71 Co 191/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: jméno zainteresované osoby , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: jméno zainteresované osoby IČO IČO sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátkou jméno zástupce zainteresované osoby sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 2 963 895 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2024, č. j. 164 C 16/2023-130,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj.- v odstavcích I. a V. výroku potvrzuje,- v odstavcích III. a IV. výroku mění takto:Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení 48 176 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě náklady řízení 508,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě náklady řízení 344,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení 2 451 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 598 345 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 598 345 Kč od 10. 5. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení 2 365 550 Kč s příslušenstvím (výrok II.), dále uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 10 061 Kč (výrok III.), povinnost žalované zaplatit státu náklady řízení 853 Kč (výrok IV.) a soudní poplatek 29 918 Kč (výrok V.). Vyšel ze zjištění, že žalovaná se smlouvou z 23. 12. 2019 zavázala do 23. 5. 2020 dodat žalobkyni 2 kusy letištních ohřívačů vzduchu s příslušenstvím značky , název, dle technické specifikace v příloze č. 1 smlouvy za sjednanou kupní cenu 6 957 500 Kč včetně DPH. Za účelem splnění smlouvy si žalovaná dne 30. 1. 2020 objednala u společnosti , právnická osoba, , se sídlem ve , Anonymizováno, , 2 ks označeného zboží (ohřívačů) , název, s tím, že mělo být žalované dodáno do 15. 4. 2020. Subdodavatel však informoval žalovanou, že z důvodu pandemie onemocnění COVID-19 ve světě, bude termín dodávky zboží opožděn (pro pozdní dodávky materiálu ze strany subdodavatelů). Uvedené skutečnosti dne 28. 4. 2020 sdělila žalovaná žalobkyni. Dne 19. 5. 2020 byl v návaznosti na pandemii onemocnění COVID-19 mezi stranami uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě, upravující zejména okolnosti vylučující odpovědnost stran za prodlení s plněním smluvních závazků dle smlouvy (vyšší moc), za něž jsou považovány překážky, které nastanou nezávisle na vůli povinné smluvní strany a brání ve splnění její povinnosti z této smlouvy, za něž se výslovně považuje pouze pandemie onemocnění COVID-19, respektive překážky plnění, které vzniknou na základě příčinné souvislosti s uvedenou pandemií. Termíny plnění jednotlivých povinností podle smlouvy dotčené okolnostmi vylučující odpovědnost se pak prodlužují o dobu, po kterou okolnost vylučující odpovědnost trvala. Žalované bylo označené zboží od subdodavatele dodáno až dne 31. 8. 2020. Na úpravách zboží (spočívajících zejména v úpravách podvozku a elektroinstalace, jíž bylo potřeba přizpůsobit evropským podmínkám) se podíleli zaměstnanci žalované, jež měli speciální zařazení na zakázkách, mj. pro armádu s tím, že v období září až listopad 2020 byli střídavě v dočasné pracovní neschopnosti. Konkrétně , jméno FO, v období od 7. 9. 2020 do 25. 9. 2020, dále od 19. 10. 2020 do 6. 11. 2020, , jméno FO, v období od 8. 10. 2020 do 6. 11. 2020, , jméno FO, v období od 29. 10. 2020 do 13. 11. 2020. , jméno FO, a , jméno FO, potvrdili, že v daném období byli nemocní pro COVID-19, , jméno FO, měl v uvedeném období rovněž jiné zdravotní problémy. Na zakázce nemuseli pracovat současně. Dne 3. 12. 2020 se žalovaná pokusila předat zboží, nebylo však převzato z důvodu chybějící technické dokumentace. Dokumentaci zpracovával , tituly před jménem, , jméno FO, , který uvedl, že zpracování technických podmínek ke zboží byl náročný proces, který si vyžádal konzultace se zástupci žalobkyně, přičemž technické podmínky nebylo možno (kompletně) vypracovat předem, bez fyzické přítomnosti dotčeného zboží. Šlo o zcela nové zboží, které dosud nebylo na českém trhu, přičemž bylo potřeba provést jeho úpravy (viz shora). Technické podmínky označeného zboží byly žalovanou vypracovány ke dni 8. 12. 2020 a následně byly dotčenými organizačními celky žalobkyně a Úřadem schváleny ke dni 11. 12. 2020. Zboží bylo poté žalovanou žalobkyni předáno v označeném , Anonymizováno, zařízení dne 23. 12. 2020. Fakturou č. , hodnota, ze dne 4. 4. 2022 žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu v celkové částce 2 963 895 Kč za 213 dnů prodlení s dodáním zboží dle čl. 5 odst. smlouvy ve výši 13 915 Kč za každý i započatý den prodlení, s datem splatnosti do 30 dnů od jejího doručení.

2. Po právní stránce dle § 2048 a § 2051 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.) pak okresní soud uzavřel, že v období od 23. 5. 2020 do 31. 8. 2020 žalované bránila v dodávkách překážka v podobě pandemie COVID-19, což mělo vliv na dodání zboží od subdodavatele, o čemž žalovaná žalobkyni prokazatelně informovala dopisem ze dne 28. 4. 2020. Tato překážka ve smyslu čl. 14 smlouvy, ve znění jejího dodatku, stavěla lhůtu k realizaci zakázky (dodání zboží). V době oznámení žalované 28. 4. 2020 o prodlení zbývalo žalované pro dodání zboží žalobkyni 26 dnů. Od 1. 9. 2020 tedy byla žalovaná povinna zboží dodat do 26 dnů, tj. po zohlednění víkendových dní do pondělí 28. 9. 2020. Žalovaná tedy byla od 29. 9. 2020 do 23. 12. 2020 po dobu 86 dnů v prodlení s dodáním a žalobkyně má nárok na sjednanou smluvní pokutu. Žalovaná neprokázala, že její zaměstnanci byli nemocní právě v důsledku COVID-19, navíc dva zaměstnanci byli nemocní až v době, kdy již byla žalovaná v prodlení s dodáním zboží. Pokuta byla sjednána 0,2 % denně z ceny plnění, ovšem dle § 2051 o. z. jí okresní soud moderoval na 50 %, tedy na sazbu 0,1 % denně, z důvodu, že plnění dle předmětné smlouvy nepochybně zasáhla situace vyvolaná pandemií onemocnění COVID-19 a v důsledku této přijatá opatření ve společnosti, což negativně zasáhlo rovněž provoz žalované (výpadky dodávek materiálu, ale též nemocností zaměstnanců pro COVID-19), jakož i jejích dodavatelů. Přihlédl i k zájmu žalobkyně na dodání zboží ve sjednaném termínu, který nebyl zásadní, zejména pro nepřipravenost místa určeného pro umístění zboží ze strany žalobkyně (chybějící elektrozařízení pro připojení zboží na elektrickou síť), pozdní elektrorevizi zboží (až srpen 2022) a samotné skutečnosti, že do dne vyhlášení rozsudku nebylo zboží žalobkyni uvedeno do provozu (dokončen proces jeho zavedení do užívání). Nadto v průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyni pozdním dodáním zboží vznikla jakákoliv škoda. Proto má žalobkyně nárok na smluvní pokutu 0,1 % z ceny plnění denně, tj. 6 957,50 Kč denně za dobu 86 dní prodlení, tedy na pokutu 598 345 Kč s příslušenstvím.

3. Proti výroku I., III., IV. a V. podala žalovaná odvolání, které odůvodnila tím, že jestliže pandemie byla překážkou žalované od 28. 4. 2020 do 31. 8. 2020, pak jde o dobu 126 dnů, o kterou měl být od 31. 8. 2020 posunut, dle článku 14 smlouvy, termín splnění smlouvy, nikoli pouze o 26 dnů. Okresní soud nesprávně hodnotil situaci na podzim 2020, kdy nastoupila druhá vlna COVID-19, byl omezen pohyb osob venku, uzavíraly se restaurace, školy, byl zákaz nočního vycházení apod. Nemocní zaměstnanci měli zůstávat doma, vše se řešilo telefonicky, neschopenky se vydávaly omezeně nebo vůbec. Žalované pro nemoc chyběli klíčoví zkušení zaměstnanci (svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ), kteří na zakázce pro , Anonymizováno, pracovali. K vytvoření technických podmínek navíc byla potřebná kontrola a součinnost žalobkyně, komunikace ohledně podmínek probíhala v říjnu a listopadu 2020. Žalobkyně zneužila pandemické situace, kterou nebylo možno předvídat a nemravně požaduje smluvní pokutu. Nárok žalobkyně je tedy nedůvodný. Okresní soud ani řádně neodůvodnil moderaci o 50 %, kdy z důvodu epidemie a absenci škody na straně žalobkyně je moderace nepřiměřeně nízká. Okresní soud rovněž nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení, když úspěšná byla žalovaná, nikoli žalobkyně. Žalobkyně navíce setrvale lživě tvrdila, že byla ohrožena obranyschopnost země, přičemž dodané zboží nemohla využívat pro nepřipravenost místa umístění i v době rozhodnutí okresního soudu. Navrhla proto změnu napadených výroků tak, aby byla žaloba zcela zamítnuta a žalobkyně zavázána k náhradě nákladů řízení žalované a státu.

4. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání tak, že po dobu od 28. 4. 2020 do 31. 8. 2020 se doba pro plnění stavěla a po odpadnutí překážky zůstalo žalované 26 dnů pro její splnění. Nelze tedy započítávat 126 dnů, neboť by došlo téměř ke zdvojnásobení původně dohodnutého termínu plnění. Nebylo zjištěno, kteří zaměstnanci, jaké konkrétní práce na zakázce prováděli, když na hotovém zařízení se měly dělat jen drobné úpravy. Hlavní podíl na prodlení dodávky mělo zpracovávání technické dokumentace, která byla předložena až 8. 12. 2020 a na jejím zpracování se podílel zaměstnanec, který nebyl nemocen. Moderovaná výše smluvní pokuty je pod přiměřenou výší danou judikaturou a další snížení by již neplnilo motivační prvek sjednané pokuty. Výši smluvní pokuty moderoval dle své úvahy soud, tedy okresní soud postupoval při rozhodování o nákladech řízení správně dle § 142 odst. 3 o. s. ř.

5. Z podnětu včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 206 odst. 2 o. s. ř. v napadené části postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání se závěrem, že odvolání je částečně důvodné.

6. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje.

7. Rovněž právní posouzení okresního soudu je správné, kdy podle článku 14 odst. 12 smlouvy ve znění dodatku se doba pro dodání zboží prodlužuje o dobu trvání překážky. Jestliže žalovaná se původně zavázala dodat zboží do 23. 5. 2020, přičemž sama očekávala subdodávku až dne 15. 4. 2020, pak žalovaná od počátku vědomě akceptovala, že za normálního běhu věci má na úpravu zboží a zpracování dokumentace fakticky jen 30 dnů, nikoli celých sjednaných 5 měsíců. Nyní žalovaná v odvolání požaduje, aby byla lhůta k plnění stanovena znovu a celá pětiměsíční. Po dobu čekání na subdodávku však žalovaná nemohla dělat „nic“, než čekat na subdodávku. Navíc žalovaná 126 dnů připočítává nesprávně k okamžiku odpadnutí překážky 31. 8. 2020, nikoli k původnímu termínu plnění 23. 5. 2020, jak je sjednáno ve smlouvě. Konečně i pokud by početně byla věc uchopena dle ujednání smlouvy, tj. prodloužení sjednané doby plnění o dobu trvání překážky, pak žalovaná měla zboží dodat do 23. 5. 2020. V době od 28. 4. 2020 do 31. 8. 2020, tj. po dobu 126 dnů, jí v tom bránila překážka. Po připočtení 126 dnů trvání překážky k původnímu termínu plnění od soboty 23. 5. 2020 se rovněž dostaneme na datum sobota 26. 9. 2020. Jak uzavřel okresní soud po zohlednění víkendu dle § 607 o. z, tedy termín plnění připadá na pondělí 28. 9. 2020. Tedy právní posouzení okresního soudu ohledně délky první překážky je správné.

8. Pokud je žalobkyní namítáno, že druhá vlna COVID-19 v září 2020 způsobila další překážku, pak okresní soud správně uzavřel, že v září 2020 nebyli nemocní všichni „klíčoví“ zaměstnanci žalované (zaměstnanci , jméno FO, a , jméno FO, skutečně vykázali nemoc, ale až v říjnu 2020, kdy již mělo být zboží dodáno), dále zjistil, že zaměstnanci mohli pracovat na zakázce souběžně, bez ohledu na to, kdo je zrovna nemocný, tj. nebyla nutná návaznost prací. Rovněž dle zjištěného skutkového stavu nešlo o zásadní úpravy dodaných agregátů, ale o popisky v češtině, doplnění komponentů jako hasicí přistroj, úpravu elektroinstalace, podvozku apod. Podstatné je rovněž zjištění, že zaměstnanec zpracovávající dokumentaci nemocný vůbec nebyl a tento připustil, že zpracování dokumentace bylo obtížnější a náročnější, než očekávali. Tedy prodlení žalované bylo významnou měrou dáno zpracováváním technické dokumentace. Pokud je poukazováno na nutnost schválení dokumentace žalobkyní, pak ke schválení ji žalovaná předložila až 8. 12. 2020 (tedy v době, kdy již byla v prodlení s dodáním zboží) a žalobkyně ji obratem v řádu 4 dnů schválila. Nejde tedy o prodlení kupujícího se součinností, které by vylučovalo prodlení žalované. Odvolací soud tedy souhlasí se závěrem okresního soudu, že nebylo zjištěno, že by v září 2020 nemocnost zaměstnanců pro COVID-19 bránila žalované ve splnění závazku. Nadto žalované stále trvala smluvně (článek 14 odst. 11 smlouvy ve znění dodatku) ujednaná informační povinnost, tj. povinnost informovat žalobkyni, že nastala další překážka bránící jí ve včasném dodání zakázky a toto projednat s žalobkyní, což se nestalo. Z těchto důvodů nelze nárok žalobkyně na smluvní pokutu shledat ani jako rozporný s dobrými mravy, jak požaduje v odvolání žalovaná.

9. Odvolací soud rovněž shledává přiléhavou moderaci výše smluvní pokuty dle § 2051 o. z. okresním soudem v rozsahu 50 %, kdy okresní soud řádně odůvodnil okolnosti pro poloviční snížení v podobě obecně nepříznivého dopadu pandemie na podnikatele, konkrétního dopadu u žalované v podobě vyšší nemocnosti od jara do podzimu 2020, absenci škody u žalobkyně a nižšího významu dodávky pro žalobkyni, která do doby vyhlášení rozsudku z důvodů na její straně, nebyla schopna či ochotna zboží plně využívat k zamýšlenému účelu.

10. Správně okresní soud uložil žalované dle § 1972 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč.

11. Okresní soud rovněž výrokem V. v důsledku částečného úspěchu žalobkyně co do částky 598 345 Kč rozhodl dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích o přenosu poplatkové povinnosti na žalovanou a správně rovněž stanovil výši poplatku dle položky 1 písmene b) sazebníku soudních poplatků.

12. Proto odvolací soud dle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek v napadených výrocích I. a V. jako věcně správný.

13. Důvodné je však odvolání žalované v části směřující proti výrokům III. a IV. o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně požadovala částku 2 963 895 Kč, úspěšná by byla (nebýt moderace) s částkou 1 196 690 Kč, tedy z 40,4 %. Moderace smluvní pokuty je skutečně dána úvahou soudu ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. (viz např. bod 22 nálezu Ústavního soudu III. ÚS 2860/17 ze dne 6. března 2018; bod 17. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. března 2024, sp. zn. II. ÚS 419/24) a nelze tedy moderaci zohlednit jako neúspěch žalobkyně. Žalovaná tedy dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 3 o. s. ř. má při úspěchu 59,6 % po odpočtu neúspěchu 40,4 % právo na náhradu 19,2 % nákladů řízení.

14. Náklady žalované sestávají z odměny advokáta 201 800 Kč za 10 úkonů právní služby (převzetí zastoupení; odpor proti platebnímu rozkazu; podání z 4. 7. 2023; doplnění tvrzení a důkazů k výzvě soudu dne 18. 10. 2023; podání z 6. 11. 2023; vyjádření z 30. 1. 2024; účast u 4 soudních jednání dne 20. 9. 2023, 20. 11. 2023, 5. 2. 2024 a 26. 4. 2024) po 20 180 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu; náhrady hotových výdajů 3 000 Kč za 10 úkonů po 300 Kč podle § 13 tarifu; cestovného 847 Kč ke dvěma jednáním v roce 2023 (celkem ujeto 116 km, vozem se spotřebou 6,1 litrů nafty na 100 km, ceně nafty 34,40 Kč za litr a náhradě 5,20 Kč za km dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.); cestovného 923,50 Kč k jednáním v roce 2024 (celkem ujeto 116 km, vozem se spotřebou 6,1 litrů nafty na 100 km, ceně nafty 38,70 Kč za litr a náhradě 5,60 Kč za km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.); náhrady 800 Kč za zmeškaný čas za 8 půlhodin cestou ke čtyřem jednáním a zpět po 100 Kč dle § 14 tarifu a konečně podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za DPH 43 547,80 Kč (21 % z 207 370,50 Kč). Celkem tedy náklady žalované činí 250 918,30 Kč a 19,2 % pak částku 48 176 Kč, kterou je žalobkyně povinna nahradit žalované.

15. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Okresní soud uhradil na svědečném částku 853 Kč. Jestliže tedy žalobkyně byla neúspěšná co do 59,6 %, je povinna nahradit v tomto poměru státu 508,40 Kč (59,6 % z 853 Kč) a žalovaná při neúspěchu 40,4 % pak částku 344,60 Kč (40,4 % z 853 Kč).

16. Proto odvolací soud dle § 220 odst. 1 písmeno a) o. s. ř. změnil výroky III. a IV. tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení 48 176 Kč a obě účastnice pak podle poměru neúspěchu nahradit náklady řízení státu.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení ve věci samé úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka 900 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k odvolání, přípravu a účast u jednání. Dále dle § 137 odst. 1 o. s. ř. náhradu hotových výdajů za cestovné vlakem z , adresa, a zpět 1 328 Kč, MHD 70 Kč a stravné 153 Kč. Celkem je tedy žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení 2 451 Kč.