10 C 187/2023
č. j. 10 C 187/2023-27
ČÁSTEČNĚ ZMĚNĚNO KS Ostrava 71 Co 173/2024-60- OS Opava 10 C 187/2023-27
- KS Ostrava 71 Co 173/2024-60
Citované zákony (16)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142
- o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), 458/2000 Sb. — § 72
- o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), 127/2005 Sb. — § 12
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2 § 6 § 8 § 547 § 555 § 556 § 580 § 588 § 1798 § 1800 § 1970 § 2048 +1 dalších
Plný text
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: Anonymizováno Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 51 589,05 Kč s příslušenstvím
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 38 400 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 853,70 Kč od 29. 8. 2022 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení z částky 2 241,95 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 189,05 Kč spolu s ročním 11,75 % úrokem z prodlení z částky 15 687,89 Kč od 12. 4. 2022 do 28. 8. 2022, z částky 12 083,73 Kč od 29. 8. 2022 do zaplacení, částku 1 105,32 Kč spolu s ročním 11,75 % úrokem z prodlení od 29. 6. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 51 589,05 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v období od 16. 2. 2022 do 17. 6. 2022 resp. od 11. 1. 2022 do 17. 3. 2022 dodal žalované do odběrního místa , adresa, , , jméno FO, , Anonymizováno, , a tato v tomto místě odebrala celkem 0,478 MWh elektrické energie resp. 659,28 m³ plynu, a to na základě smluv o sdružených službách dodávky elektřiny resp. plynu uzavřených mezi žalobcem jako obchodníkem a žalovanou jako zákazníkem dne 3. 1. 2022, podle kterých byl zákazník zařazen v rámci produktu elektřina Optimal do distribuční sazby D02d s hodnotou jističe 1 x 25A resp. v rámci produktu plyn Optimal. Kupní cenu v celkové výši 3 347,27 Kč (po odečtení uhrazených záloh ve výši 780 Kč) resp. 15 687,89 Kč (po odečtení uhrazených záloh ve výši 2 760 Kč) vyúčtovanou fakturami č. , hodnota, resp. , Anonymizováno, splatnými dne 28. 6. 2022 resp. 11. 4. 2022 zákazník do podání žaloby neuhradil ani přes upomínky obchodníka s výjimkou platby 2 750,46 Kč dne 28. 8. 2022, kterou žalobce započítal na fakturu č. , hodnota, . Obchodník dále požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 12 958,05 Kč, kterou účastníci v předmětné smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny „ujednali pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vplývající ze Smlouvy“. Tato smluvní pokuta, která dle obchodníka zahrnuje případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka smluveného množství plynu, byla sjednána pro kategorii Domácnost ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce doby trvání smlouvy. Smlouva o dodávce elektřiny byla sjednána na dobu určitou od 16. 2. 2022 na 30 měsíců. Obchodník dne 16. 2. 2022 (zřejmá chyba žalobce v psaní) ukončil dodávku elektřiny, a to z důvodu neuhrazení záloh za září 2022 a faktury č. , hodnota, . Na možnost ukončení smlouvy byl zákazník upozorněn upomínkou ze dne 29. 11. 2022 zaslanou doporučeně. Přípisem ze dne 19. 1. 2023 potom obchodník odstoupil od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností. Obchodník vyúčtoval zákazníkovi v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 15 200 Kč, a to vyúčtováním smluvní pokuty VS , var. symbol, vystaveným dne 9. 1. 2023, splatným dne 19. 1. 2023, to za každý měsíc v období leden 2023 až srpen 2024. Na tuto smluvní pokutu později započetl částku ve výši 2 241,95 Kč odpovídající platbě realizované žalovanou nespecifikovaného dne. Obdobně obchodník požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 22 346,30 Kč, kterou účastníci stejným způsobem ujednali ve smlouvě o sdružených službách dodávky plynu vztahující se ke stejnému odběrnému místu. Tato byla sjednána na dobu určitou od 11. 1. 2022 na 36 měsíců. Obchodník dne 15. 8. 2022 ukončil dodávku plynu, a to z důvodu neuhrazení zálohy za květen 2022 a faktury č. , hodnota, . Na možnost ukončení smlouvy byl zákazník upozorněn upomínkou ze dne 4. 7. 2022 zaslanou doporučeně. Přípisem ze dne 17. 8. 2022 potom obchodník odstoupil od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností. Obchodník vyúčtoval žalované v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 23 200 Kč, a to vyúčtováním smluvní pokuty VS , var. symbol, vystaveným dne 16. 8. 2022, splatným dne 26. 8. 2022, to za každý měsíc v období srpen 2022 až leden 2025. Zákazník na toto vyúčtování uhradil částku 853,70 Kč.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud provedl důkaz smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, fakturami (vyúčtováními) č. (VS) , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny má soud za prokázáno, že žalovaná jako zákazník a žalobce jako obchodník, podepsali dne 3. 1. 2022 listinu takto nadepsanou, na základě které se obchodník zavázal zákazníkovi poskytnout dodávku elektřiny do odběrného místa , adresa, , , jméno FO, , Anonymizováno, , a zákazník se zavázal odebrat sjednané množství elektřiny a uhradit za ně obchodníkovi dohodnutou cenu, a to vše ve sjednaném období 30 měsíců od uzavření smlouvy; výše sjednané měsíční zálohy činila 780 Kč. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu má soud za prokázáno, že žalovaná jako zákazník a žalobce jako obchodník, podepsali dne 3. 1. 2022 listinu takto nadepsanou, na základě které se obchodník zavázal zákazníkovi poskytnout dodávku plynu do odběrného místa , adresa, , , jméno FO, , Anonymizováno, , a zákazník se zavázal odebrat sjednané množství plynu a uhradit za ně obchodníkovi dohodnutou cenu, a to vše ve sjednaném období 36 měsíců od uzavření smlouvy; výše sjednané měsíční zálohy činila 2 760 Kč. Z faktury VS , var. symbol, má soud za prokázáno, že zákazníkovi bylo za období od 16. 2. 2022 do 7. 6. 2022 dodáno celkem 0,478 MWh elektřiny za kupní cenu v celkové výši 4 127,27 Kč, tato faktura, vystavená na nedoplatek 3 347,27 Kč zohlednila zákazníkem zaplacené zálohy ve výši 780 Kč a byla splatná 28. 6. 2022. Z faktury VS , var. symbol, má soud za prokázáno, že zákazníkovi bylo za období od 11. 1. 2022 do 17. 3. 2022 dodáno celkem 659,28 m³ plynu za kupní cenu v celkové výši 18 447,89 Kč, tato faktura, vystavená na nedoplatek 15 687,89 Kč zohlednila zákazníkem zaplacené zálohy ve výši 2 760 Kč a byla splatná 11. 4. 2022.Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. Další dokazování soud pro nadbytečnost neprováděl.Smlouva o sdružených službách dodávky elektrické energie (zemního plynu) je kupní smlouvou speciálně upravenou v § 72 odst.2 zákona č. 458/2000 Sb. Podle něj se smlouvou o sdružených službách dodávky elektrické energie (zemního plynu) zavazuje výrobce elektrické energie (zemního plynu) nebo obchodník s elektrickou energií (zemním plynem) dodávat zákazníkovi elektrickou energii (zemní plyn) a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy, distribuce nebo uskladnění elektrické energie (zemního plynu) a zákazník se zavazuje zaplatit za tyto služby cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací.Podle ust. § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.Podle ust. § 6 obč. zák.(1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.(2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.Podle ust. § 8 obč. zák. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.Podle ust. § 547 obč. zák., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.Podle ust. § 555 odst. 1 obč. zák. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.Podle ust. § 556 odst. 1 obč. zák., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.Podle ust. § 580 odst. 1 obč. zák., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle ust. § 1798 obč. zák.(1) Ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.(2) Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.Podle ust. § 1800 odst. 1 obč. zák., obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.Podle prvé věty ust. § 2051 občanského zákoníku může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval citované ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. V řízení bylo prokázáno, že obchodník dodal a zákazník v dohodnutém odběrním místě odebral shora uvedené množství elektřiny a plynu, byl tak povinen zaplatit odpovídající kupní cenu, což učinil pouze částečně. Nedoplatky z faktur VS , var. symbol, a , Anonymizováno, byly soudem shledány důvodnými, pouze byly ještě poníženy o platby, které dle tvrzení žalobce, byly započítány na požadované smluvní pokuty (2 241,95 Kč v případě dodávky elektřiny a 853,70 Kč v případě dodávky plynu). Pokud se jedná o výši kupní ceny té které komodity, tak z předmětné smlouvy vyplývá, že obchodník tuto výši může upravovat v návaznosti na příslušná cenová rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Spolu s touto přiznanou částí pohledávky byly přiznány také zákonné úroky z prodlení, a to v souladu s vl.nař. č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni začátku prodlení. Sám zákazník k žalobě na svou obranu neuvedl žádné skutečnosti, které by vyvracely tvrzení obchodníka, a vzhledem k tomu, že nelze prokazovat negativní skutečnosti, přešlo důkazní břemeno na zákazníka, který byl povinen prokázat, že požadovanou částku zaplatil.Soud zamítl žalobu v té části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy na dodávku elektřiny a také za předčasné ukončení smlouvy na dodávku plynu, protože právě takto je nutno ujednání obsažené v „ostatních ujednáních“ těchto smluv vyložit; svým obsahem se jedná o sankci za nedodržení sjednané doby trvání smlouvy, o čemž okolnosti případu i samotná konstrukce předmětného ujednání vypovídají. Z předmětných smluv, odstavce „Ostatní ujednání“, shodně vyplývá, že tuto smluvní pokutu si účastníci sjednali pro případ, „kdy Zákazník (i) opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší jakoukoliv platební povinnost dle Smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti, a zda následně dojde k jednostrannému ukončení Smlouvy ze strany Obchodníka), (ii) způsobí nemožnost dodávky ze strany Obchodníka, (iii) učiní bez souhlasu Obchodníka či bez důvodu na jeho straně jakýkoliv projev vůle směřující k předčasnému ukončení Smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou dle Smlouvy (bez ohledu na to, vůči komu byl učiněn, zda se tak stalo opožděně, zda trpěl vadami, či na to, jak a kým je Smlouva/dodávka následně ukončena; za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručená výpověď Smlouvy na dobu určitou ke sjednanému dni jejího ukončení ve spojení se změnou dodavatele). V projednávané věci se obchodník těchto smluvních pokut domáhá zdánlivě proto, že zákazník v případě obou smluv porušil nejméně dvakrát své platební povinnosti. Pokud se ovšem podíváme na konstrukci stanovení výše této smluvní pokuty, tato není závislá na výši dlužných částek (jak tomu v obdobných případech, zejména v úvěrovém prostředí je), nýbrž její výše bezprostředně závisí na době trvání smlouvy, přesněji, na době, po kterou by smlouva trvala, nebýt jejího ukončení ze strany žalobce. Dle názoru soudu zde obchodník vytváří naprosto sofistikovaný systém smluvních pokut, kterými se pokouší pouze eliminovat riziko svého podnikání, díky kterému je vznik nároku na tyto smluvní pokuty závislý převážně na jeho vlastním jednání (odstoupení od smlouvy), a opodstatnění těchto pokut alibisticky schovává za (z hlediska významu) naprosto zástupné deliktní jednání zákazníka v podobě neplnění platebních povinností. Pokud by skutečným důvodem vzniku nároku na zaplacení takové smluvní pokuty bylo opravdu prodlení zákazníka s placením (mimo jiné je toto prodlení zajištěno vedle toho i další smluvní pokutou), zcela jistě by (z důvodu efektivity smluvní pokuty co by zajišťovacího institutu) musela být její výše přímo závislá na výši vzniklého dluhu zákazníkem způsobeného. Opodstatněnost těchto úvah se nejlépe projeví v hodnocení následujícího ilustrativního příkladu, kdy na jedné straně bude stát zákazník, který ihned po uzavření smlouvy na dobu 36 měsíců neuhradí dvě prvé měsíční zálohy ve výši 100 Kč („zajištěný“ dluh bude tedy činit 200 Kč), a smluvní pokuta bude s ohledem na dobu zbývajícího trvání smlouvy činit nejméně 12 000 Kč, a na druhé straně bude zákazník, který neuhradí poslední měsíční zálohu před uplynutím doby trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč a vedle toho neuhradí za dodávku komodity z titulu vyúčtování částku 60 000 Kč, ovšem smluvní pokuta (byť sjednaná pro případ porušení dvou platebních povinností zákazníka) v tomto případě k „zajištěnému“ dluhu 63 000 Kč bude činit 0 Kč (!!!).Soud vyhodnotil ujednání o shora uvedené smluvní pokutě jako neplatné z mnoha následujících důvodů:1) Ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro obcházení zákona ve smyslu ust. § 580 odst. 1 obč. zák. V dané situaci, kdy výše sjednané smluvní pokuty je závislá výhradně na délce smluvního vztahu, není naprosto možné zkoumat a posuzovat přiměřenost takové smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2051 obč. zák., a ze stejného důvodu (protože obchodník lidově řečeno „sčítá jablka a hrušky“) nelze tento přezkum smluvní pokuty podrobit ani korektivu dobrých mravů. Obchodníkem zvolená smluvní konstrukce vzniku nároku na smluvní pokutu a stanovení její výše, kdy není možno najít jakoukoliv souvislost mezi výší vzniklého dluhu a výší smluvní pokuty, zcela eliminuje užití jak výše zmíněného korektivu přiměřenosti, tak korektivu dobrých mravů vyplývajícího z ust. § 547 a 580 obč. zák. O správnosti těchto úvah nejlépe vypovídá shora uvedený ilustrativní případ, ze kterého je patrné, že výše smluvní pokuty nebude nikdy závislá na výši dluhu, pro jehož vznik, jak žalobce tvrdí, smluvní pokutu požaduje. Z uvedeného potom vyplývá, že zvolená smluvní konstrukce má za cíl obejít právě zmiňovaný korektiv dobrých mravů a korektiv přiměřenosti, a vyloučit tak pravomoc soudu zkoumat platnost ujednání o smluvní pokutě, a zejména potom vyloučit pravomoc soudu výši nepřiměřené smluvní pokuty, byť na návrh dlužníka (zde zákazníka), moderovat. V projednávané věci dokonce výše smluvní pokuty, pokud jde o dodávku elektřiny, přesahuje výši sjednané měsíční zálohy.2) V dané věci se snažil obchodník přesvědčit soud o tom, že smluvní pokuta je požadována za porušení platebních povinností zákazníka. Pokud ovšem ujednání o smluvní pokutě a následné jednání obchodníka (odstoupení od smlouvy) podrobíme přezkumu podle shora citovaných ust. § 555 odst. 1 a § 556 odst. 1 obč. zák., nutně dospějeme k závěru, že skutečnou vůlí a úmyslem obchodníka bylo účtovat zákazníkovi smluvní pokutu za porušení závazku dodržet sjednanou dobu platnosti předmětné smlouvy. Tato smlouva však byla ukončena jednostranným právním jednáním obchodníka, proto nelze v tomto jednání spatřovat žádné právní skutečnosti, které by měly za následek na straně obchodníka vznik nároku na smluvní pokutu, neboť ze strany zákazníka nedošlo k žádnému porušení povinností, se kterými by byl vznik tohoto nároku spojován. Zde je nutné připomenout, že pro případ neplnění platebních povinností zákazníka je mezi smluvními stranami sjednána samostatná smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každé takové porušení. Rovněž je vhodné poukázat na skutečnost, že žalobce ve svých dokumentech (vyúčtování smluvních pokut) nazývá jím samým učiněné odstoupení od smlouvy „neoprávněným ukončením smlouvy“, je tedy zřejmé, že v dané věci je zákazník sankcionován nikoliv za neplacení záloh či dodávek, nýbrž za „neoprávněné ukončení smlouvy“ – k tomu ovšem došlo pouze a jedině z vůle obchodníka.3, 4, 5) Konečně má soud za to, že v tomto konkrétním případě nelze obchodníkovi poskytnout ochranu jím uplatněného nároku pro zjevné zneužití práva ve smyslu ust. § 8 obč. zák., a to s ohledem na zanedbatelnou závažnost prohřešku zákazníka v porovnání s povahou uplatněné sankce za něj. V projednávané věci došlo ze strany obchodníka k odstoupení od té které smlouvy poměrně brzy poté po té, co zákazník neuhradil zálohu 780 Kč za září 2022 a vyúčtování dodávek 3 347,27 Kč splatné v červnu 2022 resp. zálohu 2 760 Kč za květen 2022 a vyúčtování dodávek 15 687,89 Kč splatné dokonce již v dubnu 2022. Přitom smlouvy byly uzavřeny v lednu 2022 na dobu 30 resp. 36 měsíců, trvaly tedy poměrně krátkou dobu, a obchodník se tak mohl dopustit jednání proti smyslu obecné právní zásady „pacta sunt cervanda“, když ihned po druhém platebním provinění zákazníka (za situace, kdy část záloh zaplatil a měl tedy vůli platit) přistoupil k ukončení smluv, což mu v daném případě otevřelo, jak se domníval, cestu k nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 200 Kč resp. 23 200 Kč za prodlení zákazníka s platbou ve výši 4 127,27 Kč resp. 18 447,89 Kč. K tomu nutno přičíst další neblahý finanční důsledek pro zákazníka, a sice, že za těchto okolností byl nucen sjednat (a samozřejmě i platit) novou dodávku komodit. Nikoli nevýznamnou roli při posuzování závažnosti porušení platební povinnosti zákazníka zcela jistě musí sehrát i ta skutečnost, že se v každém jednom z obou případů jednalo o prodlení s placením zálohy, z čehož vyplývá, že žádný skutečný dluh nejméně v jednom ze dvou případů porušení platební povinnosti za dodané služby v době jejich neuhrazení dosud zákazníkovi nevzniknul. Ze všech těchto skutkových okolností případu potom dále vyplývá i další závěr soudu o tom, že výkon práv (výklad a v dané věci zejména použití právního předpisu) ze strany žalobce je ve smyslu ust. § 2 odst. 3 obč. zák. v rozporu s dobrými mravy, a že obchodník v daném případě nejednal poctivě ve smyslu ust. § 6 obč. zák.Jak již soud shora uvedl, je nepochybné, že obchodník (žalobce) vytvořil naprosto sofistikovaný systém smluvních pokut, kterými se pokouší pouze eliminovat riziko svého podnikání tím, že odrazuje své odběratele od přechodu k odběratelům jiným, čímž zcela zásadním způsobem nabourává obecné zákonitosti teorie volného trhu. Tento nepřípustný zásah do systému volnotržního kapitalismu si stát uvědomuje např. v oblasti trhu elektronických komunikací (viz regulace provedená v ust.§ 63b odst. 8 a zejména odst. 12 zák.č. 127/2005 Sb.) a je na místě tyto principy analogicky uplatnit také v oblasti trhu s energiemi.Ze všech těchto důvodů soud žalobu, pokud se jí žalobce domáhal smluvních pokut za předčasné ukončení smlouvy, jako nedůvodnou zamítl. K závěru o důvodnosti nároku na zaplacení této a obdobných smluvních pokut lze dospět pouze nepřípustným a až tendenčním ohýbáním a porušováním práva, proto se okresní soud necítí být vázán dosavadní judikaturou odvolacích soudů, která dosud není sama v těchto věcech jednotná. Pokud jde o otázku přiměřenosti smluvní pokuty, na které důvodnost obchodníkova nároku zakládají především, tak odvolací soudy v těchto rozhodnutích buďto vůbec nezohledňují skutečnou výši dluhu zajištěného takovouto smluvní pokutou (potom je posouzení přiměřenosti a tedy i samotné odůvodnění rozhodnutí nedostatečné), anebo to činí způsobem zcela nepřiléhavým, kdy naprosto chybným způsobem porovnávají výši sjednané zálohy s výší měsíční sazby smluvní pokuty („sčítají jablka a hrušky“), což je, jak shora v ilustrativním příkladu rozvedeno, postup krajně zavádějící a špatný, a vede k vydávání nepřesvědčivých rozhodnutí. Soud navíc k předmětnému ujednání o smluvní pokutě neshledává jakýkoliv rozumný důvod – obchodník má sám na výběr, zda v případě prodlení zákazníka s platbami bude ve smlouvě pokračovat až do uplynutí sjednané doby, a tedy dodávat zákazníkovi nadále smluvenou komoditu a domáhat se plateb za její odebrání, anebo od smlouvy odstoupí, komoditu dodávat zákazníkovi přestane, a buď uzavře k odběrnému místu smlouvu o dodávce s jiným odběratelem, anebo pokračující odběr komodity zákazníkem ve stejném odběrném místě bude kvalifikovat jako neoprávněný, což se také běžně děje v případech odběratelsko-dodavatelských smluv sjednaných na dobu neurčitou.Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.