71 CO 224/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 100.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 4. 2022, č. j. 18 C 281/2021-81,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 8 498 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 100.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč od 16. 12. 2018 do zaplacení (výrok I.) a dále náklady řízení 37 013 Kč (výrok II.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu. Bylo dohodnuto, že kupní cena bude uhrazena v částce 100 000 Kč kupujícím v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž podpisem prodávající stvrdil, že kupní cenu přijal, a podle odstavce 3.2. písm. B) smlouvy částka ve výši 2 214 500 Kč bude poukázána na účet úschov, a to do tří měsíců od podpisu smlouvy. Strany se dohodly, že v případě, že kupující nebude mít vyřízenou žádost o poskytnutí dotace na koupi předmětu koupě ve lhůtě splatnosti, tak se strany zavazují uzavřít dodatek k této smlouvě, kterým upraví splatnost kupní ceny; strany se dohodly, že posunutí splatnosti kupní ceny bude o předpokládanou lhůtu potřebnou k vyřízení předmětné dotace, maximálně však o 6 měsíců. V bodě 4.4 smlouvy bylo dohodnuto, že v případě, že prodávající odmítne uzavřít dodatek k této smlouvě předpokládaný v odstavci 3.2. písm. B) této smlouvy, považuje se porušení této povinnosti za porušení této smlouvy podstatným způsobem; kupující může v takovém případě od smlouvy odstoupit. Smluvní strany si sjednaly, že jsou povinny zasílat veškeré písemnosti na adresu kupujícího a prodávajícího uvedenou v záhlaví, nebo na adresu, kterou si sdělí, což zakládalo adresu pro doručování, současně byla sjednána fikce doručení nejpozději třetí den po odeslání při využití provozovatele poštovních služeb. E-mailem ze dne 9. 11. 2018, odeslaným v 00:09 hod. sdělil [titul] [příjmení] žalovanému, že dosud bohužel nebylo rozhodnuto o dotaci a poprosil v souladu s kupní smlouvou o uzavření dodatku, kterým by se posunula lhůta k zaplacení o tři měsíce. Na to reagoval žalovaný e-mailem ze dne 12. 11. 2018, kdy sdělil, že smlouvu podepíše, pokud tam nebude věta o koupi prostřednictvím spřízněné osoby, když nebyla ani v původní smlouvě. E-mailem ze dne 13. 11. 2018 žalovaný sdělil žalobci, že smlouva pozbyla platnosti a že prošvihl o 9 minut termín, neboť tři měsíce skončily dne 8. 11. 2018 ve 24.00 hod. E-mailem ze dne 23. 11. 2018 pak žalobce sdělil žalovanému elektronicky svůj právní rozbor věci, kdy ve smlouvě není stanoven termín pro učinění výzvy k podpisu dodatku. Žalovaný na to sdělil e-mailem ze dne 24. 11. 2018, že trvá na tom, že smlouva pozbyla platnosti. Dodatek smlouvy ze dne [datum], k jehož podpisu nikdy nedošlo, bylo dohodnuto, že se mění článek III. v bodě 3.2. písm. B), a to tak, že částka ve výši 2 214 500 Kč měla být poukázána do 6 měsíců a nově bylo uvedeno, že kupující má právo nemovitost koupit i prostřednictvím spřízněné osoby. V druhé verzi dodatku kupní smlouvy odeslanému dne 30. 11. 2018 a doručenému žalovanému dne 11. 12. 2018 již uvedené ustanovení o možnosti koupě prostřednictvím spřízněné osoby uvedeno nebylo. Dopisem ze dne 11. 12. 2018 nazvaným odstoupení od smlouvy a předžalobní výzva sdělil právní zástupce žalobce žalovanému, že žalobce odstupuje od kupní smlouvy ze dne [datum] z důvodu nedodržení článku III. bod 3.2. písm. B), kdy přes opakované výzvy nebyl splněn závazek uzavřít dodatek. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 100 000 Kč do 7 dnů od doručení výzvy. Na tento dopis reagoval žalovaný dopisem ze dne 16. 12. 2018, kdy sdělil, že nelze odstoupit od smlouvy, jež pozbyla platnosti. Částku 100 000 Kč si s odkazem na článek VI. bod 6.2 a článek VIII. bod 8.1 žalovaný ponechal a požadoval navýšení dle článku 8.2 o 25 000 Kč s tím, že tato částka má být uhrazena do 7 pracovních dnů.

2. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že na základě platné kupní smlouvy dle § 2079 o. z. žalovaný obdržel 100 000 Kč. Jelikož žalovaný na výzvu žalobce neuzavřel dle článku 3.2. písmeno B) smlouvy dodatek o prodloužení splatnosti kupní ceny, odstoupil žalobce oprávněně dle článku 4.4. od této smlouvy a požádal o vrácení zaplacení části kupní ceny 100 000 Kč, kterou je žalovaný dle § 2991 a § 2993 o. z. povinen vrátit. Pokud jde o námitku žalovaného, že strany si sjednaly písemnou formu právních jednání, tak ujednání smlouvy nevylučovalo i jiné formy komunikace a jednání o uzavření dodatku mohla probíhat i e-mailem. Smlouva nestanovila termín, do kdy musí žalobce požádat o uzavření dodatku ke smlouvě. Pokud žalovaný namítal započtení smluvní pokuty, pak nikdy žalobce dle článku 6.2. smlouvy nevyzval k úhradě smluvní pokuty a řádně pokutu nezapočetl, navíc odkazoval na odstupné, což je zcela jiný institut. Pokud jde o nárok žalovaného na zaplacení 75 000 Kč, pak jej okresní soud nepovažoval za řádný vzájemný návrh, neboť na výslovný dotaz soudu, jej žalobce nejprve nepožadoval a byl vznesen až v závěrečném návrhu.

3. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání, které odůvodnil tím, že u druhého soudního jednání uplatnil vůči žalobci částku 75 000 Kč, neboť již měl doklady, kterými mohl svou pohledávku doložit. U prvého jednání pohledávku neuplatňoval, protože ji neměl jak prokázat. Kupní smlouva zanikla uplynutím času ke dni 30. 11. 2018 a žalobce požádal o uzavření dodatku písemně až 11. 12. 2018. K předchozím jednáním stran e-mailem nelze přihlížet, neboť v článku 9.4. smlouvy bylo sjednáno, že písemnosti budou zasílány poštou na adresy uvedené ve smlouvě. Navíc žalobce požadoval uzavřít dodatek s ujednáním, které nebylo součástí původní dohody. Žalovaný řádně žalobci sdělil, že si 100 000 Kč ponechává dle článku 8.2. jako odstupné a započítává ji vůči nároku žalobce na vrácení kupní ceny. Navrhl proto zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu.

4. Žalobce považuje rozsudek okresního soudu za správný a navrhl jeho potvrzení jako správného.

5. Z podnětu včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné.

6. Okresní soud řádně a dostatečně zjistil skutkový stav, v podrobnostech na něj odvolací soud odkazuje.

7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Pokud jde o právní posouzení věci, pak je správný závěr okresního soudu, že žalovaný nevznesl řádně dle § 97 o. s. ř. vzájemný návrh na zaplacení 75 000 Kč. U prvého jednání žalovaný výslovně uvedl, že vůči žalobci neuplatňuje žádný nárok. Až v závěrečném návrhu u druhého jednání uvedl, že mu žalobce dluží 75 000 Kč a že je požaduje uhradit. Účastníci byli u prvého jednání řádně poučení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. o tzv. koncentraci řízení. Toto ustanovení má směřovat k rychlému rozhodnutí ve věci a procesní ekonomii, právě aby strany řízení neprodlužovaly novými tvrzeními či důkazy. Dále nutno uvést, že požadavek žalobce na úhradu částky 75 000 Kč je neurčitý, kdy není zřejmé, na základě jakého ujednání (písemné, ústní apod.), kdo (zda žalobce či jeho statutární orgán [titul] [příjmení]) se měl zavázat k úhradě 25 000 Kč za blíže nespecifikované projekty či stavební práce. Není zřejmé, kdy měl být předmět plnění žalobci předán a do kdy měl tedy částku 25 000 Kč uhradit. Obdobně neurčitá je částka 50 000 Kč, kdy z tvrzení žalobce nelze určit skutek, tj. zda se žalobce zavázal tuto částku uhradit bez dalšího, nebo má jít o nějakou formu náhrady škody, pak však není zřejmé, jakou povinnost měl žalobce porušit a jak měla vést ke vzniku škody žalovaného. Takto neurčitý nárok po koncentraci řízení a pronesený v závěrečném návrhu tedy není vzájemným návrhem ve smyslu § 97 o. s. ř.

9. Pokud jde o námitku, že kupní smlouva zanikla uplynutím sjednané doby, není důvodná. Kupní smlouva pouze stanovila splatnost části kupní ceny v článku 3.2. písmeno B) do tří měsíců od podpisu smlouvy. Nebylo tedy ve smyslu § 603 o. z. sjednáno, že by uplynutím tří měsíců smlouva zanikala.

10. Pokud jde o námitku, že žalobce nepožádal o uzavření dodatku ve lhůtě tří měsíců, rovněž není námitka důvodná. Závěr okresního soudu, že smlouva nestanoví žádný termín pro výzvu k uzavření dodatku, je správný. Smlouva byla stále platná a účinná i po [datum] a bylo věcí žalobce, aby bez zbytečného odkladu vyzval k uzavření předjednaného dodatku. Pokud by tak neučinil, vznikalo by riziko případné smluvní pokuty ve prospěch žalovaného dle článku 6.

2. či odstoupení ze strany žalovaného pro prodlení žalobce. Nad rámec výše uvedeného, i pokud by měla být dovozována tříměsíční lhůta pro výzvu ke sjednání dodatku, pak ji žalobce dodržel. Smlouva byla uzavřena [datum] a podle § 605odst. 2 o. z. lhůta určená měsíci končí dnem, který se číslem shoduje se dnem, od níž se lhůta počítá. Tedy případná lhůta by končila [datum] a tento den žalobce vyzval žalovaného e-mailem k uzavření dodatku.

11. Pokud jde o námitku, že nebyla dodržena forma právního jednání dle článku 9.4. smlouvy, ztotožňuje se odvolací soud se závěrem okresního soudu, že toto ujednání nevylučuje jinou formu komunikace smluvních stran, zejména pokud jde o kontraktační proces dodatku. Obě strany na e-mailovou komunikaci přistoupily. Navíc žalobce zaslal žalovanému návrh dodatku i poštou, který žalovaný obdržel 11. 12. 2018, čímž by svou povinnost písemné formy splnil. Ustanovení § 564 o. z. stanoví: Vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje. I když si tedy strany sjednají písemnou formu právního jednání, mohou v rámci smluvní svobody tuto formu následně opustit, pokud s tím obě strany, byť konkludentně souhlasí. Odvolací soud tedy má za to, že žalobce řádně vyzval žalovaného k uzavření dodatku o prodloužení splatnosti. Pokud žalovaný odmítl prvou verzi dodatku podepsat mimo jiné z důvodu, že obsahoval ujednání o koupi prostřednictvím spřízněné osoby, je postup žalovaného oprávněný. Strany si totiž dohodly v podstatě automatické uzavření dodatku jen na prodloužení splatnosti. Jakýkoli další požadavek žalobce, pak již nebyl žalovaný povinen akceptovat. Nicméně žalobce poté vzhledem k námitkám žalovaného jej opětovně vyzval k uzavření dodatku již bez spřízněné osoby a tento dodatek pak žalovaný odmítal uzavřít s tím, že smlouva již zanikal uplynutím sjednané doby. Jak je uvedeno výše smlouva nezanikla uplynutím doby a žalovaný tedy neoprávněné odmítl druhou verzi dodatku uzavřít, čímž porušil svou smluvní povinnost dle článku 3.2. písmeno B) smlouvy. Žalobce pak oprávněně dle ujednání článku 4.4. od kupní smlouvy odstoupil dopisem z 11. 12. 2018, čímž kupní smlouva zanikla nejpozději dnem 16. 12. 2018, kdy žalovaný na odstoupení reaguje svým dopisem. Jelikož kupní smlouva odstoupením zanikla, je žalovaný povinen vrátit dle § 2993 o. z. to, co na základě smlouvy obdržel, tj. 100 000 Kč.

12. Pokud jde o námitku, že žalovaný započetl pohledávku 100 000 Kč vůči pohledávce žalobce na vrácení kupní ceny, rovněž není námitka důvodná. Žalovaný sám porušil svou povinnost uzavřít navržený dodatek smlouvy a jeho prodlení se splněním povinnosti vylučovalo prodlení žalobce s úhradou kupní ceny (§ 1968 věty druhé o. z Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.). Žalovanému tedy nárok na úhradu smluvní pokuty dle článku 6.2. smlouvy vůbec nevznikl a nemohl být tedy ani započten. Nad rámec výše uvedeného by ani k započtení nedošlo pro zdánlivé právní jednání pro neurčitost. Žalovaný v dopise ze dne 16. 12. 2018 uvádí dvě ustanovení smlouvy, článek 6.2. (což je ujednání o smluvní pokutě ve prospěch žalovaného v případě prodlení žalobce s úhradou kupní ceny) a článek 8.2. (což je ujednání o odstupném dle § 1992 o. z.) není tedy zřejmé jakou svou pohledávku míní žalovaný započítávat. Rovněž není v tomto právním jednání uvedeno, vůči jaké pohledávce žalobce má být započtena. K započtení z důvodu jeho neurčitosti tedy nelze přihlížet dle § 553 odst. 1 o. z., neboť neurčitost zdánlivého jednání by nebyla odstranitelná ani výkladem dle § 555 až 558 o. z.

13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím zcela úspěšný, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to odměny 5 100 Kč za účast u odvolacího jednání dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu, dle § 13 náhrady hotových výdajů 300 Kč, cestovného z [obec] do [obec] zpět ve výši 2 298 Kč (ujeto 344 km vozem se spotřebou 4,2 l /100 km, náhradě 4,70 Kč za km a ceně nafty 47,10 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), 800 Kč za zmeškaný čas cestou k jednání celkem 8 půlhodiny, tj. 8 x 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 8 498 Kč.