovněž by opatrovnický soud neschvaloval dohodu rodičů k nezletilému dítěti, jež by byla jakkoli podmiňována dohodou o vypořádání společného jmění manželů. Ad absurdum by například matka mohla od dohody o péče o dítě odstupovat pro porušení dohody ohledně SJM ze strany otce apod. Péče o dítě není obchodní transakcí, byť má nepochybně péče o dítě podstatný dopad do hospodaření obou rodičů. Z výše uvedeného a z povahy věci vyplývá vzájemná neprovázanost otázky péče o dítě a otázky vypořádání společného jmění manželů. Pokud by otázka styku byla významnou, jak tvrdí žalobce, a měla být důvodem či podmínkou pro určitý konkrétní způsob vypořádání společného jmění, pak by to muselo být výslovně sjednáno v dohodě o vypořádání společného jmění manželů.

11. Pokud jde o odstoupení od smlouvy o vypořádání společného jmění manželů ze strany žalobce, okresní soud tedy přiléhavě uzavřel, že žalovaná neporušila podstatným způsobem žádné ustanovení dohody o vypořádání SJM. Jelikož dohoda o styku se synem není provázána s dohodou o vypořádání společného jmění manželů, pak by ani případné porušení ústní dohody o styku se synem nemohlo být důvodem pro odstoupení od smlouvy o vypořádání společného jmění manželů. Okresní soud tedy správně uzavřel, že platnou dohodou si účastníci společné jmění manželů již vypořádali a není namístě soudní vypořádání společného jmění manželů.

12. Práva z tvrzeného neúměrného krácení žalobce ve smyslu § 1793 a § 1795 o. z. zanikla uplynutím jednoho roku od uzavření předmětné dohody o vypořádání společného jmění manželů a žalobce toto právo na zrušení smlouvy v žalobě neuplatnil, otázku neúměrnosti smlouvy uváděl jako důvod pro absolutní neplatnost smlouvy, ač neúměrné krácení zakládá právo požadovat zrušení smlouvy soudem, tj. nejde o absolutní neplatnost.

13. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek okresního osudu dle § 219 o. s. ř. v odstavci I. výroku jako věcně správný.

14. Pokud jde o náklady řízení, odvolací soud přihlédl ke specifické situaci, kdy sice žaloba zněla na vypořádání společného jmění manželů, ale podstatnou předběžnou otázkou bylo vyřešení platnosti smlouvy o vypořádání společného jmění manželů, otázky důvodnosti odstoupení od této dohody. Okresní soud se pak samotným vypořádáním společného jmění pak ani nezabýval. Rovněž nebyla u všech položek, jež byly označeny k vypořádání, zjištěna či učiněna nespornou jejich hodnota. Za této situace má odvolací soud za to, že by bylo přepjatě formalistické na výši odměny aplikovat ustanovení § 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, tedy vycházet z hodnoty společného jmění. Rovněž se v tomto sporu neuplatní judikatura ústavního soudu týkající se vypořádání společného jmění a závěru, že v tomto typu sporu nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu ve věci. Žalobce nebyl úspěšný v předběžné otázce a v důsledku toho nebyl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšný se samotným požadavkem na jakékoli vypořádání společného jmění manželů. Proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení, ovšem s odměnou dle ustanovení § 9 odst. 3 písmeno a) advokátního tarifu. Za 4 úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 tedy odměna z tarifní hodnoty 35 000 Kč činí 2 500 Kč za úkon (tj. 10 000 Kč), za úkon po 1. 1. 2025 pak z tarifní hodnoty 65 000 Kč činí odměna 3 700 Kč. Odměna činí celkem 13 700 Kč, náhrada hotových výdajů dle § 13 tarifu činí za čtyři úkony do konce roku 2024 částku 1 200 Kč, za úkon v roce 2025 pak 450 Kč. Náhrada za zmeškaný čas cestou k jednání za 4 půlhodiny dle § 14 tarifu činí 200 Kč a 300 Kč. Cestovné za cestu k jednání dne 19. 9. 2024 částku 294,30 Kč (ujeto 34 km, vozem se spotřebou benzínu 8 l na 100 km, náhradě 5,60 Kč za km a ceně benzínu 38,20 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.). Cestovné za cestu k jednání dne 10. 4. 2025 částku 294,60 Kč (ujeto 34 km vozem se spotřebou benzínu 8 l na 100 km, náhradě 5,80 Kč za km a ceně benzínu 35,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.). Dále dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za DPH 3 452,169 Kč (21 % z 16 438,90 Kč). Celkem je tedy žalobce povinen nahradit žalované náklad řízení 19 891 Kč.

15. Proto odvolací soud dle § 220 odst. 1 písmeno a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku II. o nákladech řízení tak, že žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení 19 891 Kč.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jde o odměnu 7 400 Kč za dva úkony právní služby po 3 700 Kč dle § 9 odst. 3 písmeno a) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu, dle § 13 náhradu hotových výdajů za dva úkony 900 Kč, cestovné ve výši 312 Kč (ujeto 36 km vozem se spotřebou 8 l/100 km, náhradě 5,80 Kč za km a ceně benzínu 35,80 Kč/l dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), 300 Kč za zmeškaný čas cestou k jednání celkem 2 půlhodiny, tj. 2x 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu, dále náhrada za DPH 1 872 Kč (21 % z 8 912 Kč). Celkem je tedy žalobce povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 10 784 Kč.