71 Co 173/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: innogy Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem advokát sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 51.589,05 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 2. 2024, č. j. 10 C 187/2023-27,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I. a III. výroku, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud v odstavci I. výroku zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 38.400 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 853,70 Kč od 29. 8. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 2.241,95 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení, v odstavci II. výroku žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 13.189,05 Kč spolu s ročním 11,75% úrokem z prodlení z částky 15.687,89 Kč od 12. 4. 2022 do 28. 8. 2022, z částky 12.083,73 Kč od 29. 8. 2022 do zaplacení, částku 1.105,32 Kč spolu s ročním 11,75% úrokem z prodlení od 29. 6. 2022 do zaplacení, a konečně v odstavci III. výroku vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná jako zákazník a žalobkyně jako obchodník podepsali dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se obchodník zavázal zákazníkovi poskytnout dodávku elektřiny do odběrného místa , adresa, a zákazník se zavázal odebrat sjednané množství elektřiny a uhradit za ně obchodníkovi dohodnutou cenu, a to vše ve sjednaném období 30 měsíců od uzavření smlouvy; výše sjednané měsíční zálohy činila 780 Kč. Dále, že žalovaná jako zákazník a žalobkyně jako obchodník podepsali dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které se obchodník zavázal zákazníkovi poskytnout dodávku plynu do odběrného místa , adresa, a zákazník se zavázal odebrat sjednané množství plynu a uhradit za ně obchodníkovi dohodnutou cenu, a to vše ve sjednaném období 36 měsíců od uzavření smlouvy; výše sjednané měsíční zálohy činila 2.760 Kč. Z faktury VS , var. symbol, měl okresní soud za prokázáno, že zákazníkovi bylo za období od 16. 2. 2022 do 7. 6. 2022 dodáno celkem , hodnota, MWh elektřiny za kupní cenu v celkové výši 4.127,27 Kč, tato faktura, vystavená na nedoplatek 3.347,27 Kč, zohlednila zákazníkem zaplacené zálohy ve výši 780 Kč a byla splatná 28. 6. 2022. Z faktury VS , var. symbol, pak, že zákazníkovi bylo za období od 11. 1. 2022 do 17. 3. 2022 dodáno celkem , hodnota, m³ plynu za kupní cenu v celkové výši 18.447,89 Kč, tato faktura, vystavená na nedoplatek 15.687,89 Kč, zohlednila zákazníkem zaplacené zálohy ve výši 2.760 Kč a byla splatná 11. 4. 2022. Ze strany obchodníka došlo k odstoupení od té které smlouvy poté, co zákazník neuhradil zálohu 780 Kč za září 2022 a vyúčtování dodávek 3.347,27 Kč, splatné v červnu 2022 (elektřina), zálohu 2.760 Kč za květen 2022 a vyúčtování dodávek 15.687,89 Kč splatné dokonce již v dubnu 2022 (plyn).

3. Na posuzovaný případ aplikoval okresní soud § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. a § 1970, 6, 588, 1798 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dovodil, že žaloba je důvodná pouze částečně. Protože obchodník dodal a zákazník v dohodnutém odběrním místě odebral shora uvedené množství elektřiny a plynu, byl tak povinen zaplatit odpovídající kupní cenu, což učinil pouze částečně. Nedoplatky z faktur VS , var. symbol, a , var. symbol, byly soudem shledány důvodnými, pouze byly ještě poníženy o platby, které dle tvrzení žalobkyně byly započítány na požadované smluvní pokuty (2.241,95 Kč v případě dodávky elektřiny a 853,70 Kč v případě dodávky plynu).

4. Oproti tomu okresní soud neshledal důvodným nároky žalobkyně na smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy na dodávku elektřiny a také za předčasné ukončení smlouvy na dodávku plynu, neboť svým obsahem se jedná o sankci za nedodržení sjednané doby trvání smlouvy, o čemž okolnosti případu i samotná konstrukce předmětného ujednání vypovídají. Obchodník se těchto smluvních pokut domáhá zdánlivě proto, že zákazník v případě obou smluv porušil nejméně dvakrát své platební povinnosti. Avšak výše této smluvní pokuty není závislá na výši dlužných částek (jak tomu v obdobných případech, zejména v úvěrovém prostředí, je), nýbrž její výše bezprostředně závisí na době trvání smlouvy, přesněji na době, po kterou by smlouva trvala, nebýt jejího ukončení ze strany žalobce. Okresní soud proto ujednání o smluvní pokutě vyhodnotil jako neplatné dle § 580 odst.1 o. z. V dané situaci, kdy výše sjednané smluvní pokuty je závislá výhradně na délce smluvního vztahu, není naprosto možné zkoumat a posuzovat přiměřenost takové smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2051 obč. zák., a ze stejného důvodu nelze tento přezkum smluvní pokuty podrobit ani korektivu dobrých mravů. Obchodníkem zvolená smluvní konstrukce vzniku nároku na smluvní pokutu a stanovení její výše, kdy není možno najít jakoukoliv souvislost mezi výší vzniklého dluhu a výší smluvní pokuty, zcela eliminuje užití jak výše zmíněného korektivu přiměřenosti, tak korektivu dobrých mravů vyplývajícího z ust. § 547 a 580 obč. zák. Z uvedeného potom vyplývá, že zvolená smluvní konstrukce má za cíl obejít právě zmiňovaný korektiv dobrých mravů a korektiv přiměřenosti a vyloučit tak pravomoc soudu zkoumat platnost ujednání o smluvní pokutě, a zejména potom vyloučit pravomoc soudu výši nepřiměřené smluvní pokuty, byť na návrh dlužníka (zde zákazníka), moderovat. V projednávané věci dokonce výše smluvní pokuty, pokud jde o dodávku elektřiny, přesahuje výši sjednané měsíční zálohy.

5. Okresní soud pak zdůraznil, že pro případ neplnění platebních povinností zákazníka je mezi smluvními stranami sjednána samostatná smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každé takové porušení. Rovněž je vhodné poukázat na skutečnost, že žalobce ve svých dokumentech (vyúčtování smluvních pokut) nazývá jím samým učiněné odstoupení od smlouvy „neoprávněným ukončením smlouvy“, je tedy zřejmé, že v dané věci je zákazník sankcionován nikoliv za neplacení záloh či dodávek, nýbrž za „neoprávněné ukončení smlouvy“ – k tomu ovšem došlo pouze a jedině z vůle obchodníka. Konečně má okresní soud za to, že v tomto konkrétním případě nelze obchodníkovi poskytnout ochranu jím uplatněného nároku pro zjevné zneužití práva ve smyslu ust. § 8 o. z., a to s ohledem na zanedbatelnou závažnost prohřešku zákazníka v porovnání s povahou uplatněné sankce za něj. V projednávané věci došlo ze strany obchodníka k odstoupení od té které smlouvy poměrně brzy poté, co zákazník neuhradil zálohu 780 Kč za září 2022 a vyúčtování dodávek 3.347,27 Kč splatné v červnu 2022, resp. zálohu 2.760 Kč za květen 2022 a vyúčtování dodávek 15.687,89 Kč splatné dokonce již v dubnu 2022. Přitom smlouvy byly uzavřeny v lednu 2022 na dobu 30, resp. 36 měsíců, trvaly tedy poměrně krátkou dobu, a obchodník se tak mohl dopustit jednání proti smyslu obecné právní zásady „pacta sunt cervanda“, když ihned po druhém platebním provinění zákazníka (za situace, kdy část záloh zaplatil a měl tedy vůli platit) přistoupil k ukončení smluv. K tomu nutno přičíst další neblahý finanční důsledek pro zákazníka, a sice, že za těchto okolností byl nucen sjednat (a samozřejmě i platit) novou dodávku komodit.

6. Proti odstavci I. výroku napadeného rozhodnutí si podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno. V odvolání žalobkyně poukázala na to, že smluvní pokuta je sjednána v oddílu Smluvní sankce, za kterým pokračuje prohlášení zákazníka, v němž zákazník výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení cen elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobkyni smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí. Ujednání o smluvní pokutě se nachází v samotné smlouvě na její první straně a obsahuje několik skutkových podstat řazených za sebou v jednom souvětí. Ujednání je srozumitelné. Textace není složitější než jazyk právních předpisů. Poukázala na § 4 o. z., které znamená, že každý může důvodně očekávat v právním styku, že jedná s osobou nadanou rozumem průměrného člověka. Dále poukázala na to, že okresní soud pominul zcela účel smluvní pokuty s tím, že navíc pominul, že dodávky elektřiny jsou silně právně regulovaným prostředím. Dále uvedla, že nelze srovnávat výši smluvní pokuty s výší dlužné pohledávky, nýbrž s výší škody. Nyní došlo k úpravě smlouvy tak, že smluvní pokuty jsou zahrnuty v rubrice sankce. Protože došlo k úpravě smluv, byl jimi nárok přiznán, jedná se např. o rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 57 Co 107/2024. Dále namítala, že okresní soud nesprávně ponížil nedoplatky za dodané komodity o platby, které žalobkyně započítala na smluvní pokuty.

7. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

8. Z podnětu včasného odvolání žalobkyně přezkoumal odvolací soud rozsudek v napadené části včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné.

9. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá s tímto doplněním zjištěného skutkového stavu. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, bylo dále odvolacím soudem zjištěno, že smluvní strany si taktéž ujednaly, že žalobkyně má vedle práva na pokutu vyplývající z porušení povinností zákazníka též právo na náhradu škody a úrok z prodlení vyplývající z porušení téže povinnosti, a dále žalobkyně zaplatí smluvní pokutu ve výši 3.000 Kč, pokud z důvodu na její straně nezahájí dodávku, neprovede změnu dodavatele a přeruší dodávku, dále zaplatí pokutu ve výši 100 Kč z důvodu prodlení s vracením přeplatku do 10 dnů nad 5.000 Kč (k tomu, že postup odvolacího soudu, doplní-li skutková zjištění, aniž by listinný důkazní prostředek zopakoval, respektuje zásady dokazování v odvolacím řízení, srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3061/2010, nebo ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 353/2013).

10. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (1) Zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. (2) Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

11. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Soudy jsou povinny z moci úřední zkoumat, zda ujednání není nepřiměřené ve smyslu § 1813 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2151/2021 ve spojení s rozsudkem SDEU ze dne 27. 6. 2000 (C-240/98 a C-244/98) ve věci Océano Grupo Editorial SA proti Roció Murciano Quintero a Salvat Editores SA proti José M. Sánchez Alcón Pradesovi, José Luis Copano Badillovi, Mohammed Berroanemu a Emilio Vińas Feliúovi. Nejvyšší soud ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 102/2013 uvedl, že výklad sousloví „v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran“ představuje tzv. acte éclairé, tj. otázku výkladu unijního práva Soudním dvorem Evropské unie (dále jen jako „SDEU“) již vyjasněnou ve světle jeho judikatury a nevzbuzující pochybnosti. SDEU vyložil v rozsudku ze dne 14. 3. 2013 ve věci Mohamed Aziz proti Caixa d’Estalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa (Catalunyacaixa), C-415/11, že článek 3 odst. 1 směrnice 93/13/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „významná nerovnováha“ v neprospěch spotřebitele je třeba posuzovat na základě analýzy vnitrostátních právních předpisů, které by se použily v případě neexistence dohody stran, aby bylo možné posoudit, zda a případně do jaké míry je právní postavení spotřebitele smlouvou zhoršeno ve srovnání s právním postavením, jaké by měl podle platné vnitrostátní právní úpravy.

13. Při posouzení nepřiměřenosti ujednání o smluvní pokutě ve výši 800 Kč za každý měsíc, o který byl smluvní vztah dodavatelem elektřiny ukončen v důsledku porušení platební povinnosti spotřebitele před sjednanou dobou trvání, ve smyslu § 1813 o. z. je tedy nutno porovnat stav, jaký by nastal podle českých právních předpisů, pokud by předmětné ujednání nebylo sjednáno, se stavem, pokud toto ujednání ve smlouvě je. Český právní řád nezakazuje sjednání smlouvy na dodávku elektřiny na dobu určitou, nezakazuje ani sjednání smluvní pokuty v návaznosti na porušení platebních povinností spotřebitele a následné ukončení smluvního vztahu dodavatelem. V tomto je argument žalobkyně důvodný. Nicméně žádnou zákonnou sankci za předčasné ukončení smlouvy na dobu určitou český právní řád v současné době neukládá, vyjma případné náhrady škody, případně ušlého zisku. Dodavatel elektrické energie by však musel tvrdit a prokázat, že mu v důsledku porušení smluvní povinností spotřebitele vznikla konkrétní škoda či ušel konkrétní zisk. Například žalobkyně namítá v různých řízeních, že nakupuje elektřinu předem pro předpokládaný objem budoucích dodávek klientům, a v důsledku předčasného ukončení smlouvy tedy v podstatě nakoupila elektřinu navíc, což jí způsobuje škodu. To však nevymezuje konkrétní škodu, která žalobkyni měla vzniknout předčasným ukončením konkrétního smluvního vztahu – spotřebitel například nemusí odebrat elektřinu vůbec, či odebrat zcela minimálně oproti předpokládanému množství. Spotřebitel totiž nemá ve smlouvě sjednánu povinnost odebrat určené množství elektřiny. Nelze ani přehlédnout skutečnost, že spotřebitel je touto smlouvou vázán za všech okolnosti u stejného odběratelé bez možnosti ji bez sankce vypovědět, jakkoliv by neměl na placení záloh, ač u jiného dodavatele by na zálohy měl. Tím obchodník vytváří prostředí, které nereflektuje na vývoj trhu a ve kterém je spotřebitel vázán, třeba i časem, ke smlouvě pro něho nevýhodné.

14. Je sice pravdou, že smluvní pokuta je dle § 2050 o. z. paušální náhradou škody včetně ušlého zisku, což ulehčuje dodavateli pozici v důsledku neprokazování výše škody, avšak v projednávané věci bylo výslovně sjednáno, že žalobkyně má kromě smluvní pokuty i nárok na náhradu škody. S ohledem na výše uvedené je pro spotřebitele takovéto ujednání nevýhodné, protože žalobkyně může požadovat jak náhradu škody, tak smluvní pokutu (u níž nemusí žalobkyně v neprospěch spotřebitele navíc výši škody ani prokazovat).

15. Argument, že smlouva je vyvážená, protože práva spotřebitelů jsou chráněna jinými předpisy, zejména veřejnoprávními, rovněž nečiní sjednanou pokutu přiměřenou. Jestliže stát přistoupí k regulaci dodávek důležité komodity, jakou je elektrická energie, činí tak mimo jiné i proto, aby chránil slabší smluvní stranu a aby zajistil řádné fungování tohoto trhu. Stát tím plní i své závazky např. ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU. Otázku smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy dosud Soudní dvůr Evropské unie nerozhodl, kdy ve věci vedené pod sp. zn. C 371/22, G sp. z o. o. Proti W S. A., dosud nebylo rozhodnuto. Bylo vydáno pouze stanovisko Generálního advokáta, navíc se jedná o spor podnikatelů, nejde o otázku pokuty vůči spotřebiteli, a vykládána je navíc předchozí směrnice číslo 2009/72/ES.

16. Tedy ani případné jiné povinnosti žalobkyně na ni kladené předpisy upravujícími dodávky elektrické energie nevyvažují ujednání o smluvní pokutě v neprospěch spotřebitele. Stejně tak ani skutečnost, že povinnost hradit smluvní pokutu stíhá i žalobkyni s přihlédnutím k postavení spotřebitele a obchodníka, neboť dopady do sféry obchodníka jsou nepopíratelně nižší.

17. Navíc v neprospěch spotřebitelé je i fakt, že smluvní pokuta je sjednávána ve stejné výši u různých smluv, plošně. V daném případě elektřiny je smluvní pokuta 800 Kč vyšší než předepsané zálohy 780 Kč.

18. Potud tedy lze shrnout výše uvedené, že pokud by ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě absentovalo, byla by pozice spotřebitele významně příznivější, neboť by nemusel dle právních předpisů hradit paušalizovanou náhradu škody, ale byl by případně povinen hradit jen skutečnou škodu či ušlý zisk, který by žalobkyně musela tvrdit a prokázat. Z tohoto důvodu je ujednání zjevně nepřiměřené ve smyslu § 1813 o. z. Lze souhlasit s okresním soudem, že zákazník nese podnikatelské riziko obchodníka, když smluvní pokutu musí zaplatit jen pro hypotetickou možnost vzniku škody, která může, ale nutně nemusí vždy vzniknout.

19. Při posuzování přiměřenosti smluvního ujednání je nutno přihlédnout i ke skutečnosti, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem. Nejasné a nesrozumitelné ujednání může být ve svém důsledku ujednáním nepřiměřeným podle § 1813 o. z.

20. Problematická je již čitelnost celé stránky smlouvy psané drobným písmem. Srovnání s velikostí písma na obalech potravinových produktů, kde je obalem prostor pro textové pole omezen, což v tomto případě neplatí, je nepřiléhavé. Rovněž větná konstrukce je jednak dlouhá, jednak nepřehledná a neadresná, tj. netýká se pouze spotřebitelů a zejména obsahuje několik skutkových podstat, jejichž popis vkládaný do závorek sdělení, které má z formulace vyplývat, opakovaně přerušuje. Jde o konstrukci složitou, pro průměrného spotřebitele obtížně srozumitelnou, vyžadující kvalitativně vyšší, než rozumnou míru pozornosti, obezřetnosti a opatrnosti. Přehlednosti nedodává ani skutečnost, že smluvní pokuta je zařazena v rubrice smluvní sankce.

21. Požadavek jasného informování spotřebitele o sankcích (byť pro případ předčasného ukončení dodávky na dobu určitou ze strany zákazníka, nikoli ze strany dodavatele) stanoví směrnice č. 2019/944 v článku 12 odstavci 3. Navíc výše poplatků podle směrnice musí být přiměřené a nesmějí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou prokazuje dodavatel, a výši a přípustnost poplatků sleduje regulační orgán státu.

22. Podle odvolacího soudu je tedy závěr okresního soudu, že ujednání o smluvní pokutě je nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z., správným, neboť je sjednáno skrytě, pro běžného spotřebitele nesrozumitelně a při poměření nerovnováhy v právech a povinnostech pak je ujednání o smluvní pokutě v neprospěch spotřebitele. Proto odvolací soud potvrdil rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř.

23. Pokud žalobkyně namítala, že současná podoba smlouvy již odpovídá znění zákonných ustanovení a z toho důvodu bylo jejímu nároku v řízení pod sp. zn. 57 Co 107 /2024 vyhověno, odvolací soud poté, co se seznámil s argumentací uvedenou v tomto rozhodnutí, má zapotřebí uvést, že i přes argumentaci senátu 57 Co setrvává na svém právním závěru vysloveném např. v jeho rozhodnutí 71 Co 280/2023, když má zato, že smlouva v současné podobě na jeho závěru vysloveném v posledně jmenovaném rozhodnutí nemůže ničeho změnit.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, avšak žádné jí nevznikly.